55 A 4/2023– 26

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: X trvale bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Hedvikou Hartmanovou se sídlem Kaprova 15/11, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2023, č. j. KUJCK 26716/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobce byl rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice (dále jen „správní orgán I. stupně“) dne 9. 1. 2023, č.j. SO/27430/2022, sp. zn. Spr. př. 10062/2022/Koc, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uznán vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 8. a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném ke dni spáchání přestupků (dále jen „zákon o silničním provozu”), kterých se dopustil porušením ustanovení § 4 písm. b) a § 21 odst. 5 uvedeného zákona.

2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 3. 2023, č. j. KUJCK 26716/2023, sp. zn. OPZU–správ. 24013/2023/pere SO 2, podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) změnil výrok I. prvostupňového rozhodnutí v popisu skutku tak, že nově zní: „…dne 26. 10. 2022 v 16:20 hodin na čtyřramenné křižovatce ul. Týnská a ul. Lidická v obci Hluboká nad Vltavou řídil motocykl tovární značky X: X, kdy po zastavení v ul. Týnská na hranici křižovatky se následně rozjel a při odbočování vlevo do ul. Lidická směr na České Budějovice nedal přednost cyklistovi K.B., narX, F. 688, H.n.V. jedoucímu na jízdním kole tovární značky Kellys ve směru přímém od zahrádek do ul. Týnská a ve středu dané křižovatky došlo ke střetu – tedy svým jednáním způsobil dopravní nehodu. Řidič motocyklu byl po poučení hlídkou PČR na místě podroben dechové zkoušce na alkohol přístrojem Dräger s negativním výsledkem. Řidič motocyklu nebyl zraněn a cyklista byl následně převezen RLP do Nemocnice České Budějovice, a. s. k dalšímu vyšetření. Technická závada nebyla na místě ohledáním zjištěna, ani uplatněna.“ Ve zbylé části žalovaný prvostupňové rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu potvrdil.

3. Žalobou doručenou krajskému soudu dne 20. 4. 2023 se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, kterým bylo v popisu skutku prvostupňové rozhodnutí změněno, avšak žalobce zůstal uznán vinným ze spáchání výše popsaného přestupku nedání přednosti protijedoucímu cyklistovi při odbočování vlevo.

4. Žalobce považuje prvostupňové i napadené rozhodnutí za nezákonné a nesprávné s ohledem na právní posouzení dopravního značení a zavinění žalobce.

5. Žalobce předně namítá, že oba správní orgány nesprávně posoudily dopravní značení umístěné v předmětné křižovatce v ulici Týnská a v ulici Lidická. Žalobce považuje za nesporné, že ulice Lidická je hlavní pozemní komunikací a ulice Týnská směrem, ze kterého přijel, je vedlejší pozemní komunikací. Žalobce však považuje za vysoce sporné, jaký charakter má komunikace v ulici Týnská směrem k zahrádkám, odkud přijel poškozený cyklista K.B.. Nejen že je v tomto směru ulice Týnská výrazně užší, ale také je u vyústění do ulice Lidická označena dopravním značením Z11c a Z11d, které označují, že se jedná o účelovou komunikaci. Žalobce poukazuje na skutečnost, že je sice dle vyjádření Policie České republiky ze dne 21. 11. 2022 tato křižovatka osazena nesprávným dopravním značením, nicméně toto žalobci nemůže být přičítáno k tíži. Z žalobcova pohledu, tedy z vyústění na ulici Lidickou ve směru jízdy z ulice Týnská, je ulice Týnská ve směru k zahrádkám označena ve vyústění na ulici Lidickou jako účelová komunikace, a jako taková není podle ustanovení § 2 písm. w) zákona č. 361/2000 Sb., o pozemních komunikacích, součástí křižovatky. Podle § 23 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je u účelové komunikace stanoveno odlišné dávání přednosti od obecného ustanovení § 21 odst. 5 téhož zákona.

6. S popsaným je spojeno i to, že žalobce napadá argumentaci žalovaného uvedenou v napadeném rozhodnutí. Žalovaný na str. 7 uznává, že na komunikaci jsou nesprávně umístěny dopravní značky označující ulici Týnskou směrem k zahrádkám za účelovou komunikaci, ale zároveň uvádí, že správním spisem bylo dokázáno, že se jedná o vedlejší komunikaci, a tedy i o čtyřramennou křižovatku. Žalobce poukazuje na skutečnost, že je řidič při jízdě v dopravním provozu chráněn dobrou vírou ve správnost existujícího dopravního značení, kterým je i povinen se řídit, a považuje tedy jakékoliv dovozování či úvahy o myšlenkových pochodech účastníků provozu za absurdní.

7. Závěrem své argumentace ohledně námitky zabývající se nesprávným právním posouzením dopravního značení žalobce poukazuje na mladistvý věk žalobce a skutečnost, že je–li dopravní situace nepřehledná a o její správnosti jsou pochybnosti, pak nelze jednání mladistvého kvalifikovat ani jako nedbalostní, a tím pádem v případě nehody na straně žalobce absentuje zavinění.

8. Druhou námitkou žalobce je nesprávné posouzení zavinění, resp. spoluzavinění poškozeným. Žalovaný podle žalobce zcela bagatelizoval možné spoluzavinění poškozeného cyklisty, který doznal, že před jízdou požil alkohol, a ten mu byl také opakovaně naměřen při orientační dechové zkoušce. I přesto, že je v České republice nulová tolerance na přítomnost alkoholu v krvi řidiče, byť řidiče jízdního kola, žalovaný se nezabýval otázkou zavinění či případně spoluzaviněním dopravní nehody poškozeným cyklistou, jehož jednání, tj. účastnění se dopravního provozu pod vlivem alkoholu, nelze považovat za povolené jednání.

II. Vyjádření žalovaného

9. Ve vyjádření k žalobě žalovaný především odkázal na odůvodnění svého žalobou napadeného rozhodnutí. V něm se zabýval i žalobcovou námitkou, že ulice Týnská směrem k zahrádkám je účelovou komunikací, přičemž ze správního spisu vyplynulo, že se jedná o vedlejší pozemní komunikaci, a tedy i křížení ulic Týnská a Lidická je čtyřramennou křižovatkou. Tento závěr plně koresponduje s vyjádřením obou účastníků dopravní nehody, kteří shodně uvedli, že oba na předmětnou křižovatku pohlíželi jako na čtyřramennou a červené sloupky dopravního značení Z11c a Z11d značící vedlejší komunikaci neregistrovali. Žalobce navíc podotkl, že ke srážce došlo ve středu křižovatky, což podle žalovaného svědčí o tom, že žalobce nedal při odbočování přednost protijedoucímu cyklistovi, přičemž žalobce byl povinen včas reagovat na nastalou situaci a zabránit tak dopravní nehodě, což žalovaný podložil odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 24. 6. 2021, č.j. 3 As 285/2019. V této souvislosti žalovaný poukazuje také na žalobcovo porušení tzv. zásady omezené důvěry, podle které může spoléhat na dodržování pravidel silničního provozu ostatními účastníky silničního provozu jen v případě, nevyplývá–li z konkrétní situace opak. Žalobce tak byl povinen včas reagovat na vzniklou dopravní situaci, byť zapříčiněnou možným protiprávním jednáním jiného řidiče.

10. K námitce bagatelizace spoluviny poškozeného cyklisty žalovaný oponoval, že se danou věcí zabýval, když konstatoval, že téže námitkou ohledně ovlivnění poškozeného cyklisty alkoholem se zabýval již správní orgán I. stupně, který konstatoval, že nebyl naplněn formální znak daného přestupku, a věc byla rozhodnutím ze dne 21. 12. 2022 usnesením odložena. Žalovaný nesouhlasí ani s tvrzením žalobce, že mohl mít alkohol vliv na vnímání poškozeného, neboť provedenou dechovou zkouškou bezprostředně po nehodě nebylo jakékoliv ovlivnění vnímání prokázáno.

11. Žalovaný dále uvádí, že forma zavinění ze strany žalobce byla v řízení hodnocena mírněji ku prospěchu žalobce, tzn. nebyla nijak kladena k jeho tíži a neměla ani vliv na uložený trest, který byl správním orgánem I. stupně mimořádně uložen pod spodní hranicí zákonné sazby. Žalovaný proto navrhl soudu, aby žaloba byla zamítnuta.

III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)). Ve věci krajský soud rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s.

13. Žaloba není důvodná.

14. Mezi stranami není sporu o tom, že dne 26. 10. 2022 v 16:20 hod. na křižovatce ulice Týnská a ulice Lidická v obci Hluboká nad Vltavou, došlo k dopravní nehodě motocyklu tovární značky X řízeného žalobcem a jízdního kola značky Kellys, na němž jel poškozený K. B.. Nehoda se stala během průjezdu křižovatky, kdy žalobce vjížděl z vedlejší pozemní komunikace (ulice Týnská) na hlavní pozemní komunikaci (ulice Lidická), přičemž odbočoval vlevo ve směru na obec České Budějovice. Poškozený jel v přímém směru z ulice Týnská směrem od zahrádek s úmyslem po překonání křížení s ulicí Lidická dále pokračovat do ulice Týnská (směrem ze kterého přijel žalobce).

15. Správní orgány vyhodnotily nehodu tak, že žalobce nedal při odbočování vlevo přednost protijedoucímu cyklistovi, což podle Úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 16. 11. 2022 sepsaného s žalobcem, Úředního záznamu prvotního ze dne 26. 10. 2022 podávacího zasahující hlídkou Policie České republiky a Protokolu o ústním projednání dopravního přestupku ze dne 9. 1. 2023 žalobce sám doznává a označuje se za viníka nehody. Následně v odvolání a poté i v podané žalobě žalobce napadá rozhodnutí správních orgánů s tím, že se nejednalo o čtyřramennou křižovatku, neboť ulice Týnská je ve vyústění do ulice Lidická ze směru od zahrádek označena dopravním značením Z11c a Z11d, tedy červenými sloupky označujícími účelovou pozemní komunikaci.

16. Krajský soud nejprve poukazuje na důkazy uvedené ve správním spise, na nějž se ve svém odůvodnění odkazuje žalovaný konstatováním, že „správním spisem bylo prokázáno, že ulice Týnská ve směru k zahrádkám je místní komunikací, tedy že se jedná o čtyřramennou křižovatku.“ V Protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 26. 10. 2022 (dále jen „Protokol“) vyhotoveném inspektorkou prap. M. Š., která byla přítomna policejnímu zásahu u předmětné nehody, se podává, že ulice Týnská ve směru k zahrádkám je místní komunikací (str. 2 oddíl Vylíčení událostí Protokolu) a „je před hranicí křižovatky s ul. Lidická značena svislým DZ „P4“ Dej přednost v jízdě, jako vedlejší komunikace“ (str. 3 oddíl Ohledání místa dopravní nehody část I. Dopravní situace písm. a) Protokolu). Dále je v úředním záznamu ze dne 26. 10. 2022 taktéž vypracovanému inspektorkou prap. M.Š. uvedeno, že žalobce „přehlédl cyklistu jedoucího proti němu, který na komunikaci ul. Lidická najel z účelové komunikace vedoucí od zahrádek a jel v přímém směru do ul. Týnská.“ Z uvedeného tak vyplývá, že ani zasahující inspektorce nebylo v daném úseku jasné, o jaký typ komunikace se jedná. Proto dne 15. 11. 2022 zažádala o stanovisko Dopravní inspektorát České Budějovice při Krajském ředitelství policie Jihočeského kraje. Ten ve svém vyjádření ze dne 21. 11. 2022 uvedl, že již ode dne 16. 12. 2015 je Dopravním inspektorátem požadováno upravení předmětné křižovatky do souladu s požadavky vyhlášky č. 294/2015 Sb., a to změnou dopravního značení tak, že v ulici Týnská ve směru k zahrádkám budou zcela odstraněny značky Z11c a Z11d a značka P4 bude nahrazena téže značkou, jako je na protější straně křižovatky, tedy značkou P6 (Stůj, dej přednost v jízdě!). V následném dokumentu Oznámení přestupku ze dne 13. 12. 2022 podepsaném jak inspektorkou prap. Š., tak i vedoucím dopravního inspektorátu npor. Bc. J. B. DiS., kterým bylo správnímu orgánu I. stupně oznámeno pravděpodobné spáchání dopravního přestupku, je pak již dáno na jisto, že „je zřejmé, že ul. Týnská ve směru k zahrádkám je místní komunikací, tudíž se jedná o čtyřramennou křižovatku“.

