57 A 33/2023– 58

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové, a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: M. U., narozený dne trvale bytem zastoupen advokátem JUDr. Radkem Bechyně se sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2023, č. j. KUJCK – 92510/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobce podal dne 23. 8. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Domáhá se přezkumu výše specifikovaného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 30. 5. 2023, č. j. MUCK 41286/2023/ODSH–Pah, a toto rozhodnutí potvrdil. Správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím zamítl námitky žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů a potvrdil provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče.

2. Žalobce se domáhá též zrušení prvoinstančního rozhodnutí podle § 78 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), a žádá nařízení nového projednání ve věci žalobcem podaných námitek proti provedeným záznamům v bodovém hodnocení řidiče.

3. Žalobce v prvé řadě namítá, že žalovaný nerespektoval odvolací důvody, když „zcela ignoroval předložené důkazy a návrhy“, čímž podle žalobce významně narušil právní jistotu účastníka řízení. Žalobce předložil rozhodnutí jiných správních orgánů, které se důsledně zabývaly kvalitou a formální správností rozhodní vydaných v blokových řízeních a označily jednotlivá bloková řízení za nezpůsobilá pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Konkrétně se jedná o rozhodnutí Městského úřadu Hlučín ze dne 6. 1. 2020, č.j. HLUC/00590/2020/OD/Vo, rozhodnutí Městského úřadu Černošice ze dne 26. 3. 2019, č.j. MUCE 20786/2019 SO, dále o rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 13. 2. 2020, č.j. KUJCK–24343/2020, o rozhodnutí Magistrátu města Kladna ze dne 18. 3. 2019, č.j. ŘP/741/19–16/Ka a o rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 30. 5. 2023, č.j. KRPC–57063–4/ČJ–2023–0200DP, (dále též jako „předložená rozhodnutí“). Podle žalobce nelze, aby při dodržení zásady legitimního očekávání správní orgán s jinou místní příslušností rozhodoval v obdobných či stejných případech rozdílně, přičemž projednávaný případ považuje za totožný s uvedenými kauzami, a přesto nebylo rozhodnuto, že blokové pokuty jsou nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče.

4. Žalobcova druhá námitka směřuje do nezpůsobilosti podkladů (tj. blokových pokut) pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Žalobce tvrdí, že žalovaný posuzuje jako důkaz pouze „oznámení od věcně příslušných oddělení policie, kterými je oznamována skutečnost, že žalobce měl spáchat přestupek, který s ním byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení.“ Žalobce uvádí, že takové oznámení nemůže být „dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím, kterého se týká, tak aby mohla být vyloučena možná chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci.“ Zároveň žalobce v rámci námitky nezpůsobilosti podkladů vyjmenovává obecné náležitosti blokových pokut, jako např. nutnost jednoznačnosti a konkrétnosti popisu spáchaného skutku spolu s odkazem na všechny příslušné ustanovení zákona, přičemž je nepřípustný popis typu: "rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)"; nebo nutnost, aby byla bloková pokuta vyplněna čitelně.

5. Poslední námitkou žalobce jsou konkrétní výtky k jednotlivým blokovým pokutám.

6. K pokutovému bloku ze dne 7. 3. 2023, č. S 3057877, žalobce uvádí, že není přesně zjištěna osoba přestupce, protože „údaje jsou částečně nečitelné a nejsou zde přesně vypsány požadované údaje, například požadavek na uvedení rodného čísla a data narození.“ Ani „ověření totožnosti není dle popisu uvedeného v předmětném rozhodnutí dostačující.“ Rovněž v kolonce č. 5 není přezkoumatelným způsobem přesně zaznamenána doba spáchání přestupku, neboť „údaje o datu a čase spáchání přestupku nejsou uvedeny, jsou vlivem zápisu nečitelné, nejsou uvedeny kompletně.“ Taktéž není jednoznačně stanovené místo spáchání přestupku, jelikož „údaj o místě neobsahuje veškeré údaje potřebné pro přesné stanovení místa.“ Zároveň název obce a ulice není úplný, ale je uveden v nesrozumitelné zkratce. Chybně je uvedeno i přestupkové jednání, protože z něho „nevyplývá jednoznačná skutková podstata popsaného jednání, ani její jednoznačné propojení s povinností stanovenou zákonem, jenž měla být porušena. Rovněž právní kvalifikace této povinnosti, zapsaná ve zkratkovitém zápisu, kdy z tohoto není zjevné, o jakou konkrétní právní normu se v tomto případě jedná, resp. její konkrétní část, kdy ze zápisu sice vyplývá porušení § 18, ovšem již ne jakého bodu či písmena atd.“ V kolonce č. 6 se nachází značná vada u právní kvalifikace přestupkového jednání, když kromě označení paragrafu chybí přesný odkaz na odstavec, písmeno a bod, zároveň je zápis vágní, neodborný a částečně nečitelný. Na pokutovém bloku není podle žalobce ani jednoznačně uvedeno, zda se jedná o úmysl či nedbalost. Kolonka obsahující výši uložené pokuty obsahuje ne zcela zřetelnou výši uložené sankce „a není tak možné ověřit, zda jednotlivé údaje zde uvedené, tedy výše uložené sankce číslem a slovy, spolu korespondují.“ Navíc „[ú]daj o výši sankce chybí, či není úplný.“ Dále není jednoznačně zaznamenané místo vydání blokové pokuty a vlivem zápisu nejsou přezkoumatelné ani údaje o oprávněné osobě, která rozhodnutí vydala. Nepřezkoumatelná jsou podle žalobce i data vyhotovení blokové pokuty a její převzetí žalobcem, přičemž nezřetelný je i podpis žalobce.

7. K pokutovému bloku ze dne 6. 4. 2022, č. B 1394282, žalobce namítá, že se v kolonce č. 5 je právní kvalifikace přestupkového jednání „zapsaná ve zkratkovitém zápisu, kdy z tohoto není zjevné, o jakou konkrétní právní normu se v tomto případě jedná, resp. její konkrétní část, kdy ze zápisu sice vyplývá porušení § 18, ovšem již ne jakého bodu či písmena atd.“ V kolonce č. 6 je opětovně uvedena právní kvalifikace pouze zkratkovitě v podobě uvedení paragrafu, nikoliv však „ostatní body atd.“, což je především u právní kvalifikace značná vada znemožňující přesné určení tohoto jednání, a tedy i odpovědnosti účastníka (žalobce) za něj. Zároveň s ohledem na „zápis též znemožňuje posouzení oprávněnosti uložené sankce a neposkytuje jednoznačný odkaz na právní kvalifikaci domnělého protiprávního jednání. Údaje v této kolonce jsou dále při své vágnosti a neodbornosti ve svém zápisu také částečně nečitelné a tím dále potvrzují formální nesprávnost napadeného rozhodnutí.“ 8. Žalobce závěrem žaloby shrnuje, že pokutové bloky jsou nezpůsobilé pro zápis bodů, neboť „přestupky nejsou jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezeny“ a není z nich „bez důvodných pochybností patrno komu, zejména kdy a kde a potažmo za jaký přestupek byla uložena pokuta“, což „nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací tak, jak zmiňuje Nejvyšší správní soud ČR v rozhodnutí č.j. 4 As 127/2014–39.“ II. Vyjádření žalovaného 9. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že „podané odvolání bylo šablonovité, jde o odvolání opakovaně podávané daným zmocněncem bez konkrétního vztahu k projednávaným případům.“ Co se týče napadených příkazových bloků a jejich obsahových náležitostí, jsou dle žalovaného na příkazových blocích uvedeny informace dostačující k nezpochybnitelné identifikaci osoby přestupce (žalobce). Dále je jednoznačně z příkazových bloků patrné, jakého přestupku se žalobce dopustil a je zřejmá i jeho právní kvalifikace, zavinění, místo a čas spáchání přestupku a uložený správní trest.

10. Žalovaný uvádí, že správní orgán I. stupně se v rámci řízení o námitkách zabýval jak jednotlivými příkazovými bloky, tak oznámeními o udělení blokových pokut a vypořádal se se všemi podanými námitkami. Správní orgán I. stupně nepřekročil v rámci svého rozhodování rámec svých pravomocí a rozhodoval v mezích zákona.

11. Žalovaný neshledal, že by správní orgán I. stupně zvolil nesprávný či nezákonný postup. Žalovaný i správní orgán prvního stupně dostáli všem zásadám správního řízení, tedy i principu předvídatelnosti, neboť v obdobných případech rozhodují vždy totožně. Žalovaný dále uvádí, že žalobce nebyl během řízení nijak krácen na svých právech a z hodnocení žalovaného je zřejmé, že všechny příkazoví bloky byly způsobilým podkladem pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče.

12. Závěrem žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť námitky žalobce považuje za nedůvodné.

III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)).

14. Žaloba není důvodná.

15. Prvotní žalobní námitka směřuje proti postupu žalovaného, který byl podle žalobce nesprávný, neboť nerespektoval odvolací důvody ignorováním předložených důkazů a návrhů. Podle žalobce se žalovaný nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů. Žalovaný se měl v rámci přezkoumání odvolání žalobce zabývat jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokových řízeních. Pokud tak žalovaný nečinil, porušil zásadu legitimního očekávání účastníka správního řízení, a to s ohledem na předložená rozhodnutí, která se jednotlivými rozhodnutími v blokovém řízení zabývala a shledala tyto podklady nezpůsobilými pro učinění záznamu v registru řidičů.

16. Krajský soud shledal napadené rozhodnutí přezkoumatelným. Žalovaný se přesvědčivým způsobem vypořádal se všemi námitkami žalobce, reagoval v napadeném rozhodnutí na námitky, nedůvodné konkrétní výtky směřující vůči jednotlivým pokutovým blokům byly žalovaným podrobně zdůvodněny a nesporným způsobem vyvráceny. Rozhodnutími jiných správních orgánů se žalovaný nemusel zabývat a provádět jimi dokazování, neboť rozhodnutí nejsou listinnými důkazy. Navíc ze správního spisu vyplývá, že žalobce předložená rozhodnutí připojil až k žalobě. Žalovaný a správní orgán prvního stupně tak na ně reagovat ani nemohli.

17. Žalobcem předložená rozhodnutí krajský soud neshledal natolik shodná s posuzovaným případem, aby bylo možné tato rozhodnutí považovat za precedenty ve smyslu zásady legitimního očekávání. Konkrétní rozdíly mezi projednávaným případem a předloženými rozhodnutími jsou následující. Důvodem opravy bodů v rozhodnutí Městského úřadu Hlučín ze dne 6. 1. 2020, č.j. HLUC/00590/2020/OD/Vo, byla nesprávně uvedená ulice a chybějící číslo popisné, což Městský úřad Hlučín vyhodnotil jako nedostatečně určitě uvedené místo spáchání přestupku. U předmětných blokových pokut, které byly uděleny žalobci, takováto chyba není, neboť v obou případech je místo spáchání přestupku určeno přesně uvedeným označením silnice a obcí, v jejímž obvodu byl přestupek překročení rychlosti spáchán. Taktéž rozhodnutí Městského úřadu Černošice ze dne 26. 3. 2019, č.j. MUCE 20786/2019 SO, je od případu žalobce zcela odlišné, neboť zde byla jako místo spáchání přestupku uvedena zcela neexistující ulice. Krajský soud tak konstatuje, že odkazy jak na rozhodnutí Městského úřadu Hlučín, tak na rozhodnutí Městského úřadu Černošice, jsou zcela liché. Jinak tomu není ani v případě rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 13. 2. 2020, č.j. KUJCK–24343/2020, v jehož případě se jedná o nečitelný zápis na blokové pokutě, ze kterého opět není jednoznačně seznatelné, kde k přestupku došlo. Nicméně z žalobou napadeného rozhodnutí a z blokových pokut založených ve správním spise jasně vyplývá, že všechny zákonné náležitosti uvedené v § 92 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, jsou řádně splněny, tedy ani odkaz na rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje není důvodný. A totéž platí i pro rozhodnutí Magistrátu města Kladna ze dne 18. 3. 2019, č.j. ŘP/741/19–16/Ka, kterým byl pokutový blok označen za nezpůsobilý pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče, jelikož zde byl nedostatečně popsán spáchaný přestupek včetně neuvedení všech zákonných ustanovení, což opět není případ právě projednávané věci. Poslední odkazované rozhodnutí, tj. rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 30. 5. 2023, č.j. KRPC–57063–4/ČJ–2023–0200DP, pojednává o nesprávně (neúplně) zapsaném odkazu na porušenou právní normu – nepoužití bezpečnostních pásů. Vzhledem ke skutečnosti, že oba zpochybňované pokutové bloky mají v kolonce č. 5 a 6 zapsány odkazy na porušenou právní normu v plném nezkráceném znění, je i toto odkazované rozhodnutí od posuzovaných pokutových bloků odlišné, a tedy i odkaz na něj je zcela nepřípadný.

18. Z popsaného tak vyplývá, že odkazy na uvedená rozhodnutí správních orgánů jsou pro posuzovaný případ zcela neopodstatněné. Krajský soud proto posoudil žalobcovu námitku ohledně nerespektování legitimního očekávání za zcela lichou.

19. Ve druhé námitce žalobce poukazuje na rozpor správního orgánu, kdy správní orgán podle žalobce tvrdí, že nemůže posuzovat jednotlivé podklady pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče a vychází pouze z oznámení od věcně příslušného oddělení policie. Tato námitka je zcela mylná, neboť žalovaný nic takového netvrdí. Žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze poukazuje na rozdílnost 1) řízení o jednotlivých přestupcích, tj. řízení, při němž byly žalobci uděleny jednotlivé pokuty (formou blokového řízení a formou příkazu), a 2) řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle § 123f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Při druhém zmíněném řízení totiž správní orgán vychází z již pravomocných rozhodnutí, výstupů (zde v podobě blokových pokut a příkazu) z prvně uvedeného řízení a nemá oprávnění tato pravomocná rozhodnutí jakkoli měnit. Správní orgán při zápisu bodů pouze kontroluje, že daná pravomocná rozhodnutí odpovídají oznámení od policie, a že na jejich základě je možné body udělit, či nikoli.

20. Žalobce v rámci druhé námitky v žalobě dále uvádí: „Podklad není způsobilý zejména v následujících případech:“ a uvádí výčet bodů označených jako: b i) až po b v), kde pouze obecně konstatuje, co musí „podklad“, čímž myslí blokovou pokutu, obsahovat za náležitosti a jak nesmí být tyto náležitosti zapsány. Nijak však nespecifikuje, u kterého konkrétního „podkladu“ (blokové pokuty) byly tyto obecné náležitosti porušeny a případně jakým způsobem. Proto k tomuto výčtu obecně definovaných požadavků na správný zápis náležitostí blokových pokut se nemůže krajský soud vyjadřovat.

21. Co se týče pokutového bloku ze dne 7. 3. 2023, č. S 3057877, žalobce rozporoval všechny údaje, které jsou v něm uvedeny. Krajský soud proto zkoumal, zda jsou u pokutového bloku splněny všechny zákonné náležitosti, které upravuje ustanovení § 92 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“).

22. Z ustanovení § 92 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky vyplývá, že v příkazovém bloku se uvede a) jméno, popřípadě jména, a příjmení obviněného nebo osoby jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, a název právnické osoby, b) datum narození obviněného nebo identifikační číslo osoby, pokud je obviněným právnická nebo podnikající fyzická osoba, bylo–li jim přiděleno, c) adresa místa trvalého pobytu obviněného nebo osoby jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, popřípadě adresa místa hlášeného pobytu cizince, má–li hlášený pobyt na území České republiky, nebo adresa sídla obviněného, je–li právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, nebo adresa místa, kde se nachází jeho nemovitý majetek, nebo adresa místa, kde vykonává svoji činnost v případě, že na území České republiky nemá sídlo nebo je nelze zjistit a má na území České republiky nemovitý majetek nebo zde vykonává svoji činnost, d) podpis obviněného nebo osoby jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, e) popis skutku s označením místa, času a způsobu jeho spáchání nebo v případě záruky za splnění povinnosti popis skutkových zjištění, f) právní kvalifikace skutku včetně formy zavinění a ustanovení právního předpisu, na jehož základě je povinnost ukládána, g) výše uložené pokuty nebo záruky za splnění povinnosti, h) označení správního orgánu, i) jméno, příjmení a funkce oprávněné úřední osoby, nebo služební číslo anebo identifikační číslo oprávněné úřední osoby, j) podpis oprávněné úřední osoby, k) datum a místo vydání příkazového bloku a l) poučení, že podpisem obviněného nebo osoby jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, se příkazový blok stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

23. Krajský soud se zabýval tím, zda pokutový blok ze dne 7. 3. 2023, č. S 3057877, obsahuje uvedené a neshledal žádné pochybení, které by činilo pokutový blok nezpůsobilým pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče.

24. Osoba žalobce, včetně jeho data narození, adresy bydliště a čísla občanského průkazu jsou na pokutě řádně a čitelně zaznamenány. Námitka nepřesně zjištěné osoby přestupce a nečitelnosti údajů je tak zcela nedůvodná.

25. Stejně tak je naprosto lichá námitka nepřezkoumatelnosti času spáchání přestupku, neboť čas spáchání byl specifikován na minutu přesně, a to „7. 3. 2023, 10:02,“. Krajský soud zde upozorňuje také na skutečnost, že žalobcovy námitky byly samy o sobě rozporuplné, když mylně tvrdil, že údaje o datu a čase spáchání přestupku nejsou uvedeny vůbec, a zároveň jsou údajně vlivem zápisu nečitelné, a současně nejsou uvedeny kompletně. Všechny tyto námitky jsou výše popsaným způsobem vyvráceny.

26. Totéž platí i o místu spáchání přestupku, právní kvalifikaci přestupkového jednání a skutkové podstatě. Místem spáchání přestupku je silnice druhé třídy č. 163 procházející obcí Rybník. Tato informace je zcela jasně patrná (a dobře čitelná) i ze zkráceného zápisu. Jednoznačnou skutkovou podstatou pak je přestupkové jednání spočívající v překročení rychlosti při řízení motorového vozidla registrační značky X, tovární značky škoda Fabia, v obci, kde je povolená maximální rychlost 50 km/hod., rychlostí 70 km/hod., resp. po odečtení odchylky ±3 km/hod. rychlostí 67 km/hod. Tímto jednáním došlo k porušení § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a za to byla žalobci udělena pokuta ve výši 500 Kč podle § 125c odst. 1 písm. f) bod. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Jedná se tak o přesně popsané jednání konkrétní osoby, které je popsáno natolik jednoznačně a určitě, že není zaměnitelné s jiným jednáním, jenž je tak v kontextu dalších údajů všem zcela srozumitelné. Srozumitelnosti nebrání ani zkratkovitý zápis popisu skutku v kolonce č. 5, jak ostatně judikoval i Nejvyšší správního soudu České republiky v rozsudku ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39, na který se odkázal i sám žalobce. 27. „S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je–li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 84 a násl. zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane–li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou–li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Nelze tedy dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude–li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedeným odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost, (…). U něho se totiž jedná o odkaz na dostatečně konkrétní ustanovení zákonů ve spojení s dalšími údaji, které ve svém souhrnu skutek stěžovatele dostatečně konkrétně popisují.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39)

28. Co se týče námitky nejednoznačnosti, zda se jedná o úmysl či nedbalost, krajský soud uvádí, že slovo úmysl je na blokové pokutě zřetelně přeškrtnuto, a je tedy zřejmé, že se jedná o nedbalost.

29. Žalobce dále v žalobě namítl, že kolonka obsahující výši uložené pokuty neobsahuje zcela zřetelnou výši uložené sankce. Na pokutovém bloku se jedná o řádek č. 8, který obsahuje dvě kolonky k vyplnění, v nichž je uvedena nejprve číslovka „500,–“ a následně zřetelně hůlkovým písmem napsaný text „pět set“. Krajský soud má proto za to, že tato námitka je zcela nedůvodná, neboť z uvedeného jasně vyplývá, že výše uložené pokuty odpovídá pěti stům korun českých.

30. K námitce nejednoznačně zaznamenaného místa vydání blokové pokuty krajský soud uvádí, že zápis je v řádku č. 9 čitelný, lze přečíst a rozpoznat zkratku „D. Dvořiště sil. I/03 dne 7. 3. 2023“, a tedy i stanovit, že pokutový blok byl vypsán a předán řidiči v Dolním Dvořišti na silnici první třídy č. 3 dne 7. 3. 2023. Námitka nejednoznačnosti je tak nedůvodná.

31. Žalobce dále namítá, že vlivem zápisu nejsou přezkoumatelné ani údaje o oprávněné osobě, která rozhodnutí vydala. Na pokutovém bloku je uvedeno identifikační číslo oprávněné osoby (276563) a její podpis. Krajský soud proto námitku považuje za nedůvodnou.

32. Podle žalobce jsou nepřezkoumatelná taktéž data vyhotovení blokové pokuty a jejího převzetí žalobcem. Krajský soud má za to, že zápis data v podobě „7. 3. 2023“ je naprostou notorietou, a proto srozumitelnost takového zápisu datace považuje za zcela zřejmou. Navíc žalobce soudu nesdělil, jaká část tohoto zápisu je pro něj nesrozumitelná.

33. Poslední námitkou žalobce k pokutovému bloku ze dne 7. 3. 2023, č. S 3057877, je nezřetelnost jeho vlastního podpisu na blokové pokutě. Krajský soud při svém rozhodování vychází z kopie pokutového bloku na čísle listu 25 ve správním spise, na němž je podpis žalobce velice dobře zřetelný. Krajský soud proto i tuto námitku považuje za nedůvodnou.

34. Žalobce dále v žalobě uvedl své námitky vůči pokutovému bloku ze dne 6. 4. 2022, č. B 1394282, které směřoval především proti zápisu právní kvalifikace přestupkového jednání v kolonce č. 5 a 6. Krajský soud k tomu sděluje, že daný pokutový blok se nachází ve správním spise na čísle listu 28 a je čitelný, vyplývá z něj, že žalobce se dopustil přestupku podle „§ 18 odst. 4 z. č. 361/2000 Sb.“, což je doplněno i o slovní popis přestupku v podobě překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci, kde je povolená maximální rychlost 50 km/hod., přičemž žalobce zde jel rychlostí 87 km/hod., resp. po odečtení odchylky ±3 km/hod. rychlostí 84 km/hod., za což mu byla v kolonce č. 6 čitelně udělena pokuta podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Vzhledem k popsanému má krajský soud i tuto námitku za jednoznačně vyvrácenou a zcela nedůvodnou.

35. Napadené rozhodnutí žalovaného se opírá ještě o další příkazové bloky, nicméně jejich obsah žalobce v žalobě nenapadá. Krajský soud se proto jejich hodnocením nezabýval.

IV. Závěr a náklady řízení

36. Krajský soud uzavírá, že žalovaný v napadeném rozhodnutí správně zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zapsat žalobci body do bodového konta řidiče, neboť podklady v podobě pokutových bloků k tomu byly plně způsobilé.

37. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo tvrzeno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.