55 A 58/2022– 49

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Oulíkové a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobců: RNDr. J. V., bytem X, zastoupený advokátem JUDr. Jaromírem Kyzourem, sídlem Lublaňská 18, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, Praha, za účasti: Ing. M. M., bytem X, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2022, č. j. 063265/2022/KUSK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2022, č. j. 063265/2022/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč k rukám JUDr. Jaromíra Kyzoura, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný k odvolání žalobce částečně změnil rozhodnutí Městského úřadu Králův Dvůr ze dne 27. 12. 2021, č. j. VYST–MH/7923/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Městský úřad Králův Dvůr (dále jen „stavební úřad“) prvostupňovým rozhodnutím k žádosti Mgr. P. M. a Ing. M. M. (společně dále jako „stavebníci“) o dodatečné povolení stavby vydal „podle § 129 odst. 3 a § 115 stavebního zákona a § 5 a 6 stavební povolení na stavbu: oplocení a přístřešku“ na pozemcích st. p. č. XA a p. č. XB v katastrálním území X (dále jen „stavba“), kterým stavbu dodatečně povolil. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že se „vydává podle § 129 odst. 3 a § 115 stavebního zákona dodatečné povolení, k žádosti stavebníků ze dne 18. 9. 2017…“ a současně vypustil text „§ 5 a 6“. Ve zbytku výrok prvostupňového rozhodnutí potvrdil.

3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že změnou výroku napravil chyby ve výroku prvostupňového rozhodnutí. V něm byl uveden odkaz na „§ 5 a 6“, kdy chybělo patrně označení prováděcího předpisu k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“). Podstatné však je, že rozhodnutí bylo vydáno podle § 129 odst. 3 stavebního zákona. Výsledkem řízení nebylo stavební povolení, nýbrž dodatečné povolení stavby. Dále popsal, že k žádosti o dodatečné povolení stavby byla předložena projektová dokumentace, která byla v září 2021 doplněna o výkresy č. 1/21 a 2/21 (Ing. M–). Stavba chléva a přístřešku u rodinného domu č. p. XC byla geodeticky zaměřena Ing. J., který vyhotovil dne 12. 2. 2018 geometrický plán č. 72/2018. Z něj vyplývá, že stavba chléva a přístřešku nezasahuje na sousední pozemek žalobce p. č. XD.. Stavebník doplnil dokumentaci o výkres „Hranice pozemků – střední a mezní odchylky“ (výkres Ing. M. č. 1/21 – pozn. soudu), ze kterého plyne, že přesah předmětné stavby 17 cm před stavbu seníku na pozemku žalobce zjištěný při ústním jednání, patrný z pořízené fotodokumentace, je v toleranci vyhlášky č. 357/2013 Sb., neboť nepřesahuje hodnotu dvojnásobku mezního rozdílu délky, který se stanoví dvojnásobkem základní střední chyby, kdy přesnost polohy je určena kódem kvality 3 a činí 14 (celkem 2 x 14 cm). Podle toho stavba nepřesahuje na pozemek p. č. XD. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad přezkoumává stavebníkem předloženou dokumentaci. Přístřešek je dle dokumentace přízemní stavbou obdélníkového půdorysu o rozměrech 2,85 m x 7,78 m s pultovou střechou se sklonem od severu k jihu, výšky v severní části 3,20 m, v jižní části 2,45 m. Stavba je umístěna mezi domem č. p. XC a hranicí s pozemkem p. č. XD.. Severní strana se dotýká chléva, který je předmětem jiného řízení. Zděné oplocení v délce 2,5 m o výšce 2,55 m na hranici sousedících pozemků jižně od přístřešku, směrem ke stávající garáži na sousedním pozemku žalobce, je umístěno pro zamezení přesahu požárně nebezpečného prostoru na sousední pozemek. Žalovaný konstatoval, že stavební úřad se řádně zabýval otázkou sporné hranice mezi pozemky stavebníků a žalobce a umístěním staveb při této hranici. Žádný z účastníků nevyužil svého práva podat žalobu ohledně hranice pozemku, a v takovém případě je třeba postupovat podle § 89 odst. 6 stavebního zákona a námitku posoudit na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě technických norem. Přestože stavební úřad odkazoval na možnost obrátit se na soud, nebyl informován, že by tak účastníci postupovali. Proto si učinil úsudek sám. Stavební úřad uvedl, že rozhodnutím ze dne 17. 12. 2018 povolil výjimku z § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“) a v souladu s § 25 odst. 6 této vyhlášky již není nutné vést řízení o povolení výjimky na umístění stavby pro charakter území, ve kterém se nachází doplňkové stavby na hranici pozemků. Doplnil, že na pozemku žalobce se těsně na hranici nachází historická stavba seníku. Konstatoval, že stavební úřad shledal soulad stavby s územním plánem. Dále žalovaný uvedl, že posoudil situaci všech staveb na pozemku stavebníka i žalobce, kdy ta je velmi dobře čitelná z fotografií připojených stavebníkem k vyjádření k odvolání. Ze snímku z komunikace jsou patrné stavby obou rodinných domů a doplňkových staveb – garáže a seníku žalobce (vlevo), chléva a přístřešku stavebníka (vpravo). Obě doplňkové stavby jsou umístěny na hranici pozemků. Stavební úřad proto postupoval správně, když posoudil všechny stavby jako v místě obvyklé. Obsah žaloby 4. Žalobce tvrdí, že je napadeným rozhodnutím zkrácen především na právu vlastnickém, neboť na jeho základě byla povolena stavba stavebníků s přesahem do pozemku p. č. XD., jehož je žalobce spoluvlastníkem (dále jen „pozemek žalobce“), s čímž nesouhlasí. Zkráceno je také jeho právo na příznivé životní prostředí, neboť stavba v těsném sousedství je v rozporu s územně plánovací dokumentací. Současně byl zkrácen i na procesních právech, neboť napadené a prvostupňové rozhodnutí nejsou dostatečně odůvodněna a bylo porušeno právo žalobce vyjádřit se ke všem podkladům pro rozhodnutí. Napadeným a prvostupňovým rozhodnutím bylo stavebníkovi umožněno realizovat stavbu na pozemku žalobce, ačkoli k tomu žalobce nedal souhlas. Rozhodnutí jsou ve vztahu k zásahu do pozemku žalobce nedostatečně odůvodněná. Kromě toho byla vydána v rozporu s požadavky § 23 odst. 2 a § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Dle žalobce byla porušena i zásada materiální pravdy.

5. Žalobce zdůraznil, že ve věci nebylo nutné se obracet na civilní soud ohledně otázky průběhu hranice mezi pozemkem žalobce a pozemkem stavebníků. Nejednalo se o situaci, kdy by stavebníci tvrdili, že jim svědčí vlastnické právo k pozemku, na kterou stavba zasahuje. K tomu citoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, č. j. 22 Cdo 316/2018–219 (patrně míněno č. j. 22 Cdo 3162/2018–219 – pozn. soudu). V něm se uvádí, že je–li mezi účastníky stavebního řízení sporné, na které parcele stavba stojí, jde o skutkovou otázku, která sama o sobě není sporem týkajícím se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv, jestliže účastníci nezpochybňují, že jsou vlastníky parcel evidovaných v katastru nemovitostí, ale je jen sporné, na čí parcele stavba stojí. Řešení této otázky se nevymyká pravomoci stavebního úřadu a lze ji vyjasnit pomocí znaleckého posudku. Žalobce uvádí, že správní orgány si v této věci znalecký posudek neobstaraly a zvolily řešení, které neodpovídá podkladům ve spise. Žalobce poukázal na to, že v prvostupňovém rozhodnutí je uvedeno, že stavební úřad nemůže jednoznačně potvrdit ani vyvrátit, zda stavba je provedena i na pozemku žalobce. Pokud panovala nejistota ohledně průběhu vlastnické hranice, měl být proveden důkaz znaleckým posudkem. Na základě nejistého stavu nemohl stavební úřad vědět, zda má vyžadovat doklad o právu provést stavbu na cizím pozemku a nemohl posoudit ani související otázky, zejména soulad s vyhláškou č. 501/2006 Sb. Přestože žalobce na nejasnosti upozornil, žalovaný se s tím nevypořádal.

6. Žalobce uvádí, že přes absenci znaleckého posudku obsahuje správní spis řadu podkladů o vedení hranice mezi pozemky. Žalobce předložil technickou zprávu – předávací protokol k podkladu „Zaměření objektů na hranici mezi parc. č. st. XE, XD. se XB, st. XA a porovnání se stavem mapy KN v k. ú. X, obec X“ vypracovaný dne 22. 7. 2020 geodetem Ing. J. M. (dále jen „zaměření Ing. M.“). Z tohoto zaměření vyplývá, že stavba přístřešku zasahuje na pozemek žalobce. Žalobce namítá, že stavební úřad ani žalovaný se s tímto zaměřením nevypořádali. Správní orgány založily závěr, že stavba do pozemku žalobce nezasahuje, v podstatě jen na výkresu „Hranice pozemků – střední a mezní odchylky pro oplocení a přístřešek“ vypracovaném Ing. M. M. (dále též „výkres č. 1/21 Ing. M.“). V napadeném rozhodnutí je zmíněn také geometrický plán č. 72/2018 vypracovaný Ing. P. J.. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdí, že z geometrického plánu plyne, že stavba chléva a přístřešku nezasahuje do pozemku žalobce. Dle žalobce z geometrického plánu ovšem nic takového neplyne. Žalobce s poukazem na rozdíly oproti výkresu Ing. M. uvedl, že geometrický plán zachycuje pouze hranice parcel evidovaných v katastru nemovitostí a nikoli polohu staveb vůči hranicím pozemku žalobce a pozemku stavebníků a půdorysy budov. Pokud by se žalovaný seznámil s obsahem podkladů ve spise a nepřistupoval k podkladům selektivně a nekriticky, musel by se s tím vypořádat.

7. Žalobce tvrdí, že v odvolání namítl, že odůvodnění prvostupňového rozhodnutí postrádá jakoukoliv úvahu správního orgánu, proč akceptoval právě zaměření dle výkresu Ing. M., který není ani geodetem, které je nejvýhodnější pro stavebníka, když výkres obsahuje celkem tři varianty průběhu pozemkové hranice, a proč právě toto zaměření hranice považuje za správné. Žalovaný se touto námitkou nezabýval. Napadené rozhodnutí je tudíž nepřezkoumatelné.

8. Žalobce dále uvedl, že při zjišťování průběhu hranice pozemků a zaměřování objektů lze zjednodušeně řečeno postupovat dvěma způsoby. První vychází ze souřadnic (S–JTSK). Hranice se na jejich základě dopočítává v terénu. Při tomto postupu se mohou výrazněji projevovat odchylky zaměření. Uplatnit se může zejména tam, kde nelze nijak v terénu dovodit, kde hranice mezi pozemky mohla vést. Stavba by na pozemek žalobce za použití této metody nepřesahovala pravděpodobně jen v případě, že by byla přesně na hranici až mezní odchylky zaměření. K přesnějším výsledkům zaměření hranice tam, kde existují pevné body v terénu, které lze použít za základ zaměření, vede způsob zaměřování vycházející z oměrek takovýchto objektů (např. garáž, o jejímž umístění nepanují pochybnosti). Tento způsob není na nepřesných souřadnicích závislý. Metoda pomocí oměřování pevně daných objektů byla použita při vypracování zaměření objektů Ing. M.. Dokonce Ing. Z. v emailu ze dne 8. 11. 2020, který adresoval stavebnímu úřadu, doporučuje zamření pomocí oměrek, protože souřadnice jsou velmi neurčité. Ani s obsahem emailu Ing. Z. se napadené rozhodnutí nevypořádalo. Dle názoru žalobce byl doporučený způsob použit v zaměření Ing. M. a přesnost jeho výsledků by proto měla být vyšší. Z jeho zaměření objektů dle žalobce plyne, že zeď, kterou vybudovali stavebníci, do pozemku žalobce zasahuje. Zaměření Ing. M. i další relevantní podklady v napadených rozhodnutích nejsou zmíněny a žalovaný ani stavební úřad k jejich obsahu nepřihlíželi. Není také vyjasněno, proč by existující západní stěna stavby a její střecha měly být situovány přesně na případné mezní odchylce hranice pozemků žalobce a stavebníků, když jsou i jiné možnosti, kudy by mohla hranice vést. Mezní odchylka není nástrojem k libovolnému posunu hranice pozemků, tím spíše, jestliže před stavební činností byla dlouhodobě zaužívaná hranice vyplývající z pevných trvalých objektů v terénu. Žalobce v odvolání a předchozích podáních upozorňoval, že hranici určoval v terénu po pět desetiletí stojící plaňkový plot. Ani s tím se žalovaný nijak nevypořádal. Pokud by měly být mezní odchylky nástrojem libovůle k tomu, aby se posouvaly podobným způsobem hranice, mohl by žalobce rozšířit svou stavbu garáže východním směrem a tvrdit, že se pohybuje v mezní odchylce. Přístup žalovaného a stavebního úřadu vede k absurdním důsledkům.

9. Správní orgány se nevypořádaly ani s tím, jak je možné, že např. v katastrální mapě se v severovýchodní části pozemku žalobce s garáží, jehož hranice nejsou sporné, nachází pouze jeden lomový bod, zatímco v případě, že by hranice skutečně kopírovala mezní odchylku, by muselo v katastrální mapě (jejíž výřezy jsou použity např. v geometrickém plánu Ing. J. či v zaměření Ing. M.) existovat více lomových bodů, protože stavba stavebníka před garáž a seník předstupuje směrem do pozemku žalobce. Ani tento zjevný rozpor s katastrální mapou žalovaný v napadeném rozhodnutí uspokojivě nevysvětlil.

10. Žalobce vytýká správním orgánům, že přistupovaly k podkladům selektivně, nekriticky a jednostranně ve prospěch stavebníků. Tím, že podklad hovořící ve prospěch námitek žalobce nezmínily a s jeho obsahem se nevypořádaly, zatížily správní orgány svá rozhodnutí nepřezkoumatelností. Zaměření Ing. M. dle žalobce představuje odborně kvalitnější podklad v porovnání s výkresem Ing. M. a jeho správnost ohledně toho, že stavba zasahuje do pozemku žalobce, nebyla v napadeném rozhodnutí vyvrácena. S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2016 č. j. 45 A 15/2014–46, žalobce uvedl, že správní orgány měly zvážit všechny byť protichůdné podklady a případně podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) doplnit podklady rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

11. Žalobce namítá, že i kdyby se měla pro účely průběhu hranice pozemků uplatnit mezní odchylka zaměření, výkres Ing. M. zřejmě nezakresluje ani přesný průmět krovu stavby odpovídající skutečnému stavu (včetně „oplechování“), který do pozemku žalobce ještě více přesahuje, a dostává se tak za mezní odchylku. Součástí pozemku je přitom i prostor nad zemským povrchem. S přesahy stavby do svého pozemku žalobce nesouhlasil. I vzhledem k tomu, že rozhodnutí má být vydáno podle skutkového a právního stavu v okamžiku jeho vydání, nebylo možné stavbu dodatečně povolit. Postup správních orgánů byl nezákonný. S otázkou přesahu souvisí i přesah požárně nebezpečného prostoru stavby do pozemku žalobce, který má být omezen teprve v budoucnu navýšením zdi.

12. Žalobce dále namítá, že tím, že stavba zasahuje na jeho pozemek, je porušena vyhláška č. 501/2006 Sb. Navíc namítá, že i pokud by se stavba nacházela pouze na pozemcích stavebníka, nebyla by v souladu s touto vyhláškou.

13. Dodatečné povolení stavby dle žalobce porušuje ustanovení § 25 odst. 2 věty první vyhlášky č. 501/2006 Sb., z něhož nebyla povolena výjimka. Podle tohoto ustanovení, je–li mezi rodinnými domy volný prostor, vzdálenost mezi nimi nesmí být menší než 7 m a jejich vzdálenost od společných hranic pozemků nesmí být menší než 2 m. Požadavek na odstup od společné hranice pozemků alespoň dva metry stavba nesplňuje. Stavba je i přes snahu deklarovat ji jako samostatnou stavbu přístavbou rodinného domu. Za přístavbu se totiž považuje změna dokončené stavby, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou. Stavba přístřešku půdorysně rozšiřuje rodinný dům a je s ním vzájemně provozně propojena. Stavba začala vznikat při rekonstrukci domu spolu se změnami původní části rodinného domu, které byly dodatečně povoleny rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 19. 4. 2017 č. j. VYSTMH/2146/2017, a spolu s tím, co stavební úřad dodatečně povolil pod označením „chlévy umístěné severně a západně od stávajícího RD č. p. XC“ (dále jen „chlévy“) v řízení vedeném pod sp. zn. MEKD–Výst.5336/2017/MH. Proti dodatečnému povolení stavby chlévů se žalobce brání paralelně podanou žalobou. Přestože se jednalo od počátku o jeden celkový záměr (vznikl ve stejné době, přičemž stavba i chlévy využívají společnou stěnu na severní straně stavby), salámovou taktikou byl záměr rozdělen na tři, a to „změnu“ původního rodinného domu, chlévy a stavbu. O tom, že stavba půdorysně rodinný dům rozšiřuje, nemůže být pochyb. Vzájemné provozní propojení je třeba zkoumat vzhledem k okolnostem každého případu a nemusí být dáno nutně jen komunikačním propojením (viz Machačková Jana a kol.: Stavební zákon – komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2013, komentář k § 2). Vzhledem k tomu, že stavba využívá obvodových konstrukcí rodinného domu (např. k uchycení střechy na východní straně), nemůže stavba přístřešku ani samostatně existovat. Na východní straně bylo vybudováno komunikační propojení s domem v podobě stavebního otvoru pro dveře, který byl až v průběhu řízení provizorně zaslepen. Na to, že se má z hlediska funkce jednat o přístavbu, lze usuzovat i z výkresu Ing. M., v němž je stavba označena jako „Stavební úpravy a přístavba RD č. p. XC na parcele č.k. XB.“ Přestože jde o přístavbu rodinného domu, která se nachází méně než dva metry od pozemku žalobce, byla povolena bez výjimky z odstupových vzdáleností podle § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb.

14. Žalobce v řízení upozorňoval, že stavba vyžaduje výjimku z odstupových vzdáleností. Stavební úřad založil prvostupňové rozhodnutí na tom, že pro stavbu byla povolena výjimka z § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb. rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 17. 12. 2018, č. j. VYST–MH/7328/2018 (dále jen „rozhodnutí o výjimce“) ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 6. 2019 č. j. 071902/2019/KUSK (dál jen „rozhodnutí o potvrzení výjimky“). Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval: „Stavební úřad uvedl, že rozhodnutím ze dne 17. 12. 2018 povolil výjimku z ustanovení § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území a v souladu s ustanovením § 25 odst. 6 této vyhlášky již tedy není nutné vést řízení o povolení výjimky na umístění stavby právě pro charakter území, ve kterém se nachází doplňkové stavby na hranici pozemků.“ Prvostupňové rozhodnutí však neobsahuje informace o tom, že by kvůli rozhodnutí o výjimce nebylo nutné podle § 25 odst. 6 vyhlášky pro charakter území povolovat výjimku, a ani v tomto kontextu neobsahuje žádnou zmínku o seníku. Napadené rozhodnutí tedy nemá oporu v podkladech ve spise.

15. Žalobce dále namítá, že stavba je (i bez ohledu na její přesah) umístěna v rozporu s výjimkou, která povolila odstupovou vzdálenost 0,2 m od hranice pozemků. Podle výkresu Ing. M. č. 1/21 by stavba měla zasahovat až na hranici pozemků (ve smyslu mezní odchylky). I podle výkresu Ing. M. „Stavební úpravy a přístavba RD č. p. XC na parcele č. p. XB – doplněk, F1. Stavební, Přístřešek – garážové stání Změny a průběh hranic“ (dále jen „výkres č. 2/21“) se zřejmě stávající západní stěna přístřešku nachází za povolenou odstupovou vzdáleností (méně než 0,2 m od pozemku žalobce). Žalobce v odvolání upozorňoval na problémy výkresu č. 2/21, kdy např. není zřejmé, od které z předestřených variant hranice pozemků je odstupová vzdálenost 20 cm dovozována, resp. že je odstupová vzdálenost kótována až za hranicí pozemků určenou Ing. Z.. Adekvátní vypořádání těchto a další odvolacích námitek (např. že podle prvostupňového rozhodnutí střecha přístřešku nebude pokrácena a bude stále zasahovat do pozemku žalobce, že není vyřešena údržba přístřešku atd.) nelze v napadeném rozhodnutí nalézt.

16. Žalobce dále namítá, že vybudování nosné stěny, o kterou má být přístřešek opřen, je účelové. Z prvostupňového rozhodnutí žalobce dovozuje, že uvnitř přístřešku bude vybudována další nosná stěna a ta nyní povolovaná se stane oplocením. Takový postup nelze akceptovat. Stávající západní zeď i po vybudování další vnitřní stěny přístřešku zůstane obvodovou stěnou. Stávající západní zeď je podle všeho konstrukčně spojena se střechou přístřešku a tvoří jeden celek. Bez této zdi by střecha neměla oporu. Tomu, že stávající západní zeď neměla být oplocením, nasvědčuje i použití plného zdiva, na rozdíl od prvků oplocení jižně od přístřešku. Ani stavební úřad nepopírá, že zeď je součástí přístřešku, pouze tvrdí, že po vybudování další zdi se stane oplocením. Takovým postupem však západní stěna nezmizí. Ve výkresu č. 2/21 není naznačeno, že by měla být upravena či odstraněna. I po provedení nosné stěny na ní má ležet střecha. Západní stěna i krovy mají zůstat nezměněny. Žalobce též namítá, že výkres č. 2/21 neodpovídá skutečnému provedení stavby. Například skutečná podoba oplechování, které předstupuje před západní stěnu, je jiná, než je zakresleno v dokumentaci. Přístup stavebního úřadu je absurdní i v tom, že část stávající západní stěny by zřejmě měla být v budoucnu oplocením a část nadále západní stěnou. K tomu poukazuje na rozměry uvedené ve výkresu č. 2/21 a rozměry stavby ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Dle žalobce by celá západní stěna měla být posuzována jako celek. Odlišný výklad by umožňoval o každé obvodové stěně tvrdit, že je oplocením, a až vnitřní strana je součástí např. rodinného domu, což není udržitelné. Stávající západní stěna přístřešku se nemůže v budoucnu stát oplocením, ale zůstane jeho stěnou. Jelikož bude stávající západní stěna stěnou přístřešku, bude se stavba zcela jistě nacházet v menší odstupové vzdálenosti od hranic pozemků, než připouští výjimka. Stavba tedy byla povolena v rozporu s výjimkou.

17. Žalobce doplnil, že pokud by se stávající západní stěna měla stát stavbou oplocení, nelze takový stav připustit, neboť by tím vznikla stavba bez potřebného povolení. Oplocení by mělo od úrovně terénu pozemku stavebníků či podlahy přístřešku výšku cca 3 m, což neodpovídá stavbě v tzv. volném režimu podle § 79 odst. 2 stavebního zákona. Nelze ji považovat za stavbu opěrné zdi s výškou 1 m a současně oplocení s výškou 2 m či dokonce dvě stavby oplocení s výškou 1,5 m. Nízká výška staveb v § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona odpovídá účelu, kterým je umožnit volně stavět pouze nízké, stavebně nekomplikované stavby, které díky tomu nemohou představovat žádné ohrožení pro své okolí. Kromě toho i opěrné stěny nemusí nutně lícovat s podpíraným terénem, ale mohou mít různě velký přesah nad něj. V tomto případě by bylo nemožné zjistit, kde končí opěrná stěna a začíná oplocení. Tento rozdíl není zřejmý ani z projektové dokumentace. Pokud by hranice měla být dána použitím rozdílného zdiva, které je zobrazeno na výkresu „Stavební úpravy a přístavba RD č. p. XC na parcele č. k. XB – doplněk, Západní PLOT – změna výplně dle požárního posudku“, je zřejmé, že „opěrná stěna“ by v severní části přesahovala 1 m, a nebyla by tak ani sama o sobě stavbou ve volném režimu. Při rozhodování o dodatečném povolení stavby musí stavební úřad rozhodovat podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí. Má rozhodovat o tom, zda dosud nepovolenou provedenou stavbu lze povolit. Nelze spoléhat na její případné budoucí úpravy. Pokud daná stavba nesplňovala výjimku, nebylo možné ji dodatečně povolit. Pokud dodatečné povolení stavby povolí i budoucí práce, dává pouze oprávnění, nikoli povinnost je provést. Pokud stavebník i jen částečně některou z do budoucna povolovaných prací zahájí, zůstává platnost dodatečného povolení zachována. Lhůta pro dokončení stavby je lhůtou, která určuje, do kdy je stavebník oprávněn práce provádět, ledaže dojde ke změně rozhodnutí. Není tak zajištěno, že práce budou skutečně v budoucnu provedeny. To je v rozporu s účelem úpravy odstraňování staveb a jejich případného dodatečného povolování, jímž je vymáhat stavební kázeň a zajistit, aby se v území nacházely pouze stavby vyhovující stavebním předpisům. Žalobce na problémy s odstupovou vzdáleností upozorňoval ve svých námitkách opakovaně. Pokud by žalovaný postupoval v souladu s § 89 odst. 2 správního řádu, musel by k rozporu stavby s výjimkou přihlížet i z úřední povinnosti. To se však nestalo.

18. Žalobce považuje odůvodnění napadeného rozhodnutí za nedostatečné také v tom, že žalovaný ve vztahu k přesahu stavby na pozemek žalobce zrekapituloval tvrzení stavebního úřadu a na základě fotografií předložených ve vyjádření stavebníka k odvolání uvedl, že na hranici pozemků se nacházejí doplňkové stavby a že stavební úřad postupoval správně, když posoudil stavby jako stavby v místě obvyklé. Žalovaný pominul, že přinejmenším půdorysně a délkou se nejedná o srovnatelné stavby. Stavba, která tvoří souvislý celek s chlévy, zabírá plochu cca 60 m2. Ve srovnání se stavbou garáže na pozemcích žalobce zabírá nesrovnatelně větší délku. Nelze odkazovat na stavby, které na pozemku stavebníků dříve stály, neboť již zanikly, navíc měly výrazně odlišný půdorys a netvořily s ostatními stavbami při hranici pozemků souvislou zeď z plného zdiva a podobně rozsáhlou souvisle zastavěnou plochu.

19. Žalobce dále namítá, že bylo porušeno jeho právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení byly použity jako podklad fotografie, které stavebník zaslal s vyjádřením k odvolání žalobce, k nimž se žalobce neměl možnost vyjádřit. Žalovaný z nich dovozuje, že stavby jsou umístěny na hranici pozemků a obvyklost umístění staveb v území. Žalobce doplňuje, že fotografie nejsou způsobilým podkladem pro určení, zda dodatečně povolovaná stavba zasahuje do jeho pozemku. Nemohl tedy být ani náležitě zjištěn skutkový stav.

20. Žalobce dále namítl, že dodatečné stavební povolení nahradilo územní rozhodnutí. Mělo proto obsahovat náležitosti podle § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“). Tyto náležitosti však prvostupňové ani napadené rozhodnutí neobsahuje. Výrok neuvádí umístění stavby, zejména minimální vzdálenosti od hranic pozemku a sousedních staveb. Neobsahují ani žádnou přílohu se situačním výkresem. Rozhodnutí jsou i z tohoto důvodu nezákonná a nepřezkoumatelná.

21. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dle žalobce nedostatečně reaguje i na odvolací námitku, že v prvostupňovém rozhodnutí absentuje hodnocení souladu stavby s územně plánovací dokumentací. V prvostupňovém rozhodnutí je na straně 5 pouze kusá blíže neodůvodněná zmínka, která se však týkala vypořádání námitky žalobce týkající se snížení hodnoty jeho nemovitostí a výšky stavby. Snížení hodnoty stavby však může zapříčinit i stavba v souladu s regulativy územního plánu. V napadeném rozhodnutí žalovaný pouze uvedl, že stavební úřad posoudil soulad stavby s územním plánem a dospěl k závěru, že se nejedná o stavbu, kterou by územní plán neumožňoval. Odvolací námitka nebyla vůbec vypořádána.

22. Žalobce v žalobě dále navrhl, aby soud postupem podle § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal zákonnost rozhodnutí stavebního úřadu o výjimce z § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., jímž byla odstupová vzdálenost od hranice pozemků snížena na 0,2 m, a rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a toto rozhodnutí potvrzeno. Žalobce namítá, že povolení výjimky bylo nezákonné. Tvrdí, že výjimka se povoluje ke konkrétnímu stavebnímu záměru, a při dodatečném povolení stavby je nutné posoudit stavbu podle stavu a rozsahu, v jakém byla provedena. K řízení o povolení výjimky proto měla být předložena dokumentace zachycující skutečné umístění stavby, nikoli dokumentace neodpovídající skutečnosti. Stavební úřad nezjišťoval skutečný stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Nelze vycházet z hypotetických změn, které slibuje stavebník. Správní orgány rozhodující o výjimce se měly zabývat přesahem stavby na pozemek žalobce. Tím, že byla udělena výjimka pro stavbu, která svými konstrukcemi přesahuje do pozemku žalobce a jejíž požárně nebezpečný prostor nebude zasahovat do pozemku žalobce, pouze dojde–li k navýšení vybudované zdi, byl porušen § 169 odst. 2 stavebního zákona. Pro povolení výjimky chyběl právní základ, neboť stavba je ve skutečnosti přístavbou rodinného domu.

23. Žalobce dále namítá, že v řízení o výjimce bylo porušeno jeho právo účastnit se dokazování. Stavební úřad svolal jednání na 28. 7. 2017. Žalobce nebyl vpuštěn na pozemek stavebníků, a proto se úkonu nemohl účastnit. Vzhledem k tomu, že je v současné době mezi pozemky zeď v délce 15 m, nemohl se dostatečně seznámit s předmětem dokazování a vyjádřit se k němu. Postupem stavebního úřadu, který umožnil stavebníkům bránit žalobci ve vstupu na místo, které mělo být ohledáno, mu byla tato možnost odepřena. Nešlo o zanedbatelné pochybení, neboť při ohledání mohlo být např. ověřeno, zda je stavba komunikačně propojena s původním rodinným domem stavebníků stavebním otvorem pro dveře, který zde původně vznikl, nebo zda byl jen provizorně zaslepen. Takové porušení práv namítl žalobce již v odvolání proti rozhodnutí o výjimce. Žalovaný v rozhodnutí o potvrzení výjimky na námitku nereagoval. Rozhodnutí vykazuje znaky nepřípustné libovůle. V probíhajícím řízení byla totiž stejná procesní vada jednou důvodem pro zrušení rozhodnutí stavebního úřadu (rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2017, č. j. 052379/2018/KUSK), zatímco v jiném případě se k ní žalovaný nevyjádřil a odvolání zamítl.

24. Žalobce dále uvedl, že rozhodnutí o výjimce bylo odůvodněno pouze obecně tím, že doplňkové stavby ke stavbě hlavní umístěné na hranici pozemku nejsou v dané lokalitě žádnou výjimkou a stavba přístřešku zásadním způsobem neporušuje architektonický ráz území. Nebyla uvedena srovnatelná stavba, která by tento závěr podporovala. V odvolání proti rozhodnutí o výjimce žalobce popsal, že přístřešek spolu s dalšími stavbami tvoří zastavěnou plochu cca 60 m2 a vytváří jednolitou betonovou stěnu, což v okolí není obvyklé a dochází k narušení architektonického rázu území. Na tyto námitky žalovaný v odůvodnění rozhodnutí o potvrzení výjimky věcně nereagoval. Rozhodnutí o potvrzení výjimky je proto nepřezkoumatelné. Na zmíněných námitkách žalobce nadále trvá. Nenarušování architektonického či urbanistického rázu místa je požadavek plynoucí i z § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Jeho nezohledněním při povolování výjimky podle § 25 odst. 5 téže vyhlášky byl porušen § 169 odst. 2 věta poslední stavebního zákona, dle kterého řešením podle povolené výjimky musí být dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu. Vyjádření žalovaného 25. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Žalobce potvrzuje, že otázka průběhu hranice mezi pozemky žalobce a stavebníků nebyla předmětem sporu a nebylo třeba se obracet na soudy. Žalovaný má za to, že pořízení znaleckého posudku v daném případě nebylo nutné. Stavební úřad vycházel z běžné tolerance, kterou připouští katastrální zákon, že stavba oplocení je umístěna na hranici pozemků a nepřekračuje tuto toleranci. Skutečnost, že stavba nezasahuje do pozemku žalobce, byla prokázána geometrickým zaměřením dokončené stavby. Zde je nutno přiznat, že stavba se zaměřuje v rovině, kde se dotýká země, nezaměřuje se tedy přesah střechy. Pokud by do pozemku žalobce zasahovala, muselo by to být v geometrickém plánu zakresleno i vyčísleno ve výkazu výměr. K námitce, že správní orgány měly povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, žalovaný uvádí, že ve spisu jsou tři různé varianty vyznačení průběhu hranice. To potvrzuje běžnou praxi, kdy ani dva geodeti v reálu nevyznačí průběh hranice shodně. Žalobce předkládá svůj pohled na věc, ale své tvrzení ničím nedoložil.

26. K námitce rozporu s vyhláškou č. 501/2006 Sb. žalovaný uvedl, že přístřešek není přístavbou rodinného domu. Jedná se o samostatnou stavbu, která není provozně propojena s rodinným domem a má vlastní nosné konstrukce. Ke stavbě přístřešku bylo vydáno rozhodnutí o výjimce a rozhodnutí o potvrzení výjimky. Proto žalovaný neposuzoval odstup stavby od hranice sousedních nemovitostí. Ke stavbě oplocení na hranici pozemků žalovaný upozornil, že stavba oplocení do 2 m výšky nevyžaduje podle stavebního zákona žádné povolení. V daném případě stavební úřad vycházel z toho, že oplocení bylo provedeno současně s přístřeškem bez povolení stavebního úřadu.

27. Pokud žalobce namítal porušení práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, žalovaný uvedl, že s vyjádřením k odvolání se běžně účastníci řízení neseznamují. V napadeném rozhodnutí byly fotografie, které byly připojeny k vyjádření, zmíněny pouze v tom smyslu, že na nich jsou všechny stavby u hranice pozemků dobře zachyceny, protože snímek byl pořízen tak, že pořizující osoba stála přesně proti hranci pozemků. Na vydání napadeného rozhodnutí však neměly vliv. Posloužily jako důkaz skutečného stavu všech doplňkových staveb.

28. Žalovaný k námitce, že nebyly vypořádány všechny odvolací námitky, uvedl, že byly obdobně jako žaloba v některých částech popsány tak nepřehledně, že je bylo obtížné správně pochopit. Žalovaný se tak soustředil na body, které jsou podle jeho názoru v dané věci podstatné. Stavení úřad při povolení výjimky vycházel ze skutečnosti, že v dané lokalitě jsou i u jiných nemovitostí povolovány doplňkové stavby. Na pozemku žalobce se nachází stavby garáže a seníku, které jsou také umístěny na samé hranici pozemku. Nadto v průběhu řízení nebylo zkoumáno, zda stavba seníku, před kterou stavba „chlévů“ zasahuje, naopak nezasahuje do pozemku stavebníků. Stavební úřad i žalovaný dospěli k názoru, že velikost doplňkových staveb nenarušují charakter dané lokality a svojí velikostí ani umístěním nemohou výrazným způsobem zasahovat do práv žalobce. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 29. Osoba zúčastněná na řízení jako jeden ze stavebníků konstatovala, že stavby přístřešku a chlévů byly z důvodu špatného technického stavu zrekonstruovány za života předchozího vlastníka domu čp. XI a pozemku p. č. XD. pana Ing. Štolby s jeho ústním i písemným souhlasem, který je součástí dokumentace. Osoba zúčastněná považuje za podstatné, že dne 12. 2. 2018 byl Ing. J. vypracován geodetický plán č. 72/2018. Z něj vyplývá, že stavby chléva a přístřešku nezasahují na pozemek žalobce. Do geometrického zaměření přitom byly zahrnuty i nepatrné přesahy střech obou objektů. V případě přesahu by byl přesah v plánu vyznačen.

