55 Af 23/2021– 37

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Lenky Oulíkové a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci žalobkyně: DONAUCHEM s.r.o., IČO 43774750, sídlem Za Žoskou 377, Nymburk, zastoupená advokátem Mgr. Janem Tomaierem, sídlem Černokostelecká 281/7, Praha, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem Budějovická 7, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2021, č. j. 12592–3/2021–900000–314, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Celní úřad pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) dodatečným platebním výměrem ze dne 7. 1. 2021, č. j. 7527/2021–610000–51 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), dodatečně doměřil žalobkyni antidumpingové clo na zboží uvedené v celním prohlášení ev. č. 18CZ61000018908217 (peroxodisíran sodný SODIUM PERSULFATE MIN. 99% CAS: 7775–27–1) ze dne 16. 7. 2018 (dále jen „Zboží“) ve výši 546 061 Kč. Důvodem bylo zjištění, že ABC Chemicals (Shanghai) Co., Ltd. (dále jen „ABC Shanghai“), jejíž prohlášení na faktuře žalobkyně předložila v celním řízení, již v roce 2018 nebyla výrobcem dováženého zboží. Na propuštěné zboží tak mělo být dle celního úřadu použito antidumpingové clo vztahující se na „všechny ostatní společnosti“ ve výši 71,8 %.

2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že první odstavec výroku zní: „Celní úřad pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“), jako věcně a místně příslušný správní orgán k provedení kontroly po propuštění zboží podle ustanovení § 6 odst. 2 věta první a § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů s přihlédnutím k ustanovení § 3 odst. 1, § 4 odst. 2 a § 5 zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní zákon“), rozhodl v souladu s ustanovením § 101, § 102, § 143 a §147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), v souladu se zněním článku 29 a článku 48 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále také „celní kodex Unie“), ve spojení s nařízením Rady (EHS) č. 2658/87, o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/1925 ze dne 12. října 2017, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, s ohledem na prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1343/2013 ze dne 12. prosince 2013, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz peroxosíranů (persíranů) pocházejících z Čínské lidové republiky na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009 tak, že podle článku 102 odst. 3 a článku 105 odst. 3 celního kodexu Unie dodatečně doměřuje obchodní společnosti DONAUCHEM s.r.o., sídlem Za Žoskou 377, 288 02 Nymburk, DIČ: CZ43774750 (dále jen „kontrolovaná osoba“), na zboží uvedené v celním prohlášení ev. č. 18CZ61000018908217 ze dne 16.7.2018 částku antidumpingového cla resultujícího z celního dluhu vzniklého podle článku 77 odst. 1 písm. a) celního kodexu Unie v kontextu s ustanovením § 21 odst. 1 celního zákona ve výši 546.061,– Kč.“ Ve zbývající části ponechal výrok beze změny. Obsah žaloby 3. Žalobkyně namítá, že doměření cla bylo v rozporu se zásadou zákazu retroaktivity. Rozhodnutí celních orgánů přiznávají retroaktivní účinky zjištěním orgánů EU při šetření údajného obcházení antidumpingových opatření podle čl. 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. 6. 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (tzv. „Základní nařízení“). Šetření Komise ve vztahu k ABC Shanghai bylo zahájeno prováděcím nařízením Komise (EU) č. 2019/1584 ze dne 25. září 2019 o zahájení šetření možného obcházení antidumpingových opatření uložených prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1343/2013 na dovoz peroxosíranů (persíranů) pocházejících z Čínské lidové republiky a o zavedení celní evidence tohoto dovozu (dále jen „PNK 2019/1584“). Toto nařízení v článku 2 stanovilo povinnost přijmout vhodná opatření k zavedení celní evidence dovozu do Unie po dobu devíti měsíců a odkazovalo na čl. 13 odst. 3 a 14 odst. 5 Základního nařízení. Podle článku 13 odst. 3 Základního nařízení se šetření zahájí nařízením Komise, ve kterém lze dát současně „pokyn celním orgánům, aby evidovaly dovoz v souladu s čl. 14 odst. 5 nebo aby vyžadovaly složení jistoty. Jakmile zúčastněná strana nebo členský stát podá žádost, která odůvodňuje zahájení šetření, a Komise dokončí její posouzení nebo jakmile Komise sama určí, že je nutné šetření zahájit, informuje o tom členské státy. (…) Jestliže definitivně zjištěné skutečnosti prokáží, že působnost opatření má být rozšířena, učiní tak Komise přezkumným postupem podle čl. 15 odst.

3. Rozšíření působnosti nabývá účinku dnem, kdy byla stanovena povinnost vést celní evidenci podle čl. 14 odst. 5 nebo vyžadovat složení jistoty.“ 4. Prvostupňové rozhodnutí vychází ze závěrů zprávy Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), kterým mělo být zjištěno, že ABC Shanghai ke dni 1. 1. 2018 údajně skončila svou činnost. Celní úřad tak dospěl k závěru, že nemělo být použito individuální clo stanovené pro zboží vyrobené ABC Shanghai, což aplikoval i na dovozy, k nimž došlo před zveřejněním závěrů tohoto šetření. Žalobkyně uvádí, že k rozšíření působnosti antidumpingového cla postupem podle čl. 13 Základního nařízení v návaznosti na provedené šetření má docházet v souladu s čl. 14 odst. 5 Základního nařízení od doby zavedení celní evidence. Pouze takový postup není v rozporu se zásadou zákazu retroaktivity. K tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 20. 2. 2014, č. j. 7 Afs 76/2013–83, a rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 6. 6. 2013, ve věci C–667/11, Paltrade EOOD. Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/477 ze dne 31. března 2020, kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/39, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz peroxosíranů (persíranů) pocházejících z Čínské lidové republiky na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (EU) 2016/1036 („PNK 2020/477“) rozšířilo sazbu konečného antidumpingového cla 71,8 % na dovoz deklarovaný jako vyráběný společností ABC Shanghai pod doplňkovým kódem TARIC A820 ode dne 27. 9. 2019. Jelikož k dovozu Zboží došlo po zavedení celní evidence, nemohlo být celním úřadem clo doměřeno. Žalobkyně vytýká žalovanému, že se nevypořádal s namítaným retroaktivním působením nad rámec PNK 2020/477. Uvádí, že v době dovozu Zboží nemohla zjistit skutečnosti později uvedené ve zprávě OLAF, na jejichž základě jí bylo antidumpingové clo doměřeno s nepřípustnou zpětnou účinností. Zpráva OLAF uvádí, že ABC Shanghai byla ve všech předpisech ukládajících antidumpingové clo na peroxosírany pocházející z Čínské lidové republiky výslovně vymezena jako vyvážející výrobce, přičemž použití individuální sazby ve výši 0 % pro společnost ABC Shanghai bylo podmíněno předložením platné obchodní faktury obsahující prohlášení, že dotčený produkt byl v této společnosti vyroben. Takto žalobkyně postupovala a předložila potřebné doklady včetně obchodní faktury č. 18SAC05181 ze dne 21. 5. 2018, na níž je uvedeno Zboží a prohlášení o výrobci (ABC Shanghai), a dále prohlášení o výrobci na dokladu FORM A č. G1839B35N8860081 ze dne 24. 5. 2018, kde je rovněž uvedena ABC Shanghai jako výrobce. Rozhodným dnem pro zavedení antidumpingového cla může být až zavedení celní evidence. Jelikož prohlášení jsou datována přede dnem 26. 9. 2019, zpětné stanovení cla se na dovoz Zboží vztahovat nemůže. Celní úřad dle žalobkyně posupoval v rozporu s právní úpravou, neboť jí doměřil antidumpingové clo na Zboží na základě celní evidence, která byla zavedena až po přijetí celního prohlášení. Základní nařízení, PNK 2019/1584 ani PNK 2020/477 neumožňují doměřit clo před datem 27. 9. 2019. Dle názoru žalobkyně nemohl celní úřad doměřit daň ani s ohledem na závěry ve zprávě OLAF, neboť by to bylo v rozporu s uvedenými nařízeními. Napadené rozhodnutí vady prvostupňového rozhodnutí nenapravilo. Žalovaný sice uznal, že celní úřad nesprávně opřel své rozhodnutí o nařízení PNK 2020/477, avšak pouze upravil výrok tak, aby odkazoval na jiné právní předpisy. Žalobkyně má za to, že argumentace žalovaného se míjí s její odvolací argumentací. Žalovaný nesrozumitelně rekapituloval postupy Komise a OLAF v souvislosti s celním režimem peroxosíranů a nepolemizoval s jejími argumenty, včetně odkazů na relevantní předpisy. Úvaha žalovaného je formalisticky založena na tom, že vyměřené clo se zakládalo na nařízení Rady (ES) č. 1184/2007 a dovozci tomu měli být přizpůsobeni bez ohledu na šetření zahájené Komisí, respektive OLAF, a předpokládat vyměření cla. Tato konstrukce vylučuje retroaktivní výklad tím, že nepřiznává žádnou relevanci prováděcím nařízením, jimiž byla stanovena a následně na podkladu šetření OLAF zrušena individuální sazba pro některé „spolupracující“ vývozce. Argumentace žalovaného v podstatě popírá, že by v rámci celního řízení ohledně antidumpingového cla mohlo dojít k retroaktivitě. Takový přístup považuje žalobkyně za nepřípustné vyprázdnění zásady zákazu retroaktivního zdanění. Znamenalo by to, že celní deklarant by byl bez jakékoliv právní ochrany, což je v rozporu se zásadami právního státu (zásadou zákazu retroaktivity), které uznává i nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „celní kodex“).

5. Žalobkyně též namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Dle žalobkyně odůvodnění trpí zásadními vadami. Správní orgán musí nejen řádně popsat skutková zjištění a právní hodnocení, ale rovněž se vypořádat s veškerými vznesenými námitkami, které nestačí odmítnout a uvést názor orgánu celní správy. Je třeba se vyhnout souhrnným skutkovým zjištěním, jimiž se zjišťuje skutkový stav na základě více provedených důkazů.

6. Žalobkyně dále namítá zásah do legitimního očekávání. Skutečnost, že clo bylo vyměřeno v rámci zjednodušeného postupu na základě celního prohlášení deklaranta, nic nemění na tom, že žalovaný (patrně míněno žalobkyně – pozn. soudu) vycházel v době učinění celního prohlášení z prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1343/2013 ze dne 12. prosince 2013, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz peroxosíranů (persíranů) pocházejících z Čínské lidové republiky na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009 (dále jen „PNR 1343/2013“) a z prohlášení výrobce, které neměl na rozdíl od Komise a OLAF možnost přezkoumávat. Výklad zastávaný žalovaným vede k závěru, že celní subjekt, který spoléhá na informace o určitém preferenčním režimu či individuálním celním režimu, v podstatě nedisponuje legitimním očekáváním, neboť v dobré víře učiněné celní prohlášení může být kdykoli i zpětně zpochybněno. Návod poskytnutý žalovaným, podle něhož má žalobkyně pečlivě vybírat své obchodní partnery a případně požadovat odškodnění podvodu, dle žalobkyně cynicky ignoruje prvotní příčinu uvalení antidumpingového cla, kterou je sepětí obchodních zájmů výrobců se zájmy Čínské lidové republiky. Výsledkem výkladu celních předpisů žalovaným, který připouští retroaktivní výklad, je, že v oblasti antidumpingových cel stranám legitimní očekávání svědčit nemůže. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě uvádí, že žalobkyně se snaží navodit zdání, že jediným předpisem, na jehož základě by mohlo dojít ke změně výše cla z dovozu Zboží, je PNK 2020/477, jehož aplikace by představovala nepřípustnou retroaktivitou. Pomíjí, že celní orgány na základě pravomoci provést kontrolu po propuštění zboží dle čl. 48 celního kodexu mají možnost dle čl. 102 odst. 3 celního kodexu ve spojení s § 143 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zpětně doměřit clo z moci úřední ve všech případech, kdy se následným šetřením prokáže, že clo bylo vyměřeno v nesprávné výši, a to ve lhůtě dle čl. 103 celního kodexu. Celní orgány tedy měly možnost doměřit žalobkyni clo na základě výsledků šetření OLAF, a to i v případě, kdy by k šetření Komise a následnému vydání PNK 2020/477 nedošlo.

8. Žalovaný souhlasí s žalobkyní, že na dovoz Zboží se vztahuje právní úprava antidumpingového cla platná ke dni přijetí celního prohlášení, kterou bylo PNR 1343/2013, jímž došlo k zachování antidumpingových opatření zavedených nařízením Rady (ES) č. 1184/2007 ze dne 9. října 2007, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené z dovozu peroxosíranů (persíranů) pocházejících ze Spojených států amerických, Čínské lidové republiky a Tchaj–wanu (dále jen „NR 1184/2007“). Žalobkyni tedy bylo v okamžiku podání celního prohlášení známo, že na Zboží se s ohledem na jeho sazební zařazení a původ v Čínské lidové republice vztahuje antidumpingové clo, a to buď ve výši 0 % v případě, kdy bude prokázáno, že se jedná o zboží vyrobené společností ABC Shanghai, ve výši 24,5 % v případě, kdy se prokáže, že jde o zboží vyrobené společností United Initiators (Shanghai) Co., Ltd, nebo ve výši 71,8 % v případě, že se neprokáže, že jde o zboží vyrobené jednou z uvedených společností. Žalobkyně tedy byla v okamžiku dovozu zboží srozuměna s tím, že pokud v souvislosti s následující kontrolní činností celních orgánů nebude prokázán tvrzený původ zboží u výrobce ABC Shanghai, kterého uvedla ve svém celním prohlášení, může dojít k doměření antidumpingového cla uvedeného v čl. 1 PNR 1343/2013. Postup celních orgánů tedy byl předvídatelný. PNK 2020/477 se na dovozní případ neaplikuje právě z důvodu jeho účinnosti stanovené k datu 27. 9. 2019. Doměření antidumpingového cla na základě skutkových závěrů kontroly po propuštění zboží je standardním postupem a nejedná se o retroaktivní aplikaci PNK 2020/477. Výklad žalobkyně by naopak v podstatě znemožnil celním orgánům následně kontrolovat správnost údajů uvedených deklarantem v celním prohlášení a dostát základním zásadám, na kterých je postaveno celní a daňové řízení.

9. Žalovaný je přesvědčen, že se v napadeném rozhodnutí dostatečně zabýval námitkami žalobkyně a uvedl důvody, pro které nepovažuje její právní argumentaci za relevantní. Nebylo nezbytné, aby se odůvodnění vypořádávalo s každou dílčí námitkou. Napadené rozhodnutí tvoří jeden celek s prvostupňovým rozhodnutím, přičemž dle § 147 odst. 3 daňového řádu se za odůvodnění rozhodnutí o stanovení daně považuje zpráva o daňové kontrole. Bylo by nadbytečné v napadeném rozhodnutí opakovat všechny skutkové a právní závěry celního úřadu vyplývající ze zprávy o kontrole po propuštění zboží. K požadavkům na rozhodnutí správního orgánu a institutu nepřezkoumatelnosti žalovaný citoval rozsudky NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006–76, ze dne 17. 8. 2011, č. j. 9 Afs 10/2011–92, a ze dne 3. 11. 2015, č. j. 2 Afs 143/2015–71, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2021, č. j. 3 Af 26/2018–146. Podle žalovaného je z napadeného rozhodnutí ve spojení s obsahem zprávy o kontrole po propuštění zboží zřejmé, z jakého skutkového stavu vyšel, jak hodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je posoudil. Ačkoli mu žalobkyně vytýká, že nepolemizoval s jejími argumenty, neuvedla konkrétní námitku, kterou považuje za nedostatečně vypořádanou. Žalovaný tedy může pouze obecně uvést, že se v odůvodnění zabýval podstatou každé z námitek a podrobně vysvětlil, že právní názor žalobkyně o nepřípustnosti retroaktivní aplikace PNK 2020/477 je sice v podstatě správný, avšak doměření cla dle právní úpravy účinné v okamžiku podání celního prohlášení nelze považovat za porušení zákazu retroaktivity. Žalovaný nebyl povinen vyvracet každou dílčí myšlenku, o kterou žalobkyně opřela svoji právní konstrukci, podle níž nebylo možné přistoupit k doměření cla před okamžikem zavedení celní evidence. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2003, č. j. 32 Odo 828/2002–70, považuje žalovaný za nepřípadný. Žalovaný odmítá tvrzení, že nepřiznává žádnou relevanci prováděcím nařízením, kterými byla nejprve stanovena a následně (na podkladu šetření OLAF) zrušena individuální sazba pro některé „spolupracující“ vývozce. Žalovaný nevyvrací možnost dosáhnout individuální sazby cla ve výši 0 % v dovozních případech, v nichž se prokáže, že dovážené zboží bylo vyrobeno ABC Shanghai předtím, než tato společnost ukončila výrobní činnost. Stejně tak nerozporuje sazbu antidumpingového cla zavedenou PNK 2020/477 i na zboží údajně vyrobené uvedenou společností s účinností ke dni 27. 9. 2019. Upřesňuje, že individuální sazba cla pro uvedeného výrobce nebyla zrušena na podkladu šetření OLAF, nýbrž na základě šetření Komise.

10. K námitce zásahu do legitimního očekávání žalovaný uvádí, že koncept ochrany legitimního očekávání je úzce spojen s principy ochrany právní jistoty, spravedlivosti a předvídatelnosti aktů veřejné moci a důvěry v ně a s principem zákazu libovůle. Představuje prostředek ultima ratio a lze ho užít pouze tehdy, jsou–li prokázány přísné podmínky pro jeho uplatnění. S odkazem na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006–132, a rozsudek NSS ze dne 27. 4. 2017, č. j. 4 As 86/2016–38, konstatoval, že legitimní očekávání žalobkyně by mohla založit ustálená správní praxe správního orgánu nebo ustálený výklad právních pravidel učiněný tímto orgánem. Jediným rozhodnutím, ze kterého žalobkyně v odvolání vyvozovala své legitimní očekávání, bylo rozhodnutí o propuštění zboží – platební výměr ev. č. 18CZ61000018908217 vydaný celním úřadem v rámci zjednodušeného postupu v systému e–Dovozu. Žalovaný již v napadeném rozhodnutí uvedl, že platební výměr vydaný tímto postupem je obdobou konkludentního vyměření daně, při kterém správce daně neaplikuje správní uvážení, jehož existence je nezbytná k tomu, aby rozhodnutí mohlo vést ke vzniku legitimního očekávání daňového subjektu. Vyměřením cla v rámci celního řízení celní úřad nepotvrdil správnost a pravdivost žalobkyní deklarovaných údajů a podle žalovaného se nedopustil žádného pochybení.

11. Žalovaný zdůrazňuje, že nejvýraznějším principem, na němž je založena správa cla, je provádění celních formalit takovým způsobem, aby se zajistilo správné uplatňování celních předpisů (zejména výběr cel) při současném zaručení rychlého a efektivního propouštění zboží do příslušných režimů. Celní orgány při dovozu a vývozu neprovádějí systematickou kontrolu veškerého zboží a udržují kontroly na co nejnižší úrovni. Důvodem je, aby se oběh zboží a obchod nezpomaloval, což je v zájmu Evropské unie, členských států i jednotlivých hospodářských subjektů. Pokud celní orgány pojmou podezření z obcházení cel, ověřují celní prohlášení zpětně prostřednictvím kontrol po propuštění zboží. Celní orgány nejsou oprávněny z důvodu jakýchkoli podezření blokovat mezinárodní obchod a přeshraniční tok zboží. Platné předpisy plošné provádění kontrol zapovídají. Celní orgány nejsou oprávněny bránit hospodářským subjektům v dovozu zboží, u nějž existují nějaká podezření, a nemají ani povinnost upozorňovat hospodářské subjekty na možná rizika.

12. Žalovaný dále poukazuje na to, že v souvislosti se správou cel je ochrana legitimního očekávání osoby povinné k úhradě cla obsažena ve speciální právní úpravě. Zatímco dle předchozí právní úpravy Evropské unie [nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství] se ještě před dodatečným zaúčtováním cla zkoumala otázka dobré víry a legitimního očekávání osoby povinné k úhradě cla a její případná liberace, dle současných právních předpisů (celního kodexu a souvisejících předpisů) je clo doměřeno vždy, když jsou splněny pro takové rozhodnutí podmínky. Zkoumat a rozhodovat o otázce liberace z důvodu pochybení celních orgánů již v průběhu doměřovacího řízení nová právní úprava neumožňuje. Tato otázka se řeší v navazujícím řízení o vrácení či prominutí dodatečně zaúčtovaného cla (čl. 116 a násl. celního kodexu). Rozhodnutí o vrácení nebo prominutí dodatečně zaúčtovaného cla nebylo předmětem odvolacího řízení, což bylo také důvodem, proč se žalovaný obsahem čtvrté odvolací námitky zabýval jen v omezeném rozsahu, neboť spíše než o odvolací námitku šlo o odůvodnění žádosti o prominutí doměřeného cla.

13. Žalovaný v souvislosti s námitkou legitimního očekávání v napadeném rozhodnutí poukázal na judikaturu SDEU, z níž vyplývá, že informovaný a obezřetný hospodářský subjekt musí při obchodování se zbožím, u něhož může dojít k dodatečnému výběru cla, zohlednit rizika trhu a učinit kroky k ochraně před těmito riziky ve formě odpovídajících smluvních ujednání se svými dodavateli, protože škodlivé následky nesprávného jednání jeho smluvních partnerů nesmí nést Evropská unie. Dle žalovaného neměly celní orgány jinou možnost než přistoupit k doměření cla, protože z dokazování provedeného v rámci kontroly po propuštění zboží vyplývá, že podmínky pro doměření cla byly naplněny. Replika žalobkyně 14. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvádí, že nezpochybňuje obecnou možnost celních orgánů doměřit chybně vyměřené clo. Dle jejího názoru se však úvaha žalovaného míjí s její argumentací. Vytýká žalovanému, že odmítá přiznat jakoukoli relevanci procesu podle čl. 13 Základního nařízení, který stanoví proces vedoucí k přezkumu prováděcího nařízení v případě vzniku podezření na obcházení antidumpingového cla. Jeho nedílnou součástí je publicita příslušných kroků, od níž se může odvíjet podnikatelská aktivita subjektů na trhu. Právní úprava Základního nařízení má subjektům na trhu zajistit určitou míru právní jistoty, neboť v opačném případě by se jednalo o právní úpravu nefunkční. Je v zájmu všech subjektů působících na trhu postupovat tak, aby docházelo ke korektnímu a předvídatelnému odvádění cla. V určitém ohledu je pro podnikatelské subjekty podstatnější předvídatelnost výběru cla než jeho absolutní výše, neboť mohou nastavit své obchodní vztahy tak, aby bylo clo zohledněno v cenách. Prováděcí nařízení proto funguje na režimu perspektivním, nikoli retroaktivním. Aplikace v žalobě popsaného postupu umožňuje podnikatelským subjektům neporušovat celní předpisy a zajistit korektní deklaraci a výběr cla. Přístup žalovaného, který vychází z premisy, že podnikatelský subjekt nemůže počítat s určitou výší cla, respektive má vždy počítat s maximální výší po odebrání individuálních sazeb, žalobkyně označuje za iluzorní. Dle žalobkyně nelze v praxi takto postupovat. Názor žalovaného, podle něhož jsou ustanovení Základního nařízení irelevantní, neboť celní orgány mohou vždy doměřovat nesprávně odvedené clo, dle žalobkyně fakticky znamená nepřípustné obcházení právního režimu, který je stanoven ve prospěch podnikatelských subjektů.

15. Žalobkyně dále uvádí, že její legitimní očekávání nesouvisí se způsobem deklarace cla. Bylo vyvoláno tím, že jako dovozce před vznikem účinků prováděcího nařízení vycházela z informací o celním režimu pro jednotlivé výrobce a neměla důvod se domnívat, že by měla své chování změnit tak, aby vyhověla požadavkům celních orgánů. Žalovaný záměrně zužuje legitimní očekávání na jeho nejužší význam, který se fakticky blíží uplatnitelnému nároku. Princip legitimního očekávání v širším smyslu však zahrnuje i možnost spoléhat na informace poskytované celními orgány. Žalobkyně nesouhlasí s přístupem žalovaného, podle něhož v celním řízení nemůže podnikatelský subjekt vycházet z žádných informací vyplývajících ze zavedení individuálních celních sazeb, neboť mohou být zpětně změněny, aniž by tomu mohl přizpůsobit své chování. Účelem antidumpingového cla není trestání podnikatelů, ale narovnání tržního prostředí před účinky státní podpory nekompatibilní s volným trhem. Tím, že dojde k navýšení ceny zboží a neutralizaci státního dumpingu, má dojít ke změně obchodního chování kupujících. Zpětným doměřením cla za období, kdy podnikatelskému subjektu nebylo umožněno přizpůsobit své chování, nemůže být tohoto účelu dosaženo.

16. Pokud jde o namítanou nepřezkoumatelnost, žalobkyně nepožaduje, aby žalovaný v napadeném rozhodnutí opakoval skutkové a právní závěry celního úřadu. Pouze trvá na tom, aby se řádně vypořádal s její argumentací. K odkazu žalovaného na rozsudek NSS ze dne 3. 11. 2015, č. j. 2 Afs 143/2015–71, uvádí, že napadené rozhodnutí neobsahuje přesvědčivé vyvrácení její právní argumentace, ale pouze tvrzení, že její argumentace je nesprávná, neboť správná je argumentace celních orgánů. To však nepředstavuje implicitní vypořádání jejích námitek. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 17. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňovala všechny formální náležitosti. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, soud neshledal. Zjištění vycházející z obsahu správního spisu 18. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že celní úřad přijal dne 16. 7. 2018 celní prohlášení žalobkyně ev. č. 18CZ61000018908217, v němž zařadila Zboží do podpoložky KN 2833 40 00, TARIC kód 00, doplňkový kód A820. Jako odesílatel byla uvedena SIANCITY XIAMEN CO., LTD (dále jen „Siancity“). Rozhodnutím ze dne 16. 7. 2018 bylo zboží propuštěno do režimu volného oběhu a vyměřeno smluvní clo ve výši 41 830 Kč a antidumpingové clo ve výši 0 Kč.

19. Dne 8. 9. 2020 celní úřad žalobkyni oznámil zahájení kontroly po propuštění zboží, jejímž předmětem bylo mimo jiné ověření správnosti údajů deklarovaných v celním prohlášení ev. č. 18CZ61000018908217 a sazebního zařazení zboží.

20. Žalobkyně k předmětnému celnímu prohlášení předložila kopii faktury č. 18SAC05181 ze dne 21. 5. 2018 obsahující prohlášení, že fakturované zboží SODIUM PERSULFATE MIN. 99 % (Disodium peroxodisulphate, EINECS–No 231–892–1, CAS–No 7775–27–1) bylo vyrobeno ABC Shanghai, a doklad FORM A ze dne 24. 5. 2018, v němž je v popisu zboží uvedeno, že bylo vyrobeno ABC Shanghai.

21. Dne 17. 12. 2020 byl žalobkyni doručen výsledek kontrolního zjištění spolu se závěrečnou zprávou OLAF k případu OC/2019/0462/B3 ze dne 14. 10. 2020 č. OCM(2020)27736 (dále jen „závěrečná zpráva OLAF“).

22. Závěrečná zpráva OLAF je výsledkem vyšetřování zahájeného dle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (dále jen „nařízení č. 883/2013“). Vyšetřování se týkalo podezření na podvodné jednání za účelem krácení antidumpingového cla z dovozu peroxosíranů z ČLR v kontextu PNR 1343/2013 neoprávněným použitím doplňkového kódu TARIC A820 s nulovým antidumpingovým clem, přičemž bylo podezření, že ABC Shanghai výrobu peroxosíranů ukončila, o kterém OLAF informovalo Generální ředitelství pro obchod Evropské komise. Vyšetřovací aktivity OLAF byly odloženy do uzavření šetření prováděného Komisí. Dle PNK 2020/477 docházelo k evidenci a následnému výběru antidumpingového cla od 27. 9. 2019. Bylo však zjištěno, že ABC Shanghai ukončila výrobu před 31. 12. 2017 a od 1. 1. 2018 se stala společností působící v oblasti obchodu. K tomu zpráva OLAF poukázala na úvodní ustanovení PNK 2020/477, podle nichž od roku 2018 vyráběla peroxosírany společnost Hongguan, která je prodávala ABC Shanghai, jež je prodávala Siancity, která je s ní ve spojení a která výrobek vyvážela na trh EU. Siancity v rámci odpovědi na dotazník předložila faktury z roku 2018 vystavené dovozcům v EU obsahující prohlášení, že ABC Shanghai používající doplňkový kód TARIC A820 byla výrobcem dotčeného výrobku. Prohlášení na těchto fakturách byla nesprávná, neboť ABC Shanghai „oficiálně“ ukončila výrobu na konci roku 2017, a nebyla proto výrobcem peroxosíranu, na který se faktury vztahují. Dovoz měl být deklarován pod doplňkovým kódem TARIC pro „všechny ostatní společnosti“ a podléhat sazbě antidumpingového cla ve výši 71,8 %. Členské státy byly po ukončení vyšetřování GŘ Trade informovány o podezření z krácení antidumpingového cla a vyzvány, aby identifikovaly dotčené zboží dovezené pod doplňkovým kódem TARIC A820 v období od 1. 1. 2018 do 26. 9. 2019. ABC Shanghai byla dopisem ze dne 15. 5. 2020 požádána, aby do 16. 6. 2020 objasnila skutkové okolnosti vedoucí k ukončení výroby a uvedla přesné datum, kdy se uskutečnil poslední vývoz peroxosíranů vyrobených ABC Shanghai do EU. Přes upomínku OLAF neobdržela od ABC Shanghai odpovědi na položené otázky.

23. OLAF ve zprávě uvedl, že ABC Shanghai byla právním subjektem, který byl ve všech předpisech ukládajících antidumpingové clo na peroxosírany pocházející z ČLR výslovně vymezen jako vyvážející výrobce. Použití individuální sazby antidumpingového cla ve výši 0 % pro ABC Shanghai bylo podmíněno předložením platné obchodní faktury obsahující prohlášení, že dotčený produkt byl v této společnosti vyroben. OLAF zjistil, že v únoru 2017 jeden ze společníků ABC Shanghai získal 20% podíl ve společnosti Hongguan prostřednictvím peněžního vkladu a vkladu ve formě výrobních zařízení ABC Shanghai. Vzhledem ke změně právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí ovládající společník ABC Shanghai ukončil výrobu v prostorách v Shanghaii. ABC Shanghai přemístila veškerá výrobní zařízení do areálu společnosti Hongguan v provincii Fujian, která je s ní ve spojení. ABC Shanghai „oficiálně“ ukončila výrobu před 31. 12. 2017 a od 1. 1. 2018 se stala společností působící v oblasti obchodu. Od roku 2018 společnost Hongguan vyráběla peroxosírany a ty prodávala ABC Shanghai, která je prodávala svým zákazníkům včetně Siancity, která je vyvážela do EU. Jelikož ABC Shanghai nebyla „oficiálně“ výrobcem peroxosíranů, obchodní faktury týkající se vývozu po 1. 1. 2018 neměly obsahovat prohlášení, že dotčený výrobek byl vyroben touto společností. Vzhledem k tomu, že prohlášení na fakturách byla nepravdivá, měla být na produkt použita sazba antidumpingového cla 71,8 % vztahující se na všechny ostatní společnosti, pro které neplatí individuální sazba. Dle právního hodnocení OLAF bylo neoprávněně kráceno antidumpingové clo z dovozu peroxosíranů z ČLR deklarováním zboží jako vyrobeného ABC Shanghai aplikací doplňkového kódu A 820. Vzhledem k tomu, že ABC Shanghai ukončila výrobu před 31. 12. 2017 a od 1. 1. 2018 se stala společností působící v oblasti obchodu, a nebyla tedy „oficiálně“ výrobcem peroxosíranů, měl být dovoz realizovaný po 1. 1. 2018 v EU deklarován pod doplňkovým kódem TARIC vztahujícím se na „všechny ostatní společnosti“ a být předmětem antidumpingového cla v sazbě 71,8 %. Použití individuální sazby bylo podmíněno předložením platné obchodní faktury obsahující příslušné prohlášení. ABC Shanghai byla na dovozní dokumentaci předkládané celním orgánům identifikována jako výrobce produktu, přestože nebyla subjektem, který ho skutečně vyráběl. Vzhledem k tomu, že prohlášení na fakturách byla nepravdivá, měla být použita sazba cla ve výši 71,8 %. Toto antidumpingové clo je vymahatelné podle pravidel celního kodexu (čl. 101 až 103). Zprávy zpracované v rámci vyšetřování OLAF a související dokumenty mohou být použity pro účely řízení vedených příslušnými celními orgány členských států dle čl. 11 odst. 2 a 3 a čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2013.

24. Celní úřad ve výsledku kontrolního zjištění dospěl k závěru, že v celním prohlášení byl nesprávně uveden doplňkový kód TARIC A820 a s tím související nulová výše antidumpingového cla z dovozu peroxosíranů (persíranů) původem z Čínské lidové republiky, čímž došlo k úniku na antidumpingovém cle ve výši 546 061 Kč. Uvedl, že na zahraniční faktuře 18SAC05181 je jako odesílatel zboží uvedena Siancity. Dle zprávy OLAF se jedná o společnost, která je ve spojení s ABC Shanghai, která dovážené zboží nakoupila od výrobce Hongguan. Jelikož dle závěrečné zprávy OLAF není ABC Shanghai již od roku 2018 výrobcem dováženého zboží (dne 31. 12. 2017 „oficiálně“ ukončila výrobu a od 1. 1. 2018 se stala společností působící v oblasti obchodu), nelze uznat prohlášení na zahraniční faktuře, kde se uvádí, že výrobcem je společnost ABC Shanghai, jímž bylo podmíněno použití individuální celní sazby. Z tohoto důvodu musí být dle PNR 1343/2013 platného v době propuštění zboží do celního režimu volného oběhu, na základě čl. 1 prováděcího nařízení 2020/477, uveden doplňkový kód TARIC A999 vztahující se na ostatní společnosti, s celní sazbou ve výši 71,8 %.

25. Žalobkyně ve vyjádření k výsledku kontrolního zjištění ze dne 21. 12. 2021 uvedla, že od Siancity nakupuje persírany vyrobené ABC Shanghai od 2010 v souladu s nařízením 1184/2007 a prováděcími nařízeními 1343/2013, 2020/39 a 2020/477. Neučinila žádné změny v obchodních tocích vedoucí k obcházení těchto nařízení. Žalobkyně předložila kupní smlouvu uzavřenou se Siancity ze dne 18. 5. 2018, v níž je uvedeno, že zboží je vyrobeno ABC Shanghai. Dle žalobkyně bylo podání JSD 18CZ61000018908217 ze dne 16. 7. 2018 s vyměřeným celním dluhem 41 830 Kč bez antidumpingového cla správné.

26. Dne 8. 1. 2021 byla žalobkyni doručena zpráva o kontrole po propuštění zboží. Celní úřad ze závěrečné zprávy OLAF dospěl k závěru, že ABC Shanghai již od přelomu roku 2017/2018 není výrobcem dováženého zboží, protože dne 31. 12. 2017 ukončila výrobu. Na základě tohoto zjištění dospěl celní úřad k závěru, že v posuzovaném případě nelze k použití individuální celní sazby uznat prohlášení na faktuře č. 18SAC05181 ze dne 21. 5. 2018 předložené žalobkyní, v níž je uvedeno, že výrobcem zboží je ABC Shanghai. Podle prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1343/2013 ze dne 12. 12. 2013, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz peroxosíranů (persíranů) pocházejících z Čínské lidové republiky na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009 (dále jen „nařízení 1343/2013“) tak měl být u zboží uveden doplňkový kód TARIC A999 vztahující se na ostatní společnosti, které nemají individuální celní sazbu, a ze zboží mělo být kromě smluvního cla vyměřeno také antidumpingové clo ve výši 71,8 %.

27. Na základě zprávy o kontrole bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž bylo žalobkyni doměřeno antidumpingové clo ve výši 546 061 Kč.

28. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž obdobně jako v žalobě argumentovala, že clo bylo doměřeno v rozporu se zásadou retroaktivity. Dále namítla, že zpráva OLAF bezpečně nevylučuje, že zboží mohlo být vyrobeno ABC Shanghai před ukončením výroby. Namítla také, že byla v dobré víře a nemohla zjistit případné účelové zamlčení skutečnosti, že ABC Shanghai od roku 2018 zboží nevyrábí. Vytkla celnímu úřadu, že se nezabýval tím, zda nejsou dány důvody pro prominutí cla. Závěrem uvedla, že mohla legitimně spoléhat na správnost platebního výměru, jímž bylo vyměřeno clo ve výši 41 830 Kč.

29. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Konstatoval, že žalobkyni bylo doměřeno antidumpingové clo z dovozu peroxosíranů (persíranů) uložené PNR 1343/2013. Žalobkyně uvedením doplňkového kódu A820 uplatnila použití individuální celní sazby 0 % na základě deklarovaného původu u výrobce ABC Shanghai. Následně však bylo zjištěno, že ABC Shanghai již předmětné zboží v době jeho vývozu nevyráběla, a na dovoz tak měla být použita zbytková celní sazba pro všechny ostatní společnosti ve výši 71,8 %. K námitce žalobkyně ohledně nepřípustné zpětné účinnosti PNK 2020/477 žalovaný uvedl, že jeho obsah pouze potvrzuje závěry OLAF a celního úřadu, že ABC Shanghai v roce 2018 již nebyla skutečným výrobcem zboží. Žalovaný připustil, že jelikož nařízení nebylo účinné v okamžiku dovozu zboží, nebylo možné je aplikovat jako právní normu při doměření cla, a nemělo být proto uvedeno ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Odkaz na ně ve výroku prvostupňového rozhodnutí proto vypustil. Odůvodnění PNK 2020/477 má charakter prohlášení orgánu veřejné moci a obsahuje informace o tom, co Komise zjistila při svém vyšetřování vedeném podle pravidel daných Základním nařízením. Výsledky vyšetřování Komise nejsou v rozporu s výsledky vyšetřování OLAF (podle čl. 3.1 závěrečné zprávy OLAF jsou obě vyšetřování vzájemně provázaná). Komise ve smyslu čl. 13 odst. 1 Základního nařízení zkoumala, zda nedošlo ke změně obchodních toků a s tím souvisejícímu obcházení platných opatření v Čínské lidové republice způsobené praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod. Současně zkoumala, zda existují důkazy o újmě nebo o tom, že nápravné účinky cla jsou mařeny, pokud se jedná o ceny nebo množství obdobného výrobku, a zda existují důkazy o dumpingu ve vztahu k běžné hodnotě určené dříve pro obdobný výrobek. Při svém šetření, které předcházelo vydání PNK 2020/477, shledala důvod uvalit antidumpingová cla i na zboží, u kterého je prohlášením na faktuře tvrzeno, že pochází od ABC Shanghai, neboť ta již peroxosírany nevyráběla. ABC Shanghai Komisi potvrdila, že „oficiálně“ ukončila výrobu na konci roku 2017. Navzdory tomu v roce 2018 vyvezla přes 85 % celkového objemu čínského dovozu výrobku. Ověřením správnosti a pravdivosti deklarovaného původu a výrobce zboží vyváženého do EU ve vztahu k jednotlivým zásilkám podle pravidel obsažených v celních předpisech se zabýval OLAF. Komise v bodě 35 odůvodnění PNK 2020/477 uvedla, že „bude na příslušném orgánu v EU, aby prošetřil, jestli ve věci prohlášení na fakturách skupiny ABC nedošlo k celnímu podvodu.“ Tímto orgánem je v EU OLAF. Komise a OLAF nepostupovaly podle stejné právní úpravy a smysl a cíl jejich postupu byl odlišný. Zatímco Komise zkoumala na základě Základního nařízení změnu obchodních toků v Čínské lidové republice a jejich hospodářskou nebo jinou odůvodněnost a její dopad na celní politiku EU vůči Čínské lidové republice, OLAF na podnět Generálního ředitelství pro obchod na základě obecně závazných pravidel původu daných celními předpisy zkoumal, za jakých podmínek a v jakém období ABC Shanghai vystavovala faktury obsahující prohlášení, že dotčené zboží skutečně sama vyrobila, zda zboží uvedené na těchto fakturách naplňovalo podmínky pro získání individuální celní sazby dle čl. 1 PNR 1343/2013 a zda nedošlo k podvodům vedoucím k únikům na antidumpingovém cle. Výsledky postupu Komise se odrazily v evidenci dovozů zahájené dne 27. 9. 2019 a v následném výběru cla z takto evidovaných dovozů. Jak je uvedeno v bodě 3.1 závěrečné zprávy OLAF, výsledky vyšetřování OLAF se vztahují na dovozy dotčeného zboží realizované od 1. 1. 2018 do 26. 9. 2019, tedy i na zkoumaný dovoz.

30. Žalovaný odmítl názor žalobkyně, že ze zboží dovezeného před zavedením celní evidence nemohlo být doměřeno antidumpingové clo, neboť žalobkyně pomíjí existenci PNR 1343/2013, podle kterého mohlo být od 17. 12. 2013 vyměřeno konečné antidumpingové clo dle zbytkové celní sazby ze zboží, které bylo vyrobeno v Čínské lidové republice jinou společností než ABC Shanghai. Toto nařízení prodloužilo použití antidumpingových opatření ve formě konečného antidumpingového cla zavedeného nařízením 1184/2007 do prosince 2018. V okamžiku podání celního prohlášení se tedy na dovozy peroxosíranů z Čínské lidové republiky vztahovalo antidumpingové clo dle čl. 1 PNR 1343/2013. Podmínkou použití individuálních celních sazeb bylo předložení platné obchodní faktury splňující požadavky uvedené v příloze PNR 1343/2013. Dodatečné doměření antidumpingového cla se opírá o postup ověřování rozhodnutí po propuštění zboží v rámci kontroly po propuštění zboží. Doměřována jsou cla, jimž zboží podléhalo v okamžiku přijetí prohlášení, nikoli cla rozšířená se zpětnou působností. Žalovaný tedy neshledal námitku nepřípustně retroaktivního doměření opodstatněnou.

31. Tvrzení žalobkyně, že Zboží mohlo být vyrobeno před ukončením výroby, považoval žalovaný za nepodloženou spekulaci. V čl. 3.1 závěrečné zprávy OLAF je uvedeno, že ABC Shanghai byla ze strany OLAF dána možnost, aby sdělil, kdy přesně se uskutečnil poslední vývoz jím vyrobených peroxosíranů, OLAF však neobdržel žádnou odpověď. Žalobkyni nic nebránilo, aby tuto informaci prostřednictvím svého dodavatele nebo jiným způsobem získala a doložila v řízení před celním úřadem nebo v odvolacím řízení odpovídajícími důkazními prostředky, což neučinila. Závěrečná zpráva OLAF je listinou vydanou orgánem veřejné moci, resp. nezávislým orgánem EU, v jehož kompetenci je ochrana finančních zájmů EU realizovaná vyšetřováním podvodů, korupce a dalších nezákonných činností, které mohou mít vliv na finanční zájmy EU. Závěrečná zpráva je přípustným důkazním prostředkem pro doměřování cel. Vyšetřovací zprávy OLAF jsou v řízení před tuzemskými celními orgány přípustným důkazním prostředkem dle § 93 odst. 1 a 94 odst. 1 daňového řádu a na základě čl. 11 odst. 2 nařízení č. 883/2013. Zprávy OLAF připouští jako důkazní prostředek judikatura správních soudů (např. rozsudek NSS ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 Afs 44/2011, body 14 a 18). Bylo na žalobkyni, aby po seznámení se závěry v závěrečné zprávě OLAF poskytla celním orgánům důkazy, které by mohly domněnku pravdivosti těchto závěrů vyvrátit. Obsah závěrečné zprávy OLAF není privilegovaným důkazem vyšší právní síly, který by byl pro celní orgány bez výjimky závazný. Žalobkyně mohla jinými listinami doložit, že v jím podaném celním prohlášení byl původ zboží deklarován oprávněně. K tomu žalovaný citoval bod 26 rozsudku NSS ze dne 17. 1. 2019, č. j. 7 Afs 51/2018–31, v němž uvedl, že „orgány celní správy, ani krajský soud po stěžovateli nepožadovaly, aby investigativně zjišťoval, odkud zboží ve skutečnosti pochází, nýbrž správně poukazovaly na důkazní břemeno stěžovatele. Ten měl prokázat správnost jím tvrzených skutečností (o tom, že spojovací materiál pochází z Tchaj–wanu), resp. vyvrátit pochybnosti o původu zboží založené skutečnostmi plynoucími ze zpráv OLAF.“ Žalobkyně měla možnost vyvrátit pochybnosti celního úřadu o skutečném výrobci zboží plynoucí ze zprávy OLAF, resp. prokázat svá tvrzení o výrobě zboží před datem ukončení výroby. Žalobkyně však žádný konkrétní důkaz k těmto tvrzením nepředložila a své důkazní břemeno tak neunesla.

32. Žalovaný poukázal na rozsudek SDEU ze dne 15. 12. 2011 ve věci C–409/10 Afasia Knits, v němž se mimo jiné uvádí, že dovozce nemůže argumentovat tím, že s ohledem na neznámý původ zboží nelze vyloučit, že některé z výrobků mají preferenční původ, a vyhnout se dodatečnému výběru dovozního cla. Dodatečný výběr cla neuhrazeného při dovozu je běžným důsledkem skutečnosti, že dodatečné ověření neumožňuje potvrdit původ zboží. Žalovaný upozornil, že v posuzovaném případě se nejednalo o osvědčení o preferenčním původu na základě mezinárodní smlouvy, ale o „prosté“ osvědčení ve formě prohlášení na faktuře bez možnosti jeho ověření. Pokud provedená dodatečná kontrola neumožňuje potvrdit původ zboží, je třeba dovodit, že zboží nebylo vyrobeno výrobcem a individuální sazba antidumpingového cla byla v případě předmětného zboží poskytnuta neprávem.

33. Doměření cla není podmíněno zaviněním. Jde o plnění objektivní celní povinnosti, které se nemůže žalobkyně zbavit prokázáním tvrzení, že neznala a nemohla znát skutečný stav svědčící o jiném výrobci zboží. To, zda věděla o obcházení antidumpingových opatření na straně dodavatele, je bezpředmětné. V okamžiku, kdy bylo přijato celní prohlášení, bylo v platnosti PNR 1343/2013. Žalobkyně jakožto držitelka povolení používat zjednodušené postupy v okamžiku podání celního prohlášení mohla vědět, že se na dovážené zboží může vztahovat antidumpingové clo, které by mohlo v případě zjištění původu Zboží u jiného než tvrzeného výrobce při následném přezkoumání celního prohlášení po propuštění zboží (postupem podle článku 48 celního kodexu) činit až 71,8 %. Bylo na ní jakožto profesionálu obchodujícímu s obchodním partnerem z daňově rizikového regionu, zda si podnikatelské riziko smluvně zajistí, nebo je ponese sama. Žalobkyně je dle článku 77 odst. 3 celního kodexu dlužníkem z titulu postavení deklaranta. Zákonná povinnost dlužníka splnit celní dluh v celé výši je objektivní a není vázána na zavinění. Při doměření cla se nevyžaduje úmysl či nedbalost při jednání dlužníka, které zapříčinilo původní vyměření cla v nižší částce. Z tohoto důvodu žalovaný neprovedl navržené důkazy výslechem zaměstnanců žalobkyně a komunikací mezi ABC Shanghai a zástupci žalobkyně, neboť směřovaly k prokázání subjektivní stránky. Žalovaný nesouhlasil s žalobkyní, že není naplněn smysl antidumpingových opatření. Cílem správy cla je zjištění, stanovení a výběr každého cla, jemuž zboží podle příslušných hmotněprávních předpisů podléhá. Nedošlo–li k vyměření antidumpingového cla při propuštění zboží, a následně bylo zjištěno, že byly naplněny podmínky pro jeho uložení, musí být doměřeno. Není relevantní, za jakou cenu žalobkyně Zboží nakoupila.

34. Žalovaný též odmítl argumentaci žalobkyně ohledně ochrany legitimního očekávání založeného rozhodnutím o propuštění zboží. Clo bylo vyměřeno v rámci zjednodušeného postupu, kdy k propuštění zboží došlo vypršením lhůty ve zjednodušeném systému e–Dovozu. Použití celních předpisů upravujících celní režim, do kterého bylo zboží propuštěno, se v souladu s článkem 191 odst. 2 celního kodexu opíralo o údaje uvedené v celním prohlášení deklarantem. Celní úřad je neověřoval a clo bylo vyměřeno dle žalobkyní sdělených údajů a ve výši, kterou uvedla ve svém celním prohlášení. Takový platební výměr je obdobou konkludentního vyměření daně. Rozhodnutí o propuštění zboží (platební výměr) nemohlo u žalobkyně založit legitimní očekávání, protože celní orgány neposkytly pro takové očekávání základ. Žalovaný s odkazem na rozsudky SDEU ze dne 17. 7. 1997, Pascoal e Filhos, C–97/95, a ze dne 19. 2. 1998, Eyckler & Malt, T–42/96, poukázal na charakter celního řízení, v němž dovozci přijímají zodpovědnost za úhradu dovozního cla i za správnost dokladů předkládaných celním orgánům, a proto následky nesprávného jednání smluvních partnerů např. v podobě chybných, padělaných nebo neplatných dokladů nesmí nést Evropská unie. K obchodnímu riziku citoval bod 40 rozsudku SDEU ze dne 8. 11. 2012, Lagura Vermögensverwaltung GmbH, C–438/11, a bod 114 rozsudku SDEU ze dne 11. 6. 2002, Hyper Srl, T–205/99. Skutečnost, že celní orgány členského státu provedou dodatečný výběr cel v případě, že se osvědčení o původu ukážou být v návaznosti na následnou kontrolu neplatná, představuje běžné obchodní riziko, které musí obezřetný hospodářský subjekt informovaný o stavu právní úpravy vzít v potaz. Je odpovědností obchodníků, aby podnikli kroky k ochraně před těmito riziky, zejména tím, že ve svých smluvních vztazích s dodavateli učiní potřebná opatření a případně požádají o odškodnění pachatele podvodu. Žalobkyně se dobrovolně stala osobou zodpovědnou za úhradu dlužného cla. Česká republika ani orgány EU neměly vliv na to, jakým způsobem se rozhodla uskutečňovat svou ekonomickou činnost, vybírat si obchodní partnery a jak se jistila proti možným rizikům vyplývajícím ze zahraničního obchodu. Podle žalovaného nedošlo k porušení práva na ochranu legitimního očekávání. Jednání před soudem 35. Při jednání konaném dne 20. 5. 2022 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. Posouzení žaloby soudem 36. Soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť nepřezkoumatelnost je vadou objektivně bránící samotnému přezkumu rozhodnutí, ke které případně musí soud přihlédnout z úřední povinnosti. V rozsudku ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007–84, NSS konstatoval, že „[n]evypořádá–li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí zpravidla spočívající v nedostatku jeho důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].“ Současně však platí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Institut nepřezkoumatelnosti nelze vztáhnout na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje jeho argumentaci za správnou, byť výslovně nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnuti, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene–li správní orgán na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. např. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017–38). Správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí. Takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, či rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014–43). Absence odpovědi na ten či onen argument v odůvodnění napadeného rozhodnutí bez dalšího nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí, či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Podstatné je, aby se správní orgán vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008–13, nebo ze dne 3. 11. 2015, č. j. 2 Afs 143/2015–71). Nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy žalobce o tom, jak podrobně by mu mělo být rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016–24).

37. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím (zprávou o kontrole) je patrné, z jakého skutkového stavu žalovaný vyšel a jak jej právně posoudil. Žalovaný srozumitelně reagoval na všechny základní námitky žalobkyně, včetně namítaného porušení zásady retroaktivity. Vysvětlil, že k doměření antidumpingového cla došlo na základě kontroly po propuštění zboží dle čl. 1 PNR 1343/2013 platného a účinného ke dni podání celního prohlášení, nikoli na základě PNK 2020/477. Celní úřad a žalovaný vyšly ze zjištění ze zprávy OLAF, že ABC Shanghai již nebyla od 1. 1. 2018 výrobcem peroxosíranů, ale dodávala společnosti Siancity zboží vyrobené čínskou společností Hongguan. Z tohoto důvodu nebylo možné uznat prohlášení o výrobci ABC Shanghai uvedené na žalobkyní předložené faktuře a bylo na místě aplikovat antidumpingové clo ve zbytkové sazbě 71,8 % vztahující se na všechny ostatní společnosti dle čl. 1 PNR 1343/2013. Informace o tom, co Komise zjistila při vyšetřování vedeném podle Základního nařízení obsažené v PNK 2020/477, pouze potvrzují závěry OLAF, které se týkají období od 1. 1. 2018. Pokud nebylo vyměřeno antidumpingové clo při propuštění zboží a následně bylo zjištěno, že byly splněny podmínky pro jeho uložení, musí být doměřeno. Žalovaný s odkazy na právní předpisy a judikaturu též odůvodnil, že zpráva OLAF je přípustným důkazním prostředkem, doměření cla není vázáno na zavinění a otázka vědomosti žalobkyně o obcházení antidumpingových opatření jejím dodavatelem není pro doměření cla relevantní. Dovozci odpovídají v celním řízení za úhradu cla i za správnost předkládaných dokladů a nesou případné následky nesprávného jednání svých smluvních partnerů. Žalovaný proti námitkám žalobkyně postavil jasnou, srozumitelnou a ucelenou argumentaci nekompatibilní s názorem žalobkyně. Svůj právní názor, jímž vyvrací argumentaci žalobkyně ohledně porušení zákazu retroaktivity, přezkoumatelným způsobem odůvodnil. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že rozhodnutí žalovaného bylo odůvodněno dostatečně, a je tedy přezkoumatelné. Lze poznamenat, že je to naopak žalobkyně, která v žalobě v podstatě pouze opakuje odvolací argumentaci, aniž by reagovala na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

38. Soud se dále zabýval namítaným rozporem se zásadou zákazu retroaktivity.

39. Podle čl. 5 bodu 18 celního kodexu se celním dluhem rozumí povinnost osoby zaplatit částku dovozního nebo vývozního cla, které se podle platných celních předpisů vztahuje na konkrétní zboží. Celní dluh při dovozu vzniká v okamžiku, kdy je zboží, které není zbožím Unie a které podléhá dovoznímu clu, propuštěno do jednoho z těchto celních režimů a) propuštění do volného oběhu, včetně propuštění podle ustanovení o konečném užití; b) dočasné použití s částečným osvobozením od dovozního cla (čl. 77 odst. 1). Celní dluh vzniká okamžikem přijetí celního prohlášení (čl. 77 odst. 2). Podle čl. 77 odst. 3 věty první celního kodexu je dlužníkem deklarant.

40. Podle čl. 85 odst. 1 celního kodexu se částka dovozního nebo vývozního cla stanoví na základě pravidel pro výpočet cla, která se na dané zboží vztahovala v okamžiku, kdy celní dluh u tohoto zboží vznikl.

41. Podle čl. 48 věty první celního kodexu mohou po propuštění zboží celní orgány za účelem celních kontrol ověřovat správnost a úplnost informací uvedených v celním prohlášení, celním prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupním souhrnném celním prohlášení, výstupním souhrnném celním prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu a existenci, pravost, správnost a platnost veškerých podkladů a provádět kontrolu účetnictví deklaranta a jiných záznamů vztahujících se k operacím s daným zbožím nebo k předešlým nebo následným obchodním operacím s týmž zbožím.

42. Podle čl. 101 celního kodexu výši splatného dovozního nebo vývozního cla vyměří celní orgány příslušné podle místa, kde celní dluh vznikl nebo kde se má za to, že vznikl podle článku 87, jakmile k tomu mají potřebné údaje (odst. 1). Aniž je dotčen článek 48, mohou celní orgány souhlasit, aby výši splatného dovozního nebo vývozního cla vyměřil deklarant (odst. 2). Celní dluh se dlužníkovi oznámí způsobem předepsaným v místě, kde celní dluh vznikl, nebo kde se má za to, že vznikl podle článku 87 (čl. 102 odst. 1). Celní orgány dlužníkovi celní dluh oznámí v okamžiku, kdy mohou stanovit výši splatného dovozního nebo vývozního cla a přijmout příslušné rozhodnutí (čl. 102 odst. 3).

43. Podle čl. 103 celního kodexu celní dluh nelze dlužníkovi oznámit po uplynutí lhůty tří let ode dne vzniku celního dluhu (odst. 1). Pokud celní dluh vznikl v důsledku činu, který v době, kdy byl spáchán, mohl být důvodem pro zahájení trestního řízení, prodlouží se tříletá lhůta uvedená v odstavci 1 na nejméně pět a nejvýše deset let v souladu s vnitrostátním právem (odst. 2). Lhůty stanovené v odstavcích 1 a 2 se pozastaví, pokud: a) je podán opravný prostředek v souladu s článkem 44; pozastavení se uplatní ode dne, kdy byl opravný prostředek podán, a po dobu trvání řízení o tomto opravném prostředku; nebo b) celní orgány dlužníkovi v souladu s čl. 22 odst. 6 sdělily důvody, na jejichž základě hodlají oznámit celní dluh; pozastavení se uplatní ode dne tohoto sdělení a až do uplynutí lhůty, během níž je dlužníkovi umožněno vyjádřit svůj názor.

44. Podle čl. 1 odst. 1 PNR 1343/2013 se ukládá konečné antidumpingové clo z dovozu peroxosíranů (persíranů), včetně monopersíranu draselného, v současnosti kódů KN 2833 40 00 a ex 2842 90 80 (kód TARIC 2842908020), pocházejících z Čínské lidové republiky. Podle odst. 2 činí sazba konečného antidumpingového cla, která se použije na čistou cenu s dodáním na hranice Unie před proclením, pro výrobky popsané v odstavci 1 a vyráběné níže uvedenými společnostmi: Společnost Antidumpingové clo Doplňkový kód TARIC ABC Chemicals (Shanghai) Co., Ltd. 0,0 % A820 United Initiators (Shanghai) Co., Ltd 24,5 % A821 Všechny ostatní společnosti 71,8 % A999 45. Podle čl. 1 odst. 3 PNR 1343/2013 je použití individuálních celních sazeb stanovených pro společnosti uvedené v odstavci 2 podmíněno předložením platné obchodní faktury, která splňuje požadavky stanovené v příloze, celním orgánům členských států. Není–li taková faktura předložena, použije se celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“.

46. Stejně jako daňová povinnost, i celní dluh se za trvání stanovené prekluzivní lhůty může stát předmětem kontroly. Za tím účelem jsou celní orgány oprávněny provádět kontrolu celního prohlášení po propuštění zboží a ověřit správnost údajů v něm uvedených i pravost, správnost a platnost veškerých podkladů (viz čl. 48 celního kodexu).

47. Jak uvedl NSS v rozsudku ze dne 26. 8. 2020, č. j. 3 Afs 163/2018–29, „pro určení rozhodné právní úpravy, podle níž je třeba vznik a trvání této pohledávky posuzovat, je třeba respektovat obecný zákaz retroaktivity právních norem, podle něhož se příslušnou právní normou řídí jen ty právní vztahy, které vznikly po dni, kdy tato norma nabyla účinnosti; výjimky z tohoto pravidla by musely být expressis verbis zakotveny v zákoně (případně v legislativním aktu Unie) a musely by být opřeny o ústavně konformní důvody. Nestanoví–li tedy zákon, respektive unijní předpis, výslovně jinak, uplatní se na vyměření a výběr daňové či celní pohledávky (hmotně)právní předpisy účinné v době, kdy tato pohledávka vznikla.“ Tomu odpovídá i výše citovaná právní úprava obsažená v celním kodexu (čl. 85 odst. 1).

48. Soud souhlasí s žalovaným, že k doměření cla došlo na základě PNR 1343/2013, které bylo platné a účinné v době přijetí celního prohlášení, tedy v době vzniku celního dluhu, nikoli na základě pozdější hmotněprávní úpravy, kterou by celní orgány retroaktivně aplikovaly. Jak je uvedeno v čl. 13 odst. 5 Základního nařízení, tímto článkem není dotčeno běžné uplatňování platných celních předpisů. Postupem podle čl. 13 Základního nařízení, tedy zahájením šetření Komise týkajícího se možného obcházení antidumpingových opatření, zavedením celní evidence dovozu peroxosíranů ani následným rozšířením konečného antidumpingové cla ve výši 71,8 % ode dne 27. 9. 2019 na dovoz deklarovaný jako vyráběný společností ABC Shanghai pod doplňkovým kódem TARIC A820 dle PNK 2019/1584 a PNK 2020/477, nebyla dotčena možnost doměřit nesprávně vyměřené clo podle čl. 1 PNR 1343/2013 na základě kontroly po propuštění zboží ve lhůtě dle čl. 103 celního kodexu. Žalovaný tedy nepostupoval v rozporu se zásadou zákazu retroaktivity, neboť vycházel z právní úpravy ke dni vzniku celního dluhu v souladu s celním kodexem.

49. Individuální celní sazba antidumpingového cla 0 % byla podle čl. 1 odst. 2 PNR 1343/2013 stanovena pro peroxosírany vyráběné (manufactured by, fabriqués par) ABC Shanghai. Jak je uvedeno i v úvodních ustanoveních PNK 2020/477 v rámci popisu výsledků šetření, podmínkou použití individuální celní sazby dle PNR 1343/2013 bylo předložení platné obchodní faktury obsahující prohlášení, že dotčený výrobek byl vyroben právním subjektem ABC Shanghai. Jelikož právní subjekt ABC Shanghai byl v dovozní dokumentaci poskytnuté celním orgánům v EU stále identifikován jako výrobce výrobku, přestože od počátku roku 2018 není právním subjektem, který zboží skutečně vyrábí, „byla celní sazba použitelná na zboží vyrobené společností ABC Shanghai protiprávně uplatněna na dovoz, který byl ve skutečnosti vyroben jiným právním subjektem a měl podléhat vyšší celní sazbě.“ Rovněž se zde uvádí, že prohlášení na fakturách předložených v rámci šetření společností Siancity vystavených v roce 2018 dovozcům v Unii, podle nichž byla výrobcem peroxosíranů ABC Shanghai s doplňkovým kódem TARIC A820, na nějž se vztahuje celní sazba ve výši 0 %, která vedla k uplatnění 0 % sazby antidumpingového cla, byla nesprávná. ABC Shanghai totiž „oficiálně“ ukončila výrobu na konci roku 2017. Nebyla proto výrobcem peroxosíranů, na které se vztahují dotčené faktury, a „tento dovoz měl být deklarován pod doplňkovým kódem TARIC pro ‚všechny ostatní společnosti ‘ a měl podléhat sazbě antidumpingového cla ve výši 71,8 %, tedy sazbě, která se vztahuje na všechny ostatní společnosti, které nemají specifickou individuální sazbu antidumpingového cla.“ 50. Celní orgány na základě závěrečné zprávy OLAF a výsledků kontroly po propuštění zboží dospěly k závěru, že tak tomu bylo i v případě Zboží uvedeného v celním prohlášení žalobkyně ze dne 16. 7. 2018, k němuž byla předložena faktura vystavená společností Siancity obsahující prohlášení, že fakturované peroxosírany byly vyrobeny ABC Shanghai a vztahuje se na ně doplňkový kód TARIC A820, neboť dle závěrečné zprávy OLAF ukončila ABC Shanghai výrobu peroxosíranů na konci roku 2017 a od roku 2018 byla již pouze obchodní společností a prodávala společnosti Siancity peroxosírany vyrobené společností Hongguan, na které se však nevztahovala individuální sazba antidumpingového cla 0 %, ale sazba ve výši 71,8 % vztahující se na peroxosírany vyráběné „všemi ostatními společnostmi“.

51. Žalovaný svá zjištění, jimiž byla zpochybněna prohlášení o výrobci Zboží na předložené obchodní faktuře i dalších listinách, opřel o závěrečnou zprávu OLAF, která představuje legitimní důkazní prostředek, z něhož mohou celní úřady vycházet (viz rozsudky NSS ze dne 7. 12. 2016, č. j. 10 Afs 216/2016–38, či ze dne 7. 8. 2019, č. j. 4 Afs 152/2019–68), a jejíž závěry žalobkyně relevantně nezpochybňuje. Výsledky šetření ve zprávách OLAF se z povahy věci týkají uskutečněných dodávek a celní orgány z nich mohou vycházet v rámci kontrol po propuštění zboží. Slouží ke zjištění skutkového stavu a v jejich využití jako podkladů nelze spatřovat porušení zákazu retroaktivity, který se týká účinků právních předpisů.

52. V posuzovaném případě se tedy nejednalo o zpětné rozšíření působnosti antidumpingových opatření dle PNK 2020/477 s tím, že dovoz byl deklarován jako zboží vyráběné ABC Shanghai pod doplňkovým kódem TARIC A820, ale doměření cla, jemuž Zboží podléhalo již na základě právní úpravy platné a účinné ke dni přijetí celního prohlášení, neboť Zboží dle zjištění celních orgánů nebylo vyrobené ABC Shanghai a mělo dle čl. 1 PNR 1343/2013 podléhat sazbě antidumpingového cla vztahující se na „všechny ostatní společnosti“ ve výši 71,8 %. Námitky žalobkyně, že jí bylo doměřeno antidumpingové clo na Zboží na základě celní evidence zavedené po přijetí celního prohlášení a PNK 2020/477 se míjí s důvody napadeného rozhodnutí a nemohou být důvodné. Odkazy žalobkyně na rozsudek NSS č. j. 7 Afs 76/2013–83 a rozsudek SDEU ve věci Paltrade EOOD, které aprobovaly výběr rozšířeného antidumpingového cla se zpětnou účinností ode dne zavedení celní evidence, na posuzovaný případ nedopadají, neboť se týkaly výběru rozšířených antidumpingových cel postupem dle čl. 13 a 14 nařízení (ES) č. 1225/2009 (které obsahovaly obdobnou úpravu jako Základní nařízení), nikoli výběru cla uloženého původním nařízením. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nikterak nezpochybňoval, že z hlediska aplikované právní úpravy je rozhodným okamžikem přijetí celního prohlášení. Námitky porušení zásady retroaktivity tedy nejsou důvodné.

53. Pro vznik celního dluhu a jeho oznámení (doměření cla) není relevantní, zda žalobkyně mohla v době dovozu Zboží zjistit skutečnosti následně zjištěné v rámci šetření OLAF a uvedené v závěrečné zprávě. Je to totiž žalobkyně, která odpovídá za správnost informací uvedených v celním prohlášení i pravost, správnost a platnost dokladu podporujícího prohlášení [čl. 15 odst. 2 písm. a) a b) celního kodexu]. Jak upozornil žalovaný v napadeném rozhodnutí, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že stát, resp. Evropská unie nemůže nést negativní důsledky nesprávného jednání dodavatelů dovozců. Hospodářským subjektům přísluší, aby v rámci svých smluvních vztahů přijaly opatření nezbytná pro to, aby se předem zabezpečily před riziky opatření k dodatečnému výběru cla (viz rozsudky SDEU ze dne 9. 3. 2006, C–293/04, Beemsterboer Coldstore Services, body 41 až 43, a tam citovaná judikatura, či ze dne 8. 11. 2012, C–438/11, Lagura Vermögensverwaltung, bod 33). Napadeným rozhodnutím nebylo rozhodováno o žádosti žalobkyně o vrácení nebo prominutí cla podle čl. 116 a násl. celního kodexu (z důvodu dle čl. 119 či 120) a žalovaný se naplněním důvodů pro prominutí cla v napadeném rozhodnutí nezabýval, proti čemuž žalobkyně ani žalobou nebrojí a nenamítá, že původně oznámená částka odpovídající celnímu dluhu byla nižší, než je splatná částka, v důsledku chyby příslušných orgánů. Jak uvádí NSS v rozsudku ze dne 10. 12. 2020, č. j. 6 Afs 194/2020–51, procedura uplatňování hmotněprávních podmínek liberace od celní povinnosti (čl. 119 celního kodexu) se liší oproti předchozí právní úpravě [nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství] a liberace v doměřovací fázi není dle celního kodexu možná. Otázka dobré víry, resp. náležité péče žalobkyně může být významná pro případné vrácení či prominutí cla dle čl. 119 celního kodexu [odst. 1 písm. b) čl. 119 celního kodexu]. Pokud žalobkyně v replice namítá, že výklad žalovaného znamená, že nemůže vycházet z informací vyplývajících ze zavedení individuálních celních sazeb, neboť mohou být zpětně změněny, soud opakuje, že k oznámení celního dluhu (doměření cla) odpovídajícího výši antidumpingového cla v sazbě pro „všechny ostatní společnosti“ nedošlo z důvodu zpětné změny individuální sazby, ale proto, že nebyly splněny podmínky pro uplatnění individuální sazby. Orgány celní správy unesly své důkazní břemeno ve vztahu k pochybnostem o věrohodnosti, průkaznosti a správnosti celního prohlášení a předložené faktury ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu, neboť ABC Shanghai dle zjištění plynoucích ze závěrečné zprávy OLAF v době dovozu již několik měsíců peroxosírany nevyráběla, ale dodávala propojené společnosti Siancity (dodavatelce žalobkyně) peroxosírany vyrobené jinou čínskou společností. Žalobkyně tyto pochybnosti nevyvrátila. Bylo na žalobkyni, aby prokázala správnost jí tvrzených skutečností (o tom, že peroxosírany byly vyrobeny ABC Shanghai), resp. vyvrátila pochybnosti o výrobci založené skutečnostmi plynoucími ze závěrečné zprávy OLAF (přiměřeně viz rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2019, č. j. 7 Afs 51/2018–31). Jak bylo výše uvedeno, žalobkyně se podáním celního prohlášení stala odpovědnou za správnost a úplnost informací uvedených v celním prohlášení i správnost dokladu podporujícího toto prohlášení, tedy i faktury včetně prohlášení o výrobě Zboží ABC Shanghai. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 54. S ohledem na shora uvedené závěry soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

55. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalovanému, který byl plně úspěšný, soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť mu žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Vymezení věci Obsah žaloby Vyjádření žalovaného Replika žalobkyně Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu Zjištění vycházející z obsahu správního spisu Jednání před soudem Posouzení žaloby soudem Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení