55 C 285/2019-431

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Pražákem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 3 626 828 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Co do částky 197 755 Kč s příslušenstvím, představující požadované bezdůvodné obohacení za užívání místnosti č. 4 v období od 3. 12. 2019 do 29. 2. 2020, a dále co do částek 2 694 Kč s příslušenstvím a 1 050 Kč s příslušenstvím, představující požadované bezdůvodné obohacení za užívání místností č. 35 a 36 v období 13. 1. 2020 do 16. 1. 2020 se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 823 901 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7 % ročně z částky 284 733 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, z částky 189 822 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení, z částky 223 511 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení a z částky 125 835 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do částky 2 601 428 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 327 840 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 náhradu nákladů řízení ve výši 64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 náhradu nákladů řízení ve výši 228 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se čtyřmi samostatnými žalobami po žalované domáhala zaplacení celkem 3 626 828 Kč s příslušenstvím jako náhrady za to, že žalovaná v období od 3. 6. 2019 do 29. 2. 2020 bez právního důvodu užívala část nemovitých věcí žalobkyně, a to konkrétně pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. č. st. 50, pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] to vše v k. ú. [obec], které tvoří areál bývalého muzea historických vozidel (dále jen„ areál“). První žalobou se žalobkyně domáhala náhrady za období 3. 6. 2019 – 3. 9. 2019 ve výši 1 253 400 Kč za užívání 4178,2 m2 plochy areálu. Druhou žalobou se žalobkyně domáhala náhrady za období 4. 9. 2019 – 4. 11. 2019 ve výši 835 600 Kč za užívání 4178,2 m2 plochy areálu. Třetí žalobou se žalobkyně domáhala náhrady za období 5. 11. 2019 – 16. 1. 2020 ve výši 983 898 Kč za užívání 4178,2 m2 plochy areálu. Poslední, čtvrtou žalobou se žalobkyně domáhala náhrady za období 17. 1. 2020 – 29. 2. 2020 ve výši 553 930 Kč za užívání 3733 m2 plochy areálu, a to s ohledem na to, že místnosti 35 a 36 byly v tomto období již vyklizené. Všechna tato řízení soud spojil ke společnému projednání. Prostorově žalobkyně vymezila předmět řízení, pokud jde o konkrétní části areálu, odkazem na přílohu žaloby (příloha T a V) se seznamem jednotlivých místností, jejich rozlohou a nákresem jejich umístění. Tuto specifikaci pak na výzvu soudu učiněnou při jednání zpřesnila označením místností čísly dle nákresu a upřesněním, že za období od 17. 2. 2020 již nepožaduje náhradu na užívání místností č. 35 a 36, které byly vyklizeny (příloha AE a AF).

2. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že je vlastníkem areálu, který nabyla kupní smlouvou z roku 2018. V době, kdy areál přebírala, se v něm nacházela sbírka historických vozidel a dalších souvisejících předmětů (dále jen„ sbírka“). Vlastníkem sbírky je žalovaná. Pravomocným usnesením o schválení smíru vydaným Okresním soudem Praha-západ dne 3. 10. 2017, č. j. 18 C 32/2017 bylo [jméno] [příjmení], který je otcem žalované a sbírku jí daroval, uloženo areál vyklidit. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dohoda o podmínkách dočasného odkladu vyklizení, k naplnění cíle této dohody, tj. plánu na zprovoznění muzea v areálu, však nedošlo. Žalovaná od předmětné dohody odstoupila. V žalovaném období neexistoval žádný právní titul pro to, aby měla žalovaná v areálu umístěnu svou sbírku. Na základě vzájemných výzev k vyklizení areálu ze strany žalobkyně a vydání sbírky ze strany žalované docházelo postupně ke stěhování sbírky. Pokud jde o výpočet částky bezdůvodného obohacení na straně žalované za užívání areálu, tvrdila žalobkyně, že výše obvyklého nájemného za obdobný areál činí 100 Kč/m2/měsíc což při celkové zabrané ploše 4 178,2 m2 činí 417 800 Kč měsíčně.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v celém rozsahu zamítnout, a to z těchto důvodů. V první řadě je podle žalované nárok žalobkyně nemravný. Je totiž třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem tohoto případu. Žalobkyně v době, kdy své vlastnické právo areálu nabyla, věděla o umístění sbírky. Dohoda o dočasném odkladu vykonatelnosti rozhodnutí byla žalované de facto vnucena a žalovaná nemohla stanovovat podmínky této dohody. Nedošlo ani k předpokládanému ujednání ekonomických podmínek spolupráce. Krátce po uzavření této dohody žalobkyně vydala dva vozy náležející do sbírky třetím osobám. Kromě toho žalobkyně prováděla necitlivým způsobem ve vztahu ke sbírce rekonstrukce areálu, čímž docházelo ke škodám na exponátech. I přes výslovný nesouhlas žalované žalobkyně užívala exponáty ze sbírky při příležitosti různých akcí, jak tomu bylo například při znovuotevření muzea dne [datum] Sbírka ve vlastnictví žalované byla prezentována jako součást muzea, ačkoliv bylo na základě usnesení o nařízení předběžného opatření Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 4. 2019, č. j. 0 Nc 1010/2019 takové nakládání se sbírkou žalobkyni zakázáno. Způsob, jakým žalobkyně k jednotlivým částem sbírky přistupovala, když například umožnila návštěvníkům muzea projíždět v těsné blízkosti historických vozidel žalované, způsobil na sbírce značné škody.

4. Pro případ, že by i přes výše uvedené argumenty skutečně došlo na straně žalované ke vzniku bezdůvodného obohacení, sporovala žalobkyně výši tohoto nároku. Žalovaná se snažila sbírku areálu vyklidit, avšak k průtahům docházelo z důvodu nedostatku součinnosti samotné žalobkyně. Ta neumožňovala žalované vstup do areálu a ztěžovala vyklizování různými obstrukcemi, když požadovala kromě oznamování termínů stěhování i informace o osobách, které budou vyklízení provádět či o registračních značkách odtahovaných vozidel etc. Přinejmenším jeden měsíc zdržení při vyklízení v rámci první etapy je tedy na místě přičítat k tíži samotné žalobkyně. Kromě toho některé místnosti, za jejichž užívání žalobkyně požadovala náhradu, nebyly vůbec obsazeny sbírkou či byly v průběhu žalovaného období vyklizeny. Tyto místnosti je tedy třeba odečíst od celkového případného nároku žalobkyně. Dále žalovaná sporovala tvrzenou výměru plochy areálu, na které je podle žalobkyně sbírka umístěna. Konečně žalovaná nesouhlasila ani s tvrzenou výší obvyklého nájemného. Podle žalované je třeba přihlédnout při stanovení výše bezdůvodného obohacení i k tomu, že některé části areálu byly pro komerční účely zcela nepoužitelné. Konkrétně se jedná zejména o půdní prostory s velice omezenou možností přístupu či o ty části areálu, jež by nebylo možno nikomu pronajmout ani jinak využívat s ohledem na vážné ohrožení statiky objektu.

5. Při jednání ze dne 13. 4. 2021 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to ohledně náhrady za užívání místnosti č. 4 od 3. 12. 2019 do konce žalovaného období a místností č. 35 a 36 od 13. 1. 2020 do konce žalovaného období, a to včetně příslušenství. Pokud jde o místnost č. 4, původně žalobkyně požadovala úhradu za její užívání do 29. 2. 2020 a po zpětvzetí jen do 2. 12. 2019, tj. vzala zpět žalobu v rozsahu náhrady za 89 dnů užívání této místnosti. Částka původně požadovaná za tuto místnost v období od 5. 11. 2019 do 29. 2. 2020 (období třetí a čtvrté žaloby), tj. za 116 dnů, vypočtená podle tvrzeného poměru podlahové plochy této místnosti (671,5 m2) ve vztahu k ostatním (při zohlednění skutečnosti od 17. 1. 2020 se tvrzená užívaná plocha zmenšila z 4178,2 m2 na 3733,8 m2) činila 257 748 Kč. Vynásobením této částky podílem nově a původně požadovaných dnů (89: 116) představuje tedy rozsah zpětvzetí a činí 197 755 Kč. Období pokrývající první dvě žaloby zůstalo zpětvzetím nedotčeno.

6. Pokud jde o místnost č. 35, původně žalobkyně požadovala úhradu za její užívání do 16. 1. 2020 a po zpětvzetí jen do 13. 1. 2020, tj. vzala zpět žalobu v rozsahu náhrady za 3 dny užívání této místnosti. Částka původně požadovaná za tuto místnost v období od 5. 11. 2019 do 16. 1. 2020 (třetí žaloba), tj. za 72 dnů, vypočtená podle tvrzeného poměru podlahové plochy této místnosti (274,6 m2) ve vztahu k ostatním (4178,2 m2) činila 64 664 Kč. Vynásobením této částky podílem nově a původně požadovaných dnů (3: 72) představuje tedy rozsah zpětvzetí a činí 2 694 Kč.

7. Pokud jde o místnost č. 36, stejně jako v případě místnosti č. 35 týká zpětvzetí náhrady za 3 dny užívání. Částka původně požadovaná za tuto místnost v období od 5. 11. 2019 do 16. 1. 2020 (třetí žaloba), tj. za 72 dnů, vypočtená podle tvrzeného poměru podlahové plochy této místnosti (169,8 m2) ve vztahu k ostatním (4178,2 m2) činila 25 191 Kč. Vynásobením této částky podílem nově a původně požadovaných dnů (3: 72) představuje tedy rozsah zpětvzetí a činí 1 050 Kč.

8. S ohledem na to, že žalovaná s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasila, soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí, tedy ohledně částek 197 755 Kč, 2 694 Kč a 1 050 Kč s příslušenstvím řízení výrokem I tohoto rozsudku částečně zastavil.

9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

10. K věcné legitimaci účastníků:

11. Dne 2. 12. 2016 uzavřel pan [jméno] [příjmení] jako dárce s žalovanou, která je jeho dcerou, jako obdarovanou ve formě notářského zápisu darovací smlouvu. Jejímž předmětem byl převod vlastnického práva ke sbírce na žalovanou. Zároveň se účastníci darovací smlouvy dohodli na tom, že pan [jméno] [příjmení] bude veškeré věci náležející do sbírky bezplatně užívat, může je sám i zapůjčovat či pronajímat či činit jiná opatření sloužící k údržbě, případně k zachování či zvýšení hodnoty věcí. (Zjištěno z darovací smlouvy – příloha 2).

12. Dne [datum] uzavřely [jméno] [příjmení], [anonymizováno] et [anonymizováno] [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] jako prodávající s žalobkyní jako kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitostem představujícím areál za kupní cenu 33 000 000 Kč. V textu smlouvy je uvedena deklarace všech účastníků, že je jim známo, že se v předmětných nemovitostech nachází sbírka obsahující jak historické automobily, tak rozsáhlý inventář, přičemž správcem této sbírky je pan [jméno] [příjmení]. Zároveň bylo ve smlouvě deklarováno, že pan [jméno] příhoda a je povinen sbírku vyklidit do [datum] (Zjištěno z kupní smlouvy – příloha 1).

13. Žalobkyně je jako vlastník nemovitostí tvořících areál evidována v katastru nemovitostí. Právní účinky vkladu jejího vlastnického práva nastaly [datum] (Zjištěno z výpisu z výpisu z katastru nemovitostí – příloha A).

14. Okolnostem spolupráce a vzniku závazkového vztahu:

15. Dne 3. 10. 2017 bylo usnesením Okresního soudu Praha-západ, č. j. 18 C 32/2017-98, rozhodnuto ve sporu mezi žalobkyněmi [jméno] [příjmení], [anonymizováno] et [anonymizováno] [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] proti žalovanému [jméno] [příjmení] tak, že soud schválil smír, podle kterého je žalovaný [jméno] [příjmení] povinen vyklidit areál, a to do jednoho roku od nabytí právní moci usnesení o schválení smíru. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum] (Zjištěno z usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 10. 2017, č. j. 18 C 32/2017-98 – příloha D).

16. Dne 25. 7. 2018 byl sepsán předávací protokol, jehož obsahem je potvrzení, že panu [jméno] [příjmení] byly předány klíče od areálu. (Zjištěno z předávacího protokolu – příloha B).

17. Dopisem ze dne 31. 7. 2018 oznámil právní zástupce žalobkyně panu [jméno] [příjmení], že žalobkyně nabyla vlastnické právo k nemovitostem tvořícím areál a vstoupila do práv původních vlastníků, pročež má právo se domáhat vyklizení předmětných nemovitostí podle pravomocného usnesení o schválení soudního smíru. Žalobkyně zároveň sdělila panu [jméno] [příjmení], že v nejbližší době nemá v úmyslu toto své právo na vyklizení předmětných nemovitostí uplatnit, a navrhla jednání mezi účastníky, jehož cílem je znovuotevření muzea. (Zjištěno z dopisu ze dne [datum] – Příloha C).

18. Dne 17. 9. 2018 sdělil právní zástupce žalované právnímu zástupci žalobkyně, že s ohledem na to, že dosud nedošlo k dohodě o společném provozování muzea, hodlá žalovaná dostát svým závazkům ze soudního rozhodnutí a vyjednala převoz sbírky z areálu na jiné místo, a to v nejbližších dnech. Zároveň zástupce žalované požádal o zpřístupnění areálu za účelem úplného vyklizení, a to pokud možno obratem. Upozornil na to, že žalovaná údajně znepřístupnila areál ve vztahu k panu [jméno] [příjmení] (Zjištěno z e-mailu ze dne [datum] – příloha Z).

19. Dne 19. 9. 2018 na e-mail zástupce žalované reagoval zástupce žalobkyně tak, že je třeba vystěhovat sbírku z areálu nejpozději do [datum]. Uvedl zároveň, že pan [příjmení] má přístup do areálu neomezený, a to přes hlavní a boční vchod. Dále požádal o osvědčení vlastnického pana [příjmení] ke sbírce, a to s ohledem na to, že se žalobkyně dozvěděla o tom, že sbírka měla být darována žalované. Konečně dopis obsahuje sdělení, že areál je možné vyklízet každý pracovní den od [datum], a to od 9,00 do 17,00 s tím, že je třeba vždy alespoň jeden den předem oznámit, že bude docházet k vyklízení, aby mohli být přítomni zástupci žalobkyně a mohl být pořizován záznam. (Zjištěno z e-mailu ze dne [datum] – příloha E).

20. Dne 8. 10. 2018 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou písemně k jednání o uzavření blíže neurčené dohody a zároveň požádal, aby předložila notářský zápis, na základě kterého nabyla vlastnické právo ke sbírce. (Zjištěno z dopisu ze dne [datum] – příloha F).

21. Dne 8. 11. 2018 zaslala žalobkyně žalované návrh dohody o podmínkách dočasného odkladu vyklizení. Ve své zprávě uvedla, že tento dokument má odstartovat dráhu provozu muzea. Dále sdělila žalované, že pokud nedojde k akceptaci návrhu, a to bez jakýchkoliv změn, přistoupí žalobkyně k výkonu rozhodnutí o vyklizení areálu. (Zjištěno z e-mailu ze dne [datum] – příloha 3).

22. Dne 9. 11. 2018 došlo mezi žalobkyní a žalovanou k podpisu dokumentu označeného jako„ Podmínky dočasného odkladu vyklizení nemovitosti [obec]“. Strany deklarovaly, že cílem účastníků je zprovoznit muzeum. Žalobkyně se za účelem naplnění tohoto cíle zavázala umožnit žalované dočasné umístění sbírky v areálu. [ulice] byla dohodnuta na dobu určitou v délce trvání 5 let. Žalovaná se zavázala, že po tuto dobu nepřevede své vlastnické právo ke sbírce na jinou osobu. Žalobkyně se zavázala zabezpečit sbírku před poškozením nebo zničením a umožnit přístup do areálu panu [jméno] [příjmení]. Účastníci si dohodli, že příjem z provozování muzea náleží v celém rozsahu žalobkyni s tím, že vypořádá žalovanou paušální úplatou. Konkrétní podmínky finančního vypořádání měly být hodnoty ve zvláštní smlouvě. Účastníci dále dohodli, že před uplynutím ujednané doby má každý z nich právo jednostranně od smlouvy odstoupit v případě podstatného porušení podmínek dohody. (Zjištěno z dokumentu označeného jako„ Podmínky dočasného odkladu vyklizení nemovitosti [obec]“ – příloha G).

23. Dopisy ze dne 16. 11. 2018, 20. 11. 2018 a 10. 1. 2019 žalobkyně informovala o postupu prací na postupné rekonstrukci areálu. (Zjištěno z dopisů ze dne [datum], [datum] a [datum] – příloha H a 17).

24. Dne 9. 12. 2018 žalobkyně informovala žalovanou, že z areálu byly předány dva automobily [anonymizováno] a [anonymizováno] paní [jméno] [jméno] a dva automobily [značka automobilu] [anonymizována tři slova] (Zjištěno z dopisu ze [datum] – příloha 13).

25. Dne 17. 12. 2018 podal pan [jméno] příhoda trestní oznámení, že [anonymizována čtyři slova] neoprávněně odvezla z areálu 2 osobní historická vozidla. Trestní věc byla odložena, neboť nebylo zjištěno podezření z trestného činu. (Zjištěno z usnesení Policie České republiky – příloha 22).

26. Dne 21. 2. 2019 zástupce žalobkyně oznámil žalované, že skončila rekonstrukce výstavní haly a je proto možné přistoupit k otevření muzea podle uzavřené dohody, vyzvala tedy žalovanou k navrácení sbírkových předmětů do areálu, a to do 15. 3. 2019 (Zjištěno z žádosti o vrácení sbírkových předmětů ze dne [datum] – příloha CH).

27. V rámci postupného vývoje vztahu mezi žalobkyní a žalovanou žalovaná nejprve chtěla s žalobkyní spolupracovat, aby byl její otec – pan [jméno] [příjmení] spokojený a v areálu se provozovalo muzeum, jako tomu bylo dříve. S ohledem na vznik sporů, v rámci kterých bylo největším problémem pro žalovanou, že došlo ke spornému předání několika vozidel třetí osobě (viz odst. 24 výše), se však žalovaná domluvila se svým otcem, že si najdou jiný objekt, kam bude sbírka přestěhovávána. K tomuto závěru žalovaná dospěla v dubnu 2019, kdy byla zároveň odeslána výzva žalobkyni k vydání sbírky – viz níže v odst. 32. (Zjištěno z účastnického výslechu žalobkyně – č. l. 119).

28. Z pohledu žalobkyně docházelo naopak k obtížím při spolupráci ze strany žalované, resp. pana [jméno] [příjmení], který se choval jako vlastník sbírky. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 334).

29. Dne 8. 4. 2019 podala žalovaná u Okresního soudu Praha-západ proti žalobkyni návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala, aby byla žalobkyni uložena povinnost zdržet se nakládání se sbírkou a jejího užívání. (Zjištěno z návrhu na vydání předběžného opatření – příloha J a 4).

30. Dne 9. 4. 2019 zaslal zástupce žalované žalobkyni předžalobní výzvu, kterou ji vyzval k vydání sbírky, která se nachází v areálu. (Zjištěno z dopisu ze dne [datum] – příloha K).

31. Dne 10. 4. 2019 Okresní soud Praha-západ nařídil předběžné opatření, kterým žalobkyni uložil povinnost zdržet se nakládání se sbírkou a jejího užívání. (Zjištěno z usnesení Okresního soudu Praha-západ ze 10. 4. 2019, č. j. 0 Nc 1010/2019-39).

32. Dne 17. 4. 2019 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou, aby vyklidila nemovitosti tvořící areál, tedy odvezla všechny věci tvořící sbírku, a to do 19. 4. 2019 (Zjištěno z výzvy ze dne [datum] – příloha L).

33. Dne 18. 4. 2019 sdělil zástupce žalobkyně v reakci na předžalobní výzvu zástupce žalované ze dne 19. 4. 2019, že žalobkyně sbírku jako takovou nikdy nepřevzala, není tedy možné ani její vydání. A pokud jde o odvoz sbírky z areálu, žalobkyně žalované nebude bránit, o čemž svědčí skutečnost, že žalovaná i pan [jméno] [příjmení] mají od areálu klíče. (Zjištěno z dopisu ze dne [datum] – příloha M).

34. Dne 19. 4. 2019 pan [jméno] [příjmení] přijel do areálu s úmyslem odstěhovat několik vozidel. Při tom došlo k nehodě a poškození majetku třetích osob. To vedlo k dalšímu zhoršení vztahů mezi účastníky. V areálu žalobkyně vyměnila zámky. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 334).

35. Dne 20. 4. 2019 se v areálu konala Velikonoční rallye. Součástí akce byla prohlídka muzea a slavnostní otevření. Za účast na závodu bylo vybíráno startovné. (Zjištěno z pozvánky na velikonoční rallye – příloha 23 a webu [územní celek] – příloha 24).

36. Před konáním Velikonoční rallye navštívil na pozvání pana [jméno] [příjmení], který objekt za žalobkyni spravoval, pan [jméno] [jméno]. Ten do října 2015 v areálu bydlel. Při své návštěvě pan [jméno] konstatoval, že se stav budov zlepšil. Zejména v místnostech, které byly renovovány, bylo vidět, že konečně k objektu přišel někdo, kdo se do něj rozhodl investovat. Byly zde udělány opravy, zrekonstruován byt, nové podlahy a tak dále. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [jméno] – č. l. 338).

37. U příležitosti slavnostního otevření muzea byla mezi automobily patřícími do sbírky v místnosti [číslo] vytvořena ulička, kterou projížděli účastníci rallye. Dále došlo k dočasnému přemístění některých vozidel. Většina vozidel umístěných v této místnosti i tento den nicméně náležela do sbírky. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 224).

38. Dne 10. 5. 2019 oznámil zástupce žalobkyně zástupci žalované, že vyklízení areálu, které započalo dne 18. 4. 2019 a pokračovalo 19. 4. 2019, nepokračuje, a to přes veškerou součinnost, kterou žalobkyně poskytuje. Proto zástupce žalobkyně opětovně vyzval žalovanou, aby pokračovala s vyklízením areálu. (Zjištěno z dopisu ze dne [datum] – příloha N).

39. Dne 16. 5. 2019 sdělil zástupce žalobkyně, že žalobkyně je stále připravena poskytnout veškerou součinnost nutnou pro vyklizení areálu. Uvedl dále, že ví o jejím úmyslu přemístit sbírku do [obec] a že je v kontaktu se zástupci [anonymizováno] kraje. Upozornil dále na trestní oznámení ze dne [datum], v jehož důsledku se žalobkyně rozhodla formalizovat postup vyklízení. Závěrem dopisu zástupce žalobkyně upozornil žalovanou, že jí opětovně vyzývá k vyklizení areálu a dále je informoval o tom, že bude požadovat náhradu za užívání areálu. (Zjištěno z dopisu ze dne [datum] – příloha AO).

40. Dne 28. 5. 2019 zástupce žalobkyně opětovně deklaroval zástupci žalované připravenost žalobkyně poskytnout veškerou součinnost při vyklízení areálu. Zároveň uvedl, že do dnešního dne žalobkyni nikdo nekontaktoval ve smyslu jeho předchozí korespondence, a opětovně vyzval žalovanou, aby areál vyklidila a sbírku odvezla. Potvrdil kromě toho, že pan [jméno] [příjmení] není v areálu vítán. Upozornil na to, že umístění sbírky v areálu žalobkyni překáží a způsobuje jí škodu. Pokud jde o znovuotevření muzea dne [datum], popřel, že by byly vystaveny předměty patřící do sbírky. (Zjištěno z dopisu ze dne [datum] – příloha O).

41. Dne 31. 5. 2019 oznámil zástupce žalované žalobkyni, že [ulice] úřad v [obec] již [datum] doporučil znepřístupnění části nemovitostí nacházejících se v areálu z důvodu jejich havarijního stavu. Uvedl, že v případě zřícení části budovy, kde je umístěna sbírka, hrozí její poškození. Dále odkázal na to, že byl zamezen přístup do areálu panu [jméno] [příjmení], což potvrdil zástupce žalované ve svém dopise ze dne [datum]. Upozornil na to, že žalobkyně vydala [anonymizována dvě slova] automobilového průmyslu dva automobily náležející do sbírky s tím, že tuto událost řeší policie. Konečně uvedl, že žalovaná nebyla informována o znovuotevření muzea dne 20. 4. 2019 a že nebyla mezi účastníky uzavřena předpokládaná dohoda o finančním vyrovnání. S ohledem na výše uvedené zástupce žalované uzavřel, že odstupuje od uzavřené dohody o dočasném odkladu vyklizení nemovitosti ze dne 9. 11. 2018 (Zjištěno z odstoupení od dohody – dopisu ze dne [datum] – příloha P).

42. Dne 7. 8. 2019 zástupce žalobkyně zaslal zástupci žalované dopis, ve kterém uvedl, že žalobkyně je připravená zpřístupnit areál za účelem jeho vyklizení, a dále požádal o zaslání seznamu osob, které se budou účastnit obhlídky areálu za účelem zajištění odvozu sbírky. Navrhl dále dva termíny konání obhlídky. Zopakoval, že pan [jméno] [příjmení] není v areálu vítán a obhlídka tedy proběhne bez jeho přítomnosti. Konečně uvedl, že žalobkyni oslovili i zástupci Krajského úřadu [anonymizováno] kraje, kteří mají rovněž zájem se obhlídky zúčastnit. Dotázal se žalované, zda ví o aktivitách tohoto krajského úřadu. (Zjištěno z dopisu ze dne [datum] – příloha 6).

43. Dne 10. 7. 2019 byla mezi žalovanou jako půjčitelem a [anonymizováno] krajem jako vypůjčitelem uzavřena smlouva o výpůjčce, na základě které žalovaná přenechala do užívání sbírku [anonymizováno] kraji, který se zavázal na svůj náklad sbírku přemístit a zajistit její převoz z areálu do [obec] (Zjištěno ze smlouvy o výpůjčce ze dne [datum] – příloha 9).

44. Dne 13. 8. 2019 proběhla prohlídka areálu za účasti zástupců [anonymizováno] kraje. Při ní zástupci žalobkyně informovali ostatní, že vůlí žalobkyně je, aby stěhování proběhlo co nejdříve, podmínkou však je, aby stěhování začalo od půdních prostor, které jsou extrémně zatížené. (Zjištěno ze záznamu z jednání – příloha Q.)

45. Dne 2. 9. 2019 zástupce žalobkyně opětovně písemně vyzval zástupce žalované, aby z areálu odvezla své věci. (Zjištěno z dopisu ze dne [datum] – příloha R).

46. Dne 10. 9. 2019 oznámil zástupce žalované v reakci na výzvu k vyklizení, že organizace přepravy sbírky je velmi náročná. Přípravy se prodlužují, neboť je třeba dodržet postupy ve vztahu k zadávání veřejné zakázky, a to s ohledem na zajištění přepravy [anonymizováno] krajem. (Zjištěno z dopisu ze dne [datum] – příloha 7).

47. Dne 24. 9. 2019 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 253 400 Kč za období od 3. 6. 2019 do 3. 9. 2019 (Zjištěno z výzvy ze dne [datum] – příloha S).

48. Dne 4. 12. 2019 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 835 600 Kč za období od 10. 9. 2019 do 9. 11. 2019 (Zjištěno z výzvy ze dne [datum] – příloha AD).

49. Dne 20. 2. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 983 898 Kč za období od 5. 11. 2019 do 16. 1. 2020 (Zjištěno z výzvy ze dne [datum] – příloha Y).

50. Dne 10. 3. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 619 990 Kč za období od 17. 1. 2020 do 29. 2. 2020 (Zjištěno z výzvy ze dne [datum] – příloha X).

51. K umístění věcí patřících do sbírky v místnostech areálu:

52. Ke dni 3. 6. 2019 (tj. počátku žalovaného období – pozn. soudu) bylo z celé sbírky z areálu odvezeno jen asi osm vozidel, což organizoval pan [jméno] [příjmení]. Důvodem tohoto odvozu bylo, že měla proběhnout rekonstrukce jedné z výstavních hal (náhrada za užívání této rekonstruované haly není předmětem řízení – pozn. soudu). K tomuto dni, tj. 3. 6. 2019, byla tedy v areálu umístěna sbírka tak, jak tomu bylo v době, kdy se zde předtím provozovalo muzeum, a to až na další dvě auta a jeden autobus, které odvezla žalobkyně. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 118).

53. V místnosti č. 1 byly umístěny zejména pneumatiky. Jednalo se o rozměrově a historicky atypické kusy. Byly umístěny ve sklepě s ohledem na vhodné vlhké prostředí. (Zjištěno z výslechu svědka [příjmení] – č. l. 222, výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 334 p. v., výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 340 p. v., výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 342 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 405 p. v.).

54. V místnosti č. 2 byly umístěny zejména ráfky k pneumatikám. (Zjištěno z výslechu svědka [příjmení] – č. l. 222, výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 334 p. v., výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 342 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 405 p. v.).

55. V místnosti č. 3 byly umístěny rovněž pneumatiky jako místnosti [číslo] (Zjištěno z výslechu svědka [příjmení] – č. l. 222, výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 334 p. v., výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 340 p. v., výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 342 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 405 p. v.).

56. Ve sklepních prostorách bylo s ohledem na vlhkost a občasnou stoupající hladinu vody umístěno čerpadlo. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [jméno] – č. l. 339).

57. V místnosti č. 4 byly umístěny automobily patřící do sbírky. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119 a z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 405 p. v.). Konkrétně zde byla umístěna zejména nákladní vozidla. (Zjištěno z výslechu svědka [příjmení] – č. l. 223). V době, kdy žalobkyně přebírala areál, byla místnost zcela zaplněna a nebyla uklizená. Žalobkyně místnost uklidila a vytvořila obslužnou uličku mezi vozy. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 334 p. v.). Když žalobkyně areál přebírala, byly zde velké nánosy prachu a žily zde kuny. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 338 p. v.). Předmětná ulička mezi automobily byla vytvořena tak, že vozy byly pouze dány na stranu, nebyly tedy odvezeny ven. Pokud byla některá auta vystěhována, tak maximálně tři nebo čtyři. Automobilů tam bylo tolik, a že to není možné z dálky spočítat. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [jméno] – č. l. 337 p. v ). Dne [datum] byla tato místnost plná vozidel. (Zjištěno z videozáznamu – viz příloha AP). Dne [datum], kdy proběhla prohlídka areálu stěhovací společností, byla tato místnost sále plná. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 342 p. v.). Ještě dne [datum] byla místnost zaplněná nákladními vozidly. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] a fotografie – č. l. 338 p. v.). Kromě vozidel byly v této místnosti umístěny regál s náhradními díly. Zaplněním této místnosti jen nákladními vozidly představovalo zhruba 70 % z celkové její plochy. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 340 p. v.).

58. V této místnosti byly umístěny dva automobily, které nepatří do sbírky, a to [příjmení] [anonymizováno] o rozměrech 13,92 m2 a autobus L o rozměrech 12,4 m2 (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 335 p. v. a 336 a knihy s rozměry vozidla). Podle přesvědčení [jméno] [příjmení] se zde nacházela však jen vozidla náležející do sbírky. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 363 p. v.). Z této místnosti byly automobily v rozhodném (žalovaném) období postupně odváženy. Konkrétně došlo k odvozu následujících vozidel (Zjištěno z výslechu svědků [jméno] [příjmení] – č. l. 334 a násl. a [jméno] [příjmení] – č. l. 362 a násl., stěhovacích protokolů – příloha 10, z knihy s rozměry vozidla a z videozáznamů a nesporných tvrzení účastníků ohledně rozměrů vozidel – č. l. 365): Inv. č.; auto; rozměr (m2); datum odvozu 91; [příjmení] [anonymizována dvě slova]; 5. 11. 2019 59; [příjmení] [anonymizována dvě slova] valník; 10,32; 14. 11. 2019 63; [příjmení] [jméno] 80; 11,7; 15. 11. 2019 64; [příjmení] [jméno]; 11,7; 22. 11. 2019 78; [příjmení] [jméno]; 11,32; 25. 11. 2019 77; [příjmení] [jméno]; 13,04; 26. 11. 2019 74; [příjmení] dřevoplyn; 12,97; 27. 11. 2019 94; [příjmení] [jméno] [jméno]; 1,5; 25. 11. 2019 6; Pluh [anonymizováno]; 16,2; 29. 11. 2019 5; Pluh [anonymizováno]; 7,56; 7. 12. 2019 7; Traktor kolový [anonymizována dvě slova]; 4,38; 28. 11. 2019 92; [příjmení] [anonymizováno] zametač; 15,62; 3. 12. 2019 90; [příjmení] [anonymizováno] prodl.; 17,97; 4. 12. 2019 85; [anonymizována tři slova] vyprošťovací; 15,96; 9. 12. 2019 87; [příjmení] N5T cisterna; 11,89; 10. 12. 2019 48; Autobus [anonymizována dvě slova]; 26,37; 11. 12. 2019 93; [příjmení] [příjmení]; 17,98; 14. 1. 2020 50; [příjmení] [příjmení] 201; 6,13; 16. 12. 2019 40; [jméno] [anonymizováno]; 6,75; 16. 12. 2019 59. V místnosti č. 25 byly umístěny zejména kancelářské potřeby a další vybavení, jež bylo součástí sbírky. Dále zde byl velký trezor. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119 a 120, výslechu svědka [příjmení] – č. l. 223 p. v., výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339, výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 340 p. v., výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 342 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336).

60. V místnosti č. 27 byly umístěny předměty, jež byly součástí sbírky. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119 a 120 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 342 p. v.). Konkrétně se jednalo o malou zasedací místnost, kde byl kulatý stůl, osm židlí, obrazy a knihovna. (Zjištěno z výslechu svědka [příjmení] – č. l. 223). Dále zde byl demižon a reklamní poutač. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336).

61. V místnosti č. 28 byly umístěny zejména kancelářské potřeby a další vybavení, jež bylo součástí sbírky. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119 a 120, výslechu svědka [příjmení] – č. l. 223 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 342 p. v.). Jednalo se o tzv. sekretariát před vstupem do ředitelny. Byly zde dále věšáky na klíče, stůl, telefon a další věci. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336).

62. V místnosti č. 29 byly umístěny sbírkové předměty. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119 a 120, výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 223 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 342 p. v.). Jednalo se o tzv. ředitelnu, kde byla dále kachlová kamna a poháry. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336).

63. V místnosti č. 30 byly umístěny věci náležející do inventáře. (Zjištěno z výslechu svědka [příjmení] – č. l. 223). Konkrétně se jednalo o obrazy, které byly součástí sbírky. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336).

64. V místnosti č. 34 byl sklad lakýrnických pomůcek a barev. (Zjištěno z výslechu svědka [příjmení] – č. l. 223 a svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336). Umístěny zde byly věci patřící do sbírky. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119 a výslechu svědka [příjmení] – č. l. 223).

65. V místnosti č. 35 byly umístěny automobily patřící do sbírky. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119, výslechu svědka [jméno] [jméno] – č. l. 337 p. v., výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 a výslechu svědka [příjmení] – č. l. 223). Nenacházely se zde žádné vozy, které by do sbírky nepatřily. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 363 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 406). Tato místnost byla zaplněna automobily a byly zde pouze prostupové chodbičky. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v.).

66. Z této místnosti byly automobily v rozhodném (žalovaném) období postupně odváženy. Konkrétně došlo k odvozu následujících vozidel (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 362 a násl., stěhovacích protokolů – příloha 10, z knihy s rozměry vozidla a z videozáznamů a nesporných tvrzení účastníků ohledně rozměrů vozidel – č. l. 365): Inv. č.; auto; rozměr (m2); datum odvozu 19; [příjmení] [jméno] polská; 8,01; [datum] 55; [příjmení] [jméno] četník; 8,63; [datum] 25; elektromobil [jméno]; 4,53; [datum] 16; motocykl 500 ccm civilní; 1,74; [datum] 23; [příjmení] [jméno] luxus; 7,29; [datum] 3; [příjmení] [jméno] vis vis; 6,76; [datum] 65; [příjmení] [příjmení] sport; 5,22; [datum] 70; [příjmení] [příjmení] radiovůz; 5,22; [datum]

67. V místnosti č. 36 byly umístěny automobily patřící do sbírky. Dále se zde nacházely převodovky a další rozebrané hlavní díly automobilů a motory. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119, výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 a výslechu svědka [příjmení] – č. l. 223 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 406). Tato místnost byla zaplněná věcmi, byla zde vytvořena pouze ulička, aby to bylo možné projít. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v.). Tato místnost byla v listopadu 2019 plná aut. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 342 p. v.).

68. Z této místnosti byly automobily v rozhodném (žalovaném) období postupně odváženy. Konkrétně došlo k odvozu následujících vozidel (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 362, stěhovacích protokolů – příloha 10, z knihy s rozměry vozidla a z videozáznamů a nesporných tvrzení účastníků ohledně rozměrů vozidel – č. l. 365): Inv. č.; auto; rozměr (m2); datum odvozu 9; [příjmení] [příjmení] otevřená; 4,48; [datum] 29; [příjmení] [příjmení] [jméno]; 4,89; [datum] 17; [příjmení] [příjmení] otevřená; 5,61; [datum] 49; [příjmení] [příjmení] [jméno]; 5,61; [datum] 37; [příjmení] [příjmení] [číslo] coupe; 6,18; [datum] 30; [příjmení] [příjmení] [číslo] [příjmení]; 6,18; [datum] 50; [příjmení] [příjmení] combi; 6,13; [datum] 39; [příjmení] [příjmení] [jméno]; 7,82; [datum] 21; [příjmení] [příjmení] taxi; 5,61; [datum] 35; [příjmení] [příjmení] [jméno]; 5,44; [datum] 34; [příjmení] [příjmení] [příjmení]; 5,03; [datum] 66; [příjmení] [příjmení] [jméno]; 7,82; [datum]

69. V místnosti č. 39 byla dílna. Byly zde pracovní nástroje, materiál, regály a další nábytek. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 342 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 406).

70. Místnosti č. 40 představovala předsálí motorárny a byly v ní umístěny maznice a pumpičky. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v.). Bylo zde velké množství věcí. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 406).

71. V místnosti č. 41 byly umístěny výdřevy, pneumatiky a obruče. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v.). Bylo zde velké množství věcí. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 406).

72. V místnosti č. 42 byla umístěna dřeva na automobily. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v.). Bylo zde velké množství věcí. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 406).

73. V místnosti č. 43 se nacházela krejčovská dílna. Byly zde molitany, koženky a další materiál. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v.). Bylo zde velké množství věcí. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 406).

74. V místnosti č. 44 byla rovněž krejčovská dílna s různými šuplíky a cvočky a dalším materiálem. Nebylo tam pořádně uklizeno a bylo zde málo místa. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v.). Bylo zde velké množství věcí. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 406).

75. V místnosti č. 45 bylo umístěno nářadí, neboť se v této místnosti nacházela opravna vozidel. (Zjištěno z výslechu svědka [příjmení] – č. l. 222, výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 340 p. v., videozáznamu – příloha AP, výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 342 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v.).

76. V místnosti č. 47 byly umístěny bloky motorů. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 341 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339). Místnost byla úplně plná, věci byly uloženy v regálech a byla zde umístěna i ohýbačka. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v.).

77. Pokud jde o místnost č. 48, nepodařilo se provedeným dokazováním zjistit, zda v ní byly obsaženy věci náležející do sbírky, neboť každý ze svědků slyšených k této otázce vypověděl něco zcela jiného. Viz k tomu podrobně hodnocení důkazů v odst. 140.

78. Místnost č. 54 sloužila jako„ hospoda“. Byly v ní umístěny stoly a židle. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 222 p. v.). Tento inventář však nebyl součástí sbírky, nýbrž je součástí budovy. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 p. v. – k hodnocení těchto svědků k této otázce viz níže v odst. 136).

79. V místnosti č. 59 byly umístěny předměty patřící do sbírky. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 341 p. v.). Konkrétně se zde nacházely SPZ z různých států světa. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 223 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v.). Dále zde byl umístěn výukový trenažér. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v ).

80. V místnosti č. 60 byly umístěny předměty patřící do sbírky. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 223 p. v.). Konkrétně zde byly časopisy, obrazy a mapy. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v.). Jednalo se o tzv.„ expozici“. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 p. v.).

81. V místnosti č. 64 byly umístěny předměty patřící do sbírky. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 223 p. v.). Jednalo se o expozici. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 p. v.).

82. V místnosti č. 66 byly umístěny předměty patřící do sbírky. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 223 p. v.). Jednalo se o expozici. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 p. v.).

83. V místnosti č. 69 byly umístěny předměty patřící do sbírky. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 223 p. v.). Jednalo se o expozici. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 p. v.).

84. V místnosti č. 74 byly umístěny předměty patřící do sbírky. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 223 p. v.). Jednalo se o expozici. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 p. v.).

85. V místnosti č. 75 byly umístěny předměty patřící do sbírky. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 223 p. v.). Jednalo se o expozici. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 336 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 p. v.).

86. Místnost č. 76 je schodiště. Byla zde umístěna vitrína obsahující cca 100 kusů lékárniček. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 223 p. v. a výslechu svědka [jméno] [jméno] – č. l. 338). Kromě vitríny zde byly ještě obrazy. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337).

87. V místnosti č. 78 byl umístěn archiv sbírky. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337, výslechu svědka [jméno] [jméno] – č. l. 338 a 339 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 340 p. v.).

88. V místnosti č. 79 byl umístěn archiv sbírky. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119, výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 223 p. v., výslechu svědka [jméno] [jméno] – č. l. 339 p. v. a z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337). Byla zde dále tiskárna. (Zjištěno z výslechu z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 340 p. v.).

89. V místnosti č. 80 byl sklad. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 223 p. v., výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 340 p. v. a výslechu svědka [jméno] [jméno] – č. l. 339 p. v.). Místnost byla zcela zaplněna. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337). Nacházely se zde náhradní díly, různá těsnění, karburátory, startéry, pumpy a podobně. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 343).

90. V místnosti č. 81 se kromě schodiště nacházela na věšácích navěšená těsnění. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 224 p. v.). Jednalo se o sklad náhradních dílů. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 340 p. v.). I tato místnost zcela zaplněna. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337).

91. V místnosti č. 82 byly umístěny zejména sbírkové historické předměty a dále kinosál se sedačkami a dalším nábytkem. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 224 p. v., výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 340 p. v., výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 406). Byla zde umístěna promítačka. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [jméno] – č. l. 338).

92. V místnosti č. 83 byly umístěny zejména sbírkové historické předměty. Jedná se o hudební salonek s dalším nábytkem. (Zjištěno z účastnického výslechu žalované – č. l. 119 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 224 p. v. a z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337). Dále zde byl umístěn klavír, několik křesel, velké rádio a další drobné předměty. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 340 p. v.).

93. Místnost č. 84 byla prázdná, jednalo se jen o předsálí výstavního sálu. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337). Tato místnost byla v dubnu 2019„ rozbouraná“ a probíhaly zde nějaké stavební práce. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [jméno] – č. l. 338).

94. V místnosti č. 90 byly umístěny sbírkové předměty, dřeva a obrazy. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337). Dále zde byly staré řetězy, parkety atp. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 p. v.).

95. V místnosti č. 91 byly umístěny zejména ráfky a blatníky. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 p. v.).

96. V místnosti č. 92 byl sklad náhradních dílů. Byly zde chladiče, světla, helmy a další věci. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 343). Dále zde byly kapoty. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 p. v.).

97. V místnosti č. 94 byly umístěny staré sedačky, torza aut, dřevo a další věci. Místnost je přístupná poklopem po žebříku. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337 a výslechu svědka [jméno] [jméno] – č. l. 339 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 343).

98. V místnosti č. 95 byly umístěny předměty patřící do sbírky, byla vyklízena stěhovací společností nejdříve v červnu 2020 (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 340). Místnost je přístupná poklopem po žebříku. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337 a výslechu svědka [jméno] [jméno] – č. l. 339). Dále zde byl nábytek. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 343).

99. V místnosti č. 96 byly umístěny předměty patřící do sbírky, byla vyklízena stěhovací společností nejdříve v červnu 2020 (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 340). Místnost je přístupná poklopem po žebříku. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337 a výslechu svědka [jméno] [jméno] – č. l. 339).

100. V místnosti č. 97 byly umístěny zejména dřevěné sedačky a další sedačky z vozidel. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 p. v.). Místnost je přístupná poklopem po žebříku. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337 a výslechu svědka [jméno] [jméno] – č. l. 339).

101. V místnosti č. 98 byly umístěny čalounické díly. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 223 p. v.). Dále zde byla světla, blinkry, šuplíčky a další věci. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337). Nacházely se zde i zbytky sedaček. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 340).

102. V místnosti č. 99 byly umístěny další zbytky sedaček a různé koženky. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 340). Byly zde i další různé věci a náhradní díly. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 341 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 343).

103. V místnosti č. 100 byly umístěny náhradní díly, trubky k brzdám, staré šicí stroje a další věci. Tato místnost je běžně přístupná po schodech. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337 a 337 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 343).

104. V místnosti č. 101 byly umístěny rovněž předměty náležející do sbírky. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 223 p. v.). Byly zde různé karosářské díly, blatníky, haubny a tak dále. Dalo se do ní dosáhnout z nižší půdy či byla přístupná po žebříku. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337 a výslechu svědka [jméno] [jméno] – č. l. 339). Tato místnost byla plná. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 343).

105. V místnosti č. 102 byly umístěny rovněž předměty náležející do sbírky. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 223 p. v.). Obsah byl podobný jako v případě místnosti [číslo]. Dalo se do ní dosáhnout z nižší půdy či byla přístupná po žebříku. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 337 a výslechu svědka [jméno] [jméno] – č. l. 339). Tato místnost byla plná. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 343).

106. Před tím, než areál nabyla žalobkyně, bylo několik vozů ze sbírky zapůjčeno [stát. instituce] – [anonymizováno] ředitelství [anonymizováno] záchranného sboru [země], a to na základě smlouvy ze dne [datum] (Zjištěno spot ze dne [datum] – příloha 25).

107. K průběhu stěhování:

108. Rozsah sbírky představuje cca 407 000 kusů inventáře a na její stěhování je potřeba několik měsíců při plné vytíženosti dvou automobilů. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 224).

109. Stěhování sbírky zajišťoval [anonymizováno] kraj prostřednictvím stěhovací společnosti, kterou vybral na základě výběrového řízení (veřejné zakázky). Stěhování mělo začít [datum], kdy se zástupci [anonymizováno] kraje a stěhovací společnosti přijeli, do areálu však nebyli osobou zastupující žalobkyni vpuštěni, a to s odůvodněním, že je třeba vše domluvit s vlastníkem objektu, který je na Slovensku, kde je státní svátek. [anonymizováno] kraj zaslal žalobkyni dopis, aby svými obstrukcemi stěhování nebránila. Veřejná zakázka byla rozdělena na dvě části. Nejprve byl vysoutěžen odvoz automobilů a následně pak ostatního inventáře. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 405 p. v. a 406).

110. Stěhování zajišťovala [právnická osoba] – stěhovací služba, spol. s r.o., která tuto zakázku získala na základě výběrového řízení vypsaného [anonymizováno] krajem. Podle představ společnosti se mělo začít stěhovat 1. 11. 2019, avšak to žalobkyně neumožnila. Po vyřešení formálních problémů s panem [jméno] [příjmení], jednajícím za žalobkyni, se fakticky začalo stěhovat až 4. 11. 2019. Zakázka na stěhování sbírky byla rozdělena do dvou. První se týkala odvozu historických vozidel, druhá pak mobiliáře patřícího do sbírky. Podle plánu se měla první etapa odehrát od 1. 11. 2019 do 31. 12. 2019. Tento časový plán se nepodařilo realizovat, neboť stěhování bylo složitější. Automobily se musely vytahovat z řady a objekt byl nad očekávání zaplněn. Namísto původní představy, že bude odstěhováno zhruba pět aut denně, bylo možné odvézt tak nanejvýš jedno až dvě. Celkem bylo odvezeno 101 vozidel (nákladních vozidla, obrněné transportéry, autobusy a osobní vozy). Zaměstnanci stěhovací společnosti nabyli dojmu, že se žalobkyně kladením podmínek snaží stěhování co nejvíce znepříjemnit. Před stěhováním druhé etapy již došlo ke komplexní prohlídce objektu, a to z toho důvodu, aby nenastaly ty potíže jako při stěhování etapy první. S druhou etapou, tedy stěhováním mobiliáře, se začalo v dubnu 2020 (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 340 p. v. a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 342 p. v.).

111. Při stanovování plánu vycházela stěhovací společnost z toho, že se budou odvážet najednou nákladní i osobní auta. Na základě požadavku žalobkyně však došlo nejprve ke stěhování vozidel nákladních. Jaké auto bude odvezeno, určoval za žalobkyni pan [jméno] [příjmení]. Při plánování měla dále stěhovací společnost v úmyslu stěhovat již od 6,00 hod. ráno, a to i o víkendech či svátcích, avšak žalobkyně to umožnila jen od 9,00 hod. v pracovní dny. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 342 p. v. a 343).

112. Podle názoru zástupce [anonymizováno] kraje způsobily průtahy ohledně dohadů kolem státních svátků a postupu stěhování prodloužení celého stěhování zhruba o jeden měsíc. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 406 p. v.).

113. Z celkového počtu stěhovaných osobních vozidel byla jen jedna Tatra 613 stěhována z venkovních prostor, a to dne 4. 11. 2019. Ostatní osobní vozidla byla uvnitř. [příjmení] pak stály ještě vraky, které stěhovací společnost také převážela, a některá nákladní vozidla. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 341 p. v. a 342).

114. E-mailovou zprávou ze dne 29. 10. 2019 sdělil zástupce žalobkyně žalované, že dne 1. 11. 2019 není možné s ohledem na slovenský státní svátek areál za účelem stěhování zpřístupnit, neboť zaměstnanci žalobkyně mají volno. Žalobkyně přislíbila zpřístupnění objektu dne [datum] (Zjištěno z e-mailu ze dne [datum] – příloha 14).

115. Dne 4. 11. 2019 bylo opětovně započato s vyklízením areálu, konkrétně došlo zejména k uvolnění některých částí pozemků. Zástupce žalobkyně oznámil žalované, že je schopen zabezpečit součinnost do 17. 12. 2019 a následně pak až v roce 2020 (Zjištěno ze e-mail ze dne [datum] – příloha AA a stěhovacího deníku – příloha AM, protokolů – příloha 10 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 334 p. v.).

116. Stěhování probíhalo tak, že nejprve přišly na řadu automobily. Odvážení automobilů probíhalo do února 2020. Některé dny (7. 11. 2019, 21. 11. 2019, 5. 12. 202, 2. 1. 2020 a 3. 1. 2020) se ke stěhování ze strany žalované, resp. stěhovací společnosti nikdo nedostavil. V období od 18. 12. 2019 do 27. 12. 2019 sdělila naopak žalobkyně, že má dlouhodobě plánovanou celozávodní dovolenou, a proto lze součinnost při stěhování poskytnout až po Novém roce. (Zjištěno ze stěhovacího deníku – příloha [příjmení] a [anonymizováno], korespondence o průběhu stěhování – příloha [příjmení], e-mailu ze dne [datum] – příloha 15).

117. V průběhu stěhování docházelo k drobným sporům ohledně toho, jaká konkrétní část sbírky má být stěhována, jaké osoby mají přítomny či kdy se bude konkrétně stěhovat. Žalobkyně stanovovala plán stěhování, který nebyl ze strany stěhovací společnosti dodržován. Plán stěhování naopak neodpovídal představám stěhovací společnosti a [anonymizováno] kraje o postupu a rychlosti stěhování. Dále pak došlo k prostoji, když žalobkyně odmítla poskytnout součinnost po Novém roce 2020 od 3. 1. 2020 a tak se pokračovalo až 6. 1. 2020 (Zjištěno z korespondence o průběhu stěhování – příloha [příjmení], e-mailu ze dne [datum] – příloha 15 a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 342).

118. Z pohledu žalobkyně probíhalo stěhování zmatečně, neboť se v rozporu s představou žalobkyně stěhovaly nejprve jiné části sbírky, než které žalobkyně chtěla, a nebyl dodržován žalobkyní navržený stěhovací plán. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 334 p. v.).

119. V průběhu stěhování byly vyhotovovány předávací protokoly, které obsahují inventární čísla jednotlivých vozidel, která korespondují s jejich soupisem pořízeným panem [jméno] [příjmení] (Zjištěno z předávacích protokolů – příloha 10, inventárního soupisu – příloha 11 a ručně psaných záznamů o stěhování – příloha 12 a z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 341).

120. O průběhu stěhování byl dále pořizován stěhovací deník. Záznamy psal pan [jméno] [příjmení], který měl za žalobkyni na starost zejména otvírání a zpřístupňování areálu pro stěhovací společnost. Tento svědek pořizoval i fotodokumentaci stěhování. O kompletaci stěhovacího deníku se poté staral pan [jméno] [příjmení] (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 338 p. v.).

121. Se stěhováním místností [číslo] se začalo 27. 4. 2020 (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] a fotografie pořízené tímto svědkem – č. l. 338 p. v.). Pokud jde o stěhování místnosti [číslo] k tomu docházelo postupně. Ještě dne [datum] se zde nacházela vozidla, a to například vrak autobusu. Kompletně byla tato místnost vyklizena až v létě 2020. Místnost [číslo] byla vyklizena kolem [datum]. Téhož dne pak byly vyklizeny místnosti [číslo] – 34. Ještě dne [datum] probíhalo stěhování vozidel z místností [číslo]. Místnosti [číslo] – 45 se začaly vyklízet až v květnu 2020, místnost [číslo] v dubnu 2020. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 a fotografií a videozáznamů pořízených tímto svědkem a výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 341 p. v.). Místnost [číslo] kde byl umístěn trenažér a státní poznávací značky různých vozidel, byla vyklizena dne [datum]. Místnosti [číslo] byly stěhovány v červnu a červenci 2020. Místnost [číslo] se začala stěhovat [datum]. Místnosti [číslo] se začaly stěhovat v květnu 2020. Teprve po nich se vyklízel kinosál [číslo] hudební salonek [číslo]. Za účelem vyklízení předmětů na půdách (místnosti [číslo] – 102) byl sestaven průmyslový výtah, v červnu 2020. Vyklízení těchto místností začalo probíhat až po kinosálu, tj. nejdříve v květnu až červnu 2020. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení] – č. l. 339 p. v. a fotografií pořízených tímto svědkem).

122. K výši bezdůvodného obohacení:

123. Při výpočtu celkové podlahové plochy pro účely vyčíslení výše bezdůvodného obohacení žalobkyně vycházela z ručně pořízených plánků areálu, které zhotovil pan [jméno] [příjmení]. Rozměry jednotlivých místností uvedené v pláncích jsou však orientační a byly stanoveny panem [příjmení] spíše odhadem. (Zjištěno z výpočtu rozměrů v areálu a plánků areálu – příloha T, V, AE a AF, AP a výslechu svědka [příjmení] – č. l. 222).

124. Na základě udání [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zastoupených panem [jméno] [příjmení] řešil stavební úřad technický stav areálu. Toto udání bylo vyřízeno sdělením ze dne [datum]. K vydání žádného rozhodnutí nedošlo. (Zjištěno ze sdělení ze dne [datum] – příloha 19).

125. Pokud jde o technický stav areálu z hlediska statického, byl pro účely řízení vedeného Okresním soudem Praha-západ pod sp. zn. 3 C 50/2015 zpracován znalecký posudek znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Ve svém znaleckém posudku znalec zejména jednoznačně vyvrátil nesprávné posouzení Ing. [jméno] [příjmení], který ač není znalcem, dospěl k závěru, že některé stropy v areálu hrozí zřícením. Znalec naopak dospěl k závěru, že stropní konstrukce prostorů nemají žádné trhliny, které by byly ze statického hlediska významné. Není proto dán důvod pro uzavření muzea pro veřejnost z důvodu špatného technického stavu objektu. Předchozí posouzení [anonymizována dvě slova] lze považovat ze soudně znaleckého hlediska za technicky nepřijatelné a ve značné části dokonce nepravdivé. (Zjištěno ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. – příloha AQ).

126. Znaleckým zkoumáním byla zjištěna přesná výměra jednotlivých místností, za jejichž užívání žalobkyně požadovala úhradu (zjištěno ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] – příloha AS).

127. Areál obsahuje různé nebytové prostory různého technického stavu, stavebního provedení a kvality. Takto rozdílným částem areálu nemůže odpovídat ani jednotná výše obvyklého nájemného. Pokud jde o komerční využitelnost a kvalitu prostor, lze je rozdělit do pěti cenových skupin 1 – 5. První skupina představuje nebytové prostory v přízemí objektu a prostory kancelářské, vždy pak ve zděné části areálu. Obvyklá výše nájemného za tuto skupinu místností v rozhodné době činila 67 Kč/m2/měsíc. Druhá skupina prostor areálu je umístěna v přístřešku, který není zděný a na části jeho boční stěny chybí opláštění. Obvyklá výše nájemného za tuto skupinu místností v rozhodné době činila 34 Kč/m2/měsíc. Třetí skupinu tvoří místnosti v prvním patře areálu (kinosál, archiv a výstavní prostory). Jedná se o prostory bez vytápění, do kterých v některých místech zatéká. Obvyklá výše nájemného za tuto skupinu místností v rozhodné době činila 54 Kč/m2/měsíc. Čtvrtá skupina místností je obtížně pronajmutelná s ohledem na to, že se jedná o prostory na půdě, které jsou bez oken, mají nízkou pochodní výšku a jsou v nich umístěny trámy. Obvyklá výše nájemného za tuto skupinu místností v rozhodné době činila 40 Kč/m2/měsíc. Pátá skupina je ve špatném technickém stavu, jde o místnosti, umístěné na vrcholu střešní konstrukce bez osvětlení a s přístupem pouze po žebříku. Obvyklá výše nájemného za tuto skupinu místností v rozhodné době činila 7 Kč/m2/měsíc. Při stanovení obvyklé výše nájemného je třeba zdůraznit, že se rostoucí pronajímanou plochu vždy klesá i cena výše nájemného za 1 m2 plochy. Na základě odborného znaleckého odhadu lze v tomto konkrétním případě stanovit výši slevy z nájemného právě s ohledem na velikost areálu na 20 %. Některé části areálu, kde nebyla umístěna sbírka, žalobkyně pronajímá jiným subjektům. (Zjištěno ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] – příloha AR).

128. Pro přehlednost pak lze tato skutková zjištění učiněná ze znaleckých posudků vyjádřit následující tabulkou: Podlaží; Místnost; Rozměry (m2); [příjmení] skupina 1.PP; 1; 38,2; 5 1.PP; 2; 8,5; 5 1.PP; 3; 21,5; 5 1.NP; 4; 563,7; 2 1.NP; 25; 27,6; 1 1.NP; 27; 13,3; 1 1.NP; 28; 14,1; 1 1.NP; 29; 37,3; 1 1.NP; 30; 7,8; 1 1.NP; 34; 10; 1 1.NP; 35; 268,9; 1 1.NP; 36; 159,9; 1 1.NP; 39; 26,9; 5 1.NP; 40; 3,3; 5 1.NP; 41; 12,4; 5 1.NP; 42; 22,1; 5 1.NP; 43; 10; 5 1.NP; 44; 16,5; 5 1.NP; 45; 111,2; 1 1.NP; 47; 21,1; 1 1.NP; 48; 10,9; 1 1.NP; 54; 50,9; 1 2.NP; 59; 46,1; 3 2.NP; 60; 82,7; 3 2.NP; 64; 89,5; 3 2.NP; 66; 90; 3 2.NP; 69; 89,2; 3 2.NP; 74; 91,4; 3 2.NP; 75; 54,4; 3 2.NP; 76; 9,2; 3 2.NP; 78; 347,9; 3 2.NP; 79; 36,3; 3 2.NP; 80; 42,4; 5 2.NP; 81; 38,3; 5 2.NP; 82; 92,5; 3 2.NP; 83; 63,1; 3 2.NP; 84; 89,3; 3 3.NP; 90; 19,6; 4 3.NP; 91; 54,7; 4 3.NP; 92; 41,7; 4 3.NP; 94; 37,5; 5 3.NP; 95; 40,5; 5 3.NP; 96; 40,8; 5 3.NP; 97; 82,6; 5 3.NP; 98; 49; 5 3.NP; 99; 54,2; 4 3.NP; 100; 82,3; 4 4.NP; 101; 33,2; 5 4.NP; 102; 25; 5 129. Provedené důkazy soud zhodnotil, pokud jde o jejich pravost a vypovídací hodnotu, a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

130. Konkrétně co se týče listinných důkazů, hodnotil soud listiny jako zásadně věrohodné a pravé. Pokud jde o korespondenci mezi účastníky, nebylo o pravosti a věrohodnosti těchto listinných důkazů sporu ani mezi účastníky. Další listinné důkazy, například stěhovací deník (příloha AM) či záznamy o stěhování [právnická osoba] (příloha 10) či doklady o průběhu stěhování (příloha 12) hodnotil rovněž jako věrohodné a pravé. Přihlédl přitom k tomu, že v hrubých rysech obsah těchto dokumentů byl až na výjimky vzájemně souladný. Skutečnosti z listin zjištěné pak potvrdila i většina svědeckých výpovědí. Některé drobné nesrovnalosti obsahu těchto důkazů lze považovat za nevýznamné a byly z valné většiny vysvětleny svědeckými výpověďmi.

131. Jako zcela věrohodné soud hodnotil oba znalecké posudky vypracované pro účely tohoto řízení. Pokud jde o znalecký posudek ohledně výměry jednotlivých místností (příloha AS), účastníci neměli proti závěrům znalce, který přeměřil celý areál, žádných námitek a v řízení nevyšlo najevo nic, co by zavdávalo příčinu k pochybnostem o správnosti závěrů znalce. Co se týče znaleckého posudku vypracovaného za účelem stanovení v obvyklé výše nájemného obdobných prostor (příloha AR), i ten soud zhodnotil jako zcela věrohodný a přesvědčivý. Přihlédl zejména k tomu, že se znalec zcela jasně a srozumitelně vyrovnal s veškerými námitkami stran vznesenými v jejich podáních, které měl znalec k dispozici. Ve svém znaleckém posudku znalec dále naprosto jednoznačně vysvětlil, proč není možné v tomto konkrétním případě vycházet při stanovení výše obvyklého nájemného bez dalšího pouze z inzerátů na pronájem skladů, jak to učinila žalobkyně ve své žalobě. Důvodem je zejména specifičnost areálu, velikost celkových prostor a relativní pestrost kvality jednotlivých jeho částí. Znalec dále věrohodně vysvětlil i důvody rozdílné výše nájemného, které si žalobkyně sjednala s jinými nájemci (panem [příjmení] a panem [příjmení]). Konečně soud přihlédl k tomu, že ani sami účastníci žádné další relevantní výtky k závěrům, postupům či metodám znalce neměli. Soudu neuniklo, že znalec se zabýval úvahou o„ havarijním stavu“ místnosti 36 (viz str. 11 posudku), kterou převzal z vyjádření [anonymizována dvě slova], které bylo obsaženo ve spise (příloha 18). V rámci provedeného dokazování však byly závěry ohledně porušené statiky předmětných částí areálu jednoznačně vyvráceny (viz odst. 124 tohoto odůvodnění). Tím byly tedy rozptýleny i pochybnosti o reálné možnosti pronajmout zejména místnost č. 35 a 36, pročež soud vyšel při stanovení náhrady za jejich užívání z obvyklého nájemného stanoveného znalcem.

132. Jako zcela věrohodný soud, jak je naznačeno v předchozím odstavci, vyhodnotil znalecký posudek věnující se problematice statiky areálu, který zpracoval Ing. [příjmení] (příloha AQ). Tento znalecký posudek jednoznačně vyvrátil závěry plynoucí z vyjádření [anonymizována dvě slova] (příloha 18) (podrobně viz odst. 124). Předmětné vyjádření [anonymizována dvě slova] tedy naopak ve světle tohoto znaleckého posudku soud zhodnotil jako naprosto nepřesvědčivé. Přihlédl přitom i k tomu, že jeho autor není znalcem.

133. Pokud jde o hodnocení svědeckých výpovědí, i ty soud hodnotil jako zásadně věrohodné. V průběhu řízení nevyšlo najevo nic, co by zavdávalo příčinu pohybovat o tom, že vyslechnutí svědci skutečně vypověděli to, co si subjektivně pamatovali. Všichni svědci se v podstatě shodli v hrubých rysech na tom, jakým způsobem byl areál zaplněn sbírkou a jak probíhalo stěhování. Soudu neuniklo, že v některých případech se svědci ve svých vzpomínkách lišili. S těmito diskrepancemi se soud však v rámci hodnocení důkazů vyrovnal (viz podrobně níže). Závěr o skutkovém stavu (zejména k otázce zaplněnosti jednotlivých místností a průběhu vyklízení) soud učinil jednak porovnáním svědeckých výpovědí navzájem a jednak jejich poměřením s ostatními důkazy. Vzal – obecně a zjednodušeně řečeno – za zjištěný takový skutkový stav, o němž svědčilo shodně více důkazů. Přihlížel i k tomu, co je patrno z videozáznamů, které byly k důkazu rovněž provedeny přímo v jednací síni, a to nezřídka za přítomnosti svědků, kteří si byli díky nim schopni vzpomenout na řadu jednotlivostí.

134. Pokud jde o výše zmíněné diskrepance, jedna z nich se týká místnosti [číslo]. Svědek [jméno] [příjmení] uváděl, že se v ní ke dni [datum] již nic nenacházelo (viz č. l. 222 p. v.), zatímco svědek [jméno] [příjmení] (č. l. 341) uvedl, že zde byly umístěny bloky motorů. To potvrdil i svědek [příjmení] (č. l. 339). Svědek [příjmení] tuto verzi rovněž potvrdil a dokonce upřesnil, že tu byla i ohýbačka (č. l. 336 p. v.). Svědek [jméno] [příjmení] si rovněž pamatoval, že místnost byl plná, avšak podle něj zde byl uložen stavební materiál (č. l. 342 p. v.). Podle svědka [jméno] [příjmení] zde byly motory (č. l. 341). V tomto případě soud tedy uvěřil svědkům [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že místnost byla zaplněna předměty patřícími do sbírky, neboť svědek [jméno] [příjmení] zůstal se svou skutkovou verzí, že v místnosti nic nebylo, zcela osamocen. [příjmení] diskrepance mezi výpověďmi ostatních svědků ohledně přesného obsahu místnosti pak soud připsal na vrub časovému odstupu od předmětných událostí a dále enormní rozsáhlosti areálu.

135. Naopak v případě místnosti [číslo] (viz odstavec 93 tohoto odůvodnění) vzal soud za prokázané, že se zde ze sbírkových předmětů nenacházelo nic, což jednoznačně uvedl svědek [jméno] [příjmení] (č. l. 337), a to i přesto, že svědek [jméno] [příjmení] (č. l. 223 p. v.) uvedl, že se zde nacházely stoly a židle. V tomto směru uvěřil soud svědku [příjmení], neboť ten měl s ohledem na svou přítomnost v areálu bezprostřední přehled o tom, kde jsou jaké věci umístěny. Soud přihlédl i k provázanosti tohoto svědka s žalobkyní (svědek ji zastupoval a měl provoz areálu ve své kompetenci), pročež neměl důvod nevěřit jeho svědectví, které ve sporu vyznělo ohledně této místnosti k tíži samotné žalobkyně. Navíc jeho verzi potvrdilo i svědectví svědka [jméno] [jméno], které soud vyhodnotil rovněž jako věrohodné, že zde v dubnu 2019 probíhaly stavební práce. Místnost tedy musela být před začátkem žalovaného období (červen 2019) vyklizena. Tomu není nijak na překážku ani výpověď svědka [jméno] [příjmení] (č. l. 339 p. v.), který uvedl, že zde byl v době stěhování inventáře (duben 2020)„ drobný nábytek a další neurčité předměty“, neboť soud vzal v potaz to, že v rámci stěhování pravidelně dochází k určitým drobným přesunům předmětů i mezi místnostmi. Svědek [jméno] [příjmení] o místnosti [číslo] nevypověděl nic (č. l. 341 p. v.) a svědek [jméno] [příjmení] si nebyl stoprocentně jist (č. l. 343).

136. Totéž se pak týká hodnocení svědeckých výpovědí ohledně otázky, zda vybavení tzv.„ hospody“ v místnosti [číslo] patřilo či nepatřilo do sbírky. V tomto případě soud uvěřil svědkům [příjmení] a [příjmení] (č. l. 339 p. v. a 336 p. v.), kteří ač vykonávali činnost pro žalobkyni, shodně (ve prospěch žalované v tomto sporu) uvedli, že toto vybavení žalované nepatřilo. To potvrdil i svědek [příjmení] [příjmení] (č. l. 342 p. v.). K tomu lze ještě doplnit, že tímto závěrem není nijak vyloučen případný další spor účastníků o skutečné vlastnictví těchto věcí. Pro účely rozhodnutí v této věci však soud považoval skutkový stav v této otázce za zjištěný zcela dostatečně.

137. Konečně soudu neunikla ani diskrepance svědeckých výpovědí, pokud jde o využití místnosti č. 36. [jméno] žalovaná v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že zde byly umístěny automobily patřící do sbírky a dále se zde nacházely převodovky a další rozebrané hlavní díly automobilů a motory (č. l. 119). To potvrdil i svědek [jméno] [příjmení] (č. l. 339). Za jedno s tím byl i svědek [jméno] [příjmení] (č. l. 223). Shodně vypověděl i svědek [jméno] [příjmení], který uvedl, že zde byla jen vytvořena ulička, aby bylo možné projít (č. l. 336 p. v.). Skutečnost, že tato místnost byla v době započetí stěhování plná automobilů, potvrdil i svědek [jméno] [příjmení] (č. l. 406). Konečně pak svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že si je zcela jistý (sic!), že tato místnost byla v listopadu 2019, kdy ji viděl, plná aut (č. l. 342 p. v.). Proto soud v tomto konkrétním bodě neuvěřil svědkovi [jméno] [příjmení], který uváděl, že tato místnost byla prázdná, neboť zde byly na paletách pouze převodovky (č. l. 361). Proti tomuto závěru totiž stálo společné svědectví téměř všech ostatních svědků, mezi kterými byl i svědek [jméno] [příjmení], který uvedl, že v rámci stěhování byl v areálu téměř každý den. V tomto směru je s ohledem na množství místností a obrovské penzum stěhovaných věcí více než pravděpodobné, že si svědek [jméno] [příjmení] místnost spletl s jinou. Tomu by nasvědčovalo i jeho částečné zmatení nad plány areálu, které je zachyceno v protokole ze dne [datum] (č. l. 341).

138. Totéž se pak týká některých drobných rozporů ve výpovědi svědka [jméno] [příjmení] a ostatních svědků. Konkrétně soud nevzal z jeho výpovědi za zjištěné, že místnosti 99 a 100 byly prázdné. Neboť všichni ostatní svědci poměrně podrobně popsali, co se zde nacházelo (č. l. 340, 341 p. v.). Naopak soud svědkovi [příjmení] uvěřil, že v místnosti 76 byly umístěny lékárničky ve vitríně (č. l. 223 p. v.), což se shodovalo s výpovědí svědka [příjmení] (č. l. 337). Rozpor mezi nimi a svědkem [jméno], který si na vitrínu nevzpomněl (č. l. 338), soud nepovažoval za významný. Dále soud nevzal za prokázané, že místnosti 101 a 102 byly plné jen z poloviny, což opět uváděl jen svědek [příjmení] (č. l. 223 p. v.). Svědek [jméno] [příjmení], který objekt prohlédl před stěhováním druhé etapy, proti tomu jasně potvrdil, že tyto místnosti byly plné (č. l. 343). Za nevýznamnou konečně soud považoval i rozpornost výpovědi svědka [jméno] [příjmení] o tom, že v místnosti [číslo] byly jen automobily patřící do sbírky (č. l. 363 p. v.), zatímco svědek [jméno] [příjmení] (ve prospěch samotné žalované) vypověděl, že v místnosti [číslo] byly dva automobily, to [příjmení] [anonymizováno] a autobus L, ve vlastnictví jiné osoby (č. l. 335 p. v. a 336). Tuto nesrovnalost lze jednoznačně vysvětlit tím, že svědek [jméno] [příjmení] je subjektivně přesvědčen o tom, že tyto dva automobily patří žalované, neboť v této věci podával i trestní oznámení (viz odst. 25).

139. Jako zcela nedůvodnou soud hodnotil námitku žalobkyně, že svědek [jméno] [příjmení] o přestávce v jednání komunikoval se zástupkyni žalované (č. l. 222 p. v.). To co vypověděl (i po této přestávce) se totiž opět základních rysech zcela shodovalo s výpověďmi ostatních svědků s dalšími provedenými důkazy. Nelze navíc odhlédnout, že svědek je otcem žalované, je tedy zjevné, že je jak s žalobkyní, tak i s její zástupkyní v kontaktu. Pokazovat na to ve snaze tohoto svědka„ znevěrohodnit“ se jeví jako přinejmenším zbytečné. Požadavek zástupce žalobkyně, aby se za této situace na chodbě soudu svědek se svou dcerou, resp. její zástupkyní nebavil, je absurdní. Za důvod nevěřit svědkovi pak soud nepovažuje ani jeho částečně nepřesný výklad ohledně označení jednotlivých místností (viz například zmatení ohledně kinosálu a půdy (č. l. 223 p. v.). Konečně podle názoru soudu není důvodem, proč svědka označit za nevěrohodné ani to, že při jednání vystupoval, ač byl přítomen pouze jako veřejnost, nezřídka tak, jako kdyby měl na věci právní zájem, když například v jednom případě tvrdošíjně trval na tom, že bude sedět na místě žalované. Tato jeho osobní zanícenost je vysvětlitelná tím, že ke sbírce, která patří jeho dceři, má logicky jakožto její zakladatel osobní vztah.

140. V jednom případě se pak v podstatě všichni svědci naprosto diametrálně rozcházeli ohledně svých verzí skutkového stavu a nebylo možno na základě žádného rozumného kritéria stanovit, která z těchto verzí je pravdivá. Proto soud v tomto případě uzavřel, že se předmětné tvrzení žalobkyni nepodařilo prokázat. Jednalo se konkrétně o tvrzení žalobkyně, že v rozhodném období byla sbírkou zaplněna i místnost [číslo] (viz odstavec 77 tohoto odůvodnění). [jméno] žalovaná ve svém účastnickém výslechu uvedla, že zde byl umístěn automobil patřící do sbírky (č. l. 119). Svědek [jméno] [příjmení] však uvedl, že zde bylo elektronické zabezpečovací zařízení, které dostal darem (č. l. 222 p. v.). Svědek [jméno] [příjmení] tvrdil, že tato místnost byla propojenost místností [číslo] byly zde umístěny motory, dřeva nádrže a další věci náležející do sbírky (č. l. 336 p. v.). Svědek [jméno] [příjmení] měl potíže si místnost vybavit a pak uvedl, že byla prázdná (č. l. 341). Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že zde byl stavební materiál (č. l. 342 p. v.). Jak vidno, zůstala tedy otázka obsazenosti této místnosti v rovině tvrzení. Žádné další důkazy k ní pak žalobkyně nenabídla.

141. Jako věrohodné soud konečně hodnotil i videozáznamy z areálu. Obsah těchto videozáznamů konvenoval tomu, co v rámci svých svědeckých výpovědích uváděli svědci. Porovnáním těchto videozáznamů s podrobnými plány areálu se pak soudu podařilo poměrně podrobně zmapovat, jakým způsobem byly jednotlivé místnosti obsazeny sbírkou a kde bylo umístěno jaké vozidlo, díky čemuž soud zjistil i poměrně přesně, jak došlo k uvolňování obsazené plochy. Pokud jde o datum pořízení zásadních videozáznamů, žalovaná sporovala, že by k jejich natočení došlo 13. 8. 2019 v rámci prohlídky areálu zástupci [anonymizováno] kraje. Nato žalobkyně navrhla vyslechnout osoby, které se této prohlídky zúčastnily. V reakci na tento návrh si žalovaná toto své stanovisko k datu pořízení videí rozmyslela a učinila je nesporným (č. l. 381). Tato tendence žalované bez dalšího sporovat jakékoliv tvrzení žalobkyně se linula jako červená nit celým řízením. Po právní stránce nelze formálně této procesní„ strategii“ nic vytknout, nelze však nepoznamenat, že svědčí přinejmenším o kapriciosním a až tvrdošíjně destruktivním přístupu žalované ke sporu jako takovému. O tom svědčí i fakt, že žalovaná v průběhu celého řízení odmítala i relativně velkorysé nabídky na smír ze strany žalobkyně, ačkoliv byla ze strany soudu upozorňována především na nákladnost tohoto řízení.

142. Soud provedl dokazování dalšími důkazy, zejména inzeráty na pronájem nebytových prostor (příloha W a AG), poptávkami pronájmu (příloha AC, AI, AJ a [příjmení]), nájemními smlouvami (příloha AH a [příjmení]) či dalšími poznámkami o stěhování (příloha 16), avšak tyto důkazy soud nehodnotí, neboť je shledal nadbytečnými s ohledem na to, že skutečnosti jimi prokazované byly dostatečně postaveny najisto jinými důkazy. Z dalších provedených důkazů (výpis z obchodního rejstříku – příloha 8) soud nic pro věc podstatného nezjistil. Pokud jde konkrétně o výši obvyklého nájemného, tu jednoznačně stanovil znalec ve svém znaleckém posudku, ve kterém se rovněž vyrovnal i s inzeráty a dalšími důkazy, které k výši obvyklého nájemného navrhovala žalobkyně (např. smlouvami s jinými nájemci).

143. Jiné důkazy soud neprováděl, neboť v první řadě dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Důkaz další korespondencí mezi účastníky navržený žalobkyní (příloha AT) soud neprovedl z toho důvodu, že tento důkaz byl navržen až po koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., a to i přes poučení, kterého se účastníkům dostalo na prvním jednání. Kromě toho pak soud ještě považuje za nezbytné uvést, že tvrzení tímto důkazem dokládaná měl již za dostatečně zjištěná z jiných důkazů. Provedení tohoto důkazu by tedy bylo i nadbytečné. Totéž se pak týká i navrženého důkazu dalším videozáznamem (příloha 27), který měl podle žalované dokumentovat zaplněnost areálu ke dni znovuotevření muzea. Tento důkaz však žalovaná navrhla až těsně před přednesem závěrečných řečí na posledním jednání, tedy po koncentraci řízení. Z podstaty věci (stáří záznamu) je pak evidentní, že objektivně žalované nic nebánilo v tom navrhnout tento důkaz včas. Tvrzení o tom, že jí tento záznam zaslal jakýsi její„ fanoušek“ až později, nebylo nijak konkretizováno, tím méně pak doloženo. I v tomto případě neměl soud navíc skutkový stav ohledně obsazenosti objektu za dostatečně zjištěný z již provedených důkazů, a to zejména s ohledem na to, že měl k dispozici videozáznamy areálu z data, které bylo bližší žalovanému období. Z důvodu nadbytečnosti pak soud neprováděl ani e-mail ze dne 8. 11. 2019 (příloha 26), který se opětovně týkal statického zatížení a údajného havarijního stavu některých částí areálu. Otázka statiky byla totiž jednoznačně v tomto řízení zjištěna znaleckým posudkem.

144. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná měla v období od 3. 6. 2019 do 29. 2. 2020 v areálu, který je ve vlastnictví žalobkyně, uskladněnu svou velice rozsáhlou sbírku historických vozidel a dalších věcí. Tato sbírka byla v areálu umístěna již v době, kdy žalobkyně areál nabyla do svého vlastnictví. O tom žalovaná věděla. Zároveň v té době existovalo pravomocné rozhodnutí soudu z října 2017, obsahující povinnost areál vyklidit, a to nejpozději do října 2018. Původním společným úmyslem žalobkyně a žalované bylo v areálu obnovit provoz muzea. Za tímto účelem byla mezi účastníky v listopadu 2018 uzavřena dohoda, která obsahovala základní podmínky v budoucí spolupráce. Konkrétní parametry dohody určila žalobkyně, neboť k jejímu podpisu došlo až po marném uplynutí pariční lhůty k vyklizení areálu a žalobkyně nebyla ochotna akceptovat návrhy změn své oferty. Z důvodu následných neshod mezi účastníky a oboustranného přesvědčení stran o tom, že ta druhá dohodu porušuje, dospěly jak žalobkyně, tak i žalovaná k závěru, že žádná z nich nemá v úmyslu ve spolupráci pokračovat. K tomu došlo na jaře roku 2019, kdy žalovaná žalobkyni zaslala předžalobní výzvu, aby jí sbírku vydala. Nato žalobkyně v souladu s tím zároveň vyzvala žalovanou k vyklizení areálu. S ohledem na obsáhlost sbírky, další neshody mezi účastníky a skutečnost, že stěhování sbírky musel zajistit až [anonymizováno] kraj, kterému žalovaná sbírku v mezidobí půjčila, docházelo k vyklízení areálu postupně až od listopadu 2019. Stěhování nebylo do konce rozhodného období dokončeno.

145. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

146. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalobkyně je právnickou osobou zapsanou podle slovenského práva. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout je dána podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť žalovaná má bydliště v České republice. Rozhodným právem je pak právo české podle čl. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) a čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Mimosmluvní obligační vztah, který soud kvalifikuje jako závazek z titulu bezdůvodného obohacení, totiž ve smyslu čl. 10 odst. 1 nařízení Řím II souvisí se smluvním vztahem, který byl mezi žalobkyní a žalovanou dříve uzavřen na základě smlouvy ze dne 9. 11. 2018 (viz odst. 22). Tato smlouva, jejímž předmětem bylo zejména užívání nemovitosti žalované, se přitom řídila právem českým, neboť se areál nachází na území ČR.

147. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

148. Podle § 2999 odst. 1 věty první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

149. Mezi účastníky nebylo po právní stránce sporné, že po dobu existence závazkového vztahu, plynoucího z dohody uzavřené mezi účastníky dne 9. 1. 2018, kterou soud kvalifikuje jako nepojmenovanou smlouvou dle § 1746 odst. 2 o. z. s prvky smlouvy nájemní ve smyslu § 2201 o. z., užívala žalovaná areál ve vlastnictví žalobkyně na základě právního titulu. Mezi účastníky dále nebylo sporu ani o tom, že předmětný smluvní závazkový vztah zanikl, a to v souladu s vůlí obou účastníků smlouvy. Tuto shodnou vůli potvrdily i skutečnosti zjištěné z provedeného dokazování. Konkrétně bylo postaveno najisto, že po určitých neshodách vyzvala žalovaná dne 9. 4. 2019 žalobkyni k vydání sbírky (odst. 30), na což žalobkyně reagovala souhlasně a recipročně vyzvala dne [datum] žalovanou, aby areál vyklidila, tedy si sbírku odvezla (odst. 32). Z těchto vzájemných jednání účastníků je nabíledni, že jejich společnou a vzájemně projevenou vůlí ve smyslu § 556 odst. 1 o. z. bylo ve smluvním vztahu dále nepokračovat. Žalovaná požadovala po žalobkyni, aby jí sbírku vydala, žalobkyně v reakci na to nic nenamítala a naopak zcela souladně s tím požadovala po žalované, aby si sbírku odvezla. Toto právní jednání obou účastníků obsažené ve vzájemné korespondenci zapříčinilo tedy zánik obligačního vztahu dle § 1981 o. z., podle kterého je stranám na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude závazek nový. Pro účinky tohoto disolučního jednání je po právní stránce zcela irelevantní, že představa obou stran, jakým způsobem bude v podrobnostech stěhování probíhat, se poněkud rozcházela.

150. S ohledem na shora uvedené lze za obsoletní považovat odstoupení od smlouvy ze dne 31. 5. 2019, které žalovaná adresovala žalobkyni. K tomuto dni totiž předmětný závazkový právní vztah mezi účastníky již neexistoval, neboť si jeho existenci žalobkyně ani žalovaná nepřály a vzájemně si to sdělily. V tomto směru lze tedy uzavřít, že k počátku žalovaného období (3. 6. 2019) neexistoval žádný právní důvod, na základě ho by mohla být žalovaná oprávněna užívat areál ve vlastnictví žalobkyně k tomu, aby zde měla umístěnu svou sbírku.

151. Žalovaná tedy, aniž by k tomu měla jakýkoliv právní titul, užívala areál ve vlastnictví žalobkyně k uskladnění sbírky. Užívání věci jiného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. představuje bezpochyby neoprávněný majetkový prospěch. S ohledem na tento majetkový prospěch vzniklo žalované podle § 2991 o. z. bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. Vzhledem k tomu, že v tomto konkrétním případě není vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, neboť se jedná o užívání cizí nemovitosti, vzniklo žalobkyni právo na peněžitou náhradu podle § 2999 odst. 1 o. z.

152. Žalovaná v rámci své obrany proti vznesenému nároku jako celku namítala, že s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu je žaloba nemravná a žádný nárok žalobkyni za užívání jejích nemovitostí nemohl vzniknout. V poměrech bezdůvodného obohacení soud tuto námitku hodnotil prizmatem kritéria spravedlnosti dle shora citovaného § 2991 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2 odst. 3 o. z., podle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Po zvážení všech okolností a skutečností zjištěných z provedeného dokazování pak dospěl k závěru, že tato námitka žalované není důvodná. Jakkoliv je pravdou, že žalobkyně již při uzavírání kupní smlouvy na předmětný areál (v červnu 2018 – viz odst. 12) věděla, že je zde sbírka umístěna, nelze zároveň pominout fakt, že naopak žalovaná musela vědět již od října 2017 (viz odst. 15), že zde existuje pravomocné rozhodnutí soudu o povinnosti sbírku z areálu vyklidit, které mělo nabýt v říjnu 2018 vykonatelnosti (odst. 15). Minimálně od října 2017 tedy žalovaná a její otec, který sbírku i po převodu vlastnického práva k ní a žalovanou spravoval, věděli, že zcela reálně hrozí výkon shora uvedeného soudního rozhodnutí. Bylo tedy na žalované, aby činila kroky k vyklizení areálu a přestěhování sbírky. Nic jí nebránilo tak začít činit již před tím, než areál do svého vlastnictví žalobkyně v červnu 2018 vůbec nabyla (odst. 13). O její připravenosti k tomu navíc svědčí i fakt, že dne 17. 9. 2018 sdělil právní zástupce žalované právnímu zástupci žalobkyně, že s ohledem na to, že dosud nedošlo k dohodě o společném provozování muzea, hodlá žalovaná dostát svým závazkům ze soudního rozhodnutí a vyjednala převoz sbírky z areálu na jiné místo, a to v nejbližších dnech (viz odst. 18). V této souvislosti dále nelze naopak na straně žalobkyně pominout ani to, že v kupní smlouvě, jíž žalobkyně areál koupila, nebyla uvedena jen deklarace o tom, že se v areálu nachází sbírka, nýbrž i jednoznačné prohlášení smluvních stran o tom, že existuje povinnost tuto sbírku z areálu vyklidit, a to do 3. 10. 2018 (odst. 12). Ve světle těchto skutečností se tedy jeví argumentace žalované o tom, že žalobkyně věděla o obsazenosti areálu sbírkou, pročež by se jí za toto protiprávní užívání jejího majetku i po tomto datu snad nemělo dostat náhrady, jako přinejmenším nepřiléhavá.

153. Rovněž zcela bez právního významu, a to s přihlédnutím právě k časovým souvislostem a předmětu tohoto řízení, se jeví námitka žalované, že smlouva o dočasném odkladu vyklizení nemovitostí z 9. 11. 2018 byla uzavřena pod tlakem a žalovaná nemohla řádně sjednat takové podmínky užívání areálu, které by jí vyhovovaly. Skutečnost, že žalovaná se svým otcem nechali bez dalšího uplynout roční pariční lhůtu k vyklizení areálu, přestože věděli, že jim areál nepatří a že je zde sbírka umístěna bez jakéhokoliv právního důvodu, skutečně nepřipravila žalované nejvýhodnější vyjednávací podmínky při uzavírání smlouvy o užívání areálu s jeho vlastníkem (žalobkyní). Tato skutečnost však nemůže jít k tíži žalobkyně při rozhodování tohoto sporu o vydání bezdůvodného obohacení. Jak je vysvětleno shora, bylo po právní stránce jednoznačně postaveno najisto, že obligační vztah pramenící z předmětné smlouvy, na jejíž nevýhodnost žalovaná poukazovala, zanikl s ohledem na souhlasnou vůli obou účastníků této smlouvy. Posouzení výhodnosti či nevýhodnosti zaniknuvšího kontraktu je pak nevýznamné pro zodpovězení otázky, zda v období začínající více než měsíc po zániku onoho smluvního vztahu vznikla žalované povinnost platit žalobkyni náhradu za užívání areálu. V tomto směru soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, která zdůrazňuje, že předpokladem vzniku závazku z bezdůvodného obohacení je objektivně vzniklý stav obohacení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2014 sp. zn. 28 Cdo 443/2014).

154. Stejně tak nevýznamné jsou pro svou nekonkrétnost i námitky žalované, že jednáním žalobkyně ve vztahu ke sbírce byla žalované způsobena škoda. Žalovaná namítala zejména, že žalobkyně řádně nezakrývá exponáty, které se nacházely na volném prostranství, znemožňovala inspekci sbírky či historické exponáty zneužívala pro svou vlastní potřebu a vystavovala je riziku poničení, k čemuž mělo dojít hlavně při znovuotevření muzea dne 20. 4. 2019. Veškerá tato tvrzení žalované, byla-li by prokázána, by mohla hypoteticky zavdávat nanejvýš příčinu ke vzniku pohledávky žalované za žalobkyní z titulu náhrady škody ve smyslu § 2894 o. z. či § 2913 o. z., nemohou však mít vliv na vznik pohledávky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení za užívání areálu bez právního titulu. Žalovaná v řízení (ani mimo ně) neučinila žádný kompenzační úkon ve smyslu podle § 1982 o. z., ba dokonce ani netvrdila, že by jí nějaká konkrétní (jasně vyčíslená) pohledávka za žalobkyní vznikla. Žádné z těchto jejích tvrzení tedy nemůže mít vliv na vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení, který je objektivního charakteru (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu výše).

155. Na základě výše uvedeno soud tedy uzavřel, že žaloba je co do základu důvodná, námitka žalované, která poukazovala na dobré mravy, je nedůvodná. Dále se soud zabýval otázkou výše bezdůvodného obohacení. Ta se odvíjí od částek vynakládaných obvykle v daném místě a čase na užívání věci i s přihlédnutím k druhu právního důvodu, kterým se právo užívání věci zakládá; nejčastěji jde o nájemní smlouvu, kdy se výše náhrady poměřuje s obvyklou hladinou nájemného, které by byl nájemce za obvyklých okolností povinen plnit, užíval-li by věc na základě platné nájemní smlouvy. Jestliže je v daných poměrech výše obvyklé úplaty závislá i na účelu a způsobu užívání, musí soud zkoumat konkrétní okolnosti případu a přihlédnout k účelu, jemuž věc zpravidla slouží, a k tomu, jak ten, kdo se tímto způsobem obohatil, věc skutečně užíval a jakou úplatu by za takové užívání věci byl nucen za normálních okolností platit (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 03. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 32 Odo 1108/2003 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 06. 2009, sp. zn. 30 Cdo 5252/2007).

156. Finančním vyjádřením zmiňovaného majetkového prospěchu ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2999 o. z. za užívání cizí věci je tedy peněžitý obnos odpovídající částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu, a to nejčastěji formou nájmu. Jedná se tedy v nyní posuzovaném případě o sumu, již by byla žalovaná za standardních okolností povinna platit podle nájemní smlouvy obdobný areál, kde by mohla umístit svou sbírku (srovnej obdobně k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2000, eventuálně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1185/2014). Žalovaná namítala s poukazem na technický stav areálu a specifika určitých jeho částí (například obtížný přístup do půdních prostor jen po žebříku etc.), že se na úkor žalobkyně nemohla bezdůvodně obohatit, neboť přinejmenším některé části areálu by žalobkyně nemohla nikomu pronajmout. Tato argumentace je však nesprávná, neboť směřuje zcela mimo podstatu, smyslu a účel institutu bezdůvodného obohacení. V rámci náhrady za užívání cizí věci bez právního důvodu se totiž nenahrazuje„ ušlý zisk“ vlastníka věci spočívající v tom, že nemohl předat věc k užívání případnému zájemci o nájem, pročež mu ušlo nájemné, jako je tomu v případě náhrady škody (§ 2952 o. z.). Jinými slovy není podstatné, co se ochuzený ochudil. Zkoumá se naopak, jakou hodnotu (peněžní částku) by musel obohacený vydat, kdyby mu pro užívání věci svědčil právní titul, tedy o co se obohacený obohatil.

157. Přeneseno do kontextu nyní posuzované věci to znamená, že není rozhodné, zda vůbec a za kolik by žalobkyně pronajala celý svůj areál někomu jinému, nýbrž kolik by naopak žalovaná musela zaplatit za užívání (nájem) obdobného (jiného) areálu, kde by mohla uskladnit svou sbírku. Právní názor, který zastávala žalovaná, by totiž vedl ke zjevně neudržitelným závěrům. Znamenal by absenci povinnosti poskytnout vlastníkovi věci náhradu v případě, že by obohacený užíval bez právního důvodu jeho věc natolik specifickou, že ji nelze běžně pronajmout. V takovém případě by pak musel každý vlastník věci strpět její bezplatné užívání cizí osobou, jednalo-li by se o věc, která by byla pro své vlastnosti natolik výlučnou, že by nebylo možno stanovit běžné nájemné. Takový výklad zjevně naráží na základní principy ochrany vlastnického práva zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod a nelze ho proto ve smyslu § 2 odst. 1 o. z. připustit. Prizmatem hodnot, na kterých je postaveno soukromé právo, není možné aprobovat stav, kdy žalobkyně bez právního důvodu okupovala svými věcmi areál žalobkyně, přestože věděla o existenci povinnosti areál vyklidit, a nevznikla by jí povinnost za to zaplatit žalobkyni náhradu. Lakonicky řečeno se příčí dobrým mravům nikoliv uplatněný nárok žalobkyně, nýbrž právě závěr žalované, že lze uskladňovat své věci bez právního důvodu v nemovitosti jiného a pak se zprostit povinnosti mu za to zaplatit náhradu za použití argumentu, že jde o nemovitost natolik chatrnou, že by ji stejně nikomu nepronajmul.

158. Zbývá podotknout, že žalovaná ve světle shora uvedeného zcela nesprávně interpretuje právní závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4184/2018, podle kterého za bezdůvodné obohacení není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (ochuzený) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Pomíjí totiž v první řadě druhou část citované právní věty. Není totiž pochyb o tom, že za běžných okolností by žalovaná musela za uskladnění své sbírky (tím spíše v předmětném rozsahu) platit nájemné. Kromě toho pak žalovaná patrně přehlédla, že Nejvyšší soud v jím posuzovaném případě kauzy tzv. Autonomního sociálního centra Klinika v Praze vyšel mj. z naprosto diametrálně odlišného skutkového stavu. V případě posuzovaném Nejvyšším soudem původní právní titul k užívání pozemků, na nichž předmětné centrum stálo, spočíval v bezplatné půjčce a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jakožto organizační složka státu (a půjčitel) si byl vědom velmi špatného stavebně technického stavu domu, což bylo ve smlouvě výslovně vyjádřeno tím, že vstup do něj i jeho užívání je na vlastní nebezpečí uživatelů. Žádné takové okolnosti pak v nyní posuzovaném případě zjištěny nebyly. Ba naopak – jednoznačným cílem deklarovaným ve v dohodě mezi žalobkyní a žalovanou bylo provozovat v areálu muzeum (odst. 22), technický stav areálu nijak nebránil jeho užívání – tvrzení o porušené statice bylo vyvráceno (odst. 125) a žalobkyně dokonce jiné části areálu, které žalovaná již vyklidila, komerčně pronajala jiným subjektům (odst. 127).

159. S ohledem na výše uvedené soud tedy vypočetl částku odpovídající náhradě za užívání areálu žalovanou na základě hodnot stanovených znaleckým posudkem (odst. 127). Přihlédl přitom k tomu, že areál obsahuje místnosti různé kvality. Má-li rozhodnutí o náhradě za užívání areálu bez právního důvodu narovnat situaci tak, že simuluje stav, kdy by žalovaná na základě hypotetické nájemní smlouvy musela za užívání prostor platit, je nepochybné, že je třeba přihlédnout i k rozdílným potřebám na kvalitu skladovacích prostor. Příkladem může být skladování pneumatik. Jak vyplynulo z výslechu svědka [jméno] [příjmení], je právně vlhké prostřední pro skladování pneumatik nejvhodnější (odst. 53), je tedy zcela adekvátní určit výši za skladovací prostory ve sklepě právě s ohledem na tamní vlhké prostředí. Naopak zcela nemístný je argument žalované, že za užívání těchto„ nekvalitních“ prostor po ní nelze žádnou náhradu požadovat, když naopak jejich vlhkost je s přihlédnutím k účelu, pro který je užívala, jejich devízou. Obdobně to pak platí o prostorách na půdě. Soud dal zapravdu žalované, že tyto prostory jsou obtížně přístupné a není zde osvětlení, tudíž je jejich využitelnost omezená. Všechny tyto vlastnosti oněch místností se však promítly do výše nájemného za ně určeného znalcem. Nelze přitom přehlédnout, že žalovaná užívala tyto prostory ke skladování nejrůznějších náhradních dílů a dalších věcí, kterému žádný z jí zmiňovaných neduhů těchto prostor nebránil. Nelze nepřipomenout, že pokud by žalovaná neužívala tyto prostory v areálu, musela by tyto své věci skladovat jinde, a to na základě právního titulu, tj. s pravděpodobností hraničící s jistotou za nájemné. Soud dále aplikoval celkovou slevu 20% na zjištěné obvyklé jednotkové nájemné, a to s ohledem na znalecké závěry o tom, že s rostoucí pronajatou plochou jednotkové nájemné klesá. Rozsah plochy, kterou žalovaná svou sbírkou v areálu zabrala, je v nyní posuzovaném případě zcela enormní (odst. 108).

160. Pokud jde o námitku žalované stran prostojů při vyklízení, jež zapříčinila sama žalobkyně, soud jí přisvědčil, avšak jen částečně. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, není pochyb, že představy o tom, jakým způsobem, v jakém harmonogramu a v jaké posloupnosti bude probíhat stěhovaní, se na straně žalobkyně a na straně žalované lišily. [příjmení] obou stran vůči sobě v průběhu času (odst. 17 až 45) pak lze bezpochyby označit za natolik formalistické, že dosahují až intenzity vrtochů hodných pozvednutí obočí. Příkladem toho je situace, kdy žalobkyně odmítla dne [datum] do areálu vpustit stěhovací společnost a zástupce [anonymizováno] kraje z důvodu státního svátku na Slovensku, a to i přesto, že věděla, že má započít stěhování, k němuž sama žalovanou vybízela. Žalovaná věděla dokonce i to, že stěhování bude zajišťovat právě [anonymizováno] kraj. Dne [datum] navíc byla přítomna v areálu osoba zmocněná za žalobkyni jednat (odst. 109), která namísto poskytnutí součinnosti bez dalšího odmítla vpustit stěhovací společnost. Stěhovat se pak začalo až o tři dny později. Tyto tři dny užívání areálu žalovanou lze podle soudu skutečně přičíst k tíži žalované, neboť důvodem umístění věcí v areálu o tři dny déle bylo výlučně ono kapriciosní jednání jí samotné. Skutečnost, že na Slovensku je 1. 11. státním svátkem (odst. 114) není legitimním důvodem pro odepření součinnosti k vyklizení za situace, kdy žalobkyně měla v areálu osobu, která byla schopna tuto součinnost zajistit.

161. V rovině nekonkrétních úvah, odhadů a neurčitých tvrzení (a to i přes výslovnou výzvu poskytnutou žalované dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) však zůstalo její stanovisko, že průtahy ve stěhování způsobené žalobkyní činí dobu delší (např. měsíc – odst. 112). Nelze totiž přehlédnout, že jistou zvýšenou míru opatrnosti a s ní spojené formalizace postupu stěhování, kterou žalobkyně vyžadovala, způsobilo i jednání samotné žalované, resp. pana [jméno] [příjmení]. Ten totiž, jak bylo zjištěno, například svou neodbornou manipulací s automobily v rámci svépomocného stěhování způsobil, že došlo k nehodě a blíže neurčitým škodám na majetku (odst. 34). Nelze pak přehlédnout ani přinejmenším stejně formalistický přístup samotné žalované při adresování různých výzev pod hlavičkou jejího zástupce, podávání návrhů na nařízení předběžného opatření či různých nedůvodných udání jiným orgánům veřejné moci, ať už se jedná o stavební úřad či policii (odst. 26 až 41). Tím soud v žádném případě ani nenaznačuje, že by snad takové jednání žalované bylo v rozporu s právem, nýbrž jen uvádí na pravou míru tvrzení (či dokonce subjektivní přesvědčení) žalované o tom, že jedinou překážkou hladkého a rychlého vystěhování sbírky z areálu byl toliko tvrdošíjně formalistický přístup žalobkyně. Ve světle jednání obou účastníků, a tedy i žalované samotné a s ní spřízněných osob, se totiž nelze tendenci vztahy mezi účastníky spíše formalizovat nijak divit. Konečně soud přihlédl i k tomu, že areál byl sbírkou téměř kompletně zaplněn, jeho vystěhování tedy představovalo poměrně značný zásah do pokojného užívání areálu žalobkyní, a to s ohledem na množství techniky a lidí potřebných k vystěhování, jakož i dobu, po kterou byla žalobkyně ve svém vlastnickém právu omezena (odst. 108). Požadavek žalobkyně, aby měla jistou míru kontroly nad tím, jakým způsobem bude stěhování probíhat, je tedy zcela legitimní. [ulice] je představa žalované, že žalobkyně jako vlastník areálu musí bez dalšího akceptovat harmonogram stěhování nastavený stěhovací společností, a tedy přizpůsobený toliko ekonomickým zájmům této společnosti (např. stěhování od 6,00 hod každý den včetně víkendů a nejprve vozidla – odst. 111), a bez dalšího se mu přizpůsobit. Je totiž třeba vždy hledat rovnováhu mezi oprávněnými zájmy všech účastníků.

162. Stejně tak soud jako nedůvodnou vyhodnotil námitku žalované, že by se k tíži žalobkyně měl připočíst prostoj ve stěhování v době od [datum] do [datum] (odst. 115 a 117). Jedná se totiž o období související s Vánocemi, kdy po žalobkyni přítomnost v areálu a součinnost se stěhováním nelze spravedlivě požadovat. Konečně soud při zvažování této námitky přihlédl i k tomu, že některé dny se naopak do areálu nedostavila stěhovací společnost, a to aniž by to žalobkyni, která byla připravena poskytovat součinnost, dopředu sdělila (odst. 116).

163. Na základě všech shora uvedených argumentů soud provedl výpočet částky odpovídající bezdůvodnému obohacení na straně žalobkyně. S ohledem na relativní složitost tohoto výpočtu jej soud vyjadřuje následující tabulkou: č.; Dny; Sazba (Kč); Rozměry (m2); Za místnost; Odpočet; Po odečtení uvolnění 1; 268; 5,60; 38,2; 1 911,02 Kč; 0; 1 911,02 Kč 2; 268; 5,60; 8,5; 425,23 Kč; 0; 425,23 Kč 3; 268; 5,60; 21,5; 1 075,57 Kč; 0; 1 075,57 Kč 4; 179; 27,20; 563,7; 91 484,75 Kč; 25 188,38 Kč; 66 296,37 Kč 25; 268; 53,60; 27,6; 13 215,62 Kč; 0; 13 215,62 Kč 27; 268; 53,60; 13,3; 6 368,39 Kč; 0; 6 368,39 Kč 28; 268; 53,60; 14,1; 6 751,46 Kč; 0; 6 751,46 Kč 29; 268; 53,60; 37,3; 17 860,23 Kč; 0; 17 860,23 Kč 30; 268; 53,60; 7,8; 3 734,85 Kč; 0; 3 734,85 Kč 34; 268; 53,60; 10; 4 788,27 Kč; 0; 4 788,27 Kč 35; 221; 53,60; 268,9; 106 176,06 Kč; 366,14 Kč; 95 228,93 Kč 36; 221; 53,60; 159,9; 63 137,05 Kč; 382,90 Kč; 62 754,15 Kč 39; 268; 5,60; 26,9; 1 345,72 Kč; 0; 1 345,72 Kč 40; 268; 5,60; 3,3; 165,09 Kč; 0; 165,09 Kč 41; 268; 5,60; 12,4; 620,33 Kč; 0; 620,33 Kč 42; 268; 5,60; 22,1; 1 105,59 Kč; 0; 1 105,59 Kč 43; 268; 5,60; 10; 500,27 Kč; 0; 500,27 Kč 44; 268; 5,60; 16,5; 825,44 Kč; 0; 825,44 Kč 45; 268; 53,60; 111,2; 53 245,53 Kč; 0; 53 245,53 Kč 47; 268; 53,60; 21,1; 10 103,24 Kč; 0; 10 103,24 Kč 48; 268; 53,60; 10,9; 0 Kč; 0; 0 Kč 54; 268; 53,60; 50,9; 0 Kč; 0; 0 Kč 59; 268; 43,20; 46,1; 17 790,91 Kč; 1 526,83 Kč; 16 264,08 Kč 60; 268; 43,20; 82,7; 31 915,58 Kč; 0; 31 915,58 Kč 64; 268; 43,20; 89,5; 34 539,84 Kč; 0; 34 539,84 Kč 66; 268; 43,20; 90; 34 732,80 Kč; 0; 34 732,80 Kč 69; 268; 43,20; 89,2; 34 424,06 Kč; 0; 34 424,06 Kč 74; 268; 43,20; 91,4; 35 273,09 Kč; 0; 35 273,09 Kč 75; 268; 43,20; 54,4; 20 994,05 Kč; 0; 20 994,05 Kč 76; 268; 43,20; 9,2; 3 550,46 Kč; 0; 3 550,46 Kč 78; 268; 43,20; 347,9; 134 261,57 Kč; 0; 134 261,57 Kč 79; 268; 43,20; 36,3; 14 008,90 Kč; 0; 14 008,90 Kč 80; 268; 5,60; 42,4; 2 121,13 Kč; 0; 2 121,13 Kč 81; 268; 5,60; 38,3; 1 916,02 Kč; 0; 1 916,02 Kč 82; 268; 43,20; 92,5; 35 697,60 Kč; 0; 35 697,60 Kč 83; 268; 43,20; 19,6; 24 351,55 Kč; 0; 24 351,55 Kč 84; 268; 43,20; 54,7; 34 462,66 Kč; 0; 0 Kč 90; 268; 16,00; 41,7; 2 801,49 Kč; 0; 2 801,49 Kč 91; 268; 16,00; 37,5; 7 818,45 Kč; 0; 7 818,45 Kč 92; 268; 16,00; 40,5; 5 960,32 Kč; 0; 5 960,32 Kč 94; 268; 5,60; 40,8; 1 876,00 Kč; 0; 1 876,00 Kč 95; 268; 5,60; 82,6; 2 026,08 Kč; 0; 2 026,08 Kč 96; 268; 5,60; 49; 2 041,09 Kč; 0; 2 041,09 Kč 97; 268; 5,60; 54,2; 4 132,20 Kč; 0; 4 132,20 Kč 98; 268; 5,60; 82,3; 2 451,31 Kč; 0; 2 451,31 Kč 99; 268; 16,00; 33,2; 7 746,99 Kč; 0; 7 746,99 Kč 100; 268; 16,00; 25; 11 763,41 Kč; 0; 11 763,41 Kč 101; 268; 5,60; 19,6; 1 660,89 Kč; 0; 1 660,89 Kč 102; 268; 5,60; 54,7; 1 250,67 Kč; 0; 1 250,67 Kč ;;;;; celkem:; 823 901 Kč 164. K ní lze ještě podat následující vysvětlení. Sloupec„ Dny“ udává počet dnů užívání každé jednotlivé místnosti. Standardně žalobkyně u většiny místností (např. [číslo]) požadovala bezdůvodné obohacení za období od 3. 6. 2019 do 29. 2. 2020. Toto období představuje 271 dnů. Tato doba byla ponížena o 3 dny z důvodů prostoje způsobeného žalobkyní (viz odst. 160) na nejvýše 268. V případě některých místností vzala žalobkyně svou žalobu zpět (odst. 5 a násl.). Proto tedy např. u místnosti [číslo] činí počet požadovaných dnů k náhradě pouze 179. Sloupec„ Sazba“ uvádí měsíční sazbu obvyklého nájemného podle kategorie té které místnosti dle znaleckého posudku po snížení o 20% jakožto slevy z rozsahu (odst. 127 a 128). Ve sloupci„ Za místnost“ je proveden přepočet měsíční sazby na dny užívání konkrétní místnosti podle rozměrů každé z nich. U první místnosti tak částka např. odpovídá výpočtu: 38,2 m2 x 268 dnů x 5,60 Kč/m2/měsíc: 30 dnů/měsíc = 1 911,02 Kč (je počítáno pro zjednodušení se zaokrouhleným průměrem, že měsíc má 30 dnů).

165. Pokud jde o místnosti č. 48, 54 a 84, je uvedena částka nulová. V případě místnosti č. 48 je důvodem fakt, že žalobkyně ani přes výzvu soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neunesla své důkazní břemeno (§ 101 odst. 1 písm. b o. s. ř. a § 120 odst. 1 o. s. ř.) ohledně tvrzení, že tato místnost byla obsazena sbírkou, tedy užívána žalovanou (podrobně viz odst. 77 a 140). Ani po doplnění dokazování navrženými důkazy po tomto poučení neměl soud tvrzení žalobkyně za prokázané, o čemž žalobkyni opětovně poučil (viz shodně rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, publ. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 115/2012). Po tomto opětovném poučení žalobkyně již žádné důkazní návrhy neučinila. Pokud jde o místnosti č. 54 a 84, v nich se sbírka, jak vyplynulo z provedeného dokazování, nenacházela (odst. 78 a 93).

166. Sloupec„ Odpočet“ konečně uvádí částku, kterou soud odečetl v případě, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že místnost či její část byla před koncem žalovaného období vyklizena. Pokud jde o místnosti č. 4, 35 a 36 byla částka odpočtu vypočtena pomocí tabulek uvedených v odst. 58 a 66 a 68. Konkrétně tak např. v místnosti č. 36 bylo zjištěno, že v něm parkoval vůz„ [příjmení] [příjmení] otevřená“ a že k jeho odvozu došlo již 8. 1. 2020. Žalobkyně nárokovala však za celou tuto místnost náhradu až do [datum], tedy i za čtyři dny, kdy zde již tento automobil nestál. Po vynásobení rozměrů tohoto vozidla denní jednotkovou sazbou nájemného lze tedy získat částku odpovídající odpočtu částečné uvolnění plochy původně zabírané tímto vozidlem (v případě zmíněné„ [příjmení] [příjmení] otevřené“ 4 dny x 4,48 m2 x 53,60 Kč/m2/měsíc: 30 dnů/ měsíc = 32 Kč). Dále se odpočet týká místnosti č. 59, ohledně níž bylo zjištěno, že byla uvolněna již 6. 2. 2020 (odst. 121), tedy 23 dní před koncem žalovaného období.

167. Jako nedůvodnou shledal soud námitku žalobkyně, že i přes částečné uvolňování jednotlivých místností jí náleží náhrada za jejich užívání v celém rozsahu těchto místností, neboť je stejně nemohla využívat. Tento argument je v obecné rovně zcela správný, avšak soud přihlédl v tomto konkrétním případě ke specifikům posuzovaného případu. Konkrétně vzal v potaz, že sama žalobkyně areál užívala k pořádání akcí souvisejících s historickými vozidly a k uskladňování materiálu. Při pořádání těchto akcí parkovala jiná vozidla mezi vozy patřící do sbírky či tudy projížděla (odst. 37) Pokud se tedy místo v určitém prostoru areálu uvolnilo, mohla jej žalobkyně k tomuto účelu využívat, pročež se jeví požadavek, aby žalovaná hradila nájemné za celou místnost až do jejího úplného uvolnění v tomto konkrétním (a výjimečném) případě nedůvodným.

168. Žalovaná v průběhu celého řízení, pokud jde o uvolňovanou plochu areálu, často zdůrazňovala, že v souvislosti se znovuotevřením muzea (20. 4. 2019) došlo k vystěhování automobilů z předmětných prostor na dvůr či jiné volné plochy areálu (vytvoření oné uličky mezi vozy – odst. 37), z čehož vyvozovala, že místnosti nebyly v rozhodném období obsazeny tak, jak žalobkyně tvrdí. Ve stejném duchu opakovala, že některá vozidla byla v roce 2018 zapůjčena [anonymizováno] záchrannému sboru (odst. 106). Tato argumentace je však zcela mimoběžná. V rámci provedeného dokazování byl totiž stav obsazenosti areálu sbírkou zcela nepochybně zjištěn ve vztahu k datu pozdějšímu, tedy mnohem bližšímu počátku žalovaného období. Rozhodný byl především videozáznam ze srpna 2019 (odst. 141), na kterém je zaplnění hal auty zcela zřejmé, a dále svědectví svědků. Sám svědek [jméno] [příjmení] zcela jednoznačně tvrzení žalované o tom, že by byla ke dni 3. 6. 2019 odvezena jakákoliv větší část vozidel, popřel a naopak uvedl, že k tomuto datu (až na několik výjimek) byla v areálu sbírka umístěna tak, jako tomu bylo v dobách provozu muzea (odst. 52). Jakákoliv manipulace s vozidly v dobách dřívějších je tedy s ohledem na stav, který zde byl k počátku rozhodného (žalovaného) období, zcela bezpředmětná. Pokud skutečně došlo k nějakému přemisťování vozidel dne 20. 4. 2019, tak se jednalo o přemístění evidentně jen dočasné, které na stav areálu v žalovaném období nemůže mít vliv. Ve světle tohoto skutkového zjištění se tedy jeví tato argumentace žalované jako zcela účelová.

169. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že žalované vznikla povinnost uhradit žalobkyni podle § 2991 odst. 1 a § 2999 odst. 1 o. z. náhradu za neoprávněné užívání areálu v celkové výši 823 901 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalované dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzývala žalovanou k plnění postupně (viz odst. 47 až 50), úrok z prodlení jí tedy soud přiznal (v souladu s návrhem) vždy ve vztahu ke konkrétní výzvě po uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

170. K výše uvedenému soud ještě poznamenává, že při vyhlašování rozsudku došlo ke zjevné početní chybě, která se odrazila v protokolu o vyhlášení rozsudku. Konkrétně nebyl v případě odpočtů za odvezená vozidla do vzorce pro jejich výpočet započten koeficient plochy zabírané jednotlivými vozy, pročež bylo za každý automobil odečítáno jen v rozsahu 1 m2, čímž vyšla výsledná částka 847 625 Kč. Soud proto tuto zjevnou nesprávnost opravil a písemné vyhotovení rozsudku je proto současně opravným usnesením ve smyslu ust. § 164 o. s. ř. (k přípustnosti tohoto postupu viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2021, č. j. 18 Co 48/2021-73). To se týká pak logicky i jednotlivých částek, z nichž bylo požadováno příslušenství, jež soud vypočetl poměrně z částek obsažených v jednotlivých žalobách.

171. Výrokem III pak soud ve zbytku, tj. co do částky 2 601 428 Kč příslušenstvím (3 626 828 Kč – 197 755 Kč – 2 694 Kč – 1 050 Kč – 823 901 Kč = 2 601 428 Kč) žalobu zamítl.

172. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a odst. 3 o. s. ř. výrokem IV tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení poměrně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení. Soud vyšel primárně z toho, že rozhodnutí záviselo, pokud jde o výši plnění z velké části na znaleckém posudku. Konkrétně bylo třeba znalecky zkoumat jednak přesné rozměry celého areálu, kterou žalovaná sporovala, a jednak výši obvyklého nájemného. Pokud jde o rozměry areálu, je třeba přihlédnout k tomu, že žalobkyně zcela legitimně vycházela při stanovení plochy z nákresů zhotovených samotnou žalovanou, resp. jejím otcem. Nelze proto klást k tíži žalobkyně, když žalovaná tyto plány sama sporovala a trvala na provedení znaleckého posudku. Pokud jde o výši obvyklého nájemného, jedná se o typickou znaleckou otázku a situaci zcela přiléhavě odpovídající právě aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Argumentace žalované, že žalobkyně měla sama zadat znalecký posudek před zahájením řízení a z něj pak vypočíst žalovanou sumu, je nesprávná. Nelze navíc přehlédnout, že žalovaná, resp. její právní zástupce, v průběhu celého řízení sveřepě odmítali jakoukoliv dohodu o výši plnění opírající se i o znalecký posudek vyhotovený v řízení. Požadavek na žalobkyně na zpracování znaleckého posudku před zahájením řízení se tedy jeví jako ne zcela smysluplný i z hlediska případného předejití sporu samotného. Na druhou stranu však soud v rámci úvahy o poměru úspěchu a neúspěchu ve věci nepřehlédl, že v řízení bylo zjištěno, že některé místnosti byly vyklizeny před koncem žalovaného období, na což žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím. Tato část neúspěchu žalobkyně spočívající v částce, ohledně které vzala žalobkyně žalobu zpět (201 499 Kč), a částce představující součet odpočtů za postupné uvolňování nemovitosti žalobkyně (25 937 Kč) představuje úspěch žalobkyně. Pro spravedlivý výpočet poměru úspěchu a neúspěchu tedy soud porovnal tuto částku nikoliv původně požadovanými 3 626 828 Kč, nýbrž s částkou přiznaného nároku, a to s ohledem na výše uvedenou úvahu ohledně závislosti přiznaného plnění na znaleckém posudku. Úspěch žalobkyni tedy tvoří částka 823 901 Kč (78 %) a neúspěch pak částka 227 436 Kč (22 %). Proto soud přiznal žalobkyni jen 56 % z jeho celkových nákladů (78 – 22 = 56).

173. Tyto náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků v částce 181 342 Kč (62 670 Kč, 49 195 Kč, 27 697 Kč a 41 780 Kč v každém ze spojených řízení) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 051 337 Kč (ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2992/2016, součet přiznaného punkta 823 901 Kč částky zpětvzetí 201 499 Kč a částky odpovídající odpočtu za uvolnění místností 25 937 Kč – viz výše). Konkrétně pak odměna sestává: -) z částky 12 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., -) z částky 6 270 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 24. 9. 2019 (přiznána s ohledem na účelnost a stanovisko samotné žalobkyně pouze jednou), -) z částky 12 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (podání žaloby – opět pouze za jednu žalobu s ohledem na účelnost a stanovisko žalobkyně) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 1. 10. 2019, -) z částky 12 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření na č. l. 73) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 4. 2020, -) z částky 25 080 Kč (2 x 12 540 Kč) za účast na jednání soudu (14:15 - 16:50) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 14. 7. 2020, -) z částky 12 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření na č. l. 141) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 7. 2020, -) z částky 12 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření na č. l. 213) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 8. 2020, -) z částky 25 080 Kč (2 x 12 540 Kč) za účast na jednání soudu (14:20 - 18:35, avšak jen v rozsahu dvou úkonů s přihlédnutím ke stanovisku samotné žalobkyně) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 1. 9. 2020, -) z částky 12 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření na č. l. 235) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 29. 9. 2020, -) z částky 12 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření na č. l. 327) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 1. 2021, -) z částky 62 700 Kč (5 x 12 540 Kč) za účast na jednání soudu (13:00 - 21:30) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 12. 1. 2021, -) z částky 25 080 Kč (2 x 12 540 Kč) za účast na jednání soudu (9:00 - 12:47) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 18. 2. 2021, -) z částky 12 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření na č. l. 369) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 2. 2021, -) z částky 12 540 Kč za účast na jednání soudu (13:00 - 15:06, avšak jen v rozsahu jednoho úkonu s přihlédnutím ke stanovisku samotné žalobkyně ve vztahu k přesáhnutí dvou hodin jen o šest minut) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 13. 4. 2021 a -) z částky 6 270 Kč za účast na jednání soudu, při kterém došlo jen k vyhlášení rozsudku dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. dne 20. 4. 2021, tj. 21 x 12 540, což činí 263 340 Kč včetně patnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (za jedno jednání přesahující dvě hodiny náleží paušální náhrada jen jednou) dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 267 840 Kč ve výši 56 246 Kč. Dále náklady tvoří zaplacená záloha na náklady spojené s provedením důkazu dle § 141 odst. 1 o. s. ř. v částce 80 000 Kč. Pro úplnost soud ještě dodává, že nepřiznal žalobkyni s ohledem na účelnost ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu za úkony spojené se zjevně nedůvodnými návrhy na vydání předběžného opatření. Celkové náklady žalobkyně tedy činí 585 428 Kč. Z nich pak soud, jak je vysvětleno výše, přiznal 56 %, tj. částku 327 840 Kč.

174. O náhradě nákladů státu soud rozhodl výroky V a VI podle § 148 o. s. ř. Náklady státu tvoří svědečné, které nebylo pokryto zálohou, ve výši 292 Kč Tyto náklady soud rozdělil mezi účastníky podle shora uvedeného poměru úspěchu (22: 78), pročež žalobkyni uložil zaplatit částku 64 Kč a žalované 228 Kč (k opravě zjevné chyby v počtech při vyhlášení, která se promítla i do tohoto poměru viz odst. 170).