57 A 22/2025– 56

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: A.K. bytem zast. Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem se sídlem U Hadovky 564/3, Praha 6 proti žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje se sídlem Lannova tř. 193/26, České Budějovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením žalovaného spočívajícím v rozhodnutí výběrové komise žalovaného ze dne 21. 7. 2025, čj. KRPC–74077–8/ČJ–2025–0200OP, a v porušování žalobcova práva na rovné zacházení, takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

IV. Žalobce se vyzývá, aby ve lhůtě 1 týdne ode dne doručení tohoto usnesení sdělil krajskému soudu údaje pro bezhotovostní vrácení soudního poplatku z bankovního účtu soudu. Pokud žalobce soudu požadované informace v uvedené lhůtě nesdělí, bude částka vrácena na bankovní účet, ze kterého byla uhrazena.

Odůvodnění

I. Obsah žaloby

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 9. 2025 se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

2. Žalobce v žalobě uvádí, že dne 22. 7. 2025 mu bylo doručeno oznámení o rozhodnutí výběrové komise žalovaného ze dne 21. 7. 2025, čj. KRPC–74077–8/ČJ–2025–0200OP, kterým bylo rozhodnuto o výsledku výběrového řízení, jehož se žalobce účastnil, tak, že se umisťuje na druhém místě a nedoporučuje se pro ustanovení na volné služební místo vrchního inspektora Obvodního oddělení Bechyně Územního odboru Tábor.

3. Žalobce uvádí, že sdělení služebního orgánu o tom, že uchazeč nebyl vybrán na služební místo, není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Dle žalobce se jedná o zásah, který byl nezákonný, a proto se brání podáním tohoto typu žaloby.

4. Výběrové řízení prováděné podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), je sice výrazně ovládáno diskrecí, nicméně ta dle jeho názoru nemůže být bezbřehá a musí dodržet zákonný rámec, zejména zásadu rovnosti, zákonnosti a zákazu diskriminace.

5. Žalobce se dovolává § 77 odst. 8 zákona o služebním poměru, dle něhož je bezpečnostní sbor při vytváření podmínek výkonu služby povinen zajišťovat rovné zacházení se všemi příslušníky, zejména pokud jde o odbornou přípravu a dosavadní služební postup, odměňování, jiná peněžitá plnění a plnění peněžité hodnoty.

6. Žalobce shrnuje, že se ucházel ve výběrovém řízení o volné místo vrchního inspektora Obvodního oddělení Bechyně. Do výběrového řízení se nejprve přihlásil pouze žalobce; na „poslední chvíli“ se náhle přihlásil další uchazeč L. T..

7. Žalobce u Policie ČR slouží od 1. 1. 2003, v roce 2007 byl jmenován na služební místo inspektora Obvodního oddělení Tábor, v roce 2008 byl jmenován na služební místo inspektora Obvodního oddělení Bechyně. Žalobce za celou dobu své služby nebyl jakkoli kázeňsky trestán, je velmi dobře hodnocen a o kvalitě jeho práce vypovídá i značné množství odměn za plnění mimořádných úkolů či příkladné plnění služebních povinností či zvýšení osobního příplatku.

8. Druhý uchazeč slouží u Policie ČR zatím pouze 11 let a dle žalobcových informací má průměrné či podprůměrné výsledky.

9. Za takových okolností představuje dle žalobce rozhodnutí výběrové komise naprostou libovůli, nad kterou se pozastavují i všichni jeho kolegové. Žalobce doplňuje, že tento šikanózní přístup žalovaného vůči žalobci ve výběrových řízeních je dlouhodobý a systematický, opakuje se již poněkolikáté. Zmínit lze např. případ z roku 2018, kdy bylo zveřejněno výběrové řízení na pouhé tři dny, a to přesně v době žalobcovy dovolené.

10. Žalobce dále konstatuje, že šestá platová třída je při současném tristním personálním stavu u Policie ČR mnohdy uchazečům téměř vnucována, zatímco žalobci je naprosto bezdůvodně dlouhodobě odpírána. Případ, kdy je policista mimořádně dobře hodnocen, nebyl nikdy kázeňsky trestán, a přesto nebyl za 15 let nikdy povýšen, je v celé ČR naprostou raritou.

