55 Co 312/2022- 186

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Ivy Hubáčkové a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci žalobkyně [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupené JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] proti žalované [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupené Mgr. [jméno] [jméno], advokátem sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 1/2021-151, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále náhradu nákladů řízení [částka].

2. Podle odůvodnění se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení předmětné částky s příslušenstvím z titulu uzavření smlouvy o dílo dne [datum], doplněné dodatkem [číslo] dne [datum] a dodatkem [číslo] dne [datum]. Z důvodu chování žalované žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne [datum], doručenému žalované [datum]. Důvodem odstoupení od smlouvy o dílo bylo nepřipravení a nepředání staveniště v ujednaném rozsahu a termínu, resp. ani v novém termínu sjednaném dodatkem [číslo]. Dále ze strany žalované nedošlo k předání pravomocného stavebního povolení v ujednaném termínu. Dodatek, který by nahrazoval sjednaný termín, uzavřen nebyl; dále žalobkyně odstoupila pro prodlení s úhradou zálohových faktur ze dne [datum], které nebyly uhrazené ani po předchozích výzvách. Smlouva o dílo tak zanikla dnem [datum]. Žalobkyně již uplatnila požadavek na uhrazení prací a některých dodávek, které vyúčtovala žalované postupem dle uzavřené smlouvy za říjen [rok] ve výši [částka], k tomu 2 % generální režie zhotovitele stavby ve výši [částka]. Tato částka žalobkyni jí byla přiznána, a uhrazena na základě rozsudku pro uznání v řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 176/2019. V důsledku písařské chyby nebyl žalobkyni přiznán úrok z prodlení ve výši [částka], jehož zaplacení se domáhá v daném řízení.

3. Dalším uplatněným nárokem v řízení byla úhrada prací spočívajících v řádném a úplném dokončení realizační projektové dokumentace, jejíž zhotovení smlouva o dílo předpokládala před převzetím stanoviště a zahájení stavebních prací; dále úhradu prací spočívajících v přepravě vrtné soupravy na staveniště za účelem založení stavby dne [datum]; práce spočívající v připojení staveniště na elektrickou síť ve dnech [datum] - [datum]; úhradu prací spočívajících ve zřízení stavebních buněk provedené subdodavatelem [právnická osoba] na základě objednávky žalobkyně ze dne [datum]; poměrnou část režie GZS jako paušální úhradu nákladů žalobkyně související s prováděním díla, a dále úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z celkem částky [částka] od [datum] do zaplacení – marné uplynutí lhůty stanovené předžalobní výzvou.

4. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s argumentací, že smlouva o dílo byla ukončena z její strany pro závažné porušení povinností žalobkyně, která nedodala korporátní záruku své mateřské [právnická osoba] SE za řádné splnění díla. Tímto jednáním zapříčinila, že žalovaná si nemohla zajistit bankovní financování díla v konfiguraci s tímto konkrétním generálním zhotovitelem stavby a žalované způsobila nemalou majetkovou újmu. Smlouva o dílo a navíc byla žalované vnucena v časové tísni, je nevyvážená pokud jde o možnosti odstoupit od smlouvy. Odstoupení žalobkyně je neplatné, neboť smlouva již neexistovala. Požadavky žalobkyně označila za irelevantní, neboť žalobkyně realizaci díla sama zcela zmařila nedodáním korporátní záruky a též nepřevzetím stanoviště.

5. Soud po provedeném dokazování, když zjistil, že žalovaná dlužnou částku neuhradila přes předžalobní výzvu žalobkyně, shledal aktivní i pasivní legitimaci účastníků, poté uplatněný nárok posoudil dle § [číslo], § 1968, § 1969, § 1977 zák. č. 89/2012 Sb. Dále vztah posuzoval dle § 2001 a § 2002 téhož zákona, když odkázal v tomto na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 32 Cdo 2484/2012.

6. Nejprve se soud zabýval odstoupením od smlouvy učiněné ze strany žalované, které bylo učiněno dříve, než odstoupení žalobkyně. Dospěl k závěru, že žalovaná řádně neodstoupila od smlouvy o dílo. Důvodem jejího odstoupení bylo porušení povinnosti dle čl. 6 [číslo] smlouvy, protože žalobkyně nepředložila korporátní záruku ve sjednané lhůtě do 30 dnů od uzavření smlouvy, tj. do [datum]. Porušení této povinnosti nebylo výslovně smluvně sjednaným důvodem pro vznik oprávnění žalované odstoupit od smlouvy. Rovněž tak soud s odkazem na § 2002 zák. č. 89/2012 Sb. neshledal, že by smlouva o dílo byla postavena tak, že by nepředložení korporátní záruky bylo podstatným porušením smlouvy. Odkázal na samotný obsah smlouvy, tj. na sjednané termíny pro splnění povinnosti ze strany žalované. Žalovaná měla povinnost uhradit první zálohovou fakturu do [datum], či předložit potvrzení financující banky o účelovém vázání finančních prostředků žalované na financování díla do [datum], tedy ještě před lhůtou pro předání korporátní záruky. Dále žalovaná měla předat staveniště do [datum], tedy stavební práce měly začít ke stejnému datu jako předání korporátní záruky. Z toho je očividné, že předložení korporátní záruky nebylo stěžejní pro zajištění financování díla ze strany žalované, jak namítala. Žalovaná se nadto dostala do prodlení s plněním smluvních povinností zaplatit zálohové faktury, což vyloučilo prodlení žalobkyně. Odstoupení od smlouvy o dílo pak nebylo učiněno bez zbytečného odkladu. Žalovaná porušení povinností žalobkyně poprvé namítla dne [datum] a k odstoupení se uchýlila až dne [datum], tedy více než měsíc a půl po sjednané lhůtě, přestože účastníci řízení spolu během tohoto období intenzivně komunikovali. Odstoupení od smlouvy mohla učinit v řádu dnů. Na tom nemůže nic změnit následující prohlášení budoucího nájemce průmyslové haly společnosti [právnická osoba] vystavené pro účely tohoto řízení, neboť tato společnost nebyla smluvní stranou posuzované smlouvy o dílo.

7. Dále soud posoudil platnost odstoupení od smlouvy žalobkyní, a dospěl k závěru, že toto bylo učiněno platně. Žalobkyně od smlouvy odstoupila na základě smluvně sjednaných důvodů dle čl. 2 [číslo], [číslo], [číslo], když doloženými důkazy bylo jednoznačně prokázáno, že ze strany žalované došlo k porušení uvedených smluvních povinností, tj. k nepřipravení a nepředání staveniště v ujednaném rozsahu a termínu, zároveň nebyl uzavřen dodatek stanovující nový termín předání stanoviště; nedošlo k předání pravomocného stavebního povolení v termínu určeném ve smlouvě a zároveň nebyl uzavřen dodatek stanovující nový termín předání pravomocného stavebního povolení; a pro neuhrazení zálohových faktur v době jejich splatnosti. Každým jednotlivým porušením povinností došlo ke vzniku oprávnění žalobkyně od smlouvy odstoupit, jak je zakotveno v čl. 11 smlouvy. Žalobkyně své oprávnění využila a v souladu se smluvním ujednáním od smlouvy odstoupila, což žalované řádně oznámila. V důsledku jednání žalobkyně smlouva o dílo zanikla ke dni [datum] – okamžikem doručení odstoupení od smlouvy žalované.

8. Soud v dalším právním hodnocení postupoval dle § 433 a § [číslo], § [číslo], § 1796 zák. č. 89/2012 Sb. Za nedůvodnou posoudil námitku časové tísně a nevyváženosti smlouvy, namítanou žalovanou. Účastníci vystupovali jako podnikatelé, kteří uzavřeli smlouvu při svém podnikání. Žalovaná tedy nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., ani se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy dle § [číslo] téhož (lichva). Námitky žalované navíc zůstaly pouze v obecné rovině, nebyly nijak dotvrzeny, natož prokázány. Soud v řízení nezjistil ani nic, na základě čeho by mohl uzavřít, že předmětná smlouva o dílo je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Rovněž nedůvodná byla námitka žalované, že žalobkyně požaduje nároky duplicitně s odkazem na řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 167/2019. V daném řízení žalobkyně uplatnila jiný nárok, tedy neuhrazenou část z položky GZS a RPD, které částečně žalovanou byly uhrazeny ve výši [částka] a [částka] na základě citovaného rozsudku. Uplatněné nároky žalobkyně specifikovala dostatečně určitě již ve svých žalobních tvrzení, i v doložených důkazech, včetně jejich výpočtu. V řízení žalobkyni řádně a věrohodně prokázala provedení všech nárokových prací i zajištění dodávky (RPD, přeprava vrtné soupravy na staveniště, připojení stanoviště na elektrickou síť, zřízení stavebních buněk), dále skutečnost, že tyto práce a dodávky byly plněním na základě smlouvy o dílo. Rovněž prokázala, že v plné výši uhradila svým subdodavatelům cenu za jimi provedené práce. Žalobkyně prokázala nárok představující paušální náhradu nákladů zhotovitele a řádně dotvrdila cenu ve výši [částka] za 8 měsíců, což vyplynulo ze smlouvy o dílo. Způsob poměrného výpočtu za období od října 2018 do [datum], tj. [částka] za tři měsíce provádění díla je v souladu se smlouvou.

9. Žalobkyně rovněž prokázala, že uvedené práce bylo potřebné učinit pro včasné provedení díla ještě před faktickým převzetím stanoviště s ohledem na sjednaný harmonogram prací. Postupovala v souladu se smluvním ujednáním, nadto zcela logicky, aby zabránila dalším prodlevám po převzetí stanoviště. Účelnost takových prací byla dána, a ani žalovaná se v průběhu času nevyjádřila nesouhlasně s prováděnými pracemi a dodávkami, naopak ze zápisu ve stavebním deníku vyplynula její součinnost. Žalobkyně měla od žalované i zřízen přístup na stanoviště, a to přes skutečnost, že k oficiálnímu převzetí stanoviště nedošlo. Tedy žalovaná s prováděním prací a dodávek před převzetím stanoviště souhlasila. Žalovaná svým jednáním nadále žalobkyni utvrzovala v přesvědčení, že dojde k uzavření dodatku [číslo] k faktickému předání staveniště. Žalobkyně po celou dobu jednala v domnění, že stavbu bude moci zahájit. Žalobkyně opakovaně a včasně informovala žalovanou o vznikajících nákladech, zcela konkrétně s vyjmenováním toho, jaké práce již byly učiněny (např. dovození pilotovací soupravy) a z jakého důvodu. Soud poukázal i na to, že staveniště nebylo převzato v řádném ani posunutém termínu výlučně z důvodů na straně žalované, která nebyla schopna ve stanovené době staveniště připravit, neboť nebyly provedené hrubé terénní úpravy.

10. Žalovaná dále namítala data vytvoření či změny datového souboru. Tuto námitku soud nepovažoval za relevantní, neboť žalobkyně prokázala zajištění úplné RPD ke dni [datum] uzavřenou smlouvou o dílo mezi ní a [právnická osoba], předávacím protokolem z téhož dne a pozdější datum vytvoření/změny u několika souborů projektové dokumentace, tak nebylo schopen narušit věrohodnost předání RPD k uvedenému dni v kompletní podobě. Za nedůvodnou soud hodnotil i námitku k dílčí projektové dokumentaci, neboť ta pro plnění ze smlouvy o dílo nebyla rozhodná. Rozhodná byla až celková RPD zpracovaná generálním projektantem, proti níž žalovaná žádné námitky neměla. Žalovaná, vyjma námitky data vytvoření či změny souborů při jednání dne [datum], k předložené RPD rovněž nevznesla žádné námitky. Soud poukázal na e-mail zástupce žalované ze dne [datum] k části RPD (skelet), dle kterého v RPD nenalezli nic, co by zakládalo pochybnosti o správnosti postupu zhotovitele a jeho projektanta. Žalovaná tedy měla možnost zkontrolovat část RPD již v listopadu 2018.

11. Za nedůvodnou soud hodnotil i námitku žalované, že došlo k poskytnutí shodného plnění ze strany některých subdodavatelů skutečnému zhotoviteli stavby, proto je nárok žalobkyně v této části nemravný. Tato námitka se netýká právního vztahu mezi účastníky. Právní vztah mezi žalovanou a skutečným zhotovitelem stavby a potažmo subdodavateli, není v daném řízení rozhodující a nemá žádný vliv na vznik nároku žalobkyně. Nárok žalobkyně není stavěn na ekonomické ztrátě jejích subdodavatelů, ale na čl. 11 smlouvy o dílo. Soud přisvědčil argumentaci žalobkyně, že pokud subdodavatelé zajistili projektovou dokumentaci i pro skutečné provádění stavby, nasvědčuje to maximálně o kompletnosti a použitelnosti RPD v uvedené části. Námitku pozdějšího data jednotlivých dohod o narovnání mezi žalobkyní a jejími subdodavateli, též soud neshledal jako důvodnou, neboť je logické, že k narovnání vztahů došlo až několik měsíců po odstoupení smlouvy o dílo, neboť vypořádání takových závazků nepředstavuje jednoduché úkony, které je možno učinit v rámci dnů či týdnů. Do uzavírání těchto dohod o narovnání žalovaná nemusela být zapojena, neboť nebyla jejich účastníkem. Absence žalované u uzavírání dohod, neměla jakýkoliv vliv na jejich věrohodnost.

12. V řízení pro vznik nároku bylo podstatné, zda byly provedeny práce a dodávky do [datum], což žalobkyně v řízení náležitě prokázala. RPD nemusela být finálně zpracována před převzetím stanoviště (námitka žalované), neboť pro toto zpracování byl stanoven termín [datum] - [datum], a staveniště mělo být původně převzato [datum], na základě dodatku [číslo] pak [datum]. S ohledem na to žalobkyni vznikl nárok na úhrady žalovaných nároků ve smyslu uzavřené smlouvy o dílo. Žalobkyni přísluší úhrada nákladů vynaložených na zhotovení RPD v části, kterou dosud žalovaná neuhradila, tj. celkem [částka] a [částka] odpovídající zaplacené DPH, nákladů vynaložených na přepravu vrtné soupravy na stanoviště ve výši [částka] + DPH, celkem [částka], nákladů vynaložených na připojení stanoviště na elektrickou síť, celkem ve výši [částka] bez DPH (daňová povinnost), nákladů vynaložených na zřízení stavebních buněk ve výši [částka] + DPH, celkem [částka] a poměrná část paušální náhrady v podobě GZS za tři měsíce provádění díla, dosud žalovanou neuhrazena ve výši [částka].

13. Úrok z prodlení dle čl. 6 [číslo] smlouvy byl sjednán ve výši 10 % ročně, který žalobkyni náleží, neboť faktura [číslo] byla vystavena smluvně sjednaným postupem s tím, že žalovaná výslovně odsouhlasila dílčí soupis prací za říjen 2018 za správný. Tato faktura obsahuje vyúčtování pouze poměrné části GZS a RPD, když cena položky GZS byla pevně stanovena a uvedená faktura obsahuje vyúčtování její poměrné části v souladu se smluvním ujednáním. Smluvně ujednána byla i cena RPD a její provedení bylo v řízení prokázáno. Žalovaná fakturu ve lhůtě splatnosti neuhradila, uhradila ji až na základě rozsudku pro uznání ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 18 C 167/2019. Předmětné období z důvodu písařské chyby žalobkyně v tomto předmětu řízení nebylo zahrnuto, tj. ani do citovaného rozsudku pro uznání. Z toho důvodu by nebyla úspěšná žádost o opravu rozsudku. S ohledem na prodlení žalované žalobkyni vznikl nárok na úhradu úroku z prodlení dle § 1968 ve spojení s § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. od [datum] do zaplacení.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle procesního úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a tuto přiznal procesně úspěšné žalobkyni za zaplacený soudní poplatek a náklady za právní zastoupení.

15. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Soudu vytýkala, že nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, mimo jiné svědčícím o tom, že povinnost žalobkyně předložit korporátní záruku její mateřské společnosti za řádné splnění díla bylo podstatnou náležitostí předmětné smlouvy o dílo a i k dalším rozhodným skutečnostem. Soud tak postupoval, přestože, žalovaná v řízení poukázala mimo jiné na skutečnost, že v době uzavírání smlouvy o dílo se dostala do úpadku například velká stavební [právnická osoba], a. s . Proto korporátní záruka mateřské společnosti žalobkyně za řádné splnění díla byla logickou a nutnou podmínkou vzájemné obchodní spolupráce. Tuto požadovala i financující J & [právnická osoba] Bez věrohodného předpokladu poskytnutí korporátní záruky žalobkyní by banka žalované financování neposkytla, resp. by neumožnila jeho čerpání. Ani budoucí nájemce předmětné haly [právnická osoba] (která přitom žalované doporučila žalobkyni jako zhotovitele stavby) by neměla zájem o uzavření příslušné nájemní smlouvy se žalovanou. Soud tak dospěl k chybnému závěru, když nevzal v úvahu, že žalobkyně jako rutinní stavební podnikatel a profesionál si musela být vzhledem k těmto okolnostem vědoma tohoto již při uzavírání smlouvy o dílo. Za hrubě zavádějící označila závěr soudu, že dílo bylo jinak bez problémů financovatelné a realizovatelné i bez korporátní záruky poskytnuté mateřskou společností žalobkyně. Je pouze pravdou, že dílo nakonec bylo bez problémů financovatelné a realizovatelné – ovšem bez žalobkyně- jiným zhotovitelem společností [právnická osoba], který korporátní záruku své mateřské společnosti za řádné splnění díla žalované jako objednateli standardně předložil. Předložení korporátní záruky nebylo ve smlouvě o dílo ani v jejích dodatcích nijak podmíněno úhradou jakékoliv zálohy či splněním jiné smluvní povinnosti žalovanou. Již při uzavření smlouvy si žalobkyně musela být vědoma skutečnosti, že by žalovaná smlouvu o dílo nikdy neuzavřela, zvláště při rozsahu předmětného díla. O zásadní důležitosti splnění závazku řádného a včasného poskytnutí korporátní záruky žalobkyni pro uzavření smlouvy o smlouvě budoucí nájemní, jakož i realizaci nájmu předmětné haly, svědčí i prohlášení nájemce haly, společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] k žalobkyní nedodané korporátní záruce. Za nepochopitelný označila závěr soudu, že takovéto předložení prohlášení budoucího nájemce k důkazu je zcela bez významu. Rovněž tak bez dalšího soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem příslušných svědků k problematice korporátní záruky i k dalším záležitostem, zejména otázce připravenosti staveniště.

16. Rozsudek na jedné straně žalované vytýká, že neodstoupila od smlouvy o dílo bez zbytečného odkladu (když odstoupila již [datum] po opakovaných výzvách žalobkyni k plnění), když korporátní záruka měla být předložena [datum]. Žalobkyně nijak nesignalizovala, že korporátní záruku žalované vůbec nepředloží. Navíc žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupila s obdobným časovým odstupem po údajném nesplnění povinností ze strany žalované. Rovněž tak soud nepřihlédl k tomu, že ho žalovaná upozornila, že není pravdou tvrzení, že staveniště nebylo připraveno k převzetí. Ostatně to, že žalobkyně si na tomto údajném nepřipraveném stanovišti postavila zařízení stanoviště a navezla na něj pilotovací soupravu, to prokazuje. Ke skutečnému stavu hrubých terénních prací na stanovišti se může vyjádřit řada spolupracovníků žalované, resp. společnosti [právnická osoba], která pro žalovanou vykonávala development ohledně předmětné stavby, dále statutární zástupce společnosti [právnická osoba], která prováděla předmětného HTU na stanovišti. Z tohoto důvodu žalovaná navrhovala výslech svědků těchto společností jako jejich spolupracovníků či zmocněnců. Soud se rovněž nevypořádal s její námitkou, jak hodlala žalobkyně přebírat stanoviště a realizovat dílo, či na základě čeho a jakého důvodu si žalobkyně vytvářela či nechala vyrobit realizační projektovou dokumentaci a objednávat si další subdodávky, když zde údajně nebylo stavební povolení žalobkyni vyhovující.

17. Dále uvedla, že vyjádřila vážné výhrady k předmětné realizační projektové dokumentaci a v tomto se soud nijak nevypořádal s námitkou, že se jednalo o jakési ojedinělé zlomkovité a neúplné fragmenty jisté technické dokumentace. Žalovaná také za účelem objektivního určení, zda se nejednalo o ex post vyfabrikovaná plnění a nároky v řízení navrhla důkaz, aby žalobkyně předložila tzv. soupis nedokončené výroby, vztahující se předmětné zakázce výstavby haly/realizace díla/účetnictví žalobkyně a jejích subdodavatelů k [datum]. Z toho by bylo patrné, jaké náklady žalobkyně vynaložila a jaké její subdodavatelé k [datum]. Alternativně žalovaná navrhovala předložení důkazního prostředku, případně jiným způsobem časového rozlišení vynaložených nákladů v roce 2018 Tyto důkazy rovněž soud neprovedl, resp. jejich provedení zamítl, aniž to dostatečným způsobem odůvodnil. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

18. Žalobkyně ve svém vyjádření vyvracela argumentaci v odvolání uvedenou. Plně se ztotožnila s napadeným rozsudkem a odkázala na to, že se k tvrzením žalované již detailně vyjádřila v předchozích svých podání v řízení před soudem prvního stupně, na tyto odkázala a následně je doplnila. Soud správně zjistil, že nepředložení korporátní záruky, resp. prodlení s jejím předložením, nebylo sjednáno jako podstatné porušení smlouvy. Nepochybně si smluvní strany mohou dohodnout, jaké porušení smlouvy považují za podstatné, jaké jsou důvody pro odstoupení od smlouvy, a jaké jsou následky takovéhoto projevu. Ústavně garantovanou autonomii vůle vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 670/02, ze kterého žalobkyně částečně citovala. Odkázala i na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 2 Odon 102/1997, podle kterého platí, že je-li ve smlouvě vázáno odstoupení na splnění určitých podmínek, je nutné tyto podmínky splnit, jinak nemůže mít jednání směřující k odstoupení od smlouvy právních účinků. Odstoupení od smlouvy je přitom výkonem práva a zákon možnost smluvní úpravy nijak neomezuje – uzavřená smlouva o dílo nezaložila žalované právo od smlouvy odstoupit z důvodu prodlení žalobkyně s předložením korporátní záruky. Soud také správně zjistil, že žalobkyně nemohla být v prodlení s jejím předložením, protože žalovaná již před termínem předložení korporátní záruky dle čl. 6 [číslo] smlouvy o dílo se dostala do prodlení se splněním svých podstatných povinností ze smlouvy, zejména se zaplacením zálohových faktur, které nakonec nezaplatila vůbec, a s předložením potvrzení financující banky o zajištění financování díla dle smlouvy čl. 6 [číslo]. Pokud nyní žalovaná zcela účelově tvrdí, že by smlouvu o dílo vůbec neuzavřela, kdyby předpokládala, že žalobkyně nepředloží korporátní záruku, jistě by si porušení takovéto povinnosti sjednala jako důvod pro odstoupení od smlouvy, což neučinila. Smluvní ujednání má přitom před zákonnou úpravou přednost, a ani ze zákonné úpravy nelze dovodit, že by nepředložení korporátní záruky na 10 % ceny díla, mohlo být považováno za podstatné porušení smlouvy. Nezakládá se na pravdě tvrzení žalované, že by financující banka bez této záruky neposkytla krytí, neboť podle smlouvy o dílo předcházela povinnost žalované předložit potvrzení financující banky o finančním krytí povinnosti žalobkyně předložit korporátní záruku. Bez právního významu je názor [právnická osoba], neboť není stranou uzavřené smlouvy o dílo a nepřísluší jí také obsah této smlouvy vykládat. Napadený rozsudek uzavřel správně, že žalovaná neodstoupila od smlouvy o dílo bez zbytečného odkladu, když tak učinila více než 1,5 měsíce poté, kdy měla žalobkyně předložit korporátní záruku mateřské společnosti. Odkázala na judikaturu, podle které je za lhůtu bez zbytečného odkladu považovat lhůtu nejvýše v řádu několika dnů (NS ČR sp. zn. 32 Cdo 2484/2012). Není ani pravdou, že by žalobkyně od smlouvy o dílo neodstoupila bez zbytečného odkladu poté, kdy žalovaná byla v prodlení s povinností připravit a předat stanoviště, což mělo být do [datum]. Žalovaná svým jednáním žalobkyni utvrzovala v přesvědčení, že k předání stanoviště v řádném stavu dojde. Na základě výzvy k převzetí stanoviště se dne [datum] žalobkyně dostavila na staveniště za účelem jeho převzetí, ke kterému však nedošlo z důvodů nedostatků staveniště. Důvod, kterým žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupila, byl přitom datován ke dni [datum], tj. po pouhých 14 kalendářních dnech. Žalovaná byla ještě ke dni odstoupení od smlouvy v prodlení se zaplacením zálohových faktur, tedy důvod pro odstoupení od smlouvy stále existoval. K doručení dopisu žalované došlo sice až [datum], což však bylo způsobeno obdobím svátků koncem roku [rok], což nelze klást k tíži žalobkyně. Na těchto skutkových závěrech nemohlo nic změnit provedení dalších důkazů navrhovaných žalovanou v podobě výslechu navržených svědků.

19. Dále se ve vyjádření vyjádřila k zásadě volného hodnocení důkazů s odkazem na příslušná zákonná ustanovení o. s. ř. Je zcela v diskreci soudu, které důkazy provede, zda a nakolik je potřebné zjištěný skutkový stav doplnit, a rovněž jak posoudí důvodnosti návrhů stran na doplnění dokazování. Odmítnutím důkazních návrhů žalované z důvodu jejich nadbytečnosti nedošlo ze strany soudu k porušení § 132 o. s. ř., neboť právě takový postup je naopak projevem zásady volného hodnocení důkazů. Soud v odůvodnění napadeného rozsudku vyložil své úvahy při hodnocení důkazů a dostatečně se vypořádal s tím, proč zjištěný skutkový stav považuje za úplný a provedené dokazování za dostatečné. Stejně v odůvodnění pečlivě vysvětlil, proč námitky žalované považuje za nedůvodné. Současně ve svém vyjádření uplatnila přiznání nákladů odvolacího řízení; navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

20. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení předcházejícího jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212 o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

21. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu na základě toho, co účastníci řízení uvedli, a co vyšlo provedeným dokazováním najevo. Z takto zjištěného skutkového stavu při přezkumu vycházel i soud odvolací. Soud při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku vycházel z obsahu smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne [datum], včetně jejich dodatků [číslo] [číslo] když v řízení nebylo sporné, že nedošlo k uzavření dodatku [číslo] o kterém účastnice jednaly. V této smlouvě byla pregnantně upravena práva a povinnosti smluvních stran, včetně těch, která zakládala právo odstoupení od smlouvy. Je třeba v tomto přisvědčit žalobkyni, že je smluvní volností účastníků smlouvy, jaké porušení povinnosti je možné stíhat odstoupením od smlouvy. K této otázce se soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí podrobně vyjádřil. Odvolací námitka žalované v podstatě spočívala ve zpochybnění jednoho jediného závěru soudu prvního stupně, že neposoudil nepředložení bankovní záruky ze strany žalobkyně od mateřské firmy za podstatné porušení smlouvy, z níž jí vzniklo právo od smlouvy odstoupit. To, že takovéto právo si účastníci ve smlouvě nesjednali, je nesporné a vyplývá z textu smlouvy. Žalovaná namítala neplatnost smlouvy z důvodu nerovnoměrně rozložených práv a povinností. Soud správně takovouto námitku neshledal za důvodnou, neboť smlouva byla uzavřena mezi dvěma podnikatelskými subjekty, bylo tedy na žalované, aby svá práva hájila stejně jako žalobkyně. Text smlouvy nepochybně žalované znám byl (nijak toto nezpochybňuje), bylo tedy vědoma, jaké podmínky ze své strany musí splnit, aby žalobkyni nevzniklo právo na odstoupení od smlouvy. Z obsahu odvolání také vyplývá, že výklad smlouvy žalovanou je založen pouze na tom, že její porušení povinností ze smlouvy, navíc sankcionované možností od ní odstoupit ze strany žalobkyní, je zcela nepodstatné. Není tedy podstatné, že nepředala staveniště v dohodnutém termínu, když tento termín byl uzavíranými dodatky posunován, nezaplatila zálohové faktury, a nepředložila stavební povolení. Takovýto postup žalovaná označuje v rámci podnikatelského prostředí za zcela standardní. Nemůže proto obstát její tvrzení, že nepředložení bankovní záruky ze strany žalobkyně při nesplnění jejích minimálně tří povinností smlouvou vysloveně označených za významnou náležitost smlouvy je důvodem, pro který ona může s odstupem více měsíce a půl od smlouvy odstoupit. Smluvně tato možnost stranami sjednána nebyla.

22. Nepochybně, a v tomto je třeba přisvědčit žalobkyni, neustále trvaly další důvody pro odstoupení žalobkyně od smlouvy, a to nepředání staveniště, nezaplacení zálohových faktur a nepředání stavebního povolení. Z tohoto pohledu tedy žalobkyně jednala bez zbytečného odkladu, na rozdíl od žalované. Z obsahu spisu se dále podává, i když pro rozhodnutí ve věci to není zásadní, že ještě před tím, než došlo k odstoupení od smlouvy žalovanou, to byla ona, která se snažila se žalobkyní dobrovolně domluvit ukončení smluvního vztahu, na což žalobkyně nepřistoupila. Žalobkyně setrvává kontinuálně na svém stanovisku, že počítala s tím, že realizaci stavby provede, z jednání žalované pak vyplývá, že již v této smlouvě neměla zájem pokračovat, současně však nechce nést žádné následky za to, že závažným způsobem smlouvu porušila. Skutečnost, že staveniště nebylo řádně předáno, byla v řízení prokázána a ostatně to žalovaná nezpochybňuje, v tomto její návrhy na doplnění dokazování jsou zjevně účelovými se snahou oddálit rozhodnutí ve věci.

23. Žalovaná se také nijak nevyjadřuje k tomu, že z titulu téže smlouvy o dílo již částečně plnila na základě rozsudku pro uznání. Na jedné straně tedy žalovaná uznala nárok žalobkyně v předchozím řízení, následně však obsah téže smlouvy zpochybňuje. Není také pravda, že by se soud nevypořádal s tím, proč nad rámec svých skutkových zjištění neprováděl další důkazy, neboť i soud sleduje hospodárnost řízení. Skutečnosti dostatečně již prokázané, tedy nezaplacení faktur, nepředání staveniště, nepředání stavebního povolení, nelze zvrátit jakoukoliv výpovědí svědků, neboť se jedná o objektivně prokázané skutečnosti. Rovněž tak prohlášení budoucího nájemce z roku [rok], na které odvolatelka odkazuje, tedy prohlášení třetí osoby, která nebyla účastníkem smluvního vztahu, navíc tři roky poté, kdy došlo k zániku smlouvy, je pro rozhodnutí věci zcela nepodstatné, a rovněž svědčí pouze o účelovosti tvrzení žalované. Shodný projev vůle smluvních stran byl v řízení dostatečně prokázán, na čemž nemůže nic změnit odvolací argumentaci žalované. [jméno] vykládá svůj projev vůle tak, že povinnosti smlouvou jí uložené nebyla povinna plnit, zatímco žalobkyně by měla splnit následně povinnost, která nebyla spojena s možností odstoupení od smlouvy, a to přesto, že žalovaná své povinnosti nesplnila a s jejich nesplněním byla vázána možnost druhé smluvní strany od smlouvy odstoupit. Toto v řízení bylo postaveno najisto, proto také neobstojí argumentace, že povinnost předložit bankovní záruku žalobkyní nebyla nijak vázaná na to, zda žalovaná bude své smluvní povinnosti dodržovat či nikoliv. Naopak takovýto výklad smlouvy ze strany žalované jako profesionála v oblasti stavebnictví nemůže obstát. Právně zcela nevýznamná argumentace žalované, že upozorňovala na to, že v dané době došlo k úpadku jiné společnosti, ani případná dohoda o poskytnutí bankovní záruky se zcela jiným smluvním subjektem. Tyto skutečnosti nemají souvislost se souzenou věcí.

24. Správně se soud prvního stupně vypořádal i s námitkami žalované týkající se vypořádání s jejími subdodavateli, když částečně provedené práce hradila na základě smluv o narovnání. Skutečnost, že tyto práce nezbytné pro zahájení stavby v dohodnutém termínu byly nutné, neboť i sama žalobkyně byla vázána termínem provedených svých prací, žalovaná pak nebyla ani smluvním partnerem těchto vztahů. V řízení bylo ostatně prokázáno, že o těchto nabíhajících nákladech žalovaná byla průběžně informována, nevznesla proti nim žádné námitky, a to v souvislosti s neplněním termínu řádného, ani posunutého, předání staveniště. Navrhované důkazy jakéhosi účetního vypořádání, tedy nejsou na místě. V tomto i soud správně uzavřel, že pokud k vypořádání finančnímu těchto závazků došlo až s odstupem delší doby, jedná se o zcela standardní postup.

25. Není důvodná ani odvolací námitka nedostatečného odůvodnění neprovedení důkazů. Pokud soud navrhované důkazy neprovede pro nadbytečnost, jak tomu je v souzené věci, jedná se o odůvodnění naprosto dostatečné a zákonu odpovídající.

26. Odvolací soud se zcela ztotožnil s právním hodnocením soudu prvního stupně, který na zjištěný skutkový stav aplikoval i správná ustanovení zákona. Vzhledem k tomu, že pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení, byl napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

27. Žalobkyně byla plně procesně úspěšná v odvolacím řízení, dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jí přísluší náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] za právní zastoupení (2 úkony právní služby po [částka], 2× paušální náhrada hotových výdajů po [částka], k tomu 21 % DPH z odměny advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb.).