56 Ad 2/2016 - 33

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobce J.J., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2016, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 3. 2016, č. j. X, se z rušu je a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 9. 3. 2016, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 12. 2015, č. j. X, kterým byla podle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), žalobci od 20. 1. 2016 snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 5. 5. 2016 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce v žalobě uvedl, že jeho zdravotní stav se nezlepšil ani po prodělaných operacích a následné léčbě. Po operaci bederní páteře se opět objevil výhřez ploténky. Žalobce konstatoval, že jeho bolesti přetrvávají (bez tišících léků se neobejde), u pravé nohy je omezenou hybnost a bez protetické pomůcky se žalobce při chůzi neobejde, není schopen delšího stání ani sezení, v rukách se objevuje třes. V listopadu 2015 prodělal žalobce léčbu v Bertiných lázních, ale nemohl plně rehabilitovat, protože mu otekly ruce (léčba byla jeden týden jen částečná). Okamžitě po návratu z lázní byl žalobci snížen invalidní důchod ze třetího na prvního stupeň s tím, že se jeho zdravotní stav zlepšil. S tím však nesouhlasí a žádá o přezkoumání zdravotního stavu a vrácení do třetího stupně invalidity. Žalobce poukázal též na to, že se léčí s vysokým krevním tlakem. Z důvodu špatné hybnosti pravé nohy měl žalobce úraz. Zlomenina byla léčena voperováním kovu na zpevnění. Kov byl z nohy vyoperován dne 3. 3. 2016, ale noha žalobce stále bolí. K žalobě žalobce přiložil lékařskou zprávu Nemocnice Tábor – radiodiagnostického oddělení ze dne 1. 10. 2015, lékařskou zprávu MUDr. K., neurologa ze dne 15. 2. 2016, lékařskou zprávu Nemocnice České Budějovice – neurochirurgického oddělení ze dne 18. 2. 2016 a lékařskou zprávu MUDr. T., odborné rehabilitační lékařky ze dne 24. 3. 2016. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor ze dne 16. 11. 2015, podle kterého již žalobce nebyl uznán invalidním pro třetí stupeň, nýbrž nadále od 16. 11. 2015 toliko pro první stupeň. Žalovaná poukázala na to, že se jedná o dávku podmíněnou lékařským stavem, a proto je rozhodné odborné lékařské posouzení. Rozhodnutí soudu ponechala žalovaná na úvaze krajského soudu podle závěru Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“). Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 16. 11. 2015 byl lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení MUDr. Krákorou vypracován posudek o invaliditě, ze kterého vyplynula skutková zjištění o zdravotním stavu a pracovní schopnosti žalobce, a sice: reziduální zániková senzomotorická léze L5, S1 při susp. recidivě výhřezu L4/5, dekomprese C4 – 6, klece cornestone, dlaha Premier 4. 3. 2015, VAS C a LS páteře, stp operaci výhřezu disku L4/5 – červen 2014, fraktura nártu PDK při peroneální parese 11. 2. 2015, sy KT pravostranný, stp dekompresi, hypertenze léčbou korigovaná. Bylo zhodnoceno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobce je invalidní. Nejde již ale o invaliditu třetího stupně, ale o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobce činí 35 %. Datum změny stupně invalidity bylo stanoveno dnem 16. 11. 2015. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se podle § 3 a § 4 citované vyhlášky nemění. Bylo uvedeno, že se jedná o středně těžké funkční onemocnění. Na základě tohoto posudku vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 10. 12. 2015 pod č. j. X rozhodnutí, kterým od 20. 1. 2016 snížila výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně s tím, že dávka invalidní důchodu měsíčně činí 5 548 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, ke kterým přiložil nové lékařské zprávy. Dne 1. 3. 2016 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařkou České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice MUDr. M.. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů. Po skutkové stránce byl shledán VAS C a LS páteře, stp. oper. výhřezu disku L4/5 v červnu 2014, stp. dekompresi a stabilit v oblasti C4 – 6 v březnu 2015, stp. fr. V. metatarsu PDK při peroneální parese – oper. revize a cerklage v únoru 2015. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobce byl k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnosti o 40 %. Nešlo již o invaliditu třetího stupně, nýbrž o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Datum změny stupně invalidity bylo stanoveno dnem 16. 11. 2015. V odůvodnění posudku bylo konstatováno, že žalobce byl shledán invalidním ve třetím stupni na základě posudku OSSZ Tábor ze dne 17. 3. 2015 pro dorzopatii. Na základě posudku OSSZ Tábor ze dne 16. 11. 2015 byl žalobce již hodnocen jako invalidní v prvním stupni. Lékař posudkové komise ČSSZ konstatoval, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jsou přetrvávající obtíže páteřové, stav po operaci výhřezu disku L4/5 v červnu 2014 a stabilizace C4-C6 v březnu 2015. Ostatní poruchy zdravotního stavu pracovní potenciál podstatně nelimitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v malé, funkčně nevýznamné míře. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Bylo uvedeno, že se jedná o středně těžké funkční postižení páteře. Byla zvolena horní hranice taxace – 40 %, a to s ohledem na tíži postižení, komorbidity i kvalifikační potenciál žalobce (stavbyvedoucí, zedník). Dále bylo uvedeno, že ke snížení stupně invalidity ze třetího na první stupeň dochází z důvodu zlepšení zdravotního stavu realizovanými operacemi. Na základě tohoto posudku bylo dne 9. 3. 2016 pod č. j. 790 306 1507/43091-ŘT žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 12. 2015 bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 1. 3. 2016 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 40 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (dorzopatie a spondylopatie), položce 1 (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének), písm. c) (se středně těžkým funkčním postižením, závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 40 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil horní hranici taxace 40 %, kterou dále nezměnil podle § 3 vyhlášky. Tato hranice byla zvolena s ohledem na tíži postižení, komorbidity (syndrom karpálního tunelu) i kvalifikační potenciál žalobce (stavbyvedoucí, zedník). Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Další zdravotní postižení nejsou takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby byly určeny za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, či aby v důsledku jejich působení byl pokles pracovní schopnosti účastníka řízení větší, než odpovídá míře poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Stejně tak není důvodem k určení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti profese žalobce, neboť tato je dostatečně zhodnocena volbou horní hranice taxace. Žalobce je navíc ve věku 37 let i plně rekvalifikovatelný. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 25. 7. 2016, v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobce. V průběhu jednání byl žalobce vyšetřen odborným neurologem a odborným traumatologem. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50 %, nedosahoval však více než 69 %. Z posudkového hodnocení vyplývá následný diagnostický souhrn: VAS C a LS páteře, stav po operaci výhřezu disku L 4/5 (červen 2014), dle MR recidiva výhřezu, dle NCH ale MR nález bez signifikantní patologie - trvající zániková senzomotorická léze, stav po dekompresi a stabilizaci v oblasti C4 – 6 (březen 2015) – trvající senzomotorická léze, stav po fraktuře V. metatarsu PDK při peroneální paréze – operační revize a cerklage (únor 2015), extrakce kovu (březen 2016), syndrom karpálního tunelu oboustranně – dekomprese vpravo (leden 2015), hypertenze léčbou korigovaná, obezita I. stupně. V posudku jsou shrnuty lékařské nálezy, ze kterých bylo vycházeno, mimo jiné i obsah lékařských zpráv, které žalobce přiložil k žalobě, a obsah lékařských zpráv ze dne 25. 5. 2016 a 6. 6. 2016, které žalobce doložil k jednání posudkové komise MPSV. Z nálezu při jednání MUDr. T., neuroložky, se podává, že k jednání komise žalobce přišel samostatně, bez opory, byl orientován a spolupracoval. Byl shrnut i nález MUDr. K., traumatologa, který žalobce vyšetřil při jednání. Posudková komise MPSV zhodnotila, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje jeho fyzické schopnosti a má vliv na pokles jeho pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je víceetážová páteřní dysfunkce, stav po operaci krční a bederní páteře s trvajícím středně těžkým funkčním postižením. Jedná se o zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. S ohledem na klinický nález a komorbidity zvolila komise ve shodě s lékařem druhé instance horní hranici taxace míry poklesu pracovní schopnosti 40 %. Posudková komise MPSV však shledala za plně indikované použití § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na jeho schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti i na schopnost rekvalifikace, že je indikováno zvýšit stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti o maximálně možných 10 procentních bodů. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Stran dysfunkce páteřní není indikováno použít položku pro těžké funkční postižení. Vertebrální nález je hodnocen jako středně těžký. Při jednání posudkové komise MPSV nebyl zjištěn klinický nález, který by odpovídal posudkovému kritériu podle kapitoly XIII., odd. E, položce 1d. Posudková komise MPSV zhodnotila, že u žalobce jsou sice známky postižení nervů, nejde ale o postižení těžké, má sice postižení paretické, ale to není na pravé dolní končetině ani na pravé horní končetině na úrovni závažných paréz (na pravé dolní končetině jde jen o postižení akrální, na pravé horní končetině jde o dysfunkci lehkého stupně); žalobce nemá svalové atrofie ani závažné poruchy funkce svěračů. Ostatní poruchy zdravotního stavu pracovní potenciál žalobce limitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v menší míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě nějakého stupně. Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá postižení se nesčítají. Posudková komise MPSV zhodnotila, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí i k datu posouzení v rámci jednání této komise poklesla pracovní schopnost žalobce o 50 % z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Tento stav odpovídal druhému stupni invalidity. Lékařské posudkové závěry OZZS Tábor a ČSSZ vycházely z objektivního zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými zprávami nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Předchozí posudkové závěry však nevycházely ze správného použití posudkových kritérií, zdravotní stav a stupeň invalidity nebyl posouzen v souladu se zákonem o důchodovém pojištění. Posudková komise MPSV dospěla k tomu, že posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 16. 11. 2015 a ze dne 1. 3. 2016 ve smyslu uznání prvního stupně invalidity nelze potvrdit. Posuzovaný požadoval uznání invalidním ve třetím stupni, přičemž tomuto požadavku posudková komise nevyhověla. Vzhledem k tomu, že posudková komise MPSV zhodnotila, že jde u žalobce o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, konstatovala, že šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 12. 9. 2016. Žalobce se k jednání včas nedostavil. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 25. 7. 2016. Lékařské zprávy, které žalobce k žalobě přiložil, krajský soud jako důkaz samostatně neprováděl, neboť ověřil, že všechny tyto zprávy byly podkladem posudku o invaliditě ze dne 25. 7. 2016. Žaloba je důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ v Táboře, jakož i zejm. z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 25. 7. 2016. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobce byl při jednání komise vyšetřen a posudková komise MPSV měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobce. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou. Z tohoto posudku vyplývá, že s ohledem zdravotní postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a v souvislosti s komorbiditami a vlivem těchto zdravotních potíží na schopnost žalobce využívat dosažení vzdělání, zkušenosti a znalosti, na jeho schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a na schopnost rekvalifikace činí pokles jeho pracovní schopnosti nejméně 50 %, což odpovídá druhému stupni invalidity. Krajský soud vyhodnotil tento posudek i v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal tento posudek za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí. Ovšem po obsahové stránce je nutno posudku posudkové komise MPSV (i oběma předcházejícím posudkům) vytknout to, že neobsahuje přesvědčivé odůvodnění, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu žalobce, které odůvodňuje snížení stupně jeho invalidity na druhý stupeň, oproti období, kdy byl žalobce uznán invalidním ve třetím stupni. V tomto rozsahu nelze posudek posudkové komise MPSV vnímat jako úplný a přesvědčivý. Prosté konstatování, že požadavku žalobce na přiznání třetího stupně invalidity komise nevyhověla, nepostačuje. Uvedené zhodnocení pak logicky postrádá i napadené rozhodnutí. V dalším řízení bude nutné tento nedostatek odstranit. Napadené rozhodnutí bylo tedy zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je tak povinna vydat ve věci změny výše invalidního důchodu žalobce nové rozhodnutí o námitkách žalobce ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Předtím se však žalovaná postará o doplnění posudkového závěru stran shora vytknutého pochybení při zhodnocení důvodů pro přiznání nižšího stupně invalidity (snížení z třetího stupně na druhý). Toto hodnocení shledal krajský soud neúplným, a proto bude třeba doplnit náležité medicínské zdůvodnění, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu žalobce ve srovnání s obdobím, kdy byl hodnocen jako invalidní ve třetím stupni. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, tak ten podle obsahu spisu žádné náklady nenárokoval.