57 A 3/2025– 83

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové, a soudců JUDr. Michala Hájka, PhD., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: Kaufland Česká republika, v. o. s., IČO 25110161 se sídlem Bělohorská 2428/203, 169 00 Praha 6 proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Ústřední inspektorát se sídlem Květná 15, 603 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2025, č. j. SZPI/AH301–79/2024, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2025, čj. SZPI/AH301–79/2024, se v části, ve které se zamítá odvolání žalobce a potvrzuje rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Táboře ze dne 17. 10. 2024, č. j. SZPI/AH301–73/2024, ohledně výroků 12), 13b) a 18b) včetně výroku o uložení trestu ruší a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 12. 3. 2025 žalobu, kterou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2025, č. j. SZPI/AH301–79/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Táboře (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 17. 10. 2024, č.j. SZPI/AH301–73/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž žalobci byla uložena ve výroku I. podle § 171 písm. d) zákona č. 110/1997 sb., o potravinách a tabákových výrobcích, za použití zásady absorpční podle § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, úhrnná pokuta ve výši 1 650 000 Kč, a to z důvodu údajného naplnění skutkových podstat 21 přestupků.

2. Žalobce především namítá, že přestupků uvedených pod body 7b), 10), 12), 13b), 14), 16b) a 18b) ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí se nedopustil, a to z níže uvedených důvodů.

3. Žalobce má za to, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s jeho námitkou ohledně očekávání spotřebitele, že je v předmětných potravinách obsažena pistáciová a jiná složka v množství významném z hlediska celkového množství potraviny, proto namítá, že je odůvodnění napadeného rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť správní orgán bez jakéhokoliv objektivního odůvodnění nahodile vybírá, jak tu kterou složku spotřebitel vnímá či nikoliv, přičemž nedisponuje žádným podkladem nebo studií, které by jeho názor podložily.

4. V souvislosti s tím odkazuje žalobce na rozhodnutí Ústředního inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce pod č.j. SZPI/BV426–86/2023, kde jde o argumentaci rušící prvoinstanční rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Plzni, (bod 10 a 13) týkající se přítomnosti vanilky, respektive vanilkového aroma a s tím spojeného vnímání spotřebitele. Zde totiž ústřední inspektorát uvádí, že pokud potravina obsahuje vanilkové aroma, není regálové označení vanilková v rozporu s právními předpisy, neboť spotřebitel nebude zpravidla očekávat, že je v potravině obsažena pravá vanilka v množství významném z hlediska celkového množství potraviny. Podle žalobce je proto regálový štítek i u zde projednávaných potravin v souladu s právními předpisy, neboť spotřebitel neočekává, že v potravině je obsažena pistáciová složka v množství významném z hlediska celkového množství potraviny.

5. Dále žalobce má za to, že se nedopustil uvedených přestupků, neboť se nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 (dále také jen „nařízení“) neuplatní v případě regálových štítků. Článek 12 odst. 2 nařízení totiž uvádí, že v případě balených potravin musí být povinné informace o dané potravině uvedeny přímo na obalu nebo na etiketě k němu připojené. K tomu pak žalobce odkazuje i na německé znění nařízení. Podle žalobce totiž regálový štítek není etiketou ve smyslu nařízení a nelze tedy uvažovat o klamání spotřebitele dle čl. 7 nařízení.

6. V případě, že by soud dospěl k závěru, že se nařízení uplatní i na regálový štítek, namítá žalobce nesprávnou subsumpci ze strany správních orgánů pod skutkovou podstatu uvedenou v čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení, přestože z popisu skutku zjevně vyplývá, že na regálové etiketě, která u spotřebitele mohla vyvolat dojem, že si kupuje „izotonické nápoje s pomerančem či citronem“, ačkoliv si ve skutečnosti koupil pouze výrobek s příchutí pomeranče či citronu. Podle žalobce na tento skutkový stav bylo pak nutno subsumovat ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. d), [nikoliv a)] nařízení.

7. Ať soud dospěje k závěru jakémukoli, žalobce níže uvedené argumenty uplatňuje jak co do ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. d) tak čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení.

8. Podle žalobce přiměřeně informovaný a přiměřeně pozorný spotřebitel neočekává, že se mu z informace na regálovém štítku dostane zevrubného popisu co do vlastností potraviny, ale toliko se mu dostane informace o ceně, nikoliv tedy o složení produktu. K prokázání tohoto tvrzení pak žalobce připojuje průzkum mezi spotřebiteli. Žalovaný se však s výsledky tohoto průzkumu nevypořádal, přestože má podle žalobce zcela zásadní výpovědní hodnotu. Smyslem regálových etiket je poskytnout spotřebiteli přehled o produktech, když především jsou chápány jako informace o ceně, která je na regálových štítcích dominantním prvkem. Spotřebitel si následně s touto informací o ceně spojí samotnou potravinu na regálu, která přímo svým obalem jasně a zřetelně informuje o složení a skutečnosti, že potravina obsahuje toliko příchuť.

9. Podle žalobce z izolovaného údaje na regálovém štítku nelze dovodit klamání spotřebitele, nýbrž je zapotřebí zkoumat označení potraviny a způsob, jakým je provedeno ve svém souhrnu.

10. Podle žalobce mělo být rozhodnutí zrušeno žalovaným s ohledem na závěry Evropského soudního dvora, potažmo Soudního dvora EU. Dle Evropského soudního dvora je třeba se pro účely posouzení, zda určité označení může uvést kupujícího v omyl opírat o předpokládané očekávání v souvislosti s tímto označením u průměrného spotřebitele, pokud jde o původ a vlastnost spojenou s dotčenou potravinou. Z judikatury SDEU vyplývá, že spotřebitelé, jejichž rozhodnutí koupit si určitý výrobek závisí především na složení výrobku, si nejprve přečtou seznam jeho složek, který je povinným údajem. V souvislosti s tím žalobce odkázal na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C–195/14 a navazující rozsudek předkládacího Německého spolkového soudního dvora č. j. I ZR45/13 ve věci Himbeer–Vanille–Abenteuer II, jehož pasáže v žalobě obsáhle cituje. Dále žalobce poukázal na rozhodnutí SDEU ze dne 1. 12. 2022, sp. zn. C 595/21, ve věci „BIFI“, kde soud uvádí, že k ochraně spotřebitele před klamáním postačí, pokud je název potraviny a seznam složek, z nichž se potravina skládá, uveden na zadní straně obalu vhodnými, jasnými a snadno srozumitelnými výrazy, jak to požaduje čl. 7 odst. 1 nařízení.

11. Žalobcem bylo rovněž odkázáno na rozsudky Vrchního zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 6 U 122/16, „Oliven–Mix“, a ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 6 U 109/17, ve věci „Holunderblüte“.

12. Dle jeho názoru rozhodnutí SDEU dopadá na předmětnou věc. V případě, má–li soud pochyby o použitelnosti žalobcem citovaných rozhodnutí, požaduje žalobce, aby nadepsaný soud položil SDEU předběžnou otázku.

13. Dále žalobce namítá, že pokuta byla nesprávně uložena dle kumulativní zásady. S tímto procením postupem při ukládání pokuty žalobce nesouhlasí, správní orgány mají správně aplikovat absorpční zásadu.

14. Žalobce namítá nepřiměřenou výši pokuty, jestliže se žalobce nedopustil přestupků uvedených pod bodem 7b), 10), 12), 13b), 14), 16b) a 18b), a proto by měla být pokuta snížena.

15. Podle žalobce se správní orgán při hodnocení zákonných hledisek odchýlil od judikatury, dle které zohledněním všech hledisek, jež lze v konkrétní věci považovat za relevantní, se určuje míra zákonnosti stanoveného postihu. Z judikatury dále vyplývá, že jednotlivé logické kroky, které vedly správní orgán ke stanovení konkrétní výše pokuty, je třeba formulovat precizně a jednoznačně, aby bylo rozhodnutí přezkoumatelné. V souvislosti s tím poukazuje na rozsudek NSS ze dne 20. 4. 2006, č. j. 4 As 14/2005–84, a dále na rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2011, č. j. 4 As 33/2010–103, ve kterém NSS stanovil, že je nutno při přezkumu přiměřenosti výše uložené pokuty věnovat pozornost tomu, že hmotná výše pokuty představuje přímý zásah do majetkové sféry subjektu, ten však nesmí být nepřiměřený. Z těchto důvodů je pak navrhováno, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení, nebo aby soud rozhodl, že se uložená pokuta snižuje, neboť byla uložena v nepřiměřené výši.

16. Žalobce doplnil žalobu o argumentaci v bodu 3 o recentní rozhodnutí NSS pod č. j. 5 As 250/2024–38 ze dne 21. 3. 2025, ve kterém se jedná o totožný případ, když dle NSS regálová etiketa slouží primárně jako cenová informace a z údajů na ní uvedených nelze izolovaně dospět k závěru, že je spotřebiteli podávána informace o potravině klamavým způsobem. Je zapotřebí zkoumat prezentaci potraviny ve svém souhrnu, proto NSS dospěl k závěru, že zkratkovitá informace na regálové etiketě, která především slouží ke spojení regálové etikety se zbožím, není s to evokovat ve spotřebiteli dojem, že potravina obsahuje skutečnou pistáciovou a jinou složku potraviny, nikoliv jen její příchuť.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného k žalobě

17. Žalovaný navrhuje, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

18. K námitce, že nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1169/2011 se na regálový štítek neuplatní, protože informacemi o potravině se dle § 2 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení rozumí „informace týkající se potravin zpřístupněné konečnému spotřebiteli prostřednictvím etikety, jiného průvodního materiálu nebo jinými prostředky, včetně nástrojů moderních technologií nebo slovního sdělení“, žalovaný uvedl, že informace na regálovém štítku jsou informacemi o potravině ve smyslu této definice a vztahuje se na ně čl. 7 nařízení EU č. 1169/2011, tedy nesmí být zavádějící. Proto nesouhlasí s tvrzením žalobce, že se na informace na regálovém štítku uvedené nařízení neuplatní. Požadavky tohoto nařízení se uplatní dle čl. 7 odst. 4 nařízení rovněž na a) související reklamu; b) obchodní úpravu potravin, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení. Nelze tedy dovozovat, že se požadavky uvedeného nařízení vztahují pouze na informace nacházející se na obalu potraviny či na etiketě k němu připojené. Navíc i obecná úprava v čl. 16 ve spojení s čl. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002 ze dne 28. 1. 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví se postupy týkající se bezpečnosti potravin (dále jen „nařízení č. 178/2002“), potvrzuje, že označování, propagace a obchodní úprava potravin, jejich tvar, vzhled nebo balení, způsob jejich úpravy a místo vystavení, jakož i informace poskytované o nich jakýmkoliv mediem nesmí uvádět spotřebitele v omyl.

19. Žalovaný podotkl, že žalobcem uvedený odkaz na izotonické nápoje s pomerančem či citronem se zřejmě týká jiného správního řízení, neboť v dané věci regálová etiketa mohla u spotřebitelů vyvolat dojem, že si kupují potravinu, která obsahuje čokoládu, mandle a náhradní sladidlo, anebo pistácie. Co se týká nezbytnosti skutkový stav subsumovat pod ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. d) nařízení, k tomu se žalovaný podrobně vyjádřil na straně 28–29 napadeného rozhodnutí s tím, že se v daném případě nemohlo jednat o porušení čl. 7 odst. 1 písm. d) uvedeného nařízení, protože se nejednalo o nahrazení přirozeně se vyskytující složky, ani o náhradu běžně používané složky. Obě porušené právní povinnosti, tj. namítaný čl. 7 odst. 1 písm. d) a konstatované porušení čl. 7 odst. 1 písm. a) jsou posuzovány jako totožný přestupek, tedy přestupek dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., za který je možné uložit dle § 17 f) písm. d) uvedeného zákona pokutu až do výše 50 milionu korun.

20. Žalovaný k námitce ohledně označení potravin na regálových štítcích odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, na stranu 27–31.

21. K aplikovatelnosti závěrů rozhodnutí Ústředního inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce, č.j. SZPI/BV426–86/2023, na nyní posuzovanou věc se žalovaný rovněž vyjádřil na straně 31 napadeného rozhodnutí. Žalovaný uvádí, že se v žádném z právě řešených případů vanilková příchuť neobjevila a závěry ve vztahu k označení vanilkový nelze tedy analogicky aplikovat na označení pistáciový, neboť lze předpokládat, že spotřebitel u mléčného výrobku označeného jako pistáciový může přítomnost pistácií očekávat, což u vanilky tvrdit nelze.

22. Podle žalovaného spotřebitel informaci na regálovém štítku chápe jako prvotní informaci o potravině, která musí být pravdivá, tedy nesmí být zavádějící, neboť se jedná o informaci o potravině dle čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení a vztahuje se tak na ní čl. 7 tohoto nařízení. Nelze proto po spotřebiteli důvodně požadovat, aby si každou informaci uvedenou na regálovém štítku musel sám ověřovat a zjišťovat, zda se skutečně jedná o informaci pravdivou. V opačném případě by bylo možné na regálovém štítku uvést prakticky cokoliv s tím, že spotřebitel má možnost tuto informaci dohledat.

23. Žalovaný si je vědom, že Nejvyšší správní soud dospěl v rozsudku ze dne 21. 3. 2025, č. j. 5 As 250/2024–38, k závěru, že na regálovou etiketu nelze klást stejné požadavky jako na informace na obalu potraviny. Dle žalovaného je však tento závěr velmi diskutabilní a nemá oporu v právní úpravě, nicméně nezbývá než tento názor ve skutkově obdobných situacích respektovat. Skutečnost, že tyto závěry je namístě aplikovat na skutkově obdobné situace NSS zdůraznil na několika místech odůvodnění daného rozsudku. Za skutkově obdobné okolnosti uvedl žalovaný přestupky uvedené ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí bodu 13b odrážka 1. a 2. a bod 14 v části vztahující se k 1. a 2. odrážce bodu 13b. Žalovaný nadále považuje za správné závěry obsažené v napadeném rozhodnutí ohledně bodů 7b, 10, 12, 13b odrážka 3., 14 v části vztahující se k 3. odrážce bodu 13b, 16b a 18b výroku I. prvostupňového rozhodnutí.

24. Ke spotřebitelskému průzkumu žalovaný uvedl, že žalobce jej poskytl žalovanému v podobě doplnění odvolání bez uvedení jakékoliv podpůrné argumentace. Podle žalovaného z předloženého průzkumu ohledně vnímání informací na regálových etiketách nevyplývá, že by všichni spotřebitelé považovali za směrodatnou toliko cenu uvedenou na etiketě. Z průzkumu vyplývá, že nezanedbatelná část spotřebitelů považuje za důležité informace identifikující potravinu a informace o dalších vlastnostech produktu.

25. K námitce, že z izolovaného údaje na regálovém štítku nelze dovodit klamání spotřebitele, nýbrž je zapotřebí zkoumat označení potraviny a způsob jakým je provedeno, žalovaný odkázal na stranu 27–31 napadeného rozhodnutí a na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2022, č. j. 15 A 149/2018–96. Žalovaný nemůže souhlasit s tím, že by průměrný spotřebitel musel být velmi dobře obeznámen s tím, že výrobek neobsahuje čokoládu (mandle, náhradní sladidlo nebo pistácie), ale pouze jejich příchutě. Naopak má žalovaný za to, že v případě nyní posuzovaných potravin může průměrný spotřebitel na základě informace na regálové etiketě (ledová čokoláda, ovesný nápoj čokoláda, sójový nápoj čokoládový, termix pistáciový, Deli tyčinka pistáciová) očekávat, že bude čokoláda/pistácie v těchto výrobcích obsažena, a to i s ohledem na to, že obdobné produkty na trhu tyto ingredience obsahují. Ovšem žalobce uvedl na regálové etiketě zavádějící informace o složení potraviny, neboť se nejednalo o potravinu s čokoládou, pistáciemi nebo mandlemi a náhradním sladidlem, ale o potraviny se souvisejícími příchutěmi či jinou složkou. Při rozhodování o nákupu potravin je tedy podle žalovaného určující informace uvedená na regálových etiketách, když spotřebitel nemá povinnost ani důvod si jakkoli dále prověřovat informace na obalu potraviny.

26. K závěrům SDEU obsažených v rozsudku ve věci C–195/14 žalovaný uvedl, že se jedná o situaci, kdy zavádějící informace se nacházela přímo na obale potraviny, nikoli na regálové etiketě. Výklad soudního dvora se týká posouzení zavádějícího potenciálu jednotlivých prvků označení ve smyslu čl. 1 odst. 3 písm. a) Směrnice 2000/13/ES [nyní čl. 2 odst. 2 písm. j) nařízení EU 1169/2011].

27. Pokud jde o rozsudek SDEU ze dne 1. 12. 2022, sp. zn. 598/2021, ve věci „BIFI“, ten je rovněž žalovaným nesprávně účelově dezinpretován. Pokud jde o odkaz na judikaturu německých soudů, k tomu žalovaný uvedl, že se jedná o zcela specifickou problematiku – barvy oliv a jejich zrání a barvení. Druhý případ se pak týká bezbarvého extraktu v nápoji, který ale v nápoji skutečně byl. Proto mohl být na obalu vyobrazen. Jedná se tedy o případy, kdy nebyla posuzována situace, kdy prodejce na regálové etiketě poskytuje jiné informace než výrobce potraviny.

28. K námitce ohledně nesprávné aplikace absorpční zásady žalovaný odkázal na stranu 31–36 napadeného rozhodnutí.

29. K nepřiměřené výši pokuty žalovaný uvedl, že dle jeho názoru se závěry rozsudku NSS ze dne 21. 3. 2025, č. j. 5 As 250/2024–38, dotýkají této věci pouze pokud jde o bod 13b, první a druhá odrážka a bod 14 v části vztahující se k opatření, které se týká právě regálových etiket popsaných v bodě 13b, v první a druhé odrážce, popsaných ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí. Ve zbytku se podle žalovaného i nadále jedná o zavádějící informace.

III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem

30. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastnící projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 s. ř. s.).

31. Žaloba je důvodná.

32. Předmětem sporu je, zda v žalobě uvedeným jednáním se žalobce dopustil přestupků. Krajský soud posoudil každý z údajných přestupků a dospěl k následujícímu závěru. Jednání uvedená ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod body 7b, 10, 14 a 16b jsou přestupky, tak jak je označily správní orgány. Nicméně jednání uvedená ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod body 12, 13b a 18b přestupky nejsou.

33. Krajský soud tento závěr učinil na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2025, č. j. 5 As 250/2024–38. NSS ve zmiňovaném rozsudku v právní větě konstatoval, že „[m]ísto vystavení potraviny, jehož součástí je i regálová etiketa, nesmí v souladu s čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům obsahovat zavádějící informace. Při posuzování, zda se provozovatel potravinářského podniku označením regálové etikety dopustil přestupku podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, tím, že v rozporu s uvedeným nařízením uváděl na trh potravinu opatřenou zavádějícími informacemi, je nutno zohlednit celkový kontext označení včetně toho, že jde o označení zkrácené, regálová etiketa sloužila primárně jako „cenovka““. Dále pak v bodě 33 odůvodnění uvedl, že „zavádějící informace spočívaly v označení regálového štítku informací o příchuti potraviny, která mohla ve spotřebiteli vyvolat dojem, že potravina obsahuje přímo tuto danou složku, ačkoliv odkazovala právě jen na její příchuť. Konkrétně regálový štítek obsahoval označení „caramel“ a „pistácie“, byť takto označené produkty tyto složky neobsahovaly. Na regálové etiketě tak v podstatě chyběl pouze údaj „příchuť/s příchutí“ či jiná obsahově shodná informace. I s ohledem na skutečnost, že regálová etiketa uvádí podstatně méně informací než samotný obal potraviny, je jasné, že označení regálové etikety představuje označení zkrácené. Toto je potřeba mít na paměti při posuzování zavádějícího charakteru určité regálové etikety. V tomto konkrétním případě regálová etiketa ani neobsahovala zavádějící informace, pouze v důsledku zkráceného označení potraviny chyběl údaj, že výrazy „pistácie“ a „caramel“ odkazují toliko na příchuť potraviny. Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že posuzované etikety nebyly pro absenci jediného slova zavádějící, a to i z toho důvodu, že na těchto etiketách jednoznačně dominoval údaj o ceně potraviny. Regálová etiketa plnila roli „cenovky“ a cílem uvedených informací o potravině bylo primárně umožnit propojení ceny s konkrétní potravinou.“ 34. Krajský soud v souladu s rozsudkem NSS dospěl k závěru, že regálová etiketa je především „cenovkou“ a cílem uvedených informací je umožnit zákazníkovi propojení dané etikety obsahující informaci o ceně s konkrétním výrobkem. Proto jednání uvedená ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod body 12, 13b a 18b nelze považovat za přestupky, jelikož etikety u předmětných výrobků obsahovaly zkratku ve smyslu citovaného rozhodnutí NSS. Tedy na etiketách bylo uvedeno slovo „čokoládový“ místo slov „čokoládová příchuť“ (bod 12), slova „pistácie“ a „pistáciový“ místo slov „pistáciová příchuť“ (bod 13b) a samotné slovo „pistáciová“ bez uvedení slova „příchuť“ (bod 18b). Podrobně v odst. 41 a násl. tohoto rozsudku.

35. Krajský soud při svém rozhodování předně posoudil námitku žalobce ohledně neuplatnění nařízení č. 1169/2011 na regálové etikety. Z výše citované právní věty z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2025, č. j. 5 As 250/2024–38, plyne, že nařízení se na regálový štítek vztahuje.

36. Tento závěr vychází ze znění čl. 2 odst. 2 písm. a), i) a j) nařízení. Ten stanoví, že „informacemi o potravinách“ se rozumí informace týkající se potravin zpřístupněné konečnému spotřebiteli prostřednictvím etikety, jiného průvodního materiálu nebo jinými prostředky, včetně nástrojů moderních technologií nebo slovního sdělení [písm. a)], „etiketou“ jakýkoli štítek, značka, známka, obrazový nebo jiný popis, který je napsán, vytištěn, natištěn pomocí šablony, vyznačen, proveden jako reliéf nebo vytlačen na obalu nebo nádobě potraviny nebo k nim připojen [písm. i)] a „označením“ jakákoli slova, údaje, ochranné známky, obchodní značky, vyobrazení nebo symboly, které se vztahují k určité potravině a jsou umístěny na obalu, dokladu, nápisu nebo etiketě, a to i krčkové nebo rukávové, které potravinu provázejí nebo na ni odkazují [písm. j)].

37. Z toho vyplývá, že informacemi o potravinách označující danou potravinu se rozumí informace umístěné na štítku, který je k potravině přiřazen tak, aby bylo možné danou potravinu s ním propojit. Nařízení nepojednává o propojení tohoto štítku s danou potravinou, jak tvrdí žalobce. Jak je z citovaných ustanovení nařízení patrné, snahou zákonodárce bylo postihnout co možná nejširší možnou škálu způsobů označení potravin. Proto do citovaných definic spadá jak etiketa ve smyslu popisu zboží co do jeho složení uvedená přímo na obalu dané potraviny, na kterou cílí výklad žalobce, tak ale i regálová etiketa plnící především funkci cenovky, jenž je sice v daném případě papírovým štítkem, ale mohla by být i jen digitální informací promítanou na displeji.

38. Navíc i kdyby soud odhlédl od znění ustanovení čl. 2 nařízení a vycházel pouze z žalobcovy premisy, že etiketou je myšleno jen to, co je napsáno přímo na obalu dané potraviny, musel by se aplikovat čl. 7 odst. 4 písm. b) (ve spojení s čl. 7 odst. 1) téhož nařízení, které stanoví, že odstavce 1, 2 a 3 se rovněž použijí na obchodní úpravu potravin, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení. To znamená, že ani místo vystavení potravin, tedy regál s etiketou (cenovkou), nesmí obsahovat zavádějící informace o potravinách. Tedy i takovéto informace o potravinách jsou posuzovány z hlediska jejich klamavosti pro spotřebitele, a tudíž se na ně vztahuje nařízení č. 1169/2011.

39. Soud musí rovněž odkázat na úpravu zakotvenou v čl. 16 ve spojení s čl. 8 nařízení č. 178/2002. Ta stanoví, že označování, propagace a obchodní úprava potravin, způsob jejich úpravy a místo vystavení, jakož i informace poskytované o nich jakýmkoli mediem (tedy i lístečkem – cenovkou, na regálu) nesmí uvádět spotřebitele v omyl. Proto krajský soud dospěl k závěru, že námitka žalobce je nedůvodná.

40. Krajský soud dále přistoupil k hodnocení jednotlivých jednání z hlediska posouzení, zda se jedná o přestupky. Obecně lze v případech uvedených pod body 12, 13b a 18b konstatovat, že hlavní a na první pohled nejviditelnější informací na regálovém štítku je vždy cena, která zabírá více než polovinu dané etikety a je umístěna do pravého dolního rohu. V levém horním rohu, případně, obsahuje–li štítek českou vlajku nebo označení pro veganský výrobek, tak uprostřed regálového štítku, je zřetelně viditelným, tučným písmem uveden název či signifikantní popis daného výrobku doplněný o malým písmem uvedené dodatečné informace o produktu, jako je zpřesňující popis v podobě příchuti daného výrobku a jeho váze nebo objemu. U ostatních přestupků je tomu jinak (podrobněji níže).

41. Konkrétně tak v jednání uvedeném ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod bodem 12, tj. u výrobku Alpro CHOCOLATE flavour, Sójový nápoj s čokoládovou příchutí, označeném na regálové etiketě jako „Alpro Nápoj sojový čokoládový 1 l“, nedojde ke klamání spotřebitele, regálový štítek lze spárovat přímo s výrobkem. Obal daného výrobku obsahuje anglicky napsaný nápis čokoládová příchuť (Chocolate flavour) a cenovka kromě uvedené ceny, která je zde hlavní a největším písmem uvedenou informací, obsahuje údaj o tom, že se jedná o sójový nápoj čokoládový. Regálový štítek a konkrétní výrobek jsou tak velmi dobře spárovatelné a přesně odpovídají závěru NSS o tom, že informace na regálové etiketě není klamáním zákazníka, když neobsahuje pouze slovo „příchuť/s příchutí“.

42. Obdobně tomu je i u jednání uvedených ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod bodem 13b, a to u všech třech odrážek. Krajský soud se neztotožnil s žalovaným, že je rozdíl mezi podstatným jménem „pistácie“ a přídavným jménem „pistáciový“. Žalovaný spatřuje rozdíl především v tom, že přídavné jméno má podle žalovaného ve spotřebiteli evokovat skutečnost, že daný výrobek pistácie opravdu obsahuje, nikoliv jen pistáciové aroma. Krajský soud tento rozdíl nespatřuje. Přídavné jméno „pistáciový“ je dle soudu nositelem téže informace, jako podstatné jméno „pistácie“. V obou případech se jedná o zkratku uváděnou v rozsudku NSS ze dne 21. 3. 2025, č. j. 5 As 250/2024–38, a sice jde o zkratkovitý popis příchuti, kde onou zkratkou je vynechání pouze slov „příchuť/s příchutí“. Ve všech třech případech se tak jedná o informování zákazníka, že cena, uvedená na regálovém štítku největším písmem, se vztahuje k výrobku 1) MLÉKÁRNA KUNÍN Termix MAXI s tvarohem a smetanou s příchutí pistácie – Termizovaný tvarohový dezert s příchutí pistácie, 2) MLÉKÁRNA KUNÍN Termix s tvarohem a smetanou s příchutí pistácie – Termizovaný tvarohový dezert s příchutí pistácie, 3) K JARMARK TERMIX S PISTÁCIOVOU PŘÍCHUTÍ – Termizovaný tvarohový dezert s pistáciovou příchutí. Krajský soud proto uzavírá, že v žádném z těchto tří případů se nejedná o klamání spotřebitele.

43. Rovněž jednání uvedené ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod bodem 18b, tj. regálová etiketa u výrobku DELI PISTÁCIOVÁ příchuť – Tyčinka s pistáciovou příchutí 60 % a karamelem 15 % máčená v hořké čokoládě 25 % není klamavou, nese–li doplňkovou informaci o příchuti daného výrobku, přičemž tento údaj je zapsán zkratkou ve smyslu rozsudku NSS ze dne 21. 3. 2025, č. j. 5 As 250/2024–38, a to nejmenším písmem, který je na štítku použit.

44. U všech těchto jednání (bodů 12, 13b a 18b) se tak jedná o zkratkovitý doplňkový popis výrobku, jehož smyslem je umožnění propojení informace o ceně s konkrétním výrobkem. Toto však nelze konstatovat u jednání uvedených ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod body 7b, 10 a 16b. V těchto případech se krajský soud plně ztotožňuje se závěry žalovaného o tom, že dané regálové etikety, respektive informace v nich uvedené, jsou zavádějící.

45. V jednání uvedeném ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod bodem 7b, kde výrobek Moritz Eiskalt ein Genuss je na regálové etiketě nazván „Moritz Ledová čokoláda“ došlo ke klamání zákazníka. V první řadě se zde nejedná o dodatečnou, doplňující informaci uvedenou malým písmem, která zpřesňuje popis samotného výrobku tím, že uvádí jeho příchuť, jak tomu bylo v předcházejících bodech 12, 13b a 18b, ale o zřetelně viditelný, tučným písmem uvedený název, či spíše signifikantní popis daného výrobku. Spotřebitel je tak mylně informován o tom, že si kupuje čokoládu, přestože daný výrobek podle složení uvedeného přímo na obalu obsahuje pouze 8 % kakaového prášku. Ostatně, jak vyplývá z fotografií označených: 12 Moritz značení dno obalu a 13 Moritz složení, jež jsou součástí Fotodokumentace – příloha kontrolního materiálu č. P039–300087/23 ze dne 23. 3. 2023, založené ve správním spise, výrobce označuje daný produkt jako „Cukrovinka s kakaem a lískoořechovou pastou“.

46. Čokoládou se dle § 19 písm. a) vyhlášky č. 76/2003 Sb. rozumí „potravina vyrobená z kakaových součástí, přírodních sladidel, sladidel nebo jejich kombinací, přídatných látek nebo látek určených k aromatizaci, popřípadě z dalších složek, a která vyhovuje požadavkům uvedeným v příloze č. 9“. Příloha č. 9 pak obsahuje tabulku, kde jsou rozepsány minimální požadavky na potraviny, které lze označit jako čokoláda (myšleno hořká čokoláda), mléčná čokoláda, family mléčná čokoláda a další, přičemž obsah celkové kakaové sušiny je u čokolády minimálně 35 % hmotnosti daného výrobku. U mléčné čokolády a family mléčné čokolády pak tento obsah kakaové sušiny klesá na 25, resp. 20 % hmotnosti daného výrobku.

47. Vzhledem k tom, že výrobek Moritz Eiskalt ein Genuss obsahuje pouze 8 % kakaového prášku, není možné ho označit za čokoládu. Krajský soud připouští, že název „ledová čokoláda“ je obecně veřejností užíván, nicméně neodpovídá směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/36/ES ze dne 23. 6. 2000 o kakaových a čokoládových výrobcích určených k lidské spotřebě transformované do českého právního řádu vyhláškou č. 76/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro přírodní sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony. Není možné toto označení používat u výrobků, které nesplňují předepsané limity. Obdobně rozhodl Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ze dne 18. 10. 2012 ve věci C–37/11 Komise v. Česká republika při určení, že „pomazánkové máslo“ není „máslem“, neboť obsahuje pouze 31 % mléčného tuku, přestože je požadováno, aby máslo obsahovalo 80–90 % mléčného tuku. Označení produktu na regálové etiketě jako „ledová čokoláda“ tak bylo zavádějícím, klamavým označením výrobku. Nebylo možné výrobek Moritz Eiskalt ein Genuss spojit s takto označeným regálovým štítkem obsahujícím cenu daného produktu.

48. Obdobně u jednání uvedeného ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod bodem 10 nelze výrobek Take it veggie ORGANIC OAT DRINK COCOA, Bio ovesný nápoj s kakaem, ošetřeno UHT, spojit s regálovým štítkem označeným jako K–Take it Veggie BIO ovesný nápoj čokoláda 1 l, a to přes to, že slovo „čokoláda“ je zde uvedeno stejnou formou jako u výrobků popsaných pod body 12, 13b a 18b, tzn. bylo napsáno malým písmem uvedeným jako dodatečná (doplňková) informace o produktu pod zřetelně viditelným, tučným písmem uvedeným názvem. Je to z toho důvodu, že zde se na obalu výrobku, na rozdíl od produktu uvedeného pod bodem 12, nachází zcela zřetelně uvedený anglický nápis kakao (cocoa), ale na regálové etiketě je uvedena čokoláda. Daný regálový štítek tak neodpovídá obsahu výrobku, neboť uvádí příchuť čokoládovou, nikoliv kakaovou, jak je uvedeno na přední straně předmětného výrobku. Dochází tím ke klamání spotřebitele, když informace uvedená na regálové etiketě je v rozporu s informací uvedenou na obalu výrobku.

49. Totéž, avšak v mnohem markantnější míře, platí pro jednání uvedené ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod bodem 16b. Zde došlo k nesouladu mezi informacemi uvedenými na výrobku a na regálové etiketě, kdy údaje uvedené na regálovém štítku jsou zcela zavádějícími. Výrobek Ölz, Osterbrot, VELIKONOČNÍ CHLÉB, JEMNÉ KYNUTÉ PEČIVO, který na etiketě obalu uvádí v popisu složení mimo jiné: „(…) cukr, (…) Může obsahovat stopy MANDLÍ, LÍSKOVÝCH OŘECHŮ a VLAŠSKÝCH OŘECHŮ. (…)“, byl na regálovém štítku označen jako „Mazanec s náhr. slad syp. mandlemi". A to i přes to, že z fotografií daného výrobku založených ve správním spise jako součást Fotodokumentace – příloha kontrolního materiálu č. D011–31653/23 ze dne: 4. 4. 2023 jasně plyne, že výrobek žádný posyp mandlemi neobsahoval.

50. Posledním žalobcem zpochybněným přestupkem je jednání uvedené ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod bodem 14. V provozovně Kaufland Česká republika v.o.s., na adrese Brněnská 360, 674 01 Třebíč bylo dne 4. 4. 2023 orgánem dozoru (inspektorem) při kontrole zkonstatováno, že obviněný ani ke dni tohoto kontrolního vstupu nesplnil Opatření č. D013–31175/23/D ze dne 30. 3. 2023 s celostátní působností, jehož termín splnění uplynul dne 3. 4. 2023, a ve kterém mu bylo uloženo přeznačit na všech svých provozovnách v ČR regálový štítek u výrobků: „K JARMARK TERMIX S PISTÁCIOVOU PŘÍCHUTÍ – Termizovaný tvarohový dezert s pistáciovou příchutí, hmotnost výrobku: 90 g“; „MLÉKÁRNA KUNÍN Termix s tvarohem a smetanou s příchutí pistácie – Termizovaný tvarohový dezert s příchutí pistácie, hmotnost výrobku: 90 g“, „MLÉKÁRNA KUNÍN Termix MAXI s tvarohem a smetanou s příchutí pistácie – Termizovaný tvarohový dezert s příchutí pistácie, hmotnost výrobku: 130 g“, tak, aby spotřebiteli nebyly poskytnuty zavádějící informace o charakteristice a složení těchto balených potravin. Předmětné potraviny byly i nadále označeny regálovými štítky, kde byl mimo jiné použit výraz pistácie/pistáciový (totožné znění jako při zjištění porušení). Žalobce tak nesplnil povinnost uloženou mu opatřením, a tím porušil ustanovení § 4b odst. 1 zákona č. 146/2002 Sb., ve znění účinném ke dni spáchání přestupku. Proti uvedenému Opatření č. D013–31175/23/D ze dne 30. 3. 2023 podal žalobce dne 6. 4. 2023 odvolání, které bylo rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátem v Táboře ze dne 14. 4. 2023, č. j. SZPI/AS316–8/2023 odmítnuto a Opatření č. D013–31175/23/D ze dne 30. 3. 2023 potvrzeno. I přesto žalobce nesplnil povinnost uloženou mu uvedeným opatřením.

51. Krajský soud k tomu uvádí, že se jedná o samostatný přestupek, který není nijak spojen s jednáním uvedeným ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod bodem 13b. Přestupek popsaný v bodě 14 naplňuje samostatnou, od jednání uvedeným pod bodem 13b odlišnou, skutkovou podstatu spočívající v nesplnění uložené povinnosti. Je tedy nerozhodné, že v současné době ve světle recentní judikatury NSS (viz rozsudek ze dne 21. 3. 2025, č. j. 5 As 250/2024–38) je jednání uvedené pod bodem 13b kvalifikováno rozdílně (viz odst. 43 tohoto odůvodnění).

52. K námitce žalobce ohledně nevypořádání se s předloženým průzkumem krajský soud uvádí následující. Žalobce v odvolání tvrdil, že spotřebitel vnímá regálovou etiketu především jako údaj o ceně, a avizoval doplnění důkazu v podobě průzkumu mezi spotřebiteli. Ten následně podáním ze dne 1. 11. 2024 doplnil, nijak ho však již dále neokomentoval. Žalovaný průzkum uvádí na str. 22 napadeného rozhodnutí ve výčtu provedených důkazů, na základě nichž následně rozhodoval. Na str. 25 průzkum opětovně zmínil jako žalobcem uplatněný důkaz k podpoře jeho tvrzení uvedeného v odvolací námitce. Krajský soud má za to, že žalovaný na předložený průzkum reagoval přiměřeně. Žalobce sice v odvolání uvedl, že průzkumem chce prokázat své tvrzení, že průměrný spotřebitel spíše hledí na regálový štítek jako na prvotní informaci především o ceně produktu, nicméně výsledek průzkumu a závěry z něj plynoucí žalobce nehodnotil. Neuvedl jaké závěry z daného průzkumu vyvozuje, co je výsledkem daného průzkumu. Proto žalovaný na tento důkaz podrobněji nereagoval, ale pouze z něj vycházel při svém rozhodování (viz str. 25 napadeného rozhodnutí).

53. Po vydání napadeného rozhodnutí bylo recentním rozsudkem NSS ze dne 21. 3. 2025, 5 As 250/2024–38, ve shodě s průzkumem žalobce, avšak zcela nezávisle na něm, konstatováno, že s ohledem na další okolnosti a celkový vzhled místa vystavení plnil regálový štítek v konkrétních, výše rozepsaných bodech (12, 13b a 18b), především funkci cenovky. To však nic nemění na tom, že v době vydání rozhodnutí taková judikatura neexistovala a žalobce nesplnil svou povinnost, která mu plynula z pravomocného rozhodnutí.

54. Žalovaný se s námitkou žalobce ohledně očekávání spotřebitele, že je či není v potravině obsažena určitá složka, na základě údaje uvedeného na regálové etiketě, vypořádal (viz str. 30–31 napadeného rozhodnutí). Skutečnost, že argumentace žalovaného uvedená v napadeném rozhodnutí ve světle rozsudku NSS ze dne 21. 3. 2025, č. j. 5 As 250/2024–38, v současné době již neobstojí, je nerozhodná. Nelze ji tak označit za vadu řízení v podobě nepřezkoumatelnosti.

55. Krajský soud se taktéž neztotožnil s námitkou žalobce ohledně nesprávné subsumpce. Na dané přestupky je nutno aplikovat ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011, neboť písmeno d) by se vztahovalo k etiketě uvedené přímo na obalu, nikoliv k popisu zboží, jehož cílem je umožnění propojení ceny s konkrétním výrobkem. Výrobky totiž měly správné označení svého složení, pouze popis uvedený na cenovce (regálovém štítku) byl od daného popisu na obalu výrobku odlišný a tedy zavádějící. K argumentu s touto námitkou souvisejícím ohledně „izotonického nápoje s pomerančem či citronem“ krajský soud uvádí, že se týká přestupku č. 8 rozhodnutí Ústředního inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 19. 6. 2024, č.j. SZPI/BV426–86/2023, sp. zn. SŘ–0187/4/2023 (v žalobě označeného jako důkaz č. 2), nikoliv k žalobou napadenému rozhodnutí, a proto se jím krajský soud nezabýval.

56. Námitky ohledně výše pokuty se soud nezabýval pro nadbytečnost, jestliže soud výroky o přestupcích pod bodem 12, 13b a 18b zrušil.

IV. Závěr a náklady řízení

57. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že jednání uvedená ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod bodem 12, 13b a 18b nejsou přestupky. Žalovaný se rovněž nevypořádal s námitkou žalobce ohledně vnímání regálové etikety spotřebitelem především jako údaje o ceně a důkazem žalobcem předloženým k tomuto tvrzení v podobě průzkumu mezi spotřebiteli.

58. Krajský soud proto s ohledem na shora uvedené má za to, že žaloba je důvodná. Napadené rozhodnutí proto krajský soud z důvodu konstatované nezákonnosti zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť dalších přestupků se žalobce dopustil.

59. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

60. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného k žalobě III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem IV. Závěr a náklady řízení