55 A 7/2021–29

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: V. K. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Janem Veselým sídlem Na Zábradlí 205/1, Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, IČO 70890650 sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnut žalovaného ze dne 19. 7. 2021, č. j. KUJCK 81050/2021 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Tábor, kanceláře starosty, oddělení přestupků (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 13. 5. 2021, č. j. P 246/2020–Kre (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil z nedbalosti tím, že dne 20. 12. 2020 v době kolem 8:30 hodin, v křižovatce silnice II. třídy č. 123 v km 17,434 se silnicí III. třídy č. 1235 v katastru obce Bálkova Lhota v okrese Tábor, ve směru jízdy od obce Černý Les řídil osobní automobil tovární značky Chevrolet Captiva, registrační značky X (dále též jako „vozidlo Chevrolet“ či „vozidlo žalobce“), a při projíždění pravotočivé zatáčky nejel vpravo při pravém okraji vozovky, když uvedl vozidlo do bočního smyku a vyjel za střed vozovky, kde se bočně střetl s protijedoucím vozidlem tovární značky Ford Focus, registrační značky X (dále jen „vozidlo Ford Focus“), které řídila K. S. Při dopravní nehodě nedošlo ke zranění osob, alkohol u řidičů nebyl zjišťován z důvodu odstupu dodatečně nahlášené dopravní nehody. Při dopravní nehodě vznikla hmotná škoda na vozidle Ford Focus ve výši nejméně 25 000 Kč a na vozidle Chevrolet ve výši 50 000 Kč. Popsaným jednáním žalobce porušil § 4 písm. a), b) a § 11 odst. 1 zákona o silničním provozu. Vzhledem ke shledání viny žalobce u popsaného přestupku byla prvostupňovým rozhodnutím žalobci dle § 35 až § 40 ve spojení s § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a § 125c odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu, uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. Žalobci byla dle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky uložena rovněž povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku, a to paušální částkou ve výši 6 000 Kč, stanovené vyhláškou Ministerstva vnitra č. 500/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení.

2. Žalobce v podané žalobě předně namítá nesprávné zjištění skutkového stavu, jakož i jeho nesprávné hodnocení. Žalobce trvá na tom, že se daného přestupku nedopustil. Dle žalobce trpí prvostupňové i napadené rozhodnutí vnitřními rozpory týkající se samotného průběhu nehodového děje. Rozhodnutí dle žalobce trpí i jinými zásadními vadami.

3. Žalobce namítá příkrý rozpor napadeného rozhodnutí s provedenými důkazy. Dle žaloby nebyly ve správních rozhodnutích dostatečně vypořádány provedené důkazy, které svědčily ve prospěch žalobce, mezi které žalobce řadí záznam o dopravní nehodě podepsaný K. S. a výpověď žalobce i jeho ženy. Dále žalobce zmiňuje zřejmé rozpory ve výpovědi K. S. Obě správní rozhodnutí byla dle žalobce vystavěna toliko na vnitřně rozporném znaleckém posudku, který navíc není řádně odůvodněn. Správní orgány zcela pominuly důkaz v podobě formuláře o dopravní nehodě (dále též jako „euroformulář“), sepsaný oběma účastníky bezprostředně po nehodě. Znalecký posudek vychází z nesprávných předpokladů, mj. z oznámení o přestupku. O pravdivosti posudku dle přesvědčení žalobce vznikly již v průběhu správního řízení objektivní pochybnosti, založené samotným znalcem, který při výslechu fakticky popřel své předchozí závěry a nové stanovisko o přetáčivém smyku nedostatečně odůvodnil. Žalobce se domnívá, že se znalec při zpracování znaleckého posudku dopustil hrubého omylu při ověřování výchozích předpokladů pro zpracování znaleckého posudku, z čehož pramenily další nesprávné úvahy.

4. Vnitřní rozpory posudku jsou žalobcem spatřovány v tom, že jeho písemná část popisuje charakteristiku smyku vozidla jako smyk nedotáčivý, při výslechu na ústním jednání znalec výslovně smyk popsal jako smyk dotáčivý, aniž by uvedl mechanismus jeho vzniku či průběhu. Znalec na položené otázky odmítl odpovědět, příp. uvedl, že neví. Dle prvostupňového rozhodnutí není rozhodné, o jaký druh smyku se jednalo. Žalovaný uvedl, že šlo o smyk nedotáčivý a odlišnou výpověď znalce označil za nerozhodnou. Žalobce dovozuje nepřípustnost závěrů správních orgánů, neboť posudek musí být zpracován tak, aby byly úvahy znalce zřejmé. Odchýlil–li se znalec při své výpovědi od závěrů uvedených v posudku, který navíc nebyl řádně odůvodněn, není možné k posudku jako důkaznímu prostředku přihlížet. Žalovaný si nemůže činit sám závěry o mechanice o nehodovém ději a zpřesňovat znalecký posudek, resp. obhajovat jeho rozpory. Cílem znaleckého posudku byl popis nehody a určení postavení vozidel v okamžiku střetu. Jednalo se tedy o otázku, pro jejíž zodpovězení jsou zapotřebí odborné znalosti.

5. Žalobce dále připojil popis nehody ze svého pohledu. Žalobce dovozuje rozpor ve výpovědi K. S. z toho, že dle něho z její výpovědi na místě plynulo, že jela ve směru jízdy od obce Všechov na obec Černý Les (kde K. S. bydlí), zatímco při podání vysvětlení dne 5. 3. 2020 uvedla, že chtěla pokračovat ve své jízdě vpravo k obci Balkova Lhota. Dle žalobce je změna ve výpovědi pro vyšetřování zcela zásadní, neboť pokud by skutečně pokračovala ve směru jízdy do obce Balkova Lhota, nemohla by projíždět táhlou levotočivou zatáčku, jak uvedla, protože by hned za železničním viaduktem jela rovně a nemohlo by tudíž dojít k míjení vozidla žalobce s vozidlem K. S. Dle žalobce K. S. svou změnou výpovědi zapříčinila důkazní nouzi, což však nemůže být kladenu žalobci k újmě. Žalobce důkazní nouzi nezapříčinil, je ve svých výpovědích konzistentní a jeho výpověď koresponduje s průběhem nehodového děje znázorněného v euroformuláři.

6. Dále žalobce napadenému rozhodnutí vytýká rozpor s provedenými důkazy. Dle žalobce proti sobě stojí na straně jedné jeho výpověď a výpověď jeho manželky a na straně druhé výpověď K. S. Jejich tvrzení jsou zcela rozdílná. Dle žalobce je zřejmé, že z výpovědi svědka K. vyplývá, že dotyčný nehodu neviděl, přičemž jiní svědci u nehody nebyli. Z výpovědi žalobce a jeho manželky plyne, že k žádnému smyku jejich vozidla nedošlo, a že naopak K. S. vjela do protisměru a střetla se s vozidlem Chevrolet. Zmiňované výpovědi žalobce a jeho manželky jsou podloženy jediným objektivním a přímým důkazem, a to euroformulářem o dopravní nehodě, který K. S. podepsala a z něhož plyne, že nehodu zavinila právě K. S., která se vyhýbala vozidlu pana K., v důsledku čehož vjela do protisměru a narazila do vozidla žalobce.

7. Tvrzení K. S., že euroformulář nečetla, je dle žalobce zjevně nepravdivé. Paní S. při své výpovědi uvedla, že do euroformuláře požadovala doplnit telefonní číslo žalobce, neboť na její kopii nebylo čitelné. Z uvedeného žalobce vyvozuje, že euroformuláři věnovala patřičnou pozornost, a proto nemůže obstát tvrzení, že jej nečetla. Grafické znázornění nehody na euroformuláři za viníka nehody jasně označuje K. S., neboť se z něho podává, že vozidlo K. S. přejelo do protisměru. Na grafickém znázornění je uveden i železniční viadukt, z čehož žalobce dovozuje, že jakákoli záměna je proto vyloučena.