30. Osoba zúčastněná na řízení také uvedla, že stavba seníku na pozemku žalobce nemá dosud geodetický plán a není evidována v katastru nemovitostí. Geodetický plán nebyl doložen do konce února 2018, neboť seník až do roku 2021 zasahoval v délce 2 m na pozemek p. č. XG ve vlastnictví Lesy ČR. Až na dotaz osoby zúčastněné na řízení a žádost stavebního úřadu vlastníci objektu při pasportizaci v roce 2018 přislíbili, že přesahující část odstraní. K odstranění přesahu došlo až v roce 2021. Osoba zúčastněná uzavřela, že umístění staveb na pozemcích není v lokalitě nijak neobvyklé. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 31. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s). Soud o žalobě rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly dány důvody pro postup podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s.

32. Žalobce v žalobě brojil i proti rozhodnutí o výjimce a proti rozhodnutí o potvrzení výjimky. Rozhodnutí o výjimce z obecných požadavků na výstavbu zpravidla nezakládá práva a povinnosti fyzických a právnických osob samo o sobě, ale až ve spojení s navazujícím aktem správního orgánu, kterým je rozhodováno o celém předmětu řízení. Takové rozhodnutí lze soudně přezkoumat v rámci přezkumu konečného rozhodnutí, které na rozhodnutí o výjimce navazovalo (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 7. 2013, č. j. 8 As 8/2011–66, č. 3695/2018 Sb. NSS). Jelikož žalobce v řízení o výjimce vyčerpal řádný opravný prostředek (viz rozsudek NSS ze dne 8. 12. 2017, č. j. 2 As 262/2017–25), bylo možné v rámci tohoto přezkumu přezkoumat i rozhodnutí o povolení výjimky z odstupových vzdáleností a rozhodnutí o jeho potvrzení (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Podstatný obsahu správního spisu 33. Soud z obsahu správního spisu zjistil, že stavebníci požádali dne 18. 9. 2017 o dodatečné stavební povolení stavby „oplocení okolo domu, zhotovení přístřešku u domu na západní straně bez propojení k domu do jeho suterénu“ na pozemcích p. č. st. XA a XB.

34. Stavební úřad dne 19. 9. 2017 vyzval stavebníky, aby předložili stavebně konstrukční a požárně bezpečnostní řešení, smlouvu o právu provedení stavby oplocení uzavřenou s vlastníkem pozemku p. č. XD. k umístění stavby oplocení na pozemku v jeho vlastnictví a aby předloženou dokumentaci uvedli do souladu s obecnými požadavky na využívání území. K žádostem stavebníků bylo řízení opakovaně přerušováno.

35. V řízení o povolení výjimky proběhlo za účasti žalobce a stavebníků dne 28. 7. 2017 ústní jednání, o kterém stavební úřad vyhotovil protokol. Žalobce uplatnil námitky, v nichž namítl, že se jedná o přístavbu rodinného domu, na kterou dopadá § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Oplechování střechy a zděné oplocení, jehož součástí je stěna přístřešku, zasahuje na pozemek p. č. XD.. Dohody ze dne 23. 9. 2013, o stavbě zdi mezi domy a využití plotu, uzavřené s předchozím vlastníkem pozemku, které byly předloženy v řízení o dodatečném povolení změny stavby, předpokládaly, že oplocení o tloušťce 30 cm a zeď budou na pozemku p. č. XD. umístěny jednou polovinou a hranice vedena prostředkem zdi. Dle geodetického zaměření se zeď nachází pouze 8 cm na pozemku stavebníků. Stavba tedy nebyla realizována dle dohody. Součástí dohody byl souhlas s využitím zdi pro opření dřevěných trámů pro přístřešek, nikoli s tím, aby část přístřešku přesahovala nad pozemek žalobce.

36. Stavebníci ve svém vyjádření poukázali na to, že dle dokumentace přiložené k žádosti nebude přístřešek zasahovat na pozemek žalobce. Doplnili, že dle vyjádření předchozího vlastníka byl původní přístřešek schválen k hranici sousedního pozemku a takto byl také vyznačen v katastrální mapě. Z důvodu havarijního stavu střešní krytiny a nosných trámů byl zrekonstruován po dohodě s tehdejším vlastníkem sousedního pozemku. Ten také navrhl, aby se trámy opíraly o plot a střecha přesahovala na jeho pozemek, aby pod ni mohl ukládat palivové dřevo. Zaměření nebylo provedeno, neboť obě strany souhlasily se stavbou, jejíž umístění vycházelo z původního oplocení. Následné geodetické zaměření dokládá, že oplocení je v toleranci přípustné odchylky (14 cm). Upozornil, že stavba seníku na pozemku žalobce přiléhající ke stavbě chlívků na pozemku stavebníků zasahuje na pozemek p. č. XG a není nikde zanesena.

37. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 19. 9. 2017, č. j. VYST–MH/5357/2017 (dále jen „první rozhodnutí o výjimce“), povolil osobě zúčastněné na řízení výjimku z § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb. pro dodatečné povolení přístřešku na pozemku p. č. st. XA a XB. Stavební úřad stanovil, že minimální odstup stavby přístřešku od společné hranice s pozemkem p. č. XD. se snižuje na 0,2 m.

38. Ke společnému odvolání žalobce a M. V. bylo první rozhodnutí o výjimce rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 12. 2017, č. j. 052379/2018/KUSK, zrušeno a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání.

39. Stavební úřad provedl nové ústní jednání dne 27. 9. 2018, o jehož konání vyhotovil protokol. Z protokolu vyplývá, že ústního jednání se účastnili stavebníci, žalobce a zmocněnkyně žalobce paní J. V.. V protokolu je popsáno, že na místě bylo zjištěno, že na pozemku p. č. XB se nachází stavba přístřešku, která je umístěna západně od rodinného domu a přesahuje na pozemek p. č. XD., západní stranou je přístřešek opřen o stěnu, která je jeho součástí. Z pozemku p. č. XD. je výška přístřešku 1,8 m. K přístřešku je veden vjezd z místní komunikace, od vjezdu vpravo od komunikace je stoupající terén. Je zde popsáno, že na západ od vjezdu, na sousedním pozemku p. č. st. XE, je na hranici pozemku umístěna stavba garáže, na pozemku p. č. XD. se na hranici pozemku nachází stavba seníku, v opozici s pozemkem p. č. st. XH jsou na hranici pozemku umístěny stavby přístřešků a skladů, v opozici od stavby rodinného domu č. p. XC za potokem jsou další stavby garáží a rodinných domů na hranici pozemků, východně od stavby č. p. XC se nachází rodinný dům č. p. XCH kde jsou na hranici pozemku stavby přístřešku a seníku. V protokolu je uvedeno, že při jednání byl na pozemek žadatele vpuštěn účastník řízení paní V. do prostoru přístřešku a pan V. pro uplatňování svých práv. Žalobce se do protokolu vyjádřil tak, že žádá o lhůtu 1 měsíce k seznámení s podklady (odůvodněním žádosti žadatele). Dále předložil námitky, v nichž namítl, že dokumentace nekoresponduje s faktickým stavem, kdy oplechování střechy přesahuje na pozemek žalobce a oplocení, jehož součástí je stěna přístřešku, je umístěno zčásti na pozemku žalobce.

40. Stavební úřad rozhodnutím o výjimce povolil osobě zúčastněné na řízení výjimku z § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb. pro dodatečné povolení přístřešku na pozemku p. č. st. XA a XB. Stanovil, že minimální odstup stavby přístřešku od společné hranice s pozemkem p. č. XD. se snižuje na 0,2 m. V odůvodnění k námitkám žalobce stavební úřad uvedl, že přístřešek není přístavbou rodinného domu, nýbrž samostatnou stavbou. K námitce přesahu stávající stavby přístřešku na pozemek žalobce konstatoval, že rozhodoval o povolení výjimky, nikoli o povolení stavby. Předmětem povolení výjimky nebyla stavba stávajícího přístřešku, nýbrž posouzení stavby podle dokumentace předložené k žádosti o výjimku. Podle ní bude přístřešek tvořen dřevěnou konstrukcí vaznic opřených u společné hranice pozemků o dřevěné sloupky a jeho konstrukce nebude přesahovat na pozemek žalobce. Oplocení není předmětem řízení o výjimce. Doplnil, že v řízení o dodatečném povolení ke stavbě oplocení a přístřešku neuznal stavebníky předložené dohody o stavbě zdi mezi domy a využití plotu uzavřené mezi stavebníky a předchozím vlastníkem pozemku p. č. XD., neboť stavebníci na jejich základě nepožádali o povolení staveb a v době žádosti o dodatečné povolení již pozemek vlastnila jiná osoba. Dále uvedl, že žadatel stavebnímu úřadu doložil podrobné odůvodnění žádosti o výjimku. Důvody opíral o stavební stav rodinného domu, návaznost parkování v přístřešku na stávající vjezd s cestou s tím, že jinak by byly nutné výrazné terénní úpravy a úpravy přípojek. Umístění vjezdu, návaznost přístřešku na stávající vjezd a stav terénu stavební úřad ověřil při místním šetření. Uvedl, že v protokolu o místním šetření popsal obdobné stavby v okolí. Shledal, že umístění přístřešku se z hlediska charakteru území nevymyká okolním stavbám. Poukázal na to, že na sousedním pozemku p. č. st. XE (na západní hranici pozemku p. č. XB) je na hranici pozemku umístěna stavba garáže, na pozemku p. č. XD. se na hranici pozemku nachází stavba seníku, v opozici s pozemkem p. č. st. XH jsou na hranici pozemku umístěny stavby přístřešků a skladů, v opozici od stavby rodinného domu č. p. XC za potokem jsou další stavby garáží a rodinných domů na hranici pozemků. Stavba tak nenaruší charakter území. Současně neomezuje užívání pozemku žalobce, neboť neomezuje oslunění (je vzhledem k tomuto pozemku situována u severovýchodní hranice) a je oproti tomuto pozemku částečně zapuštěna. Námitky kromě přesahu stavby na sousední pozemek nepopisují žádné konkrétní dotčení práv žalobce. Doplnil, že žádost o výjimku se netýká stavby „chlévů“. Ve vztahu k ní bylo zahájeno řízní o odstranění stavby, které bylo přerušeno. Dále uvedl, že osoba zúčastněná na řízení umožnila žalobci vstup na pozemek p. č. XB. Nadto poznamenal, že povinnost strpět ohledání dle § 54 odst. 1 správního řádu a rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 38/2004–74 se na tento případ nevztahovala, neboť pro posouzení dotčení práv žalobce rozhodnutím o výjimce nebylo ohledání nutné.

41. Proti rozhodnutí podali žalobce a M. V. odvolání. Namítli, že nebyla předložena dokumentace skutečného provedení stavby a že přístřešek zasahuje na jeho pozemek. Z historických ortofotomap je patrné, že se nejednalo o rekonstrukci přístřešku, ale novou stavbu. Rozhodnutí považovali za zmatečné a nepřezkoumatelné. Dále uvedli, že stavba chlévů nemůže existovat samostatně bez stavby přístřešku, a tvoří tedy jeden celek. Doplnili, že trvají na námitkách uplatněných v řízení po zrušení prvního rozhodnutí o výjimce.

42. Žalovaný rozhodnutí o výjimce potvrdil. V odůvodnění shrnul dosavadní průběh řízení o výjimce a konstatoval, že rozhodnutí o výjimce není zmatečné ani nepřezkoumatelné. Stavební úřad dodržel postup pro stanovení výjimky podle § 169 stavebního zákona. V novém projednání byla zdůvodněna žádost stavebníků a ověřen stav na místě. Stavební úřad se zabýval i tím, zda je stavba přístřešku samostatnou stavbou. Postupoval správně, pokud shledal, že stavba není provozně propojena s rodinným domem a jedná se o samostatnou stavbu. Osobou zúčastněnou na řízení bylo doloženo, z jakého důvodu přístřešek, na který navazuje parkování a vjezd na pozemek, není možné umístit v jiné části pozemku.

43. Stavební úřad následně v řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby dne 21. 8. 2019 vyzval stavebníky, aby žádost o dodatečné povolení doplnili o požárně bezpečnostní řešení stavby přístřešku, smlouvu o právu provedení stavby oplocení uzavřenou s vlastníkem pozemku p. č. XD. k umístění stavby oplocení na pozemku v jeho vlastnictví, doplnili výkres řezu přístřeškem a oplocením v nejvyšším a nejnižším místě s vyznačením hranice pozemku a jasnou kótou 0,2 m vzdálenosti přístřešku od hranice se sousedním pozemkem a výškovými kótami; řez bude označen rozpiskou shodnou dle projednávané stavby; z řezu bude patrná stávající stavba a navrhovaná úprava stavby (odstranění přesahu), dále aby do situace doplnili průběh hranic pozemků a závazné stanovisko orgánu životního prostředí.

44. Součástí správního spisu je geodetické zaměření Ing. J. ze dne 2. 1. 2017, v němž je vyznačena podezdívka s přesahem 0,21 m na pozemek p. č. XD..

45. Dne 7. 1. 2020 proběhlo ústní jednání na místě. Z protokolu vyplývá, že došlo k prohlídce stavby a pořízení fotodokumentace. Stavba je v protokolu popsána takto: u rodinného domu byl proveden přístřešek pro parkování o rozměru 7,78 m x 2,85 m. Projektová dokumentace předpokládá uložení levé části střechy na sloupy. Stranu k pozemku p. č. XD. vyzděná stěna. Dle dokumentace je přístřešek vysoký 2,26 m až 3,28 m. Dle požární zprávy musí dojít k úpravě oplocení v délce 2,5 m před přístřeškem o výšce dle výšky otvoru přístřešku. Přístřešek je umístěn na západní straně rodinného domu a jeho jižní strana navazuje na jižní průčelí domu. Oplocení mezi pozemky XD. a XB bylo místo drátěného provedeno jako kombinace vyzděných sloupků a výplně polí a mezi pozemky XD. a st. XA jako plné vyzděné. Na místě bylo zjištěno, že se na místě nachází stavba oplocení. Mezi pozemky je podezdívka mající funkci opěrné stěny. U stávající garáže na pozemku p. č. st. XE má výšku opěry 55 cm a výšku oplocení 1,9 m. U přístřešku je výška opěry 35 cm a výška oplocení 1,85 m. Výška v požárně bezpečnostním řešení předpokládá výšku otvoru přístřešku, tedy 2,25 m. Přístřešek včetně oplocení má šířku stávající. K tomu byl doplněn náčrtek s vyznačenou šíří 3,08 m. Stávající přístřešek má střechu skloněnou k jihu. Okap je na jižní straně a je otevřen na pozemek stavebníka. Ze strany pozemku p. č. XD. je výška stěny přístřešku u jižní stěny 2 m, u severní 1,9 m. Přesah stávajícího přístřešku přes stěnu je cca 4 cm. Žalobce při jednání namítl, že opěrná zeď a pevná zeď je z podstatné části umístěna na jeho pozemku. Tvrdil, že to dokládá přesah oproti garáži a stavbě seníku. Doplnil, že je poprvé konfrontován s tím, že se jedná o přístřešek pro parkování. Kompaktnost a velikost opěrné zdi neodpovídá místním poměrům a snižuje hodnotu jeho pozemku, aniž je to nezbytné.

46. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 27. 1. 2020, č. j. VYST–MH/576/2020, dodatečně povolil stavbu oplocení a přístřešku na pozemcích p. č. st. XA a p. č. XB.

47. Proti rozhodnutí ze dne 27. 1. 2020 podal žalobce odvolání. V odvolání uvedl, že trvá na tom, že se jedná o přístavbu rodinného domu. Přístřešek je konstrukčně propojen s obvodovou zdí domu a rozšiřuje jeho půdorys. Bez rodinného domu by přístřešek nemohl existovat, neboť je do rodinného domu ukotven. Dále namítl, že měla být předložena dokumentace skutečného provedení stavby, nikoli dokumentace, která situaci na místě neodpovídá. Stavbu lze dodatečně povolit pouze v rozsahu, v jakém byla provedena. Pokud by bylo nutné některé stavební práce realizovat, nelze ji dodatečně povolit a musí být celá odstraněna. Žalobce zdůraznil, že stavba přístřešku není umístěna v souladu s výjimkou a zasahuje do jeho pozemku. Pokud stavební úřad zjistil, že dokumentace nesouhlasí se skutečným stavem, měl vyzvat stavebníky k úpravě žádosti a dokumentace. Ke stavbě oplocení poukázal na to, že žádost byla podána za právního stavu do 31. 12. 2017, kdy bylo povolení (minimálně územní souhlas) vyžadováno. Oplocení přesahuje na jeho pozemek, což tvrdí i stavební úřad, neboť uvedl, že nemůže jednoznačně potvrdit, že stavba oplocení je postavena i na jeho pozemku. Stavební úřad měl požadovat doklad o právu stavebníka provést stavbu na cizím pozemku. K přesahu žalobce nikdy nedal souhlas. Oplocení navazuje na zeď garáže na pozemku p. č. st. XE. Lze se důvodně domnívat, že část oplocení přesahuje na pozemek žalobce. Žádné doklady prokazující opak nebyly předloženy. Přesah oplocení zachytilo i zaměření Ing. J.. Vytyčovací protokol Ing. Kostečky zaměřil pouze skutečné provedení stavby přístřešku. Uvedl, že povolen má být přístřešek dle výjimky, tedy s odstupem 0,2 m od společné hranice pozemků. Odůvodnění navíc postrádá posouzení s územně plánovací dokumentací.

48. K odvolání žalobce se stavebníci vyjádřili dne 19. 3. 2020. Konstatovali, že stavby přístřešku a plotové zdi vznikly za života původního vlastníka pozemku p. č. XD., s nímž byly sepsány smlouvy o provedení a využití těchto staveb, které jsou součástí spisu. Stavebníci mimo jiné poukázali na to, že na hranici pozemků stojí i garáž a seník žalobců. Stavby na hranici pozemků jsou v lokalitě běžné.

49. Rozhodnutím ze dne 28. 4. 2020, č. j. 066528/2020/KUSK, žalovaný zrušil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 27. 1. 2020, č. j. VYST–MH/576/2020, a věc mu vrátil k novému projednání. Žalovaný v odůvodnění uvedl, že přestože byla žádost o dodatečné povolení stavby podána v roce 2017, měl stavební úřad zohlednit, že stavební zákon již nevyžaduje rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas pro projednávanou stavbu oplocení. Žalovaný dále uvedl, že ve věci je spor o průběh hranice pozemků. Stavební úřad měl účastníky odkázat na soud, neboť mu o této otázce nepřísluší rozhodovat. Teprve po jednoznačném stanovení průběhu hranice bude možné zjistit skutkový stav. Žalovaný dále s odkazem na řízení o povolení výjimky uvedl, že nepovažuje přístřešek za přístavbu rodinného domu, neboť chybí jejich vzájemné propojení – komunikační otvor. Jedná se o samostatnou stavbu. Žalovaný doplnil, že nelze podmínkami rozhodnutí upravovat žádost stavebníků. Stavební zákon umožňuje povolit i dosud neprovedené změny či úpravy, které souvisí s dodatečně povolovaným záměrem. Žalovaný dospěl k závěru, že projektová dokumentace neposkytuje dostatečný podklad pro posouzení žádosti. Projektová dokumentace obsahuje výkresy s rozdílnými rozměry. Ve výkresu „Ploty a přístřešek na parcele XB – konstrukce přístřešku“ z prosince 2016 je zakreslena kóta 150 mm mezi plotovou zdí a konstrukcí přístřešku. Ve výkresu „Stavební úpravy a přístavba RD č. p. XC na parcele č. k. XB – doplněk – garážové stání“ je mezi plotovou zdí a konstrukcí přístřešku 200 mm. Žalovaný zavázal stavební úřad, aby se v novém řízení zabýval občanskoprávními námitkami a vyzval stavebníka k doplnění projektové dokumentace.

50. Stavební úřad vyzval dne 7. 7. 2020 stavebníky, aby do dokumentace doplnili přesah požárně bezpečnostního prostoru, sjednotili dokumentaci ve věci odstupu přístřešku od společné hranice pozemků a vyznačili, která stávající část bude ubourána, a do situace vyznačili průběh hranice pozemků. Současně byli účastníci vyzváni, aby předložili doklad o tom, zda o průběhu hranice mezi pozemky p. č. XB, st. XA a pozemkem p. č. XD. rozhoduje soud, případně aby předložili výsledné rozhodnutí nebo další podklady.

51. Stavebníci na výzvu reagovali podáním ze dne 16. 9. 2020. Uvedli, že jím není známo, že by o průběhu hranice bylo vedeno soudní řízení. Doplnili, že o tom, že se stavba rekonstruovaného chlévu nachází na pozemku stavebníků, svědčí geodetické zaměření stavby, které je součástí spisu několik let. V zaměření je evidován pouze přesah na pozemek p. č. XG, jehož vlastník dal k přesahu souhlas.

52. Dne 8. 10. 2020 předložil žalobce zaměření objektů Ing. M. ze dne 22. 7. 2020. Ing. M. zaměření vypracoval mimo jiné na podkladě souřadnic rohů pozemků z digitální mapy katastru nemovitostí, záznamu podrobného měření změn (ZPMZ) 1395 od Ing. J. a bodů PPBP 597 a 598. Byly zaměřeny pevné objekty na hranici s použitím souřadnicového systému JTSK se střední chybou určení polohy 0,06 m. Jako základ pro vytvoření bodů měřičské sítě byly použity zaměřené body č. 4001–4003 určené podle pravidel pro katastr nemovitostí. Zaměření bylo provedeno metodou z volného stanoviska (č. b. 4004) připojeného na měřickou síť a PBPP 597 totální stanicí Trimble M3. Byly zaměřeny pevné objekty na hranici (modré linie), rohy budov, zdí, plotu a pro porovnání i připojovací body ze ZMPZ 1395. Relativní přesnost zaměření je do 0,015 v poloze. Souřadnicová přesnost vytyčených bodů vyhovuje 2. třídě přesnosti podle ČSN 013410. Ve výkresu je okótováním vyznačeno porovnání zaměřených bodů s polohou bodů podle katastru nemovitostí. Dále jsou vyznačeny kolmé vzdálenosti zaměřených bodů objektů na dotyčné hranici od skutečné v terénu znatelné hranice (fialová linie) a od „souřadnicové hranice“ podle souřadnic z katastru nemovitostí. Dle Ing. M. je z porovnání vidět, že plotová zeď zasahuje do pozemku p. č. XD.. Z pohledu katastrální vyhlášky a jejích odchylek jsou zaměřené body na dotčené hranici v tolerancích podle katastru nemovitostí.

53. Z protokolu ze dne 19. 10. 2020 vyplývá, že u stavebního úřadu podali Ing. J. M. a Ing. M. K. vysvětlení ohledně průběhu vlastnické hranice mezi pozemky p. č. XD. a XB, resp. p. č. st. XA. Stavební úřad konstatoval, že mu byly předloženy vzájemně nekorespondující podklady – zaměření Ing. K. ze dne 1. 6. 2018 a zaměření Ing. M. ze dne 22. 7. 2020. V protokolu je uvedeno, že „dle vyjádření Ing. K. zaměření ze dne 1. 6. 2018 nic nevypovídá o umístění staveb přístřešku a oplocení vzhledem k průběhu vlastnické hranice. Ing M. předložil na stavebním úřadě kromě části předložené žalobcem i měřické náčrtky ke geometrickým plánům získané z katastrálního úřadu Beroun i historický polní náčrt z archívu.“ Ing. M. se vyjádřil takto: „Jako oprávněný geodet jsem vyšetřil, že hranice je v terénu definována stěnou garáže a stěnou přístavby budovy na pozemku žalobce (magenta čára v mém zaměření). S touto hranicí jsem porovnával příčnými kótami naměřenou zeď přístřeškem a stavbou v severní části pozemku. Porovnával jsem pouze příčné odchylky a nikoliv polohy. Z geometrického plánu nelze usuzovat na skutečný průběh hranice definovaný obrázkem, ale je nutno vzít v potaz velikost kóty měřených v terénu. Vzhledem k tomu, že stavba leží v povolených odchylkách (28 cm dle vyhlášky č. 357/2013 Sb. […]), zpracování geometrického plánu určující, že stavba v severní části pozemku leží na pozemku žadatele, je správné.“ 54. Dle úředního záznamu ze dne 4. 11. 2020 se stavební úřad uvedeného dne obrátil na Ing. Z. Z. s žádostí o zaslání případných podkladů v řešení sporu o hranici s tím, že uvedený oprávněný geodet měl na starosti tvorbu Základní mapy velkého měřítka pro danou oblast. Ve spise jsou dále založeny historické náčrty o místním šetření a neoznačené zaměření, v němž je vzdálenost hranice p. č. st. XA od hranice pozemků p. č. XB a XD. vyznačena na severní straně 2,97 a na jižní straně 3,01 m. Dále je zde Z. Z. přeposlaný email J. P., v němž se vyjadřuje k technickému hledisku zaměření s tím, že některé původní zeměměřičské dokumentace mají dostatek podkladů pro to, aby bylo možné hranici určit s přesností do 10 cm, s doporučením měřit oměrky.

55. Stavební úřad vyzval dne 11. 12. 2020 stavebníky, aby opravili dokumentaci dle průběhu hranice zaznamenané ve spisu stavebního úřadu. Uvedl, že ze vzdálenosti pozemkových hranic je patrné, že součet zkrácení stavby přístřešku o 200 mm a šířky přístřešku neodpovídají hranici mezi pozemky p. č. XD. a XB, resp. p. č. st. XA. Z předložených podkladů vyplývá, že vzdálenost by měla být u severní části přístřešku 2,97 m, dle projektové dokumentace je 3,08 m (2,88 m + 0,2 m povolení výjimky z odstupových vzdáleností). V odůvodnění uvedl, že stavebnímu úřadu nepřísluší rozhodovat věci týkající se průběhu společné hranice, a proto v odůvodnění výzvy ze dne 7. 7. 2020 vyzval účastníky, aby se případně obrátili na soud. Jelikož neobdržel podnět o řešení otázky před soudem, byl si nucen udělat o průběhu hranice úsudek sám. Na základě zaslaných podkladů a zaměření předaných dne 8. 10. 2020 a 19. 10. 2020 shledal, že v dokumentaci zakreslená pozemková hranice neodpovídá skutečnému průběhu, a dokumentace tak není jednoznačná. Současně usnesením přerušil řízení.

56. K odvolání stavebníků bylo usnesení o přerušení rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 3. 2021, č. j. 033351/2021/KUSK, zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Žalovaný konstatoval, že ve správním spise se nachází tři podklady zaměřující spornou hranici pozemků a jedno zaměření objektů při společné hranici. Geodetické zaměření Ing. J., vytyčovací protokol Ing. K., zaměření Ing. M. a situační plánek s vyznačením společné hranice s uvedením vzdáleností od rodinných domů Ing. Z.. V situačním plánku není žádná identifikace a o autorovi se lze jen domnívat z úředního záznamu ze dne 4. 11. 2020, u kterého je situační plán založen. Žalovaný zjistil, že výzva stavebního úřadu, aby stavebníci opravili dokumentaci dle průběhu hranice, nebyla dostatečně určitá. Stavební úřad nevyrozuměl účastníky o doplnění spisu o podklady Ing. Z. a ve výzvě není určeno, které zaměření má stavební úřad na mysli. Žalovaný souhlasí se stavebním úřadem, že dokumentace neobsahuje situaci tzv. širších vztahů a rovněž neobsahuje ani podrobnější situaci, ze které bude jednoznačně zřejmé, zda část stavby (pravděpodobně konstrukce krovu) přesahuje na sousední pozemek a bude ji nutno upravit tak, aby stavba na sousední pozemek žádnou částí nepřesahovala, pokud nedojde mezi sousedy k písemné dohodě.

57. Stavební úřad dne 25. 5. 2021 účastníky řízení seznámil s doplněním spisového materiálu. Výzvou ze dne 23. 6. 2021 vyzval stavebníky, aby doplnili situaci stavby tak, aby na ní byly vytyčeny všechny doplňkové stavby na sousedním pozemku a aby obsahovala okótované vzdálenosti projednávané stavby ke stávajícím stavbám. Ze situace (a případně doplněných řezů) bude jednoznačně zřejmé, zda část stavby přesahuje na sousední pozemek a bude ji nutno upravit, aby stavba na sousední pozemek nepřesahovala, pokud mezi sousedy nedojde k dohodě. Situace bude obsahovat i průběh hranice s kótami k okolním stavbám, který bude odpovídat podkladu, který vypracoval Ing. Z.. Stavební úřad současně usnesením řízení přerušil. V odůvodnění usnesení uvedl, že pro posouzení stavby stavební úřad vyžaduje doplnění projektových podkladů. Podklad zaslaný Ing. Z. obsahuje u definované hranice odkazy vzdáleností k historickým stavbám rodinných domů, a je tudíž pro posouzení nejprůkaznější.

58. Osoba zúčastněná na řízení doplnila dne 22. 9. 2021 projektovou dokumentaci o výkresy Ing. M. č. 1/21 a 2/21. Na výkresu č. 1/21 je vyznačena hranice zaměřená Ing. Z. Z., a směrem na pozemek žalobce hranice pozemku se střední odchylkou zaměření (+ 14 cm) a s mezní odchylkou zaměření (+ 28 cm).

59. Žalobce ve vyjádření ze dne 14. 12. 2021 konstatoval, že z výkresů Ing. M. vyplývá, že stavba přístřešku a plot je umístěna i na pozemku žalobce. S takovým umístěním nesouhlasí. Hranice mezi pozemkem žalobce a stavebníka byla dlouhá léta vytyčena pevnými body v terénu, a to mimo jiné plaňkovým plotem. Přesná poloha hranice byla zdokumentována Ing. Z. pomocí oměrek k přesně definovaným bodům rodinných domů. Toto určení polohy není závislé na systému souřadnic, a proto není zatíženo odchylkami až 28 cm. Přístřešek je vyznačen na hranici s mezní odchylkou zaměření.

60. Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad vydal podle § 129 odst. 3 a § 115 stavebního zákona stavební povolení na stavbu oplocení a přístřešku na pozemcích st. p. XA a p. č. XB. Uvedl, že stavba obsahuje přístřešek u rodinného domu pro parkování o rozměru 7,78 m x 2,85 m. Část střechy u oplocení bude uložena na samostatné nosné stěně z KB bloků. Dle předložené dokumentace je přístřešek vysoký 2,26 m až 3,28 m. V souladu s předloženým PBŘ dojde k úpravě oplocení – v délce 2,5 m jižně od přístřešku bude stávající oplocení nahrazeno plným oplocením o výšce 2,25 m dle výšky otvoru přístřešku pro zamezení přesahu požárně nebezpečného prostoru na sousední pozemek. Přístřešek je umístěn na západní straně rodinného domu a jeho jižní strana navazuje na jižní průčelí rodinného domu. Stavební úřad v odůvodnění uvedl, že v řízení vyvstala k námitce žalobce otázka průběhu společné hranice mezi pozemky žalobce a stavebníka, resp. přesahu stavby na pozemek žalobce. Přestože stavební úřad účastníky odkázal na soud, nebylo mu sděleno, že by soudní řízení o určení hranice pozemku probíhalo. Byl proto nucen si učinit úsudek sám. V řízení bylo předloženo zaměření pozemků Ing. M. a zaměření Ing. K.. Tato zaměření si odporovala. Proto byli oba geodeti vyzváni k podání vysvětlení. Stavební úřad navíc požádal o součinnost Ing. Z., který zpracovával katastrální základní mapu velkého měřítka daného území. Stavební úřad k námitce přesahu stavby na pozemek žalobce uvedl, že stavebník předložil výkres č. 1/21 Ing. M., který uvádí, že se stavba nachází v přesnosti mezní odchylky měření hranic pozemků. Přesah stavby nepřesahuje ve smyslu vyhlášky č. 357/2013 Sb. hodnotu dvojnásobku mezního rozdílu délky, který stanoví dvojnásobek základní střední chyby, když přesnost polohy je určena v uvedené lokalitě kódem 3 a činí 14 cm (celkově tedy 2 x 14 cm). Stavební úřad nemůže jednoznačně potvrdit ani vyvrátit, že stavba oplocení a přístřešku je postavena i na pozemku žalobce. Stavební úřad dále konstatoval, že stavba bude nově opřena o doplňovanou nosnou konstrukci stěny z KB bloků. Stávající konstrukce z betonových cihel a kombinace sloupků a plotových výplní budou mít charakter opěrné stěny a oplocení, nikoli stěny, která je součástí stavby. Kromě části oplocení, která bude dle PBŘ zvýšena v délce 2,5 m od vstupu přístřešku na výšku otvoru přístřešku a nahrazena z plotové výplně na zděné oplocení z důvodu zamezení přesahu požárně nebezpečného prostoru na sousední pozemek, se jedná o oplocení, které je provedeno v maximální výšce 2 m a stojí na opěrné stěně výšky maximálně 1 m. Jelikož bylo řízení zahájeno v roce 2017, posuzuje se stavba podle tehdejších předpisů. Nicméně nyní stavba oplocení na opěrné stěně nevyžaduje podle § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2018 rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 2. 2016, č. j. 30 A 122/2014–116, vyplývá, že pokud stavby po změně úpravy nepodléhají stavebnímu povolení ani ohlášení, nemůže probíhat řízení o jejich odstranění. Stavební úřad by sice mohl zahájit řízení o jejich odstranění, ale stavebník by již nemohl žádat o dodatečné povolení. Stavební úřad proto v tomto řízení neřešil opěrnou stěnu a oplocení. Stavební úřad dále konstatoval, že požadavek žalobce na průhledy do zahrady souseda nemá oporu v zákoně. Doplnil, že má–li vlastník nemovitosti za to, že by určité využití okolního území mohlo snížit hodnotu jeho nemovitosti, musí svá práva střežit v procesu pořizování územně plánovací dokumentace. V územním či stavebním řízení nebo v řízení o dodatečném povolení stavby je sice stavební úřad povinen posoudit námitku snížení hodnoty sousední nemovitosti, avšak činí tak pouze z hlediska nástrojů stavebního zákona, tedy z hlediska souladu povolované stavby s územně plánovací dokumentací, s obecnými požadavky na výstavbu a zájmy chráněnými dalšími předpisy. Stavba oplocení, která z pozemku žalobce není vyšší než 2 m, není stavbou neobvyklou nebo stavbou, kterou by neumožňoval územní plán. Projektová dokumentace zohledňuje způsob užívání pro parkování. V řízení o povolení výjimky z odstupové vzdálenosti osoba zúčastněná na řízení uváděla i využití pro parkování vozidla. Rozhodnutí o výjimce nabylo právní moci dne 24. 6. 2019, a proto již stavební úřad není oprávněn řízení přerušit, ačkoli probíhá přezkumné řízení. Námitkou, že stavba je přístavbou rodinného domu, se zabýval stavební úřad i žalovaný v řízení o udělení výjimky. Žalovaný v rozhodnutí o potvrzení výjimky konstatoval, že z důvodu absence provozního propojení (komunikační otvor) přístřešku a rodinného domu, bylo správně posouzeno, že se nejedná o přístavbu. Stavební úřad na tomto názoru setrval. Doplnil, že přístřešek vytváří zčásti otevřený prostor. Krokve střešní konstrukce přístřešku jsou z jedné strany vsazené do obvodové zdi domu. V místě napojení přístřešku na dům se nenachází žádná okna či dveře, které by stavby propojily. Dokumentace řeší pouze dvě úpravy, a to doplnění nosné stěny k přístřešku a úpravu stávajícího oplocení. Stavební úřad uzavřel, že stavebník prokázal, že stavba není v rozporu s § 129 odst. 2 stavebního zákona, a proto ji lze dodatečně povolit.

61. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání. Předně namítl zmatečnost výroku prvostupňového rozhodnutí, pokud se týká odkazu na § 5 a 6 bez uvedení právního předpisu. Dále namítl, že podle prvostupňového rozhodnutí je vydáváno stavební povolení, ačkoli jde o dodatečné povolení stavby. Namítal i nedostatečné označení výkresu v podmínce stavebního povolení. Žalobce dále uvedl, že ve výroku prvostupňového rozhodnutí je uvedeno, že část střechy u oplocení bude uložena na samostatné nosné stěně z KB bloků. V odůvodnění je uvedeno, že stavba bude nově opřena o doplňovanou nosnou konstrukci z KB bloků. Stávající konstrukce z betonových cihel a kombinace sloupků a plotových výplní budou mít charakter opěrné stěny a oplocení, nikoli stěny, která je součástí stavby. Žalobce namítl, že z předložených výkresů, zejména výkresu č. 1/21 Ing. M., je zřejmé, že nedojde k pokrácení krokví na střeše přístřešku, včetně střešní krytiny. Ty zůstanou v původním rozsahu, takže v této části bude stavba nadále přesahovat na jeho pozemek, s čímž vyslovil nesouhlas. Uvedené potvrzuje stavební úřad na str. 6 prvostupňového rozhodnutí, když tvrdí, že „dokumentace v aktuální podobě řeší pouze dvě úpravy – doplnění nosné stěny k přístřešku a úpravu stávajícího oplocení v délce 2,5 m“. Dále namítl, že v uvedeném výkresu jsou zakresleny tři varianty hranice pozemku, což činí výkres nepřehledným. Není zřejmé, odkud vede odstupová vzdálenost 20 cm, která byla povolena rozhodnutím o výjimce, a ke které hranici je vztahována. Na výkresu č. 2/21 Ing. M. je vzdálenost povolená výjimkou kótována až za hranicí pozemku určenou geodetem Ing. Z. a je zřejmé, že nová stěna z KB bloků těsně přiléhá ke stávajícímu zděnému oplocení. Vyvstává proto otázka, jakým způsobem bude stavba stávající opěrné stěny, oplocení, tak nová stěna přístřešku udržovány. Žalobce namítl, že k přesahu stavby nad svůj pozemek nedal souhlas. Stavební úřad opakovaně vyzýval stavebníka, aby souhlas doložil. Z prvostupňového rozhodnutí nelze seznat, proč stavební úřad na souhlasu žalobce již netrval. Tím spíše pokud uvedl, že nemůže jednoznačně potvrdit ani vyvrátit, že stavba oplocení a přístřešku je postavena i na pozemku žalobce. Pokud má stavební úřad pochybnosti o možném přesahu na sousední pozemek, měl by požadovat oprávnění stavebníka provést na tomto pozemku stavbu, případně požadovat takové doplnění žádosti, které prokáže, na kterých pozemcích je stavba umístěna. Odůvodnění prvostupňového rozhodnutí postrádá úvahy o tom, jaké zaměření hranice pozemků považuje stavební úřad za správné, z jakého důvodu, a ke kterému ze tří předložených zaměření se přiklonil. Dle toho by měla být posuzována předložená dokumentace. Stavební úřad nepožaduje po dokončení stavby předložit zaměření přístřešku a oplocení, ze kterých bude patrné splnění odstupu stavby přístřešku 0,2 m od pozemku žalobce. Přestože dochází k úpravě oplocení, nepožaduje stavební úřad ani žádný doklad o tom, že oplocení bude provedeno pouze na pozemku stavebníků bez přesahu na pozemek žalobce, což zatím nebude podle předložených dokladů splněno. Žalobce dále namítl, že odůvodnění prvostupňového rozhodnutí postrádá jakékoli zhodnocení stavby s územně plánovací dokumentací. Není zřejmé, na základě čeho stavebníci prokázali, že stavba není v rozporu s § 129 odst. 3 stavebního zákona a lze ji dodatečně povolit. Ač stavební úřad i žalovaný tvrdí, že přístřešek není přístavbou rodinného domu z důvodu absence provozního propojení, žalobce tvrdí, že z domu do přístřešku vedly dveře, které byly na základě námitek žalobce zakryty. Jedná se o provizorní zakrytí, nikoli pevnou stěnu, které může být bez větší stavební činnosti obnoveno. Žalobce uzavřel, že nadále trvá na námitkách, které vznesl v průběhu řízení. V příloze odvolání předložil soupis tvrzených změn stavby oproti ověřené dokumentaci, popis vývoje stavební činnosti stavebníka a tvrzení týkající se stavby chléva.

62. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Posouzení žalobních bodů 63. Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena.

64. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona Stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla–li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde–li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde–li o stavbu vyžadující ohlášení, žadatel předloží podklady předepsané k ohlášení. Jde–li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85. Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení.

65. Podle § 129 odst. 3 stavebního zákona stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Bude–li stavba dodatečně povolena, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví. Dodatečné povolení nahrazuje v příslušném rozsahu územní rozhodnutí. Bude–li předmětem dodatečného povolení rozestavěná stavba, stavební úřad stanoví podmínky pro její dokončení. Obecná východiska soudního přezkumu 66. Stavební zákon konstruuje speciální řízení pro dodatečné povolení stavby zahajované na žádost stavebníka nebo vlastníka poté, co je z moci úřední vedeno řízení o odstranění stavby. Řízení o odstranění stavby je tedy řízením prvotním a obligatorním (musí být zahájeno, jsou–li pro to splněny zákonné podmínky), naproti tomu řízení o dodatečném povolení stavby je řízením sekundárním a fakultativním, neboť záleží na vůli stavebníka nebo vlastníka, zda podá žádost o dodatečné povolení stavby a v jakém rozsahu a podobě bude usilovat o její dodatečné povolení. Řízení o dodatečném povolení stavby je tak svou povahou akcesorické k řízení o odstranění stavby a je specifické tím, že je do obligatorního řízení vloženo a je s ním svázáno (k povaze řízení viz např. rozsudky NSS ze dne 27. 1. 2010, č. j. 1 Ans 9/2009–87, ze dne 23. 11. 2011, č. j. 3 As 18/2011–117, či ze dne 11. 11. 2014, č. j. 6 As 207/2014–36).

67. Byť spolu řízení o odstranění stavby a řízení o jejím dodatečném povolení úzce souvisejí, nelze je zaměňovat. Předmět řízení o odstranění stavby vymezuje stavební úřad, neboť jde o řízení zahajované z úřední povinnosti. Předmět řízení o dodatečném povolení stavby vymezuje žadatel. Ten může svou žádostí předmět řízení zúžit. Záleží na žadateli, zda požádá o dodatečné povolení celé odstraňované stavby (příp. souboru staveb), či zda se bude žádost týkat pouze některé její části (viz rozsudky NSS ze dne 19. 9. 2019, č. j. 10 As 69/2019–48, a ze dne 11. 11. 2014, č. j. 6 As 207/2014–36). Má–li být předmětem řízení a následného povolení pouze část stavby, musí být dostatečně identifikována (viz rozsudek NSS ze dne 4. 5. 2005, č. j. 3 As 45/2004–121). Podanou žádostí je stavební úřad vázán. Současně je třeba připomenout, že nepovolené stavby či jejich části, které spolu souvisí, je z věcného hlediska třeba posuzovat jako funkční celek, byť by formálně byla vedena samostatná řízení (viz rozsudek NSS ze dne 11. 11. 2014, č. j. 6 As 207/2014–36). Výsledek řízení o žádosti o dodatečné povolení má charakter předběžné otázky vůči řízení o odstranění stavby. Bude–li realizovaná stavba dodatečně povolena (§ 129 odst. 3 stavebního zákona), stavební úřad řízení o odstranění (části) stavby zastaví. Nebude–li stavba dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona dodatečně povolena, stavební úřad v řízení o odstranění stavby pokračuje a po provedení nezbytných procesních úkonů vydá rozhodnutí, kterým nařídí její odstranění či obnovení předešlého stavu.

68. Cílem dodatečného povolení stavby je uvedení stavby provedené bez příslušného povolení dle stavebního zákona do souladu s právními předpisy. Důkazní břemeno k prokázání naplnění podmínek § 129 odst. 3 stavebního zákona pro možnost dodatečného povolení nese žadatel o dodatečné stavební povolení, který poté, co porušil stavební kázeň, usiluje o dodatečné povolení. Ten je povinen prokázat soulad s požadavky stavebního zákona i obecnými požadavky na výstavbu, případně doložit pravomocné rozhodnutí o udělení výjimky (viz rozsudky NSS ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 70/2011–74, či ze dne 11. 11. 2014, č. j. 6 As 207/2014–36). Z judikatury též vyplývá, že nelze připustit výklad zákona, který by stanovil mírnější kritéria pro dodatečné povolení stavby, než jaká jsou kladena na řádné povolení (viz rozsudek NSS ze dne 8. 2. 2007, č. j. 1 As 46/2006–75, č. 1202/2007 Sb. NSS). Žadatel o dodatečné povolení stavby je povinen zásadně prokázat také své vlastnické právo nebo právo provést stavbu k pozemkům, na kterých se nachází povolovaná stavba [srov. § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, § 86 odst. 2 písm. a) stavebního zákona u staveb vyžadujících pouze územní rozhodnutí]. V posledně uvedeném rozsudku se Nejvyšší správní soud vyjádřil k řešení občanskoprávních námitek, které se svou podstatou blíží soudnímu rozhodování v občanskoprávním sporu. Dovodil, že občanskoprávní námitka musí být odůvodněna či důkazně podložena natolik, aby vyvolala na straně stavebního úřadu alespoň důvodné pochybnosti o tom, zda jsou splněny podmínky pro dodatečné povolení stavby. Podaří–li se vlastníkovi sousední nemovitosti objektivně vyvolat popsané pochybnosti na straně stavebního úřadu, přesouvá se důkazní břemeno na stavebníka, který usiluje o zpětnou legalizaci své stavby (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 11. 2014, č. j. 6 As 207/2014–36). Tyto závěry se přiměřeně uplatní i na námitky stran rozsahu vlastnického práva, o kterých si stavební úřad v případě nevyužití prostředků soudní ochrany může, resp. musí učinit úsudek sám (viz rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2019, č. j. 1 As 172/2019–31). Mezi tyto námitky patří námitky související s průběhem vlastnické hranice pozemků (viz rozsudky NSS ze dne 23. 4. 2008, č. j. 9 As 61/2007–52, ze dne 18. 10. 2018, č. j. 4 As 240/2018–38, ze dne 10. 12. 2019, č. j. 1 As 172/2019–31, bod 26, ze dne 20. 8. 2019, č. j. 2 As 397/2018–33, a rozhodnutí zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 4. 11. 2021, č. j. Konf 12/2020–9, body 19 a 20). Spor o průběh hranice mezi pozemky, kterou lze objektivně zjistit, je zvláštním případem sporu o určení vlastnického práva (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 690/2017). Je–li mezi účastníky řízení podle stavebního zákona sporná pouze skutečnost, na které parcele stavba stojí, jde o skutkovou otázku, která sama o sobě ještě není sporem týkajícím se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3162/2018). Vymezení dodatečně povolované stavby 69. Pro posouzení věci je třeba se nejprve zabývat vymezením dodatečně povolované stavby a jejího přesného umístění v prvostupňovém rozhodnutí, které nebylo v tomto ohledu napadeným rozhodnutím změněno. Žalobce namítl, že prvostupňové ani napadené rozhodnutí neuvádí přesné umístění stavby, zejména minimální vzdálenosti od hranice pozemku a sousedních staveb. Tyto otázky jsou přitom zásadní i z hlediska posouzení dalších žalobních bodů, které se týkají přesahu dodatečně povolované stavby na pozemek žalobce a dodržení odstupové vzdálenosti dle rozhodnutí o výjimce.

70. Soud připomíná, že stavební úřad nemůže na dodatečné povolení stavby aplikovat mírnější kritéria, než jaká jsou kladena na řádné stavební povolení. Rozhodnutí, kterým se dodatečně stavba povoluje, musí mít obsahově stejné náležitosti jako její povolení (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 2. 2007, č. j. 1 As 46/2006–75, č. 1202/2007 Sb. NSS). Pokud rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nahrazuje (pouze) rozhodnutí o umístění stavby, musí být z jeho výroku zřejmé umístění povolované stavby. Jeho náležitosti by proto měly odpovídat rozhodnutí o umístění stavby, jež stanoví § 9 vyhlášky 503/2006 Sb., který lze analogicky vztáhnout na rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nahrazující územní rozhodnutí. Ten předpokládá, že rozhodnutí obsahuje mimo jiné specifikaci umístění stavby na pozemku, zejména minimální vzdálenost od hranic pozemku a sousedních staveb [písm. c)] a prostorového řešení stavby, zejména půdorysnou velikost, maximální výšku a tvar [písm. d)] s tím, že přílohou rozhodnutí bude katastrální situační výkres dle přílohy č. 1 vyhlášky o dokumentaci staveb č. 499/2006 Sb. (§ 9 odst. 8 vyhlášky 503/2006 Sb.). Jak vyplývá z judikatury správních soudů, stavební úřad nemusí ve výroku rozhodnutí o umístění stavby podrobně slovně specifikovat veškeré údaje požadované vyhláškou č. 503/2006 Sb., ale postačí, pokud v něm srozumitelně odkáže na dokumentaci, z níž jsou veškeré nezbytné informace zjistitelné (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 8. 2013, č. j. 15 A 60/2013–41, a rozsudky NSS ze dne 28. 3. 2013, č. j. 4 As 18/2012–29, a ze dne 26. 7. 2016, č. j. 2 As 21/2016–83). V tomto případě z prvostupňového rozhodnutí ani z obsahu správního spisu neplyne, že by jeho přílohou byl situační výkres. Tato vada by sama o sobě nemusela mít vliv na zákonnost rozhodnutí (viz např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 8. 2013, č. j. 15 A 60/2013–41, a rozsudky NSS ze dne 28. 3. 2013, č. j. 4 As 18/2012–29, a ze dne 26. 7. 2016, č. j. 2 As 21/2016–83). Nelze však přehlédnout, že dokumentace se v průběhu řízení vyvíjela, ve výroku není jednoznačný odkaz na konkrétní výkres, pokud jde o umístění dodatečně povolované stavby, a správní spis neobsahuje ani ověřený situační výkres či ověřenou dokumentaci stavby. Součástí spisové dokumentace je výkres Hranice pozemků – střední a mezní odchylky pro oplocení a přístřešek Ing. M. M. č. 1/21 ze září 2021, na němž je stavba přístřešku (šíří přesahující 2,85 m) vyznačena až na hranici pozemku s připočtenou mezní odchylkou zaměření. S tím pak koresponduje výkres č. 2/21 Přístřešek – garážové stání, Změny a průběh hranice, v němž je přístřešek (garážové stání) v řezu B–B zakreslen s celkovou šíří 3 080 mm včetně střešní konstrukce a „plotové zdi“ KB 300x250x500, k níž bude nově doplněna bezprostředně přiléhající stěna KB 145x250x500. To však plně nekoresponduje s šíří uvedenou v popisu stavby ve výroku rozhodnutí. Právě na tento výkres přitom odkazuje i výroková část prvostupňového rozhodnutí, byť výslovně pouze ohledně doplnění nové západní stěny. Z výkresů není zcela zřejmý charakter stávající západní zdi zachycené mimo jiné na fotodokumentaci ze dne 7. 1. 2020.

71. Jak namítá žalobce, s ohledem na dokumentaci stavby obsaženou ve správním spise není ani patrné, od čeho správní orgány odvíjí rozměry (šíři) dodatečně povolované stavby přístřešku v popisu stavby ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Jak namítá žalobce v žalobě, šíře přístřešku přesně nekoresponduje s šíří přístřešku pouze s předpokládanou novou západní stěnou dle výkresu č. 2/21 Ing. M., k níž bezprostředně přiléhá stávající zeď, ani s šíří včetně stávající západní zdi (s níž se patrně kryje střešní konstrukce). Nelze tak s jistotou konstatovat, jaká stavba (resp. část stavby) a kde přesně (v jaké vzdálenosti od hranice se sousedním pozemkem) se dodatečně povoluje, a tedy ani jednoznačně konstatovat, že předmětem dodatečného povolení byla jen část přístřešku bez (části) stávající západní zdi (s podmínkou dokončení stavby doplněním nové nosné západní stěny). Jak bylo výše uvedeno, obecně je možné, aby předmětem dodatečného povolení byla pouze část stavby, musí být ovšem dostatečně identifikována. V tomto případě však nejsou předmět dodatečného povolení a jeho umístění přesně a jednoznačně vymezeny. To je problematické tím spíše, že patrně neměla být povolena celá stavba přístřešku tak, jak byla provedena. Tato vada způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost a brání též věcnému přezkumu z hlediska uplatněných žalobních bodů ohledně přesahu dodatečně povolované stavby na sousední pozemek či dodržení odstupových vzdáleností.

72. Soud dodává, že postrádá přezkoumatelné odůvodnění o povaze stávající západní stěny, které bude třeba doplnit v návaznosti na vymezení předmětu dodatečného povolení, a to i s přihlédnutím ke změně dokumentace oproti stavu, kdy byla povolována výjimka. Tehdejší dokumentace předpokládala, že západní část přístřešku bude tvořena dřevěnými sloupy a mezi západní stranou přístřešku (včetně střešní konstrukce) a zdí na hranici pozemku bude volný prostor, přičemž k této podobě bylo také patrně vypracováno požárně bezpečnostní řešení. Jak upozorňuje žalobce, z napadeného, resp. prvostupňového rozhodnutí ani neplyne, zda má dojít ke zkrácení střešní konstrukce, nebo zda tato konstrukce má přesahovat nad (či přes) stávající západní stěnu a zda má být nadále uložena i na stávající západní stěně. Na okraj lze poznamenat, že z napadeného rozhodnutí soudu není ani zcela zřejmé, zda a na základě jaké úvahy stavební úřad považuje stavbu přístřešku za samostatnou stavbu, nebo součást stavby tvořené i „chlévy“ (s ohledem na společnou severní stěnu), což může mít vliv na opatření stavebního úřadu, které stavba vyžaduje.

73. Soud má za to, že vzhledem ke slovnímu vymezení povolované stavby a obsahu odůvodnění neměla být předmětem dodatečného povolení stavba „opěrné zdi a oplocení“ s výjimkou části oplocení v délce 2,5 m jižně od přístřešku. V tomto ohledu tedy prvostupňové ani napadené rozhodnutí nemohlo zasáhnout do práv žalobce, a soud se proto touto částí argumentace (nad rámec nejasného vymezení stavby přístřešku) dále nezabýval.

74. Pouze na okraj soud poznamenává, že mu z napadeného ani prvostupňového rozhodnutí nejsou zřejmé úvahy a podklady, na jejichž základě byla plotová zeď (KB 300x250x500) dle výkresu č. 2/21 vedoucí od vstupu do přístřešku na jižní straně podél přístřešku až na jeho konec, a která se i na fotodokumentaci pořízené při ústním jednání dne 7. 1. 2020 jeví jako stavebně jednolitá, posouzena zčásti jako stavba opěrné zdi, zčásti jako stavba oplocení nevyžadující územní rozhodnutí dle § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2018. Není zřejmé, na základě jakých podkladů a jaká část zdi byla posouzena jako stavba opěrné zdi a jaká část jako oplocení. V dalším řízení bude na místě i tuto otázku vyjasnit. Přesah stavby na pozemek žalobce a dodržení odstupové vzdálenosti 75. Podstatná část žalobní argumentace se týká otázky přesahu stavby přístřešku na pozemek žalobce a rozporu s výjimkou z odstupových vzdáleností. Žalobce nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že stavbu přístřešku bylo možné dodatečně povolit. Vytýká žalovanému, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, z jakého důvodu správní orgány považují za správný výkres Ing. M., který je nejvýhodnější pro stavebníka, přestože správní spis obsahuje celkem tři zaměření hranice pozemků. Namítá, že napadená rozhodnutí se nevypořádala se zaměřením Ing. M., které předložil žalobce. Rovněž namítá, že stavba překračuje povolený odstup 20 cm od hranice pozemků.

76. S ohledem na výše uvedené vady prvostupňového a napadeného rozhodnutí se soud může k těmto námitkám vyjádřit pouze omezeně.

77. Soud uvádí, že otázka, na jaké parcele se dodatečně povolovaná stavba nachází, sama o sobě ještě není sporem o vlastnické právo, a k jejímu posouzení je příslušný stavební úřad. Správní orgány ovšem nepochybily, pokud na základě námitek účastníků ohledně přesahu stavby na pozemek žalobce (i s odkazem na historické stavby či umístění původního plotu) dospěly k závěru, že mezi účastníky je spor o průběh vlastnické hranice pozemku v terénu, a tedy spor o rozsah vlastnického práva (viz výše uvedená judikatura). I o otázce skutečného průběhu vlastnické hranice si však musí stavební úřad učinit sám úsudek, nebyla–li přes výzvu dle § 57 odst. 1 správního řádu podána žaloba k civilnímu soudu (nedostatek výzvy není v žalobě namítán, a soud se proto touto otázkou blíže nezabýval). Soud připomíná, že vytyčení hranice pozemku podle údajů o jeho geometrickém a polohovém určení v katastru nemovitostí se nemusí shodovat s vlastnickými hranicemi. Stavební úřad ovšem může při posouzení průběhu hranice pozemku vycházet z vyvratitelné domněnky, že hranice parcel je totožná s hranicí vlastnickou, pokud ten, kdo to popírá, neprokáže opak (viz § 980 odst. 2 občanského zákoníku). Lze vycházet například z dokumentace o vytyčení hranice pozemku v terénu dle údajů katastru nemovitostí, je–li k dispozici a není–li relevantně zpochybněna (viz rozsudek NSS ze dne 18. 10. 2018, č. j. 4 As 240/2018–38). Správní orgány však musí vždy hodnotit všechny podklady jednotlivě a ve vzájemných souvislostech a své závěry přesvědčivě odůvodnit.

78. Má–li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal posuzující orgán za rozhodný, jakými úvahami byl veden při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí a při výkladu právních předpisů a jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků (§ 68 odst. 3 správního řádu). To platí i pro rozhodnutí v odvolacím řízení (§ 93 odst. 1 správního řádu). Uvedené musí nalézt svůj odraz v odůvodnění dotčeného rozhodnutí. Je tomu tak proto, že jen prostřednictvím odůvodnění lze dovodit, z jakého skutkového stavu posuzující orgán vyšel a jak o něm uvážil. Nedostatky odůvodnění způsobující nepřezkoumatelnost nelze zhojit ve vyjádření k žalobě (viz např. rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003–58, ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008–71, či ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 179/2016–37). Z odůvodnění rozhodnutí tedy musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje správní orgán námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené (rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008–109). Nevypořádá–li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí zpravidla spočívající v nedostatku jeho důvodů dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007–84). Současně platí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene–li správní orgán na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat. Správní orgány nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (srov. např. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017–38, ze dne 7. 5. 2019, č. j. 7 As 362/2018–23, ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014–43, nebo ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017–38, a nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08).

79. Stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí v rámci rekapitulace průběhu řízení popsal, že žalobce předložil dne 8. 10. 2020 zaměření Ing. M.. V průběhu řízení byl předložen vytyčovací protokol Ing. K.. Vzhledem k tomu, že si zaměření objektů Ing. M. a protokol Ing. K. odporovala, předvolal si oba geodety k podání vysvětlení. Dne 4. 11. 2020 požádal o součinnost a zaslání podkladů Ing. Z., který zpracovával katastrální mapu velkého měřítka daného území. Poté byl stavebník vyzván k doplnění projektové dokumentace. Stavebníci doplnili dokumentaci dne 18. 10. 2021 o výkresy Ing. M. č. 1/21 a 2/21. Stavební úřad následně konstatoval, že námitky žalobce se týkaly sporu o průběh hranice. Jelikož se účastníci neobrátili na soud, posoudil si otázku sám. Na základě výkresu Ing. M. č. 1/21 uvedl, že přesah stavby nepřesahuje ve smyslu vyhlášky č. 357/2013 Sb. hodnotu dvojnásobku mezního rozdílu délky, která se stanoví jako dvojnásobek základní střední chyby, kdy přesnost polohy je určena v uvedené lokalitě kódem 3 a činí 14 cm (celkově tedy 2 x 14 cm). Stavební úřad nemůže jednoznačně potvrdit ani vyvrátit, že stavba oplocení a přístřešku je postavena i na pozemku žalobce.

80. Žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí mimo jiné namítl, že odůvodnění stavebního úřadu postrádá úvahy o tom, jaké zaměření hranice pozemků považuje stavební úřad za správné, z jakého důvodu, a ke kterému ze tří předložených zaměření se přiklonil. Namítal, že stavba bude přesahovat, minimálně krovem a střechou, na jeho pozemek. Poukazoval na to, že z výkresů (zejména půdorysu garážového stání) je patrné, že nedojde ke zkrácení krokví včetně střešní krytiny, což potvrzuje odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, podle něhož má dojít pouze ke dvěma úpravám, doplnění nosné stěny a úpravě oplocení. Namítl také, že není zřejmé, proč stavební úřad v průběhu řízení upustil od požadavku na doložení souhlasu vlastníků sousedního pozemku s přesahem oplocení, zejména pokud shledal, že nemůže jednoznačně potvrdit ani vyvrátit, zda je stavba oplocení a přístřešku postavena i na pozemku žalobce. Dle žalobce je třeba v případě pochybnosti o tom, zda stavba nepřesahuje na sousední pozemek, požadovat doklad o právu provést stavbu i na sousedním pozemku, případně požadovat takové doplnění žádosti, kterým bude jednoznačně prokázáno, na kterých pozemcích je stavba umístěna. Dále namítl, že z výkresů není ani patrné, odkud kam je vedena odstupová vzdálenost 20 cm, pro kterou byla povolena výjimka, ani k jaké variantě hranice je vztahována (na výkresu č. 2/21 je až za hranicí pozemku určenou Ing. Zimou).

81. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že k žádosti o dodatečné povolení stavby byla přiložena projektová dokumentace zpracovaná Ing. M.. V září 2019 byla doplněna o výkresy č. 1/21 a 2/21. Stavba chléva a přístřešku u rodinného domu č. p. XC byla geodeticky zaměřena Ing. J., který vyhotovil dne 12. 2. 2018 geometrický plán č. 72/2018. Z něj vyplývá, že stavba chléva a přístřešku nezasahuje na pozemek žalobce. Stavebník doplnil dokumentaci o výkres Ing. M. č. 1/21, ze kterého plyne, že přesah stavby 17 cm před sousední stavbu seníku na pozemku žalobce je v toleranci vyhlášky č. 357/2013 Sb., neboť nepřesahuje hodnotu dvojnásobku mezního rozdílu délky, který se stanoví dvojnásobkem základní střední chyby, když přesnost polohy je určena kódem kvality 3 a činí 14 cm (celkem 2 x 14 cm). Podle toho stavba nepřesahuje na pozemek p. č. XD.. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad přezkoumává stavebníkem předloženou dokumentaci. Přístřešek je dle dokumentace přízemní stavbou obdélníkového půdorysu o rozměrech 2,85 m x 7,78 m umístěnou mezi domem č. p. XC a hranicí s pozemkem žalobce. Zděné oplocení v délce 2,5 m o výšce 2,55 m je umístěné na hranici pozemků jižně od přístřešku směrem ke stávající garáži na sousedním pozemku pro zamezení přesahu požárně nebezpečného prostoru na sousední pozemek. Žalovaný dále uvedl, že stavební úřad se řádně zabýval otázkou sporné hranice mezi pozemky a umístění staveb při této hranici, jak na straně stavebníka, tak na straně žalobce. Uvedl, že žádný z účastníků nevyužil svého práva podat žalobu ohledně hranice pozemku, a v takovém případě musí postupovat podle § 89 odst. 6 stavebního zákona a námitku posoudit na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě technických norem. Přestože stavební úřad odkazoval na možnost obrátit se na soud, nebyl informován o tom, že by tak účastníci postupovali. Proto si stavební úřad učinil úsudek sám.

82. Soud dává žalobci za pravdu, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí s jeho odvolacími námitkami přezkoumatelným způsobem nevypořádal. Z napadeného rozhodnutí (a to ani ve spojení s prvostupňovým) nevyplývá, z jakého důvodu správní orgány vyšly z výkresů Ing. M. č. 1/21 a 2/21 a průběhu hranice v nich vyznačené a jak hodnotily žalobcem poukazovaná zaměření, včetně zaměření Ing. M., které ve správním řízení předložil žalobce na podporu tvrzení, že stavba přesahuje na jeho pozemek. Žalovaný ignoroval námitky žalobce a nikterak se nevyjádřil k tomu, z jakého důvodu vyšel z výkresu Ing. M., ani zda a jak byla hodnocena jednotlivá předložená zaměření. Není ani zřejmé, na základě jaké úvahy žalovaný shledal, že dle zaměření Ing. J. stavba přístřešku nezasahuje na pozemek žalobce, a to ani v rozsahu střešní konstrukce, jak namítal žalobce. V zaměření Ing. J. je vyznačena podezdívka tak, že přesahuje společnou hranici na pozemek žalobce, přičemž v řezu B–B ve výkresu č. 2/21 je vyznačena střešní konstrukce v šíři 3 080 mm s přesahem nad celou stávající západní stěnu. Při ústním jednání byl zjištěn přesah střechy stávajícího přístřešku přes stěnu cca 4 cm. Žalobce přitom v řízení před správním orgánem namítal, že přesah na jeho pozemek je patrný i ze zaměření Ing. J. Stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí pouze popsal kroky, které byly v řízení v souvislosti se zaměřením stavby učiněny. Již nevysvětlil, proč považuje za rozhodné vyznačení hranice pozemků zanesené ve výkresu Ing. M., ani jak hodnotil jednotlivá předložená zaměření. Za náležité zdůvodnění nelze považovat konstatování, že zaměření Ing. M. si odporovalo s vytyčovacím protokolem Ing. K. předloženým stavebníkem a Ing. Z., který byl stavebním úřadem požádán o součinnost, zpracovával katastrální mapu velkého měřítka v dotčeném území. To tím spíše, že dle vyjádření Ing. K. v protokolu ze dne 19. 10. 2020 jeho zaměření ze dne 1. 6. 2018 nic nevypovídá o umístění staveb přístřešku a oplocení vzhledem k průběhu vlastnické hranice. Přes výslovnou námitku žalobce nelze odpovědi nalézt ani v napadeném rozhodnutí. Jednalo se přitom o jednu z hlavních námitek žalobce, která současně představovala zásadní otázku pro posouzení, zda byly naplněny podmínky pro vydání dodatečného stavebního povolení (mj. zda bylo třeba vyžadovat souhlas vlastníků pozemku p. č. XD. a zda byla stavba umístěna v souladu s § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb.). V situaci, kdy se stavební úřad ani žalovaný přes námitky žalobce nikterak nevypořádali se zaměřením Ing. M., které dle tvrzení žalobce mělo dokládat, že stavba přesahuje na jeho pozemek (přinejmenším v rozsahu střešní konstrukce a oplocení), není úkolem soudu, aby činnost správních orgánů nahrazoval a jako první tento podklad hodnotil. V tomto ohledu je přiléhavý odkaz žalobce na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2016, č. j. 45 A 15/2014–46, ve kterém zdejší soud uvedl, že „[v] situaci, kdy má správní orgán k dispozici několik dokumentů, které podporují opačné závěry nelze v rozporu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu ignorovat dokumenty předložené jedním z účastníků správního řízení, ale je třeba zvážit všechny byť protichůdné podklady a případně podle § 3 správního řádu doplnit podklady rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.“ Správní orgány měly vysvětlit, zda a jak hodnotily zaměření Ing. M. a proč i ve světle tohoto podkladu učinily s ohledem na výsledky tří zaměření, která měly k dispozici, závěr, že dodatečně povolovaná stavba nezasahuje ani zčásti na pozemek žalobce. Lze dodat, že důvod, proč stavební úřad vyzval k úpravě dokumentace dle podkladů od Ing. Z., lze nalézt pouze v usnesení stavebního úřadu o přerušení řízení ze dne 23. 6. 2021, č. j. VYST–MH/4050/2021 za účelem doplnění situace stavby. V něm je zmíněno, že zaměření Ing. Z. je pro posouzení stavebního úřadu nejprůkaznější, neboť u definované hranice obsahuje i odkaz vzdáleností k historickým stavbám rodinných domů. Nejenže takové zdůvodnění není obsaženo v prvostupňovém ani napadeném rozhodnutí, samo o sobě by rovněž nebylo dostatečné, jestliže nebyl nijak hodnocen obsah zaměření Ing. M.. Stavební úřad ani žalovaný se nezabývali ani tím, zda výkresy Ing. M. a kóty k okolním stavbám odpovídají podkladu od Ing. Z. a v něm uvedeným bodům a souřadnicím a okótovaným vzdálenostem, a zda se tedy jedná o stavebním úřadem požadovanou hranici. Správní orgány se přezkoumatelným způsobem nevypořádaly ani s námitkami žalobce vznesenými k podkladům ve stavebním řízení, a totiž že hranice zdokumentovaná Ing. Z. pomocí oměrek k přesně definovaným bodům rodinných domů č. p. XC a č. p. XI pod č. j. VYST–MH/5720/2020 není závislá na sytému souřadnic, a nemůže být proto zatížena odchylkami zaměření, a že takto byla vytyčena v terénu rozhradou po pět desetiletí. V tomto ohledu nelze přehlédnout, že sami stavebníci v řízení o povolení výjimky poukazovali na to, že zeď byla umístěna v místě původního plotu se souhlasem předchozího vlastníka sousedního pozemku s tím, že měla polovinou šíře zasahovat na sousední pozemek, a předložili zaměření Ing. J., v němž je vyznačena podezdívka s přesahem na pozemek žalobce. Z těchto podkladů přitom vycházel i stavební úřad, když stanovil výjimku z odstupových vzdáleností. Správní orgány tedy měly na základě námitek žalobce vyhodnotit jednotlivá zaměření a vysvětlit, proč bylo na místě vycházet z hranic vyznačených ve výkresu Ing. M., kterou z hranic považovaly za rozhodnou, a proč bylo třeba zohlednit hodnotu dvojnásobku mezního rozdílu délky tak, jak učinily, vzhledem k jednotlivým zaměřením i dalším podkladům. Současně se měly zabývat i námitkou žalobce ohledně přesahu oplocení a střešní konstrukce, která dle výkresu č. 2/21 přesahuje 300 mm před novou západní stěnu. Pokud prvostupňové rozhodnutí další úpravy střechy nad rámec uložení na západní stěně výslovně nepředpokládá, bylo třeba se zabývat faktickým stavem dodatečně povolované stavby a dokumentací, která byla součástí spisu. Předně ovšem bylo třeba jednoznačně vymezit předmět dodatečného povolení stavby (viz výše).

83. Soud též souhlasí s žalobcem, že napadené a prvostupňové rozhodnutí postrádají přezkoumatelné zdůvodnění, z jakého důvodu a jakým způsobem správní orgány aplikovaly hodnotu mezního rozdílu délky dle vyhlášky č. 357/2013 Sb. Mezi účastníky není sporu o tom, že hodnota mezního rozdílu délky se stanoví dvojnásobkem základní střední chyby délky a že základní střední souřadnicová chyba, která vyjadřuje přesnost souřadnic systému jednotné trigonometrické sítě katastrální (S–JTSK) každého lomového bodu hranice nemovitosti, zde činí 14 cm podle kódu kvality bodu 3. Střední souřadnicovou chybu si lze představit jako plochu kruhu o určitém poloměru se středem v evidované souřadnici, o které tvrdíme, že zde všude může určený bod být. V rámci střední souřadnicové chyby se tedy chybovost může pohybovat v hodnotě vyjadřující poloměr kruhu směrem od jeho středu (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 11. 2016, č. j. 4 As 193/2016–24). V projednávané věci je na výkresech Ing. M. č. 1/21 a 2/21 vyznačena hranice zaměřená Ing. Z., na které se dle výkresu nachází žalovaným zmíněný seník, a dále hranice se střední a mezní odchylkou zaměření + 14 a + 28 cm ve směru k pozemku žalobce, přičemž přístřešek zde vyznačený přesahuje hranici zaměřenou Ing. Zimou na hranici mezní odchylky.

84. Žalovaný v návaznosti na námitku žalobce a konstatování stavebního úřadu, že nelze jednoznačně potvrdit ani vyvrátit, že stavba oplocení a přístřešku je postavena i na pozemku p. č. XD., pouze s odkazem na stavebníky předložený výkres Ing. M. uvedl, že přesah předmětné stavby 17 cm před stavbu seníku na pozemku žalobce (…) je v toleranci vyhlášky č. 357/2013 Sb., když nepřesahuje hodnotu dvojnásobku mezního rozdílu délky, a na tomto základě bez dalšího uzavřel, že podle toho předmětná stavba nepřesahuje do pozemku parc. č. XD.. Úvahu, kterou dospěl k tomuto závěru (odlišnému oproti stavebnímu úřadu), však blíže nerozvedl, přestože, jak namítá žalobce, by se s ohledem na střední souřadnicovou chybu mohla patrně hranice pozemku (při zohlednění pouze přesnosti souřadnic lomových bodů) nacházet i na opačné straně od hranice zaměřené Ing. Z., tj. směrem do pozemku stavebníků. Lze poznamenat, že i při vytyčení hranice v terénu nejde pouze o technické přenesení zobrazovacích souřadnic S–JTSK do terénu, ale využívají se i předchozí výsledky zeměměřických činností v dané lokalitě. Bylo přitom třeba vysvětlit, jak byly hodnoceny podklady k průběhu hranice pozemků (parcel) v terénu a polohy dodatečně povolované stavby ve vztahu k této hranici, a to včetně střešní konstrukce a oplocení, též s přihlédnutím ke způsobu, jímž byla hranice v těchto podkladech vymezena, a uvést, jaká konkrétní zjištění byla z těchto podkladů učiněna. Poté bylo třeba přezkoumatelným způsobem odůvodnit, zda postačovaly pro závěr, že dodatečně povolovaná stavba žádnou svou částí nezasahuje na pozemek žalobce (případně objasnit, proč takový přesah nelze považovat za neoprávněný zásah), kdy vlastnická hranice pozemku nemusí být totožná s hranicí parcel. Rovněž bylo nezbytné vysvětlit, proč a na základě jakých konkrétních ustanovení vyhlášky č. 357/2013 Sb. bylo na místě zohlednit dvojnásobek mezní odchylky délky, a to způsobem, jak učinil žalovaný (tedy „ve prospěch“ stavebníků). Žalovaný ani nevysvětlil, z jakého konkrétního ustanovení citované vyhlášky dovodil, že tolerovanou odchylkou je dvojnásobek mezního rozdílu délky, a jaké dopady má tato odchylka (potenciální evidenční nepřesnost) v posuzovaném případě na posouzení průběhu hranice pozemků v terénu a polohy stavby. Bylo třeba vysvětlit, na základě jaké úvahy dospěl žalovaný k jednoznačnému závěru, že dodatečně povolovaná stavba (žádnou částí) hranici nepřesahuje, a současně vysvětlit, koho v jakém ohledu tížilo důkazní břemeno a z jakého důvodu je (ne)unesl. Výše popsaná hodnocení a úvahy však napadené rozhodnutí přes námitky žalobce uplatněné ve správním řízení postrádá. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

85. Soud i s ohledem na výše uvedené shledává napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné i ve vztahu k otázce zachování odstupových vzdáleností stavby přístřešku tak, jak byly stanoveny rozhodnutím o povolení výjimky. Žalovaný na str. 4 napadeného rozhodnutí konstatoval, že stavební úřad uvedl, že povolil výjimku z § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a v souladu s § 25 odst. 6 téže vyhlášky již není nutné vést řízení o povolení výjimky na umístění stavby pro charakter území, ve kterém se nachází doplňkové stavby na hranici pozemků. Soud souhlasí s žalobcem, že stavební úřad tento názor v prvostupňovém rozhodnutí nevyslovil. Stavební úřad vycházel z toho, že pro stavbu přístřešku byla rozhodnutím udělena výjimka z odstupových vzdáleností. Stavební úřad povolil výjimku z odstupových vzdáleností a umožnil umístit stavbu přístřešku ve vzdálenosti 0,2 m od hranice pozemků. V tomto ohledu bylo třeba se zabývat i tím, co přesně je předmětem dodatečného povolení (viz výše). V rozhodnutí o výjimce správní orgány zdůraznily, že nevycházely ze stávajícího stavu stavby, ale z předložené dokumentace. Je patrné, že v rozhodnutí o výjimce správní orgány vycházely z dokumentace, která předpokládala na západní straně přístřešku pouze dřevěné sloupy s odstupem od společné stěny (viz dokumentace z května 2017 a popis výkresů v projektové dokumentaci v rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2020, č. j. 066528/2020/KUSK, kde je zmíněn odstup 150, resp. 200 mm mezi plotovou zdí a konstrukcí přístřešku). Současně vycházely z tehdy dostupného geodetického zaměření Přemysla J. ze dne 2. 1. 2017, podle něhož podezdívka částí (21 cm) zasahuje na pozemek žalobce, částí (9 cm) se nachází na pozemku stavebníků. Soud připomíná, že předmětem rozhodnutí o povolení výjimky dle § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb. je konkrétní stavební záměr, včetně jeho přesného umístění na pozemku a provedení. Vzhledem k němu se posuzuje, zda jsou splněny požadavky § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., které zahrnují splnění požadavků požární ochrany či umožnění údržby staveb, i další podmínky plynoucí z § 169 odst. 2 stavebního zákona (viz rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2021, č. j. 3 As 6/2020–44). Jedním z primárních cílů stanovení minimálních odstupových vzdáleností je nerušený výkon vlastnického práva (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 69/2011–176). Žalovaný se tedy měl přezkoumatelným způsobem a na základě konkrétních podkladů (mj. žalobcem v odvolání zmíněných výkresů Ing. M.) vypořádat s tím, zda jsou zachovány minimální odstupové vzdálenosti v souladu s rozhodnutím o povolení výjimky a zda lze uvedenou výjimku na stavbu dle upravené dokumentace vztáhnout. Pokud by snad žalovaný dospěl k závěru, že tomu tak není, bylo nezbytné náležitě odůvodnit, zda lze stavbu při nedodržení stanovené odstupové vzdálenosti dodatečně povolit.

86. S ohledem na absenci důvodů rozhodnutí soud nemůže přistoupit k věcnému přezkumu, zda dodatečně povolovaná stavba přesahuje na pozemek žalobce a zda je přístřešek proveden v souladu s výjimkou z odstupových vzdáleností, neboť by tím nahrazoval činnost správních orgánů. V dalším řízení bude na žalovaném, aby se s výše uvedenými otázkami přezkoumatelným způsobem vypořádal. Absence posouzení souladu s územním plánem 87. Žalobce dále namítl, že napadené rozhodnutí nedostatečně reaguje na odvolací námitku žalobce, že v prvostupňovém rozhodnutí absentuje zhodnocení souladu stavby s územně plánovací dokumentací.

88. Stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že námitku snížení tržní ceny sousední nemovitosti posuzuje mimo jiné z hlediska souladu stavby s územně plánovací dokumentací. Konstatoval, že stavba oplocení nemá z pozemku žalobce výšku přesahující 2 m a není stavbou neobvyklou nebo stavbou, kterou by neumožňoval umístit územní plán. K odvolací námitce žalobce, že prvostupňové rozhodnutí postrádá zhodnocení souladu s územním plánem, žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze uvedl, že stavební úřad posoudil stavbu s územním plánem a dospěl k závěru, že stavba nemá větší výšku než 3,2 m a není stavbou neobvyklou nebo stavbou, kterou by územní plán neumožňoval.

89. Dle názoru soudu napadené rozhodnutí neobsahuje náležité vypořádání odvolací námitky žalobce. Z jeho obsahu pouze vyplývá, že stavba není v místě neobvyklá a byla zohledněna její výška. Již z něj ani ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím nevyplývá, z jakého znění územního plánu správní orgány vycházely ani základní úvahy, jimiž byly při posouzení souladu stavby s územním plánem. Neuvádí, v jaké ploše se stavba nachází a jaké regulativy jsou v dané lokalitě závazné a byly (musely být) správními orgány zohledněny. Lze poznamenat, že přestože tuto námitku žalobce uplatňoval opakovaně, odpovědi nenabízí ani předchozí rozhodnutí správních orgánů. Napadené rozhodnutí je proto i v tomto ohledu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobní bod je důvodný. Je však třeba poznamenat, že při absenci konkrétních námitek, které v tomto případě navrhovatel neuplatnil, postačí stručně uvést základní úvahy, jimiž byly správní orgány vedeny. Nemožnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v odvolacím řízení 90. Žalobce dále namítl, že žalovaný zatížil řízení procesní vadou, neboť žalobci nedal možnost seznámit se s fotografiemi předloženými stavebníkem spolu s vyjádřením k odvolání žalobce, které žalovaný zařadil mezi podklady rozhodnutí.

91. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nejprve na straně 2 konstatoval, že stavebníci využili možnosti vyjádřit se k odvolání žalobce, a shrnul obsah vyjádření. V posledním odstavci na straně 4 napadeného rozhodnutí žalovaný doplnil, že posoudil situaci všech staveb na pozemku stavebníka a žalobce, kdy tato je velmi dobře čitelná z připojených fotografií stavebníka u vyjádření k podanému odvolání. Ze snímku z komunikace jsou patrné stavby obou rodinných domů a doplňkových staveb – garáže a seníku žalobce (vlevo), chléva a přístřešku stavebníka (vpravo). V případě obou staveb jsou všechny doplňkové stavby umístěny na hranici pozemků. Stavební úřad postupoval správně, když posoudil stavby jako stavby v místě obvyklé.

92. Z obsahu správního spisu vyplývá, že stavebníci ke svému vyjádření k odvolání žalobce ze dne 22. 2. 2022 předložili dvě fotografie. Ze správního spisu neplyne, že by byl žalobce s vyjádřením a s těmito fotografiemi seznámen.

93. Soud souhlasí s žalovaným, že ne každý dokument založený ve spise je podkladem rozhodnutí, k němuž má účastník řízení právo se vyjádřit dle § 36 odst. 3 správního řádu. Takovým podkladem zpravidla není vyjádření účastníka řízení k odvolání jiného účastníka, pokud neobsahuje nové skutečnosti. Pokud by žalovaný rozhodl pouze na základě spisového materiálu shromážděného během řízení na prvním stupni, nemusel by žalobce vyzvat dle § 36 odst. 3 správního řádu.

94. Z napadeného rozhodnutí ovšem vyplývá, že žalovaný z nově doložených fotografií v napadeném rozhodnutí vycházel, a na jejich základě (jiné podklady výslovně nezmiňuje) zjišťoval a posuzoval situaci staveb na pozemcích žalobce a stavebníka. Na základě těchto zjištění pak shledal, že stavební úřad správně vyhodnotil stavby jako v místě obvyklé, a aproboval jeho závěry. Ve vyjádření k žalobě žalovaný sám připouští, že mu fotografie posloužily jako důkaz skutečného stavu všech doplňkových staveb. Jelikož žalovaný z fotografií v napadeném rozhodnutí vycházel, aniž žalobci umožnil se k nim vyjádřit, porušil § 36 odst. 3 správního řádu ve spojení s § 93 odst. 1 správního řádu, přičemž tato procesní vada mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalobní bod je důvodný. Námitky proti rozhodnutí o výjimce 95. Žalobce dále brojil proti rozhodnutí o výjimce a proti rozhodnutí o potvrzení výjimky. Namítá, že pro účely rozhodnutí o výjimce měla být posouzena stavba podle stavu a rozsahu, jak byla skutečně provedena, což se nestalo, přičemž skutečné provedení stavby nekoresponduje s povolenou odstupovou vzdáleností.

96. Řízení o povolení výjimky z odstupové vzdálenosti je řízením návrhovým. Stavební úřad je vázán rozsahem žádosti, na čemž nic nemění skutečnost, že stavba byla již v území postavena. Osoba zúčastněná na řízení požádala o výjimku pro stavbu přístřešku podle dokumentace, podle níž přístřešek na pozemek žalobce nezasahoval. Stavební úřad proto nevycházel z rozsahu stavby tak, jak byla provedena, ale z podoby a umístění stavebního záměru dle žádosti, kterou nemohl překročit. Rozhodnutím o výjimce udělil výjimku pro stavbu přístřešku dle předložené dokumentace s tím, že bude umístěna ve vzdálenosti 0,2 m od hranice pozemků. Tento postup stavebního úřadu nelze považovat sám o sobě za nezákonný. V řízení o dodatečném povolení stavby pak bylo povinností stavebního úřadu posoudit, zda stavba, respektive část stavby, o jejíž povolení bylo dodatečně žádáno, vyhovovala udělené výjimce (s přihlédnutím k vymezení stavby, o jejíž povolení stavebníci žádali, faktickému stavu a dokumentaci). Je přitom třeba připomenout, že není vyloučeno žádat o dodatečné povolení pouze části stavby, která splní předpoklady § 129 odst. 3 stavebního zákona. Nebylo by přiměřeným zásahem do vlastnického práva, pokud by bylo nařízeno odstranění stavby jako celku, ač dodatečnému povolení určité části nic nebrání. Pro dokončení stavby lze stanovit podmínky. Žalobní bod není důvodný.

97. Žalobce dále namítl, že bylo porušeno jeho právo účastnit se dokazování, neboť mu při jednání dne 28. 7. 2017 nebyl umožněn vstup na pozemek stavebníků.

98. Z obsahu spisu vyplývá, že dne 28. 7. 2017 se ve věci povolení výjimky konalo ústní jednání. Žalobce v odvolání ze dne 10. 10. 2017 proti prvnímu rozhodnutí o výjimce ze dne 19. 9. 2017, č. j. VYST–MH/5357/2017, namítl, že ho stavebník odmítl pustit na pozemek. Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 12. 2017, č. j. 052379/2018/KUSK, zrušil první rozhodnutí o výjimce ze dne 19. 9. 2017, č. j. VYST–MH/5357/2017, a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. V odůvodnění konstatoval, že stavební úřad porušil mimo jiné § 54 odst. 1 správního řádu. Doplnil, že podle tohoto ustanovení musí vlastník strpět ohledání na místě a z judikatury NSS vyplývá, že účastníci řízení musí být k ohledání přizváni.

99. Stavební úřad v průběhu dalšího řízení nařídil ústní jednání na den 27. 9. 2018. Přizval k němu též žalobce. Pozvánka byla doručena zmocněnkyni žalobce. Z protokolu o ústním jednání ze dne 27. 9. 2018 vyplývá, že žalobce i jeho zmocněnkyně byli ústnímu jednání přítomni. V protokolu je uvedeno, že při ústním jednání byl na pozemek vpuštěn účastník řízení paní V. do prostoru přístřešku a pan V. (žalobce – pozn. soudu) pro uplatňování svých práv. Obsah protokolu žalobce stvrdil svým podpisem. Žalobce se při jednání vyjádřil do protokolu, přičemž ve svém vyjádření nenamítl, že by mu bylo odepřeno právo přístupu na pozemek stavebníků. V dalším průběhu řízení žalobce již neuplatnil námitku, že mu byl znemožněn vstup na pozemek stavebníků. Ve vyjádření ze dne 25. 10. 2018, které podal společně s M. V., uvedl, že jako účastníkům řízení byl jedné osobě (zástupci jednoho účastníka) umožněn vstup na pozemek stavebníků a do stavby přístřešku.

100. Soud má z protokolu ze dne 27. 9. 2018 za prokázané, že stavební úřad vadu spočívající v nevpuštění žalobce na pozemek stavebníků při ústním jednání dne 28. 7. 2017 zhojil. Žalobce se dne 27. 9. 2018 ústního jednání účastnil. Do protokolu o jeho konání se vyjádřil, nicméně neuvedl, že by mu nebyl umožněn vstup na pozemek stavebníka. Správnost a úplnost protokolu po jeho přečtení stvrdil svým podpisem. Ve vyjádření ze dne 25. 10. 2018 připustil, že zástupci jednoho ze spoluvlastníků bylo umožněno vstoupit na pozemek stavebníka i do stavby přístřešku. I dle tohoto vyjádření tedy na pozemek stavebníků vstoupila minimálně zmocněnkyně žalobce J. V.

101. Soud tedy uzavírá, že žalobce měl možnost účastnit se ohledání dne 27. 9. 2018. Této možnosti využil a minimálně jeho zmocněnkyně vstoupila i do stavby přístřešku na pozemku stavebníků. Z obsahu správního spisu nevyplývá, že by žalobce neměl možnost na pozemek stavebníků či do přístřešku vstoupit. Žalovaný tedy v rozhodnutí o potvrzení výjimky nebyl povinen přistoupit ke zrušení rozhodnutí o výjimce z důvodu, že žalobci nebyl při jednání dne 28. 7. 2017 umožněn vstup na pozemek stavebníků, neboť tato (tvrzená) vada byla při ústním jednání dne 27. 9. 2018 napravena. Soudu přitom není jasné, z jakého důvodu by žalobce v případě, že by mu nebylo umožněno vstoupit na pozemek stavebníků, takovou skutečnost neuvedl do protokolu o ústním jednání, který stvrdil svým podpisem. Z protokolu naopak vyplývá, že vstup na pozemek stavebníků byl žalobci i jeho zmocněnkyni umožněn. Žalobce v žalobě netvrdil a nedokládal, že by mu nebyl umožněn vstup na pozemek při jednání dne 27. 9. 2018.

102. Soud doplňuje, že pokud se správní orgán I. stupně dopustí procesní vady, může ji v další fázi řízení napravit. V případě, že je vada napravena, nemá odvolací správní orgán důvod nové rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit ani povinnost se bez příslušné odvolací námitky již zhojenou vadou znovu zabývat. Pokud žalobce namítá, že se žalovaný v rozhodnutí o potvrzení výjimky nezabýval námitkou stejné procesní vady, soud k tomu uvádí, že takovou povinnost neměl, neboť žalobce v odvolání proti rozhodnutí o výjimce námitku nemožnosti vstupu na pozemek stavebníka při ústním jednání neuplatnil. Stavební úřad v rozhodnutí o povolení výjimky konstatoval, že osoba zúčastněná na řízení žalobci umožnila vstup na pozemek p. č. XB, proti čemuž žalobce v odvolání nebrojil. Stavební úřad v rozhodnutí o výjimce dále uvedl, že stavba chléva nebyla předmětem řízení o výjimce z odstupových vzdáleností pro stavbu přístřešku. Žalobce v tomto směru dotčení na právech netvrdil a ani z protokolu o jednání ze dne 27. 9. 2018 neplyne, že by o umožnění vstupu žádal a ten mu byl odepřen. Žalobní bod, že se žalobce dne 28. 7. 2017 nemohl účastnit ohledání, neboť nebyl vpuštěn na pozemek projednávané stavby, není s ohledem na výše uvedené důvodný.

103. Žalobce dále namítal, že žalovaný se v rozhodnutí o potvrzení výjimky nevypořádal s odvolací námitkou, že přístřešek spolu s dalšími stavbami narušuje architektonický a urbanistický ráz místa, neboť dohromady tvoří zastavěnou plochu 60 m2 a vytvářejí jednolitou betonovou plochu, která není v území obvyklá.

104. Soud z předložené spisové dokumentace zjistil, že žalobce tuto námitku uplatnil v odvolání ze dne 10. 10. 2017, které podal proti prvnímu rozhodnutí o výjimce ze dne 19. 9. 2017, č. j. VYST–MH/5357/2017. Na základě odvolání ze dne 10. 10. 2017 žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 12. 2017, č. j. 052379/2018/KUSK, zrušil první rozhodnutí o výjimce a věc vrátil k novému projednání. V navazujícím řízení žalobce v odvolání ze dne 2. 1. 2019 proti rozhodnutí o výjimce ze dne 17. 12. 2018, č. j. VYST–MH/7328/2018, námitku narušení architektonického a urbanistického rázu neuplatnil. V tomto odvolání žalobce namítal zmatečnost a nepřezkoumatelnost odůvodnění, vady dokumentace, přesah stavby přístřešku na pozemek žalobce, nedostatek souhlasu dotčeného orgánu a dále to, že stavba přístřešku a chléva tvoří jeden stavební celek, a řízení o odstranění stavby mělo být vedeno současně pro obě stavby. Vymezil se vůči tvrzení osoby zúčastněné na řízení, že přístřešek byl rekonstruován společně s rekonstrukcí rodinného domu. Dále pouze uvedl, že nadále trvá na všech námitkách uplatněných v rámci pokračování řízení (po vydání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2017, č. j. 052379/2018/KUSK). Na základě takto obecné námitky nebylo nutné, aby se žalovaný výslovně znovu zabýval všemi námitkami uplatněnými žalobcem v průběhu správního řízení, pokud se s nimi vypořádal stavební úřad, jehož rozhodnutí žalovaný aproboval a neshledal ho nepřezkoumatelným, a jestliže proti němu žalobce konkrétně nebrojil. Žalobce nadto ani po vydání zrušujícího rozhodnutí výše uvedenou námitku neuplatnil. Uplatnění této námitky neplyne ani z vyjádření ze dne 25. 10. 2018, ve kterém žalobce uvedl, že trvá na vyjádřeních a uplatněných námitkách, k čemuž ovšem konkrétně odkázal na vyjádření ze dne 28. 7. 2017, 31. 7. 2017, 11. 9. 2017 a 27. 9. 2018, nikoli odvolání ze dne 10. 10. 2017, ve kterém jediném byla tato námitka zmíněna. V námitkách předložených při jednání dne 27. 9. 2018 žalobce pouze uvedl, že stavba přístřešku navazuje na stavbu chlévů a celková zastavěná plocha je přes 50 m2, a k charakteru území poznamenal, že stavby uvedené v protokolu pochází z 50. až 80. let. Porušení architektonického a urbanistického rázu místa konkrétně nenamítl. Jelikož tedy žalobce námitku porušení architektonického a urbanistického rázu v odvolání proti rozhodnutí o výjimce neuplatnil, neměl žalovaný povinnost se s ní vypořádat v rozhodnutí o potvrzení výjimky. Rozhodnutí o potvrzení výjimky proto není z tohoto důvodu nepřezkoumatelné.

105. Současně je třeba připomenout, že z hlediska soudního přezkumu tvoří rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jeden celek. Stavební úřad architektonický a urbanistický ráz místa zohlednil. V rozhodnutí o výjimce uvedl, že vzal v úvahu výšku stavby, šířku pozemku, zástavbu daného území a vzdálenost rodinného domu na pozemku p. č. st. 479 k hranici pozemků p. č. XB a st. XA. Dospěl k závěru, že s ohledem na charakter území se umístění přístřešku nevymyká okolním stavbám. Poukázal na to, že na sousedním pozemku směrem na západ se na hranici pozemků nachází stavba garáže na pozemku p. č. st. XE a seníku na pozemku p. č. XD., za potokem za místní komunikací naproti pozemku p. č. st. XH se na hranici pozemku nachází stavby přístřešků a skladů, v ulici Majakovského proti stavě rodinného domu čp. XC jsou na hranici pozemků další stavby garáží i rodinných domů. Povolení výjimky nenaruší charakter území. Současně poukázal na to, že povolením výjimky nebude omezeno užívání pozemku žalobce, a to ani osluněním vzhledem k pozici stavby, která je navíc ve vztahu k sousednímu pozemku částečně zapuštěna. Stavební úřad tedy dostál požadavku plynoucímu z § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. posoudit, zda budou odstupy staveb splňovat požadavky urbanistické a architektonické. Nelze souhlasit s žalobcem, že by stavební úřad nepoukázal na konkrétní stavby v okolí. Žalobce v žalobě neuvádí argumenty, proč by žádné ze stavebném úřadem zmíněných staveb nemohly být považovány jako srovnatelné z hlediska posouzení urbanistického a architektonického charakteru lokality, přičemž není úkolem soudu, aby za žalobce argumenty domýšlel. V rozhodnutí o potvrzení výjimky se již žalovaný s ohledem na absenci konkrétní odvolací námitky proti posouzení stavebním úřadem tímto aspektem nemusel výslovně zabývat. Žalobní bod tedy není důvodný. Přístavba 106. Žalobce dále namítal, že stavba přístřešku není samostatnou stavbou, nýbrž přístavbou domu, na kterou byla potřeba výjimka z odstupových vzdáleností dle § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb.

107. Přístavba je změnou dokončené stavby, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou [§ 2 odst. 5 písm. b) stavebního zákona]. Rozdílem mezi samostatnou stavbou a přístavbou rodinného domu se opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud. Již v rozsudku ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 72/2006–83, zaujal názor, že rozhodujícím pro posouzení provozní propojenosti staveb je existence či neexistence jejich komunikačního propojení. V rozsudku ze dne 17. 2. 2012, č. j. 5 As 13/2011–97, konstatoval, že „přístavba je změnou dokončené stavby, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje, a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou. Významná je zde podmínka provozního propojení přístavby a původní stavby. Při jejím nesplnění by obvykle nešlo o přístavbu, ale (většinou) o samostatnou novou stavbu. Provozním (komunikačním) propojením se rozumí zejména otvor mezi původní stavbou a nově vzniklou částí; typicky dveře, okno.“ (shodně srov. pozdější rozsudky NSS ze dne 12. 9. 2012, č. j. 8 As 11/2012–47, či ze dne 12. 3. 2014, č. j. 6 As 120/2013–41). Stejný názor NSS dále zopakoval např. v rozsudku ze dne 22. 2. 2017, č. j. 6 As 312/2016–32, když uvedl, že „rozdíl mezi přístavbou stávající stavby a mezi (pouze přiléhající) stavbou novou spočívá prakticky jen v tom, že přístavba je s původní stavbou vzájemně provozně propojena, zpravidla dveřmi [srov. § 2 odst. 5 písm. b) stavebního zákona], zatímco nová stavba nikoliv. Hmotově a z hlediska dopadu na práva vlastníků okolních pozemků však může mít přístavba zcela stejné parametry jako nová stavba.“ Jak uvedl NSS v rozsudku ze dne 30. 3. 2021, č. j. 2 As 135/2020–29, „za rozhodující skutečnost ohledně funkčního propojení se v judikatuře ustálila existence tzv. komunikačního propojení mezi danými stavbami; typicky se jedná o průchod, dveře, dostačující je přitom též okno“.

108. Stavební úřad dospěl s odkazem na závěry učiněné v rozhodnutí o výjimce a rozhodnutí o potvrzení výjimky k závěru, že se jedná o samostatnou stavbu, pro kterou bylo vydáno rozhodnutí o výjimce dle § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., neboť neobsahuje provozní (komunikační) propojení s rodinným domem. Krokve střešní konstrukce přístřešku jsou sice z jedné strany vsazené do obvodové zdi rodinného domu, nicméně v místě napojení přístřešku na rodinný dům se nenachází žádné dveře, které by s ním stavbu provozně propojil.

109. Námitce žalobce, že stavba není samostatnou stavbou, nýbrž přístavbou rodinného domu, se stavební úřad věnoval již v prvním rozhodnutí o výjimce. Uvedl, že stávající dveře rodinného domu ústící do venkovního prostředí přístřešku jsou v dokumentaci pro dodatečné povolení stavby přístřešku navrženy k zazdění, čímž se zruší provozní propojení se stavbou rodinného domu. I pokud by došlo k odstranění přístřešku, nemá to vliv na možnost užívat rodinný dům. Jelikož první rozhodnutí o výjimce bylo zrušeno, rozhodoval stavební úřad znovu. V rozhodnutí o výjimce s odkazem na § 2 odst. 5 písm. b) stavebního zákona shledal, že stavba přístřešku je samostatnou stavbou, nikoli přístavbou. Tou se podle stavebního zákona rozumí změna dokončené stavby, kterou se půdorysně rozšiřuje dokončená stavba a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou. Stavbu přístřešku technicky tvoří zčásti neuzavřený prostor, který není podmínečnou stavbou pro rodinný dům. Stavební úřad proto změnu rodinného domu a stavby přístřešku posoudil odděleně. Uvedl, že zatímco u stavby rodinného domu nedošlo k výrazným odchylkám od schválené projektové dokumentace, stavba přístřešku nebyla povolena. Žalobce v odvolání ze dne 2. 1. 2019 proti rozhodnutí o výjimce nenamítl, že stavba přístřešku je přístavbou rodinnému domu. Žalovaný se přesto k této otázce v rozhodnutí o potvrzení výjimky vyjádřil. Zdůraznil, že přístřešek není provozně propojen s rodinným domem, a proto se jedná o samostatnou stavbu.

110. Závěry stavebního úřadu a žalovaného jsou podle názoru soudu dostatečně odůvodněné a odpovídají obsahu správního spisu. Z obsahu spisové dokumentace a dokumentace stavby nevyplývá, že by stavba přístřešku měla být provozně propojena s rodinným domem. Z předložených výkresů ani technických zpráv neplyne, že by přístřešek měl být s domem propojen jakýmkoli komunikačním otvorem (např. dveřmi). Správní spis současně obsahuje fotografii, kterou předložil stavebník, na níž je zachycen zazděný otvor jako pozůstatek po dveřích vedoucích z rodinného domu. Ani v řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby nebylo zjištěno, že by byla stavba přístřešku komunikačně propojena se stavbou rodinného domu. Soud proto nemá důvod správním orgánům cokoli vytknout. Závěry správních orgánů mají oporu v obsahu správního spisu a odpovídají § 2 odst. 5 písm. b) stavebního zákona, jak je vykládán judikaturou správních soudů, od níž soud neshledává důvod se v projednávané věci odchýlit. Lze dodat, že pokud žalobce nesouhlasil s důvody, které stavební úřad vedly k závěru, že stavba přístřešku je samostatnou stavbou, mohl tyto námitky uplatnit v odvolání. Pokud tak neučinil, nebylo povinností žalovaného se touto otázkou v napadeném rozhodnutí výslovně zabývat.

111. Přestože stavba přístřešku je uchycena o stěnu rodinného domu, využití opěry samo o sobě nepostačí k závěru, že se jedná o přístavbu. Podstatná je existence provozního (komunikačního) propojení přístavby a původní stavby, která v tomto případě absentuje. V tomto ohledu není podstatné, zda realizace stavby započala současně s rekonstrukcí rodinného domu nebo stavby chléva. Poukazuje–li žalobce na název stavby v projektové dokumentaci Ing. M., pak takové označení není pro stavební úřad ani soud rozhodující. V projednávané věci se tedy neuplatní § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., neboť stavba přístřešku není přístavbou rodinného domu. Argumentace žalobce, že stavba přístřešku měla být posouzena jako přístavba rodinného domu, tedy není důvodná. K vyjádření osoby zúčastněné na řízení 112. Tvrdí–li osoba zúčastněná na řízení, že stavba seníku na pozemku žalobce nemá dosud geodetický plán a není evidována v katastru nemovitostí, soud uvádí, že tato stavba není předmětem řízení, přičemž s ohledem na důvody zrušení napadeného rozhodnutí není pro posouzení této věci relevantní. Jak bylo výše uvedeno, otázkou hranice pozemků a polohy stavby se budou muset správní orgány znovu zabývat. S ohledem na důvody, na nichž stojí napadené a prvostupňové rozhodnutí, není pro rozhodnutí věci významná ani otázka souhlasu právního předchůdce žalobce s rekonstrukcí stavby chlévů a přístřešku. Pouze na okraj soud v obecné rovině poznamenává, že není zřejmé, na základě jaké úvahy stavební úřad dovodil, že je třeba předložit souhlas stávajícího vlastníka ke dni podání žádosti o dodatečné povolení a že písemný souhlas předchozího vlastníka nepostačuje. Nad rámec nutného odůvodnění soud připomíná, že pokud by stavba vzniklá před 1. 1. 2014 neoprávněně zasahovala na cizí pozemek (a nejednalo by se o přestavek), lze se domáhat u civilního soudu úpravy vztahů s vlastníkem pozemku dle § 135c odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č. j. 55 A 115/2020–59). Soud dodává, že z obsahu správního spisu neplyne, že by přístřešek nebyl novou stavbou, ale byl toliko stavební úpravou původní stavby, která by nevyžadovala územní rozhodnutí.

113. Závěrem soud žalobce a osobu zúčastněnou na řízení upozorňuje, že se mohou pokusit své sousedské spory vyřešit též s pomocí mediátora. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 114. S ohledem na výše uvedené soud napadené rozhodnutí zrušil dle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku je žalovaný vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). V dalším řízení žalovaný předně vymezí (část) stavby, která má být dodatečně povolena, a to případně v součinnosti se stavebníky, a vypořádá se se všemi námitkami žalobce.

115. Nabízí se ve věci nařídit jednání spojené s místním šetřením, při kterém správní orgán s účastníky vyjasní, která část stavby má být dodatečně povolena, ověří, zda tomu odpovídá žádost a předložená dokumentace (všechny její části), posoudí soulad dokumentace se stavem na místě a vyzve účastníky, aby jasně uvedli, kudy podle jejich tvrzení v terénu má vést vlastnická hranice. Bude–li mezi účastníky spor o průběh vlastnické hranice, pokusí se o jeho smírné řešení, a nepodaří–li se ho dosáhnout a tento spor bude mít vliv na rozhodnutí, řádně dle § 57 odst. 1 písm. b) správního řádu vyzve k uplatnění práva u soudu. Nebude–li žaloba ve stanovené lhůtě podána, učiní si úsudek o průběhu vlastnické hranice sám. V dalším řízení je třeba zejména znovu náležitě posoudit otázku průběhu hranice mezi pozemkem žalobce a pozemkem stavebníků, polohu stavby ve vztahu k této hranici a soulad umisťované stavby s rozhodnutím o výjimce. V tomto ohledu správní orgán vezme v úvahu též změny oproti dokumentaci, na jejímž základě byla výjimka povolena. Přezkoumatelným způsobem posoudí též soulad s územním plánem. Bude–li třeba, doplní podklady pro rozhodnutí. Před vydáním rozhodnutí neopomene vyzvat účastníky k seznámení s podklady pro rozhodnutí doplněnými v odvolacím řízení. Poté znovu posoudí, zda lze stavbu dodatečně povolit a svou úvahu přezkoumatelným způsobem odůvodní.

116. Soud připomíná, že zrušení rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně je věcí úvahy soudu a leží mimo dispoziční sféru účastníků řízení. Není procesním právem žalobce domáhat se zrušení rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které předcházelo napadenému správnímu rozhodnutí, jemuž by odpovídala povinnost soudu o takovém návrhu výrokem rozhodnout (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 28. 8. 2007 č. j. 1 As 60/2006–106, č. 1456/2008 Sb. NSS). Soud v projednávané věci neshledal důvod pro zrušení prvostupňového rozhodnutí, neboť není vyloučeno, že by mohl vady napravit žalovaný v dalším řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 As 286/2018–34).

117. Soud jako důkaz neprovedl napadené a prvostupňové rozhodnutí, odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí, vyjádření stavebníka ze dne 23. 2. 2022 k odvolání žalobce, geometrický plán Ing. J., výkresy Ing. M. č. 1/21 a 2/21, zamření Ing. M., rozhodnutí o výjimce, odvolání žalobce proti rozhodnutí o výjimce a rozhodnutí o potvrzení výjimky, neboť tyto listiny jsou součástí správního spisu, který měl soud k dispozici, z něhož vycházel a který není předmětem dokazování (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Soud neprovedl důkaz žalobcem navrženým výpisem z katastru nemovitostí, neboť spoluvlastnické právo žalobce k pozemku p. č. XD. v k. ú. X nebylo mezi účastníky sporné a vyplývá z obsahu správního spisu.

118. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a nákladů na zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za zastupování se stanoví v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Za zastoupení náleží zástupci odměna za dva úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč za úkon dle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu. Vedle odměny přísluší zástupci žalobce též náhrada hotových výdajů za dva uvedené úkony právní služby ve výši 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Žalobci tak náleží na náhradě nákladů řízení částka 9 800 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, užitý na základě § 64 s. ř. s.) ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.).

119. O nákladech osoby zúčastněné na řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 5. s. ř. s. tak, že nemá právo na jejich náhradu, neboť jí soud neuložil žádnou povinnost, s jejímž plněním by jí mohly náklady vzniknout.

Poučení

Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí Obsah žaloby Vyjádření žalovaného Vyjádření osoby zúčastněné na řízení Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu Podstatný obsahu správního spisu Posouzení žalobních bodů Obecná východiska soudního přezkumu Vymezení dodatečně povolované stavby Přesah stavby na pozemek žalobce a dodržení odstupové vzdálenosti Absence posouzení souladu s územním plánem Nemožnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v odvolacím řízení Námitky proti rozhodnutí o výjimce Přístavba K vyjádření osoby zúčastněné na řízení Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení