57 A 19/2023– 98

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka (soudce zpravodaj), ve věci žalobce: Hnutí DUHA – Friends of the Earth Czech Republic sídlem Údolní 567/33, Brno – město zastoupen advokátem JUDr. Jaromírem Kyzourem sídlem Lublaňská 18, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí Vršovická 65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2023, č. j. MZP/2023/510/385, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3.2023, č. j. MZP/2023/510/385, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 417 Kč k rukám jeho zástupce, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Správa národního parku Šumava (dále také jako „správa parku“) rozhodnutím ze dne 10. 11. 2022, sp. zn. NPS 10642/2022, na základě žádosti Jihočeského kraje (dále také jako „žadatel“) povolila výjimku podle § 56 odst. 1 a 2 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“) ze základních podmínek ochrany dle § 49 odst. 1 ZOPK pro vyjmenované ohrožené druhy v uvedeném rozsahu; § 56 odst. 1 a 2 písm. c) ZOPK ze základních podmínek ochrany stanovených v § 50 odst. 1 a 2 ZOPK, pro vyjmenované kriticky ohrožené druhy, silně ohrožené druhy a ohrožené druhy v uvedeném rozsahu. To vše pro fázi rekonstrukce na úsecích Přední Zvonková – Bližší Lhota (II. etapa), obchvat Bližší Lhota (V. etapa), obchvat Nové Chalupy (IV. etapa) a následného provozu silnic III/1632, III/1631 a III/1634 v úseku Nová Pec – Bližší Lhota – Zadní Zvonková. V zájmu ochrany přírody a krajiny byla zároveň žadateli uložena povinnost splnění vyjmenovaných podmínek spolu se stanovením rozsahu rozhodnutí. Výjimka byla udělena s trvalou platností vyjma monitoringu intenzity dopravy, ornitologických průzkumů a monitoringu využívání koridoru silnice savci a kontrol, které je povinen žadatel provádět do 31. 12. 2030.

2. Výrokem II., nadepsaného jako usnesení, správa parku zastavila správní řízení vedené pod sp. zn. SZ NPS 12131/2017 v části žádosti týkající se rekonstrukce silnice III/1634 Přední Zvonková (křižovatka) – státní hranice a ohledně zvláště chráněného druhu rostliny korálice trojklaná (Corallorhiza trifida), neboť žádost se v těchto částech stala bezpředmětnou.

3. Proti tomuto rozhodnutí správy národního parku podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím.

4. Žalovaný výrokem I. postupem dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správy národního parku potvrdil. Výrokem II. změnil žalovaný výrok II. rozhodnutí správy parku tak, že za slova „státní hranice“ vložil text: „a rekonstrukce silnice III/1631 v úseku Bližší Lhota km 7,580 – křižovatka v km 12,530“. Podle § 90 odst. 5 správního řádu poté rozhodnutí ve zbytku potvrdil.

II. Dosavadní průběh řízení

5. Správa parku rozhodovala ve věci již opakovaně. Správa parku rozhodnutím ze dne 29. 6. 2018, sp. zn. NPS 05325/2018, vydala obdobnou výjimku, přičemž rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 9. 2018, č. j. MZP/2018/510/1232, došlo mj. k odvolání žalobce ke změně rozhodnutí správy národního parku, když došlo k úpravě podmínek. Rozsudkem ze dne 17. 7. 2019, č. j. 51 A 44/2018–74, zdejší soud žalobu žalobce zamítl.

6. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 2. 2020, č. j. 10 As 289/2019–55, rozsudek zdejšího soudu, včetně předcházejících správních rozhodnutí, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (dále jako „zrušující rozsudek“).

7. Nejvyšší správní soud ve vztahu k rozhodnutím správních orgánů poukázal na rozpor jednotlivých rozhodnutí v otázce monitoringu zvláště chráněných druhů živočichů vs. pouhém náhodném pozorování při výkonu jiné pracovní činnosti k čemuž uvedl, že „pokud snad pracovníci správy opravdu žádný cílený monitoring zvláště chráněných druhů neprovádí a veškeré jejich poznatky z území jsou vlastně (slovy žalovaného) „náhodné“, vzniklé při výkonu jiné činnosti, je evidentní, že takovéto nahodilé skutkové poznatky by nemohly být ani dostačujícím podkladem pro náležité zákonné zhodnocení rozhodnutí o výjimce dle § 56 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny.“ (bod 23). Dále Nejvyšší správní soud poukázal na absentující podklady rozhodnutí ve správním spise (zejm. absentující prodloužení stanoviska platnosti EIA) a porušení procesních práv účastníků řízení. Nejvyšší správní soud měl rovněž za to, že „Správa se tedy při rozhodování o výjimce podle § 56 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny měla zabývat též dopady provozu na zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů. To samozřejmě platí jen za situace, kdy takovéto dopady provozu stavby jsou již v okamžiku rozhodování alespoň rámcově identifikovatelné a liší se od dopadů existující stavby. K této otázce však správa doposavad neprovedla náležité dokazování. Správa jen na základě zcela zastaralých podkladů posuzovala frekvenci provozu v dané lokalitě, ignorovala přitom reálnou možnost, nastíněnou též prvním rozhodnutím žalovaného v této věci, že v důsledku většího komfortu řidičů se provoz v dané lokalitě podstatně zvýší.“ (bod 47), když poukázáno bylo i na to, že co do frekvence provozu na komunikacích bylo nedostatečně vycházeno z 9 let starých údajů.

8. Nejvyšší správní soud proto správním orgánům uložil, aby se držely jeho závěrů a dále „vyjasnila rozpor mezi tvrzením žalovaného a tvrzením vlastním, tedy jaké aktivity a jaký monitoring v území pracovníci správy vlastně provádí.“ Dále správu národního parku zavázal tak, že: „Do spisu řádně vloží veškeré podklady rozhodnutí, včetně prodloužení platnosti stanoviska EIA. Tato povinnost neplatí jen u podkladů veřejně přístupných, např. odborných knih a publikací (za podmínek výše vysvětlených). Správa také opětovně zváží budoucí dopady provozu a provede nové důkazy, které aktualizují odhady provozu na silnici po její rekonstrukci. Výsledky tohoto dokazování pak ovlivní, zda tak, jak žádost Jihočeského kraje vymezila předmět žádosti o výjimku (tedy jen pro fázi rekonstrukce silnice), je dostatečný, či nikoliv. Konečně správa dá též účastníkům možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 3 správního řádu).“ (bod 49).

III. Obsah žaloby

9. Včasnou žalobou ze dne 29. 5. 2023 žalobce navrhuje, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

10. Žalobce namítá nesplnění podmínek plynoucích z § 56 ZOPK – nepřijetí opatření snižující dopady intenzivního provozu, chybějící regulace nočního provozu a nevyužití alternativních méně invazivních možností. Obecně je rovněž namítáno porušení § 2 a 3 správního řádu a v rámci jednotlivých námitek i nedostatečné odůvodnění (porušení § 68 správního řádu).

11. S ohledem na rozsah a podrobnost žalobní argumentace krajský soud na tomto místě pouze shrne nosné body argumentace a podrobnostmi se bude v potřebném rozsahu zabývat až v rámci posouzení věci samé.

12. První okruh žalobních námitek se týká porušení § 56 ZOPK v důsledku nepřijetí opatření k regulaci zejména počtu vozidel reagujících na intenzitu dopravy.

13. Žalobce popisuje podklady, ze kterých správní orgány vycházely, tyto však považuje za nedostatečné. Upozorňuje na skutečnost, že pro oba správní orgány představoval hlavní podklad o intenzitách dopravy dokument Bartuška, L.: Realizace opakovaných dopravních průzkumů na silnici III/1634 u obce Přední Zvonková na akci Rekonstrukce sil. Ú1634 v úseku N. Pec – Z. Zvonková – 3. etapa (dále jen „Bartuška 2021“). Ten však probíhal v době koronavirové pandemie, která výsledky sčítání dopravy poznamenala a byť byla zjištěna vyšší intenzita dopravy než v minulosti, nejsou ani nyní prezentovaná čísla relevantní. S vlivem opatření proti šíření pandemie na intenzitu dopravy se správní orgány nevypořádaly, byť se jedná o cestu ke státní hranici a provoz státní hranice byl vlivem pandemie značně omezen. Stejně tak bylo omezeno poskytování služeb majících vliv na intenzitu dopravy (ubytování, restaurace, lyžařský areál Hochficht). Žalobce má za to, že je nutné provést nové sčítání dopravy, to neúspěšně navrhoval i v rámci odvolacího řízení. Zdeformování výsledků sčítání je přitom nejvíce viditelné v zimním období, kdy naměřené hodnoty nekorespondují s mediálním obrazem vysoké návštěvnosti lyžařů zejména ve vztahu k lyžařskému areálu Hochficht v Rakousku. Výsledky nového sčítání definují provoz jako „rekreační–letní (II–R–L)“, zatímco sčítání v roce 2009 jako provoz „rekreační–zimní (II–R–Z)“. Toto stanovení má přitom vliv při výpočtech intenzity dopravy dle Technických podmínek ministerstva dopravy – Stanovení intenzity dopravy na pozemních komunikacích – TP 189 (dále jen „TP 189“).

14. I přesto má žalobce za prokázané, že došlo k doloženému nárůstu dopravy, zejména po částečně provedené rekonstrukci silnice a je proto zapotřebí regulovat množství vozidel na silnici. Stanovisko EIA nebylo v tomto směru dle žalobce dodrženo, nebyl dodržen ani princip předběžné opatrnosti, ani směrnice 92/43/EHS; argumentaci správních orgánů nepovažuje žalobce z konkrétních důvodů za relevantní.

15. Žalobce rovněž zdůrazňuje, že žalovaný bezdůvodně nezohlednil výhrady k nevypovídajícím údajům ze sčítání dopravy. Argumentaci žalobce o zkreslení hodnot protipandemických opatření žalovaný relativizuje a poukazuje například na vysokou návštěvnost regionu, což ale o intenzitě na této silnici vedoucí ke státní hranici nic nevypovídá.

16. Dle žalobce neobstojí ani argumentace žalovaného o pravidelném budoucím monitoringu dopravy, když už nyní jsou limitní hodnoty dle EIA překračovány. EIA navíc požaduje předpřipravení opatření k regulaci dopravy, tyto ale připravené nejsou.

17. V další části žaloby namítá žalobce porušení § 56 ZOPK v důsledku povolení výjimky bez regulace nočního provozu na silnici. Absence regulace nočního provozu dopravy je dle žalobce nutná pro zajištění ochrany ZCHD, které jsou ohroženy rizikem přímého středu s jedoucími vozidly, zejména narušováním migračních toků v území.

18. Žalovaný nepodloženě hodnotí požadavek na regulaci nočního provozu jako nepřiměřený, neboť noční provoz má být minimální. Přitom i na komunikacích s nízkou intenzitou může docházet ke srážce se zvěří.

19. Jako nepodložené vnímá žalobce i argumenty správních orgánů o narušení legitimního očekávání v důsledku regulace nočního provozu na silnici. Žalobce poukazuje, že požadavek na noční regulaci je zde již od doby stanoviska EIA, tj. přes 12 let. Silnice je přitom podstatně rozšiřována, byť správní orgány tvrdí opak, nicméně při porovnání parametrů komunikace se jedná o rozšíření. Dojde ke zvýšení propustnosti komunikace, což sám v rámci žádosti o posouzení EIA uvádí i sám Jihočeský kraj. Jedná se dle zásad územního rozvoje o silnici nadmístního významu obsluhující nejen území České republiky, ale i Rakouska. Je–li zde podstatný nárůst dopravy vlivem zrekonstruované části silnice tak, jak bylo zjištěno při sčítání dopravy v pandemickém roce, pak žalobce v běžném provozu očekává podstatné zvýšení intenzity dopravy, které správní orgány nereflektují. Není dle žalobce nic nelegitimního na tom, že je v zájmu ochrany přírody a krajiny na druhé straně činit opatření ke kompenzaci negativního vlivu silnice.

20. Zároveň žalobce dále brojí proti částečnému zastavení řízení ze strany správy parku. Případné řešení podmínek vyžaduje úpravu realizace, nové dopravní značení. Proto žalobce považuje za předčasné – bezdůvodné zastavení řízení dle výroku II. rozhodnutí správy parku s tím, že rekonstrukce je zde již zcela dokončena.

21. V další části žaloby se žalobce vymezuje vůči tvrzením žalovaného o neevidování případů srážek vozidel se ZCHD savců. Dle žalobce nemohou být důvodem pro nezavedení opatření regulující dopravu ani tvrzení o dosavadním neprokázání negativního vlivu provozu silnice – srážkám vozidel s ZCHD savců. Žalobce poukazuje na mediální výstupy správy parku, dle kterých má počet sražených zvířat vozidly setrvale růst, kde zároveň správa parku uvádí, že jsou ji známa čísla pouze z vlastní honitby. Většina silnice se však nachází v honitbě Honebního společenství Horní Planá – Zvonková. To, že správa parku neeviduje střety se zvěří proto dle žalobce nic neznamená. Ke srážce se zvěří může docházet a toto riziko musí být minimalizováno.

22. V další části žaloby se žalobce podrobně zabývá tím, že bylo opomenuto řešení rekonstrukce silnice jiným způsobem než v podstatě plošným rozšířením. Žalobce zde v různých obměnách poukazuje na to, že byl–li zvolen v části silnice systém výhyben, není zřejmé, proč v jiných částech došlo k plošnému rozšíření silnice. Řešení s výhybnami považuje žalobce za mírnější, zamezující i vyšším rychlostem vozidel, tudíž i omezující možnosti střetu se zvěří. Napadené rozhodnutí přitom nevysvětluje, proč by varianta s výhybnami i na dalších úsecích nebyla uspokojivou variantou, když jde o alternativu s menšími zásahy do biotopů ZCHD, která by zároveň zpomalila dopravu a tím i přispěla k ochraně zvířat. Oproti omezení rychlosti dopravním značením by tato varianta přispěla k nemožnosti porušovat stanovenou rychlost.

23. Jiným uspokojivým řešením by byla i regulace rychlosti dopravy v úseku Bližší Lhota – Přední Zvonková tak, jako na úseku Přední Zvonková – státní hranice (40 km/h). K omezení rychlosti však nebylo přistoupeno.

24. Žalobce nevidí ani žádný důvod, pro který by nemohl být zaveden střídavý jednosměrný provoz, který funguje např. směrem na Praděd (Ovčárnu) či na několika místech v zahraničí.

25. To vše za situaci, kdy i zásady územního rozvoje Jihočeského kraje stanovují, že k rozšíření silnice může dojít jen tehdy, pokud nedojde k poškození zájmů chráněních ZOPK.

IV. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce

26. Žalovaný ve svém vyjádřené ze dne 14. 7. 2023 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

27. Dle žalovaného byla otázka ochrany dostatečně vypořádána, včetně požadavků Nejvyššího správního soudu. Žalovaný poukazuje na problematickou ochranu živočišných druhů v kontextu husté dopravní sítě v České republice, když nelze dopravu omezit tak, aby byl zcela zamezen dopad na populaci různých druhů. K využití podkladů dopravního průzkumu Bartuška 2021 žalovaný odkazuje na str 11 a 16–17 napadeného rozhodnutí. Na většinu z 84 ZCHD nemá provoz žádný vliv či pouze omezený vliv, pro radikálnější omezení provozu nebyly zjištěny důvody.

28. Obavy z fungování silnice jako bariéry pro pohyb zvěře je dle žalovaného spekulací; nepředpokládá se natolik intenzivní provoz. Jedná se o malou silnici, která nespojuje žádná centra, neleží v aglomeraci. Komunikaci užívají místní lidé a turisté. I turismus má však své limity. Žalobce neupřesňuje, které z druhů, pro něž je výjimka stanovena, jsou dopravou na silnici ohroženy.

29. Nový dopravní průzkum prokázal mírný nárůst dopravy; pro omezení nočního provozu není důvod (minimální doprava). Jakkoli žalobce výsledky průzkumu zpochybňuje, jiná data nepřináší a neuvádí nic ani pro podporu svých tvrzení o intenzitě a rizicích noční dopravy. Nejvyšší hodnota nočního provozu byla v roce 2008/2009 20 vozidel, v letech 2020/2021 pak 44 vozidel. Obě hodnoty jsou z července – letních prázdnin; doprava od 22:00 klesá, stoupá až od 5:

0. Nové měření dopravy bylo provedeno ve výjimečné době, dokonce v roce 2020 byla na Šumavě rekordní návštěvnost. Není pravda, že silnice by byla využívána zejména k cestám do Rakouska; v Zadní Zvonkové jsou u parkovišť nástupní místa na turistické trasy. V době pandemie byla přitom odlehlá místa vyhledávána.

30. Žalovaný je přesvědčen, že stanovisko EIA bylo vzato v potaz v souladu s § 50 odst. 4 správního řádu.

31. Žalovaný je přesvědčen, že není nutné vést řízení o rekonstrukci dvou úseků silnic, které jsou již zrekonstruovány. Nastavené podmínky pro ochranu ZCHD jsou postačující.

32. Žalovaný nemá důvod zpochybňovat data správy parku o počtech sražené zvěře, evidované počty jsou minimální, záznamy o střetech s velkými savci na této silnici nejsou. Podmínky byly v kontextu stanoviska EIA nastaveny tak, aby co nejlépe odpovídali řešené věci; zohledňují cíle ochrany ZCHD, ale i smysl komunikace – veřejné dopravy.

33. Žalovaný se rovněž zabýval námitkami týkající se existence jiného uspokojivého řešení. Žalobce prosazuje výhybny jako lepší alternativu, činí tak bez jakékoli věcné argumentace a propojení s ochranou konkrétních ZCHD. Jedná se pouze o obecná tvrzení, která je možno uplatnit k jakékoli komunikaci. Jedná se pouze o obecné spekulace.

34. V replice ze dne 25. 3. 2024 žalobce podrobně reagoval na jednotlivé části vyjádření žalovaného v duchu samotné žaloby.

V. Průběh ústního jednání a navazující podání

35. Dne 27. 3. 2024 proběhlo za účasti žalobce a žalovaného ústní jednání, při kterých se účastníci podrobně k věci vyjádřili v mezích svých dosavadních podáních. Žalobce podrobně popsal svůj nesouhlas k jednotlivým závěrům žalovaného; žalovaný prezentoval své závěry jako vyvážené maximum možného, když samotnou argumentaci žalobce vnímá jako obecnou bez rozsáhlejšího provázání vůči jednotlivým chráněným druhům (krom šelem a velkých savců). Krajský soud při jednání provedl jako důkaz článek z webových stránek Velvyslanectví České republiky ve Vídní „Od 10. 2. 2021 se mění podmínky vstupu z ČR do Rakouska“. Dále krajský soud konstatoval, že na území České republiky v době provádění opětovného monitoringu dopravy byla aktivní různá protipandemická opatření Vlády České republiky mající za cíl omezit mobilitu osob a provoz služeb tak, jak jsou publikována i ve sbírce zákonů; příkladem Usnesení Vlády České republiky ze dne 26. února 2021 č. 216, o přijetí krizového opatření týkající se omezení pohybu osob napříč okresy. Ze správního spisu krajský soud s ohledem na přednes žalobce ohledně vlivu protipandemických opatření na opětovný monitoring dopravy poukázal na záznam z ústního jednání ze dne 28. 5. 2020, jehož se účastnila správa parku a žadatel – Jihočeský kraj a na žádost Jihočeského kraje o přerušení řízení ze dne 17. 8. 2020.

36. Jelikož žalovaný soud informoval o tom, že byl podán podnět k provedení přezkumného řízení žalobou napadeného rozhodnutí, bylo jednání odročeno. V mezidobí žalovaný krajskému soudu předložil podnět k provedení přezkumného řízení.

37. Dne 10. 4. 2024 obdržel krajský soud doplnění žaloby, v jejímž rámci se žalobce zabýval srážkami vozidel se zvěří na dané pozemní komunikaci, když zároveň i přiložil několik snímků obrazovky z serveru „srazenazver.cz“.

38. Dne 17. 4. 2024 proběhlo ve věci druhé ústní jednání, při kterém soud konstatoval, že neshledal důvody pro přerušení řízení z důvodu podání podnětu k provedení přezkumného řízení [§ 48 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“]. Krajský soud při jednání usnesením zamítl návrhy žalobce na doplnění dokazování tak, jak jsou přehledně uváděny v jeho jednotlivých podáních (články ze zpravodajských webů, tisková zpráva správy parku, údaje o Honebním společenstvu Horní Planá, TP 189, webová stránka vlády České republiky obsahující výčet protipandemických opatření, orientační zákres hranic honiteb, informace o honitbě Zvonková, informace o honitbě Nová pec, zákres nálezu uhynulé samice rysa v mapě, část publikace Zvířata na silnici, podnět správy parku ze dne 14. 6. 2023, odpověď na žádost o poskytnutí informací ze dne 13. 11. 2023, souhlas správy parku o změně trasy ze dne 3. 4. 2023, snímky z webu „srazenazver.cz“), a to pro nadbytečnost s přihlédnutím k tomu, že listinami ze správního spisu, které sám žalobce i přehledně označuje, není nutno vést dokazování.

VI. Posouzení věci krajským soudem

39. Krajský soud přezkoumal napadané rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

40. Žaloba je důvodná.

41. Povahou výjimky dle § 56 ZOPK a předpoklady pro její udělení se zdejší soud podrobně zabýval v rozsudku ze dne 26. 1. 2024, č. j. 61 A 30/2022–151 (rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz), včetně algoritmu pro posouzení udělení výjimky popsaném v rozsudku ze dne 12. 10. 2023, č. j. 3 As 388/2021–79. Krajský soud na tyto rozsudky v této věci pro stručnost odkazuje. VI.A Dopravní průzkum intenzity dopravy 42. Krajský soud se na prvním místě zabýval tím, zda bylo možné v řízení vycházet z provedeného dopravního průzkumu Bartuška 2021. Nesouhlas žalobce s tímto průzkumem dopravy, který považuje za nesprávný z důvodu aktivních protipandemických vládních opatření je pro podanou žalobu zásadní. Prakticky všechny zbylé žalobní námitky na otázku intenzity ve větší či menší míře navazují (nutnost a podoba regulace provozu, stavebně–technické řešení silnice), včetně námitky o předčasnosti zastavení části řízení (výrok II. napadeného rozhodnutí).

43. Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku mj. vyslovil, že „[s]práva také opětovně zváží budoucí dopady provozu a provede nové důkazy, které aktualizují odhady provozu na silnici po její rekonstrukci.“ (bod 49), a to v kontextu, ve kterém konstatoval, že z původních cca 9 let starých údajů o intenzitě dopravy nelze činit jakékoli závěry. Úkolem správních orgánů proto bylo zjistit aktuální údaje o intenzitě silničního provozu. Zjištěné údaje přitom musí být validní, použitelné, nezkreslené.

44. Žalovaný na straně 11 napadeného rozhodnutí hodnotil užitý dopravní průzkum jako využitelný podklad, který vypovídá o využívání komunikace ve výjimečném období zasaženém opatřeními souvisejícími s koronavirovou pandemií. Nelze dle žalovaného přitom tvrdit, že by došlo ke snížení návštěvnosti regionu. Žalovaný má za to, že nelze rozumně požadovat, aby žadatel zadal nový dopravní průzkum pouze na základě argumentu, že šlo o zvláštní období, když např. i nyní lze s ohledem na vysokou inflaci rovněž hovořit, že se jedná o výjimečnou okolnost, která může průzkum dopravy ovlivnit. Na straně 16 poté žalovaný popisuje, že v zimě 2020/2021 cestovali lyžaři po silnici minimálně, v létě byl naopak provoz vysoký, návštěvnost Šumavy byla extrémní.

45. Ve správním spise je založen záznam z ústního jednání ze dne 28. 5. 2020, jehož se účastnila správa parku a žadatel – Jihočeský kraj. Uvádí se, že „[v]zhledem ke koronavirové situaci v letošním roce by však s velkou pravděpodobností mohlo dojít ke zkreslení monitoringu provozu a nebyl by tak dostatečně vypovídající a tudíž irelevantní. Proto se obě strany dohodli, že ohledně zahájení monitoringu se ještě vyčká na úplné uvolnění přeshraničního styku. Předpokládané zahájení je stanoveno předběžně na červenec 2020.“. Dále je ve spise založena žádost Jihočeského kraje o přerušení řízení ze dne 17. 8. 2020, ve které se mj. uvádí, že „[z] důvodu koronavirové situace, kdy byl omezen pohyb obyvatel na území okolních států, bylo možné začít monitorovat dopravní zatížení na dotčených komunikacích až v srpnu 2020, aby nedošlo ke zkreslení výsledků. Pokud nedojde k opětovnému omezení pohybu obyvatel mezi Českou republikou a Rakouskou republikou bude sčítání dopravy dokončeno v červenci 2021.“ 46. Dopravní průzkum probíhal od 6. 8. 2020 do 21. 7. 2021. Jeho úkolem bylo stanovení ročního průměru denních intenzit dopravy. Na straně 7 průzkumu se poté uvádí, že „po dobu provádění dopravního průzkumu nebyla v blízkém okolí na silniční síti žádná dopravní omezení, ani jiné významné okolnosti, které by omezovaly provoz na sledované pozemní komunikaci, a mohly tak ovlivnit výsledky dopravního průzkumu“.

47. Žalovaný se zcela nedostatečně vypořádal s vlivem protipandemických opatření vlády, neboť užitý protiargument o všednosti všemožného ovlivnění intenzity dopravy konkrétně o vlivu protipandemických opatření nic nevypovídá. Jakkoli intenzita dopravy může být obecně v různé míře ovlivňována různými skutečnostmi, protipandemická opatření vlády se svým charakterem a rozsahem zcela odlišují od běžných každoročních vlivů. To bylo do jistého okamžiku v řízení před správou parku akceptováno tak, jak plyne z citovaných listin. Žalovaný však zcela rezignoval na jakékoli konkrétní posouzení možného vlivu opatření vlády na relevantnost dopravního průzkumu, byť v určitý okamžik se sama správa parku a žadatel – Jihočeský kraj shodli na tom, že takový vliv zde být dán může.

48. Poukaz na rekordní návštěvnost národního parku jako takového uvedený nedostatek nezhojuje, neboť nic nevypovídá o intenzitě provozu právě na řešené pozemní komunikaci, která, jak žalovaný popisuje, obsluhuje mimo jiné jak území České republiky a jeho turisticky atraktivní oblast, tak ale i, jak zdůrazňuje žalobce, v zimním období zároveň přilehlý lyžařský areál Hochficht v Rakousku. Konstatuje–li žalovaný nízkou zimní intenzitu provozu, je na místě se v kontextu námitek žalobce zabývat i tím, zda dopravní průzkum nebyl ovlivněn opatřeními k zabránění šíření koronaviru, a to jak v rámci České republiky, tak v rámci Rakouska, a to tím spíše, že předcházející staré průzkumy dopravy naopak konstatovaly převažující roli zimní turistické dopravy.

49. Žalovaný žádným přezkoumatelným způsobem nehodnotil, zda k ovlivnění výsledků dopravního monitoringu konkrétními protipandemickými opatřeními mohlo či nemohlo dojít, zda k němu došlo či nedošlo. Krajskému soudu nepřísluší v tomto směru nahrazovat činnost žalovaného, je však nesporné, že v dané době byla určitá protipandemická opatření aktivní. Příkladem lze poukázat například i na opatření týkající se omezení pohybu osob napříč okresy, tj. usnesení č. 113/2021 Sb. – usnesení Vlády České republiky ze dne 26. 2. 2021, č. 216, o přijetí krizového opatření (a na to navazující usnesení č. 134/2021 Sb.; tj. omezení pohybu mezi 1. 3. 2021 až 11. 4. 2021, viz samotná usnesení). Existence opatření byla zjištěna i v případě Rakouska, a to příkladem v podobě karanténních opatření při příjezdu do země. Hodnocení vlivu protipandemických opatření je nutno provést s přihlédnutím ke konkrétním platným opatřením jak na území České republiky, tak i na území Rakouska, neboť daná silnice je rovněž spojnicí s Rakouskem, včetně u hranic umístěného lyžařského střediska (byť zde jistě existují i jiné silniční trasy, jak tohoto místa dosáhnout). Žalovaný musí zhodnotit konkrétní opatření účinná v době provádění monitoringu dopravy. Svůj závěr pak musí řádně odůvodnit.

50. Vzhledem k uvedenému je předčasné, aby se krajský soud zabýval zbývající žalobní argumentací – otázky opatření regulujících dopravu, stavebně–technické řešení rekonstrukce silnice, neboť ta je žalobcem opakovaně v různých podobách navazována i na intenzitu dopravy, u níž není zřejmé, zda její intenzita byla řádně zjištěna, když námitky žalobce v uvedeném směru nebyly žalovaným řádně vypořádány; namítané skutečnosti nebyly řádně zhodnoceny. Závěry takového hodnocení mohou mít přitom relevantní v rámci procesu rozhodování o řešené výjimce tak, jak tento proces popisuje i judikatura odkazovaná v bodě 41 tohoto rozsudku. To ve svém důsledku souvisí i s žalobcem namítanými vadami odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). VI.B Zbývající námitky 51. Ze zbývajících námitek se krajský soud zabýval výrokem II. žalobou napadeného rozhodnutí, kterým bylo změněno usnesení, resp. výrok II. prvostupňového správního rozhodnutí, o částečném zastavení řízení a dále poté otázkou evidovaného počtu sražené zvěře na předmětné pozemní komunikaci.

52. Co se týče první z uvedených námitek, správní orgány postupovaly podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, dle kterého platí, že řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žádost se stala zjevně bezpředmětnou.

53. Tuto bezpředmětnost shledávají správní orgány v tom, že dvě části silnice již byly v mezidobí zrekonstruovány (v době mezi prvním rozsudkem zdejšího soudu a zrušujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu), proto již nemá žádný smysl rozhodovat o dané výjimce pro fázi rekonstrukce silnice, ale pouze pro samotný provoz. Dle správních orgánů byla stavba realizována v době existence výjimky, jinými slovy pozdější zrušení výjimky není rozhodné. Zákon dle žalovaného neumožňuje ex post udělení výjimky.

54. Žalobce namítá předčasnost takového postupu. Předčasnost spatřuje v tom, že výsledkem řízení může být ještě například zjištění potřeby regulace dopravy v daném místě, např. dopravním značením. S ohledem na shora učiněný závěr nelze tuto možnost vyloučit, stejně tak nelze vyloučit ani to, že podoba komunikace může být z pohledu § 56 ZOPK shledána nevyhovující.

55. Aktuální procesní postup správních orgánů byl předčasný, když ani samotná právní úprava ex post udělení výjimky nevylučuje. Žádost se tak nemohla stát ani zjevně bezpředmětnou. Skutečnost, že v době realizace stavby rozhodnutí o výjimce dočasně existovalo nemění nic na skutečnosti, že v tuto chvíli zde tato nutná výjimka udělena není.

56. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 23. 9. 2014, č. j. 1 As 100/2014–36, „[p]ovolení výjimky dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny ex post (tedy až po provedení zásahů na dotčeném území, či po zahájení těchto zásahů) je možné za předpokladu, že byly podmínky k udělení výjimky splněny ještě před provedením zásahu – tedy existoval zde veřejný zájem převažující zájem ochrany přírody. Nutno však upozornit, že takový postup zajisté není žádoucí, neboť pak již může orgán ochrany přírody jen stěží specifikovat podmínky, za jakých mají být příslušné zásahy provedeny.“ (srov i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2018, č. j. 31 A 59/2017–367).

57. Co se týče evidence počtu sražených kusů zvěře, správa parku uvádí pouze to, že „neeviduje na předmětné komunikaci žádné srážky se ZCHD savců“ (str. 21), žalovaný pak toto tvrzení na několika místech opakuje. Míní–li tím správní orgány to, že dle znalosti správy parku k žádné takové srážce nedošlo, žádná taková srážka není nikým zaznamenána, pak takový závěr nemá oporu ve správním spise. Ve správním spise chybí jakákoli listina, ze které by se takový závěr podával, a to ať už interního charakteru, tak od jiných subjektů či institucí. Sama správa parku tento svůj závěr nijak nevysvětluje, ničím nepodkládá. Lze přitom uvažovat, že s ohledem na § 2 písm. h) a § 43 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, mohou uživatelé honitby disponovat takovými informacemi, stejně tak takovými informacemi může disponovat Policie České republiky, když s ohledem na § 47 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve spojení s § 7 písm. b) vyhlášky č. 32/2001 Sb., o evidenci dopravních nehod jsou srážky se zvěří jako dopravní nehody evidovány (byla–li policie přivolána).

VII. Závěr a náklady řízení

58. Krajský soud shledal žalobu důvodnou, proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil postupem dle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaný vázán shora uvedenými právními závěry, stejně tak je i nadále vázán vysloveným závazným právním názorem zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

59. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

60. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč za podanou žalobu. Dále náklady řízení v případě žalobce činí náklady zastoupení.

61. Náklady zastoupení spočívají v odměně za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika a účast na dvou jednání) celkem v částce 15 500 Kč bez DPH [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) ve spojení s odst. 3, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za pět úkonů právní služby v částce 1 500 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 17 000 Kč.

62. Cestovné zástupce žalobce spočívají dvakrát v cestě vlakem z Prahy do Českých Budějovic a zpět (celkem 4 jízdy vlakem), celkem 717 Kč (179 + 187 + 172 + 179). Podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu činí náhrada za promeškaný čas advokáta 17 x 100 Kč (ztráta času za 17 započatých půlhodin na cestě Praha – České Budějovice a zpět), tj. 1 700 Kč. Jízdné včetně náhrady za promeškaný čas činí celkem 2 417 Kč.

63. Doplnění žaloby ze dne 10. 4. 2023 ohledně sražené zvěře na dané pozemní komunikaci nepovažoval krajský soud za samostatný účelně vynaložený úkon právní služby, když žalobci nic nebránilo, aby tyto skutečnosti uvedl již v rámci samotné žaloby.

64. Jelikož zástupce není plátcem DPH, činí odměna zastoupení celkem 22 417 Kč. Celkovou částku je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

I. Vymezení věci II. Dosavadní průběh řízení III. Obsah žaloby IV. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce V. Průběh ústního jednání a navazující podání VI. Posouzení věci krajským soudem VI.A Dopravní průzkum intenzity dopravy VI.B Zbývající námitky VII. Závěr a náklady řízení