55 A 8/2023–36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: X, narozený dne X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Dostálem se sídlem Krajinská 251/16, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. OPZU–správ. 79013/2023/vemar SO, č. j. KUJCK 82465/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 7. 2023, č. j. KUJCK 82465/2023, sp. zn. OPZU–správ. 79013/2023/vemar SO (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Milevsko (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 31. 5. 2023, č. j. MM 26512/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. d), f), k) a § 16 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Těchto přestupků se žalobce měl dopustit tím, že dne 19. 2. 2023 přibližně v 01:00 hod. při silniční kontrole na pozemní komunikaci, č. III/0196a v úseku 0,1 silničního kilometru, v k. ú. obce Kostelec nad Vltavou, jako řidič nákladního motorového vozidla značky X, registrační značky X, na výzvu policisty nepředložil řidičský průkaz, nepředložil doklad o zákonném pojištění vozidla, na výzvu se nepodrobil dechové zkoušce ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem a odmítl se podrobit odbornému lékařskému vyšetření. Z místa silniční kontroly bez povolení odjel. Následně téhož dne žalobce v 05:04 hod. v ulici 5. května před domem č. p. 122 v Milevsku, ve směru jízdy na centrum jako řidič stejného motorového vozidla nezastavil, když byl hlídkou Policie ČR při jízdě předepsaným způsobem zastavován pomocí výstražného světelného znamení a rozsvíceným nápisem „STOP“. Za výše citované přestupky mu byla uložena pokuta ve výši 35 000 Kč, zákaz řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

II. Shrnutí žaloby

2. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť se žalovaný nezabýval dostatečným způsobem jeho odvolacími námitkami, když pominul skutečnost, že se správní orgán prvního stupně nevypořádal s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

4. Žalobce se dechové zkoušce neodmítl podrobit, ba naopak uváděl, že se jí podrobí a pokoušel se nalézt požadované doklady. Avšak z důvodů náhlé zdravotní indispozice spolujezdce k této zkoušce nedošlo. Podle žalobce nelze opomíjet videozáznam o silniční kontrole, ze kterého vyplývá nepravdivost výpovědí policistů a údajů uvedených v úředním záznamu o silniční kontrole. Žalobce popírá, že by při silniční kontrole řekl, že mu „pomůže každá minuta, po které bude oddalovat kontrolu na přítomnost alkoholu v krvi“. Dále nesouhlasí, že by byl nervózní, řečný, upovídaný, unavený, zpomalený, a už vůbec ne zmatený či neklidný, a že by měl zarudlé oči. Nesouhlasí s presumpcí správnosti výpovědí policistů, jak uváděl správní orgán prvního stupně (odkázal na závěry v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2016, č. j. 2 As 16/2016–27). Z místa silniční kontroly neujel, domnívat se, že silniční kontrola byla ukončena, když se policisté začali věnovat zdravotnímu stavu jeho spolujezdce, kterému bylo špatně. Když žalobce již nemohl na místě svému spolujezdci pomoci a nebyl kontrolován policejní hlídkou, z místa zcela logicky odjel.

5. Dále brojil proti tvrzení žalovaného, že řídil téhož dne v čase 05:04 hod. vozidlo pod vlivem alkoholu, a že byl zastavován předepsaným způsobem.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal s odvolacími námitkami. V průběhu správního řízení byl řádně zjištěn skutkový stav. Žalobce nebyl zkrácen na svých právech a bylo mu umožněno se ke všem podkladům vyjádřit.

7. Zdůraznil, že se žalobce dechové zkoušce odmítl podrobit, přičemž z videozáznamu o silniční kontrole vyplývá, že výzva byla jednoznačná, dostatečně určitá a v žalobci nemohla vzbudit žádné pochybnosti o tom, k čemu je vyzván. Žalovaný též neshledal důvod pochybovat o věrohodnosti svědeckých výpovědí. K porušení povinnosti zastavit vozidlo na signál přikazující zastavit vozidlo doplnil, že je na videozáznamu zachyceno, že žalobce v 05:04 hod. na výzvu policejní hlídky vozidlo nezastavil, naopak se snažil rychle odjet.

8. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Podstatný obsah spisu

9. V oznámení přestupku ze dne 20. 2. 2022 se uvádí, že žalobce byl dne 19. 2. 2023 kolem 01:00 hod. zastaven policejní hlídkou, když řídil nákladní motorové vozidlo. Po opětovných výzvách provedení dechové zkoušky oddaloval a odmítl se podrobit lékařskému vyšetření (porušil § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu), nepředložil řidičský průkaz a doklad o zákonném pojištění vozidla (porušil § 6 odst. 7 písm. a) zákona o silničním provozu a § 17 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), následně z místa kontroly i přes výzvu k zastavení vozidla neoprávněně odjel (porušil § 5 odst. 1 psím. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích), přičemž bezprostřední pronásledování znemožnil svým jednáním spolujezdec (z osobní a místní znalosti policejní hlídky ztotožněn jako pan R. J.).

10. Z úředního záznamu ze dne 19. 2. 2023, č. j. KRPC–26175–4/PŘ–2023–020517, vyplývá, že při kontrole byl žalobce vyzván k provedení dechové zkoušky certifikovaným dechovým analyzátorem. Žalobce odmítl uvést, zda požil alkoholický nápoj nebo jinou návykovou látku, jeho chování bylo odmítavé, nervózní, unavené, zpomalené, zmatečné, neklidné a vykazovalo znaky řečnosti. Oči měl zarudlé. Odmítl provedení lékařského vyšetření. Z kabiny vozidla byl cítit alkohol. Žalobce na výzvu k předložení dokladů uvedl, že je má, ale zrovna je nemůže najít. Po výzvě podrobit se dechové zkoušce uvedl, že se jí podrobí, ale ne hned a začal pít i přes zákaz z plastové lahve vodu. Žalobce uvedl, že mu pomůže každá minuta, kdy oddaluje dechovou zkoušku. Spolujezdec žalobce byl silně pod vlivem alkoholu, nespolupracoval. Z úředního záznamu dále plyne, že spolujezdec vystoupil z vozidla s tím, že je mu špatně. Šel před přední část služebního policejního automobilu a lehl si horní částí těla na kapotu služebního automobilu. Žalobce následně nastartoval a ujel z místa silniční kontroly směrem na obec Hrejkovice. Policejní hlídka zkontrolovala zdravotní stav spolujezdce. Zjistila, že zdravotní potíže spolujezdec předstírá. Spolujezdec na výzvu upustil od svého jednání. S ohledem na časovou prodlevu bylo následné pronásledování žalobce neúspěšné. Součástí tohoto protokolu je videozáznam ze dne 19. 2. 2023, č. j. KRPC–26175/PŘ–2023–020517.

11. Z úředního záznamu ze dne 19. 2. 2023, č. j. MM 09884/2023 plyne, že dne 19. 2. 2023 ve 04:48 hod. bylo přijato policejní hlídkou oznámení na dva podnapilé muže, kteří odjížděli z Kostelce nad Vltavou z ulice 5. května, přitom operační uvedl, že se jednalo o žalobce. Na údajné místo vyjela policejní hlídka, kdy se následně v ulici 5. května naproti domu č. p. 122 policejní hlídka za pomocí výstražného zařízení s nápisem „STOP“ pokusila vozidlo zastavit. Řidič na signál nereagoval, přidal plyn a služební vozidlo objel zleva a po menším střetu (nevznikla škoda) vysokou rychlostí z místa ujížděl ve směru ulice Riegrova, následně do Sokolovské ulice. Jeden ze strážníku při střetu rozpoznal žalobce. Součástí tohoto protokolu je videozáznam ze dne 19. 2. 2023, č. j. KRPC–26199–5/PŘ–2023–020506–BJ.

12. S ohledem na skutečnost, že správní orgán prvního stupně obdržel dvě oznámení o přestupku, kdy v obou případech byl pachatelem žalobce a obě se týkala stejné oblasti veřejné správy, správní orgán prvního stupně projednal obě oznámení v jednom řízení.

13. Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že byl dne 27. 3. 2023 vydán příkaz, č. j. MM 15860/2023, kterým správní orgán uznal žalobce vinným ze spáchání výše uvedených přestupků. Proti tomuto příkazu podal žalobce odpor. Následně nařídil správní orgán prvního stupně ústní jednání na den 23. 9. 2019. Na tomto jednání vypovídali čtyři svědci (zasahující policisté) – nprap. Bc. J. Š. a nprap. P. S. (prováděli silniční kontrolu), V.B. a Bc. J.L. (přijali oznámení a snažili se předmětné vozidlo zastavit).

14. Z výpovědi nprap. Bc. J.Š. dne 3. 5. 2023 plyne, že žalobce na výzvu předložit požadované doklady k řízení a provozu motorového vozidla předložil pouze osvědčení o registraci vozidla, ze žalobce byl cítit alkohol, také špatně artikuloval, měl zarudlé oči, proto byl vyzván k dechové zkoušce. Žalobce uvedl, že hlídka musí počkat. Po opětovném vyzvání pojal nparp. Bc. J.Š. podezření, že se bude žalobce vyhýbat dechové zkoušce, proto pořídil videozáznam o silniční kontrole, který je součástí spisu. Po opětovné výzvě k postoupení dechové zkoušky, žalobce uvedl, že se potřebuje domluvit ve vozidle se spolujezdcem. To mu bylo umožněno, přitom následně spolujezdec vystoupil z vozidla, vrávoravou chůzí pokračoval k služebnímu vozidlu, nesrozumitelně artikulovat, poté si na služební vozidlo lehl a předstíral zdravotní potíže. Nprap. Bc. J.Š. takové jednání překvapilo, a proto pořídil fotodokumentaci. Současně slyšel výzvu nprap. P.S., aby žalobce vypnul motor a vozidlo zabezpečil proti pohybu, žalobce pokynu neuposlechl. Ke zdravotnímu stavu spolujezdce uvedl, že tento byl způsobilý jít pěšky do obce Kostelec nad Vltavou (poté co žalobce odjel), žádné zdravotní potíže neměl, přivolání lékařské pomoci nepožadoval. Na otázku zarudlých očí svědek uvedl, že po zhlednutí videozáznamu potvrzuje, že žalobce měl náznak zarudnutí s odleskem a mírně slzavé oči.

15. Z výpovědi nprap. P.S. vyplývá, že žalobce na výzvu podrobit se dechové zkoušce odpověděl, že se podrobí, ale ne hned a že čím déle se jí podrobí, tím lépe to bude pro něj. Při výstupu z vozidla se spolujezdec držel za břicho, šel směrem k němu a říkal, že je mu zle, že asi bude potřebovat záchrannou službu. Na to mu svědek řekl, ať si sedne na kraj vozovky a že záchranou službu zavolá. Spolujezdec neuposlechl a lehl si na kapotu služebního vozu. Po nastartování motoru svědek vyzval žalobce ať upustí od svého jednání, jelikož kontrola neskončila. Následně gestikuloval před vozidlem, aby žalobce zastavil, na to se žalobce pousmál, ukazoval, že neslyší a pomalu se rozjel směrem na Milevsko. Odmítnutí zdravotní pomoci ze strany spolujezdce též svědek potvrdil.

16. Ve spise je založen protokol o výpovědi žalobce ze dne 12. 5. 2023, který k výzvě podrobit se dechové zkoušce vypověděl, že: „Já jsem neodmítl, ale říkal jsem, ať chvilku počká, že se domluvím s panem J., jak je na tom. Dohadovali jsme se dost dlouho s policií a skončilo to tak, že pan J. vystoupil, šel k policejnímu autu. Policisti odešli od auta, takže jsem nabyl dojmu, že mu pomůžou. Tím jsem si myslel, že je tím výkon Policie u konce. Odjížděl jsem k matce do Petrovic. Nevšimnul, jsem si, že na mě policista mává a nevěděl jsem, že chtějí, abych zastavil. Já jsem jim neodmítl dechovou zkoušku, a nepochopil jsem přesně, že ještě neukončili svůj zásah.“ Žalobce též uvedl, že zaregistroval v kabině zápach alkoholu, jeho spolujezdec byl pod vlivem alkoholu.

V. Právní hodnocení krajského soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“). Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

18. Žaloba není důvodná.

19. Soud se nejprve zabýval námitkou, zda napadené rozhodnutí je přezkoumatelné.

20. V souvislosti s tím soud poukazuje na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013–25). Z odůvodnění rozsudku musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Krajský soud neshledal žádnou z vad, pro kterou by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný řádně vypořádal s námitkami žalobce i s podklady pro vydání rozhodnutí. Krajský soud považuje napadené rozhodnutí za přezkoumatelné, neboť je patrné, z jakých skutkových zjištěný žalovaný vycházel, je zjevné, jakými úvahami se při hodnocení tohoto skutkového stavu řídil a proč jej podřadil pod použité právní normy. Žalovaný se řádně vypořádal s odvolacími námitkami žalobce. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, proč žalovaný nepovažoval za důvodnou právní argumentaci žalobce a proč námitky považuje za liché. Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů není důvodná.

21. Žalobce popíral, že by se dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silniční dopravě, neboť se neodmítl podrobit dechové zkoušce. Namítal nevěrohodnost svědeckých výpovědí zasahujících policistů a odkazoval na videozáznam ze silniční kontroly.

22. Z § 5 odst. 1 písm. f) zák. č. 361/2000 sb. plyne, že je řidič vozidla povinen se na výzvu podrobit vyšetření podle zvláštního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem.

23. Podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu „[f]yzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) nebo g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou.“ Z citovaného ustanovení plyne, že odmítne–li se řidič vyšetření podrobit, dopustí se uvedeného přestupku. K naplnění této skutkové podstaty přestupku tak není podstatné, zda řidič vozidla byl nebo nebyl skutečně pod vlivem alkoholu, ale skutečnost, že z jeho strany došlo k odmítnutí podrobit se vyšetření.

24. Nejvyšší správní soud judikoval, že za odmítnutí považuje nejenom výslovný projev vůle, ale např. i podmiňování podstoupení vyšetření různými nesplnitelnými podmínkami, jako je odvoz spolujezdce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 As 33/2007–150). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2008, č. j. 8 As 11/2007–56, č. 2308/2011 Sb. NSS, se řidič nemůže zprostit odběru krve tvrzením o zdravotním riziku ani odběru moči poukazem na svou časovou zaneprázdněnost. Též podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 5 As 72/2006–93, za důvodné odmítnutí vyšetření ke zjištění, zda řidič není ovlivněn alkoholem, nelze považovat ani subjektivní názor přestupce, že odběr krve je nebezpečným pro jeho zdraví.

25. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný vycházel z úředního záznamu o silniční kontrole, z oznámení o přestupku, výslechu svědků (dvou zasahujících policistů) a videozáznamu o silniční kontrole. K námitce žalobce, že se chtěl podrobit dechové zkoušce, ale až později, žalovaný uvedl, že „není na řidiči, aby si určoval dobu, kdy se vyšetření podrobí, tedy i faktické nepodrobení se je třeba považovat za odmítnutí. Námitkou týkající se dechové zkoušky se žalovaný zabýval a odůvodnil, proč jí neshledal důvodnou. Ze svědeckých výpovědí policistů vyplývá, že žalobce dechovou zkoušku záměrně oddaloval s ohledem na zdravotní indispozici jeho spolujezdce, která však nebyla potvrzena. Nepodrobil se na výzvu policie dechové zkoušce, ani vyšetření a následně z místa silniční kontroly odjel.

26. Krajský soud se ztotožňuje se závěry žalovaného, že v daném případě se žalobce nemohl zprostit povinnosti podrobit se dechové zkoušce s odkazem na pozdější dobu bez udání vážného důvodů (z videozáznamu je zřejmé, že žalobce uvádí, že neví, kdy se dechové zkoušce podrobí), nebo s odkazem na tvrzenou zdravotní indispozici spolujezdce. Žalobce byl povinen se na výzvu bez zbytečného odkladu podrobit jak dechové zkoušce, tak i odběru krve, což neučinil. Z videozáznamu je zřejmé, že se žalobce odmítl podrobit vyšetření, poté co byl poučen, že bude hradit náklady. K namítané zdravotní indispozici spolujezdce soud uvádí, že policie nabízela pomoc záchranné služby, kterou pan R. J. odmítl, neuposlechl výzvy a lehl si na kapotu služebního vozidla, zdravotní indispozici ovšem předstíral. Žalobce z místa kontroly ujel.

27. Žalobce namítal nevěrohodnost výpovědí zasahujících policistů. Soud se proto zabýval, zda lze na základě výpovědí zasahujících policistů považovat přestupek za dostatečně prokázaný.

28. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 29. 8. 2011, č. j. 8 As 13/2011–54) je třeba vycházet z domněnky o věrohodnosti výpovědi policisty, neboť tento zpravidla nemá (na rozdíl od účastníků řízení) na výsledku věci jakýkoliv zájem a vykonává pouze svoji služební povinnost. Otázkou věrohodnosti zasahujícího policisty jako svědka se přitom zabýval Nejvyšší správní soud též v rozsudku ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007–114, v němž vyslovil, že „(…) k osobě policisty a tím i věrohodnosti jeho výpovědi soud dodává, že nemá důvodu pochybovat o pravdivosti jeho tvrzení, neboť na rozdíl od stěžovatele neměl policista na věci a jejím výsledku jakýkoliv zájem, vykonával jen svoji služební povinnost, při níž je vázán závazkem, aby případný zásah do práv a svobod osob, jímž by v souvislosti s jeho činností mohla vzniknout újma, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo úkonem; nebyl zjištěn žádný důvod, pro který by policista v této věci uvedené zásady překročil.“ Z tohoto vyplývá, že aby bylo možno učinit závěr o případné nevěrohodnosti policisty jako svědka, musely by k tomu přistoupit další okolnosti, které by těmto závěrům nasvědčovaly (přehnaná horlivost při výkonu služební povinnosti, šikanózní jednání ve vztahu k žalobci apod.).

29. V nyní řešené věci byly výpovědi zasahujících policistů konzistentní a nevykazovaly žádné rozpory či nejasnosti. Obsahově se shodovaly. Při výpovědi policistů prováděné po několika měsících od spáchání přestupku, lze případné odchylky i pochopit. Policisté se nemohou pamatovat všechny jednotlivé zjištěné přestupky do nejmenšího detailu. Takové požadavky nelze na příslušníky policie s ohledem na množství přestupků, jimiž se zabývají, požadovat. Nicméně žádné významné odchylky nebyly v případě výpovědi zasahujících policistů ze strany krajského soudu shledány. Svědci shodně uvedli, že se žalobce odmítl podrobit jak dechové zkoušce, tak i odběru krve, když tato vyšetření oddaloval. Tyto výpovědi neobsahovaly žádné zásadní rozpory se záznamem o silniční kontrole, oznámením o přestupku a videozáznamem o silniční kontrole, či fotodokumentací (prokazující jednání spolujezdce, když si lehl na kapotu služebního vozidla). V projednávané věci nebyl zjištěn ani žádný motiv, proč by zasahující policisté měli mít zájem na vině žalobce než prostý výkon jejich služby. Z obsahu správního spisu není patrná ani nepřiměřená míra horlivosti (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2011, č. j. 7 As 83/2010–63). Policistu přitom lze považovat za nestranného svědka, není–li žádným způsobem motivován, ať již negativně či pozitivně, aby jeho svědectví vedlo k určitému výsledku řízení, v němž má podat svědectví. Policista v pozici svědka je stejně tak jako jiná fyzická osoba povinen vypovídat pravdu a nic nezamlčovat (srov. § 55 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu).

30. Krajský soud k námitkám žalobce o nevěrohodnosti svědeckých výpovědí policistů dodává, že na rozdíl od žalobce, který byl motivován, policisté na věci neměli osobní zájem. Žalobce, jemuž postih za spáchaný přestupek hrozí, není na rozdíl od nezainteresovaných policistů nestranný (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2014, č. j. 10 As 108/2014–25). Žalobce přitom neuvedl žádné skutečnosti, jež by znevěrohodnily výpovědi zasahujících policistů. Žalobce rovněž odkazoval na videozáznam, z něho ovšem nevyplynuly odlišné skutečnosti, než uváděli zasahující policisté. Z videozáznamu krajský soud zjistil, že žalobce po opětovných výzvách a zákonném poučení dechovou zkoušku skutečně oddalovat. Z videozáznamu není patrné, zda žalobce skutečně uváděl, že mu pomůže každá minuta, co bude oddalovat dechovou zkoušku, to samo o sobě však nezakládá nepravdivost svědeckých výpovědí. Soud považuje výpovědi policistů za věrohodné a nepovažuje námitku o smyšlené větě (srov. odstavec 4. tohoto rozsudku) za důvodnou.

31. Žalobce v žalobě též rozporoval tvrzení policistů o tom, že by měl zarudlé oči. K tomu lze odkázat na výpověď žalobce ze dne 12. 5. 2023. Na otázku, zda se může žalobce vyjádřit k zarudlým očím tento odpověděl: „Nepřipadalo mi, že bych měl oči zarudlé. Jsem nekuřák a pan J. v kabině kouřil, tak možná z toho.“ Z tohoto vyjádření je zřejmé, že žalobce připustil, že by zarudlé oči mohl mít a nelze proto mít důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědi policistů. Skutečnost, zda měl žalobce zarudlé oči, však není rozhodná pro závěr, zda se žalobce dopustil uvedených přestupků či nikoliv.

32. V průběhu řízení nevyvstaly indicie o tom, že by chování zasahujících policistů bylo nestandardní, nebo že by měli osobní zájem na věci. Rovněž nebyly zajištěny žádné důkazy zpochybňující obsah výpovědí zasahujících policistů. V projednávané věci tak bylo dostatečně prokázáno, že žalobce spáchal přestupek, neboť svým jednáním porušil ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) ve spojení s ustanovením § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, jestliže odmítl se podrobit dechové zkoušce.

33. Co se týče přestupku spočívajícího v nezastavení motorového vozidla na signál policejní hlídky, žalobce namítal, že zastavení neproběhlo předepsaným způsobem.

34. Podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 5. zákona o silničním provozu „[f]yzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla v rozporu s § 4 písm. b) nebo c) nezastaví vozidlo na signál, který jí přikazuje zastavit vozidlo, nebo na pokyn k zastavení vozidla daný osobou k tomu oprávněnou při řízení nebo usměrňování provozu na pozemních komunikacích anebo při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.“ 35. Žalovaný vycházel z výpovědí svědků (policistů), úředního záznamu a videozáznamu. Krajský soud se ztotožňuje s žalovaným, že z videozáznamu jednoznačně vyplývá, že služební vozidlo mělo rozsvíceno světelnou signalizaci s nápisem „STOP“ (v čase 01:35 záznamu), přitom již na základě této skutečnosti byl žalobce povinen zastavit vozidlo. Služební vozidlo zastavilo uprostřed silnice naproti jedoucímu vozidlu se světelným signálem „STOP“ (v čase 01:39 záznamu). Žalobce byl identifikován jako řidič předmětného vozidla, a to z úřední činnosti zasahující hlídky (při střetnutí vozidel), tak i z videozáznamu. Žalobce v průběhu správního řízení ani v žalobě nerozporoval, že by předmětné vozidlo neřídil. Z videozáznamu je též zřejmé, že žalobce nezastavil vozidlo, ba naopak se snažit služební vozidlo objet, přitom do něho lehce narazil. Poté ujel pryč. Krajský soud má za prokázané, že skutkový stav byl žalovaným zjištěn řádně, přičemž zásah je zachycen na videozáznamu, který potvrzuje svědecké výpovědi zasahujících policistů. Policejní hlídky, kteří dostali oznámení o dvou podnapilých mužích, a proto čekaly na předmětné vozidlo za účelem jeho zastavení a provedení kontroly. Krajský soud tak stejně jako žalovaný má za prokázané ze zjištěných a provedených důkazů, že žalobce na výzvu policejní hlídky vozidlo nezastavil, čímž porušil § 125c odst. 1 písm. f) bod 5. zákona o silničním provozu.

36. Žalobce namítá, že žalovaný neprokázaně tvrdil, že žalobce byl v čase 05:04 hod. pod vlivem alkoholu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl: „protiprávního jednání žalobce nezanechal ani v čase 05:04 hod. v Milevsku, kdy se snažil očividně stále pod vlivem alkoholu odjet vozidlem pryč a nezastavil na světelnou signalizaci“. Tato námitka žalobce však není důvodná, jestliže žalobce není postihován za řízení pod vlivem alkoholu.

VI. Závěr a náklady řízení

37. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Podstatný obsah spisu V. Právní hodnocení krajského soudu VI. Závěr a náklady řízení