55 Ad 13/2025– 59

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobkyně: M. M. N. zastoupena advokátkou Mgr. Martinou Klementovou sídlem Veleslavínova 363/33, 301 00 Plzeň proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 7. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 7. 2025, č. j. X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 210 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a argumentace účastníků řízení

1. Podstatou nyní projednávané věci je oprávněnost žádosti žalobkyně o zvýšení starobního důchodu o částku za vychované dítě, tzv. výchovné, podle § 34a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a to za dvě děti, které byly svěřeny do péče jejího manžela („manžel“ či „otec dětí“).

2. Krajský soud v Českých Budějovicích se touto věcí zabývá znovu poté, co byl jeho zamítavý rozsudek ze dne 27. 8. 2024, č. j. 55 Ad 7/2024–32, v němž dospěl k závěru o převažující péči otce z důvodu pravomocného rozsudku civilního soudu, kterým mu byly děti svěřeny do péče, zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2025, č. j. 3 Ads 198/2024–41. Kasační soud oproti krajskému soudu dospěl k závěru, že výchova dítěte může být u žadatele zohledněna i v případě, pokud jsou kumulativně splněny dvě podmínky, a to (i) jedná se o dítě manžela, (ii) jemuž bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu. Svěření dítěte do výchovy soudem je proto jednou z nutných námitek tohoto nároku, nikoli důvodem, pro který nárok vzniknout nemůže. Z tohoto důvodu krajský soud nesprávně aproboval závěry žalované, která za stěžejní považovala rozsudek o svěření dětí do péče otce, což vylučovalo žalobkyni z okruhu osob, jimž může být starobní důchod zvýšen o výživné. Nejvyšší správní soud dále zdůraznil, že součástí správního spisu jsou kromě rozsudku civilního soudu o svěření dětí manžela žalobkyně do jeho péče také rozsudky o svěření dalších dětí do pěstounské péče žalobkyně a jejího manžela a evidenční listy důchodového pojištění žalobkyně a jejího manžela. Žalobkyně v žalobě dále odkázala na výpis z živnostenského rejstříku, ze kterého se podává, že její manžel vykonával také samostatnou výdělečnou činnost.

3. V intencích výše uvedeného právního názoru Nejvyššího správního soudu zdejší soud následně rozsudkem ze dne 28. 5. 2025, č. j. 55 Ad 7/2024–60, zrušil napadené rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení z důvodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť nebylo zřejmé, z jakých důkazů a na základě jakých úvah žalovaná vycházela. Ta se dle krajského soudu nijak nevypořádala ani s dalšími důkazy, které byly v rámci správního řízení zjištěny.

4. Rozhodnutím ze dne 8. 7. 2025, č. j. X, žalovaná opětovně zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 12. 2023, č. j. VYCH–VZ–19.12.2023–ČSSZ/X, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o zvýšení starobního důchodu o částku za vychované děti – D. P. a K. L. Žalovaná konstatovala, že do vzniku manželství o děti převážně pečoval otec (péče o dceru trvala 5 let a o syna 2 roky), poté se na péči o děti podíleli s žalobkyní společně, a to až do jejich zletilosti (péče o dceru – 6,5 roku každý, péče o syna 8 let každý). Z uvedeného žalovaná dovodila, že převážně pečující osobou byl otec, který o dceru pečoval 11,5 roku a o syna 10 let, naproti tomu žalobkyně pečovala o dceru 6,5 roku a o syna 8 let.

5. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání uvedeného rozhodnutí žalované. Tvrdí, že správní orgán nerespektoval závazné právní názory krajského soudu ani Nejvyššího správního soudu, které mu uložily skutkově vyhodnotit, kdo o děti pečoval v největším rozsahu. Podle žalobkyně bylo rozhodnutí opětovně vydáno bez potřebného dokazování, je nepřezkoumatelné a vychází z pouhé formální skutečnosti, že děti byly v minulosti svěřeny do péče jejich otce.

6. Žalobkyně konkrétně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaná opětovně nevyložila, z jakých úvah vycházela, pokud uzavřela, že otec dětí o ně pečoval v největším rozsahu. Žalovaná nerespektovala závazný právní názor Nejvyššího správního soudu a krajského soudu, když v novém řízení mechanicky převzala dřívější závěry, aniž by zjistila a odůvodnila, kdo o děti osobně pečoval v největším rozsahu. Žalovaná rovněž nevyhodnotila a případně nevyvrátila zásadní podklady, zejména evidenční listy důchodového pojištění a pracovní/průběžné záznamy otce, které dle žalobkyně prokazují dlouhodobé zaměstnání neslučitelné s každodenní převážnou péčí o nezletilé. Žalovaná dále nevyhodnotila výpis ze živnostenského rejstříku a daňové podklady OSVČ otce dětí, které dokládají dlouhodobé podnikání otce. Stejně tak žalovaná opomněla vypořádat svědecká a čestná prohlášení dětí, která jednoznačně potvrzují, že každodenní péči (lékař, škola, nemoc, učení, domácnost) zajišťovala žalobkyně, zatímco otec dětí se těchto činností neúčastnil. Pouhý rozsudek o svěření dětí do péče podle žalobkyně nemůže být jediným podkladem pro závěr o tom, že otec o děti pečoval v největším rozsahu.

7. Žalobkyně dále namítá, že souhrn indicií a přímých důkazů vede k závěru, že největší podíl péče nesla žalobkyně, a to z následujících důvodů: (i) otec byl zaměstnán a současně podnikal (včetně sezónní a víkendové práce), (ii) žalobkyně po sňatku fakticky převzala celodenní péči o děti, (iii) je logicky nereálné, aby v rodině s více dětmi převážnou péči o dvě konkrétní děti zajišťovala osoba, která rodinu ekonomicky zajišťovala a trávila čas v práci a podnikáním, a (iv) žalobkyně pečovala o D. od cca 4 let a o K. od cca 1 roku až do jejich zletilosti a manželství trvalo po celé rozhodné období. Žalobkyně namítá, že argumentace „nižším důchodem otce“ je právně nerelevantní pro kritérium osobní péče; výše důchodu či daňová optimalizace OSVČ nic nevypovídají o každodenní výchově a účelem výchovného je ocenění neplacené péče, nikoli srovnání příjmů rodičů.

8. Žalobkyně má za to, že byla porušena zásada materiální pravdy (§ 3 správního řádu), neboť žalovaná měla z vlastní iniciativy obstarat a posoudit všechny rozhodné podklady (ELDP, pracovní vytížení, OSVČ, školní a zdravotní docházku, čestná prohlášení apod.), přičemž právě nedostatek důkazního hodnocení a chybějící úvahy vedl už dříve k závěru o nepřezkoumatelnosti; napadené rozhodnutí v této vadě podle žalobkyně pokračuje. Žalobkyně tvrdí, že do doby svěření dětí do péče otce rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18. 07. 1989, č. j. 4 Nc 202/88–50, péči o děti zajišťovala zejména jejich babička z otcovy strany (M. K.), protože otec docházel do zaměstnání a nepobíral rodičovský příspěvek. Žalovaná se s tímto argumentem nijak nevypořádala.

9. Žalobkyně považuje za nezákonnou argumentaci žalované, že nelze prokázat, kdo o děti pečoval větší měrou, zvláště když za ostatní nezletilé děti svěřené do pěstounské péče žalobkyně a otce jí bylo výchovné přiznáno. Žalobkyně namítá, že se v rozhodném období věnovala výhradně péči o nezletilé děti, mimo jiné o nezletilého M., na kterého pobírala rodičovský příspěvek (až do října 1992) z důvodu jeho špatného zdravotního stavu. Otec byl podle žalobkyně zaměstnán u ČSAD Vimperk, nad rámec toho podnikal jako OSVČ (evidován od 22. 6. 1992) a působil jako společník a jednatel ve společnosti L – Technic s.r.o. (od 8. 8. 2003 do 6. 5. 2020), takže z časového hlediska podle ní nemohl zajišťovat největší podíl péče. Tuto skutečnost lze dovodit i z evidence důchodového pojištění žalobkyně a otce dětí. Smyslem výchovného je kompenzace poklesu příjmu z důvodu péče o děti, a proto měla žalovaná důkladně hodnotit profesní kariéru žalobkyně a otce. Žalovaná však podle žalobkyně tyto podstatné skutečnosti v odůvodnění neuvádí.

10. Žalobkyně namítá, že rozhodnutí ČSSZ je nesprávné, neboť nedošlo ke zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností a žalobkyně nebyla vyzývána k doplnění tvrzení, a rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné. Má za to, že splňuje podmínky § 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění (osobní péče do zletilosti alespoň 10 let), když péči o nezletilou D. převzala ve věku jejích 5 let a o K. ve věku 2 let a pečovala o ně do jejich zletilosti.

11. Žalovaná ve vyjádření ze dne 6. 11. 2025 navrhla zamítnutí žaloby a současně uvedla, že při posuzování nároku na výchovné na děti manžela žalobkyně vycházela z rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 10. 7. 1989, č. j. 4 Nc 202/88 50, kterým byly obě děti svěřeny do výchovy jejich otce a dále z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 1989, č. j. 6 Co 1026/89–61, který nabyl právní moci dne 25. 9. 1989, a kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen.

12. Žalovaná nesporuje skutečnost, že žalobkyně se významnou měrou podílela na výchově dětí manžela, ale neprokázala, že v relevantním období (od uzavření manželství s otcem dětí do dosažení jejich zletilosti) se rozsah její péče o děti jakkoli vymykal obvyklému způsobu řádné společné péče rodičů o děti, tzn. že osobně pečovala o děti v největším rozsahu. Žalovaná uvedla, že v řízení o námitkách vycházela z toho, že výchovné lze zohlednit pouze u jediné osoby, a pokud dítě vychovávalo více osob, přihlíží se jen k té, která o dítě osobně pečovala v největším rozsahu. Žalovaná zdůrazňuje, že při posuzování péče v největším rozsahu není rozhodující, kdo rodinu hmotně zajišťoval nebo kdo vykonával výdělečnou činnost; podstatná je osobní péče a vlastní výchova dítěte. Podle žalované tedy nelze automaticky dovozovat rozsah výchovy z toho, že jeden z rodičů pracoval či naopak finančně zajišťoval domácnost. Dle žalované leží důkazní břemeno v řízení zahájeném na žádost primárně na žadateli. Ve výlučném zájmu žalobkyně proto podle žalované bylo, aby nejen tvrdila, ale také adekvátně prokázala, že ve srovnání s otcem dětí zajišťovala osobní péči a výchovu obou dětí převážně ona. Žalovaná přitom připouští, že právní úprava pracuje i s čestným prohlášením, avšak zdůrazňuje, že předložení čestného prohlášení samo o sobě nezaručuje vyhovění žádosti a nepostačuje k automatickému uznání péče jen na základě tohoto dokumentu. Žalovaná tvrdí, že žalobkyně neoznačila žádné další důkazní prostředky, z nichž by nade vší pochybnost vyplývalo, že otec dětí nezajišťoval výchovu ve větším rozsahu. Uzavřela, že se v řízení o námitkách při absenci detailnějších podkladů nepodařilo prokázat, že by žalobkyně o děti manžela celkově pečovala v největším rozsahu, a proto žalobkyni nepřiznala zvýšení procentní výměry starobního důchodu za výchovu těchto dětí.

13. Žalobkyně v replice ze dne 21. 11. 2025 uvedla, že žalovaná ve svém vyjádření pouze opakuje tvrzení z napadeného rozhodnutí, aniž by se konkrétně vypořádala s jednotlivými žalobními body. Žalobkyně předložila veškeré důkazy, které mohla předložit (čestná prohlášení dětí, výpis z živnostenského rejstříku otce) a podle ní je pravidelná a dlouhodobá péče těmito důkazy prokazována. Žalovaná pouze konstatuje, že žalobkyně svá tvrzení neprokázala, aniž by se věcně zabývala předloženými podklady.

14. Otec dětí ani přes výzvu soudu práva osoby zúčastněné na řízení nevyužil (na tuto výzvu nereagoval).

II. Posouzení věci krajským soudem

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). Soud ve věci rozhodl bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

16. Žaloba je důvodná.

17. Krajský soud předně uvádí, že institut výchovného zavedl zákon č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů („zákon č. 323/2021 Sb.“), přijatý s účinností od 1. 1. 2023 na podkladě poslaneckého pozměňovacího návrhu (č. 8828, poslanec Jan Hamáček, sněmovní tisk č. 1230/1, 8. volební období Sněmovny, 2017–2021).

18. Výchovné je zvláštním příspěvkem k důchodu. Jeho cílem je dle odůvodnění pozměňovacího návrhu ocenit osoby, které dlouhodobě pečovaly o děti a tím přispěly k budoucímu financování důchodového systému prostřednictvím nových pojištěnců. Jedná se o pevně stanovenou částku (počátečně 500 Kč), která se přičítá k procentní výměře starobního důchodu toho, kdo se o dítě staral v největším rozsahu; při péči o více dětí se částka násobí jejich počtem. Výchovné se vztahuje jak na nově přiznávané důchody, tak i na důchody již vyplácené před účinností nové právní úpravy.

19. Podle § 34a odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29 odst. 1 až 4 nebo podle § 31, se na žádost zvyšuje ode dne, od něhož se tento důchod přiznává, za každé dítě, které pojištěnec vychoval.

20. Žalobkyni byl starobní důchod přiznán před 1. 1. 2023, pro tyto případy se výchovné hodnotí podle čl. II přechodných ustanovení zákona č. 323/2021 Sb.

21. Podle čl. II bodu 1 zákona č. 323/2021 Sb., starobní důchody přiznané ode dne, který spadá do období před 1. lednem 2023, se zvýší o 500 Kč měsíčně za každé dítě, které pojištěnec vychoval, od splátky důchodu splatné v lednu 2023, jsou–li splněny podmínky stanovené v bodech 3 až 5; toto zvýšení náleží k procentní výměře starobního důchodu.

22. Podle čl. II bodu 3 zákona č. 323/2021 Sb., podmínky výchovy dítěte se pro účely zvýšení podle bodu 1 posuzují u všech pojištěnců podle právních předpisů účinných ke dni, od něhož byl starobní důchod přiznán, pokud se dále nestanoví jinak; tyto podmínky platí i v případě, že o dítě osobně pečoval muž. Výchovu téhož dítěte nelze pro účely zvýšení podle bodu 1 současně započítat více osobám. Vychovávalo–li totéž dítě více osob, přihlíží se k výchově dítěte jen u té osoby, která o dítě osobně pečovala v největším rozsahu; to platí i v případě, že u téhož dítěte byla jeho výchova zohledněna při stanovení důchodového věku ženy. Zvýšení starobního důchodu podle bodu 1 nenáleží, pokud se pojištěnec vůči dítěti dopustil jako pachatel, spolupachatel nebo účastník úmyslného trestného činu proti životu a zdraví, proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo proti rodině a dětem podle trestního zákoníku nebo obdobných úmyslných trestných činů podle dříve platných právních předpisů.

23. Podle § 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti aspoň po dobu pěti roků; to však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat. Pokud dítě zemřelo po dosažení 5 let věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečovala o dítě od jeho narození do jeho úmrtí; ustanovení vět první a druhé tím nejsou dotčena.

24. Podle § 20 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, dítětem se pro účely tohoto zákona rozumí dítě vlastní, a pokud se dále nestanoví jinak, též dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů. Pro účely účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. j) a společného prohlášení o péči o dítě se dítětem rozumí dítě vlastní a dítě osvojené toho rodiče, který dítě předává do péče jiné osobě.

25. Podle § 20 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, za dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů se považuje dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě manžela, který na základě rozhodnutí soudu nebo dohody rodičů schválené soudem o dítě převážně pečuje, dítě manžela, nemá–li druhý z rodičů rodičovskou zodpovědnost, a dítě manžela, zemřel–li druhý rodič dítěte nebo není–li znám. Za dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů se považuje dále dítě, jež bylo převzato do péče na základě rozhodnutí soudu, orgánu sociálně–právní ochrany dětí nebo dřívějšího příslušného orgánu o svěření dítěte do péče budoucího osvojitele nebo do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, a dítě, jež bylo převzato do péče na základě předběžného opatření nebo prozatímního rozhodnutí vydaného v rámci řízení o svěření dítěte do výchovy.

26. Jde–li o důkazní břemeno v řízení o žádosti o výchovné, lze uvést, že jde o zvláštní typ sporného řízení, v němž proti sobě stojí osoba dosud pobírající dávku výchovného a žadatel, který tvrdí, že o děti převážně pečoval on, resp. že osoba dosud pobírající výchovné nebyla převážně pečující osobou (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2025, č. j. 2 Ads 63/2025–34). V obecné rovině platí, že v tomto řízení leží důkazní břemeno na žadateli o příspěvek, nelze jej však vyžadovat v takové míře, která není pro samotného žadatele únosná (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 4. 2025, č. j. 8 Ads 21/2025–36).

27. Žalobkyně ve správním řízení uváděla, že to byla ona, kdo o děti pečoval v největším rozsahu. K tomu kromě rozsudku civilního soudu o svěření dětí (D. a K.) do péče otce, doložila rozsudky týkající se svěření do péče i jiných dětí. V předchozím řízení před krajským soudem pak doplnila výpis z živnostenského rejstříku otce a dále čestná prohlášení syna K. L. a dalších dětí svěřených žalobkyni a jejímu tehdejšímu manželovi do pěstounské péče, podle nichž se na jejich výchově podílela v největší míře žalobkyně.

28. Žalovaná byla zrušujícím rozsudkem krajského soudu zavázána, nechť řádně odůvodní své závěry o tom, že převážně pečující osobou byl otec a nechť se vypořádá také s dalšími důkazy obsaženými ve správním spisu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaná hodnotila žalobkyní namítanou skutečnost týkající se podnikání otce dětí, v důsledku jehož časové náročnosti dle žalobkyně nemohl být osobou o děti převážně pečující. K tomu žalovaná uvedla, že taktéž žalobkyně byla v letech 1990 až 1997 OSVČ, a tudíž nemohla o děti výlučně pečovat sama. Žalovaná dospěla k závěru, že v dané situaci je obtížné hledat důkazy, jež by převážně pečující osobu osvědčovaly, proto konstatovala, že žalobkyně a její tehdejší manžel od uzavření manželství až do zletilosti dětí tyto vychovávaly společně ve stejné míře. S ohledem na skutečnost, že otec o děti pečoval již před uzavřením manželství s žalobkyní, je jeho podíl na péči dle žalované převažující.

29. Z uvedeného vyplývá, že se žalovaná tomu, zda péče otce byla limitována jeho podnikatelskou činností věnovala. Nijak se však v této souvislosti již nezabývala rozsahem, v jakém byla tato činnost otcem v porovnání s podnikatelskou činností žalobkyně v rozhodné době vykonávána, a to ačkoli měla k dispozici evidenční listy důchodového pojištění. Stejně tak žalovaná v této souvislosti nijak nezohlednila skutečnost, na kterou poukazoval již Nejvyšší správní soud ve svém zrušovacím rozhodnutí, podle níž otec byl vedle své podnikatelské činnosti také zaměstnán. Zůstává tedy nezodpovězeno, do jaké míry byl otec dětí v rozhodné době vytížen pracovní činností (ať už v rámci své podnikatelské činnosti či jako zaměstnanec) a mohl se tak reálně věnovat péči o děti. V této souvislosti pak neobstojí ani prosté konstatování žalované, podle kterého i žalobkyně vykonávala v letech 1990 až 1997 podnikatelskou činnost, a proto se o děti nemohla starat výlučně ona. Podstatou tohoto řízení ovšem není to, která osoba se o děti starala výlučně, nýbrž to, kdo o děti pečoval převážně. Povinností žalované tak bylo uvést, do jaké míry žalobkyni tato činnost – v porovnání s pracovním vytížením manžela – omezovala v péči o děti. Odhlédnout nelze ani od toho, že žalobkyni a jejímu manželovi byly svěřeny do péče další čtyři děti, což mělo na časovou náročnost péče o všechny děti v domácnosti nepochybně vliv. Podstatné je i to, že žalobkyni bylo výchovné za péči o tyto děti přiznáno 30. Žalovaná pak byla v rámci předchozího řízení krajským soudem seznámena i s čestnými prohlášeními syna K. L. a dalších dětí, podle nichž o ně v největší míře pečovala právě žalobkyně. Ani k těm se však v odůvodnění napadeného rozhodnutí nijak nevyjadřuje a nehodnotí je, ačkoli na ně ve vyjádření k žalobě výslovně reaguje, když uvádí, že jimi důkazní břemeno žalobkyně neunáší.

31. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná ani v rámci opakovaného rozhodování o žádosti žalobkyně nedostatečně zjistila skutkový stav věci. Ačkoli měla k dispozici důkazní prostředky předložené žalobkyní, tyto buď nehodnotila vůbec nebo tak činila neúplně. Za tohoto stavu nemůže obstát její závěr o tom, že v rámci doby, po kterou trvalo manželství, nelze zjistit, kdo o děti pečoval ve větším rozsahu a je tak třeba vycházet z předpokladu, že žalobkyně i její manžel pečovali ve stejné míře.

32. V neposlední řadě krajský soud upozorňuje na to, že ačkoli žalovaná na jedné straně tvrdí, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by za dobu trvání manželství o děti pečovala ve větším rozsahu ona, na druhou stranu činí bez jakéhokoli důkazu závěr o tom, že před uzavřením manželství byl převážně pečující osobou otec. Povinností žalované bylo i tuto skutečnost podložit důkazy, obzvlášť pokud právě na jejím základě (a v rámci tohoto řízení nově) učinila rozhodující závěr o převážně pečující osobě (srov. bod 32 rozsudku NSS ze dne 12. 3. 2025, č. j. 10 Ads 271/2024–35, č. 4676/2025 Sb. NSS). Po žalobkyni přitom nelze spravedlivě požadovat, aby prokazovala, která osoba se o děti starala od jejich narození do doby, než péči převzala ona. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné i v části týkající se péče o děti v době před uzavřením manželství.

III. Závěr a náklady řízení

33. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení (nedostatek důvodů rozhodnutí) postupem dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Vzhledem k tomuto zrušovacímu důvodu krajský soud nepřistoupil k provedení žalobkyní navrhovaných důkazů v rámci soudního řízení. Vysloveným závazným právním názorem je žalovaná v dalším řízení vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s). Její povinností napříště bude řádně a úplně posoudit veškeré podklady, které byly v řízení o žádosti žalobkyně shromážděny – zejména evidenční listy důchodového pojištění, písemnosti osvědčující rozsah pracovní náplně otce dětí a žalobkyně, rozhodnutí týkající se péče o všechny děti žalobkyně a jejího manžela a čestná prohlášení dětí, s nimiž byla žalovaná seznámena v rámci předchozího soudního řízení. Žalovaná dále doplní spisový materiál o důkazy osvědčující péči o děti v době od jejich narození do uzavření manželství otce dětí s žalobkyní. Na základě těchto podkladů žalovaná vyhodnotí, zda otec dětí měl s ohledem na své pracovní vytížení možnost být osobou, která o děti v rozhodné době pečovala v největší míře. Stejnou optikou žalovaná posoudí rozsah péče ze strany žalobkyně.

34. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

35. Žalobkyně měla plný procesní úspěch, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří náhrada nákladů právního zastoupení. Ty spočívají v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a replika k vyjádření žalované – 4 620 Kč za úkon) celkem v částce 13 860 Kč [§ 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce celkem 1 350 Kč (3 x 450 Kč; § 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 15 210 Kč. Uvedenou částku je žalovaná povinna právní zástupkyni žalobkyně uhradit do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.