56 CO 72/2023 - 201

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobce: [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 12. 2022, č. j. 7 C 390/2020-172 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 31 692 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k nemovité věci – pozemku p. [číslo] jehož součástí je budova bez č. p. – č. e. (stavba pro výrobu a skladování), zapsaného v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, [stát. instituce] zrušil a nemovitou věc přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok I), žalovanému uložil zaplatit žalobci na vypořádání podílu částku 876 666,67 Kč, z čehož částku 650 000 Kč je povinen uhradit do 30 dnů od právní moci rozsudku, zbývající částku ve výši 226 666,67 Kč je pak povinen uhradit do 1 roku od právní moci (výrok II), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III), rozhodl o vrácení záloh složených účastníky (výrok IV, V). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že mezi účastníky byla jedinou spornou otázkou cena obvyklá předmětné nemovitosti. Jelikož byly splněny zákonné podmínky pro zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků a vypořádání navrhovaným způsobem, žalobě bylo vyhověno, přičemž žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci na vypořádacím podílu částku 876 666,67 Kč způsobem uvedeným ve výroku II rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně se při rozhodování přiklonil ke znaleckému posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], přičemž vycházel z dodatku č. 1 ke znaleckému posudku [číslo] ze dne 27. 5. 2022.

2. Žalovaný ve včasném odvolání namítal, že nesouhlasí s postupem soudu prvního stupně, pokud se přiklonil k odhadu ceny nemovitosti učiněného znalcem [příjmení] [příjmení]. Znalec [příjmení] [příjmení] se při 1. výslechu před soudem dne 10. 8. 2021 vyjádřil tak, že vycházel z příslušného výpisu z katastru nemovitostí, kde je zapsáno věcné břemeno přístupu k oceňovaným nemovitostem, a to v podobě chůze i jízdy. Doplnil, že věcné břemeno je zapsáno na pozemcích [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. parc. [číslo] parc. [číslo]. Na to žalovaný reagoval písemným podáním ze dne 24. 8. 2021. Poukázal na to, že pozemky jsou sice ve vlastnictví [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., věcné břemeno ale vázne pouze na parc. [číslo] ovšem nikoliv ve prospěch žalovaného, ale ve prospěch společnosti [právnická osoba], resp. ve prospěch panujících pozemků ve vlastnictví jmenované společnosti [právnická osoba] Žalovaný porušuje právo společnosti [právnická osoba] užívat pozemek [právnická osoba], na tom nic nemění ani úhrada prováděná žalovaným vůči [právnická osoba] za užívání pozemku. Pokud soud prvního stupně zadal znalci [příjmení] [příjmení] vypracovat doplněk znaleckého posudku, položil znalci otázku, jak je smluvně zajištěn přístup k nemovité věci – pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba pro výrobu a skladování, vše v k. ú. [obec], pokud přístup není smluvně zajištěn věcným břemenem jízdy a chůze, či jinou smlouvou o užívání, zda má tato skutečnost vliv na zjištěnou cenu obvyklou. Soud prvního stupně pominul, že znalec se vyjadřoval při výslechu dne 10. 8. 2021. V dodatku znaleckého posudku znalec uvedl jako slabou stránku nemovitosti absenci věcného břemene přístupu. Na straně 20 se zmiňuje o zohlednění silných a slabých stránek promítajících se do ocenění nemovitosti, na straně 21 konstatuje, že nebyly předloženy některé dokumenty, jako např. dohoda o přístupu, dohoda o dodávkách energie a vody. Následně uvádí, že přístup byl smluvně zajištěn písemnou dohodou s vlastníkem přístupových pozemků. Uvedl, že tato skutečnost nemá vliv na obvyklou cenu předmětné nemovitosti. Znalec byl opětovně vyslýchán soudem dne 25. 10. 2021, kdy uvedl, že pokud ve znaleckém posudku uváděl, že přístup k oceňované nemovitosti je zajištěn nebo ošetřen věcným břemenem, pochybil. Sdělil zároveň, že vycházel z logiky věci, že nemovitost je užívána a provozována a že k ní je zajištěn přístup. Uvedl, že mu tuto informaci měli sdělit oba účastníci v konferenčním hovoru, konkrétně měli sdělit, že přístup k nemovitosti je zajištěn písemnou dohodou. Vyjádření znalce budí v žalovaném značnou nedůvěru. Žalovaný ani jeho zástupce si nejsou vědomi, že by znalci sdělovali, že přístup byl zajištěn písemnou dohodou. Žalovaný v písemném podání z 24. 8. 2021 situaci vysvětlil tak, že písemná dohoda neexistuje, [právnická osoba] žalovanému vystavuje faktury bez smluvního základu. Proto žalovaný navrhoval výslech bývalého jednatele a současné jednatelky [právnická osoba] Žalovaný nemá přístup k předmětné nemovitosti z veřejné komunikace. Využitím pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví [právnická osoba] porušuje právo vyplývající z věcného břemene společnosti [právnická osoba] Smlouvu o zřízení věcného břemene navrhoval provést k důkazu. Nelze si představit, že tento stav nemá žádný vliv na ocenění nemovitosti. Znalec [příjmení] při výslechu dne 10. 8. 2021 uvedl, že absence přístupu k nemovitosti a její umístění v průmyslové zóně má za následek snížení ceny nemovitosti až o 70%. Zástupce žalovaného navrhoval vypracování revizního znaleckého posudku, soud prvního stupně tento důkazní návrh odmítl. Soud prvního stupně se ztotožnil s názorem, že smluvní zajištění přístupu k nemovitosti bez věcného břemene nemá vliv na zjištěnou cenu obvyklou, poukázal přitom na to, že v budoucnu lze zajistit přístup soudní cestou dle § 1033 o. z. Soud prvního stupně vyšel z nesprávného předpokladu, že je zde smluvní zajištění přístupu. Žalovaný však hradí pouze účtovanou náhradu za přístup ke své nemovitosti, porušuje právo 3. subjektu, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Nemůže se jednat o smluvní zajištění. Otázka existence smluvního zajištění je právní otázkou, kterou si soud musí posoudit sám, nelze přebírat její řešení od znalce. Žalovaný odmítá poukaz na ust. § 1033 o. z. Žalovaný navrhoval zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně z důvodu, že výše vypořádání nenavazuje na provedené dokazování, soud prvního stupně se měl přiklonit k posudku [jméno] [příjmení], případně měl nařídit vypracování revizního znaleckého posudku. V doplnění odvolání žalovaný uvedl, že [anonymizována dvě slova] si v dodatku č. 1 znaleckého posudku protiřečí, když na straně 10 při zjišťování tzv. vyhláškové ceny uvádí, že 4.) vliv právních vztahů na prodejnost: negativní – není zřízeno věcné břemeno přístupu a uvádí k tomu koeficient mínus 0,04. Znalec v této fázi přiznal působení na cenu nemovitosti. To je v rozporu s jeho závěrem na straně 21, kde uvádí, že pouhý smluvně zajištěný přístup na veřejnou komunikaci nemá vliv na obvyklou cenu. Žalovaný uváděl, že hradí pouze vyúčtování sousednímu soukromému subjektu za to, že se ke své nemovitosti dostává. Znalec [příjmení] toto hodnotí nesprávně jako písemnou dohodu s vlastníkem přístupových pozemků, když žádná písemná dohoda neexistuje. I kdyby znalec vzal v úvahu smlouvu uzavřenou pouze ústně, anebo i kdyby vycházel z nesprávného předpokladu o existenci písemné smlouvy, vždy by se měl zabývat pro posouzení výnosové hodnoty nemovitosti otázkou, zda daná smlouva umožňuje užívání nemovitosti třetími osobami, tedy i případnými nájemci vlastníků. Jestliže smlouva umožňuje přístup k nemovitosti pouze jejím vlastníkům, pak uzavření nájemní smlouvy nezpůsobuje přechod takového oprávnění na nájemce. Tento faktor se musí projevit při posouzení výnosové metody, která uvažuje příjem z pronájmu nemovitosti a má zohlednit možnost nemovitost pronajmout z hlediska možností se k ní dostat. Obsah dohody nebyl v řízení prokazován. Žalovaný poukazoval na pasáž publikace prof. Ing. Alberta Bradáče, DrSc. a kol., Teorie a praxe oceňování nemovitých věcí, 2. doplněné vydání, nakladatelství CERM, Brno, 2021, strana 324 a 325, o postupu při zjišťování výnosové metody nemovitosti. Znalec a potažmo i soud prvního stupně pochybili, když učinili závěr, že otázka přístupu k nemovitosti z veřejné komunikace nemá na odhad obvyklé ceny vliv.

3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil a uvedl, že odvoláním žalovaný sleduje pouze oddalování pravomocného rozhodnutí. Žalovaný přehlédl, že koeficient je uváděn u věcné hodnoty nemovitosti, kdy tato věcná hodnota na konečnou obvyklou hodnotu nemovitostí nemá žádný vliv. Pokud jde o smluvně zajištěný přístup k nemovitostem, před soudem prvního stupně zcela jasně vyplynulo, že žalovaný, který nemovitost výlučně užívá několik let, má smluvně zajištěný přístup k nemovitostem, což několikrát v řízení sám potvrdil. Žalovaný v nemovitostech podniká. Tuto skutečnost uvedl při konferenčním hovoru spolu se zástupcem, kdy znalci sdělil, že přístup má zajištěn na základě písemné dohody. Tuto skutečnost znalec uvedl i při svém výslechu. Je nutné vycházet z odborného názoru znalce. Žalobce nesdílí názor žalovaného, že na posuzovanou věc dopadá pasáž z publikace prof. Bradáče. Žalovaný nesprávně vytrhává z kontextu jednu větu znalce obsaženou v dodatku ke znaleckému posudku, když uvádí, že„ znalec a potažmo i soud prvního stupně pochybili, když učinili závěr, že otázka přístupu k nemovitosti z veřejné komunikace nemá na odhad obvyklé ceny vliv“. Znalec byl soudem poučen a připojil prohlášení ve smyslu ust. § 127a o. s. ř., že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Otázka soudu na znalce zněla:„ Pokud přístup není smluvně zajištěn věcným břemenem jízdy a chůze, či jinou smlouvou o užívání, má tato skutečnost vliv na zjištěnou obvyklou cenu nemovitých věcí?“. Znalec uvedl, že přístup k nemovitostem je smluvně zajištěn, proto tato skutečnost nemá vliv na obvyklou cenu. Žalovaný se snaží odvolacímu soudu podsouvat zkreslené skutečnosti. Soud prvního stupně správně vyhodnotil provedené důkazy a na základě nich správně ve věci rozhodl. Navíc při jednání dne 6. 12. 2022 zástupce žalovaného potvrdil, že žalovaný je solventní, nabízenou částku 650 000 Kč by byl žalobci schopen uhradit v rámci týdnů, zástupce žalobce zopakoval, že žalobce je připraven poskytnout žalovanému lhůtu k plnění a to pokud jde o částku 650 000 Kč, lhůtu 2 měsíců od právní moci rozhodnutí, pokud jde o částku 226 666,67 Kč, akceptoval by lhůtu do 1 roku. Na to zástupce žalovaného v závěrečném návrhu uvedl, že„ žalovaný je schopen uhradit částku 650 000 Kč, není vyloučeno, že pokud by zbytek případně přiznané částky byl umožněn splatit v delší lhůtě, že by takové řešení neakceptoval, nyní v současné fázi nebude navrhováno jiné řešení, dává se pouze na zvážení, zda soud nepřehodnotí svůj postoj k hodnocení znaleckých posudků a jejich doplnění, případně nezváží ustanovit revizního znalce za účelem posouzení obou posudků.“ Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení dle § 212 a násl. zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přihlédl k odvolání žalovaného, k vyjádření žalobce a dospěl poté k závěru, že odvolání nelze shledat důvodným.

5. V posuzované věci se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitosti výše specifikované bylo zrušeno, nemovitost byla přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného, kterému by byla uložena povinnost zaplatit žalobci na vypořádání podílu částku 833 333 Kč. Soud prvního stupně žalobě po připuštění její změny vyhověl, zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví navrhovaným způsobem, žalovanému uložil zaplatit žalobci na vypořádacím podílu částku 876 666,67 Kč způsobem uvedeným ve výroku II rozsudku soudu prvního stupně.

6. Žalovaný v odvolání brojil proti výši částky, která mu byla uložena k zaplacení žalobci na vypořádacím podílu, přičemž namítal, že obvyklá cena nemovitosti byla určena nesprávným způsobem s ohledem na závěr znalce, ze kterého při ocenění nemovitosti vycházel, že k nemovitosti je smluvně zajištěn přístup, tuto argumentaci v odvolání (viz výše) blíže rozvedl.

7. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro zjištění skutkového stavu, ve věci učinil skutkové a právní závěry, se kterými se odvolací soud ztotožňuje, které dále doplňuje a upřesňuje.

8. Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí poukázal na to, že v rozhodné otázce ceny obvyklé předmětné nemovitosti konkurovaly dva znalecké posudky, každý předložený jednou ze stran sporu. Soud prvního stupně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2197/2016 a uzavřel, že samotný rozdíl mezi dvěma posudky nezakládá povinnost ustanovit revizního znalce. Po výslechu znalců při jednání dne 10. 8. 2021 a dotvrzení některých skutečností ze strany účastníků dospěl k závěru, že pro potřeby učinění závěru o ceně obvyklé lze vycházet ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 16. 7. 2020 znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ve znění jeho dodatku č. 1 ze dne 27. 5. 2022. Soud prvního stupně uzavřel, že znalecký posudek [jméno] [příjmení] ze dne 7. 12. 2020 ani po výslechu znalce nelze považovat za správný, jasný a úplný, neboť byl vypracován podle dřívější právní úpravy (zákon č. 36/1967 Sb.), která na znalecké posudky nekladla takové požadavky z hlediska formálních náležitostí a přezkoumatelnosti, kde se promítá subjektivní hodnocení znalce bez náležitě objektivizovaného zdůvodnění, dále závěry znalce nebyly náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, znalec použil jen jednu metodu ocenění, a to porovnávací metodu, která není v posudku srozumitelně a průkazně aplikována, pro srovnání používá vzorky nemovitostí jiných velikostí a z jiných oblastí mimo [okres]. V doplnění posudku pak bylo pracováno s úřední (vyhláškovou) cenou. Znalec do obvyklé ceny nemovitosti nepřípustně promítá spoluvlastnický vztah účastníků. Nelze se ztotožnit s hodnocením slabých stránek nemovitosti v podobě věcným břemenem nezajištěného přístupu k nemovitosti a dále vzhledem k tomu, že jde o průmyslovou budovu, což by mělo mít dle znalce za následek o 70% nižší cenu. Soud prvního stupně se dále neztotožnil se závěrem znalce, že znalecký posudek [anonymizována dvě slova], je použitelný pro účely ocenění pro banky. Soud prvního stupně dále poukázal na dodatek č. 1 vypracovaný dne 27. 5. 2020 znalcem [příjmení] [příjmení] s tím, že znalec odpověděl na položené otázky a vyjádřil se k aktuální obvyklé ceně předmětné nemovitosti, kdy dodatek byl zpracován již dle zákona č. 254/2019 Sb. Pokud jde o zajištění přístupu k předmětné nemovitosti, znalec uzavřel, že přístup je zajištěn smluvně s vlastníkem sousedního pozemku bez věcného břemene. Znalec [příjmení] [příjmení] opravil nesprávná zjištění obsažená v jeho původním znaleckém posudku, současně uzavřel, že i pokud je přístup k nemovitosti zajištěn pouze smluvně, bez věcného břemene, nemá toto vliv na jím zjištěnou cenu obvyklou. Soud prvního stupně se ztotožnil s výše uvedeným závěrem znalce s tím, že z hlediska přístupu je nemovitost bezproblémově užívána po dlouhou dobu, pokud by v budoucnu vznikl problém s přístupem, lze jej zajistit soudní cestou dle § 1033 o. z. Soud prvního stupně dodatek znaleckého posudku hodnotil jako přesvědčivý, je z něj patrné, jaké metody znalec použil, kdy bylo použito více metod pro kontrolu závěrů, obzvláště bylo při odhadu ceny obvyklé přihlédnuto k výnosové metodě s ohledem na komerční potenciál předmětné nemovitosti. Soud prvního stupně jako neúčelné a nadbytečné zamítl důkazní návrhy týkající se návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku, na provedení výslechu svědků či opatření dalších listin. Po doplnění znaleckého posudku a objasnění některých zjištění považoval tyto důkazní návrhy již za neúčelné. Soud prvního stupně uzavřel, že předmětná nemovitost (objekt pro průmysl a skladování s pozemkem) se nachází v průmyslové zóně v blízkosti [obec] se smluvně (úplatně) zajištěným přístupem bez vlastních přípojek energií (napojení elektřiny a vody na přípojky sousedního vlastníka), nemovitost je užívána jako truhlárna, stav odpovídá stáří cca 97 let, objekt je postupně rekonstruován a modernizován. Soud prvního stupně poté aplikoval úpravu obsaženou v ust. § 1140 a násl. o. z., podílové spoluvlastnictví zrušil, nemovitost přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, s ohledem na dosud žalovaným držený podíl v rozsahu 2/3 uložil žalovanému zaplatit žalobci částku představující ocenění podílu žalobce v rozsahu 1/3, tedy částku 876 666,67 Kč. S ohledem na souhlasné stanovisko žalovaného uložil mu povinnost zaplatit částku 650 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku, zbývající částku ve výši 226 666,67 Kč uložil žalovanému uhradit do 1 roku od právní moci rozsudku, kdy žalobce s takovým způsobem vyplacení vypořádacího podílu souhlasil s tím, že pro žalovaného jde o dostatečně dlouhý časový prostor, aby si finanční prostředky zajistil, pokud je nemá k dispozici.

9. Dle § 1147 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

10. Soud má při své úvaze o výši přiměřené náhrady vyjít z obvyklé ceny společné věci, tedy ceny v místě a čase svého rozhodování (NS 22 Cdo 976/2011, 22 Cdo 4556/2018); vychází se přitom z ceny, za níž by bylo možné reálně prodat celou věc, nikoliv z ceny, za níž by bylo možno prodat příslušný spoluvlastnický podíl. Pro stanovení obvyklé ceny nemusí být nutně vypracován znalecký posudek (NS 22 Cdo 2816/2017).

11. Odvolací soud se ztotožňuje s postupem soudu prvního stupně, potažmo znalce [příjmení] [příjmení], kteří vycházeli z faktického stavu, kdy přístup do nemovitosti je zajištěn, žalovaný zaměstnává v nemovitosti své zaměstnance, objekt slouží ke svému účelu. Nejde o svévolné zajištění přístupu, žalovaný poukazoval na úhradu, kterou za umožnění přístupu hradí [právnická osoba] [anonymizováno], která vystavuje za umožnění přístupu žalovanému faktury. Znalec [příjmení] [příjmení] v rámci výslechu (č. l. 164 spisu) připustil své pochybení, kterého se dopustil při zpracování znaleckého posudku, kde uváděl, že přístup k nemovitosti je ošetřen věcným břemenem. Uvedl, že vycházel z toho, že nemovitost je užívána a provozována, je k ní zajištěn přístup. Znalec [příjmení] [příjmení] uvedl, že mu ze strany účastníků bylo sděleno, že přístup k nemovitosti je zajištěn písemnou dohodou. Pokud žalovaný v odvolání popíral, že by tuto informaci někdy poskytl, odvolací soud poukazuje na vyjádření zástupce žalovaného obsažené v protokolu o jednání ze dne 25. 10. 2022, kde zástupce žalovaného uvedl, že„ v současné době je sice přístup a čerpání energií zajištěno smluvně, nicméně v souvislosti s významným zdražováním energií toto nepochybně bude mít vliv i na cenu předmětné nemovitosti“. Při jednání konaném dne 6. 12. 2022 (č. l. 168 spisu), po poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř., po zjištění, že účastníci žádné nové skutečnosti a důkazy neoznačují a nenavrhují a poté, kdy bylo přistoupeno k závěrečným návrhům, zástupce žalovaného uvedl, že žalovaný je schopen uhradit na vypořádací podíl částku 650 000 Kč, uvedl dále, že„ není vyloučeno, že pokud by zbytek případně přiznané částky byl umožněn platit v delší lhůtě, že by takové řešení neakceptoval, v současné fázi nebude navrhováno jiné řešení, dává se pouze na zvážení, zda soud nepřehodnotí svůj postoj k hodnocení znaleckých posudků, případně nezváží ustanovit revizního znalce za účelem posouzení obou posudků.“ Pokud soud prvního stupně dne 14. 12. 2022 vynesl rozsudek, přičemž v odůvodnění se vypořádal s argumentací účastníků, vyšel z provedených důkazů a vysvětlil, z jakých důvodů zamítl ostatní navrhované důkazy, odvolací soud v jeho postupu neshledal pochybení. Soud prvního stupně zamítl nejen důkazní návrhy vznášené žalovaným, nýbrž i žalobcem, který v průběhu řízení uváděl, že v areálu k. ú. [obec] více vlastníků nemá zajištěný přístup věcným břemenem, věc je řešena dohodou s [právnická osoba] Přístupové pozemky jsou dle žalobce vedené jako ostatní plocha, takto jsou i skutečně fyzicky využívané, tedy k parkování, příjezdu vozidel, přístupu a pohybu osob či obecně jako volný prostor. V areálu sídlící společnosti zaměstnávají řadu zaměstnanců, kteří do areálu denně dochází či dojíždí osobními vozidly. Z pohledu vjezdu do areálu na levé straně na samém konci je umístěna opravna motorových vozidel. Žalobce v tomto směru navrhoval výslech statutárních zástupců, aby se vyjádřili, zda je omezeno užívání ostatní plochy či příjezdových komunikací v areálu. Na dotaz soudu prvního stupně, jak je smluvně zajištěn přístup k nemovité věci na pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba pro výrobu a skladování, vše zapsáno v katastru nemovitostí pro k. ú. a [územní celek], okres [okres] na [list vlastnictví], přičemž pokud přístup není smluvně zajištěn věcným břemenem jízdy a chůze, či jinou smlouvou o užívání, měl se znalec vyjádřit, zda má tato skutečnost vliv na zjištěnou cenu obvyklou předmětné nemovité věci, pokud ano, v jaké výši – znalec v dodatku č. 1 znaleckého posudku odpověděl: Dle shodných výpovědí žalobce i žalovaného je přístup smluvně zajištěn písemnou dohodou s vlastníkem přístupových pozemků. Tato skutečnost nemá vliv na obvyklou cenu předmětné nemovité věci. Znalec tedy neřešil situaci, kdy by přístup nebyl smluvně zajištěn věcným břemenem ani jinou smlouvou o užívání, vycházel ze stavu, kdy přístup je smluvně zajištěn. S ohledem na výše citované závěry přijaté judikaturou či ustálenou soudní praxí, při zjištění, že v daném případě přístup k nemovitosti je dán, za umožnění přístupu je žalovaným hrazena náhrada, odvolací soud nesdílí závěr odvolatele, že je namístě z těchto důvodů vycházet ze závěrů znalce [příjmení] či nařídit vypracování revizního znaleckého posudku.

12. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a zákonu odpovídající postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 a 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud uložil v odvolacím řízení neúspěšnému žalovanému povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady odvolacího řízení v částce 31 692 Kč, jež sestává z odměny za právní zastoupení žalobce za 2 úkony právní pomoci (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) dle § 8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – po 11 808 Kč, z náhrady jízdného ve výši 1 376 Kč (2x 86 km – účtováno v souladu s právními předpisy, technický průkaz doložen), z náhrady za promeškaný čas za 3 hodiny dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky – 600 Kč, ze 2 režijních náhrad po 300 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), s 21% DPH v částce 5 500 Kč - § 137 o. s. ř. Žalovaný je povinen náklady odvolacího řízení zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení