56 Ad 4/2016 - 39

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobce L. V., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 3. 2016, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právona náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 31. 3. 2016, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zcela změnila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 12. 2015, č. j. X, tak, že se podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a pro nesplnění podmínek § 39 odst. 1 téhož zákona žalobci odnímá s účinností od 12. 5. 2016 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce v žalobě uvedl, že se odvolává proti rozhodnutí o odebrání invalidity prvního stupně a žádá o soudní přezkoumání. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že MUDr. P. K. v posudku nepotvrdil invaliditu prvního stupně, přestože žalobce namítal pouze datum přiznání invalidity. Žalobce v námitkách pouze požadoval přiznání invalidity již ode dne 4. 12. 2014, kdy již nepobíral žádné nemocenské dávky ani hmotné zabezpečení. Žalobce navrhl nová lékařská vyšetření na kardiochirurgii a neurologii. Žalobce uzavřel, že se domáhá přiznání invalidity prvního stupně. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby byl ve věci vypracován posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí a byl jím proveden důkaz. Rozhodnutí o žalobě ponechala na výsledku dokazování a úvaze soudu. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 24. 8. 2015 žalobce uplatnil nárok na invalidní důchod. Dne 4. 11. 2015 byl vypracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to posuzujícím lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice MUDr. D. B. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů pro posouzení zdravotního stavu žalobce. Po skutkové stránce byl shledán chronický VAS LS páteře při dlouhodobě známé protruzi disku L5/A1 se stenózou foramin oboustranně, nově prokázána ventrolistéza L5 I. st., stav po kompresivní traumatické zlomenině L1 utrpěné v únoru 2014, zřejmě bez funkčních následků, těžký vertebrální syndrom L páteře. ICHS, st. p. IM spodní stěny v roce 2013, řešeno PCI RC a ACD s ponechaným kolateralizovaným dalším uzávěrem ACD, dobrá funkce LK. Arteriální hypertenze, nadváha, exkuřák. St. p. CHE, APE. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobce je invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona. Jde o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, neboť žalobcova pracovní schopnost poklesla o 40 %. Den vzniku invalidity byl stanoven dnem 4. 11. 2015. Bylo konstatováno, že posuzovaný je schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. V odůvodnění posudku bylo konstatováno, že se jedná o kombinované postižení bederní páteře s těžkou poruchou statiky a dynamiky a chronickými bolestmi, chirurgické řešení nebylo indikováno. S ohledem na povolání řidiče byl stanoven celkový pokles pracovní schopnosti v rozsahu 40 %, tj. na horní hranici pro dané postižení. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nemění. Na základě tohoto posudku vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 11. 12. 2015 pod č. j. X rozhodnutí, kterým podle § 38 písm. a) o důchodovém pojištění od 4. 11. 2015 přiznala žalobci invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně s tím, že invalidní důchod činí 5 732 Kč měsíčně. Dne 6. 1. 2016 byly žalobcem podány námitky, v nichž žádal změnu data přiznání invalidního důchodu na 4. 12. 2014. Žalobce svůj požadavek opíral o to, že od té doby nepobíral žádné nemocenské dávky a byl pouze veden v evidenci Úřadu práce bez nároku na hmotné zabezpečení. Dále žalobce namítl, že nikde nebylo uvedeno, že jeho zdravotní stav je zhoršený následkem pracovního úrazu. Dne 11. 2. 2016 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice, MUDr. P. K. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů. Po skutkové stránce byl shledán chronický VAS LS páteře při dlouhodobě známé protruzi disku L5/S1 se stenózou foramin oboustranně, nově prokázána ventrolistéza L5 I. st., stav po kompresivní traumatické zlomenině L1 utrpěné v únoru 2014, zřejmě bez funkčních následků. Těžký vertebrální syndrom L páteře. ICHS, st. p. IM spodní stěny v roce 2013, řešeno PCI RC a ACD s ponechaným kolateralizovaným dalším uzávěrem ACD, dobrá funkce LKS. Arteriální hypertenze, nadváha, exkuřák. St. p. CHE, APE. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění, ale že žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnosti pouze o 30 %. V odůvodnění posudku bylo konstatováno, že rozhodující příčinou dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu je chronický VAS LS páteře při dlouhodobě známé protruzi disku L5/S1 se stenózou foramin oboustranně, nově prokázána ventrolistéza, stav po kompresivní traumatické zlomenině L1 a těžký vertebrální syndrom L páteře. Ostatní potíže se na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu podílejí nepatrnou měrou. Hodnocení OSSZ České Budějovice nebylo shledáno jako validní a akceptovatelné. Zdravotní stav žalobce byl v první instanci posudkově nadhodnocen. Postižení neodpovídá ani neodpovídalo položce 1c, odd. E, kapitoly XIII. Posudkový lékař ČSSZ zařadil zdravotní postižení žalobce pod kapitolu XIII., odd. E, položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Jde o lehké funkční postižení, kde je pokles pracovní schopnosti vymezen rozsahem 10 až 20 %. U žalobce chybí funkčně významný neurologický nález s poškozením nervu, event. symptomatologie neurogenního močového měchýře atd. Vzhledem k profesi žalobci byla zvolena horní hranice poklesu pracovní schopnosti, tj. 20 %, která byla dále navýšena o dalších 10 % vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu podle diagnostického souhrnu. Dále bylo uvedeno, že nebylo jednoznačně prokázáno, že zhoršený zdravotní stav žalobce souvisí s pracovním úrazem. Dle posudkového závěru lékaře ČSSZ činí pokles pracovní schopnosti žalobce 30 %, což znamená, že žalobce není invalidní. Na základě tohoto posudku bylo dne 31. 3. 2016 pod č. j. X žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že byl žalobci s účinností od 12. 5. 2016 odňat invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. V odůvodnění bylo uvedeno, že novým posudkem o invaliditě ze dne 4. 11. 2015 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 30 %. Posudkový závěr OSSZ České Budějovice nebylo možno potvrdit, neboť se u žalobce nejedná o invaliditu. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (postižení svalové a kosterní soustavy), oddíl E (dorzopatie a spondylopatie), položce 1b (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének – lehké funkční postižení) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10 až 20 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil horní hranici taxace 20 %, kterou zvýšil o dalších 10 % podle § 3 vyhlášky. Celkový pokles pracovní schopnosti žalobce činil 30 %. Vzhledem k tomu, že žalobce nesplňuje podmínky nároku na invalidní důchod podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, bylo rozhodnuto o tom, že se mu invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně s účinností od 12. 5. 2016 odnímá podle § 56 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Českých Budějovicích (dále jen “Posudková komise MPSV”) dne 20. 9. 2016, v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobce. V průběhu jednání byl žalobce vyšetřen neurologem a interním lékařem. Posudková komise MPSV se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Z posudkového hodnocení vyplývá následný diagnostický souhrn: chronická lumbalgie s intermitentní kořenovou iritací v minulosti, zvýrazněné lehkou kompresí obratle L1 z února 2014, porucha dynamiky bederní páteře závažnějšího stupně, intenzita kolísá. Chronická ICHS, nemoc dvou tepen, Q IM spodní stěny 7/2013, uzávěr ACD se zásobením periferními homokolaterálami, 90 % stenóza RMS I a RMS II, implantace lékových stentů dne 16. 7. 2013, hypertenze, nadváha. Při svém posuzování posudková komise vycházela z posudkové spisové dokumentace, zdravotnické dokumentace praktického lékaře, z vlastního zjištění při jednání a z lékařských nálezů. Z objektivního nálezu při jednání MUDr. A., neuroložky, se podává, že k jednání komise žalobce přišel samostatně, bez opory, byl orientován a spolupracoval, zvládl stoj na patách i špičkách. Z objektivního nálezu při jednání MUDr. N., interní lékařky, se podává, že žalobce byl bez dušnosti, bez ikteru, bez cyanózy, dýchání čisté, břicho měkké. Posudková komise zhodnotila, že žalobce je ve věku 57 let, je vyučeným traktoristou, mechanizátorem, celý život pracoval jako řidič či jeřábník. K této profesi je také posuzován. V anamnéze do roku 2011 nejsou závažnější zdravotní potíže, jen intermitentně bolesti bederní páteře s kořenovou projekcí, nebyl chronicky medikován. Posléze započato s léčbou hypertenze. Od 30. 7. 2012 byl žalobce v dočasné pracovní neschopnosti pro různé zdravotní potíže (bodné poranění, srdeční infarkt). Po uschopnění brzy opět zneschopněn po traumatu v práci, při kterém utrpěl zlomeninu obratle L1 a člunkové kosti levého zápěstí. Opakovaně pak probíhala řízení o prodloužení výplaty nemocenských dávek, která byla ukončena dne 3. 12. 2014. Transmurální srdeční infarkt proběhl v červenci 2013, řešen implantací dvou lékových stentů. Žalobce nemá výraznější kardiální potíže, zadýchá se jen při rychlé chůzi do kopce či schodů. Provedená ergometrie prokázala dobrou výkonnost, EKG prakticky v normě, bez ischemických změn. Kardiálně je žalobce po celou dobu plně kompenzován, po vyléčení se vrátil k původní práci. Tam v únoru 2014 utrpěl při pádu zlomeninu obratle L1 a zlomeninu člunkové kosti levého zápěstí. Zlomenina zápěstní kůstky byla bez následků, po zlomenině obratle se zhoršily bolesti zad, jsou prakticky trvalé kolísající intenzity. Není prokázáno poškození nervu, nejsou příznaky kořenové iritace ani zániku, je omezena dynamika páteře rovněž kolísající intenzity. Dále posudková komise MPSV zhodnotila opakovaná neurologická vyšetření. Podle posudkové komise MPSV jsou rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti chronické bolesti dolní části zad se závažnější poruchou dynamiky bederní páteře kolísavé intenzity. Tato míra poruchy bez projevů poškození nervů odpovídá lehkému funkčnímu postižení. Jedna se o zdravotní postižení uvedenému v kapitole XIII., oddíl E, položce 1b vyhlášky o posuzování invalidity, ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena v rozmezí 10 až 20 %. Posudková komise přihlédla k vykonávané profesi a stanovila pokles pracovní schopnosti podle horní hranice rozmezí, tj. 20 %. Pro další poškození zdravotního stavu, tj. ischemickou chorobu srdeční, posudková komise MPSV stanovenou hranici navýšila podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky o 10 %. Celková hodnota poklesu pracovní schopnosti byla stanovena v rozsahu 30 %. Posudková komise MPSV též konstatovala, že pro užití položky 1c, odd. E, kapitoly XIII. Nejsou důvody, protože není prokázáno žádné poškození nervu, nejsou dány často recidivující projevy kořenového nervového dráždění ani symptomatologie neurogenního močového měchýře. Posudková komise MPSV tak byla zcela ve shodě s posudkem ČSSZ. S posudkem OSSZ České Budějovice se komise MPSV nemohla ztotožnit, neboť nejsou splněna kritéria položky 1c, kromě závažné poruchy dynamiky páteře. To je však nedostatečné, neboť podmínkou k podřazení do určité položky je splnění většiny kritérií. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 17. 10. 2016. Krajský soud provedl dokazování protokolem o jednání posudkové komise MPSV a posudkem posudkové komise MPSV ze dne 20. 9. 2016. Krajský soud na jednání provedl důkaz obsahem lékařské zprávy MUDr. R. ze dne 30. 9. 2016. V rámci svého přednesu žalobce namítl, že posudková komise MPSV neměla při vyšetření k dispozici CT snímky, přičemž přesně neuvedl, z jaké doby snímky mají být, ale týkají se období, kdy byl léčen po úrazu páteře. Žalobce uvedl, že mu v nemocnici vysvětlili, že má uštíplý obratel. Během následujícího měsíce prodělá léčbu, v rámci které by mu měl být rozhýbán sval na páteři. Pokud to nepomůže, tak mu budou voperovány dva šrouby, což je bolestivá operace. Žaloba není důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ České Budějovice, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 20. 9. 2016. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobce byl při jednání komise vyšetřen dvěma odbornými lékaři a posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobce. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudek posudkové komise zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a k žalobcem udávaným skutečnostem se taktéž vyjádřila. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. V posudku je vysvětleno, z jakých důvodů se posudková komise ztotožnila s výsledkem námitkového řízení, a sice že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce jsou chronické bolesti dolní části zad v kombinaci s dalšími potížemi. Jak posudkový lékař ČSSZ, tak posudková komise MPSV zhodnotili žalobcovy zdravotní potíže jeho lehké funkční postižení a shodně zařadili žalobcovo zdravotní postižení do kapitoly XIII., oddíl E, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Jak posudek ČSSZ, tak posudek posudkové komise MPSV zhodnotily, že závěr lékaře OSSZ České Budějovice o tom, že žalobce je invalidní pro invaliditu prvního stupně od 4. 11. 2015, byl posudkově nadhodnocen a není možné jej akceptovat. Bylo náležitě vysvětleno, proč tomu je, a sice z důvodu, že u žalobce nebylo prokázáno žádné poškození nervu, recidivující projevy kořenového nervového dráždění nebo symptomatologie neurogenního močového měchýře. Posudková komise MPSV vysvětlila, že kritéria položky 1c nebyla splněna, neboť podmínkou k podřazení určitého zdravotního postižení do určité položky je splnění většiny tam uvedených kritérií. To nebyl žalobcův případ. Posudková komise MPSV se tak výslovně vyjádřila i k tomu, že kritéria pro podřazení žalobcova zdravotního postižení pod položku s významnějším poklesem pracovní schopnosti neměla za splněná. Posudková komise MPSV posoudila zdravotní stav žalobce komplexně, věnovala se podrobně lékařským zprávám kardiologickým i neurologickým. Internista a neurolog taktéž žalobce vyšetřili při jednání posudkové komise. Posudková komise MPSV jednoznačně stanovila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, přičemž ji bez jakýchkoliv pochybností podřadila pod příslušnou položku. Posudková komise aplikovala horní hranici vymezené taxace poklesu pracovní schopnosti, neboť přihlížela k pracovnímu zařazení žalobce. Následně posudková komise MPSV zvýšila taxaci o dalších 10 %, neboť na žalobcův zdravotní stav měly vliv i další zdravotní postižení. Posudková komise MPSV ve shodě s posudkovým lékařem ČSSZ stanovila pokles pracovní schopnost žalobce o 30 %. Oba posudkové závěry jsou ve vzájemné shodě a taktéž oba ve shodě odmítají akceptovat posudkové závěry OSSZ České Budějovice pro jejich neakceptovatelné nadhodnocení zdravotního stavu žalobce. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkových závěru posudkové komise MPSV a posudkového lékaře ČSSZ. Závěr o tom, že žalobce nebyl v době vydání napadeného rozhodnutí invalidním, byl jednoznačně potvrzen posudkem posudkové komise MPSV, podle něhož k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované poklesla pracovní schopnost žalobce o 30 %, přičemž jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo určeno zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Závěry posudkového lékaře OSSZ České Budějovice byly jednoznačně a bez pochybností odmítnuty jako mylné a nadhodnocené, a tudíž neakceptovatelné. K žalobním námitkám krajský soud uvádí, že posudková komise MPSV se vyjádřila k žalobcem požadovanému doplnění nových lékařských vyšetření v oboru kardiologie a neurologie. Tyto návrhy odmítla s tím, že podklady, které měla k dispozici, jsou dostačující. Žalobce byl neurologem vyšetřen opakovaně, aniž by se jeho zdravotní stav změnil. Nebyly zjištěny důvody k neurochirurgické intervenci. Obdobný nález byl zjištěn i při vlastním vyšetření žalobce na jednání komise. Posudková komise zhodnotila, že kardiologická dispenzarizace jedenkrát ročně nesvědčí o destabilizaci kardiálního onemocnění žalobce. Žalobce na jednání namítl, že posudková komise MPSV neměla při vyšetření dne 20. 9. 2016 k dispozici jeho CT snímky z doby, kdy byl léčen pro úraz páteře. Krajský soud konstatuje, že posudková komise MPSV měla k dispozici spisovou dokumentaci OSSZ České Budějovice, přičemž obsah lékařských zpráv je shrnut v posudku. Posudková komise MPSV měla dále k dispozici zdravotní dokumentaci praktického lékaře MUDr. K. a výpis ze zdravotní dokumentace MUDr. J. Dále měla posudková komise MPSV k dispozici spisy týkající se výplaty nemocenských dávek žalobci, v nichž je založena celá řada lékařských zpráv. CT vyšetření jsou v jednotlivých lékařských zprávách zmiňovány, je v nich interpretován jejich obsah. CT snímky jsou zobrazovací metoda. Posudková komise MPSV vycházela z lékařských zpráv, v nichž jsou skutečnosti zjištěné z CT snímků popsány slovně. Krajský soud tak má za to, že nezhodnocení samotných CT snímků posudkovou komisí MPSV nemůže mít vliv na úplnost posouzení zdravotního stavu žalobce, neboť obsah snímků byl popsán v jednotlivých lékařských zprávách, které posudková komise k dispozici měla. Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobce. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti. Pokud jde o obsah lékařské zprávy ze dne 30. 9. 2016, tak k němu krajský soud nemohl v tomto řízení přihlížet, neboť se týká zdravotního stavu žalobce k datu vyhotovení této zprávy. Ve zprávě je shrnut diagnostický souhrn, který odpovídá diagnostickému souhrnu, ke kterému došla i posudková komise MPSV. Pokud jde o naznačenou léčbu do budoucna, tak krajský soud konstatuje, že vychází ze skutkového stavu, tj. ze zdravotního stavu žalobce, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, tj. k 31. 3. 2016. I posudková komise MPSV hodnotila zdravotní stav žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce v žalobě namítal i to, že v rámci svých námitek požadoval pouze přezkoumání data vzniku invalidity. Z této námitky lze dovodit, že žalobce je toho názoru, že v rámci námitkového řízení neměl být již jeho zdravotní stav zkoumán v takovém rozsahu, aby mohlo dojít ke zcela opačnému závěru, a sice že vůbec není invalidním. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2013, č. j. 6 Ads 127/2012 – 22, se podává, že určení data vzniku invalidity je součástí zjišťovací prohlídky, tj. je součástí celkového posouzení zdravotního stavu žadatele o invalidní důchod. Datum vzniku invalidity nelze posuzovat odděleně od samotného zdravotního stavu, od kterého se invalidita jako taková odvozuje. Jinými slovy řečeno, nelze po posudkovém lékaři ČSSZ požadovat toliko to, aby posoudil správnost stanovení data vzniku invalidity posudkovým lékařem OSSZ, pokud na základě jeho vlastního posouzení zdravotního stavu žalobce v námitkovém řízení zjistí, že žalobce vůbec invalidním není. Zdravotní stav, invaliditu a datum jejího vzniku, posuzuje posudkový lékař v každém stupni řízení zcela autonomně. Za situace, kdy bylo v námitkovém řízení zjištěno, že invalidní důchod byl přiznán neprávem, bylo postupováno v souladu s § 56 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění s tím, že prvostupňové rozhodnutí bylo změněno tak, že se žalobci invalidní důchod odnímá, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. Zákon o důchodovém pojištění obsahuje hmotněprávní úpravu typologicky náležející k legislativní technice clausula rebus sic stantibus (v procesním právu pak této úpravě odpovídá v zásadě absence překážky rei administratae ve věcech důchodového pojištění). V § 56 zákona o důchodovém