57 A 19/2017 - 56

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci navrhovatele: A+ Future, s. r. o., se sídlem U Rybníka 2350/3, Dobrá Voda u Českých Budějovic, zastoupeného Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Příběnická 1908/12, Tábor, proti odpůrci: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o návrhu na zrušení rozhodnutí odpůrce ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. OREG 23107/2017/dafi SO/6, čj. KUJCK 91675/2017, vydaného formou opatření obecné povahy, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Odpůrci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Dne 15. 12. 2014 přijalo zastupitelstvo obce Včelná usnesením č. 8/3/2014 změnu č. 1 územního plánu zveřejněnou na úřední desce dne 18. 12. 2014.

2. Odpůrce obdržel dne 10. 2. 2017 podnět k přezkoumání uvedené změny územního plánu podaný Mgr. M.T. Ačkoli odpůrce argumentaci v tomto podnětu obsažené nepřisvědčil, změnu č. 1 územního plánu obce Včelná ve zkráceném přezkumném řízení dle § 98 správního řádu v záhlaví označeným rozhodnutím zrušil z důvodu její vnitřní rozpornosti. Odpůrce po zveřejnění návrhu rozhodnutí obdržel dne 11. 5. 2017 námitky navrhovatele vyjadřující nesouhlas se zrušením přezkoumávané změny územního plánu obce Včelná. Ani těmto námitkám přitom nevyhověl.

3. V odůvodnění tohoto rozhodnutí odpůrce uvedl, že se změna územního plánu dotýkala celkem tří lokalit označených jako A, B a C. V případě lokality A změna umožňovala stavbu vícepodlažních bytových domů na ploše 26 B. Zároveň byla tato lokalita zahrnuta mezi stávající plochy bydlení a spolu s tím byla i nově vymezena hranice zastavěného území; rozporně s tím však textová část změny tuto lokalitu označuje pouze jako zastavitelné území. V lokalitě B došlo ke změně využití území z plochy dopravní infrastruktury (označené jako Ds) na plochu nízkopodlažního bydlení (označenou jako B). V lokalitě C došlo taktéž ke změně funkčního využití z dopravní infrastruktury a veřejného prostranství na plochu nízkopodlažního bydlení. Ačkoli grafická část změny územního plánu označuje lokality BaC jako plochy přestavby, návrh přestavby nemá oporu v její textové části. V grafické části pak dále došlo k vypuštění veřejně prospěšné stavby trafostanice E1, avšak v textové části byl tento záměr ponechán, byť již nikoli coby veřejně prospěšná stavba, nýbrž pouze jako část koncepce veřejné infrastruktury. Nejednoznačný je pak též odkaz v kapitole G na tabulku E1, neboť taková tabulka se v textu nevyskytuje (jedná se patrně o tabulku v kapitole H). Nesoulad mezi textovou a grafickou částí změny č. 1 územního plánu obce Včelná shledal odpůrce také v tom, že grafická část nereflektovala změnu zastavitelného území ke dni 31. 12. 2013, jak je stanoveno ve výroku uvedené změny územního plánu; grafická část v této souvislosti nezohlednila, že se změna vymezení zastavitelného území týkala i pozemků mimo řešené území. Shrnutí návrhu 4. Navrhovatel předně konstatoval, že je vlastníkem pozemků p. č. 705/8, 705/11 a 705/12 v k. ú. Včelná, tedy pozemků, které byly změnou č. 1 územního plánu obce Včelná nově zařazeny mezi plochy B – nízkopodlažní bydlení v rámci lokality C.

5. Navrhovatel vyjádřil nesouhlas s tím, že by snad odpůrcem shledané rozpory mezi textovou a grafickou částí změny územního plánu ve vztahu k lokalitě C zakládaly nejistotu budoucích vztahů, jak odpůrce dovodil. Změna územního plánu je naopak v této části dostatečně určitá a srozumitelná, byť výrok textové části mohl být formulován jednoznačněji, tj. že se lokality A. BaC zařazují mezi zastavitelné plochy; to však jednoznačně plyne z výroku grafické části a textové a grafické části odůvodnění přezkoumávané změny.

6. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, čj. 1 Ao 6/2010-130, č. 2445/2011 Sb. NSS, navrhovatel uvedl, že srozumitelnost změny musí být posuzována v kontextu původního územního plánu. To však odpůrce neučinil a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.

7. Pozemky navrhovatele byly zařazeny mezi plochy č. 18 v lokalitě C. Změna č. 1 územního plánu obce Včelná v rámci lokality C přitom v plochách č. 18 rozšířila zastavitelné území na úkor nezastavitelných. V příslušné části odůvodnění změny územního plánu je přímo vyjádřen záměr změny způsobu využití těchto ploch. Rozšíření ploch pro nízkopodlažní bydlení se pak projevuje zmenšením výměry ploch veřejného prostranství (označené jako Pz) z 0,28 ha na 0,23 ha. Z grafické části je pak patrno, že pozemky navrhovatele jsou v rámci lokality C nově vymezeny jako plochy změn v ploše B – bydlení nízkopodlažní. Tyto pozemky byly změnou územního plánu nově vymezeny v ploše označené jako 18 B, neboť se vždy nacházely v ploše přestavby s pořadovým číslem 18 (ačkoli byly dle územního plánu vymezeny jako nezastavitelné).

8. O srozumitelnosti změny územního plánu svědčí v dané souvislosti též postup příslušných stavebních úřadů. Rozhodnutím Magistrátu České Budějovice, stavebního úřadu, ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. SU/5738/2016 Ml, čj. SU/5738/2016-13, bylo na pozemcích v lokalitě C povoleno umístění stavby. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního úřadu a investic, oddělení stavebního řádu, ze dne 24. 7. 2017, sp. zn. OREG/65548/2017/lusi, čj. KUJCK 83784/2017, byly rozhodnutí o umístění stavby zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. Ani z jednoho z citovaných rozhodnutí však neplyne, že by správní orgány měly problém s aplikací změny č. 1 územního plánu obce Včelná, resp. se zařazením pozemků navrhovatele mezi plochy nízkopodlažního bydlení (označených jako 18 B) a veřejného prostranství – veřejné zeleně (označené jako 18 Pz).

9. Není proto pochyb, jakým způsobem mělo být dotčené území regulováno, citovanou změnou územního plánu proto nedošlo k založení nejistoty budoucích vztahů. Napadené opatření obecné povahy proto zasáhlo nezákonným způsobem do vlastnického práva navrhovatele, který již zahájil ve vztahu ke svým pozemkům v lokalitě C územní řízení.

10. Z napadeného opatření obecné povahy vyplývá, že odpůrce zrušil přezkoumávanou změnu územního plánu v zájmu navrhovatele, protože by jinak nemohla být zaručena jeho možnost realizovat práva nabytá v dobré víře ve smyslu § 94 odst. 4 správního řádu. Tímto postupem však odpůrce paradoxně navrhovateli znemožnil získat územní rozhodnutí. Zájmem obce Včelná bylo lokalitu C zastavět, neboť z územního plánu je zde patrný záměr rozsáhlé výstavby (na ploše 18 B jde konkrétně o více než 5 ha zastavitelných ploch). Navrhovateli, který je jediným vlastníkem pozemků v lokalitě C, tak vznikla újma, která je ve zjevném nepoměru oproti újmě, která by vznikla jiným dotčeným osobám nebo veřejnému zájmu.

11. Za dotčenou osobu lze považovat Mgr. T., která svým podnětem upozornila na možná pochybení v přezkoumávané změně územního plánu, avšak jejím výhradám sám odpůrce na stranách 5 a 6 svého rozhodnutí nepřisvědčil. Odpůrce neshledal možný vznik závažné újmy ani ve vztahu k jiným osobám či veřejnému zájmu. Napadené opatření obecné povahy tak nesplňuje kritérium minimalizace zásahů a není v souladu s § 94 odst. 4 správního řádu.

12. Navrhovatel závěrem navrhl, aby krajský soud v záhlaví označené rozhodnutí odpůrce vydané formou opatření obecné povahy zrušil. Shrnutí vyjádření odpůrce a repliky navrhovatele 13. Odpůrce ve vyjádření k návrhu s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2010, čj. 5 Ao 3/2007-118, uvedl, že textová i grafická část územně plánovací dokumentace jsou si rovny. Namítá-li přitom navrhovatel, že ke zrušení změny územního plánu pro nesrozumitelnost je nutno, aby její vnitřní rozpornost umožňovala různé výklady, pak právě taková situace v projednávané věci nastala, neboť interpretaci přezkoumávané změny lze založit buďto na textové části, kde zcela chybí vymezení lokality C, nebo dle grafické části, kde tato lokalita naopak vymezena je. V odůvodnění textové části sice je o lokalitě C zmínka, avšak ta nemá oporu v dalších částech odůvodnění textové ani grafické části. Nadto ve vztahu k pozemkům nacházejícím se v lokalitě C nebyl zpracován zábor zemědělského půdního fondu, a to ani v původním územním plánu; pro zábor zemědělského půdního fondu by pak byl nutný souhlas dotčeného orgánu, který však v rámci pořízení přezkoumávané změny územního plánu souhlasil pouze se záborem v rozsahu původního územního plánu a nikoli s nárůstem nových zastavitelných ploch.

14. Odpůrce vyjádřil nesouhlas s navrhovatelovou argumentací, dle níž se při přezkumu změny územního plánu nezabýval původním územním plánem obce Včelná; změna územního plánu byla psána tzv. „změnovou formou“ oproti původnímu územnímu plánu a samostatný přezkum uvedené změny by proto nebyl ani možný. O přihlédnutí k původnímu územnímu plánu pak svědčí například část odůvodnění napadeného opatření obecné povahy, v níž se odpůrce zabýval umístěním trafostanice E1. Odpůrce dále upozornil, že změna územního plánu trpí mnohými chybami sama o sobě, a to nezávisle na původním územním plánu. Argumentaci navrhovatele označil odpůrce za účelovou a z územně plánovací dokumentace poukazuje pouze na ty části, které jeho argumentaci vyhovují.

15. Ačkoli z tabulky na straně 6 změny č. 1 územního plánu obce Včelná je patrný úbytek ploch Pz (veřejného prostranství) při zachování velikosti plochy B (nízkopodlažní bydlení) na ploše č. 18, nelze z uvedeného usuzovat, že by tímto postupem došlo k napravení chyby v původním územním plánu, neboť to by muselo být obsaženo v odůvodnění jeho změny; to však nejenže neobsahuje změnu záboru zemědělského půdního fondu, ale ani v jiných jeho částech není dohledatelné, z jakého důvodu by se v souvislosti s nárůstem ploch k bydlení v grafické části neměl změnit též údaj o výměře těchto ploch.

16. Ačkoli tak z některých částí odůvodnění přezkoumávané změny územního plánu je patrný záměr zařazení pozemků navrhovatele do zastavitelného území, jiné části tento záměr naopak popírají (např. chybějící výkres záborů pozemků zemědělského půdního fondu).

17. Odpůrce upozornil, že územní rozhodnutí ze dne 22. 3. 2017, jímž došlo k umístění stavby v lokalitě C, nenabylo právní moci, neboť bylo v odvolacím řízení zrušeno (odvolací orgán přitom nesprávně nepřihlédl k již probíhajícímu přezkumnému řízení).

18. Aplikací § 94 odst. 4 správního řádu se odpůrce zabýval na straně 9 svého rozhodnutí. Nelze přitom zohledňovat dobrou víru pouze jednoho z účastníků případných budoucích řízení, nýbrž i dalších potenciálně dotčených osob (např. vlastníků sousedních pozemků). I v této souvislosti odpůrce připomenul, že rozhodnutí o umístění stavby ze dne 22. 3. 2017 nenabylo právní moci.

19. Odpůrce navrhl, aby krajský soud návrh zamítl.

20. Navrhovatel v replice k vyjádření odpůrce uvedl, že odpůrce se otázkou dobré víry navrhovatele zabýval na straně 9 svého rozhodnutí zcela nedostatečně. Poukázal v této souvislosti na rozsudek ze dne 19. 5. 2011, čj. 1 As 36/2011-79, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil požadavek citlivého vážení veškerých okolností, aby rozhodnutí v přezkumném řízení „nevyvolalo větší poruchy správy, ani větší újmu účastníkům, než způsobilo původní protiprávní rozhodnutí.“ Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku taktéž dovodil, že „[ú]vahy o míře zásahu do nabytých práv pak musí být bezpodmínečně součástí takových rozhodnutí.“ Navrhovatel přitom v důsledku změny č. 1 územního plánu obce Včelná nabyl legitimní očekávání, že na jeho pozemcích lze umístit stavbu; zrušením uvedené změny navrhovatel tuto možnost ztratil, a to aniž by se odpůrce jemu způsobenou újmou vůbec zabýval. Je proto též nesprávné konstatování odpůrce na straně 8 jeho rozhodnutí, dle něhož „neznemožňuje stavbu jako takovou a po nápravě vytýkaných pochybení lze stavbu umístit.“ Odpůrce nespecifikoval, která navrhovatelova práva posuzoval, jak je posoudil a proč považoval navrhovatelovy námitky za liché, mylné a vyvrácené. Není také zřejmé, z jakého důvodu nebylo možné, aby navrhovatel v dobré víře nabytá práva realizoval, neboť tímto právem (legitimním očekáváním) bylo zastavění předmětných pozemků, k čemuž směřoval žádostí o vydání rozhodnutí o umístění stavby. Jediným odlišným výkladem přezkoumávané změny by mohlo být, že příslušné pozemky nejsou zastavitelnými plochami. Zatímco navrhovateli zrušením změny územního plánu byla způsobena ve formě zmaření stavebního záměru a snížení hodnoty pozemku, ostatním subjektům mohla vzniknout újma spočívající pouze v tom, že by tuto změnu dotčené osoby vykládaly jinak než příslušné stavební úřady, tj. jako nezastavitelné. Jak přitom plyne z podnětu Mgr. T., ani ona změnu č. 1 územního plánu obce Včelná nepovažovala za vnitřně rozpornou, nesrozumitelnou a takovou, že by neumožňovala zastavitelnost pozemku navrhovatele. Odpůrce se tak měl zabývat tím, zda újma způsobená navrhovateli byla oproti újmám dalších osob ve zjevném nepoměru. Navrhovatel dále upozornil na skutečnost, že přezkoumávaná změna byla zrušena až cca po dvou a půl letech od jejího přijetí. Tato doba přitom měla být jedním z kritérií při posuzování existence navrhovatelovy dobré víry (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2015, čj. 2 As 241/2014-36). Právní hodnocení krajského soudu 21. Krajský soud po ověření aktivní legitimace navrhovatele přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích podaného návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.).

22. Návrh není důvodný.

23. Krajský soud se nejprve zabýval návrhovou argumentací týkající se údajné bezrozpornosti změny č. 1 územního plánu obce Včelná ve vztahu k lokalitě C, přičemž tuto shledal nedůvodnou.

24. Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 8. 1. 2010, čj. 2 Ao 1/2009-74, dovodil, že textová a grafická část „územně plánovací dokumentace musí být ve vzájemném souladu; grafická část je totiž zobrazením části textové v mapových podkladech.“ Rozpor mezi těmito částmi přitom zakládá nejistotu budoucích vztahů, jelikož „[ú]zemní plánování vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. Změna, která není jednoznačná, tyto cíle plnit nemůže.“ V tehdy posuzované věci přitom Nejvyšší správní soud spatřoval nejasnost a nesrozumitelnost změny části územního plánu v tom, že její textová i grafická část odlišně vymezovaly pozemky, jichž se změna týkala; z tohoto důvodu jmenovaný soud přistoupil ke zrušení tehdy přezkoumávaného opatření obecné povahy. Zároveň Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že zkoumání „hledisek proporcionality zásahu do vlastnického práva v daném případě již nepřichází v úvahu, neboť pro rozpor mezi textovou a grafickou částí územně plánovací dokumentace nelze postavit najisto, jakému zásahu byla navrhovatelka vystavena. Nelze proto spekulovat, jak závažným zásahem do vlastnického práva by tato změna byla a jaký by byl výsledek vážení zájmů vlastnických a zájmů na rozvoji území.“ Lze tedy shrnout, že rozpor mezi textovou a grafickou částí územně plánovací dokumentace spočívající v odlišném vymezení pozemků, jichž se tato dokumentace týká, představuje závažnou vadu, která v případě přezkumu zakládá důvod k jejímu zrušení (srov. též navrhovatelem citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 5 Ao 3/2007-118).

25. V nyní posuzované věci odpůrce v odůvodnění svého rozhodnutí ve vztahu k lokalitě C uvedl především, že v této lokalitě došlo ke změně funkčního využití z dopravní infrastruktury a veřejného prostranství na plochu nízkopodlažního bydlení. Ačkoli přitom grafická část změny územního plánu označuje lokalitu C jako plochu přestavby, návrh přestavby nemá oporu v její textové části.

26. Krajský soud této argumentaci přisvědčil. Předně je v této souvislosti nutné podotknout, že pojem „lokalita C“ je imanentní pouze přezkoumávané změně územního plánu, neboť původní územní plán s takovýmto pojmem nepracuje. Změna č. 1 územního plánu obce Včelná však ve své textové části jakékoli vymezení lokality C postrádá a tím méně pak vymezuje území přestavby, jak je lokalita C vyznačena v grafické části uvedené změny územního plánu. S absencí vymezení lokality C je pak úzce spojena i otázka vymezení zastavitelných ploch, přičemž ačkoli je z grafické části přezkoumávané změny v lokalitě C patrno rozšíření zastavitelného území oproti původnímu územnímu plánu, v odůvodnění textové části jeho změny je na stranách 13 a 17 výslovně uvedeno, že k vymezení nových zastavitelných ploch touto změnou nedochází.

27. Uvedený nesoulad textové a grafické části změny č. 1 územního plánu obce Včelná – který v žádné části tohoto opatření obecné povahy není ani náznakem vysvětlen – má tudíž za následek zcela nejasné vymezení rozsahu řešeného území (plochy přestavby) v lokalitě C. Jinými slovy není jednoznačně stanoveno, kterého území se změna územního plánu v dané souvislosti týká. Krajský soud se proto neztotožnil s námitkou navrhovatele, dle níž není pochyb, jakým způsobem je dané území regulováno, neboť z textové části posuzované změny územního plánu není v podstatě vůbec zřejmé, o jaké území se mělo ve skutečnosti jednat. Z téhož důvodu je bezpředmětná i navrhovatelova úvaha, dle níž přezkoumávaná změna umožňuje toliko dva výklady, tj. že pozemky navrhovatele buďto zastavitelné jsou nebo nejsou, neboť nelze zcela jednoznačně určit, že se tato změna uvedených pozemků vůbec týká. Dostatečnou oporu proto nemá ani navrhovatelovo tvrzení, že změna územního plánu v lokalitě C dopadá pouze na pozemky, jichž je vlastníkem (tj. pozemky p. č. 705/8, 705/11 a 705/12 v k. ú. Včelná). Takové tvrzení nejenže nelze dovodit z textové části přezkoumávané změny územního plánu, která vymezení lokality C neobsahuje, ale jeho pravdivosti nenasvědčuje ani vymezení lokality C v části grafické, dle něhož tato lokalita zahrnuje i pozemky navrhovatelem nevlastněné. Z uvedeného je pak zřejmé, že popsané nedostatky změny č. 1 územního plánu obce Včelná jednoznačně zakládají nejistotu budoucích vztahů, jak dovodil odpůrce.

28. Navrhovatelova úvaha, dle níž změna č. 1 územního plánu obce Včelná v rámci lokality C v plochách č. 18 rozšířila zastavitelné území při současném zmenšení ploch nezastavitelných, na tomto posouzení nemůže ničeho změnit. Odpůrce na straně 15 svého rozhodnutí skutečně uvedl, jak poukázal navrhovatel, že „[v] ploše C je pak navržena změna způsobu využití stávající plochy dopravní infrastruktury (Ds) a plochy veřejných prostranství (Pz) na plochu bydlení – nízkopodlažní (B), přičemž existence a případná rekonstrukce stávající nezpevněné komunikace zde bude i nadále přípustnou funkcí.“ Zahrnutí ploch č. 18 do lokality C (krajský soud opětovně připomíná, že toto označení původní územní plán neobsahoval) však z uvedeného ani z jiné části textového odůvodnění přezkoumávané změny územního plánu výslovně nikterak nevyplývá. Tato konstrukce je totiž dovoditelná výhradně jen z grafické části odůvodnění změny územního plánu. Nadto navrhovatel zcela přehlíží, že v textové části odůvodnění této změny (rozporně s její grafickou částí) je výslovně uvedeno, že k rozšiřování zastavitelného území nedochází; o tom ostatně svědčí i zachování shodné výměry ploch č. 18 B oproti původnímu územnímu plánu 5,01 ha. I kdyby však na uvedenou úvahu krajský soud přistoupil, z textové části přezkoumávané změny nelze dovodit, zda lokalita C zahrnuje pouze plochy č. 18 nebo zda se vztahuje i na plochy jiné; nejistota ohledně vymezení rozsahu změny č. 1 územního plánu obce Včelná by tak i nadále přetrvala.

29. Nedůvodná je též navrhovatelova námitka, dle níž odpůrce při interpretaci změny č. 1 územního plánu obce Včelná nesprávně nepřihlédl k původnímu územnímu plánu. Nejvyšší správní soud v navrhovatelem citovaném rozsudku čj. 1 Ao 6/2010-130 v tehdy projednávané věci dovodil, že „[j]e-li před soudem napadena změna opatření obecné povahy, avšak samotné měněné opatření obecné povahy napadeno nebylo, musí soud zkoumat srozumitelnost měněného opatření obecné povahy a její vztah k napadené změně jako předběžnou otázku. Aby totiž soud mohl posoudit zákonnost provedené změny, musí si nejprve postavit na najisto, co je napadenou změnou měněno, což v případě nesrozumitelného opatření obecné povahy nelze provést. Jestliže shledá měněné opatření obecné povahy nesrozumitelným a napadená změna tento stav neodstraňuje, nýbrž jej potvrzuje, rozvíjí a prohlubuje, je na místě napadenou změnu opatření obecné povahy zrušit. Výsledný celek – změněné opatření obecné povahy – totiž pro absenci srozumitelnosti a tudíž sdělnosti vůči svým adresátům nemůže mít zamýšlené účinky.“ Uvedený závěr lze bezpochyby obdobně vztáhnout též na posuzování změny územního plánu ze strany správního orgánu (odpůrce). Není ovšem možné přehlédnout, že v nyní projednávané věci nezpůsobuje nesrozumitelnost původní územní plán, nýbrž to, že změna tohoto územního plánu (mimo jiné) vůbec nevymezuje rozsah řešeného území v lokalitě C. Nejistota ohledně rozsahu zkoumané změny tak není způsobena původním územním plánem, nýbrž jeho následnou změnou samotnou. Tento nedostatek nelze odstranit ani případnou interpretací s přihlédnutím k původnímu územnímu plánu, neboť ten pojem „lokalita C“ vůbec neobsahuje a k jeho konkretizaci proto není s to jakkoli přispět. Pokud tedy odpůrce v dané souvislosti k původnímu územnímu plánu nepřihlédl, nepřezkoumatelnost či jinou vadu jeho rozhodnutí taková skutečnost založit nemůže.

30. Nerozhodný je pak i způsob, jakým otázku aplikace změny č. 1 územního plánu obce Včelná uchopily správní orgány v řízení o umístění stavby. Pokud totiž tyto správní orgány – jak konstatoval navrhovatel – s aplikací uvedené změny územního plánu „neměly problém“, neznamená to nic jiného, než že zvolily jeden z možných způsobů interpretace tohoto opatření obecné povahy. Závěr krajského soudu o nejasnosti přezkoumávané změny územního plánu v otázce rozsahu lokality C však tato skutečnost nijak neovlivňuje. Totéž lze ostatně konstatovat i ve vztahu k případnému přesvědčení ostatních subjektů (např. Mgr. T.) o povaze přezkoumávané změny, resp. o možné zastavitelnosti navrhovatelových pozemků.

31. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce porušení § 94 odst. 4 správního řádu. Dle posledně citovaného ustanovení platí následující: „Jestliže po zahájení přezkumného řízení správní orgán dojde k závěru, že ačkoli rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, byla by újma, která by jeho zrušením nebo změnou vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu, řízení zastaví.“ 32. Také v této souvislosti je zcela zásadní skutečnost, že změna č. 1 územního plánu obce Včelná neobsahuje jednoznačné vymezení lokality C. Podobně jako ve věci řešené Nejvyšším správním soudem ve shora citovaném rozsudku čj. 2 Ao 1/2009-74 proto nelze ani v nyní projednávaném případě postavit najisto, jakému zásahu/újmě byl navrhovatel (popřípadě jiné dotčené osoby) vystaven, a není tak možné ani přistoupit ke zkoumání otázky proporcionality zásahu do jeho vlastnického, popřípadě jiného práva. Bezpředmětným by pak bylo i srovnávání takovéto újmy s případnou újmou způsobenou jiným osobám či veřejnému zájmu. Skutečnost, že odpůrce neshledal vznik závažné újmy Mgr. T., popřípadě dalším osobám, a veřejnému zájmu, na tomto závěru nemůže nic změnit.

33. Odpůrce ve vztahu k posouzení otázky zásahu do práv nabytých v dobré víře na straně 9 svého rozhodnutí konstatoval, „že s ohledem na závažnost zjištěných pochybení není možné práva nabytá v dobré víře upřednostnit před důsledky zjištěných pochybení. S ohledem na vnitřní rozpornost a nejednoznačnost přezkoumávané změny územního plánu by nemohla být zaručena možnost práva nabytá v dobré víře realizovat, neboť v řešeném území změny by na základě její rozpornosti a nejednoznačnosti nebyla zajištěna zásada předvídatelnosti postupu správního orgánu, ani zásada legitimního očekávání. Práva nabytá v dobré víře by ve svém důsledku nebylo možné naplnit ve správních řízeních, protože předmětná změna územního plánu, jakožto závazný podklad ve správních řízeních, by umožňovala různé možnosti výkladu jejího obsahu.“ Uvedené tedy zcela odpovídá shora popsanému závěru krajského soudu, dle něhož nejasnost v otázce rozsahu změny původního územního plánu neumožňuje otázku míry zásahu do navrhovatelových práv smysluplně posoudit. Odpůrcova úvaha je proto v dané souvislosti zcela dostatečná, a nebylo tedy ani nutné blíže zasažená navrhovatelova práva specifikovat.

34. Navrhovateli lze přisvědčit potud, že jedním z kritérií posuzování jeho dobré víry je též doba, která od vydání zrušené změny územního plánu uplynula. Nejvyšší správní soud však v navrhovatelem citovaném rozsudku čj. 2 As 241/2014-36 uvedl, že „[p]ro vznik a trvání dobré víry je podstatná zejména doba, která uplynula od vydání nezákonného rozhodnutí, ale také příčina, míra a povaha zjištěné nezákonnosti.“ Shora popsaná nezákonnost změny č. 1 územního plánu obce Včelná je přitom takového charakteru, že zcela znemožňuje zásah do navrhovatelových práv posoudit. Nadto nelze přehlédnout ani to, že navrhovatel v době mezi přijetím posuzované změny a jejím zrušení nedosáhl ani vydání pravomocného rozhodnutí o umístění stavby, jímž by byla případná (a do té doby pouze abstraktní) možnost stavby na navrhovatelových pozemcích blíže konkretizována; rozhodnutí o umístění stavby ze dne 22. 3. 2017 bylo totiž v odvolacím řízení zrušeno rozhodnutím ze dne 24. 7. 2017, tj. ještě dříve, než odpůrce vydal rozhodnutí nyní krajským soudem přezkoumávané. Samotný běh času přitom na míru případné dobré víry v nabytá práva neměl pro navrhovatele jakýkoli hmatatelný vliv a nemohl tudíž jeho dobrou víru v dané souvislosti ani jakkoli posílit. Závěr a náklady řízení 35. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že návrh není důvodný, a proto jej podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Navrhovatel neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného odpůrce, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.