55 A 5/2022 – 23

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: R.F. bytem X zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6 – Dejvice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2022, č. j. KUJCK 20408/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Městský úřad Tábor (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 26. 11. 2021, č. j. P 331/2021–Kre, sp. zn. S–META 8242/2021 KS/Kre 18 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uznal žalobce vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit z nedbalosti tím, že dne 24. 1. 2021 v době kolem 10:20 hodin jako řidič osobního motorového vozidla tovární značky X na silnici I. třídy č. 19 v obci Všechov ve směru jízdy od Tábora, při jízdě v rozporu s § 5 odst. 1 písm. a) a § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu nebyl na sedadle připoután bezpečnostním pásem a dále vozidlo nebylo technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích pro zatemnění předních bočních skel a dodatečnou úpravu čelního zasklení v podobě zatemňovacího pásu umístěného v horní třetině čelního skla ve smyslu písm. A) bodu 21, písm. e) přílohy č. 12 vyhlášky č 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (pozn. soudu: v prvostupňovém rozhodnutí chybí označení písm A), přičemž tedy celá norma nese označení A) bod 21 písm. e) vyhlášky č. 341/2014). Žalobce tedy jiným jednáním, než které je uvedeno pod písm. a) až j) § 125c odst. 1 zákona o silničním provozu, nesplnil nebo porušil povinnost stanovenou zákonem o silničním provozu.

2. O odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 2. 2022, č. j. KUJCK 20408/2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Žalobou doručenou krajskému soudu dne 11. 4. 2022 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného i prvostupňového rozhodnutí.

4. Žalobce předně namítá, že skutek spočívající v technické nezpůsobilosti vozidla, nebyl řádně právně kvalifikován. Ze znění „zbytkové“ skutkové podstaty dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu nelze dovodit zákaz zatemnění předních bočních skel, ani zákaz dodatečné úpravy čelního skla přidáním zatemňovacího pásu. Blanketní právní norma obsažená v § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu odkazuje na vyhlášku č. 341/2014, nicméně dle žalobce má písmeno e) toliko 12 bodů a nikoliv 21 a pro nepřesné uvedení právní kvalifikace správními orgány není zřejmé, v čem měla spočívat protiprávnost jednání žalobce. Správní orgány totiž neodkázaly na žádný právní předpis, který by zatemnění skel zakazoval.

5. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 As 165/2016–46 považuje žalobce za zásadní vymezení porušené právní normy z hlediska obhajoby. V rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 9. 4. 2015, č. j. 60 A 10/2014–33, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 3282/2015 Sb., krajský soud učinil závěr, že je–li součástí právní kvalifikace odkaz na porušení obecně formulované povinnosti užít vozidlo technicky způsobilé (§ 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu), musí být součástí právní kvalifikace skutku v souladu s § 68 odst. 2 správního řádu také uvedení zvláštního právního předpisu, který stanoví technické podmínky, jenž nebyly naplněny. Obdobné závěry učinil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 4. 2016, č. j. 9 As 263/2015 – 34.

6. Žalobce má za to, že zatemněná boční skla a zatmavěný pruh na předním skle nečiní jeho jednání protiprávním, neboť žádný právní předpis toto nezakazuje a žalobci takové ustanovení není známo. Nadto z popisu skutku není zřejmé, zda je žalobce trestán za řízení technicky nezpůsobilého vozidla, nebo za jeho provozování. Nelze tedy určit, zda je žalobci kladeno k tíži řízení či provozování vozidla. Nejprve má být vymezeno jednání a následně je možné přezkoumávat, zda aplikovaná právní kvalifikace obstojí. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2015, č. j. 6 As 106/2014 – 25 s tím, že v případech, kdy je řidič též provozovatelem, upřednostňuje se potrestání provozovatele.

7. K samotnému zatemnění skel žalobce namítá, že u jeho vozidla jsou skla zatemněná již z prvovýroby a je tudíž absurdní jej za to trestat.

8. Žalobce namítá, že ani druhý skutek ohledně nepřipoutání bezpečnostním pásem nebyl spolehlivě prokázán, neboť výpověď policisty A. J. není přesvědčivá. Svědek měl tvrdit, že do vozidla nebylo přes odlesk světla vidět, a je proto vyloučeno, aby na vzdálenost 20 metrů viděl pás podél sloupku s volně visící sponou. Do vozidla nemohlo být vidět ani z boku, jestliže je boční sklo dle tvrzení policisty zatmavěno. Svědecká výpověď neposkytla dostatečnou oporu závěru o spáchání přestupku. Správní orgán navíc svědeckou výpověď nepodrobil hodnocení stran pravdivosti tvrzení, tedy zda policista skutečně mohl vidět to, co tvrdil, že viděl. Absence řádného hodnocení důkazu způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Přesvědčivostí důkazů, zda policisté mohli vidět daný přestupek, se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 5. 2012, č. j. 8 As 100/2011 – 70, na který žalobce odkazuje.

II. Vyjádření žalovaného

9. Ve vyjádření k žalobě žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K námitce, že přestupek spočívající v technické nezpůsobilosti vozidla související se zatemněnými skly nebyl řádně právně kvalifikován, žalovaný odkázal na příslušná zákonná ustanovení a vyhlášku č. 341/2014, která v příloze č. 12 v bodě 21 pod písmenem e) uvádí, že mezi výbavu, která musí mít schválenou technickou způsobilost, patří zasklení vozidel fólie – bezpečnostní, zatemňovací, protisluneční pásy. Je tedy zřejmé, že toto ustanovení ve spojení s § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu ukládá řidiči užít pouze vozidlo splňující technickou způsobilost. Dle žalovaného ze spisové dokumentace jednoznačně vyplynulo, že folie na sklech byla dodatečně přidána nad rámec schválené tovární verze vozidla, přičemž toto zatemnění musí mít schválenou technickou způsobilost. Žalobce však žádné osvědčení o technické způsobilosti policejní hlídce během kontroly nepředložil.

10. Žalovaný se neztotožnil ani s námitkou o nedostatečném prokázání spáchání přestupku spočívajícího v neužití bezpečnostního pásu. Přestože byl ve správním řízení vyslechnut jen jeden policista, jednalo se o zásadního svědka, který zaznamenal jízdu žalobce a zjištěné a viděné skutečnosti jednoznačným způsobem popsal.

III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích daných žalobními body. O žalobě soud rozhodl postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobce a žalovaný s takovým postupem projevili souhlas.

12. Žaloba není důvodná.

13. Z úředního záznamu ze dne 24. 1. 2021, č. j. KRPC–9012–1/PŘ–2021–020806 a z oznámení přestupku z téhož dne, č. j. KRPC–9012/PŘ–2021–020806 se podává, že dne 24. 1. 2021 prováděla hlídka PČR Tábor ve složení prap. A.J. a nprap. J.T. dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu v obci Všechov. V čase kolem 10:20 policisté zastavili stavěcím terčem ke kontrole vozidlo tov. zn. X jedoucí ve směru jízdy od Tábora na Dražice. Z předložených dokladů byl ztotožněn žalobce, který nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Kontrolou technického stavu bylo dále zjištěno, že vozidlo má zatemněná boční skla a dodatečnou úpravu čelního skla v podobě zatemňovacího pásu umístěného v horní třetině čelního skla bez schválení technické způsobilosti, tudíž je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. S žalobcem bylo na místě sepsáno oznámení o dopravním přestupku, k němuž se žalobce nevyjádřil a odmítl jej podepsat.

14. Součástí spisu je evidenční karta žalobce čítající celkem 5 záznamů v rozmezí let 2007 – 2013. Dále je součástí spisu fotografická dokumentace zachycující vozidlo z přední i z bočních stran.

15. Písemností ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. S–META 8242/2021 KS/Kre 6 bylo žalobci oznámeno zahájení správního řízení, dále bylo nařízeno ústní jednání ve věci a žalobce byl předvolán na 22. 4. 2021. Pro opakované omluvy z nařízených ústních jednání ať už ze strany zmocněnce žalobce nebo předvolaných svědků bylo ústní jednání uskutečněno až dne 13. 10. 2021, o čemž byl vyhotoven protokol pod sp. zn. S–META 8242/2021 KS/Kre 17. Byly provedeny listinné důkazy a byl vyslechnut svědek A.J., který vypověděl, že stavěl vozidlo žalobce. Čelní okno se lesklo kvůli dennímu světlu a do vozidla bylo proto špatně vidět. Nicméně viděl nepřipoutaného řidiče, neboť měl stažené boční okénko. Levým bokem svědek viděl do vozidla na řidiče, který nebyl připoután. Na dotaz, proč není připoután, řidič odpověděl, že jede jen kousek a zapomněl se připoutat. Řidič s přestupkem souhlasil, přičemž jej nechtěl řešit kvůli bodům. Shodně souhlasil i s přestupkem spočívajícím ve zjištěných foliích na bočních sklech i předním skle. Folie byly na všech oknech a nebyla zachována propustnost na čelním a bočních sklech, což dosvědčují i fotografie. Na otázky zmocněnce svědek vypověděl, že viděl žalobce nepřipoutaného ve vozidle na vzdálenost cca 20 metrů z čelního pohledu a 2 metry z boku.

16. Dne 26. 11. 2021 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a byla mu uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. Prvostupňový správní orgán rozhodnutí odůvodnil tak, že výpověď policisty tvořila ucelený řetězec s dalšími důkazy obsaženými ve správním spise. Správní orgán I. stupně neměl žádné pochybnosti o pravdivosti tvrzení svědka, neboť na rozdíl od žalobce neměl na výsledku řízení žádný zájem. Obhajoba spočívající v tvrzení, že se žalobce odpoutal až po zastavení, je naopak nevěrohodná a účelová.

17. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím zmocněnce dne 13. 12. 2021 blanketní odvolání, které nebylo přes výzvu správního orgánu I. stupně doplněno. O odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, přičemž výrokovou část rozhodnutí shledal souladnou s § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). V dokazování rovněž neshledal žádná pochybení. Žalovaný upřesnil odkaz na vyhlášku č. 341/2014, když konstatoval, že ve smyslu přílohy č. 12 bodu č. 21 písm. e) musí mít přidaná folie na vozidlech schválenou technickou způsobilost. Žalovaný zhodnotil společenskou nebezpečnost skutku, formu zavinění i výši uloženého správního trestu.

18. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem jeho zrušení. Této námitce nepřisvědčil.

19. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005 – 65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013 – 25).

20. Žalobce shledává nepřezkoumatelnost rozhodnutí v tom, že správní orgány nepodrobily svědeckou výpověď policisty hodnocení, zda policista skutečně mohl vidět to, co tvrdil, že viděl. K otázce nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů se vyjádřil Nejvyšší správní soud například v rozhodnutí ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 – 52 nebo ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 – 73. Za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů je třeba rozhodnutí považovat zejména tehdy, není–li zřejmé, jakými úvahami se správní orgán řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů nebo při vytváření právního závěru.

21. Krajský soud neshledal v tomto ohledu rozhodnutí správních orgánů za nepřezkoumatelná. Z odůvodnění je zřejmé, které důkazy správní orgány vzaly za podklad pro svá rozhodnutí, i jaké skutečnosti z provedených důkazů vyplynuly. Z policejní výpovědi se jednoznačným způsobem podává, co policista viděl. Není pochyb o tom, že policista na jím specifikovanou vzdálenost 20 metrů viděl přijíždějící vozidlo řízené žalobcem i to, že žalobce nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Jestliže žalobce na pokyn policisty s vozidlem zajel ke kraji vozovky a policista měl již na dohled boční okno u řidiče, které žalobce stahoval, mohl tak vidět, že žalobce nebyl připoután bezpečnostním pásem v okamžiku, kdy přijížděl na místo, na které jej policista vyzval s pokynem k zastavení. Nelze opomenout ani skutečnost, že během silniční kontroly žalobce svá přestupková jednání nerozporoval. Správní orgány nepochybily, když obhajobu žalobce vyhodnotily jako účelovou, neboť je to právě žalobce, kdo má zájem na výsledku řízení a má tak i právo hájit se všemi prostředky, včetně účelových tvrzení. Nutno vzít v úvahu, že jeho účelovému tvrzení správní orgány s ohledem na další důkazy nemusí uvěřit. Pro úplnost krajský soud uvádí, že pro zjištěný přestupek není podstatné, zda byl žalobce nepřipoután po celou dobu jízdy, nebo jen v úseku, kde jej viděl policista. Skutková podstata přestupku je naplněna, i když je řidič nepřipoután jen část jízdy.

22. Není pravdou, že správní orgán I. stupně neuvedl skutková zjištění plynoucí z provedeného důkazu svědeckou výpovědí zasahujícího policisty. Na straně 3 prvostupňového rozhodnutí je uveden jednak obsah svědecké výpovědi a dále i skutková zjištění učiněná správním orgánem. Správní orgán I. stupně srozumitelně odůvodnil, k jakým skutkovým zjištěním dospěl z provedených důkazů. V tomto ohledu tudíž nelze tvrdit nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů.

23. K právní kvalifikaci přestupku spočívajícího v technické nezpůsobilosti vozidla v důsledku zatemnění bočních skel a předního skla, krajský soud uvádí, že ani této námitce nepřisvědčil. Podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona.

24. Podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu je řidič kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Právní předpis, na který citované ustanovení odkazuje, je vyhláška č. 341/2014 a konkrétně ustanovení přílohy č. 12, písm. A) bod 21, písm. e), v němž je stanoveno, že výbava, která musí mít schválenou technickou způsobilost pro zasklení vozidel, je fólie – bezpečnostní, zatemňovací, protisluneční pásy. Byť správní orgány uvedly odkaz na vyhlášku ne zcela přesně, neboť v označení právní normy vynechaly písm. A), nejedná se o pochybení, které by způsobilo nezákonnost rozhodnutí pro absenci právní kvalifikace skutku. Z odkazu správních orgánů lze jednoduchou logickou úvahou dojít ke konkrétnímu bodu, který měly správní orgány na mysli při hodnocení absence technického schválení zatemnění skel způsobující technickou nezpůsobilost vozidla. Správní orgány přesně vymezily, v čem předmětný přestupek spočíval, a to v zatemnění bočních skel a čelního skla za užití zatemňovací folie bez schválení technické způsobilosti. Není tedy pochyb o skutečnostech rozhodných pro specifikaci přestupkového jednání. Zbytková právní norma obsažená v § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu poukazuje na porušení § 5 odst. 1 písm. a) téhož zákona, přičemž toto ustanovení pak odkazuje na vyhlášku č. 341/2014. Správní orgány vymezily porušení bodu 21 písm. e) přílohy 12 a je zjevné, že měly na mysli požadavek na schválení technické způsobilosti pro zatemňovací folie na sklech vozidla žalobce.

25. V podřazení přestupkového jednání žalobce pod citované právní normy ve výroku prvostupňového rozhodnutí nelze správním orgánům ničeho vytknout. Právní předpis, který ukládá povinnost technického schválení pro specifikované zatemňovací folie, je vyhláška č. 341/2014, na kterou správní orgány shodně poukázaly. Drobná nepřesnost v konkretizaci předmětného ustanovení nezpůsobuje nezákonnost správních rozhodnutí a žalobcova námitka ohledně neexistence právního předpisu, jenž by zakazoval zatemnění skel, je proto nedůvodná.

26. Postup správních orgánů není v rozporu s odkazem žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 As 165/2017 – 46, neboť správní orgány postupovaly v souladu s tímto rozhodnutím, dle kterého „správní orgán rozhodující o správním deliktu musí ve výrokové části rozhodnutí (§ 68 odst. 2 správního řádu) uvést všechna ustanovení, byť obsažená v různých právních předpisech, která tvoří v souhrnu právní normu odpovídající skutkové podstatě správního deliktu.“ Této povinnosti správní orgán I. stupně ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí přes malou nepřesnost dostál. Shodně je tomu i v případě odkazu na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 9. 4. 2015, č. j. 60 A 10/2014 – 33 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2016, č. j. 9 As 263/2015 – 34. V posledně zmíněném rozsudku správní orgán I. stupně neuvedl konkrétní ustanovení zvláštních právních předpisů, které bylo v daném případě porušeno, tudíž dle závěru Nejvyššího správního soudu pochybil. V nyní řešené věci však ustanovení zvláštního právního předpisu ve výrokové části neabsentuje, tudíž se jedná o situaci zcela opačnou.

27. Žalobce dále namítá, že se správní orgány nezabývaly otázkou, zda má být žalobce potrestán jako řidič nebo jako provozovatel vozidla technicky nezpůsobilého k jízdě. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2015, č. j. 6 As 106/2014 – 25. Krajský soud má za to, že odkazovaný rozsudek není na posuzovanou věc přiléhavý. Nejvyšší správní soud se v předmětném rozsudku zabýval porušením zásady ne bis in idem, neboť stěžovatel byl sankcionován ve dvou rozhodnutích za to, že jeho vozidlo nebylo při provozu na pozemní komunikaci opatřeno zadní registrační značkou, a to v obou případech ve stejném časovém okamžiku a na stejném místě. V jednom případě byl stěžovatel sankcionován jako řidič vozidla bez zadní registrační značky dle § 125c odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona o silničním provozu. Ve druhém případě za stejný přestupek, ale kvalifikovaný jako správní delikt dle § 83a odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) byl sankcionován coby provozovatel – podnikající fyzická osoba. V nyní řešené věci bylo vydáno pouze jedno rozhodnutí, tudíž nedošlo k porušení zásady ne bis in idem. Žalobce byl povinen užít pro jízdu vozidlo technicky způsobilé a je zcela bezpředmětné, zda za toto své pochybení nese odpovědnost jako řidič nebo jako provozovatel. Zákon o silničním provozu v § 5 odst. 1 písm. a) ukládá povinnost řidiči použitého vozidla a nelze postihovat rozdílně za porušení zákona řidiče, kteří nejsou provozovateli vozidla oproti řidičům, kteří jsou zároveň i provozovateli vozidla. Správní orgán I. stupně tudíž nepochybil, když se nezabýval otázkou, zda žalobce uznat vinným ze spáchání přestupků v pozici řidiče nebo provozovatele, neboť tato otázka vůbec nebyla pro zjištění o spáchání daných přestupků relevantní.

28. Krajský soud nepřistoupil ani na námitku, že zatemnění skel pochází již z prvovýroby. Toto tvrzení bylo ve správním řízení důkazními prostředky vyvráceno a naopak bylo prokázáno, že zatemňovací folie z prvovýroby nepochází.

29. Nedůvodná je i poslední námitka spočívající v nedostatečném prokázání spáchání přestupku nepřipoutání bezpečnostním pásem. Jak již krajský soud výše uvedl, v řízení byl vyslechnut klíčový svědek, zasahující policista. Ten potvrdil jízdu žalobce bez užití bezpečnostního pásu, ani žalobce při silniční kontrole tuto skutečnost nevyvracel a nezpochybňoval. Policista svou výpověď podpořil náčrtem místa zjištění přestupku a místa zastavení vozidla, jakož i místa, na kterém stál policista. Zajištěné důkazy prokazují skutkový stav bez pochybností. Podle názoru Nejvyššího správního soudu, který byl předestřen např. v rozsudku ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 As 126/2015 – 42: „policistu lze obecně považovat za nestranného a věrohodného svědka, neprokáže–li se v konkrétním případě něco jiného. Je tomu tak proto, že policista zásadně nemá na věci a jejím výsledku jakýkoliv zájem, vykonává jen svoji služební povinnost, při níž je vázán závazkem, aby případný zásah do práv a svobod osob, jimž by v souvislosti s jeho činností mohla vzniknout újma, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo úkonem.“ S tímto závěrem nekoliduje ani názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I ÚS 520/16, v němž Ústavní soud vyslovil, že „v demokratickém právním státě, v němž jsou si všichni lidé rovni, nelze obecně bez dalšího přikládat vyšší váhu výpovědím policistů jako příslušníků mocenských složek oproti výpovědím jednotlivců, vůči nimž jsou policejní či jiné státní pravomoci vykonávány.“ Úřední osoby za standartních okolností nemají na výsledku přestupkového řízení zájem, nejsou–li v řízení prokázány skutečnosti prokazující zaujatost policisty vůči obviněnému. Posouzení věrohodnosti výpovědi policisty je součást hodnocení důkazů. V posuzovaném případě správní orgán I. stupně vycházel ze svědecké výpovědi policisty, z fotografií vozidla a z dalších důkazů ve správním spise. Krajský soud tento postup aprobuje, neboť z žádných skutečností neplyne, že by měl zasahující policista jakýkoliv vztah k žalobci, nebo zájem na výsledku řízení. Policista viděl žalobce nepřipoutaného a ve světle citovaných rozhodnutí je vyhodnocení svědecké výpovědi policisty zcela správné.

IV. Závěr a náklady řízení

30. Krajský soud uzavírá, že správní orgány zjistily skutkový stav bez pochybností. Žádná z žalobních námitek není důvodná.

31. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo tvrzeno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby II. Vyjádření žalovaného III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem IV. Závěr a náklady řízení