57 A 15/2022– 51

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobce: X bytem X zastoupeného JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti osob zúčastněných na řízení: I) CETIN a. s. se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 – Libeň II) EG.D, a. s. se sídlem Lidická 1873/36, Brno III) Obec Dírná se sídlem Dírná 38 zastoupena advokátem JUDr. Vlastimilem Hájkem se sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 15. 7. 2022, č. j. KUJCK 88344/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí návrhu navrhovatele

1. Žalobou doručenou krajskému soudu dne 9. 9. 2022 se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Soběslav, odboru životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 11. 2021, č. j. MS/23776/2021, sp. zn. MS/20762/2021/11 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně výrokem I. vydal podle § 94p odst. 1 stavebního zákona v souladu s § 15 odst. 6 vodního zákona společné povolení, kterým se schválil stavební záměr: „Vodovodní síť Dírná, Závsí, Zářičí a Nová Ves“ v katastrálních územích Dírná, Třebějice, Závsí u Dírné, Záříčí u Dírné, Nová Ves u Dírné; výrokem II. byly dle § 94p odst. 1 stavebního zákona stanoveny podmínky pro umístění a provedení uvedené stavby; výrokem III. byly stanoveny podmínky pro užívání stavby vodního díla a výrokem IV. byl stanoven termín pro dokončení stavby.

2. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí v zákonné lhůtě odvolání, v němž namítal nesplnění podmínek pro společné řízení dle § 94p stavebního zákona, neboť se jedná o stavbu velkého rozsahu, nebylo zachováno právo účastníků seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí po doplnění spisu o dodatek k projektové dokumentaci týkající se ochranného pásma. Žalobce se rovněž domáhal přerušení řízení z důvodu podané žaloby proti opatření obecné povahy – změně č. 3 územního plánu obce Dírná, která nabyla účinnosti dne 16. 11. 2021 a kterou byl žalobcův pozemek parc. č. st. X v k. ú. X včetně blízkého okolí zařazen z území určeného k trvalému bydlení na území, zahrnuté do ploch rekreace. Správní orgán I. stupně o návrhu na přerušení řízení vůbec nerozhodl, přitom dle žalobce šlo o předběžnou otázku. Jeho postup proto žalobce považuje za nepřezkoumatelný. Žalobce dále poukázal na financování stavby vodovodu z veřejných prostředků za využití dotace, přičemž podmínkou je připojení všech pozemků určených k trvalému bydlení. Zcela účelově tak obec Dírná (dále též jako „stavebník“) schválila změnu územního plánu, aby byl pozemek žalobce zahrnut do zóny určené k rekreaci. Žalobce přitom již disponoval nepravomocným rozhodnutím, jímž byla Městským úřadem Soběslav povolena změna stavby zřizované na pozemku parc. č. st. X ze stavby rekreační na rodinný dům.

3. O podaném odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaný uvedl, že společným povolením může být povolena i stavba velkého rozsahu, a to i stavba s posouzením vlivů na životní prostředí. K porušení povinnosti seznámit účastníky s podklady pro rozhodnutí žalovaný uvedl, že dodatkem k projektové dokumentaci je dokládáno, že ochranné pásmo navrženého páteřního vodovodního řadu je 1,5 metrů na každou stranu od vnějšího líce stěny potrubí a nezasáhne do pozemků p. č. XA, XB a st. X v k. ú. X. Jak zástupce stavebníka, tak i zástupce žalobce se s dodatkem k PD seznámili a správní orgán v této souvislosti rovněž požádal příslušný orgán o potvrzení závazného stanoviska Městského úřadu Soběslav č. j. MS/16693/2021 ze dne 16. 8. 2021. Žalovaný považuje návrh na přerušení řízení v důsledku podané žaloby proti změně č. 3 územního plánu za nedůvodný. Dále poukázal na dispoziční zásadu stavebníka, který byl žadatelem o společné povolení ohledně předmětu a rozsahu zamýšleného záměru stavby vodovodu. Záměr je výsledkem ekonomického a technického posouzení možností realizace a musí být v souladu s územním plánem. Neznamená to však, že záměr nesmí přesahovat možnosti dané územním plánem, ani že záměr, který zcela nesplní rozsah územního plánu, je nepřípustný. Územní plán limituje žadatele do maximální úrovně, nemusí být však úplně využit. Výstavbu mohou ovlivnit zpravidla finanční možnosti stavebníka. Zde byla žadatelem o povolení stavby obec Dírná, jednalo se o samostatnou působnost obce, do níž správní orgán povolující stavbu nemůže zasahovat způsobem, jakým se domáhá žalobce. Způsob financování nemá vliv na povolovací proces a podmínka připojení všech pozemků určených k bydlení není závazná pro postup v povolovacím řízení, byť může ovlivnit udělení dotace. Žalovaný je toho názoru, že ani změna účelu užívání stavby nemá vliv na řízení o společném povolení vodovodu. Plánovaná, existující či změněná stavba rodinného domu ve vlastnictví kohokoliv nezavazuje stavebníka ke stavbě veřejného vodovodu tak, jak požaduje žalobce. Žalovaný souhlasí s žalobcem, že jeho pozemek je ve vzdálenosti cca 300 metrů od plánovaného ukončení vodovodní větve A3 jihozápadního směru, proto všichni vlastníci tudíž nemají stejné podmínky pro připojení k plánovanému vodovodu. Nicméně rozsah plánované stavby je v dispozici stavebníka. Postupem prvostupňového orgánu nedošlo k porušení § 11 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), ani k porušení § 8 odst. 4 téhož zákona. Informaci o tom, že v lednu 2021 ještě nebyl znám projektant stavby předmětného vodovodu, považuje žalovaný nadále za správnou a informaci o nabytí právní moci projektové dokumentace dne 7. 2. 2018 považuje naopak za mylnou.

4. V podané žalobě žalobce uvádí, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech, neboť se žalovaný nesprávně vypořádal s okruhem námitek uplatněných proti prvostupňovému rozhodnutí. Zejména se dostatečně nevypořádal s tím, že nebyly splněny podmínky pro společné povolení dle § 94p stavebního zákona. Správní orgán I. stupně nerespektoval zákon, jestliže účastníkům řízení neposkytl novou lhůtu k seznámení se s podklady po doplnění dodatku k projektové dokumentaci týkající se ochranného pásma. Dále správní orgány porušily zásadu rovnosti a žalovaný nezohlednil porušení zákona o vodovodech a kanalizacích, podle jehož § 11 odst. 1 vodovody musí být navrženy a provedeny tak, aby bylo zabezpečeno dostatečné množství zdravotně nezávadné pitné vody pro veřejnou potřebu ve vymezeném území a aby byla zabezpečena nepřetržitá dodávka pitné vody pro odběratele. Je–li vodovod jediným zdrojem pro zásobování požární vodou, musí splňovat požadavky požární ochrany na zajištění odběru vody k hašení požáru, je–li to technicky možné. Žalobce namítá rovněž porušení § 8 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích, když je prvostupňovým rozhodnutím umožněno jen některým vlastníkům stavebních pozemků v obci napojení na vodovod.

5. Žalobce má za to, že stavebník postupuje vůči němu diskriminačně, odpírá mu rovný přístup k právu a omezuje jeho vlastnické právo.

6. Diskriminační postup stavebníka navazuje podle žalobce na změnu č. 3 územního plánu přijatou usnesením č. 7/10/21 obce Dírná formou opatření obecné povahy. Změna č. 3 územního plánu obce Dírná nabyla účinnosti dne 16. 11. 2021. Tato změna však byla v části týkající se pozemku žalobce zrušena rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 2. 2022, č. j. 50 A 50/2021 – 23. Žalobce má za to, že změna zařazení jeho pozemku na rekreační objekt byla účelová, jeho pozemek byl po celá staletí stavebním pozemkem se stavbou k trvalému bydlení a zrušenou změnou územního plánu byl žalobce vyloučen z možnosti připojení na vodovod pro veřejnou potřebu. Žalobce napojení jeho pozemku na vodovod pro veřejnou potřebu požadoval od počátku, kdy se o tomto projektu dozvěděl. V průběhu odvolacího řízení stavebník uváděl nepravdy, když tvrdil, že ohledně projektu vodovodního řádu žalobce informoval. Žalobce ještě v lednu roku 2021, byť již byla projektová dokumentace vodovodu, obdržel informaci, že projektant vodovodního řadu Dírná, Záříčí a Nová Ves není znám.

7. Žalobce poukazuje na porušení zásady rovnosti, když schválený návrh vodovodního řadu neuvažuje s bližším napojením pozemku parc. č. st. X v kat. ú. X, přičemž tento pozemek byl v rozhodné době určen jako plocha k bydlení. Projekt vodovodního řadu měl počítat s napojením všech ploch určených k bydlení, tudíž i s pozemkem ve vlastnictví žalobce.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného a OZNŘ

8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K namítanému porušení rovnosti v přístupu k právům uvedl, že vodoprávní úřad posuzoval dispozitivnost záměru stavebníka a jeho soulad se zásadami územního rozvoje. Žalovaný připustil, že je v dispozici stavebníka, o co a v jakém rozsahu požádá a že možnosti všech vlastníků pozemků připojit se na vodovod nejsou stejné. Neshledává však v těchto rozdílných možnostech diskriminaci.

9. K námitce, že nebyl zohledněn rozsudek krajského soudu ze dne 16. 2. 2022, č. j. 51 A 20/2021– 23, uvedl, že podání žádosti o vydání společného rozhodnutí bylo pouze v dispozici stavebníka. Záměr musí být v souladu s územním plánem, územní plán limituje žadatele (stavebníka) do konkrétní maximální úrovně, ale nemusí být plně využit. Žadatelem o stavební povolení byla obec (stavebník), která jednala v samostatné působnosti obce, do které správní orgán povolující stavbu veřejného vodovodu zasahovat. Vodovodní úřad není oprávněn nepovolit stavbu je proto, že nebyla podána žádost v maximálním rozsahu dle územního plánu. Podkladem pro vydání rozhodnutí bylo závazné stanovisko Městského úřadu Soběslav č. j. MS/16693/2021 ze dne 16. 8. 2021, žalobce toto stanovisko nepřímo napadl vyjádřením ze dne 6. 4. 2022, proto požadoval žalovaný o jeho potvrzení nebo změnu. Závazné stanovisko zůstalo nadále v platnosti.

10. Žalovaný nesouhlasí s porušením § 11 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích, který pojednává o základních technických požadavcích na vodovody. Rovněž se neztotožnil s porušením § 8 odst. 4 téhož zákona, přičemž konstatoval, že na případ žalobce dopadá § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích. Podle posledně uvedeného ustanovení je vlastník vodovodu nebo kanalizace, případně zmocněný provozovatel, povinen umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení. Toto ustanovení má zabránit situacím, kdy by na vybudovaný vodovod bylo odmítnuto připojení, přestože by splňoval podmínku kapacitní a technické proveditelnosti. Zároveň to však neznamená, aby vlastník vodovodu musel veřejný vodovod vybudovat nebo prodlužovat. V konečném důsledku by totiž takový výklad znamenal, že každá žádost o připojení by znamenala povinnost dobudovat veřejný vodovod. To však zákon neukládá. Žalovaný dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, č. j. 33 Cdo 3225/2011.

11. Osoby zúčastněné na řízení se k podané žalobě ani k vyjádření žalovaného nevyjádřily.

IV. Právní názor soudu

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“).

13. Žaloba není důvodná.

14. Žalobce spatřuje zkrácení svých práv v důsledku vydaného společného povolení, kterým byl schválen záměr stavby vodovodní sítě pro obce Dírná, Závsí, Záříčí a Nová Ves, přičemž žalobce nesouhlasí s rozsahem povoleného vodovodního řádu. Jeho pozemek se stavbou na parc. č. st. X v k. ú. X se nachází cca 300 metrů od plánovaného ukončení jihozápadní vodovodní větve A3. Žalobce zastává názor, že mu musí být umožněno napojení na plánovaný vodovod ve stejném rozsahu jako je to umožněno jiným pozemkům určeným k bydlení v obci Záříčí. Opačný postup pak shledává jako diskriminační.

15. Krajský soud předně připomíná, že smyslem správního soudnictví je poskytovat ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob (§ 2 s. ř. s.). Nejedná se o normu kontrolní, která by umožňovala kontrolu jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Podle usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005 – 86 „[n]ikoliv veškerá činnost (případně veškeré pochybení) veřejné správy je podrobena soudní kontrole ze strany fyzických a právnických osob, ale pouze ta, kdy činnost správy přesáhne do jejich veřejných subjektivních práv.“ Ve světle této myšlenky má krajský soud za to, že žalobcem uplatněné námitky nepředstavují reálný dopad do jeho veřejných subjektivních práv.

16. Co se týče namítaného společného povolení podle § 94p odst. 1 stavebního zákona účinného od 1. 1. 2018, krajský soud uvádí, že stavební úřad dle § 94p odst. 1 ve společném povolení v rámci spojeného územního a stavebního řízení schvalují stavební záměr, jsou–li splněny zákonné podmínky. Společné řízení je postup iniciovaný žadatelem. Podle § 94j odst. 1 stavebního zákona lze vydat společné povolení u staveb v působnosti obecného stavebního úřadu, staveb vymezených v § 15 odst. 1 b) až d) a staveb vymezených v § 16 odst. 2 písm. d) téhož zákona. Podle § 55 odst. 1 písm. c) vodního zákona se vodním dílem rozumí stavby vodovodních řadu a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok, kanalizačních objektů, čistíren odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizací. Rovněž podle § 15 odst. 6 vodního zákona lze vodní dílo povolit ve společném územním a stavebním řízení.

17. Z procesního hlediska vedla novela stavebního zákona účinná od 1. 1. 2018 ke zkrácení řízení v tom smyslu, že se namísto dvou či více samostatných řízení, kdy k jejich vedení mohou být příslušné různé úřady, vede jedno řízení společné, je podáno i jedno odvolání a jedna správní žaloba. Pro vedení společného řízení pro stavbu vodovodu a kanalizace je příslušný vodoprávní úřad. Zákon tak výslovně předpokládá, že pro stavbu vodních děl, včetně vodovodů a kanalizací, se vede jedno společné řízení. Námitka žalobce, že pro stavbu velkého rozsahu, jakou je vodovod a kanalizace, nemělo být vedeno společné řízení a vydáni společné povolení, je tak nedůvodná. Krajský soud tak považuje podmínky v § 94p stavebního zákona pro společné povolení za splněné a žalobce tudíž namítá nezákonný postup správního orgánu I. stupně nedůvodně.

18. Žalobce zcela nedůvodně namítá nesprávný postup ohledně zachování možnosti účastníků seznámit se s podklady rozhodnutí, neboť jak ze spisu vyplývá, s dodatkem k projektové dokumentaci k ustanovení ochranného pásma byl seznámen, neboť žalovaný umožnil účastníkům řízení se s tímto podkladem seznámit eventuálně uplatnit námitky. Žalobce se s těmito podklady seznámil dne 28. 3. 2022 a následně žalovanému zaslal vyjádření dne 6. 4. 2022. S ohledem na charakter námitek žalobce žalovaný dne 11. 4.2022 vyžádal dle § 149 odst. 7 správního řádu potvrzení či změnu závazného stanoviska Městského úřadu Soběslav č. j. MS/16693/2021 ze dne 16. 8. 2021. Rovněž následně žalovaný umožnil účastníkům řízení se s tímto podkladem seznámit a případně uplatnit námitky, než bylo vydáno napadené rozhodnutí. Jak vyplývá ze spisu žalobce využil této možnosti a dne 29. 6. 2022 se s obsahem spisu před vydáním rozhodnutím seznámil.

19. Územní plán obecně si klade za cíl prostorové a funkční uspořádání území v krajině a jeho využití. Stanoví základní koncepci rozvoje území obce, řeší otázky územního rozvoje dané obce s přihlédnutím k specifickým podmínkám, k charakteru, stavu a možnostem daného území, struktuře osídlení, možnostem rozšiřování zástavby, k územním vztahům s okolními obcemi a celkově k charakteru krajiny. Územní plán obce Dírná upravuje vybudování nového vodovodního řadu, a to s napojením dosud nenapojených objektů, není však povinností žadatele (stavebníka), aby vodovod vybudoval ke všem nemovitostem v daném území, přestože to územní plán umožňuje. Rozsah stavby vodovodu je pouze v dispozici stavebníka coby žadatele o společné povolení a není jeho povinností žádat o toto povolení v maximálním rozsahu dovozeném územním plánem. Stejně tak není důvod, aby na základě územního plánu vzniklo žalobci očekávání, že vodovod povede až do bezprostřední blízkosti jeho nemovitosti.

20. Podle prvostupňového rozhodnutí je stavba členěna na dva stavební objekty, a to vodovodní řad v celkové délce 6 931,17 metrů a posilující automatickou tlakovou stanici (ATS) na plánované vodovodní síti v obci Záříčí. Společné povolení vymezuje pozemky, na kterých má být stavba umístěna, dále stanoví podmínky pro umístění a provedení uvedené stavby. Z rozhodnutí je zřejmé, že byla zohledněna závazná stanoviska všech dotčených orgánů (Povodí Vltavy, státní podnik, Praha – vyjádření ze dne 30. 8. 2021, zn. PVL–52466/2021/140; Správa a údržba silnic Jihočeského kraje – vyjádření ze dne 11. 8. 2021, zn. SUS JcK 13225/2021; Městský úřad Soběslav, Odbor životního prostředí – závazné stanovisko ze dne 22. 11. 2021, č. j. MS/21373/2021; Městský úřad Soběslav, OVRR – Koordinované závazné stanovisko ze dne 16. 8. 2021, č. j. MS/16693/2021; Policie ČR, krajské ředitelství Jihočeského kraje, ÚO Tábor – stanovisko ze dne 19. 8.2 021, č. j. KRPC–787–723/ČJ–2021–020806; Městský úřad Soběslav OVRR – ZS – vyjádření ze dne 18. 10. 2021, č. j. MS/21384/2021 a 27.10. 2021, č. j. MS/22122/2021; EG.D a. s. Brno – vyjádření ze dne 27. 4. 2021 a 15. 9. 2021; CETIN a. s. Praha – vyjádření ze dne 7. 10. 2021, č. j. 783170/21 a ze dne 26. 4. 2021, č. j. 637110/21) a byly stanoveny další podmínky a podrobnosti stavby podle prováděcí vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu.

21. Žalobce namítá porušení § 8 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích, neboť nelze navrhovat a provádět vodovod tak, aby některým vlastníkům stavebních pozemků v obci byla tato možnost ztěžována nebo znemožňována. Vodovod by měl být jako stavba pro veřejnou potřebu navrhován tak, aby byla respektována zásada rovnosti. Jinak se cítí postupem obce Dírná žalobce diskriminován.

22. Podle § 8 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích „Vlastníci vodovodů nebo kanalizací, jakož i vlastníci vodovodních řádů, vodárenských objektů, kanalizačních stok a kanalizačních objektů provozně souvisejících, jsou povinni umožnit napojení vodovodů nebo kanalizace jiného vlastníka, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti. Současně uzavřou vlastníci těchto vodovodů a kanalizací písemnou dohodu podle odst.

3. Možnost napojení k zabezpečení dodávek pitné vody nebo odvádění odpadních vod nesmí být podmiňována vyžadováním finančních nebo jiných plnění. Náklady na realizaci napojení vodovodu nebo kanalizace hradí vlastník, jemuž je umožňuje napojení vodovodu nebo kanalizace“.

23. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že se vztahuje na vlastníky vodovodu a umožňuje napojení jiným vlastníkům, rovněž veřejného vodovodu. Zcela nepřípadný je proto v daném případě odkaz žalobce na toto zákonné ustanovení, neboť v daném případě by se žalobce napojoval přípojkou jako osoba nevlastnící veřejný vodovod. Na případ žalobce proto dopadá ustanovení § 8 odst. 5 a nikoliv § 8 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech kanalizacích.

24. Podle § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích „Vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen umožnit napojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení. Připojení vodovodní nebo kanalizační přípojky a uzavření smlouvy o dodávce pitné vody nebo odvádění i čištění odpadních vod nesmí být podmiňovány vyžadováním finančních nebo jiných plnění. Náklady na realizaci vodovodní přípojky na vodovod nebo kanalizační přípojky na kanalizaci hradí osoba, které je umožněno připojení. Materiál na odbočení přípojek a uzávěr vodovodní přípojky hradí vlastník vodovodu a kanalizace.“ 25. Připojení podle § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích spočívá ve faktickém připojení prostřednictvím přípojky ve smyslu § 3 téhož zákona na vodovod nebo kanalizaci jiného vlastníka.

26. Podle § 3 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích „Vodovodní přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od odbočení z vodovodního řadu k vodoměru, a není–li vodoměr, pak k vnitřnímu uzávěru připojeného pozemku nebo stavby. Odbočení s uzávěrem je součástí vodovodu. Vodovodní přípojka není vodním dílem.“ 27. Povinný vlastník vodovodu nebo kanalizace musí za podmínek stanovených v § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích umožnit odběrateli připojení k vodovodu. Záporné stanovisko k žádosti o připojení musí být opřeno o důvody uvedené v zákoně. Povinnost vlastníka vodovodu umožnit připojení k vodovodu a kanalizaci však nezahrnuje oprávněné očekávání či právní titul uživatele k vedení vodovodu nebo kanalizace bezprostředně k nemovitosti odběratele. Dlužno dodat, že v případě odmítnutí vlastníka vodovodu umožnit napojení odběrateli hrozí vlastníku postih za přestupek dle § 33 odst. 3 písm. a) zákona o vodovodech a kanalizacích.

28. Podle plánovací dokumentace stavby vodovodu je zřejmé, že hlavní větve plánovaného vodovodu vedou obcí Záříčí u Dírné tak, aby bylo technicky možné napojení co největšího počtu obydlených objektů. Pozemek žalobce se nachází na samotě vzdálené cca 300 metrů jihozápadním směrem od posledních domů v obci. Záměr specifikovaný v prvostupňovém rozhodnutí je při zohlednění dispoziční zásady stavebníka v souladu s územním plánem. Žalobce nemá právní nárok na vedené vodovodu až do bezprostřední blízkosti jeho pozemku. Záměr stavby vodovodu nevylučuje žalobce z možnosti připojení na vodovod ve smyslu § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích. Je tedy povinností vlastníka vodovodního řádu umožnit připojení, pokud je to technicky a kapacitně možné, když nelze směšovat tuto povinnost se stavbou vodovodního řadu.

29. Krajský soud neshledal jako důvodnou ani námitku ohledně diskriminačního postupu správních orgánů a stavebníka, který měl účelově změnit územní plán v části týkající se pozemku žalobce na parc. č. st. X v k. ú. X. Nelze totiž směšovat důsledky zásahu do vlastnického práva, k němuž došlo schválenou změnou č. 3 územního plánu obce Dírná (změna č. 3 územního plánu byla rozsudkem krajského soudu ze dne 16. 2. 2022, č. j. 51 A 50/2021 – 23 zrušena), s nyní řešenou zákonností a věcnou správností společného povolení, kterým byl schválen stavební záměr vodovodní sítě pro obce Dírná, Závsí, Záříčí a Nová Ves. Krajský soud v rozsudku ze dne 16. 2. 2022, č. j. 51 A 50/2021 – 23 konstatoval, že změna územního plánu v části týkající se pozemku žalobce představovala přímý zásah do jeho legitimního očekávání, že bude moci dotčený pozemek užívat v souladu s dosavadním územním plánem. „Při konkrétním posouzení v rámci testu proporcionality důvody uváděné odpůrcem proto nemohly obstát. Změna funkčního využití pozemku navrhovatele byla bezpochyby zásahem do jeho vlastnického práva. Tento zásah byl nepřiměřený ve vztahu ke sledovanému veřejnému zájmu, který ani nebyl definován. Změny územního plánu je možné činit pouze kontinuálně nikoli nahodile. Odpůrce se nevypořádal s tím, z jakého důvodu je zásah do vlastnického práva navrhovatele s ohledem na neuvedený veřejný zájem potřebný, prospěšný a přiměřený.“ Tento závěr soudu ohledně zásahu do práv žalobce změnou zařazení jeho pozemku je však irelevantní v nyní posuzované věci, neboť nemá zařazení pozemku do té či oné kategorie vliv na rozsah a schválení zamýšlené stavby vodovodního řádu. Jinými slovy zařazení pozemku žalobce parc. č. st. X v k. ú. X opětovně na plochu k trvalému bydlení nemá vliv na povolovací řízení. Žadatelem společného povolení pro stavbu vodovodu je stavebník (obec Dírná) a je pouze v jeho dispozici, jaký rozsah bude plánovaná stavba mít. Byť stavba vodovodu bude částečně financována z veřejných zdrojů, přesto plánovaný projekt odráží technické a finanční možnosti stavebníka. Lze souhlasit s tvrzením žalobce, že jeho nemovitost nacházející se cca 300 metrů od konce jihozápadní větve vodovodu bude mít obtížnější možnosti připojení k vodovodu, než tomu bude u staveb v bezprostřední blízkosti navrhované dráhy vodovodu, je však pouze v dispozici stavebníka, v jakém rozsahu zamýšlená stavba povede, pokud budou zachovány požadavky stanovené územním plánem. Žalobci stavebním záměrem nevzniká právní nárok na vedení vodovodu v bezprostřední blízkosti jeho nemovitosti. Pouze mu vzniká nárok na možnost připojení k vodovodu, resp. stavebník je povinen žalobci umožnit se na vodovod připojit. Krajský soud má za to, že možnost připojit se k vodovodu je žalobci plně zachována, ovšem není zde veřejné subjektivní právo na to, co požaduje.

30. Se shora uvedeným souvisí i námitka, že správní orgány nerespektovaly znění § 11 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích, dle kterého vodovody musí být navrženy a provedeny tak, aby bylo zabezpečeno dostatečné množství zdravotně nezávadné pitné vody pro veřejnou potřebu ve vymezeném území a aby byla zabezpečena nepřetržitá dodávka pitné vody pro odběratele. Je–li vodovod jediným zdrojem pro zásobování požární vodou, musí splňovat požadavky požární ochrany na zajištění odběru vody k hašení požáru, je–li to technicky možné. Toto ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích vymezuje technické požadavky na výstavbu a vlastnosti vodovodu tak, aby byly zachovány dodávky dostatečného množství zdravotně nezávadné pitné vody v souladu s plánem územního rozvoje a územím plánem pro konkrétní území. Zároveň jsou zde stanoveny požadavky na zásobování vodou k hasebním účelům, je–li vodovod jediným zdrojem zásobování požární vodou. Z tohoto ani z jiného zákonného ustanovení nevyplývá žádná povinnost stavebníka vést vodovod ke každé nemovitosti v daném území. Taková povinnost rovněž neplyne ani z územního plánu pro stanovené území. Vlastník vodovodu, ať už je jím veřejná osoba nebo osoba soukromá, má toliko povinnost umožnit vlastníku pozemku připojit se k danému vodovodu. Konkrétní technické náležitosti pak budou přesně vytyčeny v projektové dokumentaci. Ani v tomto ohledu nejsou námitky žalobce relevantní a nedošlo k diskriminačnímu přístupu ze strany správních orgánů, či k porušení zásady rovnosti. Správní orgány nemohly žádným způsobem zasáhnout do rozsahu stavby vodovodního řádu, neboť rozsah stavby je jen v dispozici stavebníka a stavební úřad je tímto návrhem stavebníka ohledně rozsahu vázán. Vůle samosprávy byla projevena, ovšem nikoli v tomto územním řízení, ale dle zákona o obcích.

IV. Závěr, náklady řízení

31. Krajský soud uzavřel, že se správní orgány s námitkami žalobce vypořádaly a rozhodné právní otázky posoudily správně. Napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí jsou v souladu se zákonem. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

33. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou by jim uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.), ani ony nemají na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí návrhu navrhovatele II. Shrnutí vyjádření žalovaného a OZNŘ IV. Právní názor soudu IV. Závěr, náklady řízení