57 A 25/2021 – 174

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci navrhovatele: Obec Běleč sídlem Běleč 22, Mladá Vožice zastoupen JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem se sídlem Převrátilská 33, 390 01 Tábor proti odpůrci: Městský úřad Tábor sídlem Žižkovo náměstí 2, 390 01 Tábor o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 6. 5. 2021 č. j. METAB 25274/2021/OD/SMar . takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – Stanovení přechodné úpravy provozu vydané Městským úřadem Tábor, odborem dopravy pod č. j. METAB 25274/2021/OD/SMar ze dne 6. 5. 2021 se ruší dnem právní moci tohoto rozsudku se v části stanovení objízdné trasy pro nákladní dopravu, která je vedena z Mladé Vožice po silnici II/137 přes Běleč, Vilice, Načeradec a poté po silnici II/150 obousměrně.

II. Ve zbývající části se návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Odpůrce v záhlaví specifikovaným opatřením obecné povahy (dále jen „opatření“) stanovil přechodnou úpravu provozu na silnicích II/125, II/137 a III/1251 v Mladé Vožici a Šebířově spočívající v umístění a osazení přenosných svislých dopravních značek dle dopravně inženýrského opatření z důvodu označení objízdných tras při uzavírce silnice II/125 v Louňovicích pod Blaníkem. Objízdná trasa pro nákladní dopravu je vedena z Mladé Vožice po silnice II/137 přes Běleč, Vilice a Načeradec a poté po silnici II/150, obousměrně. Pro osobní dopravu je pak vedena pod silnici II/125 přes Šebířov a Kamberk, obousměrně. Doba trvání opatření obecné povahy byla stanovena od 13. 6. 2021 do 31. 8. 2021.

2. Navrhovatel se domáhá zrušení uvedeného opatření. Má za to, že uvedeným opatřením obecné povahy bylo zasaženo do práva navrhovatele a jeho občanů na ochranu zdraví a na příznivé životní prostředí. Rovněž bylo zasaženo do zájmů, které má navrhovatel na svém území chránit a o ně pečovat. Tedy do zájmu na ochraně klidného bydlení a možnosti dopravy občanů navrhovatele. Dojde k zásahu do kvality prostředí i pohody bydlení, ochrany zdraví a životního prostředí tamních devíti stálých obyvatel. Podle navrhovatele zásah do jeho práv a jeho občanů na ochranu zdraví příznivého životního prostředí a kvalitu prostředí bude o to větší, že nákladní automobily nebudou při realizaci objízdné trasy stanovené napadeným opatřením využívat v plném rozsahu silnici II/137, ale budou volit kratší trasu s lepšími technickými a bezpečnostními parametry vedoucí přes místní část navrhovatele Bzová (silnice III/13715) a místní komunikaci Bzová – Běleč, jejímž vlastníkem je navrhovatel. Navrhovatel má za to, že dojde k zásahu do jeho vlastnického práva, neboť místní komunikace Běleč – Bzová, není v dobrém technickém stavu, kdy navrhovatel opakovaně masivně investoval do jejích oprav. Proto může docházet k dalšímu intenzivnímu poškozování majetku navrhovatele.

3. Navrhovatel namítá zmatečnost napadeného opatření, neboť opatření ve své výkresové části obsahuje nesprávné označení dopravních značek, neboť se nejedná, jak je v OOP chybně uvedeno o uzavírku silnice II/137, ale o uzavírku silnice II/125, proto je opatření zcela zmatečné, když jeho textová část není v souladu s jeho částí výkresovou.

4. Dále namítá nerealizovatelnost podmínky č. 4 opatření a nedostatečné odůvodnění opatření obecné povahy, neboť se odpůrce nezabýval bezpečností silničního provozu na zvolené trase, jakož i vlivy provozu na této trase na obyvatele navrhovatele. Navrhovatel namítá nedostatečné odůvodnění závazného stanoviska Policie ČR a nevyhodnocení kolidujících veřejných zájmů, neproporcionalitu zásahu a absenci alternativ objízdných tras. Dle navrhovatele se jedná o závažný zásah do jeho práv a zájmů a do práv a zájmů jeho občanů, který není vyvážen jinými veřejnými zájmy, které by ve prospěch řešení přijatého v opatření svědčily. Dále je namítána nepředvídatelná rozporná praxe správních orgánů. Proto je navrhovatelem navrhováno, aby opatření obecné povahy bylo zrušeno.

5. V návrhu současně požadoval navrhovatel vydání předběžného opatření dle § 38 odst. 1 soudního řádu správního, neboť má za to, že by mu mohla vzniknout vážná újma na ochraně zdraví životního prostředí a vlastnictví.

6. Odpůrce navrhoval zamítnutí návrhu na zrušení opatření obecné povahy, neboť přechodná úprava dle napadeného opatření nebyla na pozemních komunikacích realizována, a proto nemohlo dojít k zásahu do právní sféry žalobce. V rámci posouzení a stanovení objízdné trasy Městský úřad Vlašim nestanovil žádnou objízdnou trasu uzavírky na pozemní komunikaci v majetku obce Běleč. Objízdná trasa pro nákladní dopravu je vedena ve výlučně po silnicích II. třídy ve vlastnictví krajů. Ve správním území zdejšího správního orgánu výlučně po silnici II/137, která je jedinou souběžnou pozemní komunikací v území se silnicí II/125. Ve vyjádření k žalobě odpůrce poukázal na historii případu aktuální uzavírky silnice II/125 v Louňovicích pod Blaníkem a poukázal na to, že upustil od realizace přechodné úpravy provozu podle opatření obecné povahy ze dne 6. 5. 2021, kdy přechodnou úpravu provozu realizoval podle stanovení úpravy provozu ze dne 11. 6. 2021, neboť Městský úřad v Táboře vydal dne 11. 6. 2021 stanovení přechodné úpravy provozu v termínu od 13. 6. 2021 do 31. 8. 2021, proto napadení opatření obecné povahy s počátkem lhůty pro instalaci dne 13. 6. 2021 nebylo využito. Předmětná část objízdné trasy pro nákladní vozidla je vedena po silnici II. třídy číslo 137, která je určena pro dopravu mezi okresy, je v majetku Jihočeského kraje a svěřena do správy společnosti Správa a údržba silnic Jihočeského kraje a není tedy ani v majetku ani ve správě navrhovatele. Rovněž tady nezatěžuje nepřiměřeně pozemní komunikace nižších tříd v majetku kraje a přilehlých obcí. Navržená objízdná trasa z Mladé Vožice do Louňovic pod Blaníkem měří 18, 3 km a je celá vedena po silnici II. třídy a protíná šest sídel, kde může dojít k dočasnému navýšení dopravy. Navrhovaná objízdná trasa je po silnici II/124, I/3, II/150 měří 37 km a protíná šestnáct sídel. Stanovená objízdná trasa tedy co nejméně zatěžuje silniční síť, obyvatele i životní prostředí. V okolí místní části Bzová je objízdná trasa značena stále pro silnici II/137 a z této silnice II/137 je místní část Bzová napojena z jihu místní komunikací Bzová – Běleč a ze severu silnicí III/13715. Tvrzení navrhovatele, že nákladní a automobily nebudou při realizaci objízdné trasy využívat v plném rozsahu silnici II/137, ale budou volit kratší trasu s lepšími technickými a bezpečnostními parametry, tedy přes místní část Bzová a místní komunikaci Bzová – Běleč je zmatečné, jestliže následně uvádí, že tato komunikace není v dobrém technickém stavu. Dle odpůrce je silnice II/137 v lepším technické stavebním stavu než silnice III/13715 a místní komunikace Bzová – Běleč. Objízdná trasa neslouží místní dopravě, ale dopravě tranzitní, která za bezvadného stavu silniční sítě jede po silnici II/125. Řidiči jsou vedeni dopravními značením i objízdné trasy. Bez místní znalosti místní komunikace Bzová – Běleč a silnice III/13715 neexistuje podnět využívat jinou trasu než po silnici II/137, kde je vedena objízdná trasa. Dále odpůrce poukázal na ustanovení § 24 zákona o pozemních komunikacích. Po správním řízení, jejímž výsledkem bylo rozhodnutí o povolení uzavírky a nařízení objížďky, vydal Městský úřad Vlašim a přechodná úprava provozu vydaná Městským úřadem Tábor je podmiňujícím a souvisejícím aktem pro uvedené rozhodnutí o povolení uzavírky a nařízení objížďky. Dopravní značení stanovené oběma správními úřady tvoří jeden celek pro zajištění dopravních opatření po dobu uzavírky silnice II/125 v Louňovicích pod Blaníkem. Dále odpůrce poukázal na to, že objízdné trasy nejsou stanoveny po žádné pozemní komunikaci majetku obce Běleč. Jsou stanoveny na komunikacích vyšších tříd, silnicích II třídy, které jsou určeny pro dopravu mezi okresy. Dále odpůrce poznamenal, že správní orgán je povinen návrh projednat s dotčeným orgánem, nikoliv získat souhlas nebo závazné stanovisko od dotčeného orgánu. K vyjádření policie ze dne 19. 8. 2016 a ze dne 21. 5. 2021 uvedl, že jsou vyjádření k jiné věci než je vedení objízdných tras při uzavírce silnice II/125 v Louňovicích pod Blaníkem a nebyly součástí posuzování silničním správním úřadem. Právní hodnocení krajského soudu 7. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Při rozhodování byl soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.).

8. Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť shledal, že jsou pro to splněny podmínky podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s. (při splnění podmínek přiměřené aplikace tohoto ustanovení podle § 101b odst. 4 s. ř. s.).

9. Krajský soud se návrhem zabýval podle dílu 7 hlavy II. soudního řádu správního a dospěl k závěru, že návrh je důvodný 10. Nejprve se soud zabýval přípustností návrhu a splněním dalších podmínek řízení. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy je ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatele se tak zakládá pouhým tvrzením dotčení na jeho právech, která jsou opatřením obecné povahy dotčena. To, zda je navrhovatel skutečně na svých právech dotčen, závisí na skutkových okolnostech konkrétního případu (shodně usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009 č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, publ. pod č. 1910/2009 Sb. NSS), jde však již o otázku věcného posouzení důvodnosti návrhu.

11. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 6. 2012 č. j. 1 Ao 7/2011 – 526, publ. pod č. 2698/2012 Sb. NSS: „Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy je ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatelů se tak zakládá pouhým tvrzením dotčení na jejich právech. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k tomu v usnesení ze dne 21. 7. 2009 č. j. 1 Ao 1/2009 – 120 (publikováno pod č. 1910/2009 Sb. NSS), uvedl: „Navrhovatel tedy musí v první řadě tvrdit, že existují určitá jemu náležející subjektivní práva, která jsou opatřením obecné povahy dotčena. (...) Splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude tedy dáno, bude–li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení.“ 12. Aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu vyplývá z jeho tvrzení ohledně porušení hmotně právních či procedurálních pravidel při vydávání opatření obecné povahy a zásahem do jeho právní sféry. Aktivní procesní legitimace navrhovatele je tudíž založena na základě jeho tvrzení o dotčení na jeho subjektivních právech opatřením obecné povahy.

13. Krajský soud usnesením č. j. 57 A 25/2021 – 122 soud žalobu odmítl, neboť měl za to, že žalobce není aktivně legitimován k podání návrhu. Na základě kasační stížnosti navrhovatele bylo toto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 57 A 25/2021 – 122 rozsudkem NSS č. j. 6 As 243/2021 – 31 ze dne 15. 9. 2022 zrušeno a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud se neztotožnil se závěrem krajského soudu, že navrhovatelem namítané zkrácení na právech je zcela mimo okruh toho co může obec namítat a dospěl k závěru, že navrhovatel je aktivně legitimován k podání návrhu, neboť dopad do vlastnického práva navrhovatele v důsledku napadeného opatření lze racionálně očekávat, neboť to je v případě nevhodného vymezení a vyznačení objízdné trasy docela dobře představitelné. Nejvyšší správní soud proto neshledal správným závěr krajského soudu, že navrhovateli nesvědčí aktivní procesní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy.

14. Pasivně legitimovaným účastníkem řízení o zrušení opatření obecné povahy je ten, kdo napadené opatření vydal, což je v daném případě Městský úřad Tábor. Podle § 101b odst. 1 s.ř.s. návrh lze podat do 1 roku ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti. V daném případě opatření obecné povahy nabylo účinnosti 15. dnem po vyvěšení, tedy dne 21. 5. 2021, přičemž návrh byl podán dne 8. 6. 2021, tedy v zákonné lhůtě 1 roku, proto soud dospěl k závěru, že návrh byl podán včas před uplynutím jednoroční lhůty.

15. V dané věci byly tak splněny procesní podmínky řízení. Dále soud uvádí, že rozsah soudního přezkumu opatření obecné povahy v daném případě je dán ustanovením § 101b) odst. 2 a § 101d) odst. 1 s. ř. s., z nichž vyplývá, že soud přezkoumává opatření obecné povahy pouze v rozsahu, který navrhovatel uplatnil v návrhu nebo ve lhůtě uvedené v § 101b) odst. 1 s. ř. s. V daném případě tedy jen ohledně objízdné trasy pro nákladní dopravu.

16. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti opatření obecné povahy. Soud považuje opatření obecné povahy za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže není zřejmé, zda byla naplněna zákonná kritéria. Případně nepřezkoumatelnost rozhodnutí by byla dána tehdy, kdyby z rozhodnutí nebylo zřejmé, které podklady byly vzaty v úvahu a z jakého důvodu. Má–li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný a jak uvážil o pro věc zásadních skutečnostech, respektive jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností. Stranou nelze ponechat ani okolnost, že odůvodnění opatření obecné povahy v podstatě předurčuje možný rozsah opravného prostředku vůči němu ze strany účastníků řízení.

17. Krajský soud shledal napadené opatření obecné povahy za nepřezkoumatelné, a to z důvodů níže uvedených.

18. Podle § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), musí opatření obecné povahy obsahovat odůvodnění. Z § 68 odst. 3 správního řádu užitého přiměřeně podle § 174 odst. 1 správního řádu je zřejmé, že v odůvodnění opatření obecné povahy nesmí chybět základní obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí. Nejvyšší správní soud v souvislosti s odůvodněním opatření obecné povahy již vyslovil, že „z § 68 odst. 3 užitého přiměřeně dle § 174 odst. 1 správního řádu je však zřejmé, že v tomto odůvodnění nesmí zejména chybět esenciální obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí. I v odůvodnění opatření obecné povahy je nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů“ (srov. rozsudek ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 – 136, publ. pod č. 1795/2009 Sb. NSS).

19. Z výroku napadeného opatření obecné povahy vyplývá, že napadeným opatřením obecné povahy se stanovuje podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu v souladu s § 171 – 174 správního řádu přechodná úprava provozu na silnicích II/125, II/137, III/1251 Mladé Vožici a Šebířově, která spočívá v umístění a osazení svislých dopravních značek dle dopravně inženýrského opatření z důvodu označení objízdných tras při uzavírce silnice II/125 v Louňovicích pod Blaníkem. Objízdná trasa pro nákladní dopravu je pak vedena z Mladé Vožice po silnici II/137 přes Běleč, Vilice a Načeradec a poté po silnici II/150 obousměrně. Dále bylo stanoveno, že pro osobní úpravu je vedena po silnici II/125 přes Šebířov a Kamberk obousměrně objízdná trasa, a to od 13. 6. 2021 do 31. 8. 2021.

20. Zcela důvodná je námitka navrhovatele, že napadené opatření obecné povahy neobsahuje důvody, které odpůrce vedly ke stanovení objízdné trasy pro vozidla s hmotností nad 3,5 t, kdy odpůrce nezhodnotil dopad do práv navrhovatelky a nezabýval se ani možnými alternativními trasami.

21. Jak už bylo konstatováno z § 173 odst. 1 správního řádu, vyplývá, že opatření obecné povahy musí obsahovat odůvodnění. Z § 68 odst. 3 správního řádu užitého přiměřeně dle § 174 odst. 1 správního řádu vyplývá, že i v odůvodnění v opatření obecné povahy je nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Nedostatek rozhodovacích důvodů pak způsobuje nepřezkoumatelnost. Náležité odůvodnění je tedy nutnou podmínkou, aby bylo možno hodnotit obsah opatření obecné povahy. Při posuzování zákonnosti a proporcionality úpravy na pozemních komunikacích je nutno vycházet i z § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu, dle něhož dopravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zatížení a zařízení pro provozní informace se smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem. V případě stanovení uzavírky a nařízení objížďky je požadavek nezbytnosti a přiměřenosti zakotven v § 24 odst. 2 a 4 zákona o pozemních komunikacích, z něhož plyne, že správní orgán musí zohlednit též zájmy účastníků řízení včetně obcí, na jejichž zastavěném území má být nařízena objížďka a musí dbát, aby uzavírka byla omezena na nejkratší možnou dobu, objížďka byla i řádně technicky zabezpečena a byla z hlediska provozu vyhovující.

22. Není–li nebezpečí z prodlení (§ 24 odst. 8 zákona o pozemních komunikacích) stanovení uzavírky a vymezení objížďky předpokládá vydání rozhodnutí ve správním řízení o uzavírce dle § 24 zákona o pozemních komunikacích. Předmětem řízení a rozhodnutí dle § 24 zákona o pozemních komunikacích je též vymezené vhodné jízdné trasy a stanovení dopravního značení v místě uzavírky a na trase objížďky. Toto ustanovení tedy představuje speciální úpravu ve vztahu k § 77 zákona o silničním provozu (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2017 č. j. 67 A 5/2017 – 279). Je povinností silničního správního úřadu, aby v řízení o uzavírce dbal na to, aby uzavírka byla omezena na nejkratší možnou dobu, byla řádně technicky zabezpečena a byla z hlediska provozu vyhovující. Musí být dále posouzena přiměřenost daného řešení a umožnit účastníkům tedy i obcím, na jejichž území má být stanovena objížďka, uplatnit procesní práva a hájit své zájmy. Účastníci řízení mají možnost uplatňovat námitky a domáhat se splnění podmínek plynoucích z § 24 odst. 4 téhož zákona, tedy i toho, aby byla stanovena vyhovující objízdná trasa. S námitkami účastníků je pak příslušný silniční úřad povinen se náležitě vypořádat v odůvodnění rozhodnutí o uzavírce a objížďce (§ 68 odst. 3 správního řádu).

23. V daném případě neplyne z opatření obecné povahy, že by jím byla dočasná úprava provozu stanovena v návaznosti oznámení na vlastníka komunikace o neprodleném uzavření komunikace ve smyslu § 24 odst. 8 zákona o pozemních komunikacích. Rovněž z odůvodnění pak nevyplývá, proč odpůrce nepřistoupil ke stanovení dočasného dopravního značení v místě uzavírky a na trase objížďky napadeným opatření obecné povahy. Nevyplývá ani z něj, že by hrozilo nebezpečí z prodlení a bylo nezbytné dočasnou úpravu provozu stanovit bez předchozího rozhodnutí v řízení ve smyslu § 24 zákona o pozemních komunikacích. V daném případě dle soudu mělo být stanovení objízdné trasy včetně dopravního značení vyřešeno za účasti navrhovatele ve správním řízení, v němž měla být posouzena proporcionalita daného řešení, a měly být vypořádány všechny námitky navrhovatele proti navržené objízdné trase, kdy navrhovatel namítal zejména špatné rozhledové poměry úzkou silnicí v Elbančicích, s čímž byla jeho obava, že fakticky budou nákladní vozidla využívat místní komunikace Běleč–Bzová v jejím vlastnictví, jejichž stavebně technický stav není vhodný pro provoz nákladních vozidel. Soud má za to, že má–li být stanovena přechodná úprava provozu z důvodu uzavírky silnice, je těžiště zjišťování skutkového stavu a uplatňování námitek a dokazování v řízení uzavírce a objížďce.

24. Soud shledal důvodnou námitku navrhovatele, že nebylo dostatečně odůvodněno stanovení dočasné úpravy provozu stanoviskem policie. Lze přisvědčit odpůrci, že ve stanovisku policie byla vhodnost a přiměřenost zvoleného řešení odsouhlasena, ovšem nebyla nikterak odůvodněna a nebylo ani reagováno na námitky navrhovatele. Z těchto důvodů pak napadené opatření nelze podrobit věcnému přezkumu v mezích návrhových bodů. V souvislosti s tím soud poznamenává, že vyjádření policie není tzv. závazným stanoviskem ve smyslu § 149 správního řádu, ale jde o stanovisko vydané v režimu § 154 správního řádu.

25. Dle soudu odpůrce se dopustil závažné procesní vady, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného opatření obecné povahy, jestliže vydal uvedené opatření, jímž stanovil dočasnou úpravu provozu vymezující uzavírku a objízdnou trasu ačkoliv uzavření pozemní komunikace a stanovení objízdné trasy mělo dojít dle § 24 zákona o pozemních komunikacích rozhodnuto vydaným v řízení o uzavírce a objížďce, v němž má být přezkoumatelným způsobem posouzena vhodnost objízdné trasy, umožněno navrhovateli uplatnit procesní práva a vypořádány uplatněné námitky. Takové rozhodnutí nebylo podkladem při vydání napadeného opatření, kdy odpůrce ani tento svůj postup neodůvodnil, přičemž v odůvodnění neuvedl žádné úvahy, na základě kterých dospěl k závěru o vhodnosti objízdné trasy, nereagoval na navrhovatele a ani neposoudil proporcionalitu zvoleného řešení. V napadeném opatření tedy absentují důvody pro jeho vydání a nejsou v něm ani obsaženy žádné úvahy, kterými byl odpůrce veden při hodnocení podkladů a výkladů právních předpisů. Odpůrce pouze odkázal na souhlas Policie ČR, kdy zcela rezignoval na zdůvodnění, z něhož by bylo patrné, na základě jakých konkrétních důvodů přistoupil k vydání napadeného opatření. Odpůrce neuvedl žádné důvody, proč byla zvolena právě tato varianta objízdné trasy pro vozidla s hmotností nad 3,5 t, kdy napadené opatření neobsahuje ani vypořádání námitek navrhovatelky, zejména námitky týkající se ohrožení bezpečnosti silničního provozu vedením objízdné trasy přes místní část Elbančice. Z opatření obecné povahy ani nelze seznat, že by odpůrce před vydáním opatření konkrétně zvažoval vymezení jiné objízdné trasy pro nákladní vozidla. V souvislosti s tím je nutno odkázat na § 172 odst. 4 správního řádu, dle něhož k návrhu opatření obecné povahy může kdokoliv, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, uplatnit u správního orgánu připomínky nebo na veřejném projednání i ústní připomínky. Správní orgán je pak povinen se připomínkami zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění. Správní orgán má tak povinnost se zabývat připomínkami dotčených osob a vypořádat je. Ustanovení § 172 odst. 5 pak upravuje další obdobný institut, tzv. námitky. Právě prostřednictvím námitek dotčené osoby správní orgán informují na možný zásah připravovaného opatření obecné povahy do jejich práv, na což musí správní orgán reagovat v odůvodnění včetně provedení případného testu proporcionality, pokud dospěje k závěru, že je zásah nezbytný. Jestliže v daném případě nebylo vydáno před vydáním opatření obecné povahy rozhodnutí o uzavírce, bylo pak povinností odpůrce odůvodnit napadené rozhodnutí obecné povahy a vypořádat se s námitkami, které mu byly známy, jelikož u stanovení přechodné úpravy provozu se samotný proces pořízení takového opatření obecné povahy vyprázdní pouze projednáním návrhu s dotčenými orgány, neboť podle § 77 odst. 5 in fine zákona o silničním provozu příslušný správní úřad nevyzývá dotčené osoby k podávání připomínek nebo námitek.

26. S ohledem na nedostatek důvodů napadeného opatření obecné povahy soud dospěl k závěru, že v napadeném opatření obecné povahy nelze věcně přezkoumat vhodnost a potřebnost zvolené objízdné trasy pro nákladní dopravu, včetně naplnění požadavků minimalizace zásahu a přiměřenost zvoleného řešení. Napadené opatření je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a proto se ani soud s dalšími námitkami nemohl věcně zabývat.

27. Soud námitce navrhovatele, že grafická příloha, která je součástí napadeného opatření obecné povahy, obsahuje na dopravní značně IP22 text „SILII/137 Louňovice P.BL. uzavřena“, když má být uzavřena silnice II/125, soud uvádí, že v daném případě se jedná o vadu v psaní, neboť všechny dopravní značky IP22 grafické části obsahují upozornění na uzavření silnice II/137. Tato písařská chyba nemá vliv na srozumitelnost opatření obecné povahy. Z výrokové části vyplývá, že byla stanovena přechodná úprava provozu pro úplnou uzavírku pozemní komunikace II/125 v Louňovicích pod Blaníkem, když i z grafické části plyne, že došlo k uzavírce temní komunikace II/125. Soud má za to, že o způsob vymezení přechodné úpravy provozu v textové i grafické části nejsou pochybnosti o obsahu úpravy provozu, a proto z tohoto důvodu není opatření obecné povahy zmatečné či nesrozumitelné.

28. Soud s ohledem na důvody uvedené shora napadené opatření zrušil v částech specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku podle § 101b odst. 4 ve spojení s §76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů pro jeho vydání.

29. Jak vyplývá z návrhu, navrhovatelka se domáhala zrušení opatření obecné povahy, pouze v části objízdné trasy vozidla s hmotností nad 3,5 t. Navrhovatel tedy nezpochybňoval nezbytnost objízdné trasy, tedy ohledně osobní dopravy, která byla vedena po silnici II/125 přes Šebířov a Kamberk obousměrně. Soud proto zrušil napadené opatření pouze v části týkající se objízdné trasy pro nákladní dopravu, přičemž opatření obecné povahy zrušil dnem právní moci tohoto rozsudku. Okamžité zrušení části napadeného opatření obecné povahy je v daném případě možné, neboť toto opatření pozbylo již platnosti, jestliže bylo vydáno ohledně vyřešení objízdné trasy opatření jiné.

30. Soud při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, který není předmětem dokazování. Pro nadbytečnost nebyly provedeny důkazy předloženými listinami navrhovatelem, neboť s ohledem na nepřezkoumatelnost opatření obecné povahy se nemohl věcně zabývat proporcionalitou přijatého řešení.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s § 60 odst. 1 s.ř.s., podle nějž má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl jen úspěch částečný, pak soud přizná právo na náhradu nákladů poměrně. Ve věci byl navrhovatel úspěšný pouze částečně, neboť se domáhal zrušení celého napadeného opatření, soud však na základě jeho argumentace shledal důvody pro jeho zrušení pouze v části. Poměr úspěchu navrhovatele i odpůrce je tedy stejný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.