55 C 264/2016-190

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [část obce a číslo], [PSČ] [obec] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; Česká republika - Ministerstvo vnitra ČR sídlem [adresa] o zaplacení 152.745 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 74.372,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 74.372,50 Kč od 24. 2. 2017 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 78.372,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 152.745 Kč od 29. 8. 2016 do 23. 2. 2017 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 78.372,50 Kč od 24. 2. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 720 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3.477 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3.121 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 7. 12. 2016 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 152.745 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 29. 8. 2016 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnil tím, že žalobci bylo dne 13. 1. 2015 zabráněno v jízdě odtažením vozidla, a to na základě příkazu PČR MŘ [obec] č.j. [spisová značka] ze dne 13. 1. 2015. Z odůvodnění příkazu vyplývá, že žalobce se odmítl podrobit dechové zkoušce i odběru krve ke zjištění míry ovlivnění alkoholem. Dále je uvedeno, že důvodné podezření vzniklo na základě odmítavého až arogantního chování žalobce, když se odmítl podrobit dechové zkoušce a lékařskému vyšetření. Na základě této tvrzené skutečnosti byla žalobci uložena peněžitá kauce ve výši 50.000 Kč, kterou žalobce nesložil, a tak mu bylo zabráněno v jízdě odtažením vozidla. Vozidlo bylo zadržováno až do skončení správního řízení [číslo jednací] a žalobci bylo vydáno až dne 21. 3. 2016, tedy po více než 14 měsících. Policejní orgán vydal příkaz k odtažení vozidla, aniž by k tomu byly splněny veškeré stanovené podmínky podle ustanovení § 118a odst. 1 písm. i) zákona č. 361/2000 Sb., kdy v případě žalobce absentuje uvedení skutečností nasvědčujících existenci důvodného podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení. V příkazu k zabránění v jízdě odtažením vozidla je v tomto směru vybrána jedna ze dvou předtištěných možností, což nelze považovat za řádné odůvodnění jakékoliv aktu, když pouhý výběr ze dvou možností znamená značnou generalizaci veškerých okolností a přímo vede k tomu, aby byly konkrétní okolnosti a specifika dané situace stírány či ignorovány právě zevšeobecněním. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 6/2014 ze dne 17. 4. 2014 je však třeba důvody, v nichž policie spatřuje důvodné podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, alespoň stručně uvést již v příkazu k zabránění v jízdě odtažením vozidla. Žalobce dále uvedl, že v průběhu správního řízení již bylo evidentní, že se přestupkovému řízení vyhýbat nebude, kdy si zaslané listiny přebíral, se správním orgánem komunikoval, a v případě, kdy se nemohl dostavit k nařízenému ústnímu projednání, řádně se omluvil. Přesto bylo vozidlo zadržováno po celou dobu trvání správního řízení. Vzhledem k tomu byl žalobce nucen vynaložit náklady související s nemožností užívat vlastní automobil, které spočívají v pronájmu náhradního vozidla v celkové výši 114.600 Kč; v opravě závad vozidla způsobených tím, že vozidlo nebylo po více než 14 měsíců užíváno a bylo vystaveno veškerým povětrnostním vlivům v celkové výši 10.329 Kč a v parkovném a v ceně za nucený odtah v celkové výši 27.816 Kč.

3. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřil v rámci podání doručeného soudu dne 10. 10. 2018, kde nejprve shrnul relevantní skutečnosti zjištěné z přestupkového řízení Magistrátu města Brna a zdůraznil, že zvoleným postupem Policie ČR vůči žalobci při silniční kontrole dne 13. 1. 2015 nedošlo k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu, čímž ve věci není dána existence jednoho z odpovědnostních titulů podle zákona č. 82/1998 Sb. Příslušníci Policie ČR v daném případě postupovali v souladu se zákonem s důrazem na to, že chování, jednání a vystupování žalobce jako řidiče bylo shledáno dostatečně důvodným jak pro uložení kauce ve smyslu ustanovení § 125a zákona o silničním provozu, tak i pro zvolený postup dle ustanovení § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu – zabránění v jízdě odtažením vozidla, a to plně v souladu se skutkovými okolnostmi věci, které byly ze strany Policie ČR podrobně popsány v úředních záznamech zpracovaných dne 13. 1. 2015. Navíc z celého průběhu přestupkového řízení vedeného s žalobcem je seznatelné, že úsudek příslušníků Policie ČR byl správný, když jednání žalobce v rámci přestupkového řízení nelze hodnotit jinak, než že se mu skutečně vyhýbal, a to opakovanými omluvami, čímž nakonec dosáhl zjevně zamýšleného účelu, a to uplynutí roční prekluzivní lhůty, což mělo za následek zastavení řízení ve věci přestupků dle zákona č. 361/2000 Sb. Pro bezprostřední zásah zabráněním v jízdě odtažením vozidla ze strany Policie ČR byly splněny všechny podmínky, tj. 1. žalobce byl jako řidič podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, za který mu hrozil zákaz řízení a vyšší pokuta, 2. existovalo zde důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení i tím, že 3. nesložil uloženou kauci. Žalovaný dále uvedl, že i když to není podmínkou pro uplatnění nároku dle zákona č. 82/1998 Sb., mohl žalobce proti postupu Policie ČR brojit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu dle ustanovení § 82 a násl. soudního řádu správního, čehož žalobce nevyužil. Soud je za takového stavu povinen v příslušném řízení o náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem řešit otázku, zda byl úřední postup správný či nikoliv, proto nelze odkaz žalobce na rozhodnutí o zásahové žalobě jiného žalobce, jehož výsledkem byl učiněný závěr o nezákonnosti, použít a vyjít z něho, přičemž žalovaný považuje postup Policie ČR za souladný se zákonem. Žalovaný s odkazem na podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem uzavřel, že v projednávané věci nebyly kumulativně splněny základní podmínky, kdy příčinou vzniku újmy na straně žalobce bylo jeho protiprávní jednání, které vyvolalo zákonný postup Policie ČR, včetně následně zahájeného a vedeného přestupkového řízení, které z důvodu účelových obstrukcí na straně žalobce bylo zastaveno.

4. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Žalobce byl v období od 12. 8. 2010 do 20. 6. 2016 registrován jako vlastník a provozovatel vozidla Volkswagen Passat, [registrační značka] (dále jen jako„ předmětné vozidlo“) (Lustrace vozidel ze dne 21. 1. 2020). Dne 13. 1. 2015 vydal policista Dopravního inspektorátu Městského ředitelství policie [obec] (dále jen jako„ policejní orgán“) Příkaz k zabránění v jízdě odtažením vozidla [číslo jednací] (dále jen jako„ Příkaz“) dle ustanovení § 118a odst. 1 písm. i) zákona č. 361/2000 Sb., neboť žalobce, který dne 13. 1. 2015 v 01:55 hod. v [obec] na ulici [ulice] řídil předmětné vozidlo, se na výzvu příslušníka PČR odmítl podrobit dechové zkoušce a následně i lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve ke zjištění míry ovlivnění alkoholem, ačkoliv toto vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Žalobce řidičský průkaz nepředložil. Žalobci byla dle ustanovení § 125a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. uložena peněžitá kauce ve výši 50.000 Kč, kdy žalobce uloženou kauci na místě nesložil. Podle Příkazu vzniklo důvodné podezření na základě těchto skutečností: Za výše uvedený přestupek hrozí sankce zákazu řízení od jednoho roku do dvou let, pokuta od 25.000 Kč do 50.000 Kč, řidič měl odmítavé až arogantní chováni, řidič se odmítl podrobit dechové zkoušce i lékařskému vyšetření a odběru krve ke zjištění míry ovlivnění alkoholem. Další předtištěné skutečnosti, tedy že: řidič uvedl, že se na doručovací adrese nezdržuje, z jeho chování nebylo zcela jasné, že dostojí své zákonné povinnosti, jsou přeškrtnuty. Odtah předmětného vozidla provedla společnost [právnická osoba], vozidlo bylo dne 13. 1. 2015, v 3:50 hod. umístěno v [obec] na ulici [ulice a číslo] (Příkaz k zabránění v jízdě odtažením vozidla [číslo jednací] ze dne 13. 1. 2015). Úřední záznamy o zastavení a kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky dne 13. 1. 2015, v 1:55 hod. byly Oddělením hlídkové služby Městského ředitelství policie [obec] sepsány dne 13. 1. 2015. [ulice] prováděla hlídkovou činnost na ulici [ulice], kde před hotelem Internacional spatřila předmětné vozidlo. Protože vozidlo náhle zvýšilo svou rychlost, rozhodla se hlídka vozidlo zastavit. Vozidlo z ulice [ulice] odbočilo na ulici Joštovu, kde vjelo do protisměru a ihned se snažilo zaparkovat na parkovišti před Ústavním soudem. Řidič se neprokázal žádným dokladem totožnosti a nepředložil ŘP, ORV ani zelenou kartu, žalobce byl na místě ztotožněn dle CRO. Žalobce měl zarudlé oči a z jeho dechu byl cítit alkohol. Žalobce se dechové zkoušce i testu na [příjmení] odmítl podrobit. Žalobce ani předmětné vozidlo v době kontroly neprocházely pátrací evidencí, žalobci v době kontroly nebyl vysloven zákaz řízení motorových vozidel ani platná blokace řidičského průkazu. K věci byla přivolána hlídka MŘ PČR [obec] DI, která si celou věc převzala. U žalobce byly zaškrtnuty z předtištěných možností úředního záznamu o kontrole řidiče následující popisy: Chování - odmítavé, nervózní. Nálada – nenápadná, tupá, pocit všemocnosti. Nekoordinované pohyby. Normální orientace. Nejistý postoj. Nejistá chůze. Překotnost mluvení. Normální orientace (Úřední záznamy [číslo jednací] 2015 [číslo] ze dne 13. 1. 2015). Úřední záznam o kontrole řidiče dne 13. 1. 2015 v 2:20 hod. byl Dopravním inspektorátem Městského ředitelství policie [obec] sepsán dne 13. 1. 2015. Podle úředního záznamu se žalobce po zaparkování snažil vystoupit z vozidla a opustit místo silniční kontroly. Žalobce nepředložil žádné doklady potřebné pro provoz a řízení motorového vozidla, neboť tvrdil, že předmětné vozidlo neřídil. Žalobce se dechové zkoušce, orientačnímu testu na přítomnost jiných návykových látek i lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve ke zjištění míry ovlivnění alkoholem či jinými návykovými látkami odmítl podrobit, neboť si nebyl vědom požití alkoholických nápojů ani jiných návykových látek před jízdou ani během jízdy. Po celou dobu projednávání věci byl z žalobce silně cítit alkohol, měl vrávoravý postoj, s hlídkami PČR spolupracoval jen účelně a částečně. Vzhledem k tomu, že hlídka DI MŘ P [obec] pojala při řešení věci důvodnou obavu (žalobce s hlídkami PČR nespolupracoval, měl odmítavé chování, neustále tvrdil, že vozidlo neřídil, odmítl se podrobit dechové zkoušce, orientačnímu testu na přítomnost jiných návykových látek, lékařskému vyšetření a odběru krve, za výše uvedené přestupky hrozí sankce zákazu řízení od jednoho do dvou let, pokuta od 25.000 Kč do 50.000 Kč), že by se žalobce mohl vyhýbat projednání věci na Magistrátu města Brna, byla mu hlídkou DI uložena peněžitá kauce ve výši 50.000 Kč jako záruka, že se nebude vyhýbat projednání věci u správního orgánu. Jelikož žalobce peněžitou kauci nesložil, bylo přistoupeno k zabránění v jízdě odtažením předmětného vozidla. Žalobci byl vystaven Příkaz a předáno Poučení, podle něhož zajištění uvolnění vozidla učiní policejní orgán po uhrazení kauce nebo na základě vyrozumění správního orgánu o tom, že důvodné podezření na vyhýbání se přestupkovému řízení odpadlo (Úřední záznam [číslo jednací] 2015 [číslo] ze dne 13. 1. 2015, Poučení [číslo jednací] ze dne 13. 1. 2015). Oznámení přestupku žalobce, který byl podezřelý z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d), k) zákona č. 361/2000 Sb., § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. bylo DI MŘ P [obec] učiněno dne 28. 1. 2015, Magistrátu města Brna bylo doručeno dne 30. 1. 2015 (Oznámení přestupku [číslo jednací] 2015 [číslo] ze dne 28. 1. 2015). Přestupkové řízení bylo Odborem dopravně správních činností Magistrátu města Brna (dále jen jako„ správní orgán“) zahájeno dne 17. 2. 2015 pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], žalobce byl předvolán k ústnímu jednání na den 24. 3. 2015 v 10:30 hod. Předvolání bylo žalobci doručeno dne 27. 2. 2015 a dne 2. 3. 2015. Správní orgán dne 24. 3. 2015 vyslechl svědka [jméno] [příjmení], který vyloučil, že by předmětné vozidlo řídil někdo jiný než žalobce. Žalobce doručil dne 24. 3. 2015, v 9:40 hod. správnímu orgánu lékařskou zprávu MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 20. 3. 2015, podle níž byl žalobce ponechán v domácí péči od 19. 3. 2015 alespoň na 14 dnů pro zhoršení zdravotního stavu. Dne 27. 4. 2015 byl žalobce předvolán k ústnímu jednání na den 28. 5. 2015, v 9:00 hod. Předvolání bylo žalobci doručeno dne 11. 5. 2015. Žalobce doručil správnímu orgánu dne 1. 6. 2015 žádost o náhradní termín, kdy podle výměnného listu – poukazu vystaveného dne 28. 5. 2015 MUDr. [jméno] [příjmení] byla žalobci provedena dekapsulace zubu s doporučeným klidovým režimem. Dne 20. 7. 2015 byl žalobce předvolán k ústnímu jednání na den 3. 9. 2015, v 9:00 hod. Předvolání bylo žalobci vloženo do schránky dne 14. 8. 2015. Žalobce doručil správnímu orgánu dne 7. 9. 2015 žádost o náhradní termín, kdy podle lékařské zprávy Úrazové nemocnice Brno ze dne 2. 9. 2015 byl žalobce vyšetřen po pádu na kovových schodech a byl mu doporučen klid na pevném lůžku. Dne 14. 9. 2015 byl žalobce předvolán k ústnímu jednání na den 23. 11. 2015, v 9:00 hod. Předvolání bylo žalobci doručeno dne 14. 10. 2015. Žalobce se k ústnímu jednání bez řádné omluvy nedostavil. Omluvu pro střevní potíže doručil správnímu orgánu dne 30. 11. 2015, tato byla k poštovní přepravě předána dne 27. 11. 2015 (Oznámení o zahájení řízení a předvolání k jednání ze dne 17. 2. 2015, Protokol o výslechu svědka ze dne 24. 3. 2015, [ulice] zpráva ze dne 20. 3. 2015, Předvolání k ústnímu jednání ze dne 27. 4. 2015, Žádost o náhradní termín a Výměnný list – poukaz ze dne 28. 5. 2015, Předvolání k ústnímu jednání ze dne 20. 7. 2015, Žádost o náhradní termín ze dne 7. 9. 2015, [ulice] zpráva ze dne 2. 9. 2015, Protokol o ústním projednání přestupku ze dne 23. 11. 2015, Omluva ze dne 25. 11. 2015). Na základě rozhodnutí správního orgánu [číslo jednací] ze dne 30. 11. 2015 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d), § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. a dle ustanovení § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. a byla mu uložena pokuta ve výši 40.000 Kč a uložen zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 14. 12. 2015. Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu dne 29. 12. 2015 bez bližšího odůvodnění odvolání, odvolání bylo k poštovní přepravě předáno dne 27. 12. 2015. Na základě rozhodnutí správního orgánu [číslo jednací] ze dne 8. 2. 2016 bylo vyhověno důvodům odvolání a rozhodnutí o přestupku bylo zrušeno, neboť odpovědnost přestupků dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) a k) zákona č. 361/2000 Sb. zanikla. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 2. 2016. Dne 29. 2. 2016 se konalo ústní jednání, k němuž se po telefonické domluvě dostavil žalobce. Na základě rozhodnutí správního orgánu [číslo jednací] ze dne 29. 2. 2016 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. a byla mu uložena pokuta ve výši 1.500 Kč. Řízení o přestupcích dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) a k) zákona č. 361/2000 Sb. bylo zastaveno, neboť odpovědnost za tyto přestupky zanikla. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 2. 2016 (Rozhodnutí Magistrátu města Brna [číslo jednací] ze dne 30. 11. 2015, Odvolání ze dne 27. 12. 2015, Rozhodnutí o odvolání [číslo jednací] ze dne 8. 2. 2016, Protokol o ústním projednání přestupku ze dne 29. 2. 2016, Rozhodnutí Magistrátu města Brna [číslo jednací] ze dne 29. 2. 2016). Na základě Nájemní smlouvy uzavřené dne 15. 1. 2015 mezi [jméno] [příjmení] jakožto pronajímatelem a žalobcem jakožto nájemcem byl žalobci dne 15. 1. 2015 přenechán do užívání osobní automobil ŠKODA Octavia Combi 1,9 TD, [registrační značka], a to na dobu neurčitou a za nájemné ve výši 350 Kč denně bez ohledu na počet ujetých kilometrů. Nájemné bylo splatné ke dni následujícímu po dni navrácení předmětu nájmu, a to na bankovní účet pronajímatele č. [bankovní účet], VS: [anonymizováno]. Od 31. 8. 2015 činilo nájemné 200 Kč denně a od 20. 11. 2015 činilo nájemné 150 Kč denně. Žalobci bylo dne 25. 3. 2016 vyúčtováno nájemné v celkové výši 114.600 Kč, z této částky byla odečtena záloha ve výši 30.000 Kč uhrazená žalobcem dne 31. 8. 2015 a dále byla odečtena poskytnutá sleva ve výši 4.000 Kč, žalobce byl vyzván k úhradě částky ve výši 80.600 Kč. [příjmení] ve výši 80.600 Kč byla dne 15. 6. 2016 uhrazena na účet [číslo] [bankovní účet] (Nájemní smlouva ze dne 15. 1. 2015, Předávací protokol ze dne 15. 1. 2015, Dodatek [číslo] ze dne 31. 8. 2015, Dodatek [číslo] ze dne 20. 11. 2015, Příjmový pokladní doklad na částku 30.000 Kč, Výzva k úhradě nájemného spolu s vyúčtováním ze dne 25. 3. 2016, Detail příkazu k úhradě [variabilní symbol] ze dne 15. 6. 2016, Potvrzení o přijetí hotovostní platby ze dne 6. 11. 2019). Žalobce si náhradní vozidlo pronajal k zajištění nezbytných i obvyklých pracovních a osobních záležitostí (Čestné prohlášení ze dne 18. 11. 2019). Předmětné vozidlo bylo žalobci vydáno dne 21. 3. 2016. Žalobci byla společností [právnická osoba] vyúčtována částka ve výši 26.376 Kč za poplatek za odtah a za parkovné za 422 dnů, splatná na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol]; a dále částka ve výši 1.440 Kč za parkovné za 12 dnů. [příjmení] ve výši 27.816 Kč byla dne 15. 6. 2016 uhrazena na účet č. [bankovní účet] (Protokol o odtažení motorového vozidla [číslo] ze dne 9. 3. 2016, Protokol o odtažení motorového vozidla [číslo] ze dne 21. 3. 2016, Předžalobní výzva k zaplacení nákladů odtahu vozidla ze dne 4. 4. 2016, Detail příkazu k úhradě [variabilní symbol]). Dne 31. 3. 2016 uhradil žalobce společnosti [právnická osoba] za provedené práce na zprovoznění předmětného vozidla částku ve výši 10.329 Kč (Zakázkový list ze dne 31. 3. 2016).

5. Ze znaleckého posudku [číslo] zpracovaného dne 14. 10. 2010 [celé jméno znalce] soud zjistil, že obecná cena nájemného za nájem osobního vozidla Škoda Octavia Combi 1,9 TDI činila ve městě [obec] roce 2015 částku ve výši 498 Kč denně a v roce 2016 částku ve výši 469 Kč denně. Náklady vynaložené žalobcem na zprovoznění předmětného vozidla lze považovat za nutné, účelně vynaložené a odpovídajícímu tomu, že předmětné vozidlo bylo v období od 13. 1. 2015 do 21. 3. 2016 umístěno na odstavené ploše odtahové služby.

6. Z audiovizuálního záznamu pořízeného hlídkou DI MŘ P [obec] dne 13. 1. 2015 soud seznal průběh úkonu této hlídky, a to zákonných výzev k podrobení se dechové zkoušce, orientačnímu testu na přítomnost jiných návykových látek a lékařskému vyšetření.

7. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tento byl v lednu roku 2015 služebně zařazen na Oddělení hlídkové služby v Brně. Dne 13. 1. 2015 prováděl hlídkovou činnost na ulici [ulice], všiml si protijedoucího vozidla a rozhodl se provést jeho silniční kontrolu. Když se za vozidlem otočil, řidič zvýšil rychlost a zaparkoval před Ústavním soudem. Již z vystupování z vozidla bylo vidět, že řidič je evidentně pod vlivem alkoholu. Vozidlo řídil žalobce. Žalobce nepředložil doklady potřebné pro jízdu a provoz vozidla, dechové zkoušce ani testu na omamné a psychotropní látky se nepodrobil, protože tvrdil, že neřídil. Žalobce se choval odmítavě, spolupracoval maximálně tak, že uvedl jméno, příjmení, datum narození. Z dechu byl cítit alkohol, žalobce překotně mluvil, měl nekoordinované pohyby. Úřední záznam o kontrole řidiče je sepisován až po skončení kontroly, na obvodním oddělení. Popis chování – odmítavé zaškrtnul svědek z toho důvodu, že žalobce na místě nespolupracoval, odmítal dechovou zkoušku. Popis nálada – pocit všemocnosti zaškrtnul svědek z toho důvodu, že žalobce si byl jistý, že neřídil, že byl nad věcí, a že hlídka nemá k ničemu právo. Svědek si nebyl jistý, ale myslí si, že žalobce říkal něco o magistrátě, že tam pracuje nebo že tam má někoho známého. Tyto skutečnosti však svědek do úředních záznamů neuvádí.

8. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tento byl v lednu roku 2015 služebně zařazen u Dopravního inspektorátu v Brně. V lednu 2015 byli s kolegou [příjmení] přivoláni na ulici [ulice], kdy žalobce odmítl hlídce OHS dechovou zkoušku. Žalobce se jim snažil vysvětlit, že vozidlo neřídil, což naprosto kontrastovalo s tvrzením jejich kolegů. Žalobce byl na videozáznam vyzván, aby se podrobil zákonným povinnostem, což odmítl. Během celé věci z něj byl cítit alkohol, byl podrážděný, snažil se to bagatelizovat, stále naznačoval, že věc je zbytečná, že má známé. Na dotaz svědka, jaké a kde, mlžil a potom z něj vypadlo, že je z magistrátu a pak už víceméně mlčel. Pokud osoba mluví o nějakých známých, neřeší se to standardně úplně do detailů, to by hlídka na konci služby nepsala záznamy, ale eseje. Pokud tyto věci nejsou pro svědka nějak podloženy, a nepadne nějaké jméno, nějaká funkce, tak jsou to opilecké řeči do větru, které u hospody slyší dnes a denně. V arogantním, odmítavém chováním se z pohledu svědka spatřuje to, že osoba má vůči hlídce odmítavý postoj, nespolupracuje, nemá důvod provádět s hlídkou dechové zkoušky a další úkony. Žalobce se v hlídce snažil vyvolat pocit, že si může dovolit s hlídkou jednat z vyvýšené pozice. Při stanovení výše kauce rozhodovala víceméně cena vozidla, takto jim to bylo vysvětlováno na poradách. Vzhledem k tomu, že se jednalo o Volkswagen, cena odpovídala a hlídka využila zákonnou možnost 50.000 Kč. Přestupková minulost žalobce nebyla svědkovi známa. Podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení, pojal svědek na základě vyplynutí celé té situace. Podle výpovědí kolegů žalobce tvrdil, že neřídil, odmítal oběma hlídkám dechovou zkoušku i odběr krve. Sdělení hlídky o zabránění v jízdě odtažením vozidla, žalobce opět negoval, dále řekl, že si auto stejně nevyzvedne. Žalobci bylo vysvětleno, že si vozidlo může vyzvednout třeba druhý den oproti kauci a pak ať si to řeší s magistrátem, nebo ať si to vyřeší vlastní cestou s magistrátem. Pokud osoba přijde na záchytné parkoviště s pravomocným rozhodnutím, uvolní hlídka vozidlo bez kauce. Odtah vozidla využívala hlídka pouze u závažnějších přestupků, kdy byl řidič pod vlivem, odmítal spolupracovat, nechtěl na odběry, nedýchal, přičemž odmítnutím spolupráce bylo, že řidič odmítal dechovou zkoušku, odběr krve.

9. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tento byl v lednu roku 2015 služebně zařazen u Dopravního inspektorátu Městského ředitelství v [obec]. Tehdejším vedením bylo nastaveno, že každé nepodrobení se dechovým zkouškám nebo zkouškám na návykové látky bude řešeno dopravním inspektorátem, tak byli v lednu 2015 spolu s kolegou [příjmení] přivoláni na ulici [ulice]. Řidičem byl žalobce, byl z něj silně cítit alkohol, měl vrávoravý postoj, střídavé nálady. Byla tam nějaká zmínka o tom, že má žalobce vztah k úřadu nějaké městské části, ale svědek již nemůže říct přesně, kdo to řekl nebo jak tam vzniklo. Žalobce mu sdělil, že nemůže dopustit, aby měl zápis v trestním rejstříku, tudíž že půjde do přestupkového řízení. Pravidla byla tehdejším vedením dopravního inspektorátu nastavena tak, že v případě, že řidič odmítá, nespolupracuje, ukládá se kauce 50.000 Kč, což je maximální výše. Přestupková minulost žalobce nebyla svědkovi známa. Arogantní, odmítavé chování bylo v úředním záznamu a v Příkazu uvedeno proto, že žalobce, když byl k něčemu vyzván, nespolupracoval, několikrát se snažil z místa odcházet. Důvodné podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení, bylo pojato na základě toho, že žalobce měl arogantní chování a nechtěl s hlídkou spolupracovat. Toto bylo žalobci sděleno ústně. Nastalou situaci nebylo možno řešit jinak, takto byla tehdejším vedením dopravního inspektorátu nastavena pravidla a tato se dodržovala – pokud řidič nebude spolupracovat a bude se odmítat podrobit dechovým zkouškám, tak bude přistoupeno k odtahu. Nespoluprací se rozumělo, že řidič nechce absolvovat dechové zkoušky a další věci, jako chování.

10. Z listiny označené jako Uplatnění nároku na náhradu majetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci ve správním řízení ze dne 18. 8. 2016 a z vyrozumění Ministerstva vnitra ČR ze dne 24. 8. 2016 a Ministerstva dopravy ČR ze dne 7. 10. 2016 bylo poté zjištěno, že žádostí ze dne 18. 8. 2016 uplatnil žalobce u Ministerstva vnitra ČR svůj nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 152.745 Kč. Žádost žalobce byla Ministerstvu vnitra ČR doručena dne 23. 8. 2016 a dne 24. 8. 2016 byl nárok žalobce postoupen k dalšímu opatření Ministerstvu dopravy ČR, které dne 7. 10. 2016 žalobci sdělilo, že jím uplatněný nárok nevyřídí, neboť v tomto případě není úřadem příslušným jednat jménem státu.

11. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že dne 13. 1. 2015 v 1:55 hod. zastavila a kontrolovala žalobce hlídka OHS MŘ P [obec]. Žalobce se neprokázal žádným dokladem totožnosti, nepředložil řidičský průkaz, ORV ani zelenou kartu. Žalobce se odmítl podrobit dechové zkoušce i testu na [příjmení]. V době kontroly neprocházely žalobce ani předmětné vozidlo pátrací evidencí, nebyl vysloven zákaz řízení ani platná blokace řidičského oprávnění. Ve 2:20 hod. si věc převzala hlídka DI MŘ P [obec]. Žalobce se na výzvu odmítl podrobit dechové zkoušce, orientačnímu testu na přítomnost jiných návykových látek i lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve, ačkoliv takové vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví, neboť si nebyl vědom požití alkoholických ani jiných návykových látek před jízdou ani během jízdy. [ulice] DI MŘ P [obec] pojala při řešení věci důvodnou obavu, že by se žalobce mohl vyhýbat projednání u správního orgánu a byla mu uložena peněžitá kauce ve výši 50.000 Kč. Žalobce kauci na místě nezaplatil a byl vydán Příkaz k zabránění v jízdě odtažením vozidla dle ustanovení § 118a odst. 1 písm. i) zákona č. 361/2000 Sb. Důvodné podezření vzniklo na základě těchto skutečností: Za výše uvedený přestupek hrozí sankce zákazu řízení od jednoho roku do dvou let, pokuta od 25.000 Kč do 50.000 Kč, řidič měl odmítavé až arogantní chováni, řidič se odmítl podrobit dechové zkoušce i lékařskému vyšetření a odběru krve ke zjištění míry ovlivnění alkoholem. Další předtištěné skutečnosti, tedy že: řidič uvedl, že se na doručovací adrese nezdržuje, z jeho chování nebylo zcela jasné, že dostojí své zákonné povinnosti, byly přeškrtnuty. Žalobce převzal Poučení ze dne 13. 1. 2015, kde byl informován, za jakých podmínek zajistí policejní orgán uvolnění předmětného vozidla. Předmětné vozidlo bylo odtaženo společností [právnická osoba] a dne 13. 1. 2015, v 3:50 hod. bylo umístěno v [obec], na ulici [ulice a číslo]. Řízení o přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) a k) zákona č. 361/2000 Sb. a dle ustanovení § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. bylo zahájeno dne 17. 2. 2015, rozhodnutím správního orgánu ze dne 30. 11 2015 byl žalobce uznán vinným a byla mu uložena pokuta ve výši 40.000 Kč a zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Správní orgán dne 8. 2. 2016 vyhověl odvolání žalobce a předchozí rozhodnutí o přestupku zrušil a na základě rozhodnutí ze dne 29. 2. 2016 uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., uložil žalobci pokutu ve výši 1.500 Kč a řízení o přestupcích dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) a k) zákona č. 361/2000 Sb. zastavil, neboť odpovědnost za tyto přestupky zanikla. Správní orgán k projednání věci nařídil ústní jednání na den 24. 3. 2015 (žalobce dne 24. 3. 2015 doručil lékařskou zprávu), na den 28. 5. 2015 (žalobce dne 1. 6. 2015 doručil lékařskou zprávu), na den 3. 9. 2015 (žalobce dne 7. 9. 2015 doručil lékařskou zprávu) a na den 23. 11. 2015 (žalobce dne 30. 11. 2015 doručil omluvu). Předmětné vozidlo bylo žalobci vydáno dne 21. 3. 2016. Žalobce užíval na základě nájemní smlouvy náhradní vozidlo ŠKODA Octavia, za nájemné uhradil pronajímateli [jméno] [příjmení] částku ve výši 30.000 Kč a částku ve výši 80.600 Kč. Za odtah předmětného vozidla a za parkovné za 434 dnů uhradil žalobce společnosti [právnická osoba] částku v celkové výši 27.816 Kč a za práce související se zprovozněním předmětného vozidla uhradil společnosti [právnická osoba] částku v celkové výši 10.329 Kč.

12. Žalobce dodržel postup předvídaný ustanovením § 14 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen jako„ zákon o odpovědnosti za škodu“).

13. Podle ustanovení § 13 odst. 1 věty první zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

14. Podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle ustanovení § 118a odst. 1 písm. i) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 19. 2. 2016 (dále jen jako„ zákon o silničním provozu“) policista může při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích přikázat řidiči motorového vozidla jízdu na nejbližší, z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, vhodné místo k odstavení vozidla a zabránit mu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla nebo odtažením vozidla, jestliže řidič je podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a je důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení a nesložil kauci jako záruku, že se dostaví ke správnímu orgánu k projednání přestupku.

16. Podle ustanovení § 118a odst. 5 zákona o silničním provozu policista zajistí zabránění v jízdě vozidla na náklady řidiče nebo provozovatele vozidla.

17. Podle ustanovení § 118a odst. 6 zákona o silničním provozu policie zajistí uvolnění vozidla, jestliže pominuly důvody pro zabránění v jízdě vozidla.

18. Podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou 19. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

20. Žalobce se zaplacení částky v celkové výši 152.745 Kč s příslušenstvím domáhal s odůvodněním, že dne 13. 1. 2015 vydal policejní orgán příkaz k odtažení vozidla, aniž by k tomu byly splněny všechny zákonem stanovené podmínky; policejní orgán tak zvolil nesprávný úřední postup, kterým došlo k újmě na straně žalobce. V obecné rovině soud předesílá, že ke vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1. existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody, a 3. příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 ze dne 23. 10. 2014).

21. Pokud jde o první předpoklad vzniku odpovědnosti státu podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, tedy nesprávný úřední postup, tento předpoklad byl v projednávané věci splněn. V řízení bylo prokázáno, že dne 13. 1. 2015 vydal policista Dopravního inspektorátu Městského ředitelství policie [obec] (dále jen jako„ policejní orgán“) Příkaz k zabránění v jízdě odtažením vozidla [číslo jednací] (dále jen jako„ Příkaz“), a to s odkazem na ustanovení § 118a odst. 1 písm. i) zákona č. 361/2000 Sb., neboť žalobce dne 13. 1. 2015 řídil motorové vozidlo Volkswagen Passat, [registrační značka] (dále jen jako„ předmětné vozidlo“), na výzvu příslušníka PČR se odmítl podrobit dechové zkoušce a lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve ke zjištění míry ovlivnění alkoholem, ačkoliv toto vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví, a byla mu uložena peněžitá kauce ve výši 50.000 Kč, kterou na místě nesložil. Úkon policejního orgánu spočívající ve vydání příkazu k zabránění v jízdě odtažením vozidla není rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 67 a násl. zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, a nelze jej považovat ani za rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen jako„ s ..“), jedná se totiž o zásah ve smyslu ustanovení § 82 s .. Pod pojem nesprávný úřední postup, který obsahuje ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, lze přitom podřadit (i) nezákonný zásah dle ustanovení § 82 s .., přičemž předpokladem pro uplatnění náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem není kladné rozhodnutí vydané v řízení o ochraně před nezákonným zásahem podle ustanovení § 82 a násl. s .. či v jiném obdobném řízení (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 130/06 ze dne 30. 7. 2008), z čehož pak pro projednávanou věc plyne, že soud musel řešit otázku, zda úřední postup v podobě vydání Příkazu ze dne 13. 1. 2015 byl správný či nikoliv. Policista byl přitom oprávněn zabránit řidiči v jízdě dle ustanovení § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu za kumulativního splnění tří podmínek:

1. řidič je podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, 2. existuje důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení a 3. nesložil kauci uloženou mu dle ustanovení § 125a zákona o silničním provozu. První podmínka dle ustanovení § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu splněna byla, kdy žalobce se (jak ostatně vyplývá i z pořízeného audiovizuálního záznamu) odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou (ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu). Třetí podmínka dle ustanovení § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu splněna byla, kdy žalobci byla uložena kauce ve výši 50.000 Kč, a žalobce uloženou kauci na místě nesložil, byť se tedy soud pozastavuje nad maximální výší kauce a zejména nad svědkem [příjmení] popsaným (a naprosto neakceptovatelným) způsobem určení její výše (tj. podle hodnoty vozidla). Citovanou druhou podmínku dle ustanovení § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu, tedy existenci důvodného podezření, že se řidič (tj. žalobce) bude vyhýbat přestupkovému řízení, však soud shledává za nesplněnou. V předmětném Příkazu ze dne 13. 1. 2015 je uvedeno, že důvodné podezření vzniklo na základě těchto předtištěných skutečností: Za výše uvedený přestupek hrozí sankce zákazu řízení od jednoho roku do dvou let, pokuta od 25.000 Kč do 50.000 Kč, řidič měl odmítavé až arogantní chováni, řidič se odmítl podrobit dechové zkoušce i lékařskému vyšetření a odběru krve ke zjištění míry ovlivnění alkoholem. Další předtištěné skutečnosti, tedy že: řidič uvedl, že se na doručovací adrese nezdržuje, z jeho chování nebylo zcela jasné, že dostojí své zákonné povinnosti, byly přeškrtnuty. Důvody, které vedly policistu k vydání příkazu k zabránění v jízdě odtažením vozidla, však musí být řidiči sděleny a řádně (tj. dostatečně konkrétně a okolnostem věci odpovídajícím způsobem) uvedeny. To samozřejmě platí i pro závěr o podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, a to tím spíše, že podle zákona o silničním provozu musí být takové podezření důvodné. Tyto důvody musí být alespoň stručně uvedeny již v příkazu k zabránění v jízdě odtažením vozidla, a to proto, aby se s nimi mohl kontrolovaný řidič bezprostředně seznámit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 4 Aps 9/2013 ze dne 27. 2. 2014). V posuzované věci však nejsou konkrétní důvody, pro něž policejní orgán dospěl k názoru o existenci podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení, na listinách dostupných od počátku žalobci uvedeny, kdy Příkaz ze dne 13. 1. 2015 obsahoval v tomto směru pouze výběr (zaškrtnutí) z předtištěných možností, ovšem odůvodnění existence podezření, které zde použil policejní orgán, by bylo možno použít pro vydání příkazu v zabránění jízdě odtažením vozidla v případě jakéhokoliv řidiče. Je však nutné, aby důvodné podezření nebylo podloženo jen subjektivními domněnkami policisty, ale bylo postaveno na reálně existujících a řádně zdůvodněných skutečnostech, které nasvědčují tomu, že se podezřelý z přestupku bude přestupkovému řízení vyhýbat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 4 As 47/2015 ze dne 27. 4. 2015). Důvodná obava dle ustanovení § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu může být sice dokreslena rovněž důvody uvedenými v úředním záznamu či vyplynout z jiných důkazů, ale v tomto směru není více konkrétního uvedeno ani v sepsaném úředním záznamu DI MŘ P [obec] ze dne 13. 1. 2015 (dále jen jako„ Úřední záznam“). Oproti Příkazu ze dne 13. 1. 2015 je zde sice zaznamenáno, že žalobce s hlídkami nespolupracoval a že neustále tvrdil, že vozidlo neřídil, ovšem uvedení první skutečnosti je rozporné s tím, co policejní orgán v tomto záznamu již dříve uvedl (tj. že žalobce s hlídkami spolupracoval jen účelně a částečně) a uvedení druhé skutečnosti je rozporné s úředním záznamem sepsaným dne 13. 1. 2015 OHS MŘ P [obec], kde tato skutečnost není zaznamenána vůbec. Pokud poté zasahující policisté DI MŘ P [obec] ve svých výpovědích poukazovali na neurčité zmínky žalobce o známých či o magistrátu, sami tuto předtištěnou možnost (tj. z chování řidiče nebylo zcela jasné, že dostojí své zákonné povinnosti) dříve vyloučili a jejich následná tvrzení tak kontrastují s jimi zpracovaným Příkazem. V dané věci je však rozhodné, že zmíněná okolnost o výrocích žalobce či jakákoliv jiná nevhodnost chování žalobce nebyly ani v hrubých rysech uvedeny v samotném Příkazu. Při aplikaci ustanovení § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu musí být totiž naplnění podmínek doloženo již v momentě vydání takového příkazu. [příjmení], aby toto ustanovení bylo aplikováno arbitrárně s tím, že důvody pro jeho aplikaci budou doplněny později, nelze připustit. K důvodům (zaškrtnutým předtištěným možnostem) uvedeným v Příkazu lze poté pouze dodat, že jsou jednotlivě i ve svém souhrnu zjevně nedostatečné. Odmítavé až arogantní chování řidiče nemá bez uvedení dalších či bližších okolností žádnou spojitost se závěrem o podezření z vyhýbání se přestupkovému řízení. Nesouhlas řidiče se spácháním přestupku ani komunikačně minimalistický postoj řidiče samy o sobě důvodné podezření nezakládají, takový postup je projevem práva řidiče na volbu libovolné procesní strategie (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 7 As 273/2014 ze dne 12. 2. 2015). Relevantními důvody totiž budou pouze takové důvody, které budou nasvědčovat budoucí nedosažitelnosti řidiče pro účely přestupkového řízení, nikoliv bez dalšího samotné jednání tohoto řidiče při policejní kontrole. Odmítnutí výzvy k podrobení se dechové zkoušce i lékařskému vyšetření a odběru krve ke zjištění míry ovlivnění alkoholem je samo o sobě sankcionováno jako přestupek a nelze s ním automaticky spojovat podezření z vyhýbání se přestupkovému řízení. Pouhá hrozba peněžité sankce, resp. sankce zákazu řízení motorových vozidel či trest spočívající v záznamu stanoveného počtu bodů v registru řidičů také důvodné podezření nezakládá (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 7 As 97/2016 ze dne 17. 8. 2016). [příjmení] bylo dáno podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení, musely by být kromě spáchání přestupku dány ještě další okolnosti, např. že řidič nemá na území České republiky trvalé bydliště, popř. má hlášen trvalý pobyt na obecním úřadě, v minulosti se přestupkovému řízení vyhýbal, případně řidič sám avizuje, že přestupkové řízení bude mařit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 4 As 6/2014 ze dne 17. 4. 2014). V posuzované věci však žádná taková konkrétní skutečnost, ze které by bylo možno dovozovat, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení, nebyla daná, resp. policejním orgánem doložená. Lze uzavřít, že pro to, aby byl dne 13. 1. 2015 vydán příkaz k zabránění v jízdě odtažením předmětného vozidla, nebyly kumulativně splněny všechny tři podmínky předpokládané ustanovením § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu. Pokud i přesto policejní orgán dne 13. 1. 2015 Příkaz vydal, nebyl úřední postup policejního orgánu správný.

22. Pokud jde o druhý předpoklad vzniku odpovědnosti státu podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, tedy vznik škody, tento předpoklad byl v projednávané věci splněn (byť tedy v korigované výši). Jak konstatoval Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení sp. zn. 25 Cdo 2176/2006 ze dne 27. 9. 2006, vlastníku věci, která byla protiprávně zadržována, vznikne – za splnění ostatních předpokladů – právo na náhradu škody, jestliže v důsledku nemožnosti věc užívat dojde k snížení jeho majetkového stavu. O škodu ovšem jde jen tehdy, jestliže takový vlastník v souvislosti s nemožností věc užívat, vynaložil peněžní prostředky (jinak se snížil jeho majetkový stav), aby účelu, k němuž obvykle věc užíval, dosáhl jinak. Škodou je tedy míněna újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Žalobce přitom na náhradě škody, která mu vznikla tím, že po dobu od 13. 1. 2015 do 21. 3. 2016 nemohl užívat předmětné vozidlo, požadoval částku v celkové výši 152.745 Kč sestávající z částky 114.600 Kč za pronájem náhradního vozidla, z částky 27.816 Kč za parkovné a odtah vozidla a z částky 10.329 Kč za opravy závad vozidla (za jeho zprovoznění). V tomto směru bylo v řízení prokázáno, že dne 15. 6. 2016 uhradil žalobce společnosti [právnická osoba] částku ve výši 27.816 Kč za odtah vozidla a za jeho parkované na odstavné ploše odtahové služby; a že dne 31. 3. 2016 uhradil společnosti [právnická osoba] částku ve výši 10.329 Kč za provedené práce na zprovoznění vozidla. Pokud jde o pronájem náhradního vozidla, v tomto směru bylo prokázáno, že žalobce uhradil pronajímateli [jméno] [příjmení] částku v celkové výši 110.600 Kč (dne 31. 8. 2015 částku ve výši 30.000 Kč a dne 15. 6. 2016 částku ve výši 80.600 Kč), nikoliv tedy požadovanou částku ve výši 114.600 Kč, neboť dne 25. 3. 2016 byla žalobci ze strany pronajímatele [jméno] [příjmení] poskytnuta sleva ve výši 4.000 Kč. Ohledně částky ve výši 4.000 Kč tedy žalobci v majetkové sféře újma nevznikla a žalobce není oprávněn požadovat její náhradu, neboť mu škoda v této výši prostě nevznikla. V řízení bylo dále prokázáno, že shora popsané peněžní prostředky vynaložil žalobce na úhradu nákladů dle ustanovení § 118a odst. 5 zákona o silničním provozu společnosti pověřené Statutárním městem Brno zajišťováním činností souvisejících s odtahem vozidel dle zákona o silničním provozu, a že je vynaložil i v souvislosti s nemožností užívat v období od 13. 1. 2015 do 21. 3. 2016 předmětné vozidlo, aby účelu, k němuž do té doby předmětné vozidlo obvykle užíval, tedy zajištění nezbytných pracovních a osobních záležitostí, dosáhl jinak, a že je vynaložil i v souvislosti se zajištěním opětovné provozuschopnosti předmětného vozidla po více než čtrnáctiměsíčním neužívání. V tomto směru lze přitakat žalobci, že s ohledem na požadavky současné doby byla potřeba žalobce pronajmout si náhradní vozidlo odůvodněna udržením životní úrovně, jakož i zajištěním mobility vlastní i mobility jeho rodiny. Pokud jde o peněžní prostředky vynaložené žalobcem za pronájem náhradního vozidla a za práce na zprovoznění předmětného vozidla (kdy je soudu z úřední činnosti známo, že maximální ceny za odtah a parkovné byly stanoveny na základě usnesení Rady města Brna č. R6/085 ze dne 14. 11. 2012), tak jak vyplývá ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] ze dne 14. 10. 2020, byly náklady vynaložené žalobcem na pronájem (vypůjčení) náhradní vozidla dokonce nižší, než obvyklé ceny pronájmu obdobných vozidel v daném místě a čase (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3911/2007 ze dne 30. 3. 2010) a náklady vynaložené žalobcem na zprovoznění předmětného vozidla byly náklady nutné, účelné a odpovídající tomu, že vozidlo bylo v období od 13. 1. 2015 do 21. 3. 2016 umístěno na odstavné ploše odtahové služby. Lze tedy uzavřít, že žalobce v souvislosti s nemožností užívat předmětné vozidlo v období od 13. 1. 2015 do 21. 3. 2016 vynaložil peněžní prostředky v celkové výši 148.745 Kč, v jeho majetkové sféře tedy nastala újma ve výši 148.745 Kč.

23. Pokud jde o třetí předpoklad vzniku odpovědnosti státu podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, tedy příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, tento předpoklad byl v projednávané věci splněn. Příčinná souvislost je přitom dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této okolnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3471/2009 ze dne 24. 3. 2011). Nesprávný úřední postup, tedy vydání Příkazu ze dne 13. 1. 2015, aniž by proto byly splněny všechny tři podmínky dle ustanovení § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu, v jehož důsledku bylo dne 13. 1. 2015 předmětné vozidlo zajištěno a jeho zajištění bylo uvolněno dne 21. 3. 2016, a vznik škody, jsou totiž ve vzájemném poměru příčiny a následku, neboť bez vydání nezákonného Příkazu ze dne 13. 1. 2015 by ke vzniku škody nedošlo. Jinak řečeno, nelze zde hovořit o situaci, že by ke vzniku škody došlo i nebýt vytýkaného úředního postupu policejního orgánu.

24. V projednávané věci tedy byly splněny všechny tři předpoklady vzniku odpovědnosti státu dle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu. Odpovědnost státu za škodu je přitom objektivní, této odpovědnosti se nelze zprostit (ustanovení § 2 zákona o odpovědnosti za škodu), s ohledem na subsidiární použití obecného předpisu soukromého práva, tedy občanského zákoníku (ustanovení § 26 zákona o odpovědnosti za škodu) však není vyloučeno stanovení spoluzavinění poškozeného. Spoluzavinění se může vztahovat především k jednání, jímž si poškozený sám přivodil zvýšení rozsahu újmy, nebo přispěl ke vzniku samotné škodné události, tedy je nutno posoudit, zda a případně v jakém míře se poškozený sám svým jednáním na vzniku škody (a jejím rozsahu) podílel a zda postupoval v rámci obecné prevenční povinnosti tak, aby škodě předešel. V této souvislosti soud nemůže zůstat netečný k těm skutečnostem, že žalobce se dne 13. 1. 2015 zcela zjevně (viz i audiovizuální záznam) dopustil přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, a že jeho počínání v následně vedeném přestupkovém řízení nelze hodnotit jinak než jako účelové. Pakliže žalobce tvrdí, že předmětné vozidlo bylo zadržováno po celou dobu trvání správního řízení, je nutno mu připomenout, že to byl zejména on, kdo mohl délku přestupkového řízení, a tím i délku zajištění předmětného vozidla, ovlivnit. Správní orgán vedl přestupkové řízení velmi agilně, v rámci daného časového prostoru dle ustanovení § 20 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění účinném do 30. 9. 2015 (k tomu viz čl. II. části první zákona č. 204/2015 Sb.), tj. uplynutí lhůty jednoho roku od spáchání přestupku, nařídil čtyři ústní jednání, ani jednoho z těchto nařízených jednání se žalobce nezúčastnil, omluvu zaslal buď padesát minut před konáním jednání (dne 24. 3. 2015), nebo již až po termínu konání jednání dne 28. 5. 2015, dne 3. 9. 2015 a dne 23. 11. 2015 (dne 1. 6. 2015, dne 7. 9. 2015 a dne 30. 11. 2015). Soud může mít sice pochopení pro zdravotní obtíže žalobce (byť i vzniklé bezprostředně před konáním jednání), nelze si však nevšimnout, že ani v jednom případě nebyly zdravotní obtíže žalobce takové závažnosti a intenzity, že by vylučovaly jeho pracovní schopnost. Pokud se poté žalobce k jednání správního orgánu dne 29. 2. 2016 již bez jakýchkoliv problémů dostavil, nelze jeho přístup k včasnému projednání jeho přestupků (ve lhůtě dle ustanovení § 20 zákona o přestupcích) hodnotit jinou optikou než jako účelový. Žalobce byl přitom poučen, za jakých okolností lze zajištění předmětného vozidla uvolnit (viz samotné Poučení ze dne 13. 1. 2015), ale v tomto směru naprosto ničeho neučinil, a soud je toho názoru, že pokud by žalobce alespoň k včasnému projednání svých přestupků přistoupil se vší vážností a odpovědností, nemuselo být předmětné vozidlo zajištěno po dobu více než 14 měsíců. S ohledem na právě uvedené a na zásadu, že nikdo nemůže mít prospěch z vlastního nepoctivého jednání (nemo turpitudinem suam allegare potest) dospěl soud k závěru, že je na místě, aby účastníci nesli vzniklou škodu poměrně, a to každý její polovinou.

25. Pokud byl v projednávané věci prokázán vznik škody v celkové výši 148.745 Kč (viz bod 22 tohoto rozsudku) je žaloba důvodná toliko ve výši 50 % z této částky (ustanovení § 13 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu). Soud tedy žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 74.372,50 Kč. V souladu s ustanoveními § 1970 občanského zákoníku a § 15 zákona o odpovědnosti za škodu přiznal soud žalobci z této částky i úrok z prodlení (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku žalobce u žalovaného, tj. až od 24. 2. 2017, neboť před uplynutím této šestiměsíční lhůty nelze hovořit o prodlení žalovaného. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 78.372,50 Kč, soud žalobu (včetně požadovaného příslušenství, jakož i příslušenství z přiznané částky 74.372,50 Kč za dobu delší než od 24. 2. 2017) ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul.

26. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 27. 1. 2021, tj. den vyhlášení tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 207.083 Kč (152.745 Kč + 54.338 Kč). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 97.893,50 Kč (74.372,50 Kč + 23.521 Kč), ohledně které bylo žalobě vyhověno. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 109.189,50 Kč (78.372,50 Kč + 6.030 Kč + 24.787 Kč), ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalovaný byl proto úspěšný v 52,7 % předmětu řízení a žalobce v 47,3 % předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, má žalovaný právo na náhradu 5,4 % (52,7 % - 47,3 % = 5,4 %) účelně vynaložených nákladů.

27. Žalovaný vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení sestávající z paušální náhrady nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za 12 úkonů (písemné podání – vyjádření ze dne 27. 1. 2017, odvolání ze dne 13. 11. 2017, písemné podání – vyjádření ze dne 9. 10. 2018, písemné podání – vyjádření ze dne 27. 12. 2018, příprava účasti na jednání dne 23. 10. 2019, účast na jednání dne 23. 10. 2019, příprava účasti na jednání dne 15. 1. 2020, účast na jednání dne 15. 1. 2020, příprava účasti na jednání dne 8. 6. 2020, účast na jednání dne 8. 6. 2020, příprava účasti na jednání dne 27. 1. 2021, účast na jednání dne 27. 1. 2021); a dále z náhrady cestovních výdajů za cesty [obec] – [obec] a zpět osobním automobilem Škoda Octavia, [registrační značka], která při celkových 440 ujetých kilometrech, průměrné spotřebě pro kombinovaný provoz dle TP (4,4) a dle ustanovení § 158 odst. 4 zákoníku práce, ceně pohonných hmot (33,60 Kč) a sazbě základní náhrady (4,10 Kč) dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. činí částku ve výši 2.454 Kč (za cestu dne 23. 10. 2019) a ceně pohonných hmot (31,80 Kč) a sazbě základní náhrady (4,20 Kč) dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. činí částku ve výši 2.464 Kč (za cestu dne 15. 1. 2020) a z náhrady cestovních výdajů za cesty [obec] – [obec] a zpět automobilem Škoda Rapid, [registrační značka], která při celkových 440 ujetých kilometrech, průměrné spotřebě pro kombinovaný provoz dle TP (4) a dle ustanovení § 158 odst. 4 zákoníku práce, ceně pohonných hmot (31,80 Kč) a sazbě základní náhrady (4,20 Kč) dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. činí částku ve výši 2.408 Kč (za cestu dne 8. 6. 2020) a ceně pohonných hmot (27,20 Kč) a sazbě základní náhrady (4,40 Kč) dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí částku ve výši 2.415 Kč (za cestu dne 27. 1. 2021).

28. Celkově tak žalovaný vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 13.341 Kč a vzhledem k poměru úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, má žalovaný vůči žalobci právo na náhradu 5,4 % účelně vynaložených nákladů, tj. na částku 720 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).

29. Výroky IV. a V. tohoto rozsudku jsou odůvodněny ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. podle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V projednávané věci bylo přitom přiznáno usnesením zdejšího soudu č.j. 55 C 264/2016-137 ze dne 28. 2. 2020 svědečné ve výši 766 Kč a usnesením zdejšího soudu č.j. 55 C 264/2016-186 znalečné ve výši 5.832 Kč, které byly hrazeny z rozpočtových prostředků. Účastníci se přitom na náhradě nákladů řízení státu podílejí v míře svého neúspěchu ve věci, tj. žalobce v rozsahu 52,7 % a žalovaný v rozsahu 47,3 %. S ohledem na právě uvedené tak soud uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně částku ve výši 3.477 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku) a žalovanému povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně částku ve výši 3.121 Kč (výrok V. tohoto rozsudku), kdy Česká republika v pozici účastníka řízení není z uložení povinnosti dle ustanovení § 148 o.s.ř. pojmově vyloučena (k tomu srov. publikovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 22 Cdo 2937/2004 ze dne 10. 2. 2005).

Poučení