55 C 240/2017-234

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [název žalobkyně], [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] o náhradu škody a nemajetkové újmy způsobenou nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 492.799 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 492.799 Kč od 15. 9. 2017 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 88.537.822 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 88.537.822 Kč od 15. 9. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne [datum], která byla doplněna podáním ze dne [datum] a současně vzata částečně zpět, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 89.030.621 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 15. 9. 2017 do zaplacení.

2. Žalobce v žalobě nejprve zrekapituloval průběhy řízení vedených u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] a u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], dále uvedl, o jaká skutková zjištění opřel své závěry Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a jak ve věci rozhodl Ústavní soud v usnesení sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] a uzavřel, že žalobci vznikla škoda ve výši nejméně 40.000 Kč za jedno garážové stání, kterou jednotliví členové družstva uhradili, a kterou žalobce již nemůže po nikom vymáhat. Celkem se jednalo o 56 garážových stání x 40.000 Kč = 2.2 40.000 Kč v cenách roku 1992, tj. 11.200.000 Kč v cenách roku 2016. Žalobce požadoval po žalovaném i zaplacení částky ve výši 128.381 Kč jakožto náhradu nákladů řízení, kdy žalobce zaplatil na soudních poplatcích částku ve výši 11.000 Kč a na nákladech řízení protistraně částku ve výši 6.292 Kč a částku ve výši 6.786 Kč, plus náklady vlastního zastoupení ve výši 104.303 Kč. Dále žalobce po žalovaném požadoval náhradu nemajetkové újmy, kterou vyčíslil částkou v celkové výši 77.702.240 Kč podle ustanovení § 30 zákona č. 82/1998 Sb., kdy se jednalo o 50 bezúhonných členů družstva (investorů a stavebníků garáží), kterým délka řízení bezpochyby způsobila psychickou újmu v částce odpovídající, resp. přesahující částku ve výši 170 Kč/den, kterou žalobce následně vynásobil délkou řízení, tedy 8.162 dny, kdy celé posuzované řízení trvalo nejméně od 16. 5. 1994 do 18. 9. 2016. V podáních doručených zdejšímu soudu dne 23. 12. 2017 a dne 10. 1. 2020 poté žalobce doplnil, že porušení povinnosti ze strany žalovaného je zřejmé z celkové délky řízení, kdy žalobce předpokládá, že 22 a více let trvající řízení je i na české poměry více než hodně. Řízení před Městským soudem v Brně trvalo 5 let, řízení před Krajským soudem v Brně poté trvalo 17 let. V důsledku nečinnosti soudu byl pro žalobce vytvořen stav právní nejistoty, když lze předpokládat, že pokud by pozice žalobce byla zřejmá, ať již z pravomocně vyhovujícího či pravomocně zamítavého rozhodnutí Městského soudu v Brně, mohl by žalobce uplatňovat své nároky případně v řízení konkurzním (pokud by jeho žaloba byla pravomocně zamítnuta). Takto k tomu v podstatě neměl příležitost, proto uplatnil nárok na náhradu škody ve výši ceny garážových stání, které tehdy v plné výši uhradil, a to s přihlédnutím k aktuální cenové relaci. Obě řízení byla pro žalobce stěžejní, kdy garáže byly jeho jediným majetkem. Jednotliví členové družstva do výstavby garáží investovali své mnohdy celoživotní úspory, fungování žalobce bylo limitováno probíhajícími soudními řízeními, velmi obtížně byl schopen zajišťovat správu garáží, když v celku z pochopitelných důvodů jednotliví členové nechtěli investovat žádné další prostředky. Mezi další komplikace patřilo mimo jiné i to, že právě z důvodu neujasněných vlastnických vztahů nemohl žalobce přistoupit k odkupu pozemku, což se dále logicky promítalo v ceně garáží, když tyto stály na pozemku jiného vlastníka. Tím, že žalobce definitivně přišel o možnost disponovat s předmětnými garážemi, přišel v podstatě o veškerý majetek. Stát přepjatě formalistickým způsobem posvětil modelovou situaci, kdy zprostředkovatel [anonymizováno] s požehnáním soudu„ prodal“ majetek žalobce stavební firmě ([anonymizováno] [právnická osoba]). Nejhorší na celé situaci je fakt, že první náznak čistě onoho formalistického pohledu nastal až v posledním rozhodnutí odvolacího soudu, kdy tento zkonstatoval, že žalobce v podstatě uzavřel s úpadcem to, co by se dalo nazvat smlouvou o smlouvě budoucí, nikoliv samotnou realizační smlouvou. To však státu trvalo 19 let, v důsledku čehož pak již byl žalobce v podstatě zbaven možnosti domáhat se eventuální nápravy trestně právními prostředky v důsledku uplynutí promlčecích lhůt, když spoléhal na přiměřeně rychlý postup soudů. První soudní rozhodnutí, které pojmenovalo věci pravým jménem, je až rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], nejucelenější přehled pak podává usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Až tato rozhodnutí potvrdila to, co žalobce tvrdil již od počátku, a sice, že cenu díla úpadci v plném rozsahu uhradil. Teprve od tohoto okamžiku by se snad dalo teoreticky uvažovat o tom, že by bylo možno iniciovat kroky v trestně právní rovině. Na to však již bylo z důvodu promlčení pozdě. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tak žalobce doplnil, že přichází v úvahu vyúčtování celkem 16 úkonů právní pomoci ze strany posledního zástupce žalobce, které současně s náhradou cestovného činí částku ve výši 67.820 Kč.

3. Žalovaný se k žalobou uplatněným nárokům vyjádřil v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne 6. 12. 2018, kdy nejprve namítl, že žalobce nesplnil podmínky podle ustanovení § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Dále uvedl, že pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, považuje délku řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] a řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] za přiměřené, kdy řízení vedené u Městského soudu v Brně probíhá po dobu 24 let a 6 měsíců, ale od roku 1999 je přerušeno z důvodu konkurzního řízení vedeného na majetek jednoho z žalovaných, a to [právnická osoba], [anonymizováno]. Nedošlo tak k nesprávnému úřednímu postupu a k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Řízení vedené u Krajského soudu v Brně probíhalo po dobu 17 let a 2 měsíců, opakovaně na dvou stupních soudní soustavy, taktéž u soudu dovolacího a u Ústavního soudu. Řízení lze označit za složité, kdy se jednalo o žalobu na vyloučení věci z konkurzní podstaty, bylo provedeno poměrně rozsáhlé dokazování a soudy musely posuzovat typ a platnost smluv uzavřených mezi členy družstva a původním stavebníkem a také aktivní legitimaci žalobci. Právě s ohledem na složitost řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Z pohledu rozsáhlé judikatury, jak vnitrostátních soudů, tak i Evropského soudu pro lidská práva, je žalobcem provedené vyčíslení nároku na náhradu nemajetkové újmy nesprávné, kdy účastníkem obou posuzovaných řízení bylo pouze družstvo, nikoliv jeho členové, a nemajetkovou újmu nelze počtem jeho členů násobit. Požadovaná výše nemajetkové újmy není přiměřená, nad to je třeba věnovat zvýšenou pozornost i možnému duplicitnímu odškodnění. Řízení vedené u Městského soudu v Brně bylo přerušeno v důsledku konkurzního řízení vedeného na majetek [právnická osoba], [anonymizováno]. Řízení vedené u Krajského soudu v Brně pak bylo tzv. incidenčním řízením v rámci konkurzního řízení, lze tedy konstatovat, že se jedná o řízení spolu související. Nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 11.200.000 Kč poté nelze považovat za důvodný. Sporný je vznik samotné škody na straně žalobce, její výše a dále zde není dána existence příčinné souvislosti mezi délkou posuzovaných řízení a tvrzenou škodou. Investice do garáží byly provedeny jednotlivými členy žalobce, nikoliv přímo žalobcem. Žalobce ničím nedoložil, že škoda vznikla v jeho majetkové sféře. Výše škody pak není nijak doložena, kdy členové družstva uhradili v roce 1992 částku ve výši 40.000 Kč, přepočet na ceny v roce 2016 není relevantní. Jak uvedl Vrchní soud v Olomouci ve svém rozsudku ze dne [datum], pokud bylo investováno do stavby garáží, mají investující právo na náhradu této investice z titulu vydání bezdůvodného obohacení po původním, příp. současném vlastníkovi garáží. [anonymizováno] tak neodpovídá za tvrzenou škodu žalobce, pokud sám žalobce nedostatečně hájil svá práva, resp. práva svých členů. Pokud jde poté o nárok na náhradu nákladů řízení, tak žádný z požadovaných nákladů nelze považovat za takový, který by splňoval podmínky ustanovení § 31 zákona č. 82/1998 Sb., a nelze je tak považovat za škodu, kterou by bylo možno postupem podle tohoto zákona nahradit a za kterou by měl [anonymizováno] odpovídat.

4. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti.

5. Z listiny označené jako Uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ze dne 12. 3. 2017 a z přípisů [stát. instituce] ze dne 16. 3. 2017, ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce uplatnil u [stát. instituce] svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v řízení vedených u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] a u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] v celkové výši 89.030.621 Kč. Žádost žalobce byla [stát. instituce] doručena dne 14. 3. 2017. Dne 28. 2. 2018 byl zástupce žalobce vyzván k předložení plné moci opravňující ho jednat jménem žalobce, dne 5. 12. 2018 byl poté zástupce žalobce informován o tom, že pro nedoložení plné moci nelze nárok žalobce považovat za řádně uplatněný k tomu oprávněnou osobou, v důsledku čehož nemohlo být přistoupeno k věcnému projednání nároku. Jak vyplývá ze sdělení žalovaného ze dne 4. 2. 2020, zástupce žalobce předložil předmětnou plnou moc žalovanému dne 17. 1. 2019.

6. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující průběh řízení. Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne [datum] se žalobce [název žalobkyně] domáhal proti žalovaným 1. [anonymizováno] [obec] - [ulice] a 2. [právnická osoba] vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že kupní smlouvy bez data uzavřené mezi prvním žalovaným a druhým žalovaným týkající se [anonymizováno] [číslo] garážového objektu [anonymizována dvě slova] se [číslo] garážemi na pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen jako„ objekt [anonymizována dvě slova]“) a id. [číslo] garážového objektu [anonymizována dvě slova] se [číslo] garážemi na pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen jako„ objekt [anonymizována dvě slova]“) jsou neplatné; a dále rozhodnutí, na základě kterého by prvnímu žalovanému byla uložena povinnost uzavřít s žalobcem kupní smlouvy týkající se [anonymizováno] [číslo] objektu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [číslo] objektu [anonymizována dvě slova]. Návrhem doručeným soudu dne 13. 6. 1994 se žalobce domáhal nařízení předběžného opatření, na základě kterého by byla žalovaným uložena povinnost zdržet se převodu vlastnického práva k objektům [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], a to do pravomocného rozhodnutí ve věci. Na základě usnesení Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověno. Druhý žalovaný se k žalobou uplatněným nárokům vyjádřil v rámci podání doručeného soudu dne 21. 6. 1994 a dne 18. 7. 1994 podal proti usnesení soudu o nařízení předběžného opatření ze dne 13. 6. 1994 odvolání. První žalovaný se k žalobou uplatněným nárokům vyjádřil v rámci podání doručeného soudu dne 27. 7. 1994. Návrhem doručeným soudu dne 17. 8. 1994 se poté žalobce domáhal nařízení předběžného opatření, na základě kterého by byla žalovaným uložena povinnost zdržet se všech jednání, kterými by v užívání objektů [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] omezovali a kterými by tyto objekty zatížili zástavou či věcným břemenem. Na základě usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo usnesení Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve výroku týkajícím se druhého žalovaného potvrzeno. Dne 27. 1. 1995 nařídil soud jednání na den [datum]. Dne [datum] proběhlo jednání, v rámci něhož byl slyšen svědek [jméno] [jméno], a které bylo odročeno na neurčito. Podáním doručeným soudu dne [datum] vstoupil do řízení [titul] [jméno] [jméno] jakožto vedlejší účastník na straně žalobce. Na základě usnesení Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo návrhu žalobce na nařízení předběžného opatření ze dne 17. 8. 1994 vyhověno. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 5. 1996. Dne 28. 1. 1997 nařídil soud jednání na den [datum], v rámci tohoto jednání byli účastníci vyzváni k předložení listinných důkazů a jednání bylo odročeno na [datum] za účelem doplnění dokazování. Dne [datum] se konalo jednání, v rámci něhož žalobce navrhl změnu žalobního petitu tak, aby místo určení neplatnosti kupních smluv mezi žalovanými, bylo určeno, že první žalovaný je vlastníkem [anonymizováno] [číslo] objektu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [číslo] garážového objektu [anonymizována dvě slova]. Změna žaloby byla připuštěna a jednání bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, v rámci něhož byl slyšen zástupce prvního žalovaného [titul] [jméno] [příjmení], a které bylo odročeno na [datum]. Na základě usnesení Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl žalobce vyzván k upřesnění žaloby, což žalobce učinil v podání doručeném soudu dne [datum]. Dne 24. 11. 197 se konalo jednání, v rámci něhož byl slyšen svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], bylo přistoupeno k doplňujícímu výslechu zástupce prvního žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] a jednání bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, v rámci něhož byla připuštěna změna žaloby dle návrhu žalobce ze dne 18. 11. 1997 a které bylo odročeno na [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. Na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že kupní smlouvy bez data uzavřené mezi prvním žalovaným jakožto prodávajícím a druhým žalovaným jakožto kupujícím týkající se [anonymizováno] [číslo] objektu [anonymizováno] a id. [číslo] objektu [anonymizováno], jsou neplatné; jakož byla zamítnuta i žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem id. [číslo] objektu [anonymizováno] a id. [číslo] objektu [anonymizována dvě slova], kdy soud shledal posuzované smlouvy k zajištění výstavby garáží za neurčité a tedy v souladu s ustanovením § 39 občanského zákoníku pro rozpor s objektivním právem za neplatné a nezpůsobilé vyvolat žalobcem tvrzený právní účinek, tj. závazek prvního žalovaného převést na žalobce vlastnictví garáží. Kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými neshledal soud z žalobcem vymezených důvodů za neplatné, a co do dalšího posuzování jejich platnosti, není žalobce aktivně legitimován. Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Brně podal dne 2. 6. 1998 odvolání žalobce a dne 3. 6. 1998 poté vedlejší účastník na straně žalobce. Odvolání byla Krajskému soudu v Brně předložena k rozhodnutí dne 26. 6. 1998. Dne 8. 3. 2001 se Krajský soud v Brně dotázal, zda na druhého žalovaného byl prohlášen konkurz a v jakém stádiu se řízení nalézá, na což bylo dne 16. 3. 2001 odpovězeno. K dotazům Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2001 a ze dne 12. 10. 2001, sdělil dne 17. 7. 2001 a dne 23. 10. 2001 správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba], že pokračování předmětného odvolacího řízení nenavrhuje. Dne 20. 12. 2001 byl spis bez věcného vyřízení vrácen Městskému soudu v Brně, kterému k dotazům ze dne 23. 1. 2001 žalobce i vedlejší účastník na straně žalobce sdělili, že navrhují pokračování v odvolacím řízení, první žalovaný pokračování v řízení nenavrhl. Dne 28. 4. 2004 byl spis bez věcného vyřízení opět vrácen Městskému soudu v Brně, s tím, že se má zaslat Krajskému soudu v Brně poté, co pominou účinky přerušení řízení.

7. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] soud zjistil následující průběh řízení. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne [datum] se žalobce [název žalobkyně] spolu s vedlejším účastníkem [titul] [jméno] [jméno] domáhal proti žalovanému [titul] [jméno] [příjmení], správci konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba], vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vyloučit z konkurzní podstaty úpadce [anonymizováno] [číslo] objektu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [číslo] objektu [anonymizována dvě slova]. Na základě usnesení soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl žalobce vyzván k uvedení ceny garážových objektů, žalobce dne 12. 4. 2000 požádal o prodloužení lhůty. Dále žalobce dne 17. 4. 2000 požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků. Soud žalobce dne 18. 4. 2000 vyzval ke splnění povinnosti uložené mu soudem dne 3. 3. 2000 a současně jej vyzval k doplnění žádosti o osvobození od soudních poplatků. K těmto výzvám žalobce dne 3. 5. 2020 sdělil, že nedisponuje ani takovými finančními prostředky, které by mu umožnily stanovit cenu předmětného poplatného úkonu. K dotazu soudu ze dne 23. 5. 2000 ohledně ceny garážových objektů, správce konkursní podstaty dne 30. 5. 2000 sdělil, že ocenění garáží nově provedeno nebylo, kdy naposledy byla stanovena cena v roce 1992 částkou ve výši 86.000 Kč za jednu garážovou jednotku. Soud žalobce dne 6. 6. 2000 vyzval k předložení poslední aktuální účetní závěrky, což žalobce dne 22. 6. 2000 učinil. Na základě usnesení soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 192.640 Kč. Podáním doručeným soudu dne 19. 7. 2000 požádal vedlejší účastník na straně žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků, kdy byl následně usnesením soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyzván k doplnění svých majetkových poměrů. Na základě usnesení soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo žalobci a vedlejšímu účastníku na straně žalobce přiznáno osvobození od soudních poplatků za podaný návrh na zahájení řízení. Na základě usnesení soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k žalobě, což žalovaný učinil v rámci podání doručeného soudu dne 27. 10. 2000. Dne 7. 11. 2000 nařídil soud jednání na den [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem provedení dalších důkazů. Žalobce a vedlejší účastník na straně žalobce provedli doplnění svých stanovisek v rámci podání ze dne 12. 12. 2000 a ze dne 28. 1. 2001. Dne 16. 3. 2001 požádal soud o sdělení [anonymizována dvě slova] [okres], čemuž bylo dne 10. 7. 2001 vyhověno. Dne 16. 3. 2001, dne 23. 7. 2001, dne 23. 11. 2001, dne 6. 12. 2001, dne 9. 1. 2002, dne 28. 3. 2002, dne 15. 4. 2002, dne 2. 5. 2002, dne 15. 7. 2002 a dne 1. 10. 2002 požádal soud Městský soud v Brně, příp. Krajský soud v Brně, o zapůjčení spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka]. Spis (toho času u spisu sp. zn. [spisová značka]) byl soudu zapůjčen dne 4. 10. 2002. Dne 23. 10. 2002 bylo nařízeno jednání na den [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, v rámci něhož byl vyhlášen rozsudek. Na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti vyloučit z konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] [číslo] objektu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [číslo] objektu [anonymizována dvě slova], zamítnuta, neboť žalobní návrh, tj. uložení splnění povinnosti, nebyl správně formulován a soud takovému návrhu nemohl vyhovět. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 9. 1. 2003 odvolání, vedlejší účastník na straně žalobce podal odvolání dne 10. 1. 2003. Žalovaný se na výzvu soudu ze dne 13. 1. 2003 k odvolání nevyjádřil. Dne [datum] byla věc předložena k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci. Na základě usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení, neboť soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud žalobu zamítl, aniž by žalobce vyzval k opravě žalobního petitu. Spis byl Krajskému soudu v Brně vrácen dne 3. 5. 2004. Na základě usnesení soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl žalobce vyzván k opravě a doplnění žaloby, což učinil v podání doručeném soudu dne 1. 9. 2004. Na základě opatření předsedy Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí] byl spis sp. zn. [spisová značka] odebrán soudnímu oddělení [anonymizována dvě slova] a k dalšímu projednání a rozhodnutí byl určen soudce [titul] [jméno] [příjmení], soudní oddělení [anonymizována dvě slova]. Dne 16. 8. 2005 bylo nařízeno jednání na den [datum]. Dne [datum] bylo jednání nařízené na [datum] přeloženo na den [datum]. Dne 20. 11. 2005 bylo jednání nařízené na [datum] přeloženo na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem pokusu o mimosoudní vyřízení věci. Dne 21. 2. 2006 bylo nařízeno jednání na den [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, v rámci něhož byl vyhlášen rozsudek. Na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla ve výroku I. zamítnuta žaloba, aby z konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] byly vyloučeny [anonymizováno] [číslo] objektu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [číslo] objektu [anonymizována dvě slova], neboť žalobci se existence práva svědčícího pro vyloučení sporných nemovitostí z konkurzní podstaty prokázat nepodařila. Proti tomuto rozsudku podali žalobce a vedlejší účastník na straně žalobce dne 24. 4. 2006 odvolání. Dne 25. 4. 2006 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 6.000 Kč, což dne 2. 5. 2006 i učinil. Žalovaný se poté k odvoláním vyjádřil v rámci podání doručeného soudu dne 22. 6. 2006. Dne [datum] byla věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí. Na základě usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve výrocích I. a III. zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena k dalšímu řízení, neboť soud prvního stupně nerespektoval zásady uvedené v ustanovení § 132 a § 157 odst. 2 o.s.ř. a napadený rozsudek není přezkoumatelný. Dne 2. 4. 2008 byl spis vrácen Krajskému soudu v Brně. Dne 14. 4. 2008 bylo nařízeno jednání na den [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, které bylo odročeno na [datum] za účelem doplnění dokazování. Dne 14. 7. 2008 bylo jednání nařízené na den [datum] přeloženo na [datum]. Dne 18. 8. 2008 bylo jednání nařízené na [datum] přeloženo na [datum], a to z důvodů na straně žalovaného. Dne [datum] se konalo jednání, které bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] bylo jednání nařízené na [datum] odročeno na [datum], a to z důvodů na straně žalobce. Na základě usnesení soudu č.j. [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo řízení podle ustanovení § 107 odst. 1 o.s.ř. přerušeno, neboť vedlejší účastník na straně žalobce [titul] [jméno] [jméno] zemřel. Usnesení nebylo právní moci dne 7. 2. 2009. Na základě usnesení soudu č.j. [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne 5. 8. 2009 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, o procesním nástupnictví po vedlejším účastníku na straně žalobce a o tom, že účast procesních nástupců jako vedlejších účastníků na straně žalobce zaniká. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 9. 2009. Dne 15. 10. 2009 bylo nařízeno jednání na den [datum]. Dne 5. 10. 2009 bylo jednání nařízené na [datum] přeloženo na [datum], a to z důvodů na straně žalobce. V podáních doručených soudu dne 27. 10. 2009 a dne 11. 11. 2009 účastníci shodně navrhli, aby soud řízení přerušil. Na základě usnesení soudu č.j. [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne 12. 11. 2009 bylo řízení podle ustanovení § 110 o.s.ř. přerušeno. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 12. 2009. V podání doručeném soudu dne 9. 11. 2010 navrhl žalobce v řízení pokračovat. Dne 12. 11. 2010 bylo nařízeno jednání na den [datum]. Dne [datum] se konalo jednání a na základě usnesení soudu č.j. [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne 14. 12. 2010 bylo řízení podle ustanovení § 110 o.s.ř. přerušeno. Usnesení nabylo právní moci dne 14. 12. 2010. V podání doručeném soudu dne 13. 12. 2011 navrhl žalobce pokračování v řízení a dne 19. 12. 2011 bylo nařízeno jednání na den [datum]. Dne 1. 2. 2012 bylo jednání nařízené na [datum] přeloženo na [datum], a to z důvodů na straně žalobce. Dne [datum] bylo jednání nařízené na [datum] přeloženo na [datum], a to z důvodů na straně žalobce. Dne [datum] se konalo jednání, které bylo odročeno na [datum] za účelem doplnění dokazování. Dne [datum] se konalo jednání, které bylo odročeno na [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. Na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla žaloba, aby z konkursní podstaty úpadce byly vyloučeny [anonymizováno] [číslo] objektu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [číslo] objektu [anonymizována dvě slova], zamítnuta, neboť žalobce neprokázal, že mu k vyloučení z konkursní podstaty svědčí právo, kdy soud považoval smlouvy k zajištění výstavby garáží, jakož i dodatky k nim, za absolutně neplatné, které nemohly založit zejména vlastnické právo žalobce ke sporným garážím; a žalobce není aktivně věcně legitimován ani s odkazem na jeho stanovy, kdy členům žalobce nesvědčila žádná smluvně zajištěná vlastnická práva, proto také nemohli taková práva vložit do žalobce jako svůj další věcný vklad. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný dne 16. 7. 2012 a žalobce dne 30. 7. 2012, které teprve následně k výzvě soudu dne 14. 8. 2012 doplnil. Odvolání byla dne 28. 8. 2012 rozeslána ostatním účastníkům, vyjádření nebyla podána. Dne [datum] byla věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí. Vrchní soud v Olomouci dne 26. 4. 2013 nařídil jednání na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání před odvolacím soudem, v rámci něhož bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a byl vyhlášen rozsudek. Na základě rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzen a ve výroku II. byl rozsudek soudu prvního stupně změněn. V rámci odůvodnění rozsudku Vrchní soud v Olomouci konstatoval, že stavebníkem sporných objektů garáží [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] byl [anonymizováno] [obec] – [ulice], jednotliví zájemci o garáž stavebníky nebyli a nemohli se tak stát ani vlastníky či spoluvlastníky obou objektů garáží, přestože výstavbu obou garáží financovali. Jednotlivé smlouvy uzavřené v období od [datum] do [datum] mezi [anonymizováno] [obec] – [ulice] a zájemci o garáž, odvolací soud shledal jako platné, do budovaných nemovitostí bylo zájemci investováno na základě příslibu jejich budoucího vlastníka. Po dostavbě nemovitostí jejich vlastník ([anonymizováno] [obec] – [ulice]) v důsledku neshod tento svůj příslib nedodržel a namísto toho ideální části garáží převedl do vlastnictví dodavatele stavby (úpadce), čímž vzniklo na straně úpadce vůči těm, kdo do garáží investovali, v danou dobu bezdůvodné obohacení. Jak ovšem z dokazování rovněž vyplynulo, ti občané, kteří do garáží investovali, a vůči nimž [anonymizováno] [obec] – [ulice] svůj příslib nedodržel, přesto garáže zřejmě od roku 1991 do současné doby užívají a odvolacímu soudu není známo, zda jde po celou dobu a u všech o užívání bezplatné. Odvolací soud uzavřel, že žalobce (ani jeho členové) se nikdy nestal vlastníkem sporných nemovitostí a jelikož neprokázal, že by mu svědčilo jiné právo, které by vylučovalo zařazení těchto nemovitostí do soupisu konkurzní podstaty úpadce, nemohl být se svou žalobou úspěšný. Spis byl Krajskému soudu v Brně vrácen dne 17. 7. 2013. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dne 9. 9. 2013 odvolání. Dne 25. 9. 2013 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 10.000 Kč, současně byl žalovaný vyzván, aby se k podanému dovolání vyjádřil. Soudní poplatek byl uhrazen dne 30. 10. 2013, žalovaný se ve věci nevyjádřil. Dne 7. 11. 2013 bylo dovolání předloženo k rozhodnutí Nejvyššímu soudu ČR. Na základě usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo dovolání žalobce jako nepřípustné odmítnuto, neboť napadené rozhodnutí plně respektuje judikaturní závěry. Spis byl Krajskému soudu v Brně vrácen dne 4. 1. 2016 a usnesení dovolacího soudu nabylo právní moci dne 10. 1. 2016. Na základě usnesení Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] byla ústavní stížnost žalobce proti shora popsaným rozhodnutím krajského soudu ze dne [datum], vrchního soudu ze dne [datum] a dovolacího soudu ze dne [datum] jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.

8. Z ostatních provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Dne [datum] byla mezi [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] jakožto předávajícím a [anonymizováno] [obec] – [ulice] jakožto přejímajícím uzavřena hospodářská smlouva o trvalém užívání nemovitého národního majetku, na základě níž byly [anonymizováno] [obec] – [ulice] odevzdány do bezplatného trvalého užívání mimo jiné i pozemky p. [číslo] p. [číslo] v k.ú. [část obce], a to pro potřeby výstavby garáží v sídlišti [obec] – [ulice] ([příjmení] smlouva o trvalém užívání nemovitého národního majetku ze dne [datum]). [ulice] povolení pro stavbu garážových objektů [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] v areálu sídliště [ulice] bylo pro žadatele [anonymizováno] [obec] – [ulice] vydáno dne [datum rozhodnutí] ([ulice] povolení [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). Dne [datum] byla mezi [anonymizováno] [obec] - [ulice] jakožto odběratelem a [právnická osoba] jakožto dodavatelem uzavřena rámcová hospodářská smlouva, v návaznosti na níž poté odběratel a dodavatel uzavřeli dne [datum] hospodářskou smlouvu, na základě níž se dodavatel zavázal provést dva dvoupodlažní bloky garáží [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Celková cena byla dohodnuta ve výši 3.192.000 Kč a na základě dodatku bylo provedeno cenové upřesnění, kdy celková částka v přepočtu na jednu garáž činí 40.000 Kč (Rámcová hospodářská smlouva [číslo] ze dne [datum], [příjmení] smlouva [číslo] ze dne [datum], včetně Dodatku [číslo] ze dne [datum]). V období od [datum] do [datum] byly mezi [anonymizováno] [obec] – [ulice] a zájemci o garáže v bloku [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] uzavřeny obsahově stejné smlouvy k zajištění výstavby garáže na sídlišti [obec] – [ulice], v rámci nichž se [anonymizováno] [obec] – [ulice] zavázal podle individuálního požadavku stavebníka zajistit vyřízení náležitostí souvisejících s vlastnickým nebo užívacím vztahem a po skončení kolaudačního řízení předat přidělenou garáž do vlastnictví stavebníka. Zájemci se zavázali pracovat na stavbě dle pokynů zvolených zástupců, uhrazovat náklady s výstavbou, uhradit [anonymizováno] jednorázovou částku a zálohovou částku. Na základě Dodatku [číslo] ze dne [datum] (Dodatek [číslo] nebyl uzavřen) se [anonymizováno] [obec] – [ulice] zavázalo zabezpečit převod garáží do vlastnictví žalobce do jednoho měsíce od založení družstva (Smlouvy k zajištění výstavby garáže na sídlišti [obec] - [ulice] – 42 kopií, Smlouvy k zajištění výstavby garáže na sídlišti [obec] - [ulice] – 41 kopií, Dodatek [číslo] Dodatek [číslo] ze dne [datum] – 42 kopií, Dodatek [číslo] ze dne [datum] – 41 kopií). Dne [datum] došlo k předání staveniště bloku garáží [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Zápis o předání byl podepsán zástupcem [anonymizováno] [obec] – [ulice], zástupcem [právnická osoba] a zástupci stavebníků bloku [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] (Zápis předání staveniště bloku garáží [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], Zápis předání staveniště bloku garáží [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]). 84 garáží objektu [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] bylo [právnická osoba], [anonymizováno] odevzdáno dne [datum] a téhož dne [anonymizováno] [obec] – [ulice] převzato (Zápis o odevzdání a převzetí ze dne [datum]). Dne [datum] se [anonymizováno] [obec] – [ulice] zavázal, že v případě vzniku družstva garáží bloku [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] bezúplatně převede tyto bloky do vlastnictví nově vzniklého družstva, přičemž toto potvrzení bylo vydáno pro účely registrace nově vznikajícího družstva (Listina označená jako Věc: Bezúplatný převod majetku ze dne [datum]). Užívání garáží [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] bylo povoleno pro žadatele [anonymizováno] [obec] – [ulice] na základě kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum rozhodnutí] (Kolaudační rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). Ustavující schůze [název žalobkyně] se konala dne [datum], byly přijaty stanovy a dne [datum] byl žalobce zapsán do obchodního rejstříku s (mimo jiné) předmětem činnosti: zajištění správy a provozu bloků hromadných garáží [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] v sídlišti [obec] - [ulice], jakož i zabezpečení uživatelských a majetkových práv členů družstva k těmto garážím (Zápis z ustavující členské schůze ze dne [datum], Stanovy ze dne [datum], Výpis z obchodního rejstříku ze dne [datum]). Dne [datum] byly přijaty nové stanovy, podle nichž jsou zakládajícími členy družstva stavebníci garážových bloků [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], kteří v souladu se svými smluvními vztahy se zprostředkovatelem stavby garáží [anonymizováno] [obec] – [ulice] i smluvních vztahů uvedeného zprostředkovatele s dodavatelem stavby veškeré náklady stavby průběžně uhrazovali. Smluvně se zprostředkovatelem stavby zajištěná vlastnická práva k těmto garážím vložili tito zakládající členové jako svůj další členský věcný podíl (vklad) v hodnotě vynaložených nákladů stavby (Stanovy družstva ze dne [datum]). Na základě kupních smluv uzavřených mezi [anonymizováno] [obec] [ulice] jakožto prodávajícím a [právnická osoba], [anonymizováno] jakožto kupujícím byl převeden [anonymizováno] [číslo] garážového objektu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [číslo] garážového objektu [anonymizována dvě slova], kdy dle čl. IV. těchto kupních smluv převedl prodávající na kupujícího práva a povinnosti vyplývající ze smluv k zajištění výstavby garáže uzavřených se 32 občany ([anonymizována dvě slova]) a se 24 občany ([anonymizována dvě slova]). Vklady práv do katastru nemovitostí na základě těchto kupních smluv byly zapsány dne [datum] a dne [datum]; s právními účinky ke dni [datum] (Kupní smlouva – objekt [anonymizována dvě slova], Kupní smlouva – objekt [anonymizována dvě slova]). Dne [datum] byla ve prospěch účtu [číslo] složena částka ve výši 428.000 Kč. Dne [datum], dne [datum] a dne [datum] byly ve prospěch účtu [číslo] uhrazeny částky ve výši 32.000 Kč, ve výši 152.800 Kč a ve výši 151.200 Kč (Pokladní složenka ze dne [datum], Výpisy z účtu [číslo] ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]). Dne [datum] byli právem společně disponovat s kontem stavebníky složených záloh pověřeni zástupci [titul] [jméno] [jméno] a [titul] [jméno] [příjmení] (Dohoda – Pověření ze dne [datum]). Dne [datum] odstoupila [právnická osoba], [anonymizováno] od smlouvy k zajištění výstavby garáží na sídlišti [obec] - [ulice], neboť požadavek na doplatek vynaložených nákladů stavby nebyl ze strany stavebníků v dodatečně stanovené a přiměřené lhůtě uhrazen (Odstoupení od smlouvy k zajištění výstavby garáží na sídlišti [obec] [ulice] ze dne [datum]). Dne [datum] bylo mezi [anonymizováno] [obec] – [ulice] a žalobcem sepsáno, že tito žádají, aby pro předmětnou stavbu garáží [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] bylo nadále jako stavebník evidováno družstvo, a aby provedení kolaudace bylo na jméno skutečného stavebníka, uživatele a správce garáží, tj. žalobce (Zápis ze dne [datum]). Jak vyplývá z vyjádření ze dne [datum], [právnická osoba], [anonymizováno] v rámci řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], potvrdila provedené úhrady stavebníků garáží ve výši 3.056.000 Kč (Vyjádření ze dne 7. 10. 1997). Podnět žalobce k přezkumnému řízení kolaudačního rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl stavebním úřadem odložen, neboť byl podán v roce 2009, tedy po uplynutí lhůty 1 roku pro možnost zahájení přezkumného řízení (Podnět k přezkumnému řízení kolaudačního rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Jak poté vyplývá z výpisů z katastru nemovitostí – listů vlastnictví [číslo] [číslo] pro [katastrální uzemí], jako vlastník [anonymizováno] [číslo] budovy – garáže na pozemku [parcelní číslo] a vlastník [anonymizováno] [číslo] budovy – garáže na pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] byla ke dni [datum] zapsána společnost [právnická osoba], a to na základě Potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby ze dne [datum]; s právními účinky zápisu k okamžiku [datum]. Žalobce uhradil dne 29. 10. 2013 soudní poplatek za dovolání ve výši 10.000 Kč; za vyúčtování právní pomoci poté uhradil dne 1. 11. 2009 částku ve výši 20.825 Kč, dne 11. 7. 2013 částku ve výši 13.078 Kč, dne 17. 9. 2013 částku ve výši 25.894 Kč, dne 13. 5. 2016 částku ve výši 8.228 Kč, dne 22. 9. 2017 částku ve výši 32.065 Kč a dne 2. 11. 2017 částku ve výši 6.292 Kč (Výpisy z účtu č. [bankovní účet]).

9. Z ostatních listinných důkazů provedených při jednání soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro skutkový stav věci.

10. Žalobce dodržel postup předvídaný ustanovením § 14 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen jako„ zákon o odpovědnosti za škodu“).

11. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle ustanovení § 31 zákona o odpovědnosti za škodu náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odst. 2).

14. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dle shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěrům vyplývajícím z výroků I. a II. tohoto rozsudku.

18. Žalobou uplatněný nárok je třeba rozdělit do dvou částí:

1. Nárok žalobce na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 77.702.240 Kč; 2. Nárok žalobce na náhradu škody a) ve výši 11.200.000 Kč a b) ve výši 128.381 Kč. Ad 1. Nárok žalobce na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 77.702.240 Kč 19. Vzhledem k tomu, že se žalobce v projednávané věci domáhal peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla – podle jeho tvrzení – být způsobena nesprávným úředním postupem v řízeních vedených u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] a u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] (dále jen jako„ posuzovaná řízení“), soud se nejprve zabýval otázkou délky posuzovaných řízení, a zda v jejich průběhu došlo k průtahům. K porušení práva na přiměřenou délku řízení přitom dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Jak Nejvyšší soud ČR rozvedl ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 (dále jen jako„ Stanovisko“), je pojmový rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. Průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (nikoliv však vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení. K porušení práva na přiměřenou délku řízení však dochází teprve tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly způsobeny průtahy ze strany příslušného orgánu. Jinými slovy řečeno, k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí to vždy indikovat porušení práva účastníků na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat.

20. Řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno doručením žaloby soudu dne [datum] a dosud nebylo skončeno, kdy po vydání rozsudku soudu I. stupně bylo řízení v důsledku prohlášení konkursu na majetek druhého žalovaného dne [datum] přerušeno. Zásadně je třeba do celkové doby řízení započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Probíhá-li však vedlejší řízení, před jehož skončením nelze v původním řízení pokračovat, prodlužuje se nutně původní řízení o dobu, po kterou je vedlejší řízení vedeno; v takovém případě je však třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená, což platí zejména tehdy, kdy příčina nepokračování řízení nespočívá na straně soudu, ale je dána ze zákona (jak tomu bylo v posuzované věci s ohledem na ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání), neboť pouze příčiny spočívající na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] proti [země] [číslo] ze dne [datum]). Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4923/2009 ze dne 24. 11. 2010). Jelikož délka vedlejšího řízení spadá (přinejmenším částečně) do délky řízení, ve kterém mělo být porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, zahrnuje nutně tvrzení žalobce o porušení daného práva v řízení hlavním i případně nepřiměřenou délku řízení vedlejšího a soud proto musí přiměřenost délky vedlejšího řízení zkoumat z úřední povinnosti v rámci úvahy o přiměřenosti délky řízení hlavního (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4107/2009 ze dne 15. 12. 2010). S ohledem na to tak soud hodnotí délku konkursního řízení jakožto řízení vedlejšího za nepřiměřenou, a to již jen z toho důvodu, že bylo v kontextu s výše uvedeným prodlouženo o nepřiměřeně dlouho trvající řízení o vyloučení věci z konkursní podstaty (ustanovení § 19 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání) vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] (k tomu viz níže), nad to probíhalo od [datum] a jak je soudu z úřední činnosti známo, teprve dne [datum], tj. po více než 21 letech, došlo ke zrušení tohoto konkursu, neboť majetek podstaty úpadce nepostačuje k úhradě nákladů konkursu (ustanovení § 44 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání). Posuzované řízení tedy trvá 26 let a 8 měsíců. Předmětem řízení (po dvou úpravách žalobního petitu) bylo určení neplatnosti kupních smluv uzavřených mezi prvním a druhým žalovaným a určení podílového spoluvlastnictví žalobce k nemovitým věcem (k objektům [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]) v [katastrální uzemí]. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, odvolací soud rozhodoval i o odvolání proti usnesení soudu I. stupně, kterým bylo nařízeno předběžně opatření. Posuzované řízení bylo skutkově, procesně, jakož i právně složité. Co se týká konkrétních období nečinnosti soudu, tak lze konstatovat, že tato byla shledána u soudu I. stupně v době od 27. 2. 1995 (konání prvního jednání) do 27. 3. 1996 (nařízení v pořadí druhého předběžného opatření) a v době od 28. 5. 1996 (vyznačení doložky právní moci usnesení o nařízení předběžného opatření) do 28. 1. 1997 (nařízení jednání). Vyjma těchto období konal soud I. stupně ve věci plynule a v přiměřených lhůtách. Pokud jde o soud odvolací, tak první úkon ve věci učinil po více než 12 měsících od předložení odvolání k rozhodnutí. I když posuzované řízení trvá již více než 26 let, tak vzhledem k tomu, že se postupem dle zákona o odpovědnosti za škodu odškodňuje ne doba řízení, ale újma (nejistota) způsobená jeho nepřiměřenou délkou, tak pokud ji sám žalobce podle svých tvrzení pociťoval a její náhradu požadoval toliko do zahájení řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] (tj. do dne 16. 7. 1999), nebyl důvod uplatnit domněnku trvání této újmy (nejistoty) i poté a je tedy na místě vyjít z délky posuzovaného řízení 5 let a 2 měsíce. I tuto dobu trvání však soud hodnotí ve shodě s žalobcem jako nepřiměřenou.

21. Řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] bylo zahájeno doručením žaloby soudu dne [datum] a skončilo doručením posledního rozhodnutí ve věci (usnesení Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum]), tj. dne [datum]. Posuzované řízení tedy trvalo 17 let a 2 měsíce. Předmětem řízení bylo (po opravě žalobního petitu) vyloučení spoluvlastnických podílů nemovitých věcí (objektů [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]) v [katastrální uzemí] z konkursní podstaty, žaloba směřovala proti správci konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] Posuzované řízení tedy bylo řízením incidenčním. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, na dvou stupních soudní soustavy poté opakovaně, kdy ve věci rozhodoval třikrát krajský soud, třikrát vrchní soud a jedenkrát Nejvyšší soud ČR, a to vždy k opravným prostředkům žalobce (popř. vedlejšího účastníka na straně žalobce). Ve věci rozhodoval i Ústavní soud. Posuzované řízení bylo zatíženo vyšší mírou skutkové, procesní a právní složitosti. Co se týká konkrétních období nečinnosti soudu, tak lze konstatovat, že delší období nečinnosti byla shledána u krajského soudu, kdy v období od 16. 7. 1999 do 3. 3. 2000 a v období od 8. 9. 2004 do 18. 4. 2005 (přičemž dne 11. 1. 2005 byla věc předána jinému samosoudci) nebyl ve věci učiněn žádný úkon, a v období od 22. 11. 2001 do 23. 10. 2002 poté soud realizoval pouze opakované žádosti o zapůjčení spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka]. Vyjma těchto období však krajský soud konal řadu úkonů plynule a v přiměřených lhůtách. Je zřejmé, že délka posuzovaného řízení byla zřetelně ovlivněna vyřizováním řádných opravných prostředků a vyřizováním mimořádného opravného prostředku. Sluší se poznamenat, že využívání opravných prostředků jistě nelze přičítat k tíži účastníka (a soud zde zdůrazňuje, že jejich využívání v žádném případě k tíži žalobce nepřičetl), nicméně pokud se účastník řízení rozhodne (řádný či mimořádný) opravný prostředek využít, musí počítat s tím, že délka řízení se prodlouží o dobu nezbytně nutnou k projednání a rozhodnutí o (řádném či mimořádném) opravném prostředku. Nad to nelze ani očekávat, že odvolací a zejména dovolací soud bude rozhodovat s ohledem na své výlučné postavení coby vrcholného orgánu soudní soustavy ve lhůtách předpokládaných u např. soudů I. stupně. Ve shodě s žalobcem však soud hodnotí celkovou dobu trvání posuzovaného řízení i přes množství využitých opravných prostředků jako nepřiměřenou.

22. Nepřiměřená délka posuzovaných řízení přitom sama o sobě zakládá domněnku vzniku nemajetkové újmy u žalobce, za kterou mu náleží přiměřené zadostiučinění dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 958/2009 ze dne 23. 9. 2010). Evropský soud pro lidská práva v této otázce vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva (k tomu srov. rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci [anonymizováno] proti [země] č. 64890/01 ze dne 29. 3. 2006). Jedná se tedy sice o domněnku vyvratitelnou, nicméně v projednávané věci tato domněnka vyvrácena nebyla. Soud tedy dospěl k závěru, že věci žalobce nebyly projednány v přiměřené lhůtě, a že žalobce má jakožto poškozený právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, a že pouhé konstatování porušení práva není dostatečné.

23. Při posuzování otázky přiměřenosti zadostiučinění, jež je na místě žalobci přiznat, pak soud vycházel z hledisek uvedených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu, přičemž vzal v úvahu též dosavadní vnitrostátní praxi, jež byla opakovaně podrobována přezkumu mj. též ze strany Evropského soudu pro lidská práva a nebyla v tomto směru nikdy korigována. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění tedy soud vyšel ze Stanoviska upravující výši přiměřeného zadostiučinění pro poměry v [země] v rozmezí 15.000 Kč až 20.000 Kč za jeden rok řízení, kdy výše těchto částek byla již předmětem přezkumu Evropského soudu pro lidská práva, a ten jejich nepřiměřenost nedovodil, a kdy způsob výpočtu žalobce (tj. analogicky podle ustanovení § 30 zákona o odpovědnosti za škodu formou náhrady ušlého zisku) není právě s ohledem na toto Stanovisko akceptovatelný.

24. U posuzovaného řízení Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] vychází soud z délky 5 let a 2 měsíce, řízení probíhalo na dvou instancích soudní soustavy a bylo zatíženo vyšší mírou procesní, skutkové a hmotněprávní složitosti. I s respektem k celkové délce řízení se však nejednalo o délku řízení několikanásobně delší, která by již extrémně vybočovala z hranic, v nichž se má za daných okolností realizovat rychlá a účinná ochrana práva (ustanovení § 6 o.s.ř.), soud tedy považuje za adekvátní zadostiučinění na dolní hranici dovozené Nejvyšším soudem ČR, tedy ve výši 15.000 Kč za jeden rok trvání řízení. Při zohlednění poloviční částky za první dva roky vedení řízení, tak soud dospěl k základní částce zadostiučinění ve výši 62.500 Kč.

25. Posuzované řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] trvalo 17 let a 2 měsíce, probíhalo na třech instancích soudní soustavy, na dvou instancích poté opakovaně, ve věci rozhodoval i Ústavní soud, a bylo zatíženo vyšší mírou procesní, skutkové a hmotněprávní složitosti. Vzhledem k postupu soudu I. stupně v řízení (k tomu viz níže) a s respektem k celkové délce posuzovaného řízení, která již vybočuje z hranic, v níž se má i za daných okolností realizovat rychlá a účinná ochrana práva (ustanovení § 6 o.s.ř.), tak soud považuje za adekvátní zadostiučinění spíše u horní hranice dovozené Nejvyšším soudem ČR, tedy ve výši 19.000 Kč za jeden rok trvání řízení. Při zohlednění poloviční částky za první dva roky vedení řízení, tak soud dospěl k základní částce zadostiučinění ve výši 307.166 Kč.

26. Tyto základní částky poté soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případů upravil dle kritérií uvedených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu.

27. Kritérium složitost řízení (ustanovení § 31a odst. 3 písm. b) zákona o odpovědnosti za škodu) může být jednou z objektivních příčin prodloužení řízení, zahrnuje v sobě jak procesní komplikace, počet instancí, tak i skutkovou (rozsah tvrzení a dokazování) či hmotněprávní složitost daného případu (existenci a ustálenost judikatury) a dále i složitost procesní (procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky řízení o těchto opravných prostředcích atd.).

28. Pokud jde o řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], tak pro úpravu základní částky kritériem složitosti řízení svědčí nejprve jeho procesní složitost, kdy soud I. stupně rozhodoval o dvou návrzích žalobce na nařízení předběžného opatření, v jednom případě poté i soud odvolací; bylo též rozhodováno o návrzích žalobce na připuštění změny žaloby. Z průběhu posuzovaného řízení dále vyplývá, že bylo skutkově složité v závislosti na rozsahu předmětu řízení (určení neplatnosti smluv a určení vlastnictví), a to jak s ohledem na rozsah tvrzení, tak z hlediska důkazního ve vztahu k velkému množství důkazních prostředků a jejich povaze, kdy v posuzovaném řízení bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy, byli slyšeni svědci a byl proveden i účastnický výslech prvního žalovaného. K této skutkové složitosti dané jak rozsahem tvrzení, tak prováděným dokazováním, se poté připíná také hmotněprávní složitost, kdy soud musel kvalifikovat okolnosti týkající se platnosti kupních smluv uzavřených mezi prvním a druhým žalovaným, týkající se samotného charakteru a platnosti smluv uzavřených mezi jednotlivými fyzickými osobami a prvním žalovaným, jakož i řešit otázky ohledně způsobilosti těchto smluv coby titulů pro nabytí vlastnického práva. S ohledem na vše shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že je na místě snížit základní částku přiměřeného zadostiučinění, a to o 10 % z důvodu složitosti věci samé o sobě, tedy nároků procesních, skutkových a právních.

29. Pokud jde o řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], tak pro úpravu základní částky kritériem složitosti řízení v řadě první svědčí počet instancí, které ve věci rozhodovaly. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, na dvou stupních soudní soustavy poté opakovaně, ve věci rozhodoval i Ústavní soud. Z průběhu posuzovaného řízení vyplývá, že bylo zatíženo vyšší mírou procesní složitosti, a to zejména s ohledem na četnost opravných prostředků, kdy ve věci bylo opakovaně rozhodováno o odvoláních žalobce proti rozhodnutí krajského soudu ve věci samé, o dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, a o ústavní stížnosti žalobce. Z průběhu posuzovaného řízení dále vyplývá, že bylo zatíženo vyšší mírou skutkové složitosti, a to jak s ohledem na rozsah tvrzení, tak z hlediska důkazního, kdy soud k důkazu provedl celou řadu listinných důkazů; jakož i vyšší mírou hmotněprávní složitosti, kdy soud musel kvalifikovat okolnosti stavebního a kolaudačního řízení předmětných garážových objektů, řešit otázky platnosti smluv uzavřených mezi jednotlivými fyzickými osobami a právním předchůdcem úpadce a jejich způsobilosti coby titulů pro nabytí vlastnického práva, jakož i řešit otázky mezi žalobcem a jeho členy týkající se tvrzeného členského vkladu. S ohledem na vše shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že je na místě snížit základní částku přiměřeného zadostiučinění, a to o 10 % z důvodu počtu ve věci rozhodujících instancí, a o 10 % z důvodu složitosti věci samé o sobě, tedy nároků procesních, skutkových a právních, celkově tedy o 20 %.

30. Kritérium jednání poškozeného (ustanovení § 31a odst. 3 písm. c) zákona o odpovědnosti za škodu) je subjektivním kritériem, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (např. nereagováním na výzvy soudu) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. četné změny žalobních návrhů). Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení (např. využití prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení).

31. Pokud jde o řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], tak zvláštní působení žalobce na délku posuzovaného řízení žádný z účastníků netvrdil, a soud jej ani neshledal. Žalobce na celkovou délku řízení nepůsobil ani pozitivně, ani negativně a soud tedy žádné důvody pro úpravy základní částky přiměřeného zadostiučinění kritériem jednání poškozeného neshledal.

32. Pokud jde o řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], je třeba v rámci kritéria jednání poškozeného zohlednit, že řízení bylo dvakrát přerušeno dle ustanovení § 110 o.s.ř. ke shodnému návrhu účastníků (tedy i žalobce), a to v období od 10. 12. 2009 do 9. 11. 2010 a v období od 14. 12. 2010 do 13. 12. 2011. Celkově tedy bylo řízení přerušeno i k návrhu žalobce po dobu cca 23 měsíců, což je skutečnost, která na délku řízení měla vliv, a která leží na i na straně žalobce. S přihlédnutím k celkové délce řízení je tedy na místě snížit základní částku přiměřeného zadostiučinění, a to o 5 %.

33. V rámci kritéria postupu soudu v řízení (ustanovení § 31a odst. 3 písm. d) zákona o odpovědnosti za škodu), je hodnocena snaha soudu rozhodnout věc v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů (ustanovení § 6 o.s.ř.). Bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu jsou pak tzv. průtahy v řízení na straně soudu.

34. Pokud jde o řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], tak jak již bylo shora uvedeno, v období od 27. 2. 1995 do 27. 3. 1996 a v období od 28. 5. 1996 do 28. 1. 1997, tj. v období cca 21 měsíců, nebyl ve věci u soudu I. stupně učiněn žádný úkon. Vyjma těchto období však soud I. stupně činil řadu úkonů plynule a v přiměřených lhůtách, jednání byla nařizována v blízké časové návaznosti. V rámci tohoto kritéria je tedy třeba zohlednit cca 21 měsíční nečinnost soudu I. stupně, neboť nebýt jí, bylo by řízení na tomto stupni výrazně kratší. Pokud soud současně přihlédne k tomu, že jinak postupoval soud I. stupně při projednání a rozhodování věci žalobce plynule a v přiměřených lhůtách, a že první úkon v odvolacím řízení učinil Krajský soud v Brně po více než 12 měsících od předložení odvolání k rozhodnutí, dospívá k závěru, že z důvodu postupu soudů je na místě zvýšit základní částku přiměřeného zadostiučinění, a to o 15 %.

35. Pokud jde o řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], tak vyjma období od 16. 7. 1999 do 3. 3. 2000, období od 8. 9. 2004 do 18. 4. 2005 (přičemž dne 11. 1. 2005 byla věc předána jinému samosoudci) a období od 22. 11. 2001 do 23. 10. 2002, kdy soud realizoval pouze opakované žádosti o zapůjčení spisu sp. zn. [spisová značka], činil krajský soud řadu úkonů plynule a v přiměřených lhůtách, jednání byla nařizována v blízké časové návaznosti, písemná vyhotovení rozsudků byla účastníkům odesílána ve lhůtách předvídaných ustanovením § 158 odst. 4 o.s.ř. Z průběhu posuzovaného řízení je zřejmé, že významnou příčinou celkové délky řízení byla potřeba přezkumné činnosti, kdy posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, na dvou stupních soudní soustavy přitom opakovaně. Krajský soud ve věci rozhodoval třikrát, vrchní soud třikrát, jedenkrát Nejvyšší soud ČR. Ve věci rozhodoval i Ústavní soud. Řízení před vrchním soudem jakožto soudem odvolacím trvalo v prvním případě od 14. 2. 2003 do 3. 5. 2004, ve druhém případě od 14. 7. 2006 do 2. 4. 2008 a ve třetím případě od 11. 10. 2012 do [datum]. Řízení před Nejvyšším soudem ČR trvalo od 7. 11. 2013 do 14. 1. 2016. Řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí, zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudu nižšího stupně (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1112/2011 ze dne 13. 12. 2011). Pod pojem nesprávnosti postupu orgánu veřejné moci je totiž třeba zahrnout i takové případy, v nichž dojde ke zrušení rozhodnutí soudu nižšího stupně jen proto, že soud nižšího stupně nerespektoval závazný právní názor soudu vyššího stupně či nález Ústavního soudu. Ve zrušovacím rozhodnutí musí být ale zřetelně uvedeno, že rozhodnutí soudu nižšího stupně je zrušováno právě z důvodu nerespektování právního názoru soudu vyššího stupně. Neodpovídalo by totiž zásadě promptnosti kompenzačního řízení, jestliže by v jeho průběhu muselo být samostatně právně posuzováno, z jakého důvodu bylo dané rozhodnutí zrušeno. Podobným případem je i situace, kdy rozhodnutí soudu nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady soudu nižšího stupně (viz Stanovisko – IV. ad c). V posuzovaném řízení přitom vrchní soud dvakrát zrušil rozsudek krajského soudu. V prvním případě (usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]) byl rozsudek krajského soudu zrušen, neboť soud nepostupoval správně, pokud žalobu zamítnul, aniž by žalobce vyzval k opravě žalobního petitu pro logický rozpor. Ve druhém případě (usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]) byl rozsudek krajského soudu zrušen, neboť napadený rozsudek byl nepřezkoumatelný. Je tedy zřejmé, že v prvním případě došlo ke zrušení rozhodnutí krajského soudu výlučně pro procesní pochybení tohoto soudu a v druhém případě výlučně pro nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, postup krajského soudu v řízení tedy neodpovídal procesním pravidlům a v posuzovaném řízení došlo k pochybení. Tyto skutečnosti je třeba v rámci kritéria postupu soudu zohlednit, neboť v důsledku pochybení krajského soudu došlo ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdyby krajský soud postupoval z procesního hlediska bezvadně, a to o dobu minimálně šesti let. Pokud soud současně přihlédne k tomu, že po dobu cca 14 měsíců nebyl v řízení před krajským soudem učiněn žádný úkon a jen připojení spisu (bez dalších úkonů) trvalo krajskému soudu 12 měsíců, jakož i k tomu, že dobu řízení před odvolacím soudem zejména ve druhém případě (od 14. 7. 2006 do 1. 4. 2008) již nelze považovat za odpovídající standardům doby potřebné pro přezkumnou činnost řádného opravného prostředku, dospívá k závěru, že z důvodu postupu soudů je na místě zvýšit základní částku přiměřeného zadostiučinění, a to o 40 %.

36. Kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného (ustanovení § 31a odst. 3 písm. e) zákona o odpovědnosti za škodu) je velmi důležitým objektivním kritériem, avšak pouze ve vztahu k řízením, které se týkají práv a povinností, které jsou důležitou součástí života jedince, kdy typicky se jedná o trestní řízení, v nichž je omezována osobní svoboda účastníka, civilní řízení mezi významná řízení nepatří.

37. Pokud jde o řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] i řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], v obou řízeních nepřicházelo do úvahy vydání rozhodnutí vedoucího k závažnějším nebo nevratným zásahům do sféry žalobce, jako je tomu naopak v řízení, v němž dochází k omezení svobody (trestní věc), řízení týkajícím se nezletilých (opatrovnické věci), věcem rodinným a statusovým. Předmětem prvního posuzovaného řízení bylo určení neplatnosti kupních smluv a určení podílového spoluvlastnictví, předmětem druhého posuzovaného řízení poté vyloučení věci z majetkové podstaty. Šlo tedy o předměty řízení majetkové, nikoli s typicky zvýšeným významem ve smyslu uvedených typových řízení. Mimo tyto typová řízení je však třeba vždy zkoumat, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti důležitou součástí života žalobce, tedy přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu. Soud tedy v tomto směru přihlédl zejména k tomu, že žalobce je (jak již bylo konstatováno v usnesení krajského soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] o přiznání osvobození od soudních poplatků) neziskovým (a nemajetným) družstvem, které bylo založeno pro zajištění správy a provozu bloků sporných garáží [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] v sídlišti [obec] – [ulice], jakož i k zabezpečení uživatelských a majetkových práv členů družstva k těmto garážím. Lze tedy přitakat žalobci, že předměty obou posuzovaných řízení, ve kterých se žalobce domáhal práv ke svému (byť i jen tvrzenému) jedinému majetku, měly pro žalobce zvýšený význam, neboť tato významná majetková hodnota představovala pro žalobce s ohledem na jeho (osobní a majetkové) poměry zcela zásadní položku, nad to bráno z pozice žalobce šlo v obou řízeních i o posouzení samotného smyslu jeho existence. Tyto okolnosti podle názoru soudu ve svém souhrnu svědčí o zvýšeném významu předmětu řízení pro žalobce a je tedy na místě zvýšit základní částku přiměřeného zadostiučinění, a to v obou případech o 20 %.

38. S ohledem na vše shora uvedené tak soud, pokud jde o řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], základní částku přiměřeného zadostiučinění ve výši 62.500 Kč snížil o 10 % a zvýšil o 15 % a o 20 %, ve výsledku tedy zvýšil o 25 % a částka přiměřeného zadostiučinění tak činí 78.125 Kč. Pokud jde o řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], tak soud základní částku přiměřeného zadostiučinění ve výši 307.166 Kč, snížil o 20 % a o 5 % a zvýšil o 40 % a o 20 %, ve výsledku tedy zvýšil o 35 % a částka přiměřeného zadostiučinění tak činí 414.674 Kč. Soud tedy žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku v celkové výši 492.799 Kč. V souladu s ustanoveními § 1970 občanského zákoníku a § 15 zákona o odpovědnosti za škodu přiznal soud žalobci z této částky i úrok z prodlení (nařízení č. 351/2013 Sb.), a to ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku žalobce u žalovaného (viz bod 10 Stanoviska), tj. od 15. 9. 2017 do zaplacení. Pokud žalobce na přiměřeném zadostiučinění požadoval více, tak soud ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce ve výši 77.209.441 Kč, žalobu (včetně požadovaného příslušenství) ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul. Ad 2 písm. a) Nárok žalobce na náhradu škody v celkové výši 11.200.000 Kč 39. Nároku žalobce na náhradu škody v celkové výši 11.200.000 Kč soud nemohl vyhovět, neboť žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. V obecné rovině soud předesílá, že ke vzniku odpovědnosti [anonymizováno] za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1. existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody, a 3. příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 ze dne 23. 10. 2014). Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je přitom zapotřebí, aby všechny tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. V řízení o náhradu škody má žalobce procesní povinnost tvrdit (ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) a posléze i prokázat (ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) a ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Jejich existence musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1024/2011 ze dne 12. 3. 2013).

40. V tomto směru byl v řízení prokázán pouze první předpoklad vzniku odpovědnosti státu podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, tedy nesprávný úřední postup, neboť jak již bylo výše uvedeno, v posuzovaných řízeních došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kdy věci žalobce nebyly projednány a rozhodnuty v přiměřené lhůtě. Pokud jde však o druhý předpoklad vzniku odpovědnosti [anonymizováno] podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, tedy vznik škody, tento předpoklad v projednávané věci prokázán nebyl. Vzhledem k tomu, že v žalobě absentovalo vylíčení skutečností významných pro rozhodnutí věci a označení důkazů, byl žalobce v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. v rámci jednání soudu konaného dne [datum] vyzván k doplnění skutkových tvrzení, a to mimo jiné (souhrnně řečeno) k tomu jak (jakým konkrétním výpočtem a na základě jakých podkladů) dospěl k výši žalované částky 11.200.000 Kč; co konkrétně požadovaná částka představuje; z čeho požadovaná částka sestává; kdo (která konkrétní osoba či konkrétní osoby), kdy, jakým způsobem, na základě jaké konkrétní skutečnosti a komu uhradil žalobcem tvrzenou náhradu nákladů vynaložených na vybudování garážových stání a na základě jakých podkladů dospěl žalobce k výši této náhrady v roce 2016; jakož k tomu, v čem konkrétně spatřuje příčinnou souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem majetkové újmy na jeho straně a v návaznosti na to, jak existence a průběh posuzovaných řízení bránily žalobci v uplatnění jeho nároků a kterých konkrétních nároků. Žalobce byl současně vyzván, aby předložil soudu listinné důkazy, které prokazují vznik majetkové újmy na jeho straně; které prokazují, že tvrzený nesprávný úřední postup způsobil žalobci tvrzenou majetkovou újmu; a které prokazují výši způsobené majetkové újmy. Žalobce v reakci na výzvu a poučení soudu pouze uvedl, že to, že žalobci vznikla majetková újma, je zřejmé z faktu, že není vlastníkem garáží, pokud jde o způsob výpočtu a výši, odkázal na žalobu ze dne [datum] a k důkazu navrhl spis Krajského soudu v Brně sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka]. Tvrzení a důkazy žalobce byly v tomto směru stěžejní, neboť chybí-li některý z předpokladů potřebných pro vznik odpovědnosti, nárok ani povinnost k zaplacení náhrady škody nevzniká. Žalobce tak měl povinnost tvrdit a povinnost označit a předložit soudu takové relevantní důkazy, které by byly s to prokázat základní skutečnosti v projednávané věci, tj. že žalobci skutečně vznikla škoda; že mu vznikla v požadované výši; a že tato škoda vznikla následkem nesprávného úředního postupu. Škodou se přitom rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat a v řízení o nároku na náhradu škody leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla, na žalobci (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3015/2012 ze dne 15. 1. 2013). Tvrzení žalobce o tom, že vznik škody na jeho straně je zřejmý z faktu, že není vlastníkem předmětných garáží, jsou v tomto směru naprosto nedostatečná. Důkaz spisem vedeným v jiné věci sice může žalobce navrhnout, předtím je však povinen sám uvést skutečnosti, které mají být takovým důkazem prokázány. Aby totiž mohl žalobce nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2953/2009 ze dne 24. 11. 2009). Je tomu tak z toho důvodu, že povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve sporném řízení naplněním projednací zásady, která stanoví, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. V žádném případě však nepřichází v úvahu, aby takovým způsobem byla nahrazována skutková tvrzení žalobce, zejména pak skutková tvrzení podstatná. Procesní aktivita a odpovědnost žalobce by tím byla popřena a přenášena na soud, což by bylo v rozporu se základními zásadami občanského sporného řízení – zásadou dispoziční, projednací, rychlosti a hospodárnosti. Lze shrnout, že žalobce v rámci tohoto řízení v podstatě jen zopakoval to, co bylo předmětem posuzovaných řízení, jak jednotlivé soudy v rámci posuzovaných řízení rozhodovaly, a k důkazu označil stejné listinné důkazy jako v řízeních posuzovaných. Tvrzení žalobce a důkazy o tom, že právě v jeho majetkové sféře došlo k újmě (ke zmenšení majetkového stavu), a že k ní došlo právě v požadované výši, však byla v tomto směru stěžejní i z toho důvodu, že na základě žalobcem označených listinných důkazů nemohl soud i v rámci tohoto řízení dospět k jinému závěru, než že žalobce (ani jeho členové) se podílovým spoluvlastníkem sporných garážových objektů [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] nikdy nestal, a že na základě žalobcem předložené smluvní dokumentace (smlouvy uzavřené mezi [anonymizováno] [obec] – [ulice] a jednotlivými zájemci o garáž) se jejich vlastníkem ani stát nemohl, kdy nejde o platně uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí kupní (či jiné), ani nemají náležitosti žádného z typu smluv ve smyslu ustanovení § 133 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy účinném znění; že takto„ smluvně se zprostředkovatelem stavby zajištěná vlastnická práva“ nemohli zájemci o garáž (členové žalobce) vložit do družstva jako svůj další členský věcný podíl (vklad); a že pokud byla výstavba těchto garážových objektů financována, jednalo se o plnění jednotlivých zájemců o garáž, tedy fyzických osob, nikoli samotného žalobce. Těmto fyzickým osobám, nikoli však žalobci, sice po odstoupení od smluv uzavřených s [anonymizováno] [obec] – [ulice] vzniklo bezdůvodné obohacení, kteří však současně (jak poukázal Vrchní soud v Olomouci ve svém rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]) i přesto garáže od roku 1991 užívají. Za dané situace tak soudu nezbylo než žalobu v části týkající se náhrady škody ve výši 11.200.000 Kč zamítnout, kdy žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně základního předpokladu pro vznik odpovědnosti, tedy že právě jemu (v jeho majetkové sféře) vznikla škoda, a že mu vznikla v požadované výši. Splněním posledního předpokladu vzniku odpovědnosti státu podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, tedy existencí příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem se již nebylo ani třeba zabývat (i když soud pro úplnost konstatuje, že ani tento předpoklad nebyl v projednávané věci prokázán), neboť předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu musejí být splněny současně a absence byť i jen jednoho z nich znamená, že nárok ani povinnost k zaplacení náhrady škody nevzniká. Ad 2b Nárok žalobce na náhradu škody - nákladů řízení v celkové výši 128.381 Kč 41. Žalobce se dále domáhal i náhrady vynaložených nákladů řízení, kdy na soudních poplatcích zaplatil 11.000 Kč, na nákladech řízení protistraně částky ve výši 6.292 Kč a 6.786 Kč a na nákladech vlastního zastoupení poté částku ve výši 104.303 Kč. Žalobce v reakci na výzvu a poučení realizované v rámci jednání dne [datum] poté předložil soudu výpisy z bankovního účtu, ze kterých vyplývá, že dne 29. 10. 2013 uhradil soudní poplatek za dovolání ve výši 10.000 Kč; na vyúčtování právní pomoci poté dne 1. 11. 2009 částku ve výši 20.825 Kč, dne 11. 7. 2013 částku ve výši 13.078 Kč, dne 17. 9. 2013 částku ve výši 25.894 Kč, dne 13. 5. 2016 částku ve výši 8.228 Kč, dne 22. 9. 2017 částku ve výši 32.065 Kč a dne 2. 11. 2017 částku ve výši 6.292 Kč. K tomuto nároku žalobce poté soud dodává následující. Náklady řízení může žalobce podle ustanovení § 31 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu uplatnit jako vzniklou škodu jen tehdy, vynaložil-li je účelně ke zrušení nezákonného rozhodnutí či na nápravu nesprávného úředního postupu. Ustanovení § 31 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu poté vylučuje náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech řízení tam, kde buď již náhrada nákladů byla v původním řízení přiznána, anebo sice přiznána nebyla, avšak pak jen tehdy, neměl-li poškozený možnost uplatnit nárok na náhradu nákladů na základě procesních předpisů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1424/2012 ze dne 30. 1.2013). Předmětem žalobcem uplatněného nároku jsou však náklady původních řízení (náhrada zaplaceného soudního poplatku a náhrada právního zastoupení), které nemají zákonem stanovený charakter, tj. nebyly vynaloženy na nápravu nesprávného úředního postupu, a nejsou tak součástí náhrady škody, za kterou by stát odpovídal ve smyslu ustanovení § 5 písm. b) zákona o odpovědnosti za škodu, kdy v daném případě nebylo v zásadě vyloučeno, aby žalobci byly v původních řízeních na základě ustanovení občanského soudního řádu o náhradě nákladů řízení přiznány. Za dané situace tak soudu nezbylo, než žalobu v části týkající se náhrady škody – nákladů řízení ve výši 128.381 Kč jako nedůvodnou zamítnout.

42. S ohledem na vše shora uvedené tedy soud žalobě v části (tj. ohledně zaplacení částky ve výši 492.799 Kč) ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl, ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně zaplacení částky ve výši 77.209.441 Kč, zaplacení částky ve výši 11.200.000 Kč a zaplacení částky ve výši 128.381 Kč) soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul.

43. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce měl úspěch v části řízení týkající se přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, neboť i když byl v této části převážně neúspěšný, nemůže být, při neexistenci exaktní metody, jak stanovit výši přiměřeného zadostiučinění, za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího přiznaného nároku v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1310/09 ze dne 5. 8. 2009). Žalovaný měl naopak úspěch v části řízení týkající se náhrady majetkové újmy, neboť soud nárok žalobce v této části řízení v celém rozsahu zamítnul. Každý z účastníků tak měl ve věci úspěch jen částečný (50 %), proto soud o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

Poučení