56 Ad 10/2017 - 33

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobkyně H.K., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 5. 2017, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 5. 2017, č. j. X, se z rušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 15. 5. 2017, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zcela změnila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 11. 2016, č. j. X, tak, že se podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a pro nesplnění podmínek § 39 odst. 1 téhož zákona žalobkyni odnímá s účinností od 2. 6. 2017 invalidní důchod. Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím ze dne 24. 11. 2016, č. j. X, byl žalobkyni původně snížen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 15. 6. 2017 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobkyně v žalobě uvedla, že rozhodnutí, kterým jí byl odňat invalidní důchod, považuje za nesprávné. Podle žalobkyně učinil posudkový lékař MUDr. E. posudkový závěr dne 26. 4. 2017, aniž by provedl komplexní posouzení jejího zdravotního stavu, včetně osobního jednání. Posudkový lékař se omezil na posuzování naplnění podmínek kapitoly XIII., oddílu E, položky 1 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Tento postup považuje žalobkyně za rozporný s § 2 správního řádu. Žalobkyně se odkazuje na posouzení jejího zdravotního stavu v letech 2010 a 2012 a na to, že v předchozích letech jí byl invalidní důchod přiznán. Žalobkyně podotýká, že je sledována mimo jiné pro vertebropatii (vrozené zúžení kanálů páteře), přičemž toto zdravotní postižení odpovídá kapitole XIII., oddílu E, položce 2 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. S uvedenou skutečností se posudkový lékař podle žalobkyně vůbec nevypořádal. Žalobkyně dále namítá, že žalovaná v rozhodnutí o námitkách změnila právní názor na posuzovanou věc, aniž by o tom žalobkyni jako účastníka řízení předem informovala. Správní orgán je oprávněn ke změně právního názoru, nicméně před vydáním rozhodnutí by měl účastníka informovat o změně právní kvalifikace a dát mu možnost vyjádřit se k rozhodným skutečnostem. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2015, č. j. 1 As 91/2015 – 47. Kdyby nedošlo k tomuto zkrácení na procesních právech žalobkyně, mohla ještě v řízení před žalovanou namítat nesprávné posouzení jejího zdravotního stavu. Žalobkyně dále namítá, že žalovaná svým rozhodnutím provedla změnu k horšímu. Žalobkyně směřovala své námitky proti rozhodnutí o snížení invalidního důchodu ze třetího na druhý stupeň. Žalovaná přitom prvostupňové rozhodnutí změnila tak, že žalobkyni invalidní důchod odňala zcela. Podle žalobkyně tím byla porušena zásada podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu zákazu, a sice zásadu změny rozhodnutí v neprospěch odvolatele. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že se jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem, a proto je rozhodné odborné lékařské posouzení. Žalovaná odkázala na oba vypracované posudky v řízení a uvedla, že je považuje za objektivní. Žalovaná navrhla, aby krajský soud nechal zpracovat posudek o invaliditě Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“). Závěrem žalovaná setrvala na svém rozhodnutí a navrhla žalobu zamítnout. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 16. 5. 2012 byla posudkovým lékařem OSSZ Jindřichův Hradec žalobkyně hodnocena jako invalidní ve třetím stupni (od 9. 5. 2012) s poklesem pracovní schopnosti o 70 % pro zdravotní postižení podle kapitoly XIII., odd. E, položky 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to pro diagnózu vertebrogenních potíží a páteřního postižení. Obdobně byla žalobkyně hodnocena i při kontrolní prohlídce dne 27. 6. 2013; další kontrolní lékařská prohlídka byla stanovena za tři roky. Dne 27. 10. 2016 byl lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec MUDr. U. vypracován posudek o invaliditě, ze kterého vyplynula skutková zjištění o zdravotním stavu a pracovní schopnosti žalobkyně, a sice: polytopní VAS, primárně úzký páteřní kanál, v tomto terénu hernie L4/5 paramed. vpravo, med. protruze v etáži L5/S1, smíšená inkontinence moči II. st., astma bronchiale – norm. ventilační poměry, 10/14 ASK menisectomie med. menisku pravého kolene, 6/16 ASK egalizace chrupavek levého kolene, demyelinizační polyneuropatie HKK i DKK lehká, nejasné etiologie v anamnese, osobnost s pithiatickými rysy, diferenciovaná somatizační porucha. Bylo zhodnoceno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně je invalidní. Nejde již ale o invaliditu třetího stupně, ale o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činí 60 %. Datum změny stupně invalidity bylo stanoveno dnem 27. 10. 2016. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se podle § 3 a § 4 citované vyhlášky nemění. Příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je dlouhodobé sledování pro vertebropatii. Posudkový lékař i nadále hodnotil potíže žalobkyně jako těžké funkční postižení při dorsopatii, neshledal však důvod k horní hranici taxace, neboť se jedná o stav stacionární, v poslední době nevyžadující intervenci, pracovní potenciál není ztracen. Na základě tohoto posudku vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 24. 11. 2016 pod č. j. 605 408 1649 rozhodnutí, kterým od 2. 1. 2017 snížila výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky. Dne 26. 4. 2017 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice MUDr. E. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů. Po skutkové stránce byly závěry obdobné jako v posudku ze dne 27. 10. 2016. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění, ovšem že žalobkyně nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 30 %. Datum zániku invalidity bylo stanoveno dnem 27. 10. 2016. V odůvodnění posudku bylo konstatováno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je chronická dysfunkce bederní páteře, pro kterou se ambulantně léčí u neurologa od roku 2006 s postupnou progresí bolestí s přechodem na DKK a s poruchou chůze. Vzhledem k předchozím posudkovým nadhodnocením si posudkový lékař vyžádal aktuální neurologické vyšetření včetně EMG. Na základě toho posudkový lékař zhodnotil, že kritérium užité v posudku ze dne 27. 10. 2016, a sice kapitola XIII., oddíl E, položka 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, je nadhodnocené a zakládající se na nesprávném použití posudkových kritérií, neboť je vyhrazeno pro stavy s těžkým funkčním postižením. Nelze užít ani posudkové kritérium podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1c, neboť to je vyhrazeno pro středně těžké funkční postižení. Posudkový lékař zhodnotil jako hlavní invalidizující prvek chronickou dysfunkci bederní páteře s průvodním algickým syndromem, bez zásadního motorického a senzorického deficitu. Posudkový lékař stanovil pokles pracovní schopnosti podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1b na horní hranici taxace 20 %, kterou s ohledem na další komorbidity navýšil na celkových 30 %. Na základě tohoto posudku bylo dne 15. 5. 2017 pod č. j. 605 408 1649/315-PZA žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí změněno, tak, že se od 2. 6. 2017 žalobkyni odnímá invalidní důchod. Posudkem o invaliditě ze dne 26. 4. 2017 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 30 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (dorzopatie a spondylopatie), položce 1 (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének), písm. b (s lehkým funkčním postižením) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10 až 20 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil horní hranici taxace 20 %, kterou dále pro komorbidity navýšil na celkových 30 %. Nejednalo se o invaliditu. V předchozím posudku došlo k posudkovému nadhodnocení, a proto nebylo možné jeho závěry potvrdit. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 28. 8. 2017, v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobkyně. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odborným neurologem a odborným traumatologem. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno dnem 27. 10. 2016. Doba platnosti posudku byla stanovena trvale. Z posudkového hodnocení vyplývá podrobný diagnostický souhrn. Žalobkyně byla posuzována jako dělnice. V posudku jsou shrnuty lékařské nálezy, ze kterých bylo vycházeno. V posudku je popsán též nález odborného traumatologa a odborného neurologa při jednání komise. Posudková komise MPSV zhodnotila, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje její fyzické schopnosti a má vliv na pokles její pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je chronický bolestivý syndrom páteřní s poruchou statiky a dynamiky páteře, zejména krčního a bederního úseku s recidivujícími iritacemi zejména do L5 vlevo, recidivujícími projevy cervikokraniálního syndromu s vegetativním projevem, chronická závrativost se spoluúčastí psychosomatické složky, imperativní mikce (při smíšené inkontinenci II. stupně); prokázána lehká motorická zániková symptomatologie kořene L5 vlevo. Žalobkyně byla schopna pracovního zařazení s vyloučením především přetěžování páteře, tj. vyloučení zvedání a přenášení břemen, nevhodná je i práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách. Žalobkyně byla schopna práce lehčího charakteru s možností střídání pracovních poloh, např. obsluhy jednoduchých strojů či přístrojů, kontroly výrobků, pomocné administrativní práce apod. Jedná se o zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 % až 40 %. Komise tento pokles stanovila na 35 %. Takto komise zvolila s přihlédnutím k tíži zdravotního postižení a při zohlednění profese žalobkyně. Posudková komise doplnila, že bez tohoto zohlednění by byla zvolena dolní hranice rozpětí (30 %), protože zjištěný topický neurologický nález při jednání v komisi nebyl funkčně významný. Posudková komise zhodnotila, že se v žádném případě nejednalo o trvale funkčně významný neurologický nález s prokázaným těžkým poškozením nervů, nešlo o závažné parézy, svalové atrofie apod. Bylo zhodnoceno, že žalobkyně je schopna po vzniku invalidity prvního stupně vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, event. v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Žalobkyně je schopna rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti, pokud by nebyla schopna využít dosaženého vzdělání, zkušeností a znalostí a pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Posudková komise dále uvedla, že pokud by žalobkyni hodnotila podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 2 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, jak se žalobkyně v žalobě domáhá, pak by byla hodnocena v položce 2a, kde je míra poklesu pracovní schopnosti určena 10 %. Položku 2b by nebylo možno zvolit, protože nebyla zjištěna kombinace závažného postižení více úseků páteře s nepříznivou neurologickou symptomatologií, trvalé kořenové dráždění, závažné výpadové jevy, závažné postižení nervů apod. K předchozímu posudkovému hodnocení žalobkyně posudková komise MPSV uvedla, že pokud byla žalobkyně v minulosti hodnocena vyšším stupněm invalidity, jednalo se převážně o posudkové nadhodnocení, které nevycházelo ze skutečně objektivizovaného zdravotního stavu posuzované a zejména pak z funkčního dopadu zdravotního postižení. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 23. 10. 2017. Žalobkyně při jednání setrvala na své žalobě. Žalovaná ponechala rozhodnutí na uvážení soudu. Krajský soud shrnul dosavadní průběh řízení a obsah správních spisů a provedl dokazování protokolem o jednání a posudkem posudkové komise MPSV ze dne 28. 8. 2017. Žaloba je důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ v Jindřichově Hradci, jakož i zejm. z provedeného dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 28. 8. 2017. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání komise vyšetřena a posudková komise MPSV měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou. Z tohoto posudku vyplývá, že nebyl dán důvod pro odnětí invalidního důchodu žalobkyni, neboť k datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní v prvním stupni. Bylo zhodnoceno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je chronický bolestivý syndrom páteřní s poruchou statiky a dynamiky páteře, zejména krčního a bederního úseku s recidivujícími iritacemi. Uvedené zdravotní postižení žalobkyně bylo podřazeno pod kapitolu XIII., oddíl E, položku 1c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Uvedená položka nabízí rozmezí taxace poklesu pracovní schopnosti od 30 % do 40 %. Posudková komise zhodnotila, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí 35 %, tj. v polovině tohoto rozmezí. Pokles pracovní schopnosti již posudková komise dále nenavyšovala, neboť zhodnotila, že hodnocení 35 % poklesu pracovní schopnosti již v sobě zahrnuje tíži zdravotního postižení při zohlednění profese žalobkyně (dělnice). Posudková komise podrobně zhodnotila i pracovní rekomandaci žalobkyně a taktéž možnosti její rekvalifikace. Posudková komise se vypořádala i s tím, že zdravotní postižení žalobkyně nebylo možné podřadit pod položku 1d, kapitoly XIII., oddílu E přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, neboť se u žalobkyně nejednalo o trvale funkčně významný neurologický nález s prokázaným těžkým poškozením nervů, nešlo o závažné parézy a svalové atrofie apod. Posudková komise se vyjádřila i k předchozímu posudkovému hodnocení žalobkyně, která byla v minulosti hodnocena jako invalidní ve třetím stupni. K tomu posudková komise uvedla, že se jednalo převážně o posudkové nadhodnocení, které nevycházelo ze skutečně objektivizovaného zdravotního stavu žalobkyně a zejména pak z funkčního dopadu zdravotního postižení. Krajský soud vyhodnotil tento posudek i v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal tento posudek stěžejním důkazem vypovídajícím o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Podle tohoto posudku je žalobkyně invalidní v prvním stupni, a to k datu 27. 10. 2016. Krajský soud zhodnotil, že se posudková komise MPSV přesvědčivě vypořádala s tím, proč nelze potvrdit závěry předcházejících dvou posudků. V posudku ze dne 27. 10. 2016 bylo zdravotní postižení nadhodnoceno (při stanovení poklesu pracovní schopnosti o 60 %), v posudku ze dne 26. 4. 2017 bylo zdravotní postižení žalobkyně naopak podhodnoceno (při stanovení poklesu pracovní schopnosti o 30 %). Krajský soud bere za rozhodující to, jak byl zdravotní stav žalobkyně posouzen posudkovou komisí MPSV, neboť jde o důkaz úplný a přesvědčivý, který vypovídá o zdravotním stavu žalobkyně a odstraňuje a vysvětluje předchozí rozdíly v posuzování jejího zdravotního stavu. Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti. K žalobní argumentaci žalobkyně krajský soud doplňuje, že posudková komise taktéž odůvodnila, proč neposuzovala zdravotní postižení žalobkyně podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 2 přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Při takovém postupu by žalobkyně byla zařazena s ohledem na svůj zdravotní stav do položky 2a, ze které by jí vyplýval pokles pracovní schopnosti pouze o 10 %, což na přiznání invalidity nepostačuje. Dále se žalobkyně dovolávala toho, že v minulosti jí byla invalidita přiznávána; proto považovala napadené rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu za nesprávné a nezákonné. Zákon o důchodovém pojištění obsahuje hmotněprávní úpravu typologicky náležející k legislativní technice clausula rebus sic stantibus (v procesním právu pak této úpravě odpovídá v zásadě absence překážky rei administratae ve věcech důchodového pojištění). V § 56 zákona o důchodovém pojištění se nacházejí instrumenty pro řešení situací, kdy nárok v průběhu času zanikne (v důsledku odpadnutí některé z dříve splňovaných hmotněprávních podmínek - typicky u pozůstalostních důchodů), důchod byl nesprávně přiznán (v částce nižší či vyšší, než odpovídalo hmotněprávnímu nároku), nebo se změní skutkové okolnosti, od nichž se odvíjí posouzení nároku. Lze tak konstatovat, že rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod je vydáváno cum clausula rebus sic stantibus, tj. s výhradou změny poměrů co do nároku, výplaty i výše dávky. Jak již bylo konstatováno, třetí stupeň invalidity byl žalobkyni přiznán na základě posudkového nadhodnocení. S ohledem na výhradu změny poměrů se žalobkyně nemohla spoléhat na to, že při každé další kontrolní prohlídce bude opět shledána invalidní ve stejném stupni. Invalidní důchod je dávka závislá na posouzení zdravotního stavu, který se v průběhu času může měnit, a to lepšímu či horšímu. Aktuálně byla žalobkyně zhodnocena jako invalidní v prvním stupni. To jí však nikterak nebrání, aby v případě zhoršení svých zdravotních obtíží uplatnila u České správy sociálního zabezpečení žádost o zvýšení invalidního důchodu. Námitka žalobkyně, spočívající v tom, že byl porušen § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť bylo v námitkovém řízení rozhodnutí změněno v její neprospěch, je nedůvodná. Zásada zákazu změny rozhodnutí k horšímu v odvolacím řízení je upravena v § 90 odst. 3 správního řádu, ovšem toto ustanovení správního řádu se v řízení ve věcech důchodového pojištění neuplatní, neboť jeho aplikace je vyloučena v § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení. Uvedené souvisí s již zmiňovanou zásadou clausula rebus sic stantibus. Pokud jde o námitku žalobkyně, že nebyla v námitkovém řízení před vydáním napadeného rozhodnutí seznámena se změnou právního názoru žalované na její invaliditu, tak krajský soud konstatuje, že otázka posuzování invalidity je otázkou skutkovou, nikoliv otázkou právní. Pokud snad námitka žalobkyně směřuje k tomu, že před vydáním napadeného rozhodnutí nebyla seznámena s posudkem zpracovaným v námitkovém řízení dne 26. 4. 2017, tak nelze než odkázat na § 85a odst. 1 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, podle kterého platí, že v řízení ve věcech důchodového pojištění se nepoužije ustanovení správního řádu o vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí. Z uvedeného plyne, že se na řízení ve věcech důchodového pojištění nevztahuje § 36 odst. 3 správního řádu, což znamená, že žalovaná není povinna před vydáním rozhodnutí dát účastníku řízení možnost seznámit se s podklady rozhodnutí a možnost vyjádřit se k nim. Krajský soud uzavírá, že napadené rozhodnutí, kterým byl žalobkyni odňat invalidní důchod, bylo zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je tak povinna vydat ve věci změny výše invalidního důchodu žalobkyně nové rozhodnutí o jejích námitkách ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, tak ta žádné náklady nenárokovala.

Poučení