pojištění se nacházejí instrumenty pro řešení situací, kdy nárok v průběhu času zanikne (v důsledku odpadnutí některé z dříve splňovaných hmotněprávních podmínek - typicky u pozůstalostních důchodů), důchod byl nesprávně přiznán (v částce nižší či vyšší, než odpovídalo hmotněprávnímu nároku), nebo se změní skutkové okolnosti, od nichž se odvíjí posouzení nároku. Lze tak konstatovat, že rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod je vydáváno cum clausula rebus sic stantibus, tj. s výhradou změny poměrů co do nároku, výplaty i výše dávky. Žalovaný aplikoval na posuzovaný případ § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, a sice odňal invalidní důchod, neboť nárok na důchod nebo jeho výplatu zanikl. S touto právní kvalifikací se ovšem krajský soud nemůže ztotožnit. Z posudku o invaliditě posudkové lékaře ČSSZ ze dne 11. 2. 2016 se jednoznačně podává závěr, že bylo vycházeno ze stejných odborných nálezů doložených již k jednání OSSZ České Budějovice a že zdravotní stav žalobce byl na první instanci posudkově nadhodnocen. V posudku posudkového lékaře ČSSZ se dále uvádí, že prvoinstanční lékař nezhodnotil zdravotní stav žalobce řádně a že žalobce nesplňuje posudková kritéria invalidity. Posudkový lékař OSSZ České Budějovice tedy neposoudil řádně posudková kritéria a zdravotní stav žalobce nadhodnotil. Invalidní důchod tak byl přiznán na základě posudkového omylu. Z toho evidentně vyplývá, že invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně byl žalobci přiznán neprávem, neboť podmínky pro jeho přiznání podle § 39 zákona o důchodovém pojištění nesplňoval již v době posouzení posudkovým lékařem OSSZ České Budějovice. Pokud by totiž posudkový lékař ČSSZ shledal, že žalobce již není invalidní, ačkoliv dříve byl, pak by musel ve svém posudku stanovit datum zániku invalidity. Posudek ČSSZ je však skutečně formulován tak, že k přiznání invalidního důchodu v prvním stupni došlo v důsledku posudkového omylu. Žalovaný měl proto na posuzovaný případ správně aplikovat § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, který právě dopadá na případy, kdy se zjistí, že důchod byl přiznán neprávem. Odnětí invalidního důchodu podle nesprávně užitého § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění nemělo nicméně žádný vliv na výsledek řízení jako takového, a proto krajský soud z uvedené vady procesního postupu žalovaného nevyvozoval žádné důsledky. Učinil tak především z toho důvodu, že podle obou ustanovení se dávka odnímá od stejného okamžiku (ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen), čili žalobce nebyl užitím nesprávného ustanovení zákona nikterak poškozen. Krajský soud již jen nad rámec věci doplňuje, že i kdyby žalovaná správně odňala invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, tak by přesto na případ žalobce nemohl dopadat § 118a odst. 1 zákona o organizaci sociálního zabezpečení. Plátce důchodu by neměl vůči žalobci nárok na vrácení neprávem vyplacených částek, neboť žalobce nepochybně pobíral invalidní důchod v dobré víře, že mu náleží (z okolností předpokládal, že mu byl důchod vyplácen právem; nesouhlasil pouze se stanoveným datem vzniku invalidity), přičemž žádnou zákonem uloženou povinnost vůči plátci důchodu nezanedbal ani jinak vědomě nezpůsobil, že mu důchod byl vyplácen neprávem. Krajský soud uzavírá, že podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise MPSV prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobce pro dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav činil ke dni vydání napadeného rozhodnutí (tj. ke dni 31. 3. 2016) 30 %, pak žalobce není invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Uvedené soudní rozhodnutí nebrání žalobci, aby v případě progrese svých zdravotních potíží uplatnil o České správy sociálního zabezpečení novou žádost o přiznání invalidního důchodu. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovanou, tak té nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení