55 A 5/2017 - 44

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2017, č. j. KUJCK 38826/2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobou doručenou dne 30. 5. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2017, č. j. KUJCK 38826/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 11. 2016, č. j. SO/16454/2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), kterého se dopustil z nedbalosti porušením ustanovení § 18 odst. 3 téhož zákona tím, že dne 15. 8. 2016 v čase 8:46 hodin v katastrálním území obce Lhotice, na silnici č. I/03, ve směru jízdy od Tábora na České Budějovice, řídil osobní automobil tovární značky Škoda, registrační značky x a v úseku s maximální povolenou rychlostí 90 km/hod řídil toto vozidlo rychlostí 117 km/hod, tudíž překročil nejvyšší povolenou rychlost v daném úseku o 27 km/hod. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobce se domáhá rovněž zrušení prvostupňového rozhodnutí.

2. Žalobce v podané žalobě předně namítá nezákonný postup správního orgánu I. stupně, který odmítl důkazní návrh ohledání rychloměru s poukazem na to, že se žalobce při silniční kontrole o úřední značky nezajímal. Postup správního orgánu je tak v rozporu s právem na obhajobu a ve věci zůstala důvodná pochybnost o platnosti ověření požitého rychloměru, když navrhované ohledání rychloměru nebylo provedeno.

3. Žalobce učinil spornou skutečnost, zda na rychloměru byly úřední značky a správní orgány tuto pochybnost nevyvrátily.

4. Žalobce požadoval videozáznam z rychloměru, aby mohl prozkoumat, kde se po dobu měření nacházel záměrný kříž a zda nemohlo dojít k tzv. slip effectu. Správní orgán tak neměl vycházet pouze z obsahu spisu, ale měl po Policii ČR požadovat videozáznam z měření, což uváděl žalobce již ve správním řízení. Tento důkazní návrh rovněž nebyl správním orgánem akceptován, proto žalobce namítá pochybení správního orgánu.

5. Žalobce navrhoval provést jako důkaz certifikát a Návod k obsluze použitého rychloměru, neboť dle žalobce nebyl dodržen nulový měřící úhel. Správní orgán i tento důkaz vyhodnotil jako nadbytečný. Podle žalobce tak nebylo zjištěno, jaký je předepsaný měřící úhel a vzhledem k tomu, že správní orgán neprovedl v tomto směru žádné dokazování, je nutné vycházet z předpokladu, že měřící úhel je 0°, jak namítal žalobce v rámci správního řízení. Správní orgány nevyvrátily žalobcovo tvrzení, že měření proběhlo v rozporu s Návodem k obsluze a tudíž nebyla prokázána vina žalobce.

6. Žalobce dále namítá, že správní orgán I. stupně neodůvodnil odečet 3 % od naměřené rychlosti, a proto tento postup považuje žalobce za nepřezkoumatelný.

7. Žalobce odkazuje na pořad BBC (žalobce uvedl odkaz na video z portálu youtube.com) a na článek z Daily Mail (žalobce uvedl webový odkaz na tento článek), které mají poukázat na nepřesnost použitého měřiče. Při pohybu měřícího bodu v průběhu měření dochází k naměření vyšší než skutečné rychlosti a k takové situaci mělo dojít i v případě žalobce, což současně vytvářelo podmínky pro vznik slip effectu. V rámci měření mělo dojít k posunu měřícího bodu a naměřená rychlost je zkreslená slip effectem. Žalobce tedy navrhuje, aby byl jako důkaz proveden znalecký posudek, kdy budou zopakovány testy použitého rychloměru provedené v odkazovaných dokumentech BBC a Daily Mail. Tímto způsobem bude postaveno najisto, zda rychloměr trpí slip effectem či nikoliv.

8. Podle žalobce je odůvodnění výše pokuty nepřezkoumatelné a nezákonné a není zřejmé, proč správní orgán I. stupně považuje stanovenou výši pokuty 2 000 Kč za adekvátní ke všem okolnostem. Správní orgán nerespektoval institut zahlazení, když přihlížel k přestupkům starším 3 let.

9. Závěrem žalobce zmínil nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů žalobce a jeho zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a navrhuje naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. První námitku směřující do odmítnutí důkazního návrhu ohledání rychloměru žalovaný pokládá za nedůvodnou s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č. j. 9 As 220/2015 – 47, kde byl učiněn závěr, že zpochybnění umístění úředních značek přímo do oznámení o přestupku by přispělo ke zpochybnění skutku a pozdější konstatování může budit dojem účelovosti. Tvrzení žalobce tak nemohlo zpochybnit platnost ověření použitého rychloměru, která je potvrzena ve spise založeným ověřovacím listem č. 8012-OL-70032-16.

11. Druhou žalobní námitku žalovaný rovněž odmítl s tím, že záznam o přestupku obsahuje fotografii z měření, na které je zachyceno vozidlo žalobce, přičemž na přední části vozidla je umístěn záměrný kříž zobrazující zacílení laserového paprsku. Záznamem bylo standartním způsobem zadokumentováno provedené měření a překročení maximální povolené rychlosti bylo prokázáno. Žalovaný odkázal na Certifikát o schválení typu měřidla č. 0111-CS-C141-04 ve znění Revize ze dne 24. 3. 2010, z něhož je zřejmé, že obrázek změřeného vozidla s naměřenou rychlostí a dalšími údaji, jakožto výstup z digitální kamery, je základním důkazním prostředkem v řízení o přestupku.

12. Žalovaný nesouhlasí ani s námitkou nedodržení nulového úhlu měření a odkazuje na Certifikát o schválení typu měřidla č. 0111-CS-C141-04, kde se předpokládá, že stanoviště pro měření bude voleno s co nejmenším úhlem, nikoliv s nulovým.

13. Námitku zkreslení rychlosti slip effectem žalovaný taktéž odmítl s tím, že tvrzení žalobce jsou obecná a odkazované dokumenty BBC a Daily Mail nemohou mít žádnou vypovídací hodnotu, aby mohly zpochybnit správnost měřiče ověřeného dle platné legislativy v České republice. Žalovaný nebyl povinen zajistit znalecký posudek, neboť je na žalobci, aby hodnověrným způsobem prokázal chybnost provedeného měření.

14. Závěrem žalovaný uvedl, že vypovídací hodnota u žalobcem předložených důkazů musí být co nejvyšší. Obecná konstatování a návrhy, které nejsou blíže specifikovány, jsou z podstaty věci nepřezkoumatelné. K předloženým odkazům žalovaný není povinen přihlížet. Obsah správních spisů 15. Ze spisů předložených správními orgány soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

16. Ve spise je založen doklad o proškolení nstržm. J.M. k používání měřičů rychlosti RAMER 7M – V, AD9 C, RAMER 10 C, POLCAM PC 2006, MicroDigiCam LTI a videozařízení GESIG TRAVIMO ze dne 1. 8. 2016, ověřovací list č. 8012-OL-70032-16 ze dne 4. 2. 2016 s dobou platnosti ověření měřidla MicroDigiCam LTI končící dne 3. 2. 2017. Součástí spisu je rovněž mapa znázorňující místo spáchání přestupku a dále záznam o přestupku s barevnou fotografií, na které je vozidlo žalobce a záměrný kříž směřující na přední SPZ vozidla. V úředním záznamu ze dne 15. 8. 2016, č. j. KRPC – 127201 – 2/PŘ – 2016 – 020007 je uvedená naměřená rychlost 121 km/hod, po odečtu odchylky 117 km/hod, dále je zde uvedeno, že dle předložených dokladů byl jako řidič změřeného vozidla ztotožněn žalobce. Žalobce požádal o projednání přestupku ve správním řízení, načež odmítl podepsat oznámení o přestupku a nevyužil možnosti vyjádřit se k věci. Ve správním spise je založena evidenční karta řidiče s osmi záznamy od roku 2006 do roku 2015, z nichž 5 záznamů se vztahovalo k překročení maximální povolené rychlosti.

17. Dne 29. 8. 2016 vydal správní orgán I. stupně příkaz k uložení sankce za přestupek, proti kterému podal žalobce dne 26. 9. 2016 odpor. Dne 21. 10. 2016 převzal žalobce vyrozumění o pokračování řízení a předvolání k ústnímu jednání na 7. 11. 2016. Žalobce byl současně pučen o svých procesních právech a o důsledcích nedostavení se k ústnímu jednání. Dne 3. 11. 2016 zaslal žalobce prostřednictvím svého zástupce Ing. M.J. správnímu orgánu I. stupně plnou moc k zastupování a žádost o pořízení kopie spisu. Dne 7. 11. 2016 byl zástupce žalobce nahlížet do spisu a spravil správní orgán I. stupně o tom, že se žalobce ani zástupce ústního jednání v 16:00 hodin ze zdravotních důvodů nedostaví, přičemž omluvu nedoložil. O průběhu nařízeného ústního projednání přestupku byl sepsán protokol, v němž bylo zaznamenáno, že se žalobce ani zástupce žalobce k jednání nedostavili. Zástupce žalobce požádal o lhůtu pro písemné vyjádření, kterou správní orgán I. stupně stanovil do 15. 11. 2016.

18. Prostřednictvím zástupce podal žalobce dne 18. 11. 2016 ke správnímu orgánu I. stupně vyjádření, v němž navrhl ohledání věci – místa spáchání přestupku. Dále namítl, že při měření rychlosti nebyl dodržen Návod k obsluze předmětného rychloměru, neboť nebyl dodržen nulový úhel mezi rychloměrem a měřeným vozidlem a požádal provést důkazy Certifikát ČMI č. 011CS- C141-04 ze dne 11. 10. 2004 ve znění revize ze dne 24. 3. 2010 a Návod k obsluze laserového rychloměru MicroDigiCam. Podle žalobce rychloměr nebyl ověřen, a proto navrhl ohledání použitého měřiče za účelem prokázání absence úředních značek. Závěrem žalobce požadoval předložit originální videozáznam z rychloměru.

19. Dne 22. 11. 2016 vydal správní orgán I. stupně prvostupňové rozhodnutí, jímž shledal žalobce vinným ze spáchání projednávaného přestupku. Konstatoval, že jednání žalobce bylo dostatečně prokázáno, měření proběhlo v souladu s legislativou a byly naplněny všechny zákonné znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích.

20. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce včasné blanketní odvolání, které nebylo přes výzvu správního orgánu I. stupně doplněno.

21. Žalovaný vydal dne 22. 3. 2017 napadené rozhodnutí, jímž podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Žalovaný konstatoval, že nalézací správní orgán nemusí provést každý navržený důkazní návrh a v nyní řešené věci správní orgán I. stupně odmítnutí důkazních návrhů řádně odůvodnil. Měření rychlosti bylo provedeno ověřeným rychloměrem, místo a čas spáchání přestupku byly jednoznačně specifikovány. Při stanovení výše sankce bylo přihlédnuto k závažnosti spáchaného přestupku a k jeho společenské nebezpečnosti. Právní hodnocení soudu 22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

23. Krajský soud rozhodl při jednání konaném dne 24. 9. 2018.

24. Žaloba není důvodná.

25. K žalobním bodům a následnému přezkumu napadeného rozhodnutí soudem je potřeba uvést, že účelem soudního přezkumu není opakovaně zkoumat závěry učiněné správními orgány, pokud tyto závěry byly řádně a dostatečně odůvodněny. Nutno konstatovat, že ve věci bylo podáno blanketní odvolání, což samo o sobě předurčuje jak postup odvolacího správního orgánu, tedy žalovaného, tak i postup správního soudu. Prvostupňové rozhodnutí a napadené rozhodnutí žalovaného tvoří jeden celek. Tato rozhodnutí byla krajským soudem shledána přezkoumatelná a řádně odůvodněná ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu.

26. První žalobní námitku, směřující do nezákonného postupu správního orgánu I. stupně spočívajícího v odmítnutí důkazního návrhu na ohledání měřícího zařízení pro domnělou absenci úředních značek, shledal krajský soud jako neopodstatněnou. Žalobce žádným způsobem svoje tvrzení o údajné absenci úředních značek na použitém měřidle nepodložil. V případě, že žalobce pojal podezření o chybějících úředních značkách, měl tuto námitku předestřít již v okamžiku sepisování oznámení přestupku. Žalobce se však ke svému jednání odmítl vyjádřit, neuvedl žádnou skutečnost, která by mohla mít jakýkoliv vliv na následné dokazování, tudíž správní orgány správně vyhodnotily důkazní návrh jako zcela neopodstatněný. Ve spise je založen ověřovací list č. 8012-OL-70032-16, který jednoznačným způsobem prokazuje ověření předmětného rychloměru MicroDigiCam LTI, který byl v případě změření rychlosti žalobce použit. Provedené zkoušky měřidla prokázaly, že tento rychloměr měl v okamžiku měření vozidla žalobce požadované metrologické vlastnosti. Ověření bylo provedeno vystavením tohoto ověřovacího listu a vylepením šesti úředních značek na měřidlo. Nebyl tudíž jakýkoliv důvod domnívat se, že měření proběhlo chybně. Pokud žalobce namítá, že ve věci zůstala důvodná pochybnost o platnosti ověření použitého rychloměru a správní orgány tuto pochybnost nevyvrátily, nezakládá se toto tvrzení na zjištěných a prokázaných skutečnostech. Soud má za to, že žalobcův důkazní návrh na ohledání rychloměru byl správním orgánem I. stupně vypořádán dostatečným způsobem a byla přezkoumatelně odůvodněna nadbytečnost provedení ohledání použitého rychloměru. Správní orgány vycházely z dostatečných důkazů, které plně postačovaly k vydání rozhodnutí o tom, že se žalobce předmětného přestupku dopustil.

27. V řízení o přestupku postupují správní orgány tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011 – 68, publikované pod č. 3014/2014 Sb. NSS, veškerá rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz). Krajský soud má za to, že v nyní posuzované věci správní orgány tomuto požadavku dostály. Žalobce mohl své námitky uplatnit v průběhu řízení, taktéž v rámci ústního jednání a měl k podpoře svých tvrzení možnost přednést hodnověrné důkazy, které by jeho tvrzení podpořily. To se však nestalo a žalobce po dobu vedení správního řízení zůstal u pouhých tvrzení. V prvostupňovém rozhodnutí správní orgán I. stupně dostatečným způsobem odůvodnil, proč nepřistoupil k provedení důkazních návrhů žalobce a toto odůvodnění považuje krajský soud za zcela přezkoumatelné. Soud nemá žádný důvod pochybovat o tom, že by na měřícím zařízení nebyly umístěny úřední značky.

28. Další žalobní bod, jímž žalobce upozorňuje na nedostatek vedení správního řízení, když si správní orgán I. stupně od policie nevyžádal videozáznam z rychloměru, považuje krajský soud za nedůvodný. Správní orgán I. stupně tento důkazní návrh odmítl s tím, že z dostupných podkladů, které měl při rozhodování k dispozici, není prokázáno, že byl videozáznam pořizován. Nadto je potřeba zdůraznit, že pořízená fotografie v záznamu o přestupku je velice kvalitní a jednoznačným způsobem zachycuje měřené vozidlo, záměrný kříž je umístěn na tabulce přední registrační značky vozidla a veškeré údaje jsou čitelné. Záznam o přestupku obsahuje, krom zmíněné fotografie měřeného vozidla se záměrným křížem a údaji o vozidle, také údaj o naměřené rychlosti, směr jízdy, datum a čas měření, vzdálenost měření 95,9 metrů, číslo snímku z měřiče, výrobní číslo zařízení a jméno osoby, která zařízení nastavila. Krajský soud má listinných důkazů ve správním spise za prokázané, že měřením rychlosti vozidla žalobce byly spolehlivě zjištěny relevantní skutečnosti. Použité měřící zařízení bylo řádně ověřeno Českým metrologickým institutem a splňovalo veškeré požadavky na přesnost měření. Zpochybňuje-li žalobce přesnost měření tvrzením, že došlo ke slip effectu, je na něm, aby svá tvrzení rovněž prokázal. To žalobce neučinil a neuvedl žádné relevantní skutečnosti a okolnosti, které by jeho tvrzení mohly podpořit. Žalobce zůstal pouze u tvrzení a požadavků na zcela irelevantní důkazní návrhy. Námitka žalobce, stejně jako samotný požadavek na provedení důkazu videozáznamem, u něhož lze pochybovat, zda vůbec existuje, se tudíž ve světle uvedeného jeví jako účelová a neopodstatněná. Z fotografie pořízené z předmětného měření se jednoznačně podává poloha zaměřovacího kříže a je tedy zřejmé, že měření probíhalo čelem k vozidlu.

29. V daném případě neexistovala žádná objektivní pochybnost o správnosti provedeného měření rychlosti vozidla žalobce. Měření bylo provedeno schváleným rychloměrem typu MicroDigiCam LTI výrobního čísla UX018195, který byl ověřen Českým metrologickým institutem cca půl roku před spácháním předmětného přestupku. Rychloměr ovládal proškolený policista, což plyne z dokladu o proškolení, osvědčení č. 2388/12. Záznam o přestupku plně postačuje k prokázání naměřené rychlosti. Krajský soud zdůrazňuje, že silniční rychloměr MicroDigiCam LTI je schválen pro používání na území České republiky a způsob jeho užívání je certifikován (viz Certifikát č. 0111-CS-C141-04, který byl v rámci ústního jednání dne 24. 9. 2018 proveden jako důkaz). Jedná se tedy o měřidlo ve smyslu zákona o metrologii. Soud nepřistoupil k provedení dokazování vyšetřovacím pokusem ani znaleckým posudkem, kterými měly být provedeny testy, jež byly dle žalobce prováděny v zahraničí podle dokumentu BBC a zprávy Daily Mail k možnému vzniku tzv. slip effectu. Jelikož šlo opět o tvrzení v hypotetické rovině, kterými chtěl žalobce zpochybnit použití laserového rychloměru, považuje soud tyto důkazní návrhy za zcela nadbytečné a irelevantní.

30. Následně žalobce namítl, že při měření nebyl dodržen nulový úhel, a proto navrhl provést jako důkaz certifikát a Návod k obsluze použitého rychloměru. Návod k obsluze resp. Manuál uživatele Systému MicroDigiCam, verze 4.1 cz, ze dne 22. 11. 2007, vydaný společností ATS – TELCOM PRAHA a. s., telekomunikační společnost, uvádí v Kapitole 4 – používání systému Micro DigiCam pravidla pro volbu stanoviště. Na tomto místě je uvedeno: „je-li to možné stanoviště volte tak, aby úhel mezi měřícím paprskem laseru a směrem pohybu vozidla byl co nejmenší.“ Není tudíž pravda, že musí být dodržen nulový úhel. Pro správné změření rychlosti měřeného vozidla je vyžadován co nejmenší úhel a toto pravidlo vychází z cosinus efektu. Ten se projevuje, je-li měřící zařízení umístěno dál od proudu měřených vozidel a naměřená rychlost se musí následně zmenšit úměrně k velikosti cosinu úhlu mezi proudem vozidel a osou měření. Tato situace však v nyní řešené věci nenastala a nebylo tudíž zapotřebí jakkoliv upravovat naměřenou rychlost ve vztahu k cosinu úhlu, neboť měřidlo bylo umístěno pod úhlem co nejmenším, aby měření odpovídalo požadavkům předestřeným v manuálu uživatele. Aby byla hodnota mezi osou měření a měřeným vozidlem nulová, muselo by být měřící zařízení umístěno přímo naproti měřeným vozidlům, což je prakticky nemožné.

31. K námitce, že správní orgán I. stupně neodůvodnil odečet 3 % od naměřené rychlosti, uvádí krajský soud toliko, že v případě naměřené rychlosti do 100 km/hod činí maximální chyba měření rychlosti odchylku +- 3 km a v případě naměřené rychlosti nad 100 km/hod činí tato možná odchylka +- 3 %. Tato skutečnost se podává i z Protokolu o technické zkoušce, který je součástí Certifikátu o schválení typu měřidla č. 011-CS-C141-04 ve znění Revize 1, a který byl při ústním jednání proveden jako důkaz. Krajský soud tudíž považuje námitku žalobce za nedůvodnou a absenci odůvodnění odchylky ve správním rozhodnutí nepovažuje za takové pochybení, které by mělo za následek nezákonnost či nepřezkoumatelnost prvostupňového a napadeného rozhodnutí. Rozhodné je, že tento odečet 3 % od naměřené rychlosti byl proveden.

32. Námitku nepřezkoumatelnosti ohledně výše pokuty shledal krajský soud jako nedůvodnou. Na straně sedmé prvostupňového rozhodnutí jsou přezkoumatelným způsobem uvedené okolnosti, které vedly správní orgán I. stupně ke stanovení výše pokuty. Krajský soud nesouhlasí s polemikou žalobce stran způsobu odůvodnění a zohlednění zákonných kritérií jako polehčujících a přitěžujících okolností pro vliv na výši pokuty. Správní orgány ctily svoji povinnost stanovit výši pokuty na základě zákona a v jeho mezích a při zachování základních práv a svobod. Správním orgánům nelze vytknout, že přihlédly k přestupkům starším 3 let, jestliže tyto jsou uvedeny v evidenční kartě řidiče. Krajský soud tak nespatřuje jakoukoliv nezákonnost v postupu správního orgánu I. stupně, stejně jako v postupu žalovaného, který se s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí ztotožnil.

33. K námitce žalobce spočívající v nesouhlasu se zveřejňováním osobních údajů žalobce a jeho právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a požadavku na naprostou anonymizaci krajský soud sděluje, že námitka nesouvisí s předmětem řízení, a nepřísluší proto krajskému soudu, aby se k takové námitce vyjadřoval. Požadavek žalobce a jeho zástupce se zcela míjí s předmětem řízení. Krajský soud shledává námitku za neopodstatněnou, neboť žalobce by měl tento nesouhlas adresovat Nejvyššímu správnímu soudu, jestliže má za to, že Nejvyšší správní soud na svých webových stránkách bez souhlasu zveřejňuje osobní údaje žalobce nebo jeho právního zástupce. Závěr a náklady řízení 34. Závěrem krajský soud konstatuje, že v posuzované věci správní orgány dostály požadavku na zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Navíc tato zásada automaticky neznamená, že správní orgány a následně soud bude vyvracet jakékoliv účelové tvrzení uplatněné účastníkem řízení. Takový postup jistě představoval absurdní situaci a zneužití práva. K účelovým námitkám se vyjádřil Ústavní soud v tom smyslu, že je nutno prokazovat vinu a nikoliv nevinu (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 1050/15). Účelem soudního přezkumu je postavit najisto, že správní řízení proběhlo v zákonném rámci a že byl skutkový stav prostřednictvím podkladů zjištěn dostatečně. Podklady, které správní orgány použily ke zjištění skutkového stavu a k prokázání viny žalobce, jsou zcela dostačující k vydání obou správních rozhodnutí. Žalobcem uváděné žalobní námitky nemohly samy o sobě ani prostřednictvím provedených důkazů vyvrátit závěry správních orgánů o existenci viny žalobce. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl úspěšný žalovaný, který náhradu nákladů řízení nepožadoval, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Z toho důvodu nebyla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení