55 C 23/2019-97

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] proti žalovanému: ; Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 62 754 Kč takto:

Výrok

I. Řízení ohledně zaplacení částky ve výši 30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 Kč od 25. 1. 2017 do dne nabytí právní moci rozsudku se zastavu je.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 62.724 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 62.724 Kč od 25. 1. 2017 do dne nabytí právní moci rozsudku, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3.704 Kč, to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 5. 2. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 62.754 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 25. 1. 2017 do dne nabytí právní moci rozsudku.

2. Žalobu odůvodnila tím, že dne 24. 7. 2014 zahájila Policie ČR vyšetřování podezření ze spáchání přečinu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi, a jako pachatele ustanovila jejího syna. Dne 23. 9. 2014 došlo ve společném bydlišti k návštěvě příslušníků policejního orgánu a syn i žalobkyně pod nátlakem příkazu k domovní prohlídce souhlasili s vydáním počítače k analýze. Vydaný počítač byl ve vlastnictví žalobkyně, používala jej ke své práci z domova (jako OSVČ) v oboru Poskytování software, poradenství v oblasti IT, zpracování dat, hostingové a související činnosti a webové portály. V počítači byl kromě jejího pevného disku i pevný disk dříve užívaný jejím synem. Policie zadržovala počítač od září 2014 až do března 2016 a po celou dobu nebyl jí ani jejímu synovi povolen k počítači přístup, přestože o to několikrát žádali. Dne 13. 2. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání syna, následně rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 21. 1. 2016, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2016, soud syna obžaloby zcela zprostil. Z toho žalobkyně dovozuje, že pro účely náhrady škody jsou veškeré úkony trestního řízení, které jí a jejímu synovi způsobily škodu, považovány za nezákonné. Dne 2. 3. 2016 rozhodl soud o vrácení počítače, žalobkyně si jej vyzvedla dne 7. 3. 2016 přímo v pracovišti vyšetřujícího komisaře. Ihned po zadržení počítače musela žalobkyně věnovat svůj čas vyhledávání, zakoupení, sestavení a kompletní instalaci nového počítače, aby mohla nadále vykonávat svoji práci. V říjnu 2014 zakoupila žalobkyně počítač nový, avšak ten byl dražší než zadržený počítač, proto žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit cenu hardwaru zadržovaného počítače, a to v celkové výši 12.960 Kč. V době, kdy žalobkyně vyhledávala komponenty pro nový počítač, čekala na dodání komponentů a prováděla instalaci nově zakoupeného počítače, se nemohla věnovat své práci. Celkově toto období zabralo jeden pracovní týden, proto si žalobkyně nárokovala ušlý zisk za jeden týden standardní pracovní doby v celkové výši 47.440 Kč, kdy cena za jednu hodinu její práce činila v průběhu roku 2014 částku ve výši 1.186 Kč. Žalobkyně požadovala i uhrazení ušlého zisku za 1 a hodiny své práce, který jí ušel v souvislosti s tím, že byla nucena vyzvednout si zadržovaný počítač v budově vyšetřujícího komisaře. Dále žalobkyně požadovala i úhradu přístroje pro externí čtení disku Premium Cord ve výši 545 Kč, neboť na základě posudku vypracovaného soudním znalcem dne 30. 10. 2014 zjistila, že její pevný disk není zcela funkční, ačkoliv v době vydání počítače Policii ČR funkční byl.

3. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřil v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne 4. 9. 2019, kde nejprve zdůraznil, že pro založení odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. je nutné kumulativní splnění 3 předpokladů. V řízení musí být vydáno nezákonné rozhodnutí nebo shledán nesprávný úřední postup, musí dojít ke vzniku škody a vzniklá škoda musí být přímým následkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody. Dále uvedl, že v rámci mimosoudního projednání nároku bylo zjištěno, že stolní počítač provedení tower šedostříbrné barvy byl vydán jako věc důležitá pro trestní řízení k výzvě policejního orgánu při návštěvě v bytě žalobkyně a jejího syna dne 23. 9. 2014 na základě příkazu k domovní prohlídce. Usnesením Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 2. 3. 2016 bylo rozhodnuto tak, že tento počítač se vrací žalobkyni, neboť vzhledem ke skutečnosti, že na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. [spisová značka] ze dne 21. 1. 2016 byl syn žalobkyně zproštěn obžaloby, nebylo již vydané věci třeba k dalšímu řízení. Žalovaný zdůraznil, že dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR, bylo-li rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žalovaný nárok na náhradu škody shledal zcela nedůvodným, neboť ve věci předně absentuje odpovědnostní titul státu za tvrzenou škodu, neboť v postupu orgánů činných v trestním řízení nelze spatřovat nesprávný úřední postup dle ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb., když z provedeného šetření nelze vyvozovat žádné porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti. Rovněž absentuje jakékoliv rozhodnutí, které by vykazovalo základní znak nezákonného rozhodnutí dle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., představovaný tím, že takové rozhodnutí dojde právní moci a následně je zrušeno či změněno k tomu příslušným orgánem. Žalovaný uzavřel, že v případě nenaplnění byť i jen jediného předpokladu, se není třeba zaobírat (ne) naplněním dalších předpokladů, a proto se žalovaný již nezabýval otázkou, zda žalobkyni škoda skutečně vznikla, případně v jaké výši a zda by byla dána i příčinná souvislost s odpovědnostním titulem.

4. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti.

5. Žalobkyně uplatnila u Ministerstva spravedlnosti ČR nárok na náhradu majetkové újmy v celkové výši 62.754 Kč. Žádost byla Ministerstvu spravedlnosti ČR doručena dne 25. 7. 2016 a Ministerstvo spravedlnosti ČR ve svém stanovisku ze dne 10. 8. 2017 konstatovalo, že ve věci nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb., neboť odpovědnostní titul státu za tvrzenou škodu chybí (Sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 26. 7. 2016, Stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR č.j. [spisová značka] ze dne 10. 8. 2017).

6. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] byly zjištěny následující skutečnosti. Dne 24. 7. 2014 byly zahájeny úkony trestního řízení, neboť byl dostatečně odůvodněn závěr, že nejméně v době od 21. 1. 2014 do 18. 5. 2014 mohl být neznámým pachatelem v Brně spáchán přečin porušení autorských práv, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle ustanovení § 270 odst. 1 trestního zákoníku (Záznam o zahájení úkonů trestního řízení [číslo jednací] ze dne 24. 7. 2014). Dne 18. 9. 2014 byl vydán příkaz k domovní prohlídce bytové jednotky [číslo] ve 4. patře domu [adresa] na ulici [anonymizováno] v Brně, která byla ve vlastnictví Ing. [jméno] [příjmení] [jméno] průběhu domovní prohlídky byl sepsán úřední záznam. V době domovní prohlídky se v předmětném bytě zdržoval syn [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], který počítač nacházející se v pokoji, kde bydlí, dobrovolně vydal, kdy se jednalo o stolní počítač v provedení tower šedostříbrné barvy, mechanika [příjmení] [příjmení], bez pečeti, bez čísla, bez viditelného poškození (dále jen jako„ předmětný počítač“). Předmětný počítač byl zabalen do černého pytle, který byl opatřen pečetí podepsanou [jméno] [příjmení], a byl vydán jako věc důležitá pro trestní řízení (Příkaz k domovní prohlídce č.j. [spisová značka] ze dne 18. 9. 2014, Úřední záznam [číslo jednací] ze dne 24. 9. 2014, Protokol o vydání věci [číslo jednací] ze dne 23. 9. 2014). Dne 10. 2. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] jako obviněného ze spáchání přečinu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle ustanovení § 270 odst. 1 trestního zákoníku. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal [jméno] [příjmení] dne 16. 2. 2015 stížnost, kterou dne 11. 3. 2015 odůvodnil, a která byla dne 18. 3. 2015 státním zástupcem jako nedůvodná zamítnuta (Usnesení Policie ČR [číslo jednací] ze dne 10. 2. 2015, Stížnost proti usnesení – zdůvodnění ze dne 10. 3. 2015, Usnesení Městského státního zastupitelství v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 18. 3. 2015). Policie ČR zpracovala dne 27. 7. 2015 zprávu o šetření a dne 29. 7. 2015 podala návrh na podání obžaloby. Obžalobu na obviněného [jméno] [příjmení] pro přečin podle ustanovení § 270 odst. 1 trestního zákoníku podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně k Městskému soudu v Brně dne 4. 8. 2015 (Zpráva o šetření [číslo jednací] ze dne 28. 7. 2015, Návrh na podání obžaloby [číslo jednací] ze dne 28. 7. 2015, Obžaloba č.j. [číslo jednací] ze dne 31. 7. 2015). Obžalovaný [jméno] [příjmení] podal dne 13. 8. 2015 návrh na předběžné projednání obžaloby, kde mimo jiné uvedl, že předmětný počítač nebyl v inkriminované době, tj. od 21. 1. 2014 do 18. 5. 2014, vůbec zapnutý, nemohla s ním tedy být páchána kriminální činnost (Návrh na předběžné projednání obžaloby ze dne 13. 8. 2015). Na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 21. 1. 2016 byl obžalovaný [jméno] [příjmení] zproštěn obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 31. 7. 2015, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Rozsudek nabyl právní moci dne 6. 2. 2016 (Rozsudek Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 21. 1. 2016). Na základě usnesení Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 2. 3. 2016 bylo rozhodnuto o vydání předmětného počítače žalobkyni, neboť trestní věc vedená pod sp. zn. [spisová značka] byla již pravomocně ukončena a předmětný počítač již k dalšímu řízení není potřeba. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 3. 2016. Předmětný počítač byl dne 7. 3. 2016 vrácen [jméno] [příjmení]. Protokol o vrácení věci podepsali [jméno] [příjmení] i žalobkyně (Usnesení Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 2. 3. 2016, Protokol o vrácení věci [číslo jednací] ze dne 7. 3. 2016). V trestní věci [jméno] [příjmení] byl dne 30. 10. 2014 zpracován znalecký posudek z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, který v čl. 2 [číslo] obsahuje popis hardwarové konfigurace s poznámkou, že zkoumaný počítač obsahoval ještě jeden pevný disk, který však nebyl funkční, a proto také jako takový nebyl dále zkoumán (Znalecký posudek [číslo jednací] ze dne 30. 10. 2014).

7. Dne 24. 7. 2013 vyfakturovala [právnická osoba] a.s. žalobkyni za zboží označené jako DIMM DDR3 [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] částku ve výši 1.890 Kč a za zboží označené jako CPU AMD sFM2 A10 [číslo] částku ve výši 3.390 Kč. Dne 23. 7. 2008 vyfakturovala [právnická osoba] CZ, s .. Ing. [jméno] [příjmení] částku ve výši 144 Kč za zboží označené jako Primecooler PC-AFSCI; částku ve výši 98 Kč za zboží označené jako Ventilátor Airen RedWings; částku ve výši 40 Kč za zboží označené jako [právnická osoba] napájecí; částku ve výši 80 Kč za zboží označené jako Redukce napájení zdroje; částku ve výši 70 Kč za zboží označené jako Redukce 4pin konektoru a dne 23. 2. 2009 poté částku ve výši 520 Kč za zboží označené jako DVD R/RW Samsung SH – S223F. Dne 23. 7. 2013 vyfakturovala [právnická osoba] a.s. žalobkyni částku ve výši 1.816 Kč za zboží označené jako ASUS F2A85/M. Dne 2. 9. 2013 vyúčtovala [právnická osoba] [právnická osoba] částku ve výši 1.323 Kč za zboží označené jako [právnická osoba] Barracuda [číslo]. Dne 16. 11. 2000 vyfakturovala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Ing. [jméno] [příjmení] částku ve výši 1.048 Kč za zboží označené jako [právnická osoba] MD 604A ATX. Dne 11. 11. 2004 vyfakturoval [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] částku ve výši 796 Kč za zboží označené jako SilenTec – materiál pro snížení hluku. Dne 16. 11. 2004 vyfakturovala společnost e [právnická osoba] [jméno] [příjmení] mimo jiné částku ve výši 511 Kč za zboží označené jako [právnická osoba] 300W P4. Dne 23. 6. 2008 uhradil Ing. [jméno] [příjmení] společnosti [právnická osoba] částku ve výši 1.690 Kč za zboží označené jako Western Digital WD 3200AAKS (Faktura č. B1/3013/22371 ze dne 24. 7. 2013, Faktura č. B1/3008/9090 ze dne 23. 7. 2008, Faktura č. B1/30008/40879 ze dne 23. 2. 2009, Faktura [číslo] ze dne 23. 7. 2013, Faktura [číslo] ze dne 2. 9. 2013, Faktura [číslo] ze dne 15. 11. 2000, Příjmový pokladní doklad č. [anonymizováno] ze dne 23. 6. 2008, Faktura [číslo] ze dne 11. 11. 2004, Faktura [číslo] ze dne 16. 11. 2004). Dne 1. 10. 2014 vyfakturovala společnost [právnická osoba] žalobkyni částku ve výši 7.836 Kč za zboží označené jako [příjmení] [příjmení] i7-4785T. Dne 1. 10. 2014 vyfakturovala [právnická osoba], a.s. žalobkyni částku ve výši 3.642 Kč za zboží označené jako MB ASUS Q87T. Dne 1. 10. 2014 vyfakturovala [právnická osoba] s .. žalobkyni částku ve výši 2.715 Kč za zboží označené jako [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno] a dne 1. 10. 2014 uhradila žalobkyně společnosti [právnická osoba] částku ve výši 1.875 Kč za zboží označené jako WD Elements Portable 1TB HDD (Faktura č. FV [číslo] ze dne 1. 10. 2014, Faktura [číslo] ze dne 1. 10. 2014, Faktura [číslo] ze dne 1. 10. 2014, Dodací list č. [anonymizováno] ze dne 1. 10. 2014). Dne 20. 2. 2015 vyfakturovala [právnická osoba] [právnická osoba] žalobkyni mimo jiné částku ve výši 545 Kč za zboží označené jako KB Kabel USB 3.0 (Faktura [číslo] ze dne 20. 2. 2015). Žalobkyně je zapsána v živnostenském rejstříku s [IČO] s předmětem podnikání: Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona; s obory činnosti: Poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií, zpracování dat, hostingové a související činnosti a webové portály, a se vznikem oprávnění ke dni 18. 3. 2013. Žalobkyně za softwarové služby dle požadavků odběratele vyúčtovala dne 15. 7. 2014 [právnická osoba] s .. částku ve výši 44.486,86 Kč; dne 15. 7. 2014 společnost [právnická osoba] částku ve výši 77.493,24 Kč; dne 15. 7. 2014 [právnická osoba], s r.o. částku ve výši 19.373,31 Kč; dne 3. 7. 2014 [právnická osoba] [právnická osoba] částku ve výši 5.740,24 Kč; dne 15. 7. 2014 [právnická osoba] 24, s .. částku ve výši 155.704,01 Kč a dne 15. 7. 2014 [právnická osoba] a.s. částku ve výši 7.892,83 Kč Cena za jednu hodinu ve všech případech činila 1.186 Kč (Výpis z živnostenského rejstříku ze dne 18. 3. 2013, [příjmení] doklady [číslo] ze dne 15. 7. 2014, [číslo] ze dne 15. 7. 2014, [číslo] ze dne 15. 7. 2014, [číslo] ze dne 3. 7. 2014, [číslo] ze dne 15. 7. 2014, [číslo] ze dne 15. 7. 2014).

8. Žalobkyně dodržela postup předvídaný ustanovením § 14 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen jako„ zákon o odpovědnosti za škodu“).

9. Podle ustanovení § 5 zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízením ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu ohledně zaplacení částky ve výši 30 Kč zpět a žalovaný s tímto částečným zpětvzetím souhlasil, postupoval soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen jako „o.s.ř.“) a řízení ohledně části uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku zastavil.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žalobě tak, jak byla podána, nemůže vyhovět, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

16. V obecné rovině soud předesílá, že ke vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1. existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody, a 3. příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 ze dne 23. 10. 2014). Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je přitom zapotřebí, aby všechny tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. V řízení o náhradu škody má poté žalobkyně procesní povinnost tvrdit (ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) a posléze i prokázat (ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) a ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Jejich existence musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1024/2011 ze dne 12. 3. 2013).

17. Pokud jde o první předpoklad vzniku odpovědnosti státu podle ustanovení § 5 zákona o odpovědnosti za škodu, tedy existenci odpovědnostního titulu žalovaného v podobě nezákonného rozhodnutí či v podobě nesprávného úředního postupu, byla žalobkyně v tomto směru povinna přesně specifikovat, v důsledku kterých konkrétních skutečností jí tvrzená újma vznikla a v čem má tato újma spočívat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 1614/2016 ze dne 25. 4. 2018). Vzhledem k tomu, že v žalobě absentovalo vylíčení skutečností významných pro rozhodnutí věci a označení důkazů, byla žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. v rámci jednání soudu konaného dne 12. 7. 2021 vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů mimo jiné k tomu, jaký konkrétní odpovědnostní titul žalovaného žalobkyně tvrdí a jakou výši náhrady újmy požaduje žalobkyně za ten konkrétní odpovědnostní titul žalovaného. Žalobkyně v reakci na výzvu a poučení soudu dne 13. 8. 2021 bez bližší konkretizace pouze uvedla, že celé trestní řízení vedené proti synovi žalobkyně [jméno] [příjmení] se zprošťujícím rozsudkem stalo jako celek nezákonným a žalobkyně má tedy nárok na náhradu škody, která jí všemi rozhodnutími v rámci trestního řízení i předcházejícího řízení přípravného vznikla. Tomuto tvrzení žalobkyně však nelze přitakat. Okruh osob, jež mají právo na náhradu škody (újmy) způsobené při výkonu veřejné moci podle zákona o odpovědnosti za škodu, se totiž liší v závislosti na skutečnosti, byla-li škoda (újma) způsobena v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo v důsledku nesprávného úředního postupu. Zatímco se škoda (újma) způsobená nezákonným rozhodnutím hradí pouze účastníkům řízení (popř. osobám, s nimiž mělo být jako s účastníky řízení jednáno), náhrada škody (újmy) způsobené nesprávným úředním postupem takto omezena není a hradí se tedy zásadně každému, komu byla způsobena (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5445/2015 ze dne 21. 6. 2016). Soudní praxe je přitom dlouhodobě ustálena v tom, že stát podle zákona o odpovědnosti za škodu odpovídá za škodu způsobenou zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, přičemž se vychází z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1291/2017 ze dne 31. 10. 2017). V tomto směru bylo sice prokázáno, že v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, kterým se rozumí usnesení o zahájení trestního stíhání, ale jednalo se o trestní řízení vedené proti synovi žalobkyně [jméno] [příjmení]. Nebyl tak naplněn zákonný požadavek ustanovení § 7 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, kdy žalobkyně účastníkem předmětného trestního řízení nebyla a nemůže tak být aktivně věcně legitimována k uplatnění svých nároků na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Přitom je nutno zdůraznit, že osoby, které tvrdí, že byly dotčeny trestním stíháním jiné osoby, mají ze zákona možnost domáhat se náhrady za jednotlivé úkony trestního řízení postupem dle ustanovení § 13 zákona o odpovědnosti za škodu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2287/18 ze dne 8. 10. 2019). Žalobkyně by tedy byla aktivně věcně legitimována k uplatnění svých nároků na náhradu škody (újmy) způsobené nesprávným úředním postupem, neboť tato náhrada není okruhem účastníků předmětného řízení omezena a hradí se tedy, jak již bylo výše uvedeno, zásadně každému, komu byla způsobena. Žalobkyně v reakci na výzvu a poučení soudu dne 13. 8. 2021 však pouze uvedla, že dále policie poškodila její disk v zadrženém počítači, v čemž spatřovala nesprávný úřední postup a nárokovala si náhradu škody ve výši 545 Kč. Takto tvrzený nesprávný úřední postup však z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] nevyplývá, kdy předmětný počítač byl po jeho vydání zabalen do černého pytle opatřeného pečetí podepsanou [jméno] [příjmení], zabezpečení předmětného počítače bylo zdokumentováno znalcem v rámci vypracování znaleckého posudku, předmětný počítač byl ke zkoumání předán v neporušeném PVC pytli, přičemž jak uvádí sám znalec, zabalení předmětného počítače bránilo v jeho spuštění a neoprávněné manipulaci, aniž by bylo poškozeno. Z tvrzení žalobkyně není zřejmé ani to, jak by tedy policejní orgán vůbec mohl za daného zabezpečení označený disk poškodit. Žádný jiný nesprávný úřední postup žalobkyně netvrdila, to vše za situace, kdy ani Ústavní soud v rámci přezkumu Příkazu k domovní prohlídce č.j. [číslo jednací] ze dne 18. 9. 2014 a postupu policejního orgánu při jeho„ provádění“ dne 23. 9. 2014 (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1292/15 ze dne 9. 12. 2015) žádné pochybení v souvislosti s příkazem k domovní prohlídce, resp. úkony policejního orgánu činěnými dne 23. 9. 2014, nezjistil. Podobné závěry soudu platí, i pokud jde o druhý předpoklad vzniku odpovědnosti státu podle ustanovení § 5 zákona o odpovědnosti za škodu, tedy vznik škody. Škodou se přitom rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat a v řízení o nároku na náhradu škody leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla, na žalobci (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3015/2012 ze dne 15. 1. 2013). Vzhledem k tomu, že v žalobě absentovalo vylíčení skutečností významných pro rozhodnutí věci a označení důkazů, byla žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. v rámci jednání soudu konaného dne 12. 7. 2021 vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů, a to mimo jiné (souhrnně řečeno) k tomu jak (a na základě jakých podkladů) dospěla žalobkyně k částkám požadovaným na náhradě majetkové újmy a na náhradě ušlého zisku, jaké konkrétní práce či činnosti žalobkyně (a v jakém rozsahu) v důsledku tvrzeného jednání po vydání předmětného počítače nemohla vykonávat; a dále byla vyzvána k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, že žalobkyně byla vlastníkem předmětného počítače, že předmětný počítač před jeho vydáním používala k výkonu své podnikatelské činnosti a že jej pro výkon své činnosti nezbytně potřebovala. Žalobkyně byla současně vyzvána, aby předložila soudu listinné důkazy, které prokazují vznik újmy na její straně; které prokazují výši újmy a které prokazují, že ten který odpovědnostní titul žalovaného způsobil žalobkyni tvrzenou újmu. Sluší se poznamenat, že tvrzení a důkazy o tom, že žalobkyně předmětný počítač používala k výkonu své podnikatelské činnosti, a že jej k tomu i nezbytně potřebovala, byly v projednávané věci stěžejní i z toho důvodu, že jak sama žalobkyně (viz podání ze dne 7. 11. 2019), tak i její syn [jméno] [příjmení] (viz odůvodnění stížnosti ze dne 10. 3. 2015 či návrh na předběžné projednání obžaloby ze dne 13. 8. 2015) argumentovali tím, že předmětný počítač nebyl po 31. 8. 2013 vůbec zapnut. Žalobkyně v rekci na výzvu a poučení soudu dne 13. 8. 2021 pouze uvedla, že požaduje uhradit cenu komponent zadrženého počítače, který nemohla po dobu trestního řízení užívat a předložila soudu jednotlivé daňové doklady, kterými byla žalobkyni či jejímu manželovi vyúčtována pořizovací cena těchto tvrzených komponent. Tvrzení žalobkyně jsou v tomto směru naprosto nedostatečná, nad to – nemožnost užívání určité věci sama o sobě nemůže být škodou, kdy dle ustanovení § 2952 občanského zákoníku je za škodu třeba považovat buď to, o co se zmenšil majetek poškozeného (skutečná škoda), nebo o co se jeho majetek nezvýšil (ušlý zisk). Nemožnost užívání určité věci tak sama o sobě není ani jedním z právě uvedených druhů škody a již jen z tohoto důvodu by nemohla být žaloba žalobkyně v této části opodstatněná. A pro úplnost, pokud jde poté o žalobkyní nárokovaný ušlý zisk, zůstala výzva soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů v tomto směru (viz výše) žalobkyní naprosto oslyšena, byť byla realizována z toho důvodu, že ušlým ziskem se rozumí jedině takový ušlý majetkový prospěch, který by bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí a kdy v řízení o náhradu škody muselo být prokázáno, že by žalobkyně určitý majetkový prospěch i získala (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2242/2011 ze dne 8. 2. 2012).

18. Za shora popsané situace tak soudu nezbylo než žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnout, kdy žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně dokonce dvou základních předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu. Splněním posledního předpokladu vzniku odpovědnosti, tedy existencí příčinné souvislosti se již nebylo ani třeba zabývat, neboť předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu musejí být splněny současně, a absence byť i jen jednoho z nich znamená, že nárok ani povinnost k zaplacení náhrady škody nevzniká.

19. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal paušální náhradu nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za 6 úkonů (písemné podání – vyjádření ze dne 4. 9. 2019, příprava účasti na jednání dne 12. 7. 2021, účast na jednání soudu dne 12. 7. 2021, písemné podání – vyjádření ze dne 16. 9. 2021, příprava účasti na jednání dne 22. 9. 2021, účast na jednání soudu dne 22. 9. 2021); a dále náhradu cestovních výdajů za cesty [obec] – [obec] a zpět osobním automobilem Škoda Octavia, [registrační značka] která při celkových 166 ujetých kilometrech, průměrné spotřebě pro kombinovaný provoz dle TP (4,9) a dle ustanovení § 158 odst. 4 zákoníku práce, ceně pohonných hmot (27,20 Kč) a sazbě základní náhrady (4,40 Kč) dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí částku ve výši 952 Kč (za cestu dne 12. 7. 2021) a částku ve výši 952 Kč (za cestu dne 22. 9. 2021).

20. Žalovaný tak v souvislosti s projednávanou žalobou vynaložil náklady řízení v celkové výši 3.704 Kč, které je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení