55 A 7/2023–97

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: X bytem X zastoupena advokátkou Mgr. Adélou Jerhotovou sídlem Vodní 231/5, České Budějovice proti žalované: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2023, č. j. KUJCK 80412/2023

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby, replika

1. Rozhodnutím Městského úřadu Tábor ze dne 26. 5. 2023, č. j. P 356/2023–Kre, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění do 31. 12. 2023, a dle § 83 odst. 1 písm. p) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustila z nedbalosti tím, že dne 15. 2. 2023 v době kolem 22:00 hodin řídila osobní vozidlo tovární značky X, X v obci Tábor na ulici kpt. Jaroše ve směru jízdy k obci Všechov v okrese Tábor, když rozborem vzorku krve žalobkyně bylo zjištěno 0,50 g/kg alkoholu v krvi a vozidlo zároveň nemělo ode dne 8. 12. 2022 platné ověření technické způsobilosti. Za toto jednání byl žalobkyni uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců a pokuta ve výši 5 000 Kč.

2. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný změnil výši uložené pokuty z 5 000 Kč na 3 000 Kč, ve zbytku postupem dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Žalobou ze dne 7. 8. 2023 se žalobkyně domáhá přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí, když jádro žaloby spočívá na tvrzení, že žalobkyně žádný alkohol před jízdou nepožila.

4. Žalobkyně požaduje prošetření jednání jí uváděných příslušníků Policie České republiky; má za to, že policisté uvádějí lživé informace.

5. Žalobkyně namítá, že nebyl vyslechnut jí navržený svědek, jehož výslech by prokázal, že žádný alkohol před jízdou nepožila. Poukazuje rovněž na svůj zdravotní stav a skutečnost, že si dlouhodobě dezinfikovala sliznici z důvodu respiračního onemocnění.

6. Prvostupňový správní orgán přislíbil prošetření u soudního znalce z oboru toxikologie Ing. Gottwalda, to však neučinil. Žalobkyně si přitom byla vědoma, že po požití alkoholického nápoje nesmí usednou za volat, proto tak ani neučinila.

7. Před odjezdem byla s paní I., kterou žádá vyslechnout jako svědkyni k prokázání toho, že žádný alkohol před jízdou nepožila. Žalobkyně je epileptičkou a alkohol nesmí požívat.

8. Dále nesouhlasí s tím, že ji bylo u správního orgánu I. stupně řečeno, že technická kontrola jejího vozidla je propadlá od 22. 9. 2019, což není pravda, neboť ta byla propadlá až od 8. 12. 2022, což bylo jediným proviněním žalobkyně v daný den.

9. Výsledek dechové zkoušky na místě samém byl dle žalobkyně negativní; stále bere totožné léky a uvádí, že před jízdou si ani nekapala kapky do krku, nestříkala Tantum Verde, Tussin nebo Stoptusin. Na to správní orgány nereagovaly. Žalobkyně uvádí, že jí bylo správním orgánem, konkrétně panem K. „bez jakékoli presumpce nevinny řečeno, že bude bez řidičáku v létě, když půjde proti němu.“, což hodnotí z jeho strany jako manipulaci v okamžiku, kdy chtěla vidět lékařskou zprávu ze dne 15. 2. 2023, kterou ji neukázal s tím, že jí má pouze policie. Žalobkyně přitom navštívila MUDr. L. D., primáře interního odd. nemocnice Tábor a ten jí sdělil, že daná lékařská zpráva není nikde k nalezení. To považuje žalobkyně za porušení GDPR a zároveň uvádí, že nesouhlasila s jakýmkoli odvozem její krve kamkoli.

10. Po ošetření byla žalobkyně policií propuštěna, nebyla jí zakázána další jízda, policisté ji měli říci, že nevykazuje známky požití alkoholu, že „tam bude 0“, následně jí měli popřát štěstí a nechat pokračovat v jízdě. Proto žádá o kamerové záznamy.

