55 A 56/2023 – 110

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Jana Šmakala a soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: Společenství vlastníků jednotek pro dům čp. 2997 v Plzni, IČO 01967886, sídlem U Borských kasáren 2997/5, Plzeň, zastoupený advokátem Mgr. Martinem Oudou, sídlem Palackého 70/1, Plzeň, proti žalovanému: Magistrát města Plzně, sídlem Škroupova 246/4, Plzeň, za účasti osob zúčastněných 1) B. S. na řízení: 2) Z. S. 3) Z. F. 4) O. F. 5) H. H. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MMP/330082/23 ze dne 13. 9. 2023, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Magistrátu města Plzně č. j. MMP/330082/23 ze dne 13. 9. 2023 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši výše 19 450 Kč k rukám Mgr. Martina Oudy, advokáta se sídlem Palackého 70/1, Plzeň, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Bára, Blanka, Beáta, Barbora a Bella jsou bytové domy umístěné územním rozhodnutím tak, že prostor mezi nimi byl zamýšlen jako společné a nedělené relaxační prostranství. Soud se zabýval tím, zda vlastníci domu Beáta mohli svůj pozemek oplotit na úkor společného užívání prostoru obyvateli ostatních domů, a zda tento plot vyžadoval nějaké rozhodnutí stavebního úřadu.

I. Řízení před správními orgány

2. Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek pro bytový dům čp. 2997/5 (U Borských kasáren, Plzeň). Bytový dům nese název Beáta a je součástí bytové zóny Rezidence Kaplířka (komplex 5 bytových domů a přilehlých pozemků – plochy zeleně, vyhrazená parkovací stání a veřejné pozemní komunikace). Převážná část areálu je oplocena.

3. Žalobce podal žádost o dodatečné povolení stavby Oplocení – U Borských kasáren 2997/5 na pozemku parc. č. 8320/56 v k. ú. Plzeň, tedy za bytovým domem Beáta. Úřad městského obvodu Plzeň 3 žádost zamítl. Dospěl k závěru, že stavba nespadá pod § 79 odst. 2 písm. f) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), neboť oplocení hraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi a veřejným prostranstvím. Městský úřad tudíž dále zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro dodatečné povolení stavby. Dospěl k závěru, že nikoliv. Oplocení není v souladu s územními rozhodnutími č. 3133A a č. 3133B Magistrátu města Plzně. Na základě prvně uvedeného územního rozhodnutím byla umístěna stavba – Rezidence Kaplířka. Pozemek, který žalobce oplotil, má sloužit jako park pro obyvatele všech bytových domů. Cílem bylo vytvořit klidovou a relaxační zónu, která bude společná, tedy přístupná všem vlastníkům bytových jednotek. Oplocení bytového domu je tak v rozporu s koncepcí řešení dané plochy.

4. Následné odvolání žalobce žalovaný zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Korigoval ale jeho závěry. Uvedl, že oplocení hraničí pouze s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi (parc. č. 8320/57 v k. ú. Plzeň), nikoliv s veřejným prostranstvím. Městský úřad také poté, co zjistil, že stavba je v rozporu s územním rozhodnutím, neměl žalobce vyzývat k prokázání souladu stavby s § 129 odst. 3 stavebního zákona, ale měl žádost bez dalšího zamítnout. Procesní pochybení žalovaného však nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí městského úřadu. Žalovaný souhlasil s tím, že oplocení je v rozporu s územním rozhodnutím č. 3133A (rozhodnutí č. 3133B došlo k jeho změně, ta však pro posouzení nynější věci nebyla podstatná). Podle územního rozhodnutí je součástí stavby veřejně přístupný park mezi obytnou částí a Kaplířovou ulicí oddělený protihlukovou stěnou. Žalovaný se ztotožnil s městským úřadem, že oplocení bytového domu je v rozporu s koncepcí řešení dané plochy. Žalobce si tak měl nejdříve požádat o změnu územního rozhodnutí.

II. Řízení před soudem

5. Žalobce proti tomuto rozhodnutí brojil žalobou. Oplocení se nacházelo 6,45 m od hranice pozemní komunikace parc. č. 8320/57. Nedá se tedy hovořit o tom, že oplocení hraničí s veřejně přístupnou pozemní komunikací. Žalovaný svůj závěr opřel o nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 59/99 ze dne 3. 8. 2000, který však na projednávanou věc nedopadá. Oplocení nemůže ohrozit veřejné užívání pozemní komunikace. Žalobce byl toho názoru, že oplocení spadalo pod § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona. Nicméně i kdyby připustil opak, žalovaný nesprávně vyložil ustanovení stavebního zákona. Změnu územního rozhodnutí u dokončených staveb stavební zákon nezná. Žalovaný tak byl povinen provést věcný přezkum splnění podmínek podle § 129 odst. 3 stavebního zákona. Územním rozhodnutím nelze založit veřejné užívání, což potvrdil i žalovaný. Nelze tak žádost zamítnout s tím, že plocha měla sloužit jako veřejný prostor pro všechny vlastníky bytových domů. Žalobce stavbu realizoval v dobré víře, že se jedná o stavbu, pro jejíž realizaci nepotřebuje rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas. Takto žalobce činil na základě ústního vyjádření pracovníka stavebního úřadu.

6. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Žalobce zpochybňoval výklad slova hraničení, existenci pozemní komunikace na sousedním pozemku nerozporoval. V té souvislosti žalovaný odkázal na str. 14–15 napadeného rozhodnutí. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 59/99 extenzivně vyložil pojem hraničení. Oplocení nelze pro rozpor s územním rozhodnutím č. 3133A dodatečně povolit.

7. Do řízení se jako osoby zúčastněné na řízení přihlásili manželé S. a F., vlastníci bytových jednotek v bytovém domě Beáta. Z jejich vyjádření vyplývá nesouhlas s realizací oplocení a podáním žaloby. Dále se do řízení jako osoba zúčastněná na řízení přihlásila paní H., jež je také vlastníkem bytové jednotky v domu Beáta. K věci se nevyjádřila.

III. Neshoda společenství vlastníků na podání žaloby

8. Osoby zúčastněné na řízení namítly, že o podání žaloby nebyly informovány, resp. že její podání nebylo schváleno shromážděním společenství vlastníků.

9. Tato námitka není důvodná. Podání žaloby není záležitostí, která by byla ze zákona vyhrazena působnosti shromáždění vlastníků jednotek. Dále z ničeho ani nevyplynulo, že by podání žaloby náleželo shromáždění na základě jeho výhrady nebo na základě stanov společenství (§ 1208 občanského zákoníku). Za toho stavu jedná za společenství vlastníků jeho výbor jako výkonný, statutární orgán (§ 1205 odst. 1, § 163 občanského zákoníku).

10. Z listin zaslaných soudu ze strany žalobce i osob zúčastněných na řízení vyplynulo, že členy výboru byli v době podání žaloby D. T., K. T. a L. K. Dva z nich jsou podepsáni na plné moci na č. l. 5 soudního spisu. Zároveň žalobce na výzvu soudu předložil opis usnesení výboru společenství o souhlasu s podáním žaloby, jak to vyžaduje § 37 odst. 2 věta třetí s. ř. s. V řízení před soudem tedy nevznikly pochybnosti o tom, že za žalobce jedná výbor jako jeho statutární orgán, nejde jen o soukromou iniciativu členů výboru.

11. Vnitřní neshody mezi vlastníky jednotek soudu nenáleží řešit, to je interní věc, kterou si musí vyřešit členové žalobce. Pro soud je podstatné toliko to, že Společenství vlastníků jednotek pro dům čp. 2997 v Plzni jako žalobce jednalo vůči soudu způsobem, který zákon předvídá.

IV. Posouzení věci

12. Žaloba je důvodná.

13. Soud předesílá, že posouzení případu žalovaným by bylo správné, pokud by se na věc uplatnil § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006. V takovém případě by byl důvod zohlednit koncepci společného a neděleného relaxačního prostranství mezi bytovými domy podle územního rozhodnutí č. 3133A z roku 2009 [§ 129 odst. 3 písm. a) in fine stavebního zákona]. Jinými slovy, pokud by sporný plot nebyl plotem v tzv. volném režimu, bylo by možné jej dodatečně povolit jen po odstranění rozporu s územním rozhodnutím, které ploty vylučuje (srov. přiměřeně rozsudek NSS č. j. 5 As 48/2015–43 ze dne 21. 4. 2016). Z níže uvedených důvodů se však § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona na souzený případ neuplatní.

14. Správní orgány vedly řízení o dodatečném povolení stavby podle § 129 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 v návaznosti na řízení o nařízení odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006. Dospěly totiž k závěru, že sporný plot je stavbou, která podléhala nějakému povolovacímu režimu podle stavebního zákona, nebyla v tzv. volném režimu.

15. Mezi účastníky byl spor právě o to, z jakého důvodu by plot měl či neměl být ve volném režimu, tedy zda jeho stavba vyžadovala nějaké rozhodnutí či opatření stavebního úřadu. Rozhodujícím důvodem v odvolacím řízení měla být skutečnost, že sporný plot hraničí s veřejně přístupnou pozemní komunikací (naplnění zbylých podmínek nebylo předmětem sporných rozhodovacích důvodů naříkaného rozhodnutí, a soud se jimi proto nezabýval).

16. Podle § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona z roku 2006 ve znění po novelizaci zákonem č. 225/2017 Sb. totiž platilo, že rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžaduje oplocení do výšky 2 m, které nehraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi nebo s veřejným prostranstvím a které se nacházejí v zastavěném území či v zastavitelné ploše. Tato úprava tedy s účinností od 1. 1. 2018 vyjmula z povolovacích režimů velkou množin plotů a přesunula je do režimu zcela volného. Protože ve věci bylo prokázáno postavení sporného plotu až za účinnosti této úpravy (důkaz shlédnutím digitální ortofoto mapy), uplatní se právě tato liberálně pojatá úprava stavby plotů (k významu doby postavení plotu na aplikovatelný zákonný režim srov. rozsudek KS v Plzni č. j. 77 A 155/2021–144 dne 26. 5. 2022, odst. 39–40, 56).

17. Podle § 129 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 mimo jiné platilo, že stavební úřad nařídí odstranění stavby: b) vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena, … d) vlastníku stavby, která nevyžaduje územní rozhodnutí, stavební povolení ani ohlášení stavby, ale je prováděna nebo byla provedena v rozporu s právními předpisy, nebo vlastníkovi pozemku, na kterém byla provedena, není–li vlastník stavby znám, 18. Pokud by sporný plot byl ve volném režimu, nejednalo by se o stavbu ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006, a stavební úřad nemohl vést řízení o nařízení jejího odstranění podle tohoto ustavení. Nemohl by vést ani navazující řízení o dodatečném povolení stavby podle § 129 odst. 3 stavebního zákona.

19. To je závěr, který prosazoval žalobce s tvrzením, že plot nehraničí s veřejně přístupnou pozemní komunikací. Naopak žalovaný hájil závěr, že plot s komunikací hraničí v širším smyslu prosazovaném judikaturou správních soudů. K pojmu hraničení s pozemní komunikací 20. Posouzení žalovaného je v této otázce nesprávné: jeho pojetí hraničení je příliš široké.

21. Žalovaný má pravdu v tom, že dlouhodobá a ustálená judikatura zaujala široký náhled pro účely určení toho, kdo je sousedem ve smyslu veřejného stavebního práva a kdo může být přímo dotčen stavebním záměrem ve svých právech (jsou jimi jak mezující, tak nemezující sousedi).

22. To je ovšem odpověď na otázku, kdo je sousedem. Nevypovídá o tom, co zákon míní pojmem hraničení.

23. Stavební zákon z roku 2006 používal pojem hraničení konsistentně ve vztahu k veřejně přístupným pozemním komunikacím nebo veřejným prostranstvím. S nimi může hraničit buďto stavba samotná, nebo terénní úprava, resp. pozemek, na němž je terénní úprava provedena [srov. § 79 odst. 2 písm. f); § 96 odst. 2 písm. f); § 104 odst. 1 písm. h) stavebního zákona].

24. Jazykový význam tohoto pojmu se zjevně odvíjí od hranice ve smyslu konkrétní pomezní čáry oddělující od sebe dvě či více odlišných množin (hranice pozemků, lesa, státu, aj.). Jazykově jde tedy o pojem užší, než je pojem sousedství (in concreto: nemezující sousedi mohou být stále sousedy, ale stěží mezi nimi určit konkrétní hranici, která bude typická pro sousedy mezující).

25. Systematicky byl pojem hraničení používán napříč stavebním zákonem v užší množině případů, než tomu bylo u pojmu sousední pozemek či stavba ve výše naznačeném širokém smyslu. Byl používán výlučně ve vztahu mezi konkrétními stavbami – oplocením, opěrnými zdmi či terénními úpravami – a veřejně přístupnými pozemními komunikacemi nebo veřejným prostranstvím.

26. Účel těchto ustanovení vymezujících kritéria pro oplocení ve volném režimu a oplocení spadající do povolovacích režimů spočívá v tom, že odlišuje ploty s bagatelními dopady na okolí od plotů přesahujících určité minimální parametry, jejichž vliv na okolí je typově závažnější – působí tedy na území a zájmy v něm chráněné. I z toho pohledu je kvalitativní rozdíl mezi tím, jak stavba oplocení může ovlivnit sousedy v širokém smyslu, a jak může ovlivnit dění na svých hranicích (fyzicky omezuje bezprostředně mezující pozemky). Stavební zákon používá pojem hraničení právě v takových případech, kdy lze rozumně předpokládat jen vliv na mezující pozemky, zatímco vliv na pozemky nemezující je žádný či zanedbatelný.

27. Veden těmito úvahami dospěl soud k závěru, že není důvod přebírat široké pojetí sousedství na posouzení toho, co spolu hraničí. Je třeba zaujmout užší pojetí, odvíjející se od existence konkrétně vymezitelné hranice. S veřejně přístupnými pozemními komunikacemi nebo veřejným prostranstvím bude hraničit taková stavba, která leží na fyzicky určitelné hranici nebo v její bezprostřední blízkosti. Obě tato hlediska jsou v souladu s účelem zákona regulovat vliv oplocení na okolí: oplocení ležící přímo na hranici může mít bez dalšího vliv na dění na pozemní komunikaci či veřejném prostranství. Pakliže by odstup oplocení od hranice byl takový, že jeho vliv na dění na pozemní komunikaci či veřejném prostranství bude stejný nebo obdobný, jde z hlediska účelu zákona stále o hraničení. Jinými slovy, do volného režimu podle § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona z roku 2006 nemůže spadat oplocení bagatelního či dokonce účelového minimálního odstupu od hranice s veřejně přístupnou pozemní komunikací či veřejným prostranstvím.

28. Tento náhled implicitně zaujal i Nejvyšší správní soud: zda plot hraničí s pozemní komunikací posuzoval podle toho, zda je plot na hranici pozemků, nebo zda proveden s odstupem od hranice pozemků (tzv. uvnitř pozemku). V konkrétní případě pak dospěl k závěru, že plot postavený ve vzdálenosti 1 metru od hranice pozemku s pozemní komunikací, není plotem hraničícím s pozemní komunikací ve smyslu § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona z roku 2006. Takový plot tedy stále může být plotem ve volném režimu, nejsou–li dány jiné důvody, které by to vylučovaly (srov. rozsudek NSS č. j. 3 As 161/2023–46 ze dne 31. 7. 2024, odst. 19–20).

29. V nyní souzené věci bylo zjištěno, že sporný plot vede v části po hranici pozemku parc. č. 8320/56 jen ve vztahu k pozemkům parc. č. 8320/55, 8320/59, které pozemní komunikací nejsou. V části pozemku parc. č. 8320/56 přiléhající k veřejně přístupné pozemní komunikaci vede sporný plot vnitřkem pozemku. Odstup sporného plotu od této pozemní komunikace je v nejbližších bodech větší než 6 metrů.

30. Je tedy zřejmé, že sporný plot neleží přímo na hranici pozemku s pozemní komunikací. Jeho odstup nelze ani považovat za bagatelní: dotčená pozemní komunikace je představována příjezdovou cestou k bytovému domu a přilehlými parkovacími místy v polouzavřeném komplexu pěti bytových domů. Není tedy zřejmé, jak by sporný plot ve vzdálenosti více než 6 metrů mohl ovlivňovat dění na této konkrétní komunikaci. Lze tedy uzavřít, že sporný plot nehraničí s veřejně přístupnou pozemní komunikací ve smyslu § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona z roku 2006. K hraničení s veřejným prostranstvím 31. Jinak by tomu bylo, pokud by hraničící pozemky parc. č. 8320/55, 8320/59 nebo přímo pozemek parc. č. 8320/56 byly veřejným prostranstvím. To však žalovaný v napadeném rozhodnutí vyloučil, protože podle jeho názoru o veřejné prostranství nejde. Tato otázka nebyla předmětem sporu, tak jak byl vymezen obsahem naříkaného rozhodnutí a obsahem žaloby. Lze k ní proto jen obecně říci, že žalovaný ve svém posouzení správně vycházel z toho, že požadavky na konstatování existence veřejného prostranství jsou relativně přísné; samotná otázka vlastnictví pozemku parc. č. 8320/56 však není určující (§ 34 in fine obecního zřízení; přehledově srov. rozsudek NSS č. j. 10 As 254/2023–50 ze dne 28. 5. 2024, č. 4626/2024 Sb. NSS). Ke správnosti aplikace těchto východisek na okolnosti tohoto případu však soud nyní nezaujímá žádný právní názor.

32. Žalovaný až v řízení před soudem uplatnil tvrzení, že sporný plot přehrazuje chodník, který sám je veřejným prostranstvím podle § 34 obecního zřízení. Učinil tak na výzvu soudu učiněnou za přiměřeného použití § 49 odst. 4 věty třetí s. ř. s., pro případ, že by soud zvažoval rozhodnutí o žalobě i z důvodů, které v řízení o žalobě nebyly mezi účastníky předmětem sporu (srov. rozsudek NSS č. j. 7 As 268/2023–32 ze dne 31. 1. 2024, odst. 26).

33. K tomu soud předně konstatuje, že ze správního spisu jasně plyne, že v travnatých plochách mezi bytovými domy jsou stavebně upravené cesty, tj. chodníky v obecném významu toho slova. Tato skutečnost byla jasně zjištěna už ve správním řízení a nebylo třeba k ní doplňovat dokazování před soudem.

34. Toto tvrzení žalovaného není prohloubením argumentace napadeného rozhodnutí, ale je zcela nové. Z toho pohledu není významné pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí, neboť jeho (nové) důvody nelze doplňovat ve vyjádření před soudem (srov. např. rozsudek NSS č. j. 7 As 252/2019–19 ze dne 4. 2. 2021, odst. 12). Může však mít vliv na závazný právní názor podle § 78 odst. 5 s. ř. s., tedy na otázky, které bude třeba řešit v případném pokračování správního řízení, pokud by došlo ke kasaci napadeného rozhodnutí soudem. Přezkumná povaha řízení o žalobě podle § 65 s. ř. s. totiž nebrání tomu, aby soud – při zachování procesních práv účastníků – vyřešil v plné jurisdikci co možná největší rozsah rozhodných otázek, aby se zúžil a racionalizoval rozsah zbylých otázek, které bude třeba zodpovědět v dalším řízení.

35. Soud proto konstatuje, že tato nová argumentace žalovaného je nekompatibilní s postojem žalovaného, které zaujal v napadeném rozhodnutí: žalovaný dříve jasně vyloučil, že by sporný plot hraničil s veřejným prostranstvím; existence údajného chodníku si přitom musel být vědom, neboť ve věci proběhly místní prohlídky. Nyní prosazovaný názor, že samotné travnaté plochy mezi bytovými domy nejsou veřejným prostranstvím, avšak upravené cesty na těchto plochách již jsou veřejným prostranstvím v podobě chodníku, je nelogický. Povaha užívání těchto cest se totiž nijak neliší od užívání samotných travnatých ploch, resp. nic takového nebylo zjištěno. Z dosavadního průběhu řízení tedy nevyplývá, že by povaha zpevněných cest byla jiná než povaha travnatých ploch. Skutečnost, že tyto cesty je možné označit za chodníky v obecném smyslu ještě neznamená, že jde o chodníky ve smyslu § 34 obecního zřízení (nebo dokonce chodníky ve smyslu § 12 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích). Sporný plot nepotřeboval povolení z důvodu (absence) hraničení s pozemní komunikací 36. Zákonnost rozhodnutí žalovaného je tedy třeba posoudit výlučně ve vztahu k pozemní komunikaci, se kterou ovšem sporný plot nehraničí. Za toho stavu věci (a v tomto rozsahu) není sporný plot stavbou vyžadující rozhodnutí stavebního úřadu nebo úkon nahrazující toto rozhodnutí ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006. Na jeho dodatečné povolení nebylo možné uplatnit § 129 odst. 3 tohoto zákona, a tudíž ani požadavky předchozího územního rozhodnutí č. 3133A z roku 2009, které prostor mezi bytovými domy koncepčně pojalo jako společné a nedělitelné prostranství mezi bytovými domy. Žalovaný tuto otázku posoudil nesprávně, neboť dospěl k opačnému závěru.

37. Sporný plot je oplocením ve volném režimu (ve vztahu k pozemní komunikaci); bylo lze na něj proto uplatnit nanejvýš § 129 odst. 1 písm. d) stavebního zákona z roku 2006. K tomu by však bylo třeba zjistit rozpor s právními předpisy (tj. nestačí rozpor s územním rozhodnutím). Tímto směrem správní orgány dosud neuvažovaly a z dosavadního průběhu správního a soudního řízení není ani zřejmé, zda takové případné posouzení přichází do úvahy s ohledem na okolnosti případu.

38. Lze tedy shrnout, že sporný plot je zjevně plotem postaveným v rozporu s původním územním rozhodnutím a koncepcí veřejného prostoru mezi domy Bára, Blanka, Beáta, Barbora a Bella jako prostoru společného a nedělitelného. Protože však zákonodárce od 1. 1. 2018 liberalizoval stavbu plotů do té míry, že sporný plot je plotem spadajícím do volného režimu, nebylo možné jej označit jako stavbu nepovolenou ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Za toho stavu nebyl důvod vést řízení o jejím dodatečném povolení podle § 129 odst. 3 stavebního zákona.

V. Závěr

39. Z výše uvedených důvodů posoudil Magistrát města Plzně rozhodnou právní otázku stavebního režimu sporného plotu nesprávně. Soud proto jeho rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, 3, 4 s. ř. s.).

40. V dalším řízení bude magistrát vycházet z toho, že sporný plot nehraničí s veřejně přístupnou pozemní komunikací ve smyslu § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona z roku 2006 (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

41. Tím však není vyloučen jiný důvod, pro který by sporný plot mohl spadat do některého z povolovacích režimů, který dosud nebyl předmětem posouzení ze strany soudu. Stejně tak není dotčeno použití jiných – soudem nepřezkoumaných – zákonných důvodů pro nařízení odstranění stavby podle § 129 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006, resp. pro její dodatečné povolení, pokud pro to budou skutkové i právní podmínky splněny.

42. V souladu s názorem žalovaného vyjádřeným v jeho přípisu ze dne 9. 12. 2023 však lze předpokládat, že ve věci jsou celkově dány důvody pro zastavení řízení. Podmínky pro dodatečné povolení se totiž posuzují podle právní úpravy platné v době dodatečného povolování (jsou chráněny aktuálně existující zájmy; srov. cit. rozsudek KS v Plzni č. j. 77 A 155/2021–144, odst. 56). Tyto podmínky tak v době po kasačním rozhodnutí soudu bude představovat stavební zákon č. 283/2021 Sb., který stavbu plotů ještě více liberalizoval. Podle něj je sporný plot drobnou stavbou nevyžadující povolení záměru [srov. § 171 ve spoj. s přílohou č. 1 stavebního zákona z roku 2021].

43. Jiný náhled by patrně bylo možné zaujmout s přihlédnutím k § 250 odst. 1 písm. d) stavebního zákona z roku 2021, pokud by prostor mezi bytovými domy byl veřejným prostranstvím, což je otázka, která nebyla předmětem nynějšího řízení. V takovém případě by totiž umístění plotu, jakkoliv nevyžaduje povolení, bylo v rozporu s požadavkem prostupnosti území podle § 141 stavebního zákona z roku 2021. Náklady řízení 44. Žalobce měl ve věci plný procesní úspěch. Náleží mu proto náhrada nákladů řízení ze strany neúspěšného žalovaného (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s.). Ta se skládá ze zaplacených soudních poplatků ve výši 4 000 Kč (za žalobu, za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku), odměny advokáta za čtyři úkony právní služby po 3 100 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika, účast na ústním jednání) a jeden úkon právní služby po 1 550 Kč podle § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu (návrh na přiznání odkladného účinku žalobě). Výše odměny celkově činí 13 950 Kč. Za každý jeden úkon právní služby náleží advokátovi paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkově tedy 1 500 Kč. Náhrada nákladů řízení tedy dosahuje celkové výše 19 450 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce Mgr. Martina Oudy do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

45. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim soud neuložil žádnou povinnost a nehledal ani žádný důvod hodný zvláštního zřetele (§ 60 odst. 5 s. ř. s.). Tento výrok nebyl vyhlášen v jednací síni společně s výrokem rozsudku; podle § 166 odst. 1, 2 o. s. ř. byl proto doplněn doplňujícím usnesením, které je součástí písemného vyhotovení rozsudku ve formě výroku III.

Poučení

I. Řízení před správními orgány II. Řízení před soudem III. Neshoda společenství vlastníků na podání žaloby IV. Posouzení věci K pojmu hraničení s pozemní komunikací K hraničení s veřejným prostranstvím Sporný plot nepotřeboval povolení z důvodu (absence) hraničení s pozemní komunikací V. Závěr Náklady řízení