57 A 27/2024 – 38

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: BSG INVESTIČNÍ s.r.o. sídlem Předslav 99, 339 01 Klatovy zastoupená advokátem prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc. sídlem Revoluční 1546/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 18, 301 00 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2024, č. j. PK–RR/860/24, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 13. 11. 2023 žalobkyně podala návrh na obnovu řízení ve věci vydání společného povolení stavby „Modernizace zemědělského areálu“ na pozemcích parc. č. st. Xa, parc. č. Xb, Xc, Xd, Xe, Xf, Xg, Xh, Xi, Xj a Xk v k. ú. P. (dále jen „povolovací řízení“), zahájeného na žádost Měcholupské zemědělské a.s. a ukončeného rozhodnutím Městského úřadu Klatovy (dále jen „stavební úřad“) ze dne 10. 11. 2021, č. j. OVÚP/9254/21/Lu (dále jen „konečné rozhodnutí“), které nabylo právní moci dne 17. 11. 2021.

2. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 29. 11. 2023, č. j. OVÚP/8587/23/Lu9254/21/Lu (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“) návrh žalobkyně zamítl podle § 100 odst. 6 správního řádu. Rozhodnutím ze dne 29. 2. 2024, č. j. PK–RR/860/24 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný změnil prvoinstanční rozhodnutí tak, že upřesnil, že návrh žalobkyně na obnovu povolovacího řízení, ukončeného konečným rozhodnutím, byl zamítnut podle § 100 odst. 1 správního řádu, a ve zbytku prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.

II. Žaloba a její doplnění

3. Žalobkyně žádala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně v odstavcích I až VII žaloby rekapitulovala průběh správního řízení a v odstavci VIII žaloby uvedla následující tři žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

5. Zaprvé, závěr stavebního úřadu nezměněný žalovaným, že žalobkyně nemohla podat žádost o obnovu řízení vzhledem ke svému zápisu do obchodního rejstříku až po právní moci konečného rozhodnutí, není správný. Žalobkyně vznikla dne 26. 8. 2022 zápisem do obchodního rejstříku a vlastnictví pozemku s vodním vrtem zakládající účast na řízení získala dne 25. 4. 2023 zápisem do katastru nemovitostí. Na konečné rozhodnutí se vztahuje § 73 odst. 2 věta poslední správního řádu, tudíž podle § 100 odst. 1 a 2 správního řádu může podat žádost o obnovu řízení i právní nástupce původního účastníka řízení, má–li shodný vztah k movité nebo nemovité věci. Opomenutí účastenství právního předchůdce žalobkyně nemůže bránit žalobkyni v podání žádosti o obnovu.

6. Zadruhé, žalovaný se věcně nevypořádal s tvrzením žalobkyně o tom, že její účastenství v povolovacím řízení vyplývá z přímého dotčení jejích práv k pozemku parc. č. Xk s vodním vrtem. Žalobkyně je účastníkem povolovacího řízení podle § 94k písm. e) stavebního zákona (viz str. 2 žaloby; pozn. soudu: vzhledem k žalobním tvrzením považoval odkaz žalobkyně na § 94k písm. d) stavebního zákona na str. 5 žaloby za překlep).

7. Zatřetí, žalovaný se věcně nevypořádal s žalobkyní uváděnou nově zjištěnou skutečností a důkazem – zprávou společnosti AQUATEST a.s., k hydrogeologickému průzkumnému vrtu HV5, jako důvodem pro obnovu řízení. Žalovaný bez bližšího odůvodnění vyšel pouze z aktuálního vyjádření starosty obce Předslav z 5. 9. 2023, že vrt VH5 nemůže ovlivňovat množství vody v okolních vrtech, ač nešlo o odborné vyjádření. Žalobkyni ani nebyla v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu dána žalovaným možnost se před vydáním napadeného rozhodnutí k tomuto podkladu vyjádřit.

8. V doplnění žaloby ze dne 9. 12. 2024 žalobkyně uvedla jako důvod obnovy povolovacího řízení nově zjištěné skutečnosti spočívající v tom, že stavba a její provoz se mohou výrazně dotknout vodního zdroje HJ2 na pozemku žalobkyně a vést ke snížení kapacity zdrojů vody z vrtů v prameništi v obci Předslav. Žalobkyně tvrdila, že v důsledku stavby v letních měsících 2024 rapidně narostla spotřeby pitné vody a obec Předslav tak byla nucena spotřebu řešit doplňujícími dodávkami vody Šumavských vodovodů a kanalizací a.s.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

9. Žalovaný trval na tom, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a že je správné, odůvodněné a přezkoumatelné.

10. Žalovaný předeslal, že podle § 28 správního řádu se o účastenství v řízení rozhoduje před vydáním rozhodnutí ve věci v prvním stupni. Žalovaný zdůraznil, že se účastenstvím žalobkyně v povolovacím řízení zabýval při posuzování jejího odvolání proti konečnému rozhodnutí a došel k závěru, že projednávaným záměrem nemohou být dotčena vlastnická nebo jiná věcná práva žalobkyně, a proto její odvolání proti konečnému rozhodnutí zamítl. Žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 14. 9. 2023, č. j. PK– RR/3599/23 (dále jen „odvolací rozhodnutí“) a dodal, že žalobkyně proti odvolacímu rozhodnuti neuplatnila žádný opravný prostředek ani nepodala správní žalobu. Jelikož žalobkyně ani její právní předchůdkyně nemohly být účastnicemi povolovacího řízení, nemohl být úspěšný ani návrh žalobkyně na obnovu řízení, protože podle § 100 odst. 1 správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci obnoví na žádost účastníka.

IV. Rozhodnutí bez nařízení jednání

11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve lhůtě jí k tomu soudem poskytnuté výzvou ze dne 15. 5. 2024, č. j. 57 A 27/2024–12, nevyjádřila svůj nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání a žalovaný s tímto postupem vyslovil výslovný souhlas ve vyjádření k žalobě, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání.

V. Posouzení věci soudem

12. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, z jakých skutkových či právních důvodů je napadené rozhodnutí správního orgánu nezákonné. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. – takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, soud v souladu s § 75 odst. 3 s. ř. s. nepřihlížel.

13. Žaloba je nedůvodná.

14. Soud předznamenává, že z hlediska soudního přezkumu představují napadené a prvoinstanční rozhodnutí jeden celek (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003–56, č. 534/2005 Sb. NSS) a že správní soudy neprovádějí dokazování správním spisem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

15. Ze správních spisů předložených žalovaným soud zjistil následující průběh správního řízení.

16. Žalobkyně podala dne 29. 5. 2023 stavebnímu úřadu odvolání proti konečnému rozhodnutí, v němž se označila za opomenutého účastníka povolovacího řízení z titulu svého vlastnictví vodního zdroje na pozemku parc. č. Xk v k. ú. P.. Žalobkyně tvrdila, že její vodní zdroj, zásobující společně s dalšími zdroji stavbu povolenou konečným rozhodnutím, bude negativně ovlivněn zvýšenou potřebou odběru vody ve stavbě povolené konečným rozhodnutím, jelikož provoz bude vyžadovat cca 300 l vody pro každé ustájené zvíře denně. V doplnění odvolání ze dne 29. 8. 2023 žalobkyně uvedla, že na pozemku parc. č. Xk užívá povolený vrt HV2 a že závěrečná zpráva společnosti AQUATEST a.s. k hydrologickému průzkumu vrtu HV5 z června 2018 č. 12345 (dále jen „průzkum“) prokázala, že v důsledku zhotovení nového vrtu došlo ke snížení vodního sloupce od 3/5 u všech okolních vrtů, tedy i ve vrtu žalobkyně HV2. Podle žalobkyně nemá stavba povolená konečným rozhodnutím dostatečný zdroj vody.

17. Odvolacím rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti konečnému rozhodnutí pro nepřípustnost podle § 92 odst. 1 správního řádu. Žalovaný odůvodnil odvolací rozhodnutí tím, že žalobkyně nebyla účastníkem povolovacího řízení podle § 94k písm. e) stavebního zákona, neboť vlastnická práva žalobkyně nemohla být povolovacím rozhodnutím přímo dotčena. Na pozemku žalobkyně parc. č. Xk je sice umístěn vrt, který zásobuje veřejnou vodovodní síť pro obce Předslav, Měcholupy, Petrovičky a Makov, ale předmětem povolovacího řízení nebyl žádný nový vodní zdroj a užíváním stavby povolené konečným rozhodnutím dojde k výraznému omezení spotřeby odebírané vody (vzhledem ke změně technologie ustájení, techniky dojení a snížení kapacity ustájeného dobytka o 156 ks). Žalovaný uzavřel, že žalobkyně nebyla oprávněna podat odvolání proti konečnému rozhodnutí, protože nebyla účastníkem povolovacího řízení.

18. Návrh na povolení obnovy povolovacího řízení ze dne 13. 11. 2023 žalobkyně odůvodnila tím, že je opomenutým účastníkem povolovacího řízení podle § 94k písm. e) stavebního zákona a že se dne 23. 8. 2023 poprvé dozvěděla o průzkumu. Žalobkyně zopakovala svá tvrzení uvedená v odvolání proti konečnému rozhodnutí (jen svůj vrt nyní označovala jako „HJ2“) a dodala, že průzkum prokazuje tvrzení žalobkyně, že nový vrt snížil hladinu vody v její studni. Kdyby bylo s žalobkyní jednáno již dříve jako s účastníkem, byla by s průzkumem seznámena a mohla uplatňovat svá práva. Nové skutkové tvrzení žalobkyně spočívalo v tom, že průzkum prokázal, že vrt žalobkyně je závislý na stavbě povolené konečným rozhodnutím. Dále žalobkyně argumentovala vadami projektové dokumentace, kde byla spotřeba vody podhodnocena a povolená stavba má vyšší spotřebu vody než je celková kapacita prameniště vrtů HJ1, HJ2, HJ3, HV4 a (nepovoleného) HV5. Voda z vrtu žalobkyně HJ2 není vedena do veřejného vodovodního řadu, tedy ani pro potřeby stavby povolení konečným rozhodnutím, avšak s využitím vrtu je podle průzkumu pro provoz stavby počítáno. Žalobkyně uvedla i další věcné nesprávnosti konečného rozhodnutí a vady řízení, které předcházelo jeho vydání.

19. Stavební úřad odůvodnil prvoinstanční rozhodnutí tím, že návrh na obnovu řízení může podat jen účastník řízení a žalobkyně účastníkem povolovacího řízení nebyla. Stavební úřad dodal, že žalobkyně ani nemohla být účastníkem povolovacího řízení, jelikož byla zapsána do obchodního rejstříku až po vydání konečného rozhodnutí. Stavební úřad se pro nadbytečnost nezabýval tím, zda byly splněny zákonné podmínky pro povolení obnovy řízení, jelikož žádost o povolení obnovy nebyla podána účastníkem řízení. Stavební úřad odkázal na odvolací rozhodnutí a dodal, že celý areál spolu s kravínem (stavba povolená konečným rozhodnutím) je napojen na veřejnou vodovodní síť obce, předmětem povolovacího řízení nebyl žádný nový vodní zdroj a užíváním povolené stavby dojde ke snížení spotřeby vody. Skutečnost, že stavbou nedošlo k ovlivnění vodovodní sítě obce, potvrdila obec ve vyjádření ze dne 10. 10. 2023.

20. V odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalobkyně namítala nesprávnost závěru stavebního úřadu, že žalobkyně nemohla být účastníkem povolovacího řízení vzhledem k datu svého zápisu do obchodního rejstříku. Žalobkyně zopakovala, že její vrt HV2 není připojen a není povoleno z něj dodávat vodu do veřejné sítě. Vodní zdroj žalobkyně bude negativně ovlivněn zvýšením spotřeby vody stavbou povolenou konečným rozhodnutím, protože je v podzemí propojen s vodním zdrojem na pozemku parc. č. Xl, který společně s dalšími zdroji zásobuje předmětnou stavbu. Žalobkyně uvedla i další věcné nesprávnosti konečného rozhodnutí a vady řízení, které předcházelo jeho vydání. V doplnění odvolání žalobkyně namítla, že původní kravín byl odstraněn a byl vybudován nový kravín, tudíž nešlo o modernizaci.

21. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na odvolací rozhodnutí. Dále žalovaný uvedl, že předmětem konečného rozhodnutí nebylo vybudování žádného nového vodního zdroje, kdy předmětná stavba velkokapacitního kravína je napojena na již stávající inženýrské sítě (vodovod) a je umístěna v uzavřeném zemědělském areálu. Změna technologie ustájení a techniky dojení a snížení kapacity ustájeného dobytka o 156 ks povede k výrazné úspoře spotřeby odebírané vody oproti původnímu odběru. Žalovaný akcentoval, že žalobkyně neprokázala, že její vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být konečným rozhodnutím přímo dotčeno, a nemá tedy postavení účastníka řízení dle § 94k písm. e) stavebního zákona. Žalovaný uzavřel, že žalobkyně není opomenutým účastníkem povolovacího řízení. Předmětný zemědělský areál je navíc zásobován vodou z veřejného vodovodu, který je zásobován vodou nejen z vrtu HJ2, ale z několika dalších vodních zdrojů (vrtů), a nelze tedy jednoznačně určit přímé dotčení vlastnického práva vlastníka vrtu HJ2. Žalovaný uzavřel, že žalobkyně nebyla účastníkem povolovacího řízení, a proto není oprávněna podle § 100 správního řádu podat žádost o obnovu řízení, a že konečným rozhodnutím nemohlo být vlastnické nebo jiné věcné právo žalobkyně k sousedním pozemkům nebo stavbám na nich přímo dotčeno.

22. Soud konstatuje, že žalobkyně podala žádost o obnovu povolovacího řízení podle § 100 a násl. správního řádu. Z celku prvoinstančního a napadeného rozhodnutí vyplývá, že důvodem, proč správní orgány žádost žalobkyně zamítly, byl jejich právní závěr, že žalobkyně nebyla účastníkem povolovacího řízení dle § 94k písm. e) stavebního zákona, jelikož konečným rozhodnutím nemohlo být přímo dotčeno její vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním pozemkům nebo stavbám. Uvedený právní závěr odůvodnily správní orgány tím, že (i) účastenství bylo posouzeno v odvolacím rozhodnutí, že (ii) stavba povolená konečným rozhodnutím je napojena na veřejnou vodovodní síť obce, že (iii) předmětem povolovacího řízení nebylo vybudování žádného nového vodního zdroje a že (iv) užíváním povolené stavby dojde ke snížení spotřeby vody v důsledku změny technologie ustájení a techniky dojení a snížení kapacity ustájeného dobytka o 156 ks (dále jen „Čtyři důvody“).

23. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vyšel z následující právní úpravy.

24. Podle § 100 odst. 1 správního řádu se obnoví řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci za tam stanovených podmínek jen na žádost účastníka.

25. Podle § 94k písm. e) stavebního zákona je účastníkem společného územního a stavebního řízení osoba, jejíž vlastnické právo nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být společným povolením přímo dotčeno.

26. Soud následně přistoupil k posouzení důvodnosti jednotlivých žalobních bodů žaloby žalobkyně.

27. V prvním žalobním bodě žalobkyně namítla právní nesprávnost závěru stavebního úřadu nezměněného žalovaným, že žalobkyně nemohla podat žádost o obnovu řízení vzhledem ke svému zápisu do obchodního rejstříku až po právní moci konečného rozhodnutí.

28. Námitka nebyla důvodná.

29. Je pravdou, že stavební úřad v prvoinstančním rozhodnutí uvedl, že žalobkyně ani nemohla být účastníkem povolovacího řízení, jelikož byla zapsána do obchodního rejstříku až po vydání konečného rozhodnutí. To však nebylo jediným důvodem pro jeho závěr, že žalobkyně nebyla účastníkem povolovacího řízení – stavební úřad tento závěr opřel o Čtyři důvody. Žalovaný v napadeném rozhodnutí závěr stavebního úřadu, že žalobkyně nemohla být účastníkem povolovacího řízení, jelikož byla zapsána do obchodního rejstříku až po vydání konečného rozhodnutí, neaproboval a z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá ani to, že by si jej implicitně osvojil. Žalobkyní napadený závěr, že žalobkyně nemohla podat žádost o obnovu řízení vzhledem ke svému zápisu do obchodního rejstříku až po právní moci konečného rozhodnutí, tedy nebyl důvodem napadeného rozhodnutí. Žalobní bod míjející důvody napadeného rozhodnutí tedy nemohl osvědčit nezákonnost (závěrů) napadeného rozhodnutí.

30. Soud dodává, že souhlasí s žalobkyní, že závěr, že žalobkyně nemohla podat žádost o obnovu řízení vzhledem ke svému zápisu do obchodního rejstříku až po právní moci konečného rozhodnutí, není správný. Pro posouzení, zda žádost o obnovu podal účastník řízení § 94k písm. e) stavebního zákona, je rozhodující to, zda je žadatel v době rozhodování správního orgánu o žádosti o obnovu nositelem věcného práva k nemovité věci, které mohlo být společným povolením přímo dotčeno (srov. § 73 odst. 2 in fine a § 100 odst. 1 správního řádu). Soud obecně přisvědčuje žalobkyni, že žádost o obnovu řízení může podat i právní nástupce původního účastníka řízení, od něhož nabyl věcné právo k nemovité věci, které zakládalo účastenství původního účastníka. Jinými slovy, obecně platí, že žádost o obnovu je podána oprávněnou osobou, pokud jde o osobu, které svědčí věcné právo, odůvodňující účastenství původního účastníka řízení.

31. Byl–li by tedy závěr, že žalobkyně nemohla podat žádost o obnovu řízení vzhledem ke svému zápisu do obchodního rejstříku až po právní moci konečného rozhodnutí, důvodem napadeného rozhodnutí, nemohl by obstát – to je však posouzení zcela spekulativní, jelikož tento závěr důvodem napadeného rozhodnutí nebyl. I kdyby žalobkyní sporovaný závěr součástí důvodů napadeného rozhodnutí byl, bylo napadené rozhodnutí odůvodněno dalšími Čtyřmi důvody, které soud aproboval v rámci posouzení důvodnosti dalších žalobních bodů.

32. V druhém žalobním bodě žalobkyně namítla, že se žalovaný věcně nevypořádal s jejím tvrzením, že její účastenství v povolovacím řízení vyplývá z přímého dotčení jejích práv k pozemku parc. č. Xk s vodním vrtem.

33. Námitka nebyla důvodná.

34. Žalovaný správně vyhodnotil, že žalobkyně nemohla být účastníkem povolovacího řízení podle § 94k písm. e) stavebního zákona, jelikož její vlastnické právo nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich nemohlo být společným povolením přímo dotčeno.

35. Žalovaný svůj závěr opřel o Čtyři důvody, kdy ani jeden z nich žalobkyně v žalobě věcně nesporovala. Žalovaný se tedy nepochybně, slovy žaloby, věcně vypořádal s tvrzením žalobkyně, že její práva k pozemku parc. č. Xk s vodním vrtem byla stavbou povolenou konečným rozhodnutím přímo dotčena, kdy tuto argumentaci žalobkyně srozumitelně, logicky a přesvědčivě vyvrátil Čtyřmi důvody. Zaprvé, otázka účastenství žalobkyně v povolovacím řízení byla již věcně posouzena v pravomocném odvolacím rozhodnutí, v němž žalovaný vysvětlil, proč žalobkyně nebyla účastníkem povolovacího řízení podle § 94k písm. e) stavebního zákona, a odůvodnil tím závěr, proč nebyla oprávněna podat odvolání proti konečnému rozhodnutí a její odvolání bylo nepřípustné. Zadruhé, stavba povolená konečným rozhodnutím je napojena na veřejnou vodovodní síť obce, tudíž spotřeba vody vzniklá užíváním stavby zatíží obecní vodovod a nemůže mít vliv na výkon vlastnických práv žalobkyně k jejímu pozemku parc. č. Xk. Zatřetí, předmětem povolovacího řízení nebylo vybudování žádného nového vodního zdroje, který by mohl ovlivnit vodní poměry pozemku žalobkyně, např. tak, že by představoval nebezpečí úbytku vodních zdrojů žalobkyně. Začtvrté, užíváním povolené stavby dojde ke snížení spotřeby vody v důsledku změny technologie ustájení a techniky dojení a snížení kapacity ustájeného dobytka o 156 ks, tudíž stavba povede k tomu, že z obecného vodovodu bude čerpáno méně vody než dosud.

36. Žalobní námitka, že se žalovaný věcně nevypořádal s žalobkyní tvrzeným přímým dotčením jejích práv k pozemku parc. č. Xk s vodním vrtem, nebyla důvodná, kdy se žalovaný s žalobkyní namítanou skutečností náležitě vypořádal a žalobkyně závěry žalovaného v žalobě nijak nesporovala.

37. Žalobkyně uvedla v odst. IV žaloby (tedy mimo pasáž žalobních bodů v odst. VIII odkazující výslovně pouze na odst. VI žaloby), že odvolací rozhodnutí není rozhodnutím o účastenstvím v řízení ve smyslu § 28 odst. 2 správního řádu a že jím nebylo pravomocně závazně rozhodnuto o jejím účastenství v povolovacím řízení. K tomu soud uvádí následující. Po vydání rozhodnutí o věci samé nelze podle ustálené judikatury vydat usnesení o tom, zda určitá osoba je, či není účastníkem řízení podle § 28 odst. 1 správního řádu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 222/2014–147, č. 3288/2015 Sb. NSS). Pokud jde o posuzování odvolání opomenutým účastníkem, rozhodující orgán si otázku účastenství posoudí jako otázku předběžnou. V situaci, kdy již správní orgán I. stupně vydá rozhodnutí ve věci samé, se opomenutý účastník může bránit zejména podáním odvolání (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2020, č. j. 1 As 369/2019–33, bod 25). Žalovaný tedy postupoval správně, když otázku účastenství žalobkyně v povolovacím řízení posoudil jako otázku předběžnou v odvolacím rozhodnutí. Žalovaný nebyl oprávněn na podkladě odvolání žalobkyně proti konečnému rozhodnutí vydávat rozhodnutí o jejím účastenství podle § 28 správního řádu. Otázka, zda byla žalobkyně účastníkem povolovacího řízení, tak byla věcně posouzena v pravomocném odvolacím rozhodnutí a správní orgány nepochybily, když z toho ve svých následných rozhodnutích vycházely. Soud připomíná, že žalobkyně nenapadla žalobou odvolací rozhodnutí o tom, že odvolání žalobkyně proti konečnému rozhodnutí je nepřípustné, protože žalobkyně nebyla účastníkem povolovacího řízení.

38. I kdyby však správní orgány nebyly vázány posouzením účastenství žalobkyně v odvolacím rozhodnutí, nebyly by tím dotčeny zbývající tři rozhodovací důvody napadeného rozhodnutí ze Čtyř důvodů.

39. V třetím žalobním bodě žalobkyně namítla, že se žalovaný věcně nevypořádal s žalobkyní odkazovaným průzkumem jako důvodem pro obnovu řízení a že žalobkyni nebyla v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu dána žalovaným možnost se před vydáním napadeného rozhodnutí k tomuto podkladu vyjádřit.

40. Ani tyto námitky nebyly důvodné.

41. Jak sama žalobkyně v žalobě uvádí, žalovaný se v napadeném rozhodnutí vyjadřoval k průzkumu pouze ve vztahu k tomu, zda by mohlo jít o důvod obnovy řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Žalovaný na str. 3 napadeného rozhodnutí zcela jednoznačně uvedl (a podtržením textu zdůraznil), že žádost žalobkyně zamítl podle § 100 odst. 1 správního řádu proto, že žalobkyně nebyla účastníkem povolovacího řízení, jelikož její vlastnické právo nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich nemohlo být společným povolením přímo dotčeno. Pokud se žalovaný vyjadřoval v napadeném rozhodnutí k průzkumu, šlo o hodnocení skutečností bez vlivu na nosné důvody rozhodnutí. Vyjádření žalovaného k průzkumu se explicitně týkalo nové skutečnosti, která měla obnovu odůvodnit, přičemž k zamítnutí žádosti žalobkyně došlo proto, že žalobkyně nebyla oprávněna žádost o obnovu podat, nikoli proto, že důvody obnovy podle písm. a) nebo b) odst. 1 § 100 správního řádu nenastaly. Jinak řečeno, jakýkoli závěr žalovaný učinil o důvodu obnovy (včetně posouzení průzkumu) nemohl mít vliv na zákonnost závěru o tom, že žalobkyně nebyla oprávněna o obnovu žádat. I kdyby tedy žalovaný posoudil průzkum nedostatečně nebo nesprávně, na zákonnost (výroku) napadeného rozhodnutí to nemohlo mít vliv. Tato zákonnost stála a padala s tím, zda žalovaný správně posoudil otázku, zda žalobkyně byla oprávněna žádost o obnovu podat. I kdyby byly dány důvody obnovy, ale žádost o obnovu by podala neoprávněná osoba, musela být její žádost zamítnuta.

42. Soud uzavírá, že (ne)správnost posouzení žalovaného důvodu obnovy tvrzeném žalobkyní (nová skutečnost a důkaz) nemohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, které bylo opřeno o závěr o tom, že správní řád žalobkyni nezaložil právo žádat o obnovu.

43. Námitka, že žalovaný žalobkyni v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu nedal možnost se před vydáním napadeného rozhodnutí vyjádřit ke sdělení starosty obce, nemohla vést ke zpochybnění zákonnosti napadeného rozhodnutí. Na toto sdělení žalovaný odkázal výlučně ve vztahu k (nadbytečnému) posouzení důvodnosti žádosti žalobkyně, které nebylo důvodem napadeného rozhodnutí. Nemá smysl, aby se soud zabýval tím, zda žalovaný měl žalobkyni s tímto podkladem seznámit, jelikož žalovaný o podklad neopřel žádný ze Čtyř důvodů napadeného rozhodnutí, že žalobkyně nebyla oprávněna o obnovu žádat. Soud s odkazem na § 75 odst. 3 s. ř. s. a § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. konstatuje, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nelze ve správním soudnictví rušit napadené rozhodnutí pro každou vadu napadeného rozhodnutí nebo porušení ustanovení o řízení. Judikatura vyžaduje, aby uvedené vady byly natolik intenzivní, aby mohly ovlivnit zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Žalobkyně ostatně v žalobě ani netvrdila, že by jí namítané procesní pochybení žalovaného mělo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2024, č. j. 7 As 308/2023–92, bod 35, ze dne 14. 5. 2024, č. j. 8 Ads 251/2022–37, bod 66, ze dne 8. 10. 2020, č. j. 1 As 218/2019–28, bod 20, nebo tam citované rozsudky ze dne 4. 6. 2003, č. j. 6 A 12/2001–51, č. 23/2003 Sb. NSS, ze dne 11. 12. 2008, č. j. 9 Azs 64/2008–67, ze dne 9. 4. 2009, č. j. 7 As 5/2008–63, č. 1951/2009 Sb. NSS, ze dne 18. 6. 2014, č. j. 3 As 87/2013–31, ze dne 25. 4. 2019, č. j. 2 As 258/2017–48).

44. Pokud jde o doplnění žaloby ze dne 9. 12. 2024, zabýval se soud nejprve tím, zda byly tam vznesené žalobní námitky uplatněny včas. Jelikož napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 11. 3. 2024 (viz odst. I žaloby a doručenka na čl. 32 soudního spisu), bylo doplnění žaloby podáno zcela jistě po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání žaloby dle § 72 odst. 1 s. ř. s. Soud nebyl oprávněn přihlížet k námitkám uplatněným v doplnění žaloby, protože by představovaly opožděné rozšíření žalobních bodů dle § 71 odst. 2 s. ř. s. Soud se tedy zaměřil na to, zda jsou námitky v doplnění žaloby novými žalobními body.

45. Žalobní tvrzení v doplnění žaloby, že v důsledku stavby v letních měsících 2024 rapidně narostla spotřeby pitné vody a obec Předslav tak byla nucena spotřebu řešit doplňujícími dodávkami vody Šumavských vodovodů a kanalizací a.s., nepochybně novým žalobním bodem bylo. Žalobkyně se totiž dovolávala skutečností nastalých v létě 2024, k nimž došlo jak po oznámení napadeného rozhodnutí v březnu 2024, tak po uplynutí lhůty k podání žaloby v květnu 2024. Šlo tedy o opožděný žalobní bod, který soud neposuzoval. Navíc, podle § 75 odst. 1 s. ř. s. nesmí soud přihlížet k jinému skutkovému stavu, než který panoval v době vydání napadeného rozhodnutí.

46. Druhé tvrzení v doplnění žaloby spočívalo v tom, že důvod obnovy povolovacího řízení představují nově zjištěné skutečnosti, že se stavba a její provoz mohou výrazně dotknout vodního zdroje HJ2 na pozemku žalobkyně a vést ke snížení kapacity zdrojů vody z vrtů v prameništi v obci Předslav.

47. Soud zjistil, že žalobkyně v žalobě uvedla, že provozem stavby bude odebírána voda z veřejného vodovodu. A veřejný vodovod je čerpán z podzemních vod. A podzemní vody využívají vodní zdroje v dané lokalitě. Zvýšený odběr vody z vodovodu povede k úbytku vody [slovy žaloby: veřejný vodovod, jehož zdroj je v podzemí propojen s vodními zdroji (…) dojde k výraznému omezení vody v důsledku zvýšené spotřebou odběry vody v zamýšlené nové stavbě]. Žalobkyně tedy tvrdila, že dojde k úbytku vody v těch vodních zdrojích, které jsou syceny podzemní vodou, z níž čerpá obecní vodovod zásobující stavbu, proto, že provoz stavby bude spotřebovávat více vody než doposud. Žalobkyně se označila za vlastníka pozemku s vodním vrtem, který je vodním zdrojem uvedeným v předchozí větě. Všechna tato tvrzení žalobkyně uvedla v odst. II žaloby jako vady konečného (nikoli napadeného) rozhodnutí. Kdyby však šlo o žalobní bod, bylo by druhé tvrzení v doplnění žaloby jeho rozvinutím. Soud se tedy rozhodl posoudit druhé tvrzení v doplnění žaloby v souhrnu s popsanými tvrzeními v žalobě jako rozvinutý včasný žalobní bod.

48. Tento žalobní bod však není důvodný.

49. Žalovaný učinil závěr, že stavba se věcných práv žalobkyně nemůže dotknout, protože bude čerpat vodu z obecního vodovodu a nikoli z vodního zdroje žalobkyně, navíc bude čerpat vody méně než dosud, a dále žádný nový vodní zdroj, který by mohl ovlivnit vodní zdroj žalobkyně, se nebuduje. Jinak řečeno, spotřeba vody provozem stavby klesne a tento nižší objem vody bude čerpán ze zdrojů, které se žalobkyně přímo netýkají. Žalobkyně proti tomuto odůvodnění nenabídla v žalobě žádnou argumentaci – netvrdila, že by měl mít provoz stejnou nebo vyšší spotřebu vody než dosud, netvrdila, že provoz bude čerpat vodu z jejího zdroje vody, netvrdila, že by její zdroj měl ovlivnit nějaký nově budovaný zdroj zahrnutý do stavby povolené konečným rozhodnutím. Všechny tyto důvody vylučující účastenství žalobkyně ponechala v žalobě bez nesouhlasného vymezení.

50. Soud se zcela ztotožňuje s východiskem žalovaného, že přímé dotčení věcných práv žalobkyně podle § 94k písm. e) stavebního zákona v důsledku vody spotřebovávané stavbou je vyloučeno. Stavba přímo neovlivňuje možnost žalobkyně nakládat s podzemními vodami spojenou s vlastnickým právem k jejímu pozemku. Pojítko, jímž argumentuje žalobkyně, tedy podzemní vody v dané oblasti, z nichž čerpá vodu jak žalobkyně, tak stavba spolu se všemi ostatními subjekty napojenými na obecní vodovod, není natolik úzkou souvislostí, aby představovalo přímé dotčení práv žalobkyně povolením stavby.

51. Soud neprovedl žalobkyní navržené důkazy vztahující se k novému číselnému katastrálnímu označení pozemku, z jehož vlastnictví žalobkyně odvozovala své účastenství v povolovacím řízení (čl. 5 až 7 soudního spisu), neboť jejich provedení nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti žaloby. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně byla v době rozhodování žalovaného vlastníkem pozemku parc. č. Xk v k. ú. P.. Otázka, zda byl tento pozemek v době těsně před nebo těsně po vydání napadeného rozhodnutí scelen s jiným pozemkem žalobkyně nebylo pro rozhodnutí soudu významné.

52. Soud k důkazu neprovedl žalobkyní navržené důkazy vztahující se k zásobování obce Předslav vodou v létě 2024 (čl. 22 až 26 soudního spisu), neboť ani jejich provedení nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti žaloby už jen z důvodu, že prokazovaly skutečnosti nastalé po vydání napadeného rozhodnutí.

53. Soud neshledal žádný z žalobkyní uplatněných žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

VI. Náklady řízení

54. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II rozsudku podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. Toto právo by náleželo procesně úspěšnému žalovanému, kterému však v řízení nevznikly náklady nad rámec jeho úřední činnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47, publ. pod č. 3228/2015 Sb. NSS), a navíc se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení vzdal ve vyjádření k žalobě. Proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení.

Poučení

I. Vymezení věci II. Žaloba a její doplnění III. Vyjádření žalovaného k žalobě IV. Rozhodnutí bez nařízení jednání V. Posouzení věci soudem VI. Náklady řízení