57 A 147/2015 - 66

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a JUDr. Aleny Hocké v právní věci žalobkyně: O.V., státní příslušnice Ukrajiny, v České republice bytem …, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17.9.2015, čj. MV-2925-5/SO-2013, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 9. 2015, čj. MV-2925-5/SO-2013, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 4.000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 17.9.2015, čj. MV-2925-5/SO-2013 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový správní orgán“), ze dne 30.11.2012, čj. OAM-45229-27/DP-2012 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž nebyla žalobkyni prodloužena platnost povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná, a to podle § 44a odst. 3, § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“ nebo „zákon o pobytu cizinců“).

2. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 17.3.2016, čj. 57 A 147/2015-39, byl žalobě přiznán odkladný účinek ve smyslu § 73 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“).

II. Důvody žaloby

3. Žalobkyně namítala porušení § 2 odst. 4, § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Namítala porušení § 66 odst. 1 písm. b) ZPC s tím, že správní orgán nesprávně posoudil, že nejsou dány důvody pro udělení trvalého pobytu dle tohoto ustanovení, ačkoliv tyto důvody existují.

4. Žalobkyně argumentovala článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zaručuje právo na respektování soukromého a rodinného života, a ustanovením § 2 odst. 1 správního řádu, podle něhož je správní orgán vázán zákony a mezinárodními smlouvami, a tudíž i Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Argumentovala také § 174a ZPC, neboť správní orgán zcela opominul zabývat se otázkou přiměřenosti rozhodnutí.

III. Vyjádření žalované

5. Žalovaná navrhovala žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalobkyně v žalobě neuvádí, v čem spatřuje tvrzený rozpor s vybranými ustanoveními správního řádu a zákona o pobytu cizinců. Absentující žalobní argumentace znemožňuje jakékoliv další vyjádření. Žalovaná proto odkazovala na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

IV. Vyjádření žalobkyně při jednání

6. O věci samé rozhodl soud k návrhu žalobkyně po provedeném jednání, kterého se žalobkyně zúčastnila. Žalovaná svoji neúčast omluvila a souhlasila, aby soud jednal bez její přítomnosti. Soud tedy jednal ve smyslu § 49 odst. 3 s.ř.s. bez přítomnosti žalované. Vycházel přitom z obsahu soudního spisu a správního spisu. Žalobkyně při jednání soudu uvedla, že považuje napadené rozhodnutí za nespravedlivé. Pokud jde o její podnikání, nebyl dostatečně zjištěn skutečný stav věci. Chtěla, aby bylo rozhodnuto spravedlivě.

V. Posouzení věci krajským soudem Z čeho soud vycházel

7. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 s.ř.s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, neshledal při tom vady podle § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

8. Žaloba je důvodná. Skutkový základ věci 9. Žalobkyně podala dne 25.7.2012 u prvostupňového správního orgánu žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná. K žádosti doložila výpis z živnostenského rejstříku s živnostenským oprávněním od 9.5.2011 do 10.8.2012, výzvu živnostenského úřadu ze dne 24.7.2012 k odstranění nedostatků a potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 6.8.2012 o registraci jako osoba samostatně výdělečně činná od 9.5.2011 a k 6.8.2012 nemá žádný splatný nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

10. Dle výpisu z evidence cizinců byl žalobkyni povolen přechodný pobyt na území České republiky na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem výkonný manažer - účast v právnické osobě s platností od 21.11.2007 do 10.8.2008. Následně jí bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za stejným účelem s platností od 11.8.2008 do 10.8.2010 a naposledy za stejným účelem s platností od 11.8.2010 do 10.8.2012.

11. Žalobkyně byla 18.10.2012 prvostupňovým správním orgánem vyslechnuta a souhlasila, aby byl výslech proveden v jazyce českém, s tím, že bude rovnou odpovídat na otázky. Uvedla, že do České republiky přijela v roce 2007 za účelem účasti v právnické osobě. Poslední povolení k dlouhodobému pobytu má uděleno od 11.8.2010 do 10.8.2012 za účelem podnikání – účasti v právnické osobě. Poslední žádost podala společně s panem Y. a bylo to za účelem podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná. Důvodem, proč žádala o dlouhodobý pobyt za účelem podnikání jako OSVČ a ne jako výkonný manažer – účast v právnické osobě, bylo, že nadále již nechtěla podnikat v rámci firmy, protože tam neměla žádné příjmy. Chce si vydělávat sama na sebe. V rámci svého povoleného pobytu od srpna 2010 do srpna 2012 stále ještě působí ve firmách Korona Company s.r.o. a A.K.B. ERVIS. Firma Korona má sídlo v Roztokách, přesnou adresu neznala, budova má asi 4 nebo 5 pater, firma má ve druhém patře 3 kanceláře. A.K.B. ERVIS má sídlo v Nuslích. Nevěděla, jak firmy vznikly, dostala se do nich přes známou. Ve firmě Korona Company je jednatelkou a ve firmě A.K.B. ERVIS je společníkem. K minulé žádosti za účelem podnikání – účasti v právnické osobě doložila doklad o tom, že je jednatelkou ve firmě Korona Company. Základní kapitál této firmy je asi 460.000 Kč. Do firmy nevložila žádný vklad. Nevěděla, jaký má obchodní podíl. Předmětem podnikání této firmy je pronájem nemovitostí, nebytových prostor a kanceláří. Činnost spočívá v hledání nebytových prostor. Žalobkyně hledala přes internet a přes známé, kteří jí řekli, že nabízejí nebo hledají nemovitost. Na otázku, zda byla ke dni vzniku společnosti Korona Company s.r.o. její jednatelkou, žalobkyně uvedla, že neví, kdy tato společnost vznikla, ona je tam zapsána od srpna 2010. Aby se zapsala do této společnosti, jí poradil známý P., který se do této společnosti také zapsal. Veškeré podklady k zápisu jim zařídila paní L., která je také jednatelkou firmy, ta vložila do této společnosti peníze. Jmenování jednatelkou proběhlo tak, že se konala valná hromada, které se žalobkyně zúčastnila. Bylo to v Praze, v jedné restauraci. Bylo jich tam šest jednatelů. Smlouva o výkonu funkce jednatele s žalobkyní sepsána nebyla. Za celou dobu, co je v této firma jednatelkou, si nic nevydělala, proto se v květnu 2011 nechala zapsat do živnostenského rejstříku. V rámci působení ve firmě Korona Company s.r.o. sháněla nemovitosti k pronájmu tak, že se ptala známých, jestli neví o takových nemovitostech, hledala v novinách. Celkem se jí podařilo najít asi sedm nemovitostí v Praze, adresy si nepamatovala. Tyto kontakty předala paní L., která řešila další věci, žalobkyně nevěděla, co konkrétně. Paní L. jí řekla, pokud se nějaká nemovitost podaří pronajmout, dostane zaplaceno. Žádné finance však za celou dobu nedostala. Jednatelství ve společnosti věnovala jeden až dva dny v týdnu. Jinak nic nedělala. Ve firmě je 10 jednatelů, možná i více. Jsou tam O., V., P., další si nepamatovala. Že má společnost 20 jednatelů (dle obchodního rejstříku) nevěděla. K dotazu, zda může s takovým počtem jednatelů reálně fungovat, uvedla, že může. Když přijela žalobkyně do České republiky, pracovala od roku 2007 do roku 2010 u firmy STRABAG, což jí zprostředkovala agentura Schneider. Odtud odešla do firmy Korona Company. Poprvé dostala vízum v roce 2007 na ambasádě ve Lvově. V České republice pak žádala o dlouhodobý pobyt a jeho prodloužení. Vždy jí s tím pomáhal někdo, na koho dostala kontakty od známých, a kdo jí řekl, co je potřeba udělat a zařídit. Vždy se měla zapsat do společnosti jako jednatel, ale nevěděla vůbec, do kterých firem. Jinak pro ty firmy nic nedělala. Pracovala přes agenturu. Ze STRABAGU ale odešli vedoucí pod jinou firmu a žalobkyně tam skončila. Proto přešla pod firmu Korona Company s.r.o. K dotazu, z čeho měla finanční prostředky od srpna 2010 do května 2011, žalobkyně odpověděla, že měla přítele, pana HAVRYLIV Mychailo, se kterým bydlela v Praze v Cukrovarské ulici, a ten jí pomáhal. Za společnost mohla jednat samostatně, ale vždy jednala s paní L. Nikdy nic nepodepsala. Hospodářské výsledky firmy neznala. K dotazu, zda je schopna prokázat svoji podnikatelskou činnost za dobu posledního povoleného pobytu od 11.8.2010 (obchodní smlouvy, účetní evidence, výkaz zisku a ztrát, rozvaha, účetní závěrka), žalobkyně uvedla, že dokumenty doloží do 14 dnů. Podnikat začala v květnu 2011 a od května 2011 je registrovaná v evidenci OSSZ jako osoba samostatně výdělečně činná. Stále je jednatelkou společnosti Korona Company s.r.o., ale už tam nic nedělá, od té doby, co podniká jako OSVČ. Od července 2012 se nestala společníkem žádné jiné firmy. Nevěděla nic o tom, že je od 10.7.2012 zapsána jako jeden ze 160 společníků firmy DO-ALL-WORK v.o.s. Jako osoba samostatně výdělečně činná děla na objednávky různých firem balící práce a podobně. Rodinné příslušníky na území České republiky nemá. Všechny rodinné příslušníky má na Ukrajině. Neexistují důvody, které by jí bránily ve vycestování z ČR na Ukrajinu. Na přímé otázky žalobkyně odpověděla, že se nechce seznámit s podklady pro rozhodnutí ani se k nim vyjádřit.

12. V prvostupňovém řízení žalobkyně předložila ověřenou kopii přiznání k dani z příjmů právnické osoby společnosti Korona Company s.r.o. za rok 2010 a úředně ověřenou kopii platebního výměru na daň z příjmů této právnické osoby za období od 25.8.2010 do 31.12.2010.

13. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto: „Žádost se zamítá a platnost povolení k dlouhodobému pobytu se neprodlužuje dle ust. § 44a odst. 3 ve spojení s ust. § 35 odst. 3 a v návaznosti na ust. § 37 odst. 2 písm. b) s odkazem na ust. § 56 odst. 1 písm. j) věty druhé zák. č. 326/1999 Sb., neboť je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území“. Za jinou závažnou překážku žalobkyně na území označil prvostupňový správní orgán zjištění, že žalobkyně v rámci svého posledního povoleného pobytu od 11.8.2010 do 9.5.2011, kdy zahájila podnikatelskou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná nepodnikala, tedy neplnila účel, pro který jí byl tento pobyt povolen.

14. V prvostupňovém rozhodnutí je uveden obsah výpovědi žalobkyně: „V rámci svého dlouhodobého pobytu povoleného od srpna 2010 do srpna 2012 působila jako jednatelka ve firmě Korona Company s.r.o. a jako společník ve firmě A.K.B. ERVIS a v obou společnostech stále ještě působí. Do své předchozí žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, kterou podala za účelem podnikání - účast v právnické osobě, doložila doklad o tom, že je jednatelkou ve firmě Korona Company s.r.o., jejímž předmětem podnikání je pronájem nemovitostí, nebytových prostor a kanceláří. Nevěděla však, kdy a jak obě firmy vznikly. Do společnosti Korona Company s.r.o. se zapsala jako jednatelka v srpnu 2010 na radu svého známého, který se do firmy také zapsal a veškeré podklady k tomu potřebné jim zařídila další jednatelka firmy, paní L. Jmenování jednatelkou ve firmě dle výpovědi žadatelky proběhlo během valné hromady, která se měla konat v restauraci v Praze, a účastnilo se jí šest jednatelů. S žadatelkou nebyla sepsána smlouva o výkonu funkce jednatele a za celou dobu, co je jednatelkou této firmy, si nic nevydělala, a proto si v květnu 2011 zařídila zápis do živnostenského rejstříku, aby mohla pracovat sama na sebe. Její jednatelství mělo spočívat v hledání nemovitostí k pronájmu a to tak, že se žadatelka ptala svých známých, jestli neví o nějakých nemovitostech k pronájmu a také hledala v novinách. Tomuto věnovala jeden až dva dny v týdnu a celkem se jí podařilo dle jejích slov najít asi sedm nemovitostí v Praze, jejichž adresy si nepamatuje. Kontakty předávala výše jmenované paní L., která s nimi měla dále nakládat, žadatelka však nevěděla jakým způsobem. Bylo jí pouze sděleno, že pokud se nějaké nemovitosti podaří pronajmout, dostane za to zaplaceno, žádné finance však nikdy neobdržela. Také nikdy za společnost nic nepodepsala. Od té doby, co podniká jako OSVČ již ve firmě Korona Company s.r.o. nic nedělá.“ 15. Podle prvostupňového správního orgánu „působení žalobkyně jako jednatelky ve společnosti Korona Company s.r.o. bylo pouze formální, nevykazovalo znaky soustavnosti, samostatnosti ani ziskovosti, z čehož plyne, že po uvedené období neplnila účel, pro který jí byl poslední dlouhodobý pobyt povolen“. Prvostupňový správní orgán se v odůvodnění rozhodnutí zabýval i otázkou přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně a shledal, že jeho rozhodnutí nebude nepřiměřené, když matka, manžel a sourozenec žalobkyně žijí na Ukrajině, žalobkyně nemá v České republice žádné rodinné vazby a pobývá zde od roku 2007, nedošlo tudíž k zpřetrhání vazeb se zemí původu.

16. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítala, že je z předložených důkazů zřejmé, že jako jednatelka v právnických osobách působila. Nikde není stanovena povinnost, aby byla sepsána smlouva o výkonu funkce jednatele, ani není nikde stanoven povinný rozsah této činnosti. Neviděla nic závadného na tom, že nevěděla, jak firmy, ve kterých působila vznikly. Do funkce byla řádně zvolena a zapsána do obchodního rejstříku. Spolu s ostatními jednateli vykonávala svoji funkci v rozsahu, který byl s ohledem na činnost firmy dostačující a za společnost mohla vystupovat samostatně. Pokud společnosti nevykázaly zisk, je to bohužel fakt, který nepochybně může souviset s možná nevhodným podnikatelským záměrem. Zákon o pobytu cizinců ani jiný zákon nestanoví povinnost mít kladný hospodářský výsledek. Dle žalobkyně prvostupňový správní orgán nesprávně uvedl, že obchodní zákoník definuje podnikání pojmovými znaky soustavnost, samostatnost, dosažení zisku. Pokud by se přistoupilo na tuto hypotézu, pak každý, kdo nedosáhne zisku, podnikatelem není. Dle žalobkyně je zisk účelem podnikání, nikoli jeho pojmovým znakem. Dále žalobkyně zdůraznila, že po celou dobu pobytu v České republice nikdy žádnou částku nedlužila, nebyla přítěží sociálního systému a plnila si své povinnosti, jež jí právní předpisy ukládají. Dokonce, když viděla, že se firmě, ve které působí, ekonomicky nedaří, začala sama podnikat za účelem přivýdělku. Nesouhlasila s tvrzením správního orgánu, že pro firmu nic nevykonávala. Tuto skutečnost nikde neuvedla a správní orgán ji pouze účelově uvedl. Namítala, že nebyla správním orgánem zkoumána otázka dopadu neprodloužení pobytu do jejího soukromého života. Pouhé konstatování, že má rodinu na Ukrajině, není dostačující. V České republice pobývá bezmála pět let a pobývat zde chce i nadále. Je tedy zřejmé, že zde vazby mít musí. Naopak vazby s rodinou na Ukrajině nejsou příliš intenzivní.

17. Žalovaná se v odůvodnění napadeného rozhodnutí ztotožnila se závěrem prvostupňového správního orgánu, že žalobkyně v době posledního povoleného pobytu neplnila účel, pro který jí byl pobyt povolen. Výpověď žalobkyně před prvostupňovým správním orgánem reprodukovala žalovaná tak, že uvedla: „Ke zjištění úplného stavu věci byl s odvolatelkou dne 18.10.2012 sepsán protokol o výslechu podle § 18 odst. 1 správního řádu. V průběhu výslechu odvolatelka do protokolu po řádném poučení uvedla, že na území České republiky pobývá od roku 2007. S vyřizováním jednotlivých žádostí o povolení či prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu jí vždy pomáhaly jiné osoby, na jejichž radu se nechávala zapsat jako jednatelka do firem, přičemž nevěděla ani do jakých, a pro tyto firmy nikdy nepracovala. Namísto toho pracovala u jiné firmy na základě zprostředkování agenturou. Do společnosti Korona Company s.r.o. se zapsala jako jednatelka na radu svého známého. Funkci jednatele vykonávala tak, že hledala nemovitosti a kontakty předávala další jednatelce. Smlouvu o výkonu funkce jednatele sepsanou neměla, za dobu svého působení ve společnosti žádné peníze nevydělala. Z tohoto důvodu začala podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná od 9. 5. 2011. Je stále zapsaná v obchodním rejstříku jako jednatelka společnosti Korona Company s.r.o., ale již pro tuto společnost nic nevykonává, ani nezná její hospodářské výsledky. Dále do protokolu uvedla, že je schopna doložit veškeré dokumenty prokazující její podnikatelskou činnost za období posledního povoleného pobytu, a to do 14 dnů.“ Dále žalovaná uvedla: „Na výzvu správního orgánu I. stupně ze dne 6.11.2012 doložila odvolatelka úředně ověřenou kopii přiznání k dani z příjmů právnické osoby společnosti Korona Company s.r.o. za rok 2010 a úředně ověřenou kopii platebního výměru na daň z příjmů právnické osoby společnosti Korona Company s.r.o. za období od 25.8.2010 do 31.12.2010. Z předložených dokladů je zřejmé, že společnost Korona Company s.r.o. neměla v roce 2010 žádné zisky ani výdaje, výsledek hospodaření je nulový.“ 18. K odvolací námitce žalobkyně týkající se autenticity výslechu žalovaná uvedla, že „odvolatelka byla v předvolání k výslechu č. j. OAM-45229-19/DP-2012 ze dne 19. 9. 2012 poučena o svém právu na tlumočníka, aniž by tohoto práva využila. Dále, na počátku výslechu jí byla dána možnost se nejprve vyjádřit. Této možnosti nevyužila. Po ukončení výslechu si odvolatelka celý protokol o výslechu přečetla a skutečnosti vněm uvedené stvrdila svým podpisem jako správné a pravdivé. Jelikož nevyužila práva na tlumočníka a nezpochybnila autenticitu na začátku, v průběhu či na konci výslechu, ačkoliv tuto možnost měla, uvedená námitka se jeví jako účelová.

19. Žalovaná dále zhodnotila „jako bezpředmětnou námitku, dle které odvolatelka skutečně vykonávala své jednatelské oprávnění, neboť dané tvrzení nikterak neprokázala, a z protokolu o výslechu č. j. OAM-45229-20/DP-2012 ze dne 18.10.2012 vyplývá opak. Jelikož správní orgán I. stupně provedl řádně výslech odvolatelky podle § 169 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., na základě kterého zjistil skutečný stav věci v souladu s požadavky § 3 zákona č. 500/2004 Sb., tento zevrubně popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, napadené rozhodnutí nelze hodnotit jako nepřezkoumatelné, nesrozumitelné či nedůvodné.

20. K námitce, že se prvostupňový správní orgán nevypořádal s přiměřeností rozhodnutí a jeho zásahem do soukromého a rodinného života žalobkyně, žalovaná uvedla, že žalobkyně v České republice neměla podle údajů uvedených v žádosti a v informačním systému cizinců žádné blízké rodinné příslušníky, pobyt je odůvodněn důvody ekonomické povahy. Neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání nepředstavuje absolutní překážku pobytu žalobkyně na území České republiky, a proto není rozhodnutí nepřiměřené. Dále se žalovaná zabývala v napadeném rozhodnutí skutečností, že ani v době vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně neplnila povinnosti vyplývající jí ze zákona o pobytu cizinců a dalších zákonů, neboť měla k červnu 2015 nedoplatky na zálohy na pojistné na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti ve výši 34.406 Kč. Právní hodnocení 21. Podle § 44a odst. 3 věta druhá zákona o pobytu cizinců na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 3 a 7 a § 47 vztahuje obdobně. Podle § 35 odst. 3 zákona o pobytu cizinců dobu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37). Podle § 37 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců ministerstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec přestal splňovat některou z podmínek pro udělení víza. Podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.

22. Na základě uvedených ustanovení zákona o pobytu cizinců dospěly správní orgány obou stupňů k závěru, že nelze povolit prodloužení dlouhodobého pobytu žalobkyně na území České republiky, neboť byla podle § 56 odst. 1 písm. j) věty druhé zákona o pobytu cizinců zjištěna jiná závažná překážka pobytu žalobkyně na území, spočívající v tom, že žalobkyně v rámci svého posledního povoleného pobytu v době od 11.8.2010 do 9.5.2011, kdy zahájila podnikatelskou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná, nepodnikala, tedy neplnila účel, pro který jí byl tento pobyt povolen.

23. Žalobkyně současně s podáním žaloby žádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, Mgr. et Bc. Filipa Schmidta, advokáta se sídlem Praha 9, Čihákova 871/15. Žádost odůvodnila tím, že nemá dostatečný finanční příjem, není seznámena s českým právním řádem a požadovaný advokát se dané problematice dostatečně věnuje a její práva budou v řízení dostatečně hájena. K výzvě soudu žalobkyně doplnila údaje o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Uvedla, že je rozvedená, žije sama, podniká ve výrobě, obchodu a službách neuvedených v přílohách 1-3 živnostenského zákona. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je fyzickou podnikající osobou s měsíčním příjmem (za rok 2014) průměrně 13.664,- Kč (zjištěno z platebního výměru Finančního úřadu pro Plzeňský kraj – 163.976,- Kč / 12 měsíců = 13.664,67 Kč). Má výdaje ve výši 2.000,- Kč za nájem, 500,- Kč za místní poplatky a průměrně 833,- Kč měsíčně za zdravotní pojištění pro cizince (20.000,- Kč / 24 měsíců = 833,33 Kč měsíčně). Své tvrzení o dluhu ve výši téměř 50.000,- Kč u OSSZ ničím neprokázala. Soud proto vycházel z rozdílu mezi příjmy a výdaji žalobkyně, který činil 10.331,- Kč a vzhledem k výši soudního poplatku (4.000,- Kč) žádost o osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s.ř.s. zamítl. Protože žalobkyně nesplnila podmínku stanovenou v § 35 odst. 8 větě první s.ř.s., tzn. předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, soud zamítl i návrh na ustanovení zástupce žalobkyni.

24. Při rozhodování ve věci soud vycházel z žaloby podle jejího obsahu. V žalobě žalobkyně označila ustanovení správního řádu, která byla dle jejího tvrzení v řízení porušena. Při jednání soudu pak uvedla, že považuje napadené rozhodnutí za nespravedlivé. Pokud jde o její podnikání, nebyl dostatečně zjištěn skutečný stav věci. Chtěla, aby bylo rozhodnuto spravedlivě. Žalobkyně v žalobě namítá porušení § 68 odst. 3 správního řádu, tedy nedostatky v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Namítá rovněž porušení § 3 správního řádu, tedy nezjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a porušení § 2 odst. 4 správního řádu, tedy, že přijaté řešení neodpovídá okolnostem daného případu. Úkolem soudu tedy bylo posoudit důvodnost těchto, byť stručně vyjádřených, žalobních námitek.

25. Podle § 68 odst. 3 správního řádu v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. S tím souvisí i námitka porušení § 3 správního řádu, podle něhož nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. V ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu je pak stanoveno, že správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

26. Otázkou odůvodnění správního rozhodnutí se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23.7.2009, čj. 9 As 71/2008-109 (všechny citované rozsudky jsou dostupné na www.nssoud.cz), kde uvedl: „Funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost. Je proto nutné, aby se správní orgán v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu vypořádal s námitkami účastníků řízení, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené. Nevypořádá-li se správní orgán s námitkou týkající se zákonného omezení maximální hmotnosti na 6 tun v případě vozidel pohybujících se po pozemní komunikaci zasahující do ochranného pásma podzemního vedení (§ 46 odst. 10 energetického zákona), je napadené rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].“ Obdobně též v rozsudku ze dne 24.6.2010, čj. 9 As 66/2004-46, Nejvyšší správní soud uvedl, že „z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši (§ 68 odst. 3 správního řádu z roku 2004).“ Dle názoru soudu lze uvedené závěry Nejvyššího správního soudu o náležitostech odůvodnění správního rozhodnutí aplikovat i na nyní posuzované odůvodnění rozhodnutí žalované ve věci pobytu cizinců na území České republiky.

27. Žalobkyně v odvolání uplatnila námitky, jak jsou uvedeny výše v odstavci 16. Namítala nesprávné vyhodnocení její výpovědi účastníka řízení. Upozorňovala, že závěry, z nichž vychází prvostupňový správní orgán, nikde ve výpovědi ani jinde neuvedla a v rámci výpovědi uvedla jiné skutečnosti. Zpochybňovala závěry učiněné prvostupňovým správním orgánem ohledně jejího podnikání ve společnosti Korona Company s.r.o., namítala, že není povinností mít sepsanou smlouvu o výkonu funkce jednatele, že byla oprávněna jednat samostatně za tuto společnost. Namítala, že skutečnost, že společnost nedosahovala zisku, jí nemůže být kladena k tíži. Odvolací námitky směrovaly i vůči posouzení přiměřenosti dopadu prvostupňového rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně.

28. Žalovaná se v odůvodnění napadeného rozhodnutí s odvolacími námitkami žalobkyně nevypořádala v souladu s 68 odst. 3 správního řádu a v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Ač bylo její povinností v souladu s § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumat odvolání žalobkyně v rozsahu námitek uvedených v odvolání, této své povinnosti žalovaná nedostála. Žalovaná se vypořádala pouze s námitkami žalobkyně týkajícími se nesouhlasu s vyhodnocením výpovědi žalobkyně provedené dne 18.10.2012 prvostupňovým správním orgánem (viz výše odstavec 17 a 18) a s námitkami vůči nepřiměřenosti zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně (viz odstavec 20). Žalobkyně však v odvolání namítala nesprávné posouzení její podnikatelské činnosti, kterou vykonávala jako jednatelka ve společnosti Korona Company s.r.o., a uplatnila v odvolání s tím související námitky. Žalovaná se s těmito jejími odvolacími námitkami vypořádala tak, že shledala tuto námitku jako celek bezpředmětnou (viz výše odstavec 19) s tím, že z výpovědi žalobkyně vyplývá opak. Žalovaná k tomu však neuvedla nic bližšího, neodkázala na konkrétní odpovědi žalobkyně, na konkrétní důkazy, které ji vedly k závěru o tom, že žalobkyně ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců v době od 11.8.2010 do 9.5.2011 nepodnikala účastna v právnické osobě jako jednatelka, tedy neplnila účel, pro který jí byl dlouhodobý pobyt povolen. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, z jakého důvodu považuje žalovaná odvolací námitky týkající se jejího podnikání – účasti v právnické osobě za vyvrácené. Nevypořádala-li se žalovaná řádně s odvolací námitkou týkající se podnikání žalobkyně v době jejího posledního povoleného dlouhodobého pobytu, je napadené rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

29. Pokud žalobkyně v žalobě namítala porušení § 66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, pak je nutno konstatovat, že toto ustanovení nemohlo být v nyní posuzované právní věci porušeno, neboť se týká důvodů pro udělení trvalého pobytu na území České republiky. V daném řízení žalobkyně žádala o prodloužení povolení dlouhodobého pobytu na území České republiky, proto nemohlo být ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců aplikováno.

30. Žalobkyně argumentovala článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zaručuje právo na respektování soukromého a rodinného života. Argumentovala ustanovením § 2 odst. 1 správního řádu, podle něhož je správní orgán vázán zákony a mezinárodními smlouvami a také Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Argumentovala § 174a zákona o pobytu cizinců s tím, že se správní orgán zcela opominul zabývat otázkou přiměřenosti rozhodnut. Tato námitka není důvodná. Prvostupňový správní orgán se v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval přiměřeností dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně (viz výše odstavec 15) a stejně tak žalovaný posuzoval tuto otázku v odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz výše odstavec 20). Závěr 31. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Zrušil proto rozhodnutí žalovaného podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil věc žalované k dalšímu řízení, ve kterém je žalovaná podle § 78 odst. 5 s.ř.s. vázána právním názorem vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku.

VI. Náklady řízení

32. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí soud přiznal podle § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložila. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4.000,- Kč, a to za žalobu ve výši 3.000,- Kč podle položky 18 bod 2. písm. a) Sazebníku poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „sazebník poplatků“) a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1.000,- Kč podle položky 20 sazebníku poplatků. Náklady řízení tak činí 4.000 Kč. K plnění byla podle § 64 s.ř.s. k § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. s ohledem na technické možnosti žalovaného správního orgánu stanovena třicetidenní lhůta.