11. Spolu s žalobou předložila žalobkyně řadu listin ze správního spisu, listiny dokládající její komunikaci s policií České republiky v rámci jejích podnětů/stížností vůči postupu policistů, lékařskou zprávu MUDr. K. – praktického lékaře ze dne 8. 2. 2023 s předepsání ústní dezinfekce, posudek o invaliditě ze dne 20. 7. 2022, příbalový leták Tamtum verde, příbalový leták Sinupret, propouštěcí lékařskou zprávu gastro odd. nemocnice Tábor ze dne 6. 4. 2023; následně pak i k žádosti o přiznání odkladného účinku žalobě zprávu odd. gastro nemocnice Tábor ze dne 28. 7. 2023 a přítelovu zprávu chirurgické ambulance nemocnice Tábor ze dne 15. 2. 2023, rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 23. 9. 2023, č. j. 14 Nc 40/2022–50, o svěření nezletilé do pěstounské péče žalobkyně; rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 21 Nc 27/2020, o svěření dcery do péče žalobkyně, rodný list dcery.

12. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 25. 8. 2023 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Zjištěný alkohol v krvi žalobkyně za pomoci vyšetření krve považuje za zcela jednoznačný důkaz o ovlivnění žalobkyně, a tedy i o naplnění dané skutkové podstaty. Výslech navržené svědkyně či zajištění kamerových záznamů policie považuje žalovaný za zcela nadbytečné.

13. V replice, doplnění žaloby, ze dne 16.2.2024 žalobkyně nejprve popsala vybrané okamžiky řízení před správními orgány a vyjádřila se k vybraným listinám. Zejména poukázala na respirační chorobu a uloženou desinfekci dutiny ústní; k oznámení o přestupku MěU Tábor ze dne 24. 2. 2023 uvedla, že dle této listiny měl být žalobkyni zadržen řidičský průkaz; dle oznámení o přestupku řízení vozidla po vlivem alkoholu či jiné návykové látky ze dne 15. 2. 2023 naopak řidičský průkaz zadržen nebyl; dle úředního záznamu ze dne 16. 2. 2023 žalobkyně nevykazovala ovlivnění alkoholem a řidičský průkaz jí na místě zadržen nebyl; dle protokolu o lékařském vyšetření ze dne 15. 2. 2023 žalobkyně nebyla viditelně pod vlivem alkoholu.

14. Dále žalobkyně uvádí, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, odůvodnění jeho rozhodnutí je v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu. Účastnický výslech žalobkyně byl bagatelizován, stejně jako byl bagatelizován její zdravotní stav a užívané léky. Úvahy správních orgánů o možném ovlivnění vlivem léků v kontextu zjištěné hladiny alkoholu v krvi považuje žalobkyně za libovůli. Dále žalobkyně popisuje ulcerózní kolitidu, kterou trpí a považuje za zjevné, že s ohledem na její zdravotní stav mělo být k hodnocení a posouzení množství alkoholu v krvi přistupováno individuálně, přičemž má být otázkou, zda zjištěné množství alkoholu v krvi žalobkyně odpovídá stavu, který by ji vylučoval z řízení motorového vozidla.

15. Žalobkyně považuje za notorietu, že 20 % alkoholu se vstřebává v žaludku, 80 % ve dvanáctníků a v horním úseku tenkého střeva. Narušení sliznic žalobkyně může proto zásadně ovlivnit vstřebatelnost alkoholu a propustnost sliznic. Žalobkyně navrhuje doplnit dokazování vyjádřením gastroenterologa žalobkyně v otázce „Zda užívání všech konkrétních léků (epilepsie, ulcerózní kolitida, atd.) v kombinaci s léky proti respirační chorobě a dle dávek, které v daném období a konkrétních dnech užívala (nehoda dne 15.2.2023) mohlo ovlivnit výsledky odborného vyšetření na zjištění hladiny alkoholu v krvi a případně jak výrazným způsobem? Zda diagnóza žalobkyně (potažmo celkový zdravotní stav) mohl zavinit odchylku či ovlivnit výsledek šetření množství alkoholu v krvi oproti lidem, kteří danými problémy netrpí, či v v jaké míře.“ a dále požaduje vyhotovení znaleckého posudku „oboru toxikologie–chemie v kombinaci se znaleckým posudkem lékařem gastroenterologem, k zodpovězení otázky, zda užívání všech konkrétních léků (epilepsie, ulcerózní kolitida, atd.) v kombinaci s léky proti respirační chorobě a dle dávek, které v daném období a konkrétních dnech užívala (nehoda dne 15.2.2023) mohlo ovlivnit výsledky odborného vyšetření na zjištění hladiny alkoholu v krvi a případně jak výrazným způsobem? Zda diagnóza žalobkyně (potažmo celkový zdravotní stav) mohl zavinit odchylku či ovlivnit výsledek šetření množství alkoholu v krvi oproti lidem, kteří danými problémy netrpí, či v v jaké míře.“ 16. Následně žalobkyně namítá nesprávné hodnocení provedeného dokazování, nesprávný způsob hodnocení důkazů.

II. Průběh jednání

17. Dne 19. 2. 2024 proběhlo ve věci ústní jednání, při kterém účastníci setrvali na svých podáních.

18. Co se týče obsahu žaloby, k dotazu soudu upřesněno, že je–li v žalobě uváděno, že žalobkyně neužila Tantum Verde, Tusin, Stoptusin (str. 3 shora), jedná se o nepřesnost, neboť takovéto léky žalobkyně užila. Je–li v žalobě uváděno, že dechová zkouška byla s výsledkem „0“ (str. 2 dole), je tím míněno to, že bylo předpokládáno, že takový bude výsledek laboratorního testu krve žalobkyně.

19. Žalobkyně zdůraznila pouze formální postup správních orgánů, které odhlídly od jejího zdravotního stavu a pouze mechanicky aplikovali tzv. nulovou toleranci alkoholu; poukázala rovněž na uložený trest. Bylo zdůrazněno, že žalobkyně nejevila známky ovlivnění alkoholem tak, jak plyne z úředních záznamů policie, z protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem (vyšetření lékařem).

20. Žalobkyně shodně s doplněním žaloby/vyjádřením ze dne 16. 2. 2024 trvala na doplnění dokazování vyjádřením gastroenterologa, když její ošetřující lékař jí k dotazu sdělil, že takovéto vyjádření podá jen k výzvě soudu. Zároveň měl lékař žalobkyni sdělit, že v kombinaci léků nevidí jako nereálné, aby žalobkyni byla zjištěna daná koncentrace alkoholu v krvi. Stejně tak bylo trváno na vyhotovení znaleckého posudku v oboru toxikologie–chemie v kombinaci s gastroenterologem stran vlivu léků, nemoci žalobkyně, mechanismu vstřebávání alkoholu v jejím případě. K tomu bylo poukázáno, že Ing. G., který test provedl, není lékařem a nedisponuje medicínskými znalostmi tak, aby mohl přihlédnout ke zdravotnímu stavu žalobkyně. Tyto důkazní návrhy byly pro nadbytečnost usnesením zamítnuty, neboť za rozhodný soud považoval výsledek laboratorního zkoumání krve žalobkyně, když toto samo nebylo zpochybněno. Ing. G., který provedl zkoumání vzorku krve byl dle s diagnózou žalobkyně dle protokolu o odběru vzorku seznámen a měl–li by zdravotní stav žalobkyně na výsledek zkoumání vliv, byl by zohledněn.

21. Trváno bylo rovněž na výslechu paní I. k prokázání toho, že žalobkyně nepožívala alkoholické nápoje. Tento důkazní návrh soud usnesením pro nadbytečnost zamítl, neboť takový výslech by mohl případně prokázat to, že svědkyně neviděla žalobkyni alkohol konzumovat, což ale požití alkoholu nevylučuje, a to tím spíše, že žalobkyně přiznává užití kombinace léků obsahující alkohol.

22. Zamítnut byl i důkazní návrh na přehrání kamerových záznamů policie, který by měl objasnit interakci žalobkyně s policisty, a to pro nadbytečnost, neboť co bylo žalobkyni policisty řečeno, zda jí byl zadržen řidičský průkaz či nikoli, to se míjí předmětem tohoto soudního řízení, které je v tomto směru vymezeno řešeným skutkem.

23. Krajský soud bez dalšího vycházel z listin obsažených ve správním spise, včetně listin, na které poukazuje žalobkyně ve svém doplnění žaloby/vyjádření ze dne 16. 2. 2024 (str. 2 a 3); jedná se o úřední záznamy/oznámení o přestupku ze správního spisu před zahájení správního řízení. Z těchto listin krajský soud pro připomenutí provedl jako důkaz protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem ze dne 15.2.2023. K tomu, že zde užití léků jako Tantum Verde, Sinupret, Tussin není uvedeno žalobkyně k dotazu soudu uvedla, že užití těchto léků bylo sděleno, ale lékařka pravděpodobně zapsala jen dlouhodobě užívané léky.

24. Dále krajský soud jako důkaz provedl lékařské zprávy, které žalobkyně přiložila k žalobě, a to zprávu praktického lékaře ze dne 11. 2. 2023 a Nemocnice Tábor, a.s. propouštěcí zpráva GASTRO stanice ze dne 6. 4. 2023; rovněž i posudek o invaliditě ze dne 20. 7. 2022. Dále byly jako důkaz provedeny příbalové letáky léků Tantum Verde a Sinupret. Z vlastní iniciativy krajský soud dále provedl jako důkaz příbalový leták léku Tussin.III. Posouzení věci krajským soudem25. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

26. Žaloba není důvodná.

27. Předně krajský soud uvádí, že podaná žaloba koresponduje s odvoláním žalobkyně ze dne 28. 4. 2023, resp. jeho doplněním ze dne 21. 6. 2023, když totožně žalobkyně namítá skutečnosti spjaté s jednáním policistů na místě samém, onemocnění, otázky ohledně lékařské zprávy, návrh na výslech paní I.. Podanou žalobou, vyjma jejího doplnění, žalobkyně se závěry žalovaného nijak nepolemizuje, pouze opakuje již jednou řečené.

28. Na prvním místě se krajský sodu zabýval otázkou (ne)přezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jak žalobou napadené rozhodnutí, tak jemu předcházející prvostupňové správní rozhodnutí, je plně přezkoumatelné a jejich odůvodnění odpovídá nárokům kladeným § 68 odst. 3 správního řádu. Je zřejmé, v jaké věci bylo rozhodnuto, jak bylo rozhodnutu, jaké je zjištěný skutkový stav, jaké jsou důvody rozhodnutí, o jakou právní úpravu, judikaturu, úvahy se opírá, jak byly vypořádány námitky žalobkyně, jak bylo naloženo s důkazními návrhy. Žalobkyně v podané žalobě pouze obecně vyjadřuje nesouhlas s žalobou napadeným rozhodnutím, v rámci doplnění žaloby je již poukazována na nároky kladené na odůvodnění správního rozhodnutí, avšak rovněž se jedná o relativně obecné výtky bez bližší konkretizace. S tím se však krajský sodu neztotožnil. Sám krajský soud žádné vady, které by mu bránili v přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí neshledal.

29. Žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání dvou přestupků, a to řízení vozidla pod vlivem alkoholu a dále toho, že provozovala vozidlo s propadlou technickou způsobilostí. Jelikož žalobkyně sama v podané žalobě uvádí, že řízení vozidla s propadlou technickou způsobilostí bylo jejím jediným prohřeškem téhož dne, nebude se krajský soud tímto skutkem více zabývat. Přitom není podstatné, zda správní orgán sdělil žalobkyni nesprávné datum, od kdy její vozidlo nedisponuje platnou technickou způsobilostí, důležité je, že v rámci vymezení skutku je již uváděno datum, se kterým žalobkyně souhlasí.

30. Dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Dle § 5 odst. 2 písm. b) téhož zákona platí, že řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem.

31. Krajský soud vychází z toho, že při posuzování naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu není rozhodující, do jaké míry byl řidič alkoholem ovlivněn, ale postačuje, že ovlivněn byl, tedy že se v jeho těle nacházel alkohol (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2016, č. j. 10 As 173/2015–32). V České republice platí tzv. nulová tolerance alkoholu při řízení motorových vozidel, podle které k ovlivnění řidiče může dojít jakýmkoli množstvím alkoholu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2017, č. j. 2 As 157/2017–42). Je přitom nerozhodné, zda k ovlivnění došlo alkoholickým nápojem či užitím léků (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 2 As 264/2017–30).

32. Ze správního spisu, ze záznamu o dechové zkoušce ze dne 16. 2. 2023 plyne, že daného dne v daný čas byla žalobkyně vyzvána k provedené dechové zkoušky přístrojem Dräger. Založeny jsou jednotlivé výstupy přístroje, a to hodnota 0,55 ‰ ve 22:06 hod. a 0,56 ‰ ve 22:12 hod. Dále je založen protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem, dle kterého byl odběr krve proveden 15. 2. 2023 ve 22:45 hod. v Interním odd. Nemocnice Tábor, přičemž vzorek byl vyšetřen dne 21. 2. 2023 Ing. G. v Nemocnice Č. Budějovice, a. s., Pracoviště klinické a soudní toxikologie s výsledkem 0,50 g/kg. Onemocnění žalobkyně (ulcerózní kolitida) byla při zkoumání vzorku krve známa, neboť je zaznamenána v protokolu o lékařském vyšetření.

33. Dle protokolu z ústního jednání ze dne 25. 5. 2023 žalobkyně uvedla, že má „respirační chorobu. Stříkala jsem si několikrát do krku Tussin, Sinupret a Tamtum Verde (…) asi 10x denně 15. 2. 2023 podle bolesti. Časově to nejsem schopna říct. Před jízdou jsem si aplikovala Tussin a to asi 2 minuty před kontrolou. Mohla jsem si dát asi 10 kapek na jazyk. Jsem přesvědčena o tom, že požití těchto kapek mělo vliv na první dechovou zkoušku. Asi po 4 minutách jsem dechovou zkoušku opakovala, Před touto zkouškou si již nic do úst nestříkala. Jaký hladina promile, ale vím. Poté jsem byla tázána, zda pojedu na lékařské vyšetření v nemocnici Tábor na odběr krve. S tímto jsem souhlasila.“. Užívání těchto léků žalobkyně nerozporovala ani při ústním jednání. Jakkoli žalobkyně úmyslné ovlivnění alkoholem popírá, není rozhodné, zda úmyslně konzumovala alkoholické nápoje v klasickém slova smyslu, či „pouze“ skupinu léků obsahující alkohol.

34. Jednání samotných policistů není pro posouzení přestupkového jednání podstatné, stejně tak nejsou podstatné případné rozpory mezi listinami ve správním spise týkající se toho, zda byl žalobkyni zadržen řidičský průkaz či nikoli; zda jí byla zakázána další jízda apod. Tyto skutečnosti se míjí předmětem žalobou napadeného rozhodnutí a skutkovou podstatou přestupku, jehož spáchání je žalobkyni kladeno za vinu. Podstatný je v tomto směru výsledek laboratorního šetření obsahu alkoholu v krvi žalobkyně, které bylo indikováno v návaznosti na výsledek orientační dechové zkoušky. Z tohoto důvodu se krajský soud ztotožňuje s obdobným hodnocením žalovaného. Doplnění dokazování kamerovým záznamem pořízeným policisty bylo a je nadbytečné.

35. Z výsledku laboratorního šetření je zřejmé, že žalobkyně byla při řízení motorového vozidla ovlivněna alkoholem. To, že policisté či lékařka projevy ovlivnění nepopisují, nic na této skutečnosti nemění. Jakkoli je zhodnocení stavu řidiče policisty a lékařem provádějící odběr vzorku krve relevantní, nemůže zvrátit výsledek krevního rozboru. Absence viditelného ovlivnění alkoholem neznamená, že osoba alkoholem ovlivněna není, že nejsou dotřeny její řidičské schopnosti, reakční doba, schopnosti hodnocení řidičských situací apod. Se závěry žalovaného, že rozhodné jsou výsledky laboratorního rozboru se krajský soud ztotožňuje.

36. Žalobkyně předložila příbalový leták léku Sinupret, perorální kapky a jak krajský soud při jednání ověřil a jak sama žalobkyně v letáku označila, součástí těchto kapek je alkohol („1ml = 0,98 g = 17 kapek; 1 ml obsahuje 0,15 g alkoholu; 100 g kapek obsahuje 19 objemových % alkoholu.“; stejně tak z předloženého letáku Tamtum Verde spray plyne, že jeho součástí je alkohol („80 mg alkoholu (ethanolu) v 1 ml, což odpovídá méně než 2 ml piva nebo 0,82 ml vína“). Jelikož žalobkyně uvádí, že požila kapky Tussin, obstaral krajský soud příbalový leták tohoto léku, ve kterém se uvádí, že obsahuje „28% alkoholu (ethanolu), tj. do 269 mg v jedné z nejvyšší dávce /35 kapek/, což odpovídá do 7 ml piva, 3 ml vína“. Dále se zde uvádí, že přípravek má žádný nebo zanedbatelný vliv na schopnost řídit. S ohledem na uváděná množství lze vycházet z toho, že při užití takovýchto běžně dostupných léků nevede k ovlivnění alkoholu v krvi (viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 7. 2015, č. j. 19 A 29/2015–30). Nelze však pomíjet, že dochází–li ke kombinování léků, může dojít k ovlivnění pozornosti při řízení vozidla a takovéto léky by proto neměly být brány bezprostředně před řízením (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2017, č. j. 51 A 20/2015–46, a navazující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 2 As 264/2017–30).