17. Ze správního spisu se dále podává, že oba účastníci dopravní nehody (až do podání odvolání, kdy žalobce změnil své stanovisko) předmětnou křižovatku v době nehody považovali za čtyřramennou křižovatku, tedy neměli pochyb o tom, že komunikace v ulici Týnská směrem k zahrádkám je vedlejší pozemní komunikací. Toto vyplývá např. z Úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 16. 11. 2022 podaného žalobcem za přítomnosti jeho zákonné zástupkyně, matky H. L. Š., kde k zavinění dopravní nehody uvedl: „jsem viníkem, jelikož jsem při odbočení vlevo nedal přednost protijedoucímu cyklistovi.“ Následně je v Protokolu o ústním projednání dopravního přestupku ze dne 9. 1. 2023 zaznamenáno jak vyjádření lítosti žalobce, tak i žalobcova žádost o shovívavost a co nejmírnější trest. Projednání se kromě nezletilého žalobce účastnila i jeho zákonná zástupkyně (matka) a zmocněnkyně za OSPOD Bc. I. Š., přičemž žádný z této trojice (žalobce, matka ani zmocněnkyně) podle záznamu ve zmíněném protokolu neměl žádné návrhy k doplnění dokazování, tedy ani nepodal žádnou námitku ohledně případného nesouhlasu s vyjádřením Dopravního inspektorátu ze dne 21. 11. 2022 či přímo nenamítl, že ulice Týnská směrem k zahrádkám je účelovou komunikací a nikoli místní či vedlejší pozemní komunikací.

18. Krajský soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č.j. 9 As 220/2015–47, který se zabýval obdobnou věcí, a jenž ve svém odůvodnění konstatuje, že žalobce „jistě nemá povinnost se k oznámení o přestupku jakýmkoliv způsobem vyjadřovat, zpochybnění umístění značky na místě samém v době vytýkaného jednání, by však nepochybně přispělo k hodnověrnému zpochybnění skutkového stavu, který by navíc mohl být ihned na místě ověřen. Zpochybnění umístění dopravního značení až v odvolání naopak navozuje dojem účelovosti takové námitky“. Tento dojem žalobcova námitka vzbuzuje o to více, když během celého správního řízení žalobce plně přiznával svou vinu, ke které se svými výroky plně hlásil.

19. K námitce žalobce, že správní orgán I. stupně se právní otázkou, o jaký typ komunikace se v případě ulice Týnská ve směru k zahrádkám jedná, nezabýval vůbec a žalovaný jen konstatoval, že správním spisem bylo navzdory dopravním značkám Z11c a Z11d prokázáno, že se jedná o místní komunikaci, krajský soud sděluje, že v řízení před správním orgánem I. stupně nebyla pochybnost o tom, že se jedná o místní komunikaci, neboť tak byla silnice Týnská ve směru k zahrádkám označena již v Oznámení přestupku ze dne 13. 12. 2022 zaslaném správnímu orgánu Policií České republiky a žádný z účastníků tomuto neodporoval. Žalovaný se následně na základě námitky v odvolání žalobce tímto zabýval, přičemž vzhledem k výše podrobně popsaným skutečnostem (např. vyjádření Dopravního inspektorátu ze dne 21. 11. 2022) a shodnému vyjádření účastníků nehody o tom, že předmětné křížení ulic považovali za čtyřramennou křižovatku, vzal tento stav za jasně prokázaný. Tento svůj názor podpořil i odkazem na shodné vyjádření účastníků, že v době nehody oba předmětné křížení za čtyřramennou křižovatku považovali, a tedy ani o možnosti, že jeden z nich se nachází na účelové komunikaci, neuvažovali. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že se jedná o čtyřramennou křižovatku, jež je osazena dopravními značkami P4 a P6 u nájezdů na hlavní komunikaci z obou stran ulice Týnská, a že cyklista se v době střetu nacházel již ve středu křižovatky, a tedy byl žalobce při svém odbočovacím manévru povinen dát cyklistovi přednost, což neudělal a cyklistu srazil, přičemž se žalovaný již pouze opakoval, neboť blíže toto popisuje již právě na str. 5 napadeného rozhodnutí, kde přímo uvádí, že žalobce nedáním přednosti cyklistovi porušil tzv. zásadu omezené důvěry v dopravě, a toto své tvrzení podložil i judikaturou NSS (rozsudek ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 3 As 285/2019–30).

20. Zásada omezené důvěry v dopravě znamená, že řidič motorového vozidla může „spoléhat na dodržení dopravních předpisů ostatními účastníky silničního provozu jen tehdy, nevyplývá–li z konkrétní situace opak. „Výjimkou z této zásady jsou případy, kdy ze situace v provozu na pozemních komunikacích vyplývá povinnost dbát zvýšené opatrnosti nebo s předstihem reagovat na situaci, aby bylo zabráněno kolizi (např. na komunikacích nebo v jejich blízkosti se pohybují děti, osoby těžce zdravotně postižené, přestárlé, zjevně volně pobíhající zvířata nebo to vyplývá z existence instalovaných dopravních značek). Důvodně spoléhat na to, že tito účastníci silničního provozu dodrží pravidla silničního provozu, může [řidič] jen v případě, pokud z konkrétních okolností neplyne obava, že tomu tak nebude“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 6 Tdo 143/2011). Obdobně judikoval i Nejvyšší správní soud, a to například stran povinností řidiče při předjíždění. V rozsudku ze dne 4. 5. 2020, č. j. 10 As 262/2018–39, konstatoval, že ani řidič, který řádně provedl všechny přípravné úkony nutné pro faktické započetí odbočování, se nemohl bez dalšího bezpečně spoléhat na to, že všichni ostatní účastníci provozu na pozemních komunikacích budou dodržovat své povinnosti a nikdo jej například nezačne (byť i v rozporu s pravidly silničního provozu) předjíždět (srov. též rozsudky tohoto soudu ze dne 31. 7. 2012, č. j. 2 As 67/2011–89, a ze dne 14. 7. 2016, č. j. 2 As 66/2016–32).“ (rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 3 As 285/2019–30)

21. Z uvedeného tak jasně plyne, že „ke vzniku nehody [žalobce] přispěl tím, že se nechoval ohleduplně vůči jinému (byť protiprávně jednajícímu) řidiči, tj. nezamezil střetu tím, že nezastavil vozidlo včas“, přičemž krajský soud dodává, že dle vlastního vyjádření žalobce se do odbočovacího manévru žalobce rozjel rychlostí 5 km/hod. (viz Úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 16. 11. 2022), tudíž měl a mohl motocykl bezpečně včas zastavit. „Žalobce byl povinen reagovat včas na situaci v silničním provozu, byť zapříčiněnou možným protiprávním jednáním jiného řidiče.“ Tento závěr vychází nejen z výše uvedené judikatury NSS vztahující se k porušení zásady omezené důvěry v dopravě, ale také z ustanovení § 4 písm. a) a b) zákona o silničním provozu.

22. Podle § 4 písm. a) zákona o silničním provozu je každý povinen se při účasti na provozu na pozemních komunikacích chovat ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní a své chování je povinen přizpůsobit zejména situaci v provozu na pozemních komunikacích a svým schopnostem.

23. Komentář k tomuto ustanovení zákona o silničním provozu uvádí následující. „Toto ustanovení vymezuje obecné zásady chování všech účastníků silničního provozu, podle kterých jsou interpretována všechna následující konkrétní pravidla provozu na pozemních komunikacích. Vždy je tedy třeba dodržovat pravidla provozu tak, aby obecné zásady byly naplněny. Vlastní jednání účastníka silničního provozu (ohleduplnost a ukázněnost, které mají zabránit ohrožení života, zdraví nebo majetku všech osob – tedy i sebe sama (…)) musí adekvátně odpovídat jak objektivní situaci (existující stavební a dopravně technický stav pozemní komunikace, povětrnostní podmínky, momentální situace v provozu), tak subjektivnímu stavu fyzické osoby (fyzické a psychické schopnosti a aktuální zdravotní stav).“ 24. Podle § 4 písm. b) zákona o silničním provozu je každý povinen se při účasti na provozu na pozemních komunikacích řídit pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, vydanými k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

25. Jestliže tedy oba účastníci dopravní nehody uvádí, že dané křížení v době události nehody považovali za čtyřramennou křižovatku, a následně i správní orgány potvrdily, že se o čtyřramennou křižovatku v daném místě skutečně jedná, je závěr správních orgánů o porušení pravidel silničního provozu žalobcem tím, že nedal přednost při odbočení vlevo protijedoucímu cyklistovi, správná. Úvaha o tom, že žalobce nemusel dávat protijedoucímu cyklistovi přednost z důvodu, že poškozený cyklista vjel na hlavní komunikaci z účelové komunikace, neobstojí, neboť poškozený cyklista se již nacházel uprostřed křižovatky, když se s ním žalobce střetl, a tedy měl od žalobce dostat přednost v jízdě v každém případě, neboť žalobci svou přítomností objektivně bránil v bezpečném průjezdu křižovatkou. Poškozený cyklista tuto přednost nedostal, jelikož si ho žalobce nevšiml, nicméně ve chvíli, kdy cyklistu zpozoroval, byl žalobce (i vzhledem k velice malé rychlosti 5 km/hod) povinen se zachovat v souladu s ustanovením § 4 písm. a) a b) zákona o silničním provozu, a včas (ač třeba až na poslední možnou chvíli) srážce zabránit zastavením. Navíc ve smyslu zásady omezené důvěry v dopravě již nebylo možné předpokládat, že by cyklista, který je již v polovině křižovatky, považoval komunikaci, ze které přijel, za účelovou a nechal žalobce křižovatkou projet jako prvního.

26. Co se týče druhé žalobcovi námitky, krajský soud k tomu ve shodě s žalovaným uvádí, že se prvostupňové rozhodnutí skutečností pozitivní dechové zkoušky zabývalo na str. 2–3, přičemž bylo konstatováno, že na základě chybějícího naplnění formálního znaku přestupku bylo samostatné řízení ohledně možného přestupku poškozeného cyklisty K.B. spočívajícího v jízdě pod vlivem alkoholu usnesením ze dne 21. 12. 2022 odložen. Totéž konstatuje v napadeném rozhodnutí i žalovaný (str. 7 napadeného rozhodnutí), který k tomu dodává, že z „uvedeného je zřejmé, že cyklista K.B. neměl vliv na dopravní nehodu.“ Dále se pak žalovaný vyslovil tak, že vznesenou námitku ohledně ovlivnění poškozeného alkoholem považuje „za účelovou vznesenou ve snaze vyvinit [žalobce], neboť ovlivnění cyklisty požitím alkoholu nebylo potvrzeno.“ 27. Krajský soud k tomu poznamenává, že dle Usnesení ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. Spr. př. 10063/2022 Koc, bylo chování K.B. popsáno policejní hlídkou jako „ovladatelné, koordinované pohyby, orientace normální, postoj a chůze jistá, zápach po alkoholu – ne, tedy bez konkrétních průkazů ovlivnění alkoholem.“ Vzhledem k dále v usnesení popsanému možném odchýlení dechového analyzátoru Dräger až do výše 0,24 ‰ (g/kg) alkoholu v dechu, přičemž naměřené hodnoty byly u poškozeného cyklisty výrazně nižší, je výsledek obou dechových zkoušek opakovaně kvalifikován jako negativní. Možné zavinění či spoluzavinění způsobené ovlivněním smyslového vnímání poškozeného, jak namítá žalobce, bylo prokazatelně vyvráceno a v napadeném rozhodnutí bylo dostatečně určitě popsáno, na základě čeho je tato námitka žalovaným považována za účelovou. Krajský soud proto ve shodě s žalovaným považuje námitku žalobce ohledně ovlivnění poškozeného cyklisty alkoholem za neopodstatněnou.

28. Soud se s ohledem na věk (16 let) nezletilého žalobce zabýval i správností předložené plné moci udělené právní zástupkyni k zastupování ve správním řízení pouze žalobcem, tedy bez spolupodpisu této plné moci jeho zákonným zástupcem. Krajský soud při své úvaze vycházel ze znění § 24 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) podle něhož každý člověk odpovídá za své jednání, je–li s to posoudit je a ovládnout. Rovněž s ohledem na § 31 OZ se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Zároveň podle ustanovení § 33 odst. 2 s. ř. s. má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti a odst. 3 téhož ustanovení zakotvuje tzv. procesní způsobilost tak, že účastník řízení je způsobilý samostatně činit v řízení úkony v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce disponuje platným řidičským oprávněním, tedy je aktivním účastníkem silničního provozu a má dostatečné rozumové a volní schopnosti, které mu umožňují řídit motorové vozidlo, ale např. i být trestně odpovědným (§ 25 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník), má soud za to, že nezletilý dosáhl i dostatečné úrovně rozumové a volní vyspělosti, aby byl schopen se sám rozhodnout o udělení plné moci k zastupování v řízení před soudem advokátkou. Zároveň ze správního spisu vyplývá, že zákonná zástupkyně, tj. matka nezletilého žalobce, si je vědoma, že k předmětné dopravní nehodě došlo. Soud na základě výše popsaných úvah dospěl k závěru, že pro platnost plné moci udělené nezletilým právní zástupkyni k zastupování ve správním řízení je v tomto konkrétním případě dostatečný podpis pouze nezletilého žalobce.

IV. Závěr a náklady řízení

29. Krajský soud uzavírá, že žalovaný zjistil skutkový stav bez pochybností. Žádná z žalobních námitek není důvodná.

30. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo tvrzeno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z tohoto důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby II. Vyjádření žalovaného III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem IV. Závěr a náklady řízení