57 A 11/2018 - 76

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Marie Trnkové v právní věci žalobce: Městys Čestice se sídlem Čestice 1 zastoupen Mgr. Janem Hoškem, advokátem se sídlem Sokolovská 980, Strakonice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2018, č. j. KUJCK 11440/2018, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) F.Z. bytem X II) Z.T. bytem X III) V.M. bytem X IV) J.V. bytem X zastoupeného JUDr. Petrem Szabo, advokátem se sídlem Školní 225, Strakonice takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Zúčastněné osoby nemají právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 5. 2. 2018, č.j. KUJCK 11440/2018, kdy napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Volyně ze dne 31. 10. 2017, č.j. MěÚV/4190/2017 bylo potvrzeno. Žalobce namítá nezákonnost rozhodnutí správních orgánů. Má za to, že těmito rozhodnutími a jím předcházejícím správním řízením byl zkrácen na svých právech. Namítá nesprávné zjištění skutkového stavu nedostačujícího pro posouzení věci a dále namítá nesprávné právní posouzení. Podle žalobce zcela nesprávně bylo upuštěno od ústního jednání s konstatováním, že jsou poměry území dobře známy, a že žádost poskytuje dostatečné podklady pro posouzení záměru. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí, neboť byl ohledně nařízení ústního jednání ze strany odvolacího správního orgánu vysloven závazný právní názor, proto se měl správní orgán prvního stupně tímto závazným pokynem řídit a v souladu s § 94a odst. 2 stavebního zákona nařídit před vydáním rozhodnutí ve věci samé ústní jednání. Proto žalobce považuje prvostupňové rozhodnutí za nezákonné s odkazem na § 49 odst. 1 věta prvá správního řádu, kdy i s přihlédnutím k mnohosti námitek ze strany účastníků řízení, týkajících se právě lokality umístění stavby, mělo být v souladu se závazným právním názorem odvolacího správního orgánu, ústní jednání nařízeno.

2. Dále žalobce namítá, že v případě, že správní orgán byl před vydáním rozhodnutí ve věci vyrozuměn, že v lokalitě, kde stavebník hodlá realizovat předmětnou stavbu, probíhá řízení o změně územního plánu, měl jednoznačně stavební úřad vyčkat s vydáním rozhodnutí ve věci samé, do doby, než bude o změně územního plánu rozhodnuto. Žalobce má za to, že stavební úřad stranil stavebníkovi, kdy v případě, že obdržel informaci, že probíhá řízení o změně územního plánu, vydal stavebníkovi kladné rozhodnutí namísto toho, aby řízení přerušil. Žalobce má za to, že již samotné zahájení řízení o změně územního plánu bylo důvodem pro přerušení řízení podle § 57 správního řádu.

3. Podle žalobce se správní orgán prvního stupně nevypořádal s dřívějšími námitkami, jestliže žalovaný ze skutečnosti, že další účastníci řízení se proti poslednímu prvostupňovému rozhodnutí neodvolali, dovozuje, že s vypořádáním svých námitek, jak bylo dříve provedeno stavebním úřadem, byli srozuměni. Naopak účastníci řízení ve svých předchozích podáních několikrát zopakovali, že na podaných námitkách v plném rozsahu trvají i přes postoj, jaký k nim zaujal ve svých dřívějších rozhodnutích žalovaný. Je tedy procesním pochybením, že se s těmito námitkami v podstatě nikterak správní orgán nevypořádal, když stejného pochybení se dopustil i žalovaný, pokud takové procesní pochybení přehlédl. Argument žalovaného o uplatnění části námitek účastníky řízení F.Z., Z.T., V.M. a H., zmocněným advokátem, po uplynutí koncentrační lhůty, je pak nepřezkoumatelný, pokud není konkretizováno, o jaké námitky by se mělo jednat.

4. S odvolacími námitkami se žalovaný vypořádal nesprávně a nedostatečně, žalobce má za to, že postoj správních orgánů je alibistický, jestliže rozhodnutí je v podstatě založeno na stanoviscích sesterských odborů životního prostředí a územního plánování správních orgánů obou stupňů, jejichž závěry žalobce kategoricky, jako zcela účelové a neodrážející realitu, odmítá. Podle žalobce posouzení stavebního záměru je povrchní a nerespektuje v několika bodech platný územní plán. Navrhovaná stavba nesplňuje kritéria lehkého přístřešku v době vydání rozhodnutí platného územního plánu Čestice. Vzhledem k tomu, že stavební zákon definici lehkého přístřešku nezná, bylo to pro správní orgány o to jednoduší a dalším zjišťováním skutečného účelu stavby se dále nezabývaly. Žalobce má za to, že charakter stavby pod definici „stavba lehkého přístřešku pro zemědělství a myslivost, například pro zvěř a chovaná zvířata, seníky, polní hnojiště“ podřadit nelze, neboť se jedná o montovanou halu kombinující kovové a betonové konstrukce. Proto žalobce má za to, že stavba je v rozporu s územním plánem.

5. Žalobce proto namítá rozpor stavby s územním plánem Čestice. Žalobce namítá rozpor stavby s územně plánovací dokumentací z důvodu její velikosti, použitých materiálů, architektonického vzhledu, umístění v blízkosti bydlení, odstupových vzdáleností od hranice pozemku a místní komunikace, stávajícího sjezdu z této komunikace, sadových úprav, sezónnosti užívání. Stavba lehkého přístřešku se sousedními nemovitostmi určenými k trvalému bydlení nezvýší pohodu bydlení ani nezlepší soužití mezi obyvateli. Žalobce má za to, že jeho požadavek na umístění stavby pro chov ovcí do větší vzdálenosti od obce je legitimní a logický. Z důvodu veřejného zájmu nesouhlasí s umístěním přístřešku, ve skutečnosti jde o stáje pro trvalé ustájení cca 140 ks ovcí. Žalobce se plně ztotožnil s námitkami z předchozích odvolacích řízení vznášenými dalšími účastníky řízení a k těmto se plně připojil a má za to, že se s těmito námitkami žalovaný v rozhodnutí o odvolání vypořádal nesprávně a povrchně. Jestliže bylo namítáno, že stavební úřad měl jednat jako s účastníky řízení s dalšími osobami, konkrétně stavebníky obytných staveb na pozemcích dle KN p.č. x, x, x v k.ú. x, kteří budou obtěžováni negativními dopady této stavby, pak správní orgány se s touto námitkou rovněž nevypořádaly, zaštítily se jen stanovisky dotčených orgánů státní správy a rovněž tak odkazem na schválený územní plán Městyse Čestice s tím, že stavba je umísťována na zemědělské ploše. Podle žalobce stavební záměr kvalitu urbanistického, architektonického a přírodního prostředí v místě nezachová. Rozměry a materiálová skladba haly (ocel, beton) nekorespondují s charakterem staveb, jejichž realizace je přípustná dle schváleného územního plánu žalobce. Nejedná se tedy o lehký přístřešek pro zemědělství a zvěř. Jedná se dle žalobce o budovu, která svými rozměry dosavadní vzhled obce zásadním způsobem zasáhne, a to tak, že bude obec hyzdit. Stavba je situována na samé hranici schválené územní plánovací dokumentace pro obytné stavby a její realizací dojde ke znehodnocení již stojících obytných staveb. Stavbu neodcloní ani zamýšlená výsadba pásů keřů a dřevin.

6. Pro žalobce je rovněž neakceptovatelný souhlas vydaný dotčeným orgánem ochrany přírody a krajiny při Městským úřadem Strakonice v závazném stanovisku ze dne 11. 10. 2017 ve spojení s vyjádřením Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 15. 1. 2018, neboť podle žalobce je stavba v příkrém rozporu s kritérii pro ochranu krajinného rázu, neboť estetickou a přírodní hodnotu místa, kde má být stavba realizována, kulturní dominanty krajiny a harmonické měřítko a vztahy v krajině, nerespektuje.

7. Žalobce mohl s ohledem na rozlohu pastvin, které vlastní, realizovat stavbu bez problémů v takové vzdálenosti od obce, aby pohoda bydlení nebyla narušována. Dále má za to, že návrh ochranného pásma byl zpracován na objednávku stavebníka, kterým byl Ing. V. za jeho zpracování honorován. Vzdálenost stavby je od obytné zástavby nepřiměřeně malá, a to pouhých 60 – 80 metrů od stávající zástavby. Vlastníci obytných budov budou obtěžováni hlukem, nejen provozem stavby, ale v důsledku toho i pohybem ovcí na okolních pastvinách. Dále poukazuje na to, že má dojít k navýšení počtu ovcí, což negativně bude působit na okolní zástavbu. Zcela neobjektivní je závěr hydrologického posudku od K., který v posudku v rámci vyjádření k námitkám účastníků užil nepřípustné výrazy typu zpracovateli, není jasný účel protestů, úvaha o možné kontaminaci je zcela směšná, čímž je potvrzena domněnka, že posudek nebyl zpracován objektivně a nestranně.

8. Žalobce má za to, že nebylo respektováno ustanovení § 90 písm. b) stavebního zákona, neboť je stavba povolena v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot území a dále ustanovení § 111 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, jestliže je jím povolována stavba ač v projektové dokumentaci nejsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu. Rovněž rozhodnutí nerespektuje § 9 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a), písm. b), písm. e) vyhlášky č. 503/2006 Sb. Rovněž tak nebyl respektován § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o technických požadavcích na stavby, dále § 14 odst. 1 písm. b), e) uvedené vyhlášky a rovněž tak § 25 uvedené vyhlášky. Proto považuje napadené rozhodnutí za nesprávné a nezákonné a domáhá se jeho zrušení.

9. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedl, že žalobce napadá třetí rozhodnutí v téže věci. Proti rozhodnutí stavebního úřadu se odvolal pouze žalobce, námitky ostatních účastníků uplatněné v rámci prvoinstančního řízení a předchozích odvolacích řízení byly těmto dostatečně vysvětleny. Žalobce je oprávněn domáhat se ochrany toliko svých subjektivních práv. Stavební úřad mohl upustit od ústního jednání v případě, že mu dobře byly známy poměry v území a žádost poskytovala dostatečný podklad pro posouzení záměru. Tyto podmínky byly splněny, proto nebylo vadou, pokud stavební úřad ústní jednání nenařídil. Žalovaný rozhodoval podle územně plánovací dokumentace a to ve znění platném v době vydání jeho rozhodnutí, aniž by stranil některému z účastníků řízení. Stejně tak o odvolání žalobce bylo rozhodováno na základě aktuálně platné územně plánovací dokumentace. Zahájení řízení o změně územního plánu není důvodem pro přerušení řízení. Žalobce nebyl oprávněn vystupovat na obranu cizích subjektivních práv, přesto žalovaný poukázal na to, že ve svých rozhodnutích postupně se vypořádal se všemi námitkami, které účastníci řízení vznesli.

10. Žalovaný nesdílí názor žalobce, že navrhovaná stavba nesplňuje kritéria lehkého přístřešku ve smyslu v době vydání rozhodnutí platného územního plánu Čestice. V daném území, kde je umístěna předmětná stavba, jsou stavebníkem v souladu se zemědělským určením předpokládaným územně plánovací dokumentací Městyse Čestice na jeho pozemcích napojených stávajícím sjezdem na přilehlou komunikaci, chovány ovce. Jako jejich zázemí byl stavebníkem navržen přístřešek ve formě lehké ocelové haly s opláštěním stěn dřevem s vratovými otvory o půdorysu cca 24 x 12 m se sedlovou střechou s výškou hřebene 6,07 m a s přesahem střechy z trapézového plechu na jižní straně o cca 3 m, pod kterým bude skladováno seno pro podestýlku. Pro zamezení úniku živočišných látek do půdy je pak navržena betonová vana. Lehký přístřešek pro zemědělství není definován ani ve stavebním zákoně ani v jeho prováděcích předpisech či územně plánovací dokumentaci platné v době rozhodování ve věci. Přístřeškem se však rozumí stavební konstrukce chránící prostor pouze shora, neuzavírající ho plně ze stran, která může stát volně. Navrhovanou stavbu lze považovat za přístřešek, neboť zvířata chrání před nepřízní počasí či slunečním žárem. Přístřešek je navržen tak, aby splňoval požadavky závazných stanovisek dotčených orgánů státní správy. Žalovaný setrval na odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které odkázal ohledně námitek žalobce na použitý materiál, architektonický vzhled umístnění v blízkosti bydlení, odstupových vzdáleností od hranice pozemku a místní komunikace i sjezdu z této komunikace, ohledně sadových úprav a sezónnosti užívání.

11. K námitkám žalobce uplatněných v bodě VI. žalovaný uvedl, že není žalobce oprávněn domáhat se účastenství pro jiné osoby bydlící v N. a za tyto namítat narušení pohody bydlení. Společné řízení bylo vedeno na základě zásady součinnosti stavebního úřadu s dotčenými orgány státní správy, neboť stavební úřad není nadán k posuzování veterinárních aspektů dané stavby, ochrany životního prostředí, památkové péče či otázek požárně-bezpečnostního řešení stavby. Tyto složky jsou hájeny dotčenými orgány, jejichž stanoviska k navrhované stavbě byla opatřena, stavebním úřadem, zkoordinována a podmínky včleněny do jeho rozhodnutí. Předmětná stavba byla řádně posouzena stavebním úřadem z hlediska cílů a úkolů územního plánování územně plánovací dokumentace, architektonického vzhledu, urbanismu, imisí, zachování pohody bydlení, územně technických a stavebně technických požadavků podle prováděcích vyhlášek ke stavebnímu zákonu. Žalovaný poukázal na to, že princip stavby i její určení zůstává stejný jako v době, kdy bylo žalobcem vydáno souhlasné vyjádření k její realizaci. Podle žalovaného není důvod, aby stavební záměr nemohl být v daném místě umístěn a následně realizován.

12. Zúčastněná osoba – stavebník - ve vyjádření k žalobě uvedl, že správní orgány posoudily soulad stavebního záměru s územním plánem správně, stavba je v souladu s hlavním přípustným, podmíněně přípustným i nepřípustným využitím plochy, kdy stavební záměr přímo funkčně souvisí s jejím zemědělským využitím. Charakter stavby vyplývá z projektové dokumentace, kdy provedení stavby ani celoroční pobyt zvířat neumožňuje. Je odpovědností žalobce, že se včas a řádně s dokumentací a jejími změnami neseznamoval a neseznámil. Dopisem ze dne 18. 6. 2019 osoba zúčastněná na řízení J. V. soudu sdělil, že dne 30. 7. 2018 byl vydán kolaudační souhlas s užíváním stavby, kdy jako účel stavby je v kolaudačním souhlasu uvedeno, že přístřešek bude sloužit k ochraně ovcí před povětrností, pod přesahem střechy přístřešku budou skladovány balíky sena. Tento kolaudační souhlas nabyl právních účinků dne 31. 7. 2018.

13. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

14. Stavebník si podal dne 20. 8. 2015 žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení pro stavbu „přístřešek pro ovce a sklad sena na pozemku parcelního čísla x v k.ú. x“. Součástí žádosti byla i projektová dokumentace pro územní a stavební řízení. Stavební úřad dne 14. 9. 2015 oznámil zahájení společného územního a stavebního řízení navrhované stavby a k projednání žádosti nařídil ústní jednání, přičemž ústní jednání doplnil i o ohledání místa stavby.

15. Z protokolu o ústním jednání ze dne 2. 10. 2015 vyplývá, že účastníci byli upozorněni na koncentraci řízení a místo stavby bylo ohledáno. Účastníci řízení uplatnili jednotlivé námitky, zástupce Městyse Čestice uvedl, že z hlediska územního plánu je bez připomínek, ovšem s ohledem na připomínky majitelů okolních nemovitostí navrhoval zhodnotit odstupovou vzdálenost od těchto nemovitostí. S ohledem na tento návrh Městyse Čestice stavební úřad vyžádal vyjádření ke zhodnocení vzdálenosti navrhované zemědělské stavby od obytné stavby. K této žádosti však není ve spise založena odpověď. Ve spise je založeno závazné stanovisko dotčeného orgánu ochrany památkové péče ze dne 20. 10. 2015, dle něhož je stavba vodovodní přípojky a přípojky NN pro přístřešek pro ovce na pozemku parcelního čísla x a st. 2 v k.ú. x přípustná bez připomínek.

16. Stavební úřad vydal dne 30. 11. 2015 rozhodnutí, jehož výrokem byla ve společném územním a stavebním řízení umístěna předmětná stavba na pozemcích PK č. x (KN 607/1), st. x, x, x v k.ú x, výrokem III. pak bylo pro stavbu vydáno stavební povolení. V citovaném rozhodnutí byly stanoveny podmínky pro provedení stavby a její užívání ve vazbě na obecné požadavky na využívání území. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání F.Z., Z.T., V.M. a M.H. a rovněž tak žalobcem. Na základě jejich odvolání Krajský úřad Jihočeského kraje dne 16. 3. 2016 rozhodnutím č.j. KUJCK 34300/2016 rozhodnutí Městského úřadu Volyně ze dne 30. 11. 2015 zrušil a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení se závazným názorem, že v rámci nového projednání vyzve stavebníka k úpravě jeho žádosti o společné územní a stavební řízení předmětné stavby i předložené projektové dokumentace, aby byly respektovány požadavky na její úplnost dle přílohy č. 4 vyhlášky o dokumentaci staveb a dále byly doplněny profese elektro a vody, statické posouzení stavby s tím, že následně bude provedeno i ústní jednání, pro jehož oznámení budou respektovány lhůty dle § 94a stavebního zákona. Do protokolu z ústního jednání, pokud bude s ohledem na potřeby stavebního řízení doplněno o ohledání místa, budou uvedena zjištění z místního šetření a to především popis místa přilehlých staveb a její kapacity a navazujícího okolí. Při hodnocení umístění stavby bude záměr posouzen komplexně dle požadavků § 90 stavebního zákona, tedy nikoli pouze jeho soulad s územním plánem Městyse Čestice. Dále měla být zohledněna provedená digitalizace katastrální mapy platná od 9. 12. 2015 a přečíslování pozemků v dotčené lokalitě.

17. Stavební úřad vyzval stavebníka dne 15. 4. 2016 k úpravám a doplnění jeho žádosti. Žalobce zaslal stavebnímu úřadu dopis nazvaný Doplnění údajů a podkladů k žádosti o předmětné územní a stavební řízení, když dle stavebního úřadu z obsahu této písemnosti nebylo možno seznat rozsah úprav a doplnění, přesto stavební úřad oznámil nové projednání věci, ke kterému nařídil ústní jednání, když v oznámení o jeho konání stanovil doplnění ústního jednání o ohledání místa stavby.

18. Z protokolu o ústním jednání ze dne 25. 10. 2016 vyplývá, že účastníci řízení byli seznámeni se záměrem stavebníka a k datu jednání se shromážděnými podklady rozhodnutí. Žalobcem byly předloženy písemné námitky a rovněž tak účastníky řízení, a to F.Z., Z.T., V.M. a M.H., rovněž byly uplatněny námitky k hydrogeologickému posudku. Ve správním spise jsou založeny metodické listy Výzkumného ústavu živočišné výroby Praha k přístřeškům pro nestájový chov ovcí obsahující schémata přístřešků a informace k chovu na hluboké podestýlce a rovněž tak vyjádření zpracovatele hydrogeologického posudku K. k námitkám uplatněným účastníky řízení. Rovněž je ve spise založeno i závazné stanovisko HZS JČK ze dne 28. 11. 2016. Stavební úřad vydal dne 27. 10. 2016 rozhodnutí, kterým ve společném územním a stavebním řízení předmětnou stavbu umístil na pozemku parcelního čísla x v k.ú. x a výrokem III. pak stavbu povolil. Dalšími výroky II. stanovil podmínky pro umístění stavby ve vazbě na přílohy a stanovil podmínky pro provedení stavby. Proti tomuto rozhodnutí bylo rovněž podáno odvolání, a to jak žalobcem, tak F.Z., Z.T. a V.M. Na základě těchto odvolání bylo rovněž napadené rozhodnutí Městského úřadu Volyně ze dne 27. 10. 2016 zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k novému projednání s tím, aby stavební úřad v rámci nového projednání vyzval stavebníka k úpravě jeho žádosti o společné územní a stavební řízení s tím, aby byly respektovány požadavky na její úplnost dle přílohy č. 4 vyhlášky o dokumentaci staveb, především pak konkrétního řešení ozelenění stavby a zkompletované a aktualizované části E včetně soupisu dokladů a řízení usnesením přeruší s tím, že následně bude provedeno ústní jednání, pro jehož oznámení budou respektovány lhůty dle stavebního zákona, při kterém budou účastníci i dotčené orgány seznámeni s podklady rozhodnutí a bude jim poskytnut i prostor pro úkony ve smyslu § 36 správního řádu.

19. Stavební úřad opětovně dne 2. 5. 2017 vyzval žalobce k upravení žádosti a doplnění jejích příloh o podklady. Požadované úpravy a podklady žádosti byly stavebnímu úřadu doplněny a to dne 30. 6. 2017. Stavební úřad následně dne 11. 7. 2017 oznámil nové projednání věci, v jehož rámci s ohledem na ustanovení § 94a odst. 2 stavebního zákona upustil od ústního jednání a stanovil 15-ti denní lhůtu pro uplatnění námitek účastníků řízení a závazných stanovisek dotčených orgánů. V oznámení podrobně popsal navrhovanou stavbu, stanovil rozsah území s možnými účinky stavby a určil i okruh účastníků řízení, když účastníky informoval o možnosti nahlížet do podkladů rozhodnutí. K oznámení byl přiložen zákres stavby do katastrální mapy, koordinační situace a situace sadových úprav. Pro zjištění aktuálního stavu místa stavby provedl stavební úřad dne 11. 7. 2017 v rámci kontrolní činnosti ohledání, ze kterého pořídil záznam, že uspořádání prostoru místa a jeho okolí přesně odpovídá předložené projektové dokumentaci pro vydání společného rozhodnutí. Při oznámení nového projednání stavební úřad vycházel z doplněné projektové dokumentace a rovněž i z dokladů, které nebyly časově omezeny a odpovídaly projednávanému záměru, které byly k žádosti stavebníka z důvodu úpravy rozměrů aktualizovány formou vydání dalších obsahově shodných stanovisek a vyjádření.

20. Dne 31. 10. 2017 vydal stavební úřad rozhodnutí, jehož výrokem předmětnou stavbu umístil na pozemku parcelního čísla x v k. ú. x a výrokem III. pak stavbu povolil. Vedlejšími výroky pak byly stanoveny podmínky pro umístění stavby ve vazbě na projektovou dokumentaci a v bodě IV. byly stanoveny podmínky pro provedení stavby pro její užívání ve vazbě na obecné požadavky na využívání území, technické požadavky na stavby, podmínky existujících závazných stanovisek a požadavky vyjádření. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, jeho odvolací námitky jsou téměř shodné s žalobními body proti rozhodnutí žalovaného. Žalobce zejména namítal rozpor stavby s územním plánem Čestice, odstupové vzdálenosti a napojení pozemku na místní komunikaci, dále sadové úpravy. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno, neboť stavba byla shledána přípustnou, není v rozporu s územním plánem a je rovněž přípustná i z hlediska posuzování jejího dopadu do krajinného rázu a rovněž nezasahuje do památkové rezervace x, ani nemá negativní vliv na charakter stávající zástavby ke stavu změny č. 1 územního plánu. Žalovaný dodal, že proces jejího pořizování nebyl dokončen ani do doby vydání rozhodnutí.

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

22. Žalobce namítá, že v případě, že bylo nařízeno ústní jednání ze strany odvolacího správního orgánu, jedná se o závazný právní názor, proto měl správní orgán I. stupně jednání nařídit v souladu s § 94a odst. 2 stavebního zákona před vydáním rozhodnutí ve věci samé ústní jednání. Proto má za to, že prvostupňové rozhodnutí je nezákonné.

23. Tato námitka není dle soudu důvodná, neboť jak z rozhodnutí vyplývá, bylo tímto rozhodnutím zrušeno prvostupňové rozhodnutí, protože vadou byl neúplný návrh, kdy byl stavební úřad zavázán, aby v novém projednání nejdříve stavebníka vyzval k úpravě jeho žádosti rozhodnutí i k předložení dokumentace pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení s tím, aby následně provedl ústní jednání, při jehož oznámení budou respektovány lhůty dle § 94a stavebního zákona. Právním názorem je závazné stanovisko k otázkám hmotného a procesního práva. Toto stanovisko však není právním názorem, jde jen o pokyn k dalšímu postupu, žádný právní názor nebyl vysloven.

24. Ze spisu vyplývá, že stavební úřad po navrácení spisu odvolacím orgánem vyzval žadatele k upravení žádosti a doplnění jejich příloh o podklady, přičemž požadované úpravy a podklady žádosti byly doplněny, a to dne 30. 6. 2017. Stavební úřad následně dne 11. 7. 2017 oznámil nové projednání věci, v jehož rámci s ohledem na § 94a odst. 2 stavebního zákona upustil od ústního jednání a stanovil 15 ti denní lhůtu pro uplatnění námitek účastníků řízení a závazných stanovisek dotčených orgánů. Pro zjištění aktuálního stavu místa stavby provedl stavební úřad dne 11. 7. 2017 v rámci své kontrolní činnosti ohledání, ze kterého pořídil záznam, dle něhož uspořádání prostoru místa a jeho okolí přesně odpovídá předložené projektové dokumentaci pro vydání společného rozhodnutí.