11. Dle žalobce byl v dané věci porušen zákon i jeho zákonná práva, přičemž v dlouhodobém časovém horizontu jsou jeho práva doslova „pošlapávána“.

12. Žalobce navrhl provést dokazování rozhodnutími Policie ČR o kázeňské odměně (42 ks rozhodnutí), rozhodnutím o zvýšení osobního příplatku, služebním hodnocením z let 2008 a 2018, spisy z předchozích výběrových řízení, výslechem žalobce a výslechem kolegů žalobce (příslušníků Obvodního oddělení Bechyně).

13. Žalobce se domáhá, aby krajský soud vydal rozsudek, kterým určí, že zásah žalovaného spočívající v rozhodnutí výběrové komise ze dne 21. 7. 2025, čj. KRPC–74077–8/ČJ–2025–0200OP, byl nezákonný. Dále se žalobce domáhá, aby krajský soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování žalobcova práva na rovné zacházení.

II. Vyjádření žalovaného

14. Žalovaný ve svém vyjádření konstatoval, že ve výběrovém řízení byly dodrženy veškeré zákonem požadované postupy a rozhodnutí výběrové komise tak dle jeho názoru není zatíženo vadou, která by způsobovala tvrzený nezákonný zásah do práv žalobce.

15. Výběrové řízení bylo vyhlášeno řádným a standardním způsobem, což proběhlo dne 9. 6. 2025 a přihlášky bylo možno podávat do 10. 7. 2025. Dne 30. 6. 2025 se přihlásil žalobce a dne 8. 7. 2025 se přihlásil druhý uchazeč. Obě přihlášky byly podány řádně a včas s veškerými požadovanými náležitostmi.

16. Dle žalovaného je působení žalobce i druhého uchazeče u Policie ČR bezproblémové, oba jsou zodpovědnými příslušníky a jsou pravidelně mimořádně odměňováni a pravidelně je jim zvyšován osobní příplatek. Objektivní rozdíl lze sledovat v délce služby obou příslušníků a v dosaženém vzdělání. Je však nutné podotknout, že ani jeden z těchto faktorů není automatickou zárukou úspěchu ve výběrovém řízení. Příslušníkova vhodnost na obsazení volného služebního místa se vždy posuzuje komplexně ve všech souvislostech.

17. Výběrová komise má za úkol posoudit vhodnost a pořadí vhodnosti kandidátů na volné služební místo. V rámci procesu posuzování jsou hodnoceny podklady z přihlášek a je také hodnocen krátký pohovor s uchazečem. Co bylo konkrétním důvodem pro doporučení druhého uchazeče jako vhodnějšího kandidáta na volné služební místo, ví pouze výběrová komise, která se na takovém postupu shodla. Takové rozhodnutí výběrové komise však rozhodně nebylo zatíženo libovůlí či snad naznačovanou diskriminační snahou o poškození žalobce. Pro takto závažná tvrzení nepředložil žalobce žádné relevantní důkazy.

18. Žalobce poukazuje na jakýsi dlouhodobý a šikanózní přístup při jeho snaze o postup do vyšší tarifní třídy. Žalobce se před tímto výběrovým řízení přihlásil do jiného výběrového řízení pouze jedenkrát v roce 2020, kdy byl neúspěšný v konkurenci dvou dalších kandidátů na volné služební místo komisaře. Dva neúspěchy žalobce ve výběrových řízeních v rámci pěti let (navíc na zcela odlišné služební pozice) nelze jistě považovat za systematické, dlouhodobé a šikanózní odepírání žalobcem tvrzeného práva na služební postup.

19. K tvrzení žalobce o záměrném odpírání 6. tarifní třídy a o tom, že je v ČR raritou, jestliže nebyl za 15 let služby ani jednou povýšen, předložil žalovaný tabulku minimálně 50 příslušníků Policie ČR v Jihočeském kraji, kteří jsou v 5. tarifní třídě zařazeni 15 let a déle. Žalovaný doplnil, že ze zákona o služebním poměru nevyplývá právo na automatický posun do vyšší tarifní třídy po určitém časovém období.

20. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a stran tvrzené dlouhodobé diskriminace poukázal na to, že by se měl žalobce podle § 77 odst. 9 zákona o služebním poměru obrátit na civilní soud.

III. Důvody pro odmítnutí žaloby

21. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro to, aby se mohl žalobou zabývat věcně a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť podanou žalobu je nutno odmítnout dílem podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nesplnění jiných podmínek řízení, přičemž tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, a dílem podle § 46 odst. 2 s. ř. s.

22. Podle § 82 s. ř. s. se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Smyslem a účelem tohoto žalobního typu je poskytnout ochranu proti zásahům veřejné moci, proti nimž jiná ochrana není dána.

23. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005–65, vymezil podmínky zásahové žaloby; podle tohoto rozsudku je „ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. důvodná tehdy, jsou–li – a to kumulativně, tedy zároveň – splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není–li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ Tyto podmínky doznaly změn pouze v souvislosti s novelou s. ř. s. provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., v jejímž důsledku se lze žalobou domáhat i pouhého určení, že zásah byl nezákonný, tudíž se poté nehodnotí podmínka č. 6.

24. Předpokladem věcného projednání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem je, že se o takový zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. vůbec může jednat. Skutečnost, že žalobce nějaký úkon za nezákonný zásah označil, ještě neznamená, že se o takový zásah jedná a že je třeba proti němu poskytnout soudní ochranu ve správním soudnictví. K tomu, které úkony mohou či nemohou být nezákonným zásahem, existuje bohatá judikatura Nejvyššího správního soudu, přičemž obecně byl nezákonný zásah vymezen již v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2004, čj. 2 Afs 17/2003–54, podle něhož „spadá pod pojem zásahu velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny. Jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny (typicky v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony atd. Jedná se tedy obecně o úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují. Tyto osoby jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického (ústního či jinak vyjádřeného) pokynu či příkazu.“ Tento právní názor byl akceptován i v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2005, čj. 2 Afs 144/2004–110, publ. pod. č. 735/2006 Sb. NSS.

25. V nyní projednávaném případě žalobce za nezákonný zásah označuje rozhodnutí výběrové komise žalovaného, které bylo přijato dne 21. 7. 2025 v rámci výběrového řízení konaného na volné služební místo vrchního inspektora. Do výběrového řízení se přihlásili celkem dva uchazeči. Žalobce skončil na druhém místě a nebyl doporučen pro ustanovení na volné služební místo.

26. Šlo o výběrové řízení podle § 22 a § 23 zákona o služebním poměru.

27. Žalobce výslovně žaluje pouze výsledek tohoto výběrové řízení, tj. to že nebyl vybrán na první místo a že nebyl doporučen na ustanovení na volné služební místo. Žalobce má za to, že rozhodnutí výběrové komise bylo zatíženo libovůlí. Má za to, že byla porušena jeho zákonná práva, nicméně nenamítá žádné procesní neregulérnosti tohoto proběhlého výběrového řízení. Žalobce v žalobě navrhuje, aby krajský soud určil, že zásah správního orgánu spočívající v rozhodnutí výběrové komise byl nezákonný (dále též jako „tvrzený zásah I“).

28. Dále se žalobce v žalobě dovolává § 77 odst. 8 zákona o služebním poměru. Namítá, že je dlouhodobě a systematicky šikanován ve výběrových řízeních (poněkolikáté již nebyl vybrán jako nejvhodnější uchazeč). Namítá, že za 15 let služby nebyl nikdy povýšen a že je mu upírána šestá platová třída. V souvislosti s jeho odkazem na citované ustanovení lze dovodit, že má za to, že žalovaný porušuje povinnost rovného zacházení se všemi příslušníky. Žalobce navrhuje, aby soud žalovanému zakázal, aby v porušování žalobcova práva na rovné zacházení pokračoval (dále též jako „tvrzený zásah II“). Tvrzený zásah ad I 29. Krajský soud se nejprve zabýval tvrzeným zásahem ad I. Z žádného ustanovení zákona o služebním poměru neplyne právo účastníka výběrového řízení být úspěšně vybrán na volné služební místo. Podle názoru krajského soudu žalobci nesvědčí veřejné subjektivní právo na to být v rámci výběrového řízení úspěšně vybrán a doporučen na volné služební místo.

30. Podle § 23 odst. 2 zákona o služebním poměru platí, že po výběrovém řízení ustanoví služební funkcionář na volné služební místo příslušníka, který se umístil první v pořadí vhodnosti pro obsazované služební místo. Není–li možno tohoto příslušníka na volné služební místo ustanovit, ustanoví na něj příslušníka, který se umístil jako následující v pořadí vhodnosti.

31. Veřejné subjektivní právo na to být ustanoven na volné služební místo, na jehož obsazení bylo vypsáno výběrové řízení, má ten, kdo se umístil jako první v pořadí podle vhodnosti, tj. žalobcův konkurent. Pokud by nebylo možné ustanovit příslušníka, který se umístil jako první, pak by měl žalobce veřejné subjektivní právo na to, aby byl na volné služební místo ustanoven z druhého místa výběrového řízení. Taková situace však nenastala, resp. není předmětem tohoto soudního řízení. Z právní úpravy výběrového řízení ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů neplyne právo uchazeče ve výběrovém řízení na to, aby byl z hlediska vhodnosti vybrán jako uchazeč na první místo.

32. Krajský soud vychází i z právního názoru Nejvyššího správního soudu, který se sice týkal výběrového řízení podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, nicméně v základních rysech je krajský soud přesvědčen o použitelnosti daných závěrů pro obdobnost řešeného problému. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 11. 2017, čj. 10 Ads 316/2016–50, publ. pod č. 3664/2018 Sb. NSS, konstatoval, že „pokud by uchazeč měl veřejné subjektivní právo být vybrán (ve výběrovém řízení – pozn. krajského soudu), muselo by vyrozumění být přezkoumatelné jako rozhodnutí; podle NSS však uchazeči takové veřejné subjektivní právo nesvědčí.“ 33. Krajský soud konstatuje, že žalobce při účasti na výběrovém řízení nemá právo „na výsledek“, tj. na to být úspěšně vybrán na první místo. Žalobce má nepochybně při výběrovém řízení právo na „řádný proces“, který je určován v ustanoveních § 22 a § 23 zákona o služebním poměru, přičemž další pravidla vyplývají z Pokynu policejního prezidenta ze dne 2. 5. 2023, nicméně proti porušení pravidel výběrového řízení žalobce ničeho nenamítal. Mohlo by jít např. o situaci, kdy by i přes doložení přihlášky a potřebných příloh nebyl přizván k výběrovému řízení, či o situaci, kdyby s ním nebyl proveden pohovor, ačkoliv s druhým uchazečem ano, či o případ nesprávně obsazené komise apod. Žalobce ovšem v žalobě skutečně napadal pouze výsledek výběrového řízení, tj. samotné rozhodnutí výběrové komise o tom, že se umístil na druhém místě. Jak již bylo konstatováno, vzhledem k tomu, že žalobce neměl veřejné subjektivní právo na to být úspěšný ve výběrovém řízení, nemohl být tedy ani rozhodnutím výběrové komise poškozen a pojmově ani nemohlo dojít k zásahu do jeho veřejných subjektivních práv.

34. V daném případě ostatně vskutku krajský soud ani nemá co přezkoumávat, neboť utváření vůle a výsledek rozhodnutí výběrové komise nelze přezkoumat. Výběrová komise bere v potaz nejen odborné záležitosti, nýbrž i osobnostní a povahové vlastnosti uchazeče; výsledkem je výběr nejvhodnějšího uchazeče. O závěru jednání výběrové komise se sice vyhotovuje zápis; jeho povinnou součástí však není způsob hodnocení jednotlivých uchazečů (např. bodovým systémem apod.).

35. Jednou z podmínek, za nichž lze žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu vyhovět, je přímé zkrácení na veřejných subjektivních právech. Tento definiční znak je vlastní jak zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s., tak správnímu rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu i řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu tak mají společné, že se jimi lze domáhat ochrany pouze před úkony správního orgánu, které žalobce přímo zkracují na jeho právech (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2021, čj. 10 As 391/2020–65, publ. pod č. 4169/2021 Sb. NSS). V právní větě I. již shora citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu publ. po č. 3664/2018 Sb. NSS, se uvádí: „Sdělení služebního orgánu o tom, že uchazeč nebyl vybrán na služební místo (§ 28 odst. 4 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě), není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. a nepodléhá soudnímu přezkumu.“ 36. V této souvislosti je třeba zopakovat, že jelikož na to být vybrán ve výběrovém řízení na 1. místo není právní nárok, nemohlo být rozhodnutí výběrové komise ve výběrovém řízení o tom, že se žalobce umístil na 2. místě, zásahem do jeho práv. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 6. 2021, čj. 3 Ads 205/2019–47, konstatoval, že „úkony výběrové komise ani služebního orgánu, které provází výběrové řízení, nezkracují neúspěšné uchazeče přímo na jejich právech. Není tak naplněn materiální aspekt definice správního rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., jenž je shodný s jednou z podmínek plynoucích z § 82 s. ř. s.“ Sdělení výsledku z jednání výběrové komise ze dne 21. 7. 2025 o umístění žalobce na 2. místě, a tedy o výběru žalobcova konkurenta na volné služební místo, vůbec nezasahuje do práv žalobce. To je důvodem pro odmítnutí žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť chybí podmínka řízení spočívající v hájitelném tvrzení nezákonného zásahu. Takové vyústění věci potvrdil i Nejvyšší správní soud v již citovaném rozsudku ze dne 17. 6. 2021, čj. 3 Ads 205/2019–47.

37. K procesnímu postupu krajského soudu, který po zhodnocení shora uvedeného dospěl k závěru o nutnosti žalobu odmítnout, se odkazuje i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2017, čj. 7 As 155/2015–160, publ. pod č. 3687/2018 Sb. NSS. Je skutečností, že Ústavní soud nálezem ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 653/18, tento rozsudek rozšířeného senátu zrušil, ovšem výlučně z důvodu rozdílného názoru na běh lhůt pro podání zásahové žaloby u trvajících zásahů. Pokud jde o ostatní řešené otázky, je tento rozsudek stále aplikovatelný. V citovaném rozsudku rozšířený senát Nejvyššího správního soudu uvedl: „Pokud je zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v § 82 s. ř. s., i kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném (plausibilním) tvrzení nezákonného zásahu. V tomto ohledu je třeba upřesnit závěry vyslovené v usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007–247, č. 1773/2009 Sb. NSS. Je však třeba zdůraznit, že odmítnout žalobu z uvedeného důvodu lze jen tehdy, je–li nemožnost, aby v žalobě tvrzené jednání bylo nezákonným zásahem, zjevná a nepochybná. (…).“ 38. Krajský soud shora vysvětlil, proč dospěl k závěru o tom, že žalované jednání žalovaného nemohlo zapříčinit zásah do veřejných subjektivních práv žalobce, neboť žalobce ani takovým veřejným subjektivním právem nedisponoval. Krajský soud podpořil své závěry i odkazy na relevantní judikaturu. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna již první podmínka „zásahu“ ve smyslu legislativní zkratky podle § 82 s. ř. s., a to zkrácení na veřejných subjektivních právech, byla krajským soudem žaloba ve věci tvrzeného zásahu ad I podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnuta z důvodu nedostatku jiných podmínek řízení, který je neodstranitelný. Tvrzený zásah ad II 39. Pokud jde o druhou část žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v níž se žalobce odkazuje na § 77 odst. 8 zákona o služebním poměru, tak namítá, že je dlouhodobě a systematicky šikanován ve výběrových řízeních (poněkolikáté již nebyl vybrán jako nejvhodnější uchazeč), že za 15 let služby nebyl nikdy povýšen a že je mu upírána šestá platová třída. Obecně též žalobce uvedl, že ve výběrovém řízení musí být dodržován zákonný rámec (zásada rovnosti, zákonnosti a dodržování zákazu diskriminace). V souvislosti s jeho odkazem na citované ustanovení lze dovodit, že má za to, že žalovaný porušuje povinnost rovného zacházení se všemi příslušníky, a to v neprospěch žalobce. Jde o tvrzený zásah II a žalobce se domáhá, aby krajský soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práva na rovné zacházení.

40. Ustanovení § 77 zákona o služebním poměru se zabývá ochranou příslušníků ozbrojených sborů mj. před přímou i nepřímou diskriminací, která je zakázána. Podle § 77 odst. 8 citovaného zákona je bezpečnostní sbor je při vytváření podmínek výkonu služby povinen zajišťovat rovné zacházení se všemi příslušníky, zejména pokud jde o odbornou přípravu a dosažení služebního postupu, odměňování, jiná peněžitá plnění a plnění peněžité hodnoty.

41. Podle § 77 odst. 9 citovaného zákona platí, že dojde–li ve služebním poměru k porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení jiným jednáním než rozhodnutím služebního funkcionáře, má příslušník právo domáhat se u soudu, aby bylo upuštěno od tohoto porušování, aby byly odstraněny jeho následky a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění, toto právo má příslušník i v případě, že jeho služební poměr již skončil. Výši náhrady určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k porušení práv a povinností došlo.

42. Citované ustanovení má ovšem na mysli soud civilní, který žalobu projedná v režimu občanského soudního řádu. Jde o naplnění zmocnění uvedeného v § 7 odst. 3 občanského soudního řádu: Jiné věci (myšleno jiné než spory a jiné právní věci ze soukromoprávních vztahů; služební poměr je vztahem veřejnoprávním) projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví–li to zákon.

43. Tvrzení o nezákonném zásahu do práv opírající se o porušení zákazu rovného zacházení představuje kvalitativně zcela odlišný případ než případ tvrzeného zásahu ad I. Tento typově odlišný zásah do práv vyděluje zákon o služebním poměru do zvláštní kategorie tím, že podřizuje tento typ zásahu speciální formě soudní ochrany, která náleží civilnímu soudu. „(…) zásah do práv uchazeče, jenž byl vystaven nerovnému zacházení (diskriminaci), není zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s., nýbrž porušením zásady rovného zacházení (diskriminací) (…).“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2021, čj. 3 Ads 205/2019–47). Zákon o služebním poměru má vlastní právní úpravu zákazu diskriminace a zákazu porušování rovného zacházení, a to v § 77. Má vlastní odkaz na příslušný soud, na který se může poškozená osoba obracet, a dokonce upravuje i nároky, kterých se lze v rámci takto podané žaloby domáhat (§ 77 odst. 9 zákona o služebním poměru).

44. V části žaloby, v níž se žalobce domáhal, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práva na rovné zacházení (ať už v tomto konkrétním napadeném výběrovém řízení či i v dalších tvrzených případech, a i stran služebního postupu a odměňování), se domáhal rozhodnutí ve sporu, o kterém má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení podle § 77 odst. 9 zákona o služebním poměru ve spojení s § 7 odst. 3 občanského soudního řádu.

45. Podle § 46 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud návrh odmítne také tehdy, domáhá–li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá–li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.

46. V případě tvrzeného zásahu ad II jde o věc, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Z toho důvodu krajský soud žalobu ve vztahu k tvrzenému zásahu ad II odmítl podle § 46 odst. 2 s. ř. s. a žalobce v poučení poučil podle věty druhé citovaného ustanovení.

47. Výrok II. o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla–li žaloba odmítnuta.

48. Krajský soud výrokem III. rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci podle § 10 odst. 3, věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť návrh na zahájení řízení byl před prvním jednáním odmítnut. Za žalobu žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Soudní poplatek bude žalobci vrácen do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích v souladu s § 10a odst. 1 téhož zákona.

49. Výrokem IV. byl žalobce vyzván ke sdělení platebních údajů za účelem realizace vrácení soudního poplatku.

Poučení

I. Obsah žaloby II. Vyjádření žalovaného III. Důvody pro odmítnutí žaloby Tvrzený zásah ad I Tvrzený zásah ad II