37. Zda užitá kombinace léků může sama o sobě odůvodnit zjištěnou hodnotu alkoholu v krvi, či zda na toto zjištění měl vliv zdravotní stav žalobkyně, případně zda žalobkyně neuvádí vše tak, jak se skutečně stalo, nepovažuje krajský soud za rozhodné. Jinými slovy, za dané situace krajský soud nepovažuje za rozhodný přesný mechanismus vzniku ovlivnění žalobkyně v situaci, ve které žalobkyně ani nenamítá, že by snad její zdravotní stav vedl k latentně zvýšené hladině alkoholu v krvi (vyšší fyziologická hladina alkoholu v krvi). I pokud by tomu tak bylo, nemá krajský soud důvod se domnívat, že tato skutečnost by měla být při toxikologickém zkoumání pominuta. Zjištěnou míru alkoholu v krvi žalobkyně nerozporuje. V tomto směru ani lékařské zprávy či posudek o invaliditě žalobkyně nic nepřináší, krom potvrzení nikým nerozporovaného tvrzení žalobkyně o jejím zdravotním stavu. Žalobkyně na jednu stranu popírá užití jakéhokoli alkoholu, uvádí např., že na epilepsii alkohol nesmí požívat, na straně druhé připouští, resp. argumentuje užitím léků obsahujících alkohol, a to ať už v kombinaci Sinupret, Tamtum Verde Spray, Tussin, nebo i Stoptussin. To vše za situace, ve které i žalobkyně sama uvádí, že její gastroenterolog jí neformálně připustil možné naměření daných hodnot alkoholu v krvi.

38. Míří–li snad žalobkyně k tomu, že jednala nezaviněně, nevědomky, pak ani takovému hodnocení nemůže krajský soud přisvědčit, neboť zde není žádných skutečností, na jejichž základě by mohl krajský soud k takovému závěru dospět. I pokud žalobkyně požila pouze dané léky, měla být při konzumaci jejich kombinace obezřetná a možnost ovlivnění alkoholem měla a mohla předpokládat (srov. obsah příbalových letáků).

39. K objasnění věci nemůže přispět ani žalobkyní navržený výslech svědkyně, která by měla potvrdit, že žalobkyně nekonzumovala jakýkoli alkoholický nápoj, neboť i pokud by výslech svědkyně takovouto skutečnost prokázal, jednalo by se pouze o vyloučení jedné z možností, jak k ovlivnění žalobkyně došlo. Přisvědčit lze i hodnocení žalovaného, který uvedl, že to, že by navržená svědkyně neviděla žalobkyni konzumovat alkohol neznamená, že jej nekonzumovala, neboť nelze vyloučit, že by žalobkyně alkohol nekonzumovala bez vědomí navržené svědkyně. I krajský soud proto návrh na doplnění dokazování výslechem paní I. shledal nadbytečným.

40. Co se týče žalobkyní zmiňované lékařské zprávy, má–li na mysli zmiňovaný protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem, tento je, jak bylo již uvedeno, součástí spisového materiálu. Podrobila–li se žalobkyně dobrovolně odběru biologického materiálu, nebyl nutný její další souhlas s převozem odebraného vzoru k toxikologickému vyšetření.

41. Namítá–li žalobkyně nestandardní jednání ze strany správních orgánů, oprávněné úřední osoby prvostupňového správního orgánu, nebylo zjištěno, že správní řízení by ve svém souhrnu probíhalo jakkoli nestandardně.IV. Závěr a náklady řízení42. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Náhradu nákladů řízení při jednání ostatně žalovaný ani nepožadoval. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby, replika II. Průběh jednání III. Posouzení věci krajským soudem IV. Závěr a náklady řízení