55 C 402/2019-152

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Petrem Fabianem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neexistence věcného břemene a o vyklizení takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá, aby bylo určeno, že žalovaný nemá právo věcného břemene užívání, zapsané v katastru nemovitostí pod číslem řízení [anonymizováno] [číslo], spočívající v právu užívání pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] ([část obce]) a pozemku parc. [číslo] to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na [anonymizována dvě slova] [rok], pro [katastrální uzemí], [územní celek], zamítá.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá, aby byl žalovaný povinen vyklidit z pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] ([část obce]) a pozemku parc. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na [anonymizováno] č. [rok], pro [katastrální uzemí], [územní celek]: a) klavír [název] (pianino), b) rozkládací gauč s šedým čalouněním, c) konferenční stolek dřevěný černý, d) sestavu nábytku s dýhovaným povrchem v tmavě hnědé úpravě, skládající se z šatní skříně dvoudveřové, prosklené komody se zásuvkami, knihovničky s otevřenými regály, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 16 335,43 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že žalovaný nemá právo věcného břemene užívání, zapsané v katastru nemovitostí pod číslem řízení [anonymizováno] [číslo], spočívající v právu užívání pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] ([část obce]) a pozemku parc. [číslo] to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na [anonymizováno] č. [rok], pro [katastrální uzemí], [územní celek] (dále jen„ nemovitosti“). Zároveň se žalobkyně žalobou domáhala vyklizení věcí žalovaného z předmětných nemovitostí, tak jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. [Anonymizovaný odstavec.]

3. Předmětná smlouva o zřízení věcného břemena je také dle názoru žalobkyně neplatná pro neurčitost. V čl. II. bod 3 smlouvy o zřízení věcného břemene je uvedeno, že věcné břemeno je pro oprávněného zřízeno pro bydlení a užívání ostatních nemovitostí v odst. 1 v dále uvedeném rozsahu, nicméně rozsah věcného břemene či rozsah bydlení ani užívání není uveden a tento nedostatek není odstraněn ani uvedením„ pro účely svého podnikání a výkonu správy“, kterážto věta obsahuje maximálně obsah a nikoli rozsah věcného břemene. Ve smlouvě není uvedeno jakého druhu podnikání se má užívání týkat, ani k jakému výkonu správy má užívání sloužit. Chybí také v jaké vymezené části se má nemovitost užívat a zda se jedná o užívání výhradní.

4. Dále žalobkyně namítala, že na základě smlouvy o zřízení věcného břemene vzniklo žalovanému za trvání manželství právo bydlení v domě ve vlastnictví žalobkyně a nikoliv právo výlučného bydlení ve vztahu k bytu, jak tvrdí žalovaný ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. S ohledem na skutečnost, že manželství bylo rozvedeno, mělo by se toto právo bydlení podle § 768 obč. zák. zrušit anebo by se mělo rozhodnout o povinnosti žalovaného se z domu vystěhovat podle § 769 obč. zák., neboť právo žalobkyně je silnější než právo žalovaného vyplývajícího z věcného břemene. [Anonymizovaný odstavec.]

6. Žalobkyně se původně domáhala žalobou, aby soud uložil žalovanému i povinnost zdržet se dalšího užívání, jakož i vstupu na pozemek p. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], nicméně v tomto rozsahu bylo řízení z důvodu zpětvzetí žalobkyně částečně zastaveno usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2022, č. j. [číslo jednací]. [Anonymizovaný odstavec.]

8. Z notářského zápisu sepsaného dne 14. 8. 2012 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], [spisová značka] soud zjistil, že účastnici uzavřeli dohodu o zúžení společného jmění manželů.

9. Ze smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 31. 12. 2012 ([číslo] příloh žalovaného) soud zjistil, že žalobkyně v čl. II bod 3 smlouvy zřídila pro žalovaného věcné břemeno bydlení v domě [adresa] a užívání ostatních předmětných pozemků na [anonymizováno] [rok] v k. ú. [část obce], [územní celek] v dále uvedeném rozsahu. Dále je v tomto ustanovení smlouvy uvedeno, že žalovaný je oprávněn užívat všechny uvedené nemovitosti včetně jejich příslušenství pro účely svého podnikání a výkonu správy. Žalovaný dle čl. II bod 4 smlouvy toto právo odpovídající věcnému břemenu přijímá a žalobkyně je povinna toto právo trpět. Smlouva byla dle čl. III. smlouvy uzavřena na dobu neurčitou a věcné břemeno bylo zřízeno bezplatně. [Anonymizovaný odstavec.]

11. Z potvrzení o vykázání ze dne 10. 12. 2016, [číslo jednací] ([číslo] příloh žalobkyně) soud zjistil, že žalovaný byl vykázán Policií ČR ze společného obydlí na adrese [adresa žalobkyně]. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

14. Z rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizována tři slova], ze dne 16. 7. 2019, č. j. [spisová značka] (č. 8 příloh žalovaného) soud zjistil, že rozhodnutí [územní celek] - [anonymizována tři slova] [část obce] ze dne 29. 3. 2019, č. j. [spisová značka] bylo zrušeno a vráceno k novému projednání. [Anonymizovaný odstavec.]

16. Z usnesení [územní celek], [anonymizována tři slova] [část obce] ze dne 23. 8. 2019, č. j. [spisová značka] ([číslo] příloh žalovaného) soud zjistil, že bylo zastaveno řízení o přestupku, kterého se měl dopustit žalovaný tím, že řekl žalobkyni, že ji zabije, neboť toto také nebylo prokázáno.

17. Z protokolu o ústním jednání ze dne 25. 3. 2019 u [anonymizováno 8 slov], č. j. [spisová značka] ([číslo] příloh žalobkyně) soud zjistil, že se žalobkyně dostavila k [anonymizováno] a zde uvedla, že dochází k útokům na její osobu ze strany manžela, který se odmítá odstěhovat ze společného obydlí, přestože má vlastní byt. Měl ji vulgárně nadávat, být agresivní a dělat naschvály. Žalobkyně požádala [anonymizováno] o sepsání návrhu na předběžné opatření k ochraně před domácím násilím. [Anonymizovaný odstavec.]

19. Z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2019, č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že byla žalovanému uložena povinnost zdržet se vstupu do domu na adrese [adresa žalobkyně], jakož i do bezprostředního okolí do vzdálenosti 50 m od vstupních dveří a obvodových zdí nemovitosti a zdržet se setkávání a navazování kontaktů s žalobkyní po dobu 1 měsíce, počínaje dnem 31. 5. 2019. Jako podklad sloužil záznam o vykázání policie ČR [číslo jednací], kdy soud měl za osvědčené, že k vystupňování agresivity došlo v souvislosti s rozvodem manželství a v souvislosti s chováním odpůrce dne 21. 5. 2019, kdy navrhovatelka požádala o pomoc policii.

20. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2019, č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2019, č. j. [číslo jednací] bylo zrušeno a řízení bylo zastaveno pro překážku věci rozhodnuté, neboť návrhu na vydání předběžného opatření bylo vyhověno usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2019, č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2019, č. j. [číslo jednací].

21. Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2019, č. j. [číslo jednací] (č. 4 příloh žalobkyně) soud zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno. Příčinou rozvratu manželství byly problémy ve vzájemné komunikaci, vzájemná averze a neochota pokračovat v manželství. V odůvodnění je uvedeno, že manželé spolu již 6 měsíců nežijí. Z návrhu žalobkyně na rozvod manželství ze dne 14. 3. 2019 (č. l. 1 spisu sp. zn. [spisová značka] a č. 2 příloh žalobkyně) soud zjistil, že žalobkyně uvedla, že s manželem déle než 6 měsíců nežije. Z vyjádření žalovaného k návrhu na rozvod manželství ze dne 2. 4. 2019 (č. l. 8 spisu vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že se manžel od manželky vystěhoval v listopadu 2018. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

24. Z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2019, č. j. [číslo jednací] (č. 5 příloh žalobkyně) soud zjistil, že bylo vydáno předběžné opatřením, kterým byla žalovanému uložena povinnost zdržet se vstupu do domu na adrese [adresa žalobkyně] a do bezprostředního okolí a zdržet se setkávání a kontaktování s navrhovatelkou po dobu jednoho měsíce. Okresní soud v Ostravě zde dospěl k závěru, že bylo osvědčeno, že žalovaná byla v období od 17. 7. 2019 do 26. 7. 2019 třikrát fyzicky napadena a byla označována hanlivými výrazy. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

27. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 24. 6. 2019 (č. l. 3 verte spisu) soud zjistil, že žalobkyně je zapsána na [anonymizováno] [rok] v k. ú. [část obce] jako vlastník pozemku p. [číslo] budovy [adresa] – rod. dům, která stojí na pozemku p. [číslo] které měla nabýt na základě darovací smlouvy [anonymizováno] [číslo]. K pozemkům p. [číslo] se váže věcné břemeno užívání ve prospěch žalovaného, které vzniklo na základě bezúplatné smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 31. 12. 2012 (č. řízení [anonymizováno] [číslo]). [Anonymizovaný odstavec.]

29. Z reakce na výzvu ze dne 28. 6. 2019 (č. l. 41 spisu) soud zjistil, že žalovaný odmítl právní konstrukci, že by předmětné věcné právo šlo darovat a že by mohl být takový dar odvolán. Žalovaný také vyzval žalobkyni k vyklizení předmětné nemovitosti.

30. Z návrhu žalobkyně ze dne 17. 7. 2019 (č. 3 příloh žalovaného) v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobkyně vzala svůj návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření nařízeného usnesením Okresního soudu v Ostravě dne 31. 5. 2019, č. j. [číslo jednací] zpět. [Anonymizovaný odstavec.]

32. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2019, č. j. [číslo jednací] ([číslo] příloh žalovaného) soud zjistil, že usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2019, č. j. [číslo jednací] bylo změněno tak, že návrh navrhovatelky na vydání předběžného opatření, aby žalovaný byl povinen se zdržet vstupu do domu na adrese [adresa žalobkyně] a jeho bezprostředního okolí a aby se zdržel kontaktování a setkávání s navrhovatelkou, byl zamítnut. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že je to kvůli tomu, že bylo zjištěno, že účastníci spolu fakticky nebydlí.

33. Z návrhu žalobkyně ze dne 17. 7. 2019 (č. l. 26 spisu vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že žalobkyně vzala zpět návrh na prodloužení trvání předběžného opatření podle § 410 z. ř. s. s ohledem na obsah usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2019, č. j. [číslo jednací]. [Anonymizovaný odstavec.]

35. Z žaloby ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že se žalovaný v tomto řízení domáhá vyklizení žalobkyně s jejím synem z předmětné nemovitosti s argumentací, že se v případě předmětného věcného břemene má jednat o břemeno zřízené výlučně ve prospěch žalovaného, vylučující užívání nemovitosti žalobkyní.

36. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu:

37. Žalobkyně je vlastnicí pozemku p. [číslo] budovy [adresa] – rod. dům, která stojí na pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek].

38. Dne 14. 8. 2012 účastníci uzavřeli dohodu o zúžení společného jmění manželů. Následně dne 31. 12. 2012 žalobkyně s žalovaným za trvání jejich manželství uzavřela smlouvu o zřízení věcného břemene bydlení ve prospěch žalovaného v domě [adresa] a užívání pozemků parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek]. Žalovaný byl dle smlouvy oprávněn užívat všechny nemovitosti pro účely svého podnikání a výkonu správy. Smlouva byla uzavřena bezplatně a na dobu neurčitou. Toto věcné břemeno bylo vloženo do katastru nemovitostí v rámci řízení č. [anonymizováno] [číslo]. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

41. Incident ze dne 21. 5. 2019 byl předmětem přestupkového řízení, nicméně nebyl žalovanému prokázán a řízení o přestupku bylo z tohoto důvodu usnesením [územní celek], [anonymizována tři slova] [část obce] ze dne 23. 8. 2019, č. j. [spisová značka] [anonymizováno] zastaveno.

42. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2019, č. j. [číslo jednací]. Ke dni rozvodu účastníci nevedli společnou rodinnou domácnost. [Anonymizovaný odstavec.]

44. Žalovaný písemně odmítl právní konstrukci, že by předmětné věcné právo šlo darovat a že by mohl být takový dar odvolán a vyzval žalobkyni k vyklizení předmětné nemovitosti a následně podal žalobu na vyklizení žalobkyně a jejího syna z předmětných nemovitostí, která je vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

45. Zde je nutné s ohledem na tvrzení žalobkyně uvést, že k zániku darovacího vztahu dochází na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru. I pro tento jednostranný adresný právní úkon platí, že musí splňovat náležitosti požadované občanským zákoníkem pro právní úkony obecně (§ 34 a násl.), tedy i náležitosti projevu vůle ve smyslu jeho určitosti (§ 37 odst. 1 obč. zák.). K platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák., nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 33 Odo 936/2006).

46. Okruh sporných skutečností, které jsou pak předmětem dokazování, je dán označením (identifikací) závadného chování obdarovaného vůči dárci ve výzvě k vrácení daru. Chování, pro které dárce obdarovaného nevyzval k vrácení daru, je z hlediska opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku právně irelevantní. Pokud dárce v rámci právního úkonu směřujícího k vrácení daru uvede nekonkretizované obecné tvrzení, toto nemůže být předmětem dokazování (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3643/2012, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2022, 33 Cdo 369/2022, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011).

47. S ohledem na výše uvedené a na obsah úkonu žalobkyně (dárce) směřujícího k vrácení daru (odstoupení od smlouvy o věcném břemeni ze dne 28. 6. 2019) je zjevné, že předmětem dokazování mohl být maximálně incident ze dne 21. 5. 2019, navazující na vykázání ze společného obydlí Policií ČR a rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2019, č. j. [číslo jednací] o předběžném opatření podle § 405 z. ř. s., kteréžto skutečnosti jsou určitým způsobem konkretizovány v právním úkonu směřujícím k vrácení daru. Ve zbylém rozsahu, tj. fyzické napadání od roku 2016 či„ zhoršená a neúnosná situace“, je odstoupení žalobkyně od smlouvy o věcném břemeni ze dne 28. 6. 2019 pro neurčitost podle § 37 odst. 1 obč. zák. neplatné, neboť v této části vůbec nevyplývá konkrétní obsah, časový rozsah, intenzita ani frekvence vytýkaného jednání žalovaného.

48. Soud si je přitom vědom, že žalobkyně v rámci svých tvrzení uváděla i jiné fyzické a verbální útoky žalovaného vůči žalobkyni a její matce a že tato tvrzení by mohla být relevantní za situace, že by teoreticky byl učiněn úkon směřující k vrácení daru, který by byl součástí žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001). V tomto případě ovšem žaloba úkon směřující k vrácení daru neobsahuje a výslovně dovozuje ukončení darovacího vztahu od úkonu vrácení daru – odstoupení od smlouvy o věcném břemeni ze dne 28. 6. 2019. Soud se proto s ohledem na výše uvedené tvrzenými útoky žalovaného, které nebyly uvedeny v odstoupení od smlouvy o věcném břemeni ze dne 28. 6. 2019, v rámci závěrů o skutkovém stavu pro irelevantnost, nezabýval.

49. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu u jednání dne 8. 2. 2023 podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení, že v právním jednání žalobkyně směřujícím k vrácení daru konkretizovala skutečnosti, z nichž vyplývá, že chování žalovaného dosahovalo intenzity hrubého porušení dobrých mravů, požádala o poskytnutí lhůty s tím, že navrhla výslechy žalobkyně, její matky [jméno] [celé jméno žalobkyně] a syna žalobkyně [jméno] [příjmení]. Soud žalobkyni tuto lhůtu neposkytl, neboť těmito důkazy nebylo možné prokázat tvrzení žalobkyně o konkretizaci chování v rozporu s dobrými mravy za situace, kdy jediný konkrétní incident v odstoupení od smlouvy o věcném břemeni ze dne 28. 6. 2019 byl incident ze dne 21. 5. 2019, který dle popisu v odstoupení od smlouvy o věcném břemeni ze dne 28. 6. 2019 sám o sobě nemůže dosahovat intenzity hrubého porušení dobrých mravů. Navíc žalobkyně v rámci úředního záznamu PČR o vykázání ze dne 22. 5. 2019, [číslo jednací] výslovně uvedla, že při tomto incidentu nebyla nijak zraněna, matka ani syn žalobkyně tomuto incidentu dle úředního záznamu přítomni nebyli a přestože byl předmětný incident předmětem přestupkového řízení, tento přestupek žalovanému prokázán nebyl.

50. S ohledem na výše uvedené byl skutkový stav pro rozhodnutí ve věci dostatečně zjištěn a soud proto zamítl pro nadbytečnost následující důkazní návrhy účastníků: neurčitými policejními záznamy o podaných vysvětleních, výslechy žalobkyně a svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení].

51. Podle § 35 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

52. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

53. Podle § 118 odst. 1 obč. zák. předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.

54. Podle § 628 odst. 1 obč. zák. darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá.

55. Podle § 630 obč. zák. dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

56. Podle § 768 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení.

57. Podle § 769 o. z., zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost stejné, popřípadě společné právo, a manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

58. Podle § 1042 o. z., vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

59. Podle § 3028 odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

60. Podle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

61. Co se právního hodnocení věci týče, nepovažuje soud nároky žalobkyně za důvodné. Na kritéria vzniku, určitosti a povahy věcného břemene bydlení a užívání jako daru a na kritéria důvodnosti odvolání daru pro nevděk přitom soud v souladu s § 3028 o. z., aplikoval úpravu obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019).

62. Soud se nejprve zabýval základní námitkou žalobkyně, která tvrdila, že smlouva o věcném břemeni byla neurčitá a tudíž podle § 37 odst. 1 obč. zák. neplatná. Soud tento názor žalobkyně nesdílí. Smlouva o věcném břemeni dostatečně určitě uvedla, že žalovaný má právo bydlení v domě [adresa] a právo užívání ostatních pozemků s tím, že užívat všechny tyto nemovitosti může pro účely svého podnikání a výkonu správy. Rozsah užívání předmětných nemovitostí je tudíž dostatečně konkretizován a podle názoru je možné rozsah užívání specifikovat i účelem podnikání a výkonu správy. Pokud není podnikání a správa dále konkretizována, je určité, že žalovaný může využívat nemovitosti k jakékoliv podnikatelské činnosti a stejně tak není omezen v jejich správě, a to v jejich celém rozsahu. Skutečnost, že smluvní strany tato práva žalovaného nijak neomezily, nemůže mít vliv na jejich určitost. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí, v průběhu manželství s žalovaným nemovitosti užívala a nemovitosti užívá i nadále, nemá soud ani pochybnosti o tom, že právo žalovaného užívat nemovitost, nemůže být vykládáno podle § 35 odst. 2 obč. zák. jako právo výhradní, neboť je zjevné, že toto nemohla být vůle stran při uzavírání smlouvy o věcném břemeni. Stran požadavků určitosti ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. proto smlouva o věcném břemeni obstojí a tento právní úkon považuje soud za platný.

63. V návaznosti na hlavní námitku žalobkyně, která tvrdila, že věcné břemeno zaniklo, neboť darovací smlouva o věcném břemeni zanikla (žalobkyně tvrdila, že k zániku došlo podle § 2072 odst. 1 o. z., nicméně jak je uvedeno v bodu 61 rozsudku soud v tomto případě aplikoval § 630 obč. zák.), se soud nejprve zabýval otázkou, zda je vůbec možné věcné břemeno užívání a bydlení darovat darovací smlouvou podle § 628 odst. 1 obč. zák., neboť toto zpochybnila žalovaná. Předmětem daru přitom může právo, popř. vše, co má majetkový význam, pokud to jejich povaha připouští (srov. ŠKÁROVÁ, Marta. § 628 (Vymezení pojmu). In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milana kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1792, marg. č. 2). Podle názoru soudu věcné břemeno bydlení a užívání jako věcné právo má nepochybně majetkový význam a jeho povaha připouští být nejen předmětem občanskoprávních vztahů ve smyslu § 118 odst. 1 obč. zák., ale i předmětem darování podle § 628 odst. 1 obč. zák. I kdyby tomu tak nebylo, tak podle názoru soudu lze na tuto situaci ustanovení o darovací smlouvě aplikovat analogicky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 266/2005, ŠKÁROVÁ, Marta. § 628 (Vymezení pojmu). In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milana kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1792, marg. č. 2). Soud proto dospěl k dílčímu závěru, že smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 31. 12. 2012 je darovací smlouvou podle § 628 odst. 1 obč. zák.

64. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda byly naplněny podmínky pro vrácení daru pro chování žalovaného vůči žalobkyni v hrubém rozporu s dobrými mravy pro nevděk ve smyslu § 630 obč. zák. V případě hrubého porušení dobrých mravů, se přitom musí jednat o porušení značné intenzity, nebo porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Musí jít o takové chování obdarovaného vůči dárci či jeho rodině, které lze objektivně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, za nichž k němu došlo, posoudit jako hrubé porušení mravních a etických norem společnosti. Rozhodující je hledisko objektivní, nikoliv jen subjektivní pocity dárce. (srov. ŠKÁROVÁ, Marta. § 630 (Vrácení daru). In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milana kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1800–1801, marg. č. 5, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011).

65. Z výše uvedených důvodů (body 43-48 rozsudku) posuzoval soud pouze jednání žalovaného, které bylo dostatečně konkretizováno v odstoupení od smlouvy o věcném břemeni ze dne 28. 6. 2019 a dospěl k závěru, že v právním úkonu směřujícím k vrácení daru popsané jednání nedosahuje intenzity hrubého porušení dobrých mravů. V rámci toho právního úkonu byl totiž identifikován pouze incident ze dne 21. 5. 2019, při kterém měl žalovaný mrštit žalobkyni o stěnu tak, že se uhodila do hlavy a následně ji otevřenou dlaní udeřit do obličeje. Tento osamocený incident sám o sobě nemůže intenzitu hrubého porušení dobrých mravů naplnit, obzvlášť za situace kdy žalobkyně v rámci úředního záznamu PČR o vykázání ze dne 22. 5. 2019, [číslo jednací] výslovně uvedla, že neměla z tohoto incidentu žádné zranění. Na tomto závěru ničeho nemění skutečnost, že v rámci právního úkonu směřujícího k vrácení daru žalobkyně konkretizovala, že byl žalovaný vykázán ze společného obydlí s žalobkyní Policií ČR, a že bylo dále rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2019, č. j. [číslo jednací] o povinnosti žalovaného zdržet se vstupu do domu na adrese [adresa žalobkyně], jakož i do bezprostředního okolí do vzdálenosti 50 m od vstupních dveří a obvodových zdí nemovitosti a zdržet se setkávání a navazování kontaktů s žalobkyní po dobu 1 měsíce, počínaje dnem 31. 5. 2019 Tyto úkony Policie ČR a soudu totiž nelze považovat za chování žalovaného. Policie ČR v rámci vykázání vycházela pouze z tvrzení žalobkyně a soud rozhodující o návrhu na předběžné opatření v rámci svého rozhodnutí, které bylo následně pro nedostatek podmínek řízení zrušeno, skutečnosti neprokazoval, nýbrž pouze osvědčoval. Nelze také odhlédnout od skutečnosti, že incident ze dne 21. 5. 2019 byl předmětem přestupkového řízení, které bylo zastaveno z důvodu, že toto jednání nebylo žalovanému prokázáno.

66. S ohledem na tyto skutečnosti, nebyly naplněny podmínky pro odvolání daru ve smyslu § 630 obč. zák. Smlouva o věcném břemeni ze dne 28. 6. 2019 je tak nadále platným a účinným právním úkonem a žalovaný je oprávněn v rozsahu oprávnění z věcného břemene nemovitosti nadále užívat.

67. Co se další námitky žalobkyně, že by věcné břemeno mělo být zrušeno podle § 768 obč. zák., týče, soud nezastává názor žalobkyně, že by se v případě předmětného věcného břemene mělo jednat o stejné či společné právo manželů. V tomto případě má podle názoru soudu každý samostatné právo užívat nemovitost na základě jiného právního titulu a v jiném rozsahu. Žalobkyně užívá předmětné nemovitosti na základě vlastnického práva, které je omezeno rozsahem věcného břemene, které bezplatně poskytla žalovanému. Žalovaný užívá předmětné nemovitosti na základě věcného břemene, které mu umožňuje je užívat k bydlení, podnikání a správě. Právní tituly užívání žalobkyně a žalovaného přitom nemají žádnou souvislost se vznikem, ani zánikem manželství, a manželství na ně nemělo žádný vliv. Nejedná se tudíž o stejná práva ani o společná práva ve smyslu § 768 obč. zák. a předmětné věcné břemeno nelze tímto způsobem zrušit. Navíc nebyla naplněna ani podmínka existence rodinné domácnosti ke dni rozvodu manželství, která je pro možnou aplikaci § 768 obč. zák. obligatorní (srov. (HULMÁK, Milan. § 768 (Rozvod manželství a stejné nebo společné právo). In: HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 463, marg. č. 4). Konečně aplikaci tohoto ustanovení brání i skutečnost, že předmětem tohoto řízení není zrušení věcného břemene, ale určení jeho neexistence.

68. Stejně tak není možné uložit žalovanému povinnost vystěhovat se z předmětných nemovitostí podle § 769 o. z., neboť toto ustanovení řeší otázku bydlení manžela, jehož právo bydlet bylo závislé na právu druhého manžela, po zániku manželství rozvodem a v tomto případě, každý z účastníků užívá nemovitost na základě svého právního titulu (vlastnictví a věcné břemeno) nezávisle na sobě. I v tomto případě absentuje podmínka existence rodinné domácnosti ke dni rozvodu manželství nutná pro aplikaci tohoto ustanovení. (srov. HULMÁK, Milan. § 769 (Rozvod manželství a závislé právo). In: HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 470, marg. č. 1). Žalovaný navíc dle nesporných tvrzení účastníků v předmětných nemovitostech nebydlí, takže ho ani není možné vystěhovat.

69. S ohledem na výše uvedené proto soud ve výroku I. a II. tohoto rozsudku žalobu zamítnul.

70. O nákladech řízení rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 16 335,43 Kč, která představuje odměnu advokáta za úkony právní služby po 2 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věcí ze dne 30. 10. 2019, účast u jednání dne 8. 2. 2023) podle §§ 7, 9 a 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“), po 1 250 Kč (vyjádření k návrhu na změnu žaloby ze dne 3. 8. 2020, odvolání ze dne 9. 8. 2021, účast ze dne 31. 8. 202 na jednání, které nebylo zahájeno) podle §§ 7, 9 a 11 odst. 3 AT, 5x paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 AT, náhradu za promeškaný čas za 4 půlhodin po 100 Kč podle § 14 AT, náhradu cestovného právního zástupce žalobce za cestu z [obec] do [obec] a zpět (48 km, průměrná spotřeba 7,2 l / 100 Km, cena nafty 36,10 Kč, paušální náhrada 4,7 Kč 1 km) ve výši 350,36 Kč a 21% DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

Poučení