8. Žalobce dále konstatoval, že K. S. v průběhu řízení několikrát svou výpověď účelově měnila a věrohodnost její výpovědi je proto mizivá. Její výpověď je navíc dle žalobce v rozporu s výpovědí svědka K. Přestože žalobce správní orgán na rozpory písemně upozornil, a to ve svém vyjádření k zadání otázek znalci (ze dne 12. 8. 2020), jakož i ústně během řízení, správní orgány se s těmito rozpory v odůvodnění rozhodnutí nikterak nevypořádaly, a naopak bez dalšího uvěřily výpovědi K. S. a znaleckému posudku vycházejícímu z její výpovědi. Z uvedených důvodů jsou dle žalobce prvostupňové i napadené rozhodnutí nepřezkoumatelná.

9. Žalovaný rozporuje závěr žalovaného, dle kterého lze euroformulář považovat za prostředek sloužící k popisu nehody a určení jejího viníka pouze pokud se účastníci dopravní nehody dohodnou na místě dopravní nehody a následně setrvají na svých postojích. Záznam o nehodě přitom slouží toliko jako podpůrný prostředek pro pojišťovnu a likvidaci škod vyplývající z dopravní nehody. S uvedenými závěry žalovaného dle žalobce nelze souhlasit, jelikož se jedná o jediný písemný důkaz v předmětné věci a z hlediska důkazní nouze zapříčiněné K. S. nedisponuje žalovaný žádným jiným objektivním důkazním prostředkem.

10. Znalec vycházel při zpracování posudku z fotografií poškození obou vozidel a dále jen z výpovědí obou účastníků nehody a svědků. Žalobce připustil, že z fotografií poškození obou vozidel mohl znalec zjistit správný úhel, jaký vozidla svírala v okamžiku střetu (10 až 15°), dle žalobce však již znalec nemohl znát směr jízdy obou vozidel, neboť K. S. měnila popisovaný směr své jízdy. Znalec v posudku proto dle žalobce vycházel z nevěrohodné výpovědi, dle níž K. S. odbočovala do obce Balkova Lhota. Na základě daného předpokladu označil znalec v posudku pravděpodobné místo střetu, a to v Příloze č. 2 posudku. V písemné části znaleckého posudku znalec uvedl, že vozidlo se do popsaného místa střetu dostalo tím, že na zledovatělé vozovce při jízdě od obce Černý Les v pravotočivé zatáčce dostal smyk, vjelo do protisměru a střetlo se s vozidlem K. S. Ze znaleckého posudku dle žalobce jasně vyplývá, že znalec jako příčinu nehody uvádí nedotáčivý smyk vozidla žalobce, k témuž závěru dospěl i žalovaný.

11. Při výpovědi znalce dne 7. 4. 2021, byl znalec konfrontován se skutečností, že pokud by znalcem označené místo střetu bylo správné a vozidlo obviněného by v důsledku nedotáčivého smyku jelo v pravotočivé zatáčce rovně do protisměru, nemohla by vozidla svírat úhel 10 až 15° nýbrž úhel 40 až 45°, a též charakter poškození vozidla by tudíž musel být zcela jiný. Konstatoval–li žalovaný v napadeném rozhodnutí, že uvedené tvrzení žalobce nebylo v odvolání podpořeno žádnými důkazy, namítá žalobce, že zmíněný závěr lze zjistit obyčejným úhloměrem, resp. změřením úhlů jízdních pruhů uvedených v grafické části znaleckého posudku, ve kterém znalec uvedl pravděpodobné místo střetu obou vozidel (Příloha č. 1 posudku). Dle žalobce si znalec uvědomoval neobhajitelnost svých závěrů, a proto následně změnil charakteristiku smyku na smyk přetáčivý. Další rozpor v závěrech znalce spatřuje žalobce ve skutečnosti, že znalec nakonec připustil jako možnou variantu, že K. S. jela ve směru na obec Černý Les, ačkoli to předtím v písemném nálezu považuje za nepřijatelné. Vzhledem ke shora popsanému proto dle žalobce založil žalovaný své rozhodnutí zejména na vadném a vnitřně rozporném znaleckém posudku, který nemůže obstát jako důkaz. Žalobce proto žalovanému vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu a považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné.

12. Dle žalobce nebyl skutek, za který byl shledán vinným, zjištěn nade vší pochybnost, naopak pochybností v projednávaném případě existuje celá řada, a správní orgány se dle žalobce s těmito pochybnostmi dostatečně nevypořádaly. Průběh řízení označil žalobce za úsměvný. Zamítnutím návrhu žalobce na zpracování revizního znaleckého posudku zatížil dle žalobce správní orgán řízení vadou, která vedla k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobce shledává v postupu správních orgánů libovůli v hodnocení důkazů vedoucí k rozporu s principem práva na spravedlivý proces.

13. Na základě shora uvedeného žalobce navrhuje, aby Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „zdejší soud“ či „krajský soud“) zrušil žalobou napadené rozhodnutí. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 26. 11. 2021 odmítl námitky žalobce, které označil de facto za shodné s námitkami uplatněnými žalobcem v jeho odvolání. Žalovaný se dle vyjádření těmito námitkami zabýval již v rámci odvolacího řízení. Žalobní námitky žalobce jsou dle žalovaného vystavěny zejména na euroformuláři o dopravní nehodě, který sepsal sám žalobce. Žalovaný opětovně vyjádřil své stanovisko, že z euroformuláře lze vycházet toliko v těch případech, kdy se účastníci dopravní nehody na místě dohodnou a následně setrvají na svých postojích. Euroformulář slouží pouze jako podpůrný prostředek pro pojišťovnu a likvidaci škod plynoucích z dopravní nehody. V řízení o přestupku nemůže euroformulář sloužit za důkazní prostředek, pakliže některý z účastníků dopravní nehody následně rozporuje jeho obsah. Z podkladů ve správním spisu je zjevné, že euroformulář vyplnil pouze žalobce, který jej následně dal K. S. k podpisu. Skutečnost, že paní S. vjela do protisměru, byla tedy zapsána žalobcem. V euroformuláři není uveden viník nehody, jak uvádí žalobce. V žádném případě nelze dle žalovaného seznat, že by se paní S. označila za viníka nehody, neboť takový údaj ani v daném protokolu není obsažen. Přejetí do protisměru paní S. lze dovozovat toliko ze zaškrtnutí příslušné kolonky ve formuláři. Paní S. od přivolání policie setrvale uvádí, že s obsahem formuláře nesouhlasí a byl sepsán v rozporu s předchozí dohodou s žalobcem. Dle žalovaného proto není sepsání a vlastnoruční podpis formuláře nespornou skutečností.

15. K námitkám týkajícím se znaleckého posudku žalovaný konstatoval, že žalobce staví své pochybnosti výhradně na typu smyku, který znalec uvedl při výslechu. Z popisu smyku ve znaleckém posudku dle žalovaného plyne, že první vozidlo řízené svědkem K. dostalo na namrzlé vozovce typický nedotáčivý smyk, když pokračovalo prakticky rovně po tečně ke kruhu zatáčky a vyjelo na druhé straně komunikace z vozovky. Posudek popisuje pohyb vozidla řízeného žalobcem rovněž ve smyslu nedotáčivého smyku. Žalovaný považuje za velmi pravděpodobné, že se vozidla pohybující se na stejné komunikaci ve shodném směru budou pohybovat přibližně stejným způsobem. Žalovaný označil znalecký posudek za jediný objektivní prostředek pro posouzení předmětné dopravní nehody. Specifikace smyku v posudku není uvedena a dle žalovaného není podstatné, jak jej znalec pojmenoval v rámci své výpovědi. Žalobce sleduje pouze zpochybnění znaleckého posudku, který žádné typové označení smyku neobsahuje, a to tím, že opakovaně poukazuje na to, že znalec při výslechu typologicky chybně smyk pojmenoval. Znalecký posudek měl za účel stanovit na základě fyzikálních zákonitostí nepravděpodobnější průběh dopravní nehody, zejm. ze stanovení pohybů jednotlivých vozidel v průběhu nehodového děje. Skutečnost, že je daný děj vnímán jednotlivými účastníky rozdílně je častý, neboť je zcela přirozené, že každá osoba vnímá událost subjektivně a její vnímání je ovlivněno limity lidských smyslů a dalšími rušivými vlivy prostředí. Nesouhlas žalobce se závěry znaleckého posudku daný posudek nezpochybňují. Žalobce měl možnost nechat vypracovat oponentní znalecký posudek znalce z oboru doprava, který by v případě odlišných závěrů mohl zpochybnit závěry znaleckého posudku Ing. Vladimíra Drdy. Jelikož žalobce ani jeho zástupce neprokázali, že by byli odborně oprávnění ke zhotovení znaleckého posudku a ani nepředložili oponentní znalecký posudek, považuje žalovaný závěry znaleckého posudku za hodnověrné a ověřené, aniž by bylo třeba zhotovit znalecký posudek revizní. Vzhledem k uvedenému navrhl žalovaný zamítnutí žaloby. Podstatný obsah správních spisů 16. Z oznámení přestupku ze dne 8. 1. 2020 se podává, že se žalobce a K. S. dne 20. 12. 2019 v době kolem 8:30 hodin se v křižovatce silnice II. třídy č. 123 v km 17,434 se silnicí III. třídy č. 1235 v katastru obce Balkova Lhota v okrese Tábor, nechovali dostatečně ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožovali majetek jiných osob ani svůj vlastní, neřídili se pravidly provozu na pozemních komunikacích, nejeli vpravo při pravém okraji vozovky a levými bočními částmi vozidel se střetli. Ke zranění osob nedošlo. Dechová zkouška na alkohol nebyla u řidičů z důvodu odstupu času dodatečně nahlášené dopravní nehody prováděna. Na vozidle Chevrolet Captiva vznikla hmotná škoda dle odhadu PČR ve výši cca 50 000 Kč a na vozidle Ford Focus vznikla hmotná škoda cca 50 000 Kč. Technická závada nebyla jako příčina dopravní nehody na místě ohledáním zjištěna, ani uplatněna. Ve spise je obsažena také kopie záznamu o dopravní nehodě (euroformulář), protokol o dopravní nehodě ze dne 20. 12. 2019.

17. Ve správním spise jsou založeny úřední záznamy PČR o podání vysvětlení žalobce, jeho manželky, dále K. S. a M. K. (řidiče dodávky), vysvětlení byla podána dne 3. 1. 2020 v případě paní K. S., resp. 7. 1. 2020 v případě ostatních osob. Jmenované osoby dále podávaly vysvětlení před správním orgánem prvního stupně, a to dne 5. 3. 2020. Oznámení o zahájení řízení o přestupku bylo žalobci doručeno dne 6. 6. 2020.

18. Ve věci se dne 3. 8. 2020 konalo ústní jednání. Při ústním jednání vypovídal M. K. a K. S. Dále byl ve věci ustanoven znalec Ing. Vladimír Drda a bylo mu uloženo zpracování znaleckého posudku. Dle zadání měl znalec stanovit průběh nehodového děje včetně stanovení místa střetu, posoudit technickou přijatelnost výpovědí účastníků dopravní nehody a svědků a uvést další okolnost, které by vyplynuly při znaleckém zkoumání a mohly mít vliv na rozhodnutí v dané věci. Součástí spisového materiálu je také vyhotovený znalecký posudek.

19. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 28. 4. 2021 odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Právní hodnocení krajského soudu 20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

21. Žaloba není důvodná.

22. Žalobce v žalobě mezi nespornými skutečnostmi uvádí, že K. S. a žalobce na místě sepsali a vlastnoručně podepsali záznam o dopravní nehodě (euroformulář). Zde je však na místě korigovat předmětné vyjádření žalobce. K. S. dle svých tvrzení euroformulář s žalobcem nesepisovala. Dle jejího vyjádření chtěla volat policii, přičemž však žalobce uvedl, že je zbytečné na místo volat policii a že sepíše záznam o dopravní nehodě. Dle výpovědi K. S. s pouhým sepsáním záznamu souhlasila, pokud zápis žalobce sepíše v její prospěch. Paní S. uvedla, že žalobci věřila, protokol nečetla, tiskopis pouze podepsala. Ostatně samotný žalobce mj. na ústním jednání před správním orgánem prvního stupně vypověděl, že po nehodě vzal svůj protokol a ten na místě vypsal, zatímco K. S. volala svému manželovi. Tento závěr je podporován též výpovědí svědka K., který uvedl, že K. S. chtěla volat policii, přičemž žalobce řekl, že vypíše předmětný zápis o dopravní nehodě, čímž je pravdivost této verze potvrzena i ze strany svědka, který není ve věci nijak zainteresován.

23. Z uvedeného je dle zdejšího soudu vyloučeno, aby společné sepsání euroformuláře bylo nespornou skutečností. Zároveň zdejší soud souhlasí s odůvodněním napadeného rozhodnutí, že není pravdou, že by se K. S. v euroformuláři označila za viníka nehody, ve formuláři je toliko zaškrtnuto u kolonky č. 15, že vozidlo paní S. mělo vjet do protisměru (viz č. l. 7 přestupkového spisu). Pro paní S. coby osobu, která nemá s vyplňováním euroformuláře zkušenosti tedy nemuselo být na první pohled zcela seznatelné, že je v něm v příslušné kolonce zaškrtnuto její vyjetí do protisměru. Zároveň nelze brát nákres nehody za natolik kvalifikovaný, aby byla jakákoli záměna vyloučena, jak žalobce podsouvá. Na nákresu například vůbec není zakreslena odbočka ve směru obce Balkova Lhota, autobusová zastávka, ostrůvek ve tvaru trojúhelníku ani jakékoli jiné detaily, které by umožnily konkrétnější představu o postavení vozidel. Z náčrtku lze toliko dovodit, že vozidla se pohybovala opačným směrem. K. S. podepsala euroformulář bezprostředně po nehodě za situace, kdy měla v havarovaném vozidle dítě. Zmiňovanému rozpoložení odpovídá i vzhled podpisu paní S. Z uvedených skutečností nelze mít za jednoznačně prokázané, že by byla s obsahem euroformuláře podrobně seznámena. To platí zvláště za situace, kdy žalobce uvedl, že je policista a K. S. mu dle svého vyjádření důvěřovala. Na této skutečnosti přitom nic nemění skutečnost, že paní S. požádala o doplnění telefonního čísla na žalobce, neboť daný údaj se nachází na horní části formuláře, zatímco nepatrný křížek v kolonce č. 15 se nachází v jeho dolní části, stejně jako skromný nákres.

24. Nejvyšší správní soud judikoval, že „v případě sepsání záznamu o dopravní nehodě se nikterak nejedná o dohodu na jeho obsahu či dokonce smlouvu“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2014, č. j. 5 As 4/2013 – 26). Lze souhlasit s žalovaným v tom, že záznam o dopravní nehodě slouží jako podpůrný prostředek pro pojišťovnu a likvidaci škod. Tento závěr plyne mj. též z dikce § 47 odst. 3 písm. g) zákona o silničním provozu, dle kterého má být záznam neprodleně předán pojistiteli. Shodný účel, spočívající v zajištění podkladu pro případné vypořádání náhrady škody, která vznikne v důsledku dopravní nehody, dovozuje též Nejvyšší správní soud v již citovaném rozsudku ze dne 29. 8. 2014, č. j. 5 As 4/2013 – 26. Byl–li však jedním z účastníků dopravní nehody rozporován závěr daného formuláře, bylo namístě zkoumat též další pro věc relevantní zjištění, a tedy nevycházet toliko z dané listiny, jejíž pravdivost byla paní S. rozporována, neboť shodný projev vůle účastníků nehody nebyl v dané věci zachován. Nelze proto s žalobcem souhlasit, uvádí–li, že správní orgány daný důkaz pominuly, neboť žalovaný na s. 4 napadeného rozhodnutí pregnantně vyjádřil, z jakých důvodů z něj nebylo možné bez dalšího vycházet.

25. Konstatuje–li žalobce, že v dané věci proti sobě stojí dvě zcela rozdílná tvrzení, kdy na jedné straně jsou svědkem dvě (žalobce a jeho manželka) a na straně druhé toliko paní S., lze upozornit, že v daném případě nelze bez dalšího spoléhat na zmiňované výpovědi. Žalobce a jeho manželka jsou osoby blízké, a proto je věrohodnost svědecké výpovědi manželky žalobce omezena, neboť není osobou, která by nebyla zainteresovaná v dané věci. Bylo tedy plně na místě, pokud správní orgán prvního stupně přikročil k zadání zpracování znaleckého posudku za účelem zjištění pravděpodobné verze nehody, resp. že správní orgány vycházely z dalších pro posouzení věci podstatných okolností.

26. S žalobcem nelze souhlasit ani v tom, že by paní S. měnila výpověď v otázce směru její jízdy. Žalobce dle zdejšího soudu účelově zaměňuje směr, kterým je předmětná pozemní komunikace vedena, se směrem jízdy K. S. Přestože K. S. jela dle protokolu o nehodě po komunikaci ve směru od obce Všechov na obec Černý les, je třeba takové vyjádření vztahovat toliko k samotné komunikaci, po které K. S. před střetem jela. Toto je zřejmé z kontextu protokolu o nehodě v silničním provozu (viz č. l. 8 přestupkového spisu). Naopak, paní S. konzistentně uváděla, že jela do obce Radkov do místní prodejny. Byla–li zmíněna táhlá levotočivá zatáčka, je namístě připomenout, že odbočka na obce Balkova Lhota a Radkov se nachází již v průběhu táhlé levotočivé zatáčky (umístěné u statku zvaného „Výrec“), což vyvrací námitku žalobce. Uvedená námitka již navíc byla dostatečně vypořádána žalovaným, a proto lze podpůrně odkázat na s. 5 napadeného rozhodnutí. S tímto závěrem se soud zcela ztotožňuje.

27. Žalobce namítal příkrý (resp. extrémní) rozpor napadeného rozhodnutí s provedenými důkazy. S uvedeným však nelze souhlasit. Zdejší soud po přezkoumání správního spisu musí konstatovat, že rozhodnutí správních orgánů vychází z provedených důkazů. Není přitom zřejmé, v čem konkrétně žalobce zmiňovaný extrémní rozpor spatřuje. Nebylo zaznamenáno, že by správní orgány nevypořádaly důkazy, svědčící ve prospěch žalobce. Uvádí–li žalobce jako příklad euroformulář, je třeba uvést, že správní orgány v odůvodnění svých rozhodnutí vyjasnily, proč nebylo z daného důkazu vyjito, což už bylo shora odůvodněno. Lze přiměřeně odkázat též na s. 6 napadeného rozhodnutí, přičemž s důvody uvedenými žalovaným se zdejší soud ztotožnil.

28. Zdejší soud neshledal ani žalobcem namítané vnitřní rozpory znaleckého posudku. Žalobce setrvale poukazuje na výpověď znalce před správním orgánem prvního stupně, kdy znalec na otázku od právního zástupce žalobce vypověděl, že se jednalo o přetáčivý smyk. Z důvodu tvrzené odchylky znalce při výpovědi dle žalobce neměly správní orgány ze znaleckého posudku vůbec vycházet. S uvedeným názorem se však nelze ztotožnit. Dle závěru znaleckého posudku je příčina dopravní nehody ve smyku vozidla Chevrolet, přičemž smyk vozidla zde vůbec není typologicky pojmenován jako nedotáčivý. Otázka typu smyku přitom není pro posouzení věci podstatná, neboť její zodpovězení není pro určení zavinění dopravní nehody relevantní. Ačkoli se zdá, že znalecký posudek hodnotí smyk spíše jako nedotáčivý, nevyvolává charakter případné odchylky při výpovědi znalce takové pochybnosti, aby měly za důsledek nezpůsobilost znaleckého posudku coby důkazního prostředku ve smyslu § 56 správního řádu. Nebylo proto nutné ze strany správních orgánů přistupovat k zadání zpracování revizního znaleckého posudku.

29. Žalobce dále shledává rozpor mezi znaleckým posudkem a výpovědí znalce v tom, že znalec na ústním jednání dle žalobce připustil jako možnou variantu, že paní S. jela ve směru na obec Černý Les, přestože to ve znaleckém posudku považoval za nepřijatelné. Ve skutečnosti se však znalec v dané pasáži nevyjadřoval k nepřijatelnosti směru cesty K. S. na Černý les, ale toliko k technické přijatelnosti toho, že by se K. S. lekla vozidla pana K. a zareagovala úhybným manévrem mírně vlevo, nestačila se vrátit zpět a střetla se s vozidlem řízeným žalobcem. Další zmínka o nepřijatelnosti znaleckého posudku se pak vztahovala k popisu dopravní nehody provedené žalobcem, přičemž znalec odkázal na kapitolu 2.2.2 znaleckého posudku, ve kterém bylo dospěno k závěru, že paní S. neměla důvod pro vybočení ze svého jízdního pruhu do protisměru. Ve zbytku lze uvést, že žalovaný i tuto námitku v odůvodnění napadeného rozhodnutí již řádně vypořádal. Žalovaný přitom nezpřesňoval znalecký posudek, ale toliko vypořádával žalobcovy odvolací námitky. Předmětná žalobní námitka proto není důvodná.

30. Jde–li o námitku týkající se údajně nesprávně zjištěného úhlu, pod kterým došlo ke střetu vozidel, je třeba uvést, že předmětná námitka je spekulativní povahy. Žalobce se snaží rozporovat závěry znalce, avšak je namístě uvést, že charakter poškození odpovídá právě úhlu, který znalec dovodil ve svém znaleckém posudku, tj. úhlu 10 až 15°. Žalobce konstatoval, že v případě nedotáčivého smyku by vozidla nemohla v místě střetu svírat zmiňovaný úhel, ale naopak úhel 40 až 45°. Žalobce však přechází bez povšimnutí úvahu žalovaného uvedenou na s. 8 napadeného rozhodnutí, kdy žalovaný konstatoval, že i pokud smyk vozidla Chevrolet lze pravděpodobně posoudit jako smyk nedotáčivý, neznamená to, že by nemohlo dojít i ke smyku zadní nápravy vozidla žalobce, tedy k pohybu zadní části vlevo od jeho směru jízdy. Uvedené přitom koresponduje i s výpovědí znalce. Zároveň dle soudu přitom žalobce opomíjí skutečnost, že k nehodě došlo z jeho strany v pravotočivé zatáčce. Tato skutečnost přitom nevylučuje, že ke smyku vozidla žalobce mohlo dojít již po částečné změně směřování vozidla ve směru plánované jízdy žalobce, což mohlo mít vliv i na změnu úhlu, který vozidla svírala (resp. jejich trajektorie).

31. Dle soudu byl znalecký posudek zpracován řádně a lze z něho při rozhodnutí vycházet. Pakliže žalobce nesouhlasil se závěry znalce, mohl sám přistoupit k zadání zpracování revizního znaleckého posudku, kterými by znaleckému posudku zpracovanému Ing. Drdou mohl oponovat. S žalobcem lze souhlasit v tom směru, že se v daném případě jednalo o otázku, pro jejíž zodpovězení jsou zapotřebí odborné znalosti, kterými však žalobce ani jeho právní zástupce nedisponují, a proto nelze brát jejich vyjádření za směrodatná.

32. Žalovaný se nedopustil jakéhokoli pochybení, pokud v napadeném rozhodnutí vypořádal drobné neshody mezi znaleckým posudkem a výpovědí znalce při ústním jednání. Naopak, žalovaný správně zdůvodnil, proč z daných důkazů vycházel. Takový přístup žalovaného lze přitom kvitovat a nelze jej interpretovat jako pochybení v rozhodovací činnosti orgánů veřejné správy.

33. Ze shora uvedeného plyne, že správními orgány byl řádně zjištěn skutkový stav. Zároveň není důvodná námitka nepřezkoumatelnosti. Žalobce k uvedené námitce ani dostatečně nespecifikoval, v čem vadu nepřezkoumatelnosti konkrétně spatřuje, zmiňuje toliko, že se správní orgány nevypořádaly s tvrzenou změnou výpovědi ze strany paní S. Těmito údajnými rozpory se přitom žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval, a to mj. na s.

6. K žalobcem tvrzené změně výpovědi stran směru jízdy se soud již vyjádřil shora v bodě 26 odůvodnění tohoto rozsudku. Žalobcem tvrzené vnitřní rozpory, jakož ani jiné závažné vady nebyly ve správních rozhodnutích, ani ve znaleckém posudku zdejším soudem shledány. Závěr a náklady řízení 34. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a protoji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaloženév řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Vymezení věci Vyjádření žalovaného Podstatný obsah správních spisů Právní hodnocení krajského soudu Závěr a náklady řízení