55 C 176/2019-223

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] za kterého jedná [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa], [obec a číslo] o zaplacení 433 200,35 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 714.958,35 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4.372 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 6. 2017, která byla dne 2. 7. 2021 částečně vzata zpět a jejíž změna byla dne 5. 11. 2021, připuštěna, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 714.985,35 Kč.

2. Žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 4. 2004 uplatnila u Okresního soudu [obec] – [anonymizováno] svou pohledávku ve výši 30.336 Kč s příslušenstvím za dlužníkem (bývalým klientem) [anonymizováno] [příjmení] za nezaplacené poskytnuté právní služby, které dlužník uznal dne 24. 3. 2003 formou uznání závazku. Okresní soud [obec] – [anonymizováno] vydal ve prospěch žalobkyně rozsudek č.j. [anonymizováno], proti kterému se dne 14. 11. 2006 dlužník odvolal, žalobkyně se k odvolání dlužníka vyjádřila dne 8. 2. 2007. Dne 11. 1. 2007 bylo žalobkyni doručeno usnesení Krajského soudu v Brně o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, žalobkyně dne 7. 2. 2007 svou pohledávku do konkursního řízení přihlásila a při přezkumu dne 11. 7. 2007, v rámci něhož správkyně konkursní podstaty pohledávku žalobkyně zjistila a uznala v plné výši 449.276,16 Kč, se žalobkyně dozvěděla, že rozsudek Okresního soudu [obec] č.j. 7 C 199/2004-45 ze dne 27. 9. 2006 je opatřen doložkou právní moci. Žalobkyně si proto týž den nechala vyznačit doložku právní moci na stejnopisu svého rozsudku. Konkursní řízení na majetek dlužníka bylo ukončeno dne 15. 7. 2015 a žalobkyni byla na její pohledávku uhrazena částka ve výši 17.531,81 Kč, kterou přijala jako částečné plnění na příslušenství pohledávky. Po skončení konkursního řízení poté žalobkyně podala návrh na exekuci na základě rozsudku Okresního soudu [obec] – [anonymizováno] ze dne 27. 9. 2006, exekuční řízení bylo přerušeno, neboť dlužník jako povinný podal návrh na zastavení exekuce, kdy exekuční titul podle něj nemůže být v právní moci. Dne 8. 11. 2016 žalobkyně překvapivě obdržela od Krajského soudu v Brně doplnění odvolání dlužníka, odvolací soud nařídil jednání a ve věci rozhodl. Žalobkyně má za to, že v řízeních vedených Okresním soudem [obec] – [anonymizováno] a Krajským soudem v Brně došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Tento specifikovala tím způsobem, že u Okresního soudu [obec] jde o nesprávný úřední postup po prohlášení konkursu na majetek dlužníka, a to konkrétně podáním ze dne 25. 1. 2007 na žalobkyni, vydáním usnesení č.j. 7 C 199/2004-53 ze dne 9. 3. 2007, vyznačením doložek právní moci na rozsudek a stejnopis rozsudku č.j. 7 C 199/2004-45 ze dne 27. 9. 2006, vyznačením doložek právní moci na usnesení a stejnopis usnesení č.j. 7 C 199/2004-53 ze dne 9. 3. 2007, vydáním pověření soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno] [příjmení] k provedení exekuce a zahájením exekučního řízení. Žalobkyně dále shrnula, že nesprávným úředním postupem Okresního soudu [obec] bylo, že po vyznačení doložek na stejnopisy žalobkyně, s ní již tento soud jako s účastníkem žádným způsobem nejednal a o změně stavu po 26. 2. 2016 žalobkyni nikdy nevyrozuměl a nevyzval ji k zrušení doložek právní moci na stejnopisech rozhodnutí ve věci samé. U Krajského soudu v Brně jde o nesprávný úřední postup od počátku řízení sp. zn. 47 Co 103/2016, kdy přes účinky usnesení o prohlášení konkursu akceptoval soud všechna podání učiněná Okresním soudem [obec] po prohlášení konkursu, vyjma provedených doložek právní moci, za tohoto stavu jednal a ve věci rozhodl. Nesprávný úřední postup Krajského soudu v Brně je také nerozhodnutí o námitkách žalobkyně dle jejího podání ze dne 21. 12. 2016, kdy se k nim vyjádřil toliko v odůvodnění rozsudku ze dne 28. 11. 2017; dále změna předsedy senátu přes zamítnutí námitky podjatosti vznesené žalobkyní a konečně i použití právních předpisů a judikátů, které v době zahájení řízení o pohledávce neexistovaly, pro zamítavé rozhodnutí. V příčinné souvislosti s nesprávnými úředními postupy Okresního soudu [obec] a Krajského soudu v Brně vznikla žalobkyni majetková újma spočívající (pokud jde o řízení vedené Okresním soudem [obec] v přisouzeném nároku ve výši 30.336 Kč s 1 % úrokem z prodlení od 26. 3. 2003 (ke dni prohlášení konkursu ve výši 418.940,16 Kč, po úhradě správkyní konkursní podstaty činilo příslušenství ke dni skončení konkursu 401.408,35 Kč); v nákladech nalézacího řízení (soudní poplatek) ve výši 1.220 Kč a v nákladech před zahájením exekuce – soudní poplatek za výpis od Krajského soudu v Brně ve výši 70 Kč, ověřování a kopírování listin ve výši 166 Kč; a dále spočívající (pokud jde o řízení vedené Krajským soudem v Brně) v uhrazených přisouzených nákladech řízení dlužníka ve výši 10.803 Kč, v 1 % úroku z prodlení z částky 30.303 Kč od 14. 7. 2015 (skončení konkursního řízení) do 28. 11. 2017 (vydání rozsudku Krajského soudu v Brně) ve výši 270.879 Kč a v poštovném ve výši 76 Kč. V důsledku popsaných nesprávných úředních postupů práva žalobkyně soudně se domoci splatné pohledávky s příslušenstvím za dlužníkem, který svůj závazek dobrovolně nesplnil, zanikla, a to i přesto, že pohledávka žalobkyně byla v konkursním řízení uznána, zjištěna a v rámci rozvrhu zčásti uspokojena. Kdyby nebylo popsaných nesprávných úředních postupů soudů, žalobkyně by částku ve výši majetkové újmy cestou exekuce dosáhla.

3. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřil v rámci jednotlivých podání (ze dne 20. 2. 2018, ze dne 17. 12. 2018, ze dne 19. 8. 2020 a ze dne 19. 8. 2021), kdy uvedl, že z tvrzených zásahů soudů se jako nesprávný úřední postup dá označit toliko vyznačení doložek právní moci dne 10. 4. 2007 na rozsudek Okresního soudu [obec] – [anonymizováno] č.j. 7 C 199/2004-45 ze dne 27. 9. 2006 a na usnesení Okresního soudu [obec] ] č.j. 7 C 199/2004-53 ze dne 9. 3. 2007. Ve zbytku nic z tvrzeného nenaplňuje definici nesprávného úředního postupu a žalobkyně zjevně nepochopila smysl a účel zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaný dále uvedl, že v tvrzeném chybném vyznačení doložky právní moci a mezi žalobkyní vyčíslenou škodou nespatřuje příčinnou souvislost. Účinky přerušení řízení vedeného u Okresního soudu [obec] v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka nastaly bez ohledu na to, zda soud nebo účastníci řízení o prohlášení konkursu věděli, rozsudek Okresního soudu [obec] , jakož i jeho usnesení o zastavení odvolacího řízení, nemohly z tohoto důvodu nabýt právní moci. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku do konkursního řízení jako nevykonatelnou. S ohledem na její profesní zaměření (žalobkyně je osobou s právnickým vzděláním a v uvedené době poskytovala právnické služby jako advokátka) musela velmi dobře vědět, že rozhodnutí v její věci nemohlo nabýt právní moci, a že se maximálně může jednat o chybu. I v případě prokázaného nesprávného úředního postupu spočívajícího v chybně vyznačené doložce právní moci by přicházela do úvahy toliko odpovědnost za marné náklady posléze vyvolaného exekučního řízení, které muselo být pro nevykonatelnost exekučního titulu zastaveno. Ale i v tomto případě je škoda diskutabilní, neboť si ji žalobkyně svým chování zapříčinila sama. Žalovaný dále uvedl, že údajnou škodu v požadované výši 433.200,35 Kč je nutno posoudit z hlediska dobrých mravů. Převážnou většinu této částky má činit úrok z prodlení ve výši 1 % denně, tj. úrok z prodlení ve výši 365 % ročně. Takový úrok z prodlení je s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 v rozporu s dobrými mravy, očividně nepřiměřený, ba dokonce lichvářský, daleko za hranicí, kterou lze považovat podstatě a smyslu daného institutu za adekvátní. Žalovaný následně vznesl námitku promlčení, kdy jakožto datum rozhodné pro posouzení promlčení nároku žalobkyně označil datum 15. 5. 2008, kdy došlo k pravomocnému zastavení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12 Cm 63/2017, neboť případná škoda, kterou žalobkyně nyní uplatňuje, vznikla v důsledku její pasivity tím, že žalobkyně v tomto řízení nepokračovala a nedosáhla změny rozhodnutí správkyně konkursní podstaty, která její pohledávku co do pořadí popřela. Žalovaný následně doplnil, že rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 47 Co 103/2016-172 ze dne 28. 11. 2017 byla žaloba žalobkyně proti dlužníkovi zamítnuta. Pokud zanikl závazek, tj. soudem byl zamítnut nárok na jeho plnění, nemohla ani žalobkyni vzniknout škoda, kterou by měl hradit stát. Žalobkyně byla ve všech svých soudních řízeních neúspěšná. Je zřejmé, že se subjektivně neztotožňuje s rozhodnutími soudů, nicméně tento svůj neúspěch nemůže přenášet na stát, aby ji saturoval finanční částku – dlužnou pohledávku s příslušenstvím, která nebyla po právu co do základu dána a ani přisouzena. Nad to, odpovědnost státu za škodu není dána i z důvodu insolventnosti primárního dlužníka žalobkyně.

4. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti.

5. Podáním ze dne 27. 4. 2016 uplatnila žalobkyně u žalovaného nárok na náhradu škody způsobené Českou republikou – Okresním soudem [obec] v celkové výši 433.200,35 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.500.000 Kč. Uplatnění nároků bylo žalovanému doručeno dne 29. 4. 2016 a dne 4. 7. 2017 žalovaný žalobkyni sdělil, že její žádost neuznává a náhradu škody ani zadostiučinění jí nepřiznává (Listina označená jako Náhrada škody ze dne 27. 4. 2016, Sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 18. 5. 2016, Stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 4. 7. 2017).

6. Ze spisu Okresního soudu [obec] – [anonymizováno] sp. zn. 7 C 199/2004 soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu [obec] [anonymizována dvě slova] (dále jen jako„ soud I. stupně“) dne 15. 4. 2004 domáhala vydání rozhodnutí, na základě něhož by soud stanovil žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] (pro tento bod rozsudku dále jen jako„ žalovaný“) povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 30.336 Kč s 1 % úrokem z prodlení od 26. 3. 2003 do zaplacení. Žalobkyně k žalobě přiložila plnou moc ze dne 15. 7. 2002 a dále zápis z jednání žalobkyně a žalovaného [příjmení] [příjmení], kde bylo mimo jiné uvedeno, že„ Pan [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uznává dle občanského zákoníku co do důvodu a rozsahu svůj závazek vůči advokátce [celé jméno žalobkyně] v celkové výši 30.336 Kč a zavazuje se je uhradit 25. 3. 2003 v hotovosti“ a dále, že„ pokud dluh ve výši 30.336 Kč neuhradí ve lhůtě splatnosti, zavazuje se [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uhradit úrok dohodnutý na 1 % za každý den prodlení až do úplného zaplacení“. K výzvě soudu I. stupně ze dne 19. 4. 2004 uhradila žalobkyně dne 7. 6. 2004 soudní poplatek ve výši 1.220 Kč. Soud I. stupně vydal dne 9. 6. 2004 platební rozkaz, na základě něhož uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 30.336 Kč s 1 % úrokem od 26. 3. 2003 do zaplacení a povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.220 Kč. Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu dne 28. 7. 2004 odpor ([příjmení] ze dne 13. 4. 2004, [příjmení] moc ze dne 15. 7. 2002, Zápis ze dne 24. 3. 2003, Usnesení Okresního soudu [obec] – [anonymizováno] č.j. [číslo jednací] ze dne 19. 4. 2004, Úhrada soudního poplatku ve výši 1.220 Kč, Platební rozkaz Okresního soudu [obec] – [anonymizováno] č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 6. 2004, Odpor žalovaného ze dne 26. 7. 2004). Ve věci proběhlo dne 3. 11. 2004 jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem opětovného předvolání účastníků. Dne 10. 12. 2004 založila žalobkyně do spisu fakturu [číslo] ze dne 13. 11. 2002, na základě níž byla žalovanému vyúčtována za právní pomoc ve věci návrhu na vyhlášení konkurzu částka ve výši 8.922 Kč; a dále fakturu [číslo] ze dne 18. 11. 2002, na základě níž byla žalovanému vyúčtována za právní pomoc ve věci dopravní nehody částka ve výši 10.814 Kč. Ve věci proběhlo dne 3. 4. 2006 jednání, které bylo odročeno na 14. 6. 2006 za účelem opětovného předvolání žalovaného. V rámci jednání konaného dne 27. 9. 2006 byl vydán rozsudek soudu I. stupně č.j. [číslo jednací], na základě něhož byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 30.336 Kč s 1 % úrokem z prodlení denně od 26. 3. 2003 do zaplacení. Rozsudek byl žalobkyni i žalovanému doručen dne 31. 10. 2006. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný dne 14. 11. 2006 odvolání. Žalobkyně nahlížela do spisu dne 15. 11. 2006 a podáním doručeným soudu I. stupně dne 9. 2. 2007 se žalobkyně k odvolání žalovaného vyjádřila, současně předložila i usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [anonymizováno] ze dne 5. 1. 2007. Na základě usnesení soudu I. stupně č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 3. 2007 bylo řízení o odvolání žalovaného pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Usnesení bylo žalobkyni i žalovanému doručeno dne 13. 3. 2007. Dne 10. 4. 2007 vyznačila pracovnice soudu I. stupně na originál rozsudku ze dne 27. 9. 2006 a na originál usnesení ze dne 9. 3. 2007 doložky právní moci, kdy v obou případech nabyla tato rozhodnutí právní moci dne 29. 3. 2007. Dne 29. 5. 2007 byl spis založen do spisovny (Protokol o jednání ze dne 3. 11. 2004, Faktura [číslo] ze dne 13. 11. 2002, Faktura [číslo] ze dne 18. 11. 2002, Protokol o jednání ze dne 3. 4. 2006, Protokol o jednání ze dne 27. 9. 2006, Rozsudek Okresního soudu [obec] č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 9. 2006, Odvolání žalovaného ze dne 14. 11. 2006, Žádost o povolení nahlédnout do spisu ze dne 15. 11. 2006, Vyjádření žalobkyně k odvolání ze dne 8. 2. 2007, Usnesení Okresního soudu [obec] č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 3. 2007, Referáty ze dne 9. 3. 2007 a ze dne 14. 5. 2007). Dne 9. 2. 2016 byl do spisu učiněn úřední záznam, podle něhož usnesení na č.l. 53 není doručeno dle ref. na č.l. 54 a usnesení na č.l. 53 bylo opětovně doručováno žalovanému a bylo mu doručeno dne 18. 2. 2016. Dne 26. 2. 2016 byl do spisu učiněn úřední záznam, podle něhož byly doložky právní moci rozsudku na č.l. 45 a usnesení na č.l. 53 vyznačeny nesprávně, a podle něhož nejsou tato rozhodnutí pravomocná (Referáty ze dne 9. 2. 2016 a ze dne 26. 2. 2016). Dne 4. 3. 2016 byla věc předložena Krajskému soudu v Brně (dále jen jako„ odvolací soud“) k rozhodnutí o odvolání. Žalobkyně do spisu nahlížela dne 14. 3. 2016. Žalovaný své odvolání doplnil dne 9. 3. 2016 a dne 20. 12. 2016 se odvolací soud vyjádřil k žádosti Policie České republiky tak, že rozsudek soudu I. stupně ze dne 27. 9. 2006, ani usnesení soudu I. stupně ze dne 9. 3. 2007 nenabyly z důvodu přerušení řízení dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb. právní moci. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila podáním ze dne 21. 12. 2016 a podáním ze dne 31. 1. 2017, kde uvedla, že má dále za to, doložka právní moci na příslušných rozhodnutích soudu I. stupně byla učiněna v souladu s platným a účinným právem (Předkládací zpráva ze dne 26. 2. 2016, Žádost o povolení nahlédnout do spisu ze dne 14. 3. 2016, Doplnění odvolání ze dne 9. 3. 2016, Sdělení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2016, Podání žalobkyně ze dne 21. 12. 2016, Vyjádření žalobkyně k doplnění odvolání ze dne 31. 1. 2017). Jednání odvolacího soudu nařízené na 10. 1. 2017 bylo k žádosti žalobkyně odročeno na 28. 2. 2017; jednání nařízené na 28. 2. 2017 bylo k žádosti zástupce žalovaného odročeno na 28. 3. 2017; a jednání nařízené na 28. 3. 2017 bylo k žádosti žalobkyně odročeno na 23. 5. 2017. Žalobkyně podala dne 18. 5. 2017 námitku podjatosti soudce JUDr. [jméno] [příjmení] a jednání nařízené na 23. 5. 2017 bylo odročeno na neurčito. Vrchní soud v Olomouci dne 22. 6. 2017 rozhodl, že soudce JUDr. [jméno] [příjmení] není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci. Jednání nařízené na 12. 9. 2017 bylo k žádosti žalobkyně odročeno na 26. 9. 2017 a toto jednání bylo následně odročeno na neurčito za účelem vyžádání zprávy o zdravotním stavu žalobkyně. Odvolací soud nařídil dne 13. 11. 2017 jednání na 28. 11. 2017, předvolání k jednání bylo žalobkyni doručeno dne 15. 11. 2017. V rámci jednání odvolacího soudu dne 28. 11. 2017 byl vyhlášen rozsudek, na základě něhož byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změněn tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30.336 Kč s 1% úrokem z prodlení denně od 26. 3. 2003 do zaplacení, byla zamítnuta, kdy odvolací soud mimo jiné dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, a proto nelze žalobě vyhovět. Rozsudek Krajského soud v Brně č.j. 47 Co 103/2016-172 ze dne 28. 11. 2017 nabyl právní moci dne 18. 1. 2018 (Referáty soudu o odročení jednání ze dne 6. 1. 2017, ze dne 23. 1. 2017 a ze dne 23. 3. 2017, Námitka žalobkyně ze dne 17. 5. 2017, Protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne 23. 5. 2017, Usnesení Vrchního soudu v Olomouci [číslo jednací] ze dne 22. 6. 2017, Referát soudu o odročení jednání ze dne 11. 9. 2017, Protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne 26. 9. 2017, Předvolání k jednání ze dne 13. 11. 2017, Protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne 28. 11. 2017, Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 28. 11. 2017).

7. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti. Dne 27. 6. 2005 byl Krajskému soudu v Brně doručen návrh věřitele [jméno] [příjmení] na prohlášení konkursu dlužníka MVDr. [jméno] [příjmení] a dne 20. 12. 2006 byl Krajskému soudu v Brně doručen návrh dlužníka MVDr. [jméno] [příjmení] (pro tento bod rozsudku dále jen jako„ dlužník“) na prohlášení konkursu, neboť současná finanční situace dlužníka je taková, že má více věřitelů, není schopen již po delší dobu plnit své splatné závazky, kdy je v částečném invalidním důchodu, za současného zdravotního stavu není schopen jakékoliv výdělečné činnosti a jeho jediným příjmem je částečný invalidní důchod. Na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2007 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Usnesení bylo na úřední desce vyvěšeno dne 5. 1. 2007, sňato dne 5. 2. 2007, žalobkyni bylo doručeno dne 11. 1. 2007 a právní moci nabylo dne 17. 1. 2007. Na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2013 byla schválena konečná zpráva o zpeněžování majetku z podstaty, kdy příjmy konkursní podstaty činily celkem 4.316.972,21 Kč, výdaje z konkursní podstaty činily celkem 3.870.729,28 Kč a zůstatek k rozdělení činil 446.242,93 Kč. Na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2014 bylo rozhodnuto tak, že každá z dosud neuhrazených zjištěných nebo pravomocně určených pohledávek II. třídy bude uspokojena poměrně ve výši 3,92 %. K uspokojení pohledávek bude použita částka ve výši 461.687,63 Kč a podle přílohy [číslo] k rozvrhovému usnesení činila výše úhrady pohledávky přihlášené pod pořadovým číslem 10 částku 17.531,81 Kč. Na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2015 byl konkurs na majetek dlužníka zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Usnesení ve výroku I. nabylo právní moci dne 14. 7. 2015 (Návrh věřitele na prohlášení konkurzu ze dne 19. 6. 2005, Návrh dlužníka na prohlášení konkurzu ze dne 19. 12. 2006, Zápis z jednání ze dne 27. 11. 2006, Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 5. 1. 2007, Zkrácené znění usnesení o prohlášení konkurzu č.j. [číslo jednací] ze dne 5. 1. 2007, Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 6. 2. 2013, Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 12. 2014, Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 17. 6. 2015).

8. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 10. 8. 2007 se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka ve výši 449.276,10 Kč přihlášená do konkursního řízení vedeného pod sp. zn. [anonymizováno] je zjištěna ve výši 449.276,16 Kč jako pohledávka II. třídy vykonatelná. Žalobkyně jako věřitel [číslo] přihlásila dne 9. 2. 2017 do konkurzního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] svou pohledávku v celkové výši 449.276,16 Kč jako pohledávku druhé třídy nevykonatelnou, kdy uplatnila právo na oddělené – přednostní uspokojení a kdy správkyně konkurzní podstaty dne 19. 7. 2007 žalobkyni oznámila, že její pohledávka zůstala na základě přezkumného jednání sporná a byla správkyní konkurzní podstaty popřena, a to její pořadí, tedy nárok na oddělené – přednostní uspokojení. Na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2008 bylo řízení zastaveno, neboť žalobkyně k výzvě soudu neuhradila soudní poplatek ve výši 1.000 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 5. 2008 ([příjmení] ze dne 9. 8. 2007, Přihláška pohledávky v konkursu ze dne 7. 2. 2007, Doplnění přihlášky pohledávky [číslo] ze dne 20. 3. 2007, Výzva SKP ze dne 19. 7. 2007, Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 21. 4. 2008).

9. Ze spisu Okresního soudu [obec] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně podala dne 12. 8. 2015 k Exekutorskému úřadu JUDr. [jméno] [příjmení] návrh na nařízení exekuce proti povinnému [příjmení] [jméno] [příjmení] (pro tento bod rozsudku dále jen jako„ povinný“) pro částku 431.744,35 Kč s příslušenstvím, a to na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu [obec] ] č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 9. 2006, usnesení Okresního soudu [obec] č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 3. 2007 a usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [spisová značka] ze dne 11. 7. 2007. K návrhu byl přiložen i Výpis ze seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 7. 5. 2015, podle něhož přihláška pohledávky žalobkyně [číslo] ve výši 449.276,16 Kč byla soudu doručena dne 9. 2. 2007; jakožto právní důvod bylo uvedeno právní zastoupení dle plné moci ze dne 15. 7. 2002; pohledávka byla nezajištěná, nevykonatelná a v přezkumném jednání byla zjištěna ve výši 449.276,16 Kč a byla popřena dlužníkem. Žalobkyně dále k návrhu přiložila i rozsudek Okresního soudu [obec] – [anonymizováno] č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 9. 2006 s vyznačenou doložkou právní moci dne 29. 3. 2007, přičemž doložka byla vyznačena dne 11. 7. 2007 a dále usnesení Okresního soudu [obec] – [anonymizováno] č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 3. 2007 s vyznačenou doložkou právní moci dne 29. 3. 2007, přičemž doložka byla vyznačena dne 11. 7. 2007. Dne 24. 8. 2015 podal soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] k Okresnímu soudu [obec] – [anonymizováno] žádost o pověření a nařízení exekuce. K žádosti soudu provedla žalobkyně dne 10. 9. 2015 a dne 15. 10. 2015 opravu návrhu na nařízení exekuce. Pověření soudního exekutora k vedení exekuce k uspokojení peněžité pohledávky ve výši 30.336 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu [obec] č.j. [číslo jednací] bylo soudem vydáno dne 26. 11. 2015 (Žádost o pověření a nařízení exekuce ze dne 24. 8. 2015, Návrh na nařízení exekuce ze dne 11. 8. 2015 a jeho oprava ze dne 15. 10. 2015 a ze dne 9. 11. 2015, Rozsudek Okresního soudu [obec] č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 9. 2006, Usnesení Okresního soudu [obec] č.j. 7 C 199/2004-53 ze dne 9. 3. 2007, Výpis ze seznamu přihlášených pohledávek ze dne 7. 5. 2015, Pověření soudního exekutora č.j. [číslo jednací] ze dne 26. 11. 2015, Opravné pověření soudního exekutora č.j. [číslo jednací] ze dne 11. 2. 2016). Povinný podal dne 14. 1. 2016 návrh na odklad exekuce, který byl Okresnímu soudu [obec] předložen dne 25. 1. 2016. Na základě usnesení Okresního soudu [obec] – [anonymizováno] ze dne 11. 2. 2016 bylo provedení exekuce vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu Přerov JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] odloženo do pravomocného skončení řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce podal povinný dne 14. 1. 2016, věc byla Okresnímu soudu [obec] – venkov předložena dne 12. 2. 2016, s návrhem povinného na zastavení exekuce nevyjádřila žalobkyně jakožto oprávněná souhlas. Na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2016 bylo usnesení Okresního soudu [obec] č.j. [číslo jednací] ze dne 11. 2. 2016 změněno tak, že provedení exekuce vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu Přerov JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] bylo odloženo do právní moci rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce. Toto usnesení nabylo právní moci dne 29. 11. 2016. Na základě usnesení Okresního soudu [obec] – [anonymizováno] ze dne 6. 6. 2018 byla exekuce na majetek povinného, vedená soudním exekutorem Exekutorského úřadu Přerov JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] zastavena (výrok I.); povinnému byla uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7.865 Kč (výrok II.); a oprávněné nebyla přiznána náhrada nákladů exekučního řízení (výrok III.). Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 7. 2018 (Předložení věci k rozhodnutí o návrhu na odklad ze dne 19. 1. 2016, Návrh na odklad exekuce ze dne 13. 1. 2016, Usnesení Okresního soudu [obec] č.j. [číslo jednací] ze dne 11. 2. 2016, Předložení věci k rozhodnutí o návrhu na zastavení ze dne 9. 2. 2016, Návrh na zastavení exekuce ze dne 13. 1. 2016, Nesouhlas oprávněné s návrhem povinného na zastavení exekuce ze dne 26. 1. 2016, Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 20. 10. 2016, Usnesení Okresního soudu [obec] č.j. [číslo jednací] ze dne 6. 6. 2018).

10. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu [obec] – [anonymizováno] (dále jen jako„ soud I. stupně“) dne 15. 4. 2004 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] (pro tento bod rozsudku dále jen jako„ žalovaný“) povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 30.336 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 % denně z této částky od 26. 3. 2003 do zaplacení. Soud I. stupně ve věci rozhodl dne 27. 9. 2006 rozsudkem č.j. [číslo jednací], na základě kterého žalobě v plném rozsahu vyhověl. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 14. 11. 2006 odvolání. Na základě usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 5. 1. 2007 byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs, návrh na prohlášení konkursu byl věřitelem žalovaného podán dne 27. 6. 2005, samotným žalovaným poté dne 20. 12. 2006. Usnesení o prohlášení konkursu na majetek žalovaného bylo vyvěšeno dne 5. 1. 2007, sňato dne 5. 2. 2007, žalobkyni bylo doručeno dne 11. 1. 2007 a právní moci nabylo dne 17. 1. 2007. Žalobkyně se k odvolání žalovaného proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 27. 9. 2006 vyjádřila dne 9. 2. 2007, současně připojila usnesení o prohlášení konkursu na majetek žalovaného. Dne 9. 2. 2007 žalobkyně současně přihlásila svou pohledávku za žalovaným v celkové výši 449.276,16 Kč do konkursního řízení žalovaného jako pohledávku II. třídy nevykonatelnou s právem na oddělené – přednostní uspokojení. Dne 9. 3. 2007 vydal soud I. stupně usnesení č.j. [číslo jednací], kterým řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 27. 9. 2006 zastavil, neboť žalovaný nezaplatil soudní poplatek za odvolání. Dne 10. 4. 2007 byly pracovnicí soudu I. stupně na originálech rozsudku soudu I. stupně ze dne 27. 9. 2006 a usnesení soudu I. stupně ze dne 9. 3. 2007 vyznačeny doložky právní moci, podle nichž tato rozhodnutí nabyla právní moci dne 29. 3. 2007. Přezkumné jednání v konkursním řízení žalovaného se konalo dne 11. 7. 2007. Dne 11. 7. 2007 byly pracovnicí soudu I. stupně na stejnopisech rozsudku soudu I. stupně ze dne 27. 9. 2006 a usnesení soudu I. stupně ze dne 9. 3. 2007 vyznačeny doložky právní moci, podle nichž tato rozhodnutí nabyla právní moci dne 29. 3. 2007. Pohledávka žalobkyně přihlášená do konkursního řízení žalovaného ve výši 449.276,16 Kč zůstala sporná a byla správkyní konkursní podstaty co do pořadí (nárok na oddělené – přednostní uspokojení) popřena a žalobkyně byla dne 19. 7. 2007 správkyní konkursní podstaty vyzvána k podání samostatné žaloby proti popírající správkyni. Žalobkyně podala dne 10. 8. 2007 u Krajského soudu v Brně žalobu o určení, že pohledávka žalobkyně přihlášená do konkursního řízení žalovaného je zjištěna ve výši 449.276,16 Kč jako pohledávka II. třídy vykonatelná. Řízení bylo vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] a na základě usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne 21. 4. 2008 bylo zastaveno, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek za žalobu ve výši 1.000 Kč, ač k tomu byla soudem vyzvána. Toto usnesení nabylo právní moci dne 15. 5. 2008. Na základě usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [anonymizováno] ze dne 6. 2. 2013 a č.j. [anonymizováno] ze dne 9. 12. 2014 byla schválena konečná zpráva o zpeněžování majetku z podstaty, zůstatek k rozdělení činil částku ve výši 446.242,93 Kč, přičemž každá z dosud neuhrazených zjištěných nebo pravomocně určených pohledávek II. třídy měla být uspokojena poměrně ve výši 3,92 %, což v případě pohledávky žalobkyně byla částka ve výši 17.531,18 Kč. Na základě usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [anonymizováno] ze dne 17. 6. 2015 byl konkurs na majetek žalovaného po splnění rozvrhového usnesení zrušen. Toto unesení nabylo právní moci dne 14. 7. 2015. Žalobkyně podala dne 12. 8. 2015 k Exekutorskému úřadu JUDr. [jméno] [příjmení] návrh na nařízení exekuce proti povinnému žalovanému k vymožení povinnosti zaplatit částku ve výši 431.744,35 Kč s příslušenstvím. Žádost o pověření a nařízení exekuce byla soudu I. stupně doručena dne 24. 8. 2015 a dne 26. 11. 2015 vydal soud I. stupně pověření soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] k nařízení a vedení exekuce k uspokojení peněžité pohledávky oprávněné žalobkyně ve výši 30.336 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného exekučního titulu – rozsudku soudu I. stupně č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 9. 2006. Dne 14. 1. 2016 podal povinný žalovaný návrh na odklad exekuce a návrh na zastavení exekuce a na základě usnesení soudu I. stupně č.j. [číslo jednací] ze dne 11. 2. 2016 bylo provedení exekuce odloženo do pravomocného skončení řízení o návrhu povinného žalovaného na zastavení exekuce. Toto usnesení nabylo právní moci dne 29. 11. 2016 ve spojitosti s usnesením Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 20. 10. 2016. Dne 26. 2. 2016 byl do spisu soudu I. stupně sp. zn. [spisová značka] učiněn úřední záznam o tom, že právní moci rozsudku soudu I. stupně ze dne 27. 9. 2006 a usnesení soudu I. stupně ze dne 9. 3. 2007 jsou vyznačeny nesprávně, neboť tato rozhodnutí nejsou pravomocná a dne 4. 3. 2016 byla věc předložena Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání žalovaného. Krajský soud v Brně na základě rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne 28. 11. 2017 změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 30.336 Kč s 1 % úrokem z prodlení denně od 26. 3. 2003 do zaplacení, zamítnul. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 18. 1. 2018. Na základě usnesení soudu I. stupně č.j. [číslo jednací] ze dne 6. 6. 2018 byla exekuce na majetek povinného žalovaného zastavena a oprávněné žalobkyni nebyla náhrada nákladů exekučního řízení přiznána. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 7. 2018.

11. Žalobkyně dodržela postup předvídaný ustanovením § 14 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen jako„ zákon o odpovědnosti za škodu“).

12. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle ustanovení § 31 zákona o odpovědnosti za škodu náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odst. 2).

15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dle shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobě žalobkyně, tak jak byla podána, nemůže být vyhověno.

16. V obecné rovině soud předesílá, že ke vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1. existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody, a 3. příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 ze dne 23. 10. 2014). Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je přitom zapotřebí, aby všechny tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. V řízení o náhradu škody má žalobce procesní povinnost tvrdit (ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) a posléze i prokázat (ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) a ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Jejich existence musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1024/2011 ze dne 12. 3. 2013).

17. V tomto směru byl v řízení prokázán pouze první předpoklad vzniku odpovědnosti státu podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, tedy nesprávný úřední postup, spočívající v tom, že Okresní soud [obec] – [anonymizováno] (dále jen jako„ soud I. stupně“) vyznačil dne 10. 4. 2007 na originálech a dne 11. 7. 2007 na stejnopisech rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 9. 2006 a usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 3. 2007 doložky právní moci, podle nichž měla tato rozhodnutí nabýt právní moci dne 29. 3. 2007, ačkoliv tato rozhodnutí nebyla dosud pravomocná. Proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 27. 9. 2006 podal v té věci žalovaný dne 14. 11. 2006 odvolání a usnesením Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 5. 1. 2007 byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs, čímž ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, došlo k přerušení řízení, a to ze zákona. Účinky přerušení řízení přitom nastaly bez ohledu na to, zda soud nebo účastníci o prohlášení konkursu věděli, procesní lhůty dnem přerušení řízení přestaly běžet a k procesním úkonům učiněným po přerušení řízení nelze přihlížet. Rozsudek soudu I. stupně ze dne 27. 9. 2006, ani usnesení soudu I. stupně ze dne 9. 3. 2007, proto ze shora popsaných důvodů právní moci nabýt nemohly. Vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí, které není dosud pravomocné, přitom nesprávným úředním postupem je (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 6 Co 704/97 ze dne 8. 7. 1997). Ostatní námitky žalobkyně proti postupu soudů v její právní věci poté podle názoru soudu nelze podřadit pod nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu. Nesprávným úředním postupem se přitom rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3013/2011 ze dne 16. 5. 2012). Pokud jde tedy o námitky žalobkyně proti postupu Krajského soudu v Brně, mohly být tyto zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, což je však v projednávané věci vyloučeno, kdy rozhodnutí Krajského soudu v Brně nebylo pro nezákonnost zrušeno (viz výše) a ani skutkové vymezení žaloby nebylo na takovém tvrzení stavěno.

18. Pokud jde však o zbývající předpoklady vzniku odpovědnosti státu podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, tedy vznik škody a příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, tyto předpoklady v projednávané věci prokázány nebyly. Soud vzal přitom do úvahy následující skutečnosti. Škodou se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Charakter ušlého zisku má i majetková újma představovaná ztrátou majetkového přínosu, který poškozený jakožto věřitel mohl od svého dlužníka očekávat při obvyklém sledu událostí, nebýt nesprávného úředního postupu. Takové osobě nepochybně ušel majetkový přínos v hodnotě uplatněné pohledávky, neboť tím, že jí nebyla dlužníkem zaplacena, nezvětšil se její majetkový stav, ačkoliv bylo možno důvodně očekávat, že se tak, například na základě soudního rozhodnutí stane. Vznik škody na straně věřitele v takovém případě předpokládá, že jeho právo na plnění proti dlužníkovi není uspokojeno; nebylo-li o tomto nároku věřitele již rozhodnuto v soudním řízení, je třeba otázku důvodnosti a existence práva žalobce na plnění proti jeho dlužníkovi třeba řešit v řízení o náhradu škody jako otázku předběžnou (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 145/2002 ze dne 31. 3. 2003). Dalším z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu je existence příčinné souvislosti (vztah příčiny a následku) mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu, tedy jsou-li nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt takového postupu, ke škodě by nedošlo, neboť soudem přiznaná pohledávka by byla z majetku dlužníka uspokojena. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta skutečnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl (k tomu opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 145/2002 ze dne 31. 3. 2003). Vztáhnuto k projednávané věci – škoda ve výši ztráty majetkového přínosu (ušlý zisk) v celkové výši 702.623,35 Kč (tj. 30.336 Kč + 401.408,35 Kč + 270.879 Kč) mohla žalobkyni vzniknout pouze tehdy, jestliže bylo prokázáno, že takovou pohledávku proti dlužníkovi skutečně měla a z hlediska příčinné souvislosti je poté významné, zda splnění dluhu dlužníka bylo reálné (tj. bylo možno jej při obvyklém průběhu událostí očekávat). Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 30.336 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 % denně z této částky od 26. 3. 2003 do zaplacení. K žalobě připojila Plnou moc ze dne 15. 7. 2002 a Zápis ze dne 24. 3. 2003, v rámci něhož bylo mimo jiné uvedeno, že MVDr. [jméno] [příjmení] (pro tento bod rozsudku dále jen jako„ žalovaný“ či„ dlužník“) uznává co do důvodu a rozsahu svůj závazek vůči žalobkyni v celkové výši 30.336 Kč, zavazuje se jej uhradit 25. 3. 2003 v hotovosti a pokud dluh neuhradí ve lhůtě splatnosti, zavazuje se uhradit úrok dohodnutý na 1 % za každý den prodlení až do úplného zaplacení. Soud I. stupně rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 9. 2006 žalobě v celém rozsahu vyhověl, žalovaný proti tomuto rozsudku podal dne 14. 11. 2006 odvolání. Dne 5. 1. 2007 byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs, řízení bylo ze zákona přerušeno, žalobkyně dne 9. 2. 2007 přihlásila do konkursního řízení pohledávku v celkové výši 449.276,16 Kč, a tato byla popřena žalovaným a správkyní konkursní podstaty co do pořadí. K výzvě správkyně konkursní podstaty sice žalobkyně podala proti popírající správkyni žalobu, řízení však bylo dne 15. 5. 2008 zastaveno, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek. Pohledávka žalobkyně byla tedy v rámci konkursního řízení žalovaného zjištěna jako pohledávka II. třídy nevykonatelná, bez práva na oddělné uspokojení a následně byla uspokojena poměrně ve výši 3,92 %, tedy ve výši 17.531,81 Kč. Konkurs na majetek žalovaného byl zrušen dne 14. 7. 2015 po splnění rozvrhového usnesení. Krajský soud v Brně následně na základě rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne 28. 11. 2017 rozsudek soudu I. stupně č.j. 7 C 199/2004-45 ze dne 27. 9. 2006 změnil tak, že žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30.336 Kč s 1 % úrokem z prodlení denně od 26. 3. 2003 do zaplacení, zamítnul. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť žalobkyně neusnesla břemeno tvrzení. Krajský soud v Brně přitom uvedl, že Zápis ze dne 24. 3. 2003 nelze považovat za platný úkon ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.; z listinných důkazů nevyplývá, z čeho částka ve výši 30.336 Kč sestává, tj. za jaké konkrétní úkony právní služby je požadována, v jaké výši byla odměna za jednotlivé úkony dohodnuta, které úkony právní služby byly uhrazeny a které nikoliv; a že i v případě, že by bylo v incidenčním sporu žalobkyni vyhověno, pak by tato skutečnost s ohledem na závaznost případného rozhodnutí, ničeho nezměnila na závěru odvolacího soudu, že žaloba žalobkyně není důvodná. Otázka důvodnosti a existence práva žalobkyně na plnění proti jejímu dlužníkovi tak byla soudem již vyřešena a žalobkyně se svým nárokem neuspěla. Pokud odpovědnost státu nastupuje subsidiárně pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníkovi, který je mu povinen plnit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 454/2013 ze dne 16. 6. 2015), není v projednávané věci naplněna ta podmínka, že dlužník je povinen žalobkyni plnit. Nebylo tedy spolehlivě prokázáno, že žalobkyně pohledávku za dlužníkem skutečně měla, a že by jí tedy škoda (tj. ztráta majetkového přínosu) v požadované výši vznikla, kdy ze Zápisu předloženého žalobkyní není patrno, kterých úkonů právní služby se týká, zda a kdy byly tyto úkony žalobkyní provedeny a na požadovaný úrok z prodlení ve výši 1 % denně nelze pohlížet jinak, než jako na úrok lichevní (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1993/2001 ze dne 8. 4. 2003) a na ujednání o něm jako na absolutně neplatné; tyto skutečnosti ostatně namítal i sám dlužník a pohledávku žalobkyně přihlášenou do konkursního řízení popřel. Otázkou závaznosti i případně vyhovujícího rozhodnutí v incidenčním řízení sp. zn. [spisová značka] (ve kterém nad to žalobkyně řádně nepokračovala) se již zabýval Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č.j. 47 Co 103/2016-172 ze dne 28. 11. 2017. Žalobkyně rozhodnutí, jímž by byla dlužníku uložena platební povinnost pohledávky žalobkyně, nezískala, a to z důvodů, které je nutno klást výlučně k její tíži (pasivita žalobkyně a nesplnění povinností dle ustanovení § 101 odst. 1 o.s.ř.). Institut náhrady škody však nemá sloužit k tomu, aby se žalobkyně dostala z hlediska hospodářského do výhodnější pozice, než ve které by se nacházela nebýt škodní události. Z tvrzení žalobkyně rovněž nevyplývá, jak tvrzenou ztrátu majetkového přínosu zapříčinil právě a jen namítaný nesprávný úřední postup v podobě vyznačení doložek právní moci na rozhodnutí soudu I. stupně, tedy že tento postup soudu I. stupně byl tou původní, zásadní a hlavní příčinou tvrzené ztráty majetkového přínosu, což je nutno akcentovat zejména za situace, kdy sama žalobkyně byla o prohlášení konkursu na majetek dlužníka vyrozuměna, svou tvrzenou pohledávku do konkursního řízení přihlásila a vzhledem ke svému právnickému vzdělání musela být i obeznámena s tím, že jiný postup než dle ustanovení § 14 a násl. zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ohledně jejího nároku není možný. Taktéž tvrzení žalobkyně o tom, že nebýt nesprávného úředního postupu, žalobkyně by částku ve výši majetkové újmy cestou exekuce dosáhla, tedy jinak řečeno, že by její pohledávka byla z majetku dlužníka uhrazena, není ničím prokazováno, což je nutno akcentovat zejména za situace, kdy na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs a kdy již v roce 2006 nebyl dlužník schopen po delší dobu plnit své splatné závazky, obnovit své podnikatelské aktivity a jeho jediným příjem byl částečný invalidní důchod. Není tedy zřejmé, na základě čeho konkrétně žalobkyně dovozuje, že by i při této insolventnosti dlužníka mohla důvodně očekávat splnění jeho dluhu. Zbývá jen doplnit, že žalobkyně se k jednání soudu dne 27. 4. 2022 nedostavila, soud jí tedy v tomto směru ani nemohl poskytnout poučení ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 ze dne 20. 5. 2010).

19. K nároku žalobkyně na náhradu vynaložených nákladů řízení (soudní poplatek ve výši 1.220 Kč, soudní poplatek ve výši 70 Kč, ověřování a kopírování listin ve výši 166 Kč, náklady řízení žalovaného ve výši 10.803 Kč, poštovné ve výši 76 Kč) se poté sluší připomenout, že náklady řízení může žalobkyně podle ustanovení § 31 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu uplatnit jako vzniklou škodu jen tehdy, vynaložila-li je účelně ke zrušení nezákonného rozhodnutí či na nápravu nesprávného úředního postupu. Ustanovení § 31 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu poté vylučuje náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech řízení tam, kde buď již náhrada nákladů byla v původním řízení přiznána, anebo sice přiznána nebyla, avšak pak jen tehdy, neměl-li poškozený možnost uplatnit nárok na náhradu nákladů na základě procesních předpisů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1424/2012 ze dne 30. 1.2013). Předmětem žalobkyní uplatněného nároku jsou však náklady původních řízení, které nemají zákonem stanovený charakter, tj. nebyly vynaloženy na nápravu nesprávného úředního postupu, a nejsou tak součástí náhrady škody, za kterou by stát odpovídal ve smyslu ustanovení § 5 písm. b) zákona o odpovědnosti za škodu, kdy v daném případě nebylo v zásadě vyloučeno, aby žalobkyni byly v původních řízeních na základě ustanovení občanského soudního řádu o náhradě nákladů řízení přiznány. Za dané situace tak soudu nezbylo, než žalobu i v této části jako nedůvodnou zamítnout.

20. Pro úplnost (a vzhledem k námitkách žalobkyně proti postupu soudu I. stupně při nařízení exekuce) soud uvádí následující. Jak bylo výše uvedeno, vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí, které dosud není pravomocné, je ve smyslu ustanovení § 13 zákona o odpovědnosti za škodu nesprávným úředním postupem a stát za zákonem stanovených podmínek odpovídá za škodu, která vznikla, byl-li na základě takto vyznačené doložky právní moci podán návrh na výkon rozhodnutí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 923/2007 ze dne 26. 9. 2007). Okolnost, že na základě nesprávně vyznačené doložky právní moci byla provedena exekuce, je sice důsledkem nesprávného úředního postupu, který ovšem sám o sobě škodu nepředstavuje (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3618/2008 ze dne 21. 10. 2010). Vzhledem k pozici žalobkyně coby v exekučním řízení oprávněné se tak mohlo jednat jedině o náklady exekučního řízení, které byly zbytečně vynaloženy za situace, kdy exekuce byla nařízena předčasně či bezdůvodně. Skutkové vymezení žaloby na takovém tvrzení však opět nebylo stavěno, nad to povinnost zaplatit náklady exekuce byla usnesením soudu I. stupně č.j. [číslo jednací] ze dne 6. 6. 2018 uložena povinnému žalovanému a oprávněné žalobkyni nebyla náhrada nákladů exekučního řízení přiznána právě proto, že exekuční titul byl následně rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 47 Co 103/2016-172 ze dne 28. 11. 2017 změněn tak, že žaloba oprávněné byla zamítnuta.

21. Výrok II. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný úspěch (kdy současně žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, aniž by se tak stalo pro chování žalovaného) a má tak právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalovaný vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení sestávající z paušální náhrady nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za 12 úkonů (písemné podání – vyjádření ze dne 20. 2. 2018, písemné podání – vyjádření ze dne 17. 12. 2018, příprava účasti na jednání dne 29. 6. 2020, účast na jednání dne 29. 6. 2020, písemné podání – vyjádření ze dne 19. 8. 2020, příprava účasti na jednání dne 2. 6. 2021, účast na jednání dne 2. 6. 2021, písemné podání – souhlas s částečným zpětvzetím ze dne 12. 7. 2021, písemné podání – vyjádření ze dne 19. 8. 2021, písemné podání – vyjádření ze dne 19. 10. 2021, příprava účasti na jednání dne 27. 4. 2022, účast na jednání dne 27. 4. 2022); a dále z náhrady doložených cestovních výdajů za cesty Praha – Brno a zpět vlakem v celkové výši 772 Kč.

22. Celkově tak žalovaný vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 4.372 Kč, Kč, které je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).