25. V souvislosti s tím soud poukazuje na § 94a odst. 2 stavebního zákona, kde se uvádí, že stavební úřad může upustit od ústního jednání, jsou-li mu dobře známy poměry v území a žádost poskytuje dostatečný poklad pro posouzení záměru. Jestliže byly v daném případě obě podmínky splněny, postupoval správní orgán správně, pokud stavební úřad ústní jednání nenařídil.

26. Podle žalobce nesprávný je rovněž názor žalovaného, že stavební úřad nemá řízení přerušit do doby skončení řízení o změně územního plánu, jestliže na projednání Změny č. 1 územního plánu byl správní orgán upozorněn žalobcem. Žalobce má za to, že měl stavební úřad vyčkat s vydáním rozhodnutí ve věci samé do doby, kdy bude o změně územního plánu rozhodnuto. Žalobce má za to, že řízení ohledně vydání územního plánu je řízením o předběžné otázce ve smyslu § 57 správního řádu. Tato námitka rovněž dle soudu důvodná není, neboť řízení o změně územního plánu nelze považovat za řízení o předběžné otázce. Soud má za to, že s přihlédnutím k fázi probíhajícího pořizování změny územního plánu nemůže být postup správních orgánů v projednávané věci stižen vadou, pro kterou by bylo namístě jejich rozhodnutí zrušit a rovněž tak nelze souhlasit s názorem žalobce, že mělo být z důvodu probíhajícího pořizování změny územního plánu řízení přerušeno dle § 57 správního řádu. Správně tedy v daném případě dospěl správní orgán k závěru, že se nevede jiné probíhající správní řízení a že mu ve vydání rozhodnutí brání nutnost posouzení předběžné otázky. Soud má proto za to, že správně bylo rozhodováno správními orgány na základě územně plánovací dokumentace platné v době vydání předmětných rozhodnutí. Zahájení řízení o změně územního plánu není důvodem pro přerušení řízení. Stavební úřad totiž musí vycházet z územně plánovací dokumentace platné v době vydání územního rozhodnutí a není oprávněně přihlížet k připravované změně územního plánu. Projednávání územního plánu nemůže být ani předběžnou otázkou v řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby a vydání stavebního povolení.

27. Dále žalobce namítá, že správní orgán I. stupně se dřívějšími námitkami nevypořádal nikterak, kdy odvolací správní orgán ze skutečnosti, že další účastníci řízení se proti poslednímu prvostupňovému rozhodnutí neodvolali, dovozuje, že s vypořádáním svých námitek jsou srozuměni, jedná se pak dle žalobce o ničím nepodloženou spekulaci žalovaného, neboť účastnící řízení ve svých podáních několikrát zopakovali, že na podaných námitkách trvají. Dále žalobce namítá, že argument žalovaného o uplatnění části námitek účastníky řízení Z., T., M. a H. zmocněným advokátem po uplynutí koncentrační lhůty je nepřezkoumatelný.

28. K této námitce soud uvádí, že žalobce je oprávněn domáhat se ochrany toliko svých práv, není však oprávněn vystupovat na obranu cizích subjektivních práv. Proto tato námitka ze strany žalobce důvodná není, neboť tyto námitky by mohli vznést pouze uvedení účastníci řízení nikoli žalobce, který nebyl nikterak dotčen na svých právech tímto postupem správního orgánu. Žalobce je oprávněn hájit pouze svá práva nikoli práva ostatních osob. Nad rámec soud uvádí, že správní orgán se vypořádal se všemi námitkami, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, které účastnící řízení vznesli. Rovněž z odůvodnění napadeného rozhodnutí, vyplývá, že žalovaný odkázal na vypořádání uvedené v předešlých rozhodnutích a rovněž je tak zřejmo, kdy a jaké námitky byly zástupcem ostatních účastníků řízení uplatněny po koncentrační lhůtě.

29. Nedůvodná je rovněž výhrada žalobce, že stavba nesplňuje kritéria lehkého přístřešku ve smyslu v době vydání rozhodnutí platného územního plánu Městyse Čestice. Žalobce má za to, že stavební záměr nerespektuje v několika bodech platný územní plán, který nabyl účinnosti dne 26. 7. 2014. Pozemek stavebníka, na kterém má být stavba umístěna, pozemek parc. č. x v k. ú. x je stanoven z hlediska využití ploch jako plocha zemědělská. Správní orgány obou stupňů se ztotožnily s označením stavby jako lehkého přístřešku pro ovce a sklad sena, když z toho učinily dle žalobce nesprávný závěr, že z hlediska územního plánu lze stavbu na pozemku umístit. Soud má za to, že tento závěr žalovaného rovněž i prvostupňového správního orgánu je správný, že předmětná stavba je zcela v souladu se zemědělským určením předpokládaným územně plánovací dokumentací Městyse Čestice, kdy na pozemcích ve vlastnictví stavebníka napojených napojeným stávajícím sjezdem na přilehlou komunikaci jsou chovány ovce. V daném případě se jedná o stavbu přístřešku ve formě lehké ocelové haly s opláštěním stěn dřevem, s vratovými otvory o půdorysu cca 24 x 2 m, se sedlovou střechou s výškou hřebene 6,7 mas přesahem střechy z trapézového plechu na jižní straně o cca 3 m, pod kterým bude skladováno seno pro podestýlku. Pro zamezení úniku živočišných látek do půdy je pak navržena betonová vana. Stavba tedy doplňuje funkční využití dané zemědělské plochy je umístěna v terénním zářezu a pro odclonění dálkových pohledů doplněna sázenými dřevinami. Lehký přístřešek pro zemědělství není definován ve stavebním zákoně, rovněž tak ani v prováděcích předpisech či územně plánovací dokumentaci platné v době rozhodování.

30. Soud zjistil z výkladu Ministerstva pro místní rozvoj ČR, že přístřeškem je stavební konstrukce chránící prostor pouze shora, neuzavírající ho plně ze stran, jedná se tedy o objekt, jehož stavební konstrukce nejen vytváří nosnou soustavu, ale částečně je ohraničují. S ohledem na plochu vrat, která zůstávají otevřena a umožňují volný průchod chovaných zvířat lze pak souhlasit se žalovaným, že lze považovat předmětnou stavbu za přístřešek, který chrání zvířata před nepřízní počasí. Z uvedeného pak vyplývá, že se jedná o trvalou stavbu s tím, že se jedná o sezónní přístřešek, jak vyplývá z bodu 21 souhrnné technické zprávy projektové dokumentace.

31. Zcela nedůvodná je i námitka žalobce na rozpor stavby s územně plánovací dokumentací z důvodu její velikosti použitých materiálů, architektonického vzhledu, umístění v blízkosti bydlení, odstupovaných vzdáleností od hranice pozemku a místní komunikace stávajícího sjezdu z této komunikace, sadových úprav, sezónností užívání. Ze spisu vyplývá, že z důvodu námitky nesouladu s územním plánem si žalovaný vyžádal v rámci součinnosti vyjádření k podmínkám umístění stavby, ve kterém byly sepsány požadavky územního plánu i zásad územního rozvoje na umísťování staveb v předmětné lokalitě zemědělské plochy a uveden soulad předmětné stavby přístřešku s požadavky územního plánování, kdy odvolací orgán toto vyjádření obdržel a dne 16. 1.2018 a následně i s tím účastníky řízení seznámil.

32. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný rovněž i stavební úřad řádně zabývaly souladem stavby přístřešku s cíli a úkoly územního plánování, kdy ze spisu je patrno, že stavební úřad provedl opakované ústní jednání doplněné o ohledání místa, z čehož vyplývá, že bylo rozhodováno na základě znalostí místních poměrů. V souvislosti s tím soud poukazuje na to, že žalobce, který měl konkrétní znalosti místních poměrů, sdělil ke stavbě přístřešku dne 22. 7. 2015 opatřením č. j. MČ-0586/2015, že záměr stavby přístřešku pro ovce a skladu sena v rozsahu dle předložené dokumentace je v souladu s platným územním plánem. V případě, že ve stavbě nejsou instalována žádná zařízení, která by způsobovala hluk či vibrace, bylo pak orgánem na úseku ochrany veřejného zdraví dne 19. 2. 2015 pod č. j. KHSJC 04008/2015/Hok.st- pt konstatováno, že nejsou dotčeny zájmy chráněné orgány ochrany veřejného zdraví. Z hlediska prašnosti pak rovněž nelze shledat chov ovcí jako zdroj prachu. Z hlediska pachu jako další namítané imise je dle návrhu ochranného pásma pro předmětnou stavbu podpůrně zpracovaného J.V. zřejmé, že při zohlednění směrů větrů v daném místě nezasahuje stávající obytnou zástavbu x. Ochranné pásmo sice zasahuje částečně do pozemku parc. č. x v k. ú. x určeného pro bydlení, které je však ve vlastnictví stavebníka a ten se se změnou dosavadního zemědělského užívání tohoto pozemku neuvažuje. Z toho je pak učiněn správný závěr, že stavba splňuje požadavek přípustných staveb, neboť se jedná o stavbu pro zemědělství za účelem ochrany chovných zvířat a skladování krmiva. Z územního plánu nevyplývá, že by byla předmětná stavba omezena z hlediska materiálu, konstrukce, dispozice či vzdálenosti od bydlení, proto posouzení ohledně přípustnosti druhu stavby je zcela v kompetenci stavebního úřadu. Nejedná se tedy o subjektivní názor stavebního úřadu, ale o zhodnocení navržené stavby v kontextu s jeho pravomocí založenou stavebním zákonem. Soud poznamenává, že bylo správně při vydání rozhodnutí prvostupňového správního orgánu dne 31. 10. 2017 vycházeno z platného územního plánu Městyse Čestice v době projednání předmětné stavby, jestliže žalobce oznámil veřejnou vyhlášku vyvěšenou dne 4. 12. 2017, že veřejné projednání návrhu změny územního plánu se bude konat dne 5. 1. 2018. Prvostupňové rozhodnutí proto bylo vydáno dne 31. 10. 2017, tedy před veřejným projednáním, ale i před jeho oznámením. Proto je i správný závěr, že stavební úřad neměl důvod přerušovat řízení ve smyslu § 64 písm. c) správního řádu, ale měl naopak povinnost posuzovat návrh dle platného územního plánu v době rozhodování. Zcela nedůvodná je i výhrada žalobce, že stavba by měla být situována do středu pozemku, aby vzdálenost přístřešku byla ze všech míst pastviny co nejmenší, a to s ohledem na komfort zvířat, ale i s ohledem na pohodlí chovatele, neboť takovýto požadavek z žádného právního předpisu nevyplývá. Zcela nedůvodná je i námitka ohledně vybavení stáje mobilními, kovovými nebo dřevěnými zábranami, jestliže tyto mobilní zábrany byly doplněny do podmínek na základě požadavku Státní veterinární správy pro potřeby veterinárního ošetření zvířat. V souvislosti s tím soud poznamenává, že stavba, jak vyplývá z projektové dokumentace, není určena pro chov jako takový, jestliže k ní nejsou přivedeny žádné inženýrské sítě, jejích chov konstrukce neumožňuje, jedná se skutečně pouze o přístřešek kvůli nepřízni počasí.

33. Žalobcem je nedůvodně poukazováno na některé stavební prvky, jako na betonovou vanu, hydroizolaci, betonovou plochu před stavbou z jihu, drenážní svody, odvodní příkop, jestliže jejich doplnění do podmínek stavebního povolení bylo provedeno právě na základě námitek žalobce a dalších zúčastněných osob. Předmětná stavba není v rozporu s územním plánem v případě, že dojde k omezení obhospodařované zemědělské půdy, a to na rozloze 888 m2, jestliže zastavěná plocha je 296 m2, zpevněná plocha 356 m2 a sadové úpravy cca 228 m2, což dle žalobce není přípustné. Tato námitka důvodná není, neboť toto omezení z územního plánu rovněž ani z jiného právního předpisu nevyplývá.

34. Lze souhlasit se žalobcem, že zcela nesprávně je v bodě 20 v rozhodnutí prvostupňového správního orgánu v čl. IV. stanoveno, že k užívání stavby bude sestaven provozní řád k provozování přístřešku halového typu a k provozování areálu ovcí, neboť provozní řád je namístě pouze v případě haly pro živočišnou výrobu, kdy výstavba této stavby je v dané lokalitě z hlediska územního plánu nepřípustná, proto soud považuje i toto ustanovení z hlediska provedení stavby za nesprávné.

35. Ohledně odstupové vzdálenosti a napojení pozemku na místní komunikaci má žalobce za to, že s předloženou projektovou dokumentací se odvolací orgán řádně neseznámil. Tato výhrada dle soudu důvodná není, neboť míjení vozidel na místní komunikaci na pozemek parc. č. x je zajištěno rozšířením v prostoru vjezdu na pozemek se stavbou a sjezdů na zahradu na protější straně. Není tedy pravdou, že sjezd byl vytvořen svévolně, tento sjezd již existuje desítky let a slouží pro sjezd pro zemědělskou techniku. K námitce, že stavební úřad neřeší odstupové vzdálenosti stavby od hranic sousedních pozemků, dle vyhlášky č. 501/2006, soud uvádí, že tato okolnost je řešena právě v bodě c) na straně 2 rozhodnutí Městského úřadu Volyně ze dne 31. 10. 2017. Bylo podobně popsáno umístění stavby na pozemku s tím, že vjezd do ocelového přístřešku pro ovce je navržen dvěma vraty z jižní strany a jedněmi vraty ze západní strany, z tohoto důvodu soud námitku důvodnou neshledal. Rovněž je stavebním úřadem v rozhodnutí uvedeno, že umístění stavebního záměru umožňuje napojení na pozemní komunikaci ve stávajícím sjezdu z místní komunikace.

36. K odstupným vzdálenostem a napojení pozemku na místní komunikace soud ještě uvádí, že z bodu C3-situace provádění stavby je zřejmo, že uváděná vzdálenost 1,56 m od společného bodu pozemků parc. č. x, x a x je vzdáleností linie západní stěny přístřešku, nikoli odstupová vzdálenost přístřešku od pozemku parc. č. x s obslužnou komunikací ve vlastnictví Městyse Čestice. Nejbližší roh přístřešku je od hranice tohoto pozemku pak vzdálen 7 m tedy podstatně více, než - li požaduje ustanovení § 25 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Rovněž ze zjištění stavebního úřadu vyplývá, že pozemek, na kterém má být přístřešek umístěn, je na obslužnou komunikaci napojen stávajícím sjezdem, který nebude v rámci stavby upravován a bude sloužit stejnému účelu jako dosud., tj. obsluze zemědělské plochy s pastvou pro hospodářská zvířata.

37. Nedůvodná je i výhrada, že se správní orgány nezabývaly dostatečně námitkou ohledně sadových úprav. Ze spisu vyplývá, že žalobci bylo uloženo, aby předložil řešení sadových úprav s konkretizací vysazovaných dřevin, kdy z dokumentace vyplývá, že je zde uvedena i ochrana dřevin proti okusu, přičemž je povinností vlastníka, aby se o vysázené dřeviny staral s péčí řádného hospodáře a rovněž tak i o celou stavbu a je zcela nadbytečné, aby tato povinnost byla ukládána stavebníkovi v rámci stavebního povolení a územního rozhodnutí. Z řízení stavebního úřadu pak vyplývá, že sadové úpravy jsou navrženy s ochranou proti okusu ohradníky, kdy se jedná keře v počtu 114 kusů. Zcela nadbytečné je pak dle soudu ve stavebním povolení uvádět, jak má vypadat následná péče o zeleň v případě okusu a uschnutí dřevin. Zcela lichá je pak námitka žalobce, že by do doby dosažení požadovaného vzrůstu dřevin neměl být provoz stavby povolen, ale až po té co dřeviny budou takového vzrůstu, že se zelení odkloní objekt předmětné stavby.

38. Zcela nedůvodná je i námitka žalobce, že správní orgány nebraly na zřetel námitky dalších účastníků řízení, jestliže žalobce má právo hájit pouze svá práva nikoli práva ostatních účastníků řízení.

39. K námitce, že v oznámení nového projednání v rámci společného řízení není uvedeno, že se jedná o sezónní ustájení, soud uvádí, že tato skutečnost není rozhodná, neboť rozhodné je to, co je uvedeno ve stavebním povolení, přičemž v rozhodnutí stavebního úřadu na straně 17 je jednoznačně uvedeno, že se jedná o přístřešek pro ochranu ovcí před povětrností v počtu maximálně 140 kusů a jedná se o sezónní ustájení s tím, že tato stavba vylučuje celoroční využití, jestliže ji nelze zabezpečit nezámrznou pitnou vodu, nejsou zde vedeny žádné sítě, přičemž je zřejmo, že tento přístřešek neslouží na chov, ale slouží jako ochrana zvířat, kdy v mimosezónní období jsou zvířata chována v hospodářské části usedlosti čp.

2. K námitce žalobce, že se ztotožňuje s námitkami v předchozích odvolacích řízeních vznášenými dalšími účastníky řízení a že se k nim připojuje, soud uvádí, že tuto námitku vypořádat nelze pro jejich obecnost. Rovněž tak se nelze přezkoumat námitku žalobce, že se odvolací orgán s těmito námitkami nevypořádal, respektive se vypořádal nesprávně a povrchně, jestliže žalobcem tyto námitky specifikováni nejsou. Soud uvádí, že zcela rozhodný je výrok napadeného rozhodnutí, nikoli, že je na jiném místě stavebního povolení uvedeno, že se jedná o montovanou ocelovou halu. Nedůvodná je i námitka žalobce, že dojde k narušení pohody bydlení vlastníků sousedních staveb určený k bydlení, neboť žalobce jako Městys Čestice se nemůže dovolávat ochrany jiných vlastníků staveb. Rovněž nedůvodně je žalobcem namítáno, že stavební úřad měl jednat jako s účastníky řízení i s dalšími osobami, a to konkrétně majiteli obytných staveb na pozemcích dle KN p.č. x, x, x v k. ú. x, neboť žalobce se nemůže rovněž dovolávat obrany cizích subjektivních práv, je na každém vlastníků těchto pozemků, aby se sám dovolal ochrany, v případě že má za to, že byla porušena jeho subjektivní práva.

40. Jestliže je předmětná stavba v souladu s územním plánem, je zcela nedůvodná argumentace žalobce, že stavba je situována na samé hranici schválené územně plánovací dokumentace pro obytné stavby a že dojde ke znehodnocení již stojících obytných staveb. Jestliže je dle územního plánu tato stavba přípustná, zcela správně stavební úřad předmětnou stavbu povolil a vydal rozhodnutí společné o umístění stavby i stavební povolení, neboť proto byly splněny zákonné předpoklady.

41. Soud uvádí, že správně stavební úřad argumentoval souhlasem dotčeného orgánu ochrany, přírody a krajiny při Městském úřadu Strakonice, odboru životního prostředí v závazném stanovisku sp. zn. MUST 0/047103/2017/ŽEP/Šob, ze dne 11. 10. 2017 ve spojení s vyjádřením Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí zemědělství a lesnictví dne 15. 1. 2018 č. j. KUJCK 8400/2018 OZZL/Hk, jestliže toto závazné stanovisko – souhlas se stavbou přístřešku ze dne 11. 10. 2017 bylo na základě odvolání přezkoumáno nadřízeným správním orgánem. Žalobce – Městys Čestice s ním nesouhlasil, napadl předmětné závazné stanovisko v rámci odvolání, žalovaný si postupem dle § 149 odst. 4 správního řádu vyžádal potvrzení nebo změnu předmětného závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného Městskému úřadu Strakonice, odboru životního prostředí, tedy Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví. Tento orgán vydal dne 15. 1. 2018 posouzení předmětného závazného stanoviska, kterým jej potvrdil. Z tohoto vyplývá, že se žalovaný zaobíral obsahem podaných námitek, přestože žalobce žádné konkrétní námitky nevznesl, kdy z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že předmětná stavba nezpůsobí nepřípustný zásah do krajinného rázu a jeho umístěním nedojde k narušení kulturního a historického stavu v krajině ani k narušení dochované volné krajiny. Dále z tohoto stanoviska pak vyplývá, že stavba je umísťována na pozemku v údolí, proto nebude ani z dálkových pohledů významně exponovaná a krajní ráz neovlivní s tím, že v okrajích zástavby se nacházejí srovnatelné velké objekty, kdy navržená stavba bude umístěna v terénním zářezu a nebude tedy z celkového charakteru stávající zástavby vybočovat. Z toho plyne, že nesprávný je názor žalobce, že stavba je v příkrém rozporu s kritérii pro ochranu krajinného rázu. Pohoda bydlení s ohledem na vzdálenost od obytných domů rovněž nebude narušena. Zcela nedůvodně je pak žalobcem navrhováno vypracování pachové studie s tím, že má za to, že dojde k navýšení exkrementů a tím i zápachu, jestliže stávající počet kusů ovcí bude navýšen na povolených 140 kusů, jestliže se jedná o zemědělský pozemek a je tak předpoklad, že dojde zde k chovu ovcí, eventuálně jiných hospodářských zvířat a s tím skutečně je spojen zápach a je zcela nerozhodné, zda tyto ovce mají volný výběh, eventuálně zda jsou ve volném přístřešku. Z hlediska zápachu tato skutečnost této stavby není rozhodná. Zcela nadbytečně je pak v rámci tohoto řízení o povolení stavby a vydání územního rozhodnutí pak i namítán zvýšený počet hmyzu a zápachu, neboť hmyz i zápach by se vyskytoval i v případě chovu bez přístřešku. Rovněž i hluk by byl stejný bez přístřešku. Odstup rodinných domů vlastníků sousedních pozemků od stavby činí 50 – 70 m, proto objekty stavebníků nebudou imisemi v době pachu a hmyzu omezeny bez ohledu na zvýšený počet chovu ovcí a nedojde tak k narušení pohody bydlení, kdy nejbližší objekt bydlení je objekt stavebníka a ochranné pásmo z vysázených dřevin vytvoří dostatečnou optickou a akustickou clonu k chráněné zástavbě. Proto se závěrem žalovaného se pak soud zcela ztotožňuje, a to s ohledem na zpracovaný návrh ochranného pásma V. V souvislosti s tím rovněž je nesprávně namítáno žalobcem, že hluk ovcí bude obtěžovat Z.T., který se nachází ve vzdálenosti 9 m od pastviny, neboť zde se opětovně žalobce dovolává obrany cizích subjektivních práv, což není přípustné. K tomu žalobce oprávněn není. Soud poznamenává, že se nejedná o celoroční chov, ale o sezónní chov ovcí. Žalobce, jako městys, nemůže se z podstaty zabývat narušením pohody bydlení a kvality prostřední nad přípustnou míru. U žalobce nemůže k narušení pohody bydlení dojít. V souvislosti s tím soud rovněž poukazuje na souhlasné závazné stanovisko, které vydal dotčený orgán ochrany ovzduší při Městském úřadu Strakonice, kdy byl vydán souhlas dotčeného orgánu s celkovou projektovanou roční emisí amoniaku ve výši 0,062 tun od 140 kusů ovcí s podmínkou souhlasu: za účelem předcházení emisí znečišťujících látek obtěžujícím zápachem zajistit technicko-organizační opatření pro snížení těchto emisí například pravidelným úklidem a odvozem použité podestýlky.

42. Zcela nedůvodná je námitka žalobců ohledně neobjektivních závěrů hydrologického posudku K., který zpracoval posudek na základě námitek účastníků a používal nepřípustné výrazy, kdy žalobce má za to, že toto vyjádření zpracovatele posudku K. nelze hodnotit jinak, než jako aroganci, kdy sám K. připouští, že posudek zpracoval neobjektivně na zakázku stavebníka. Dle soudu na základě těchto výrazů nelze učinit závěr, že by byly závěry hydrologického posudku neobjektivní, proto správně byl učiněn závěr stavebním úřadem, že posudek je dostačující pro vypořádání se s námitkami účastníků řízení. Z vyjádření zpracovatele posudku K. nevyplývá, že by se jednalo v jeho případě o aroganci, nebo že by sám připouštěl, že posudek zpracoval neobjektivně. Rovněž z obsahu tohoto posouzení nevyplývá, že by došlo k bagatelizování ohrožení podzemních vod včetně vody ve studni pana M., kdy v souvislosti s tím soud opětovně poukazuje na to, že žalobce nemůže poukazovat na dotčení cizích subjektivních práv v daném případě pana M. 43.

44. Soud proto uzavřel, že předmětné společné rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 90 písm. b) stavebního zákona, neboť došlo k povolení umístění stavby v souladu s cíli a úkoly územního plánování, charakterem území i s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot území, kdy došlo i k dodržení všech obecných požadavků na výstavbu, kdy soud se rovněž ztotožňuje i se žalovaným, že princip stavby i její určení zůstává stejný jako v době, kdy bylo žalobcem vydáno souhlasné vyjádření k její realizaci. Správně proto stavební úřad neshledal důvody, pro které by stavební záměr nemohl být v daném místě umístěn a následně realizován.

45. Podle žalobce rozhodnutím nebyla vydána v souladu s § 9 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a), b), e) vyhlášky č. 503/2006 Sb., rovněž tak i v souladu s § 10 odst. 1 písm. b), e) vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb. a § 14 odst. 1 písm. b) a e) a § 25 uvedené vyhlášky. Tyto námitky ze strany žalobce byly vzneseny pouze obecně, kdy bylo pouze odkázáno na uvedená zákonná ustanovení uvedených vyhlášek, aniž bylo podrobně žalobcem specifikováno, jakým způsobem došlo k porušení těchto ustanovení. Pro obecnost této námitky rovněž se soud touto námitkou zabývat nemohl.

46. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

47. Zúčastněným osobám nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno, neboť v souvislosti s tímto řízením nebyla ukládána žádná povinnost.

48. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

49. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení