57 A 39/2021 – 28

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Marie Trnkové, ve věci žalobkyně: Horsecity, s.r.o., IČO 02884780 sídlem Nádražní 344/23, 150 00 Praha 5 – Smíchov zastoupena JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem advokátem se sídlem Jičínská 2348/10, 130 00 Praha 3 proti žalované: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 15, 120 00 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 10. 2021, č. j. ČOI 137405/21/O100/Krč/Št takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud“) byla dne 6. 12. 2021 doručena žaloba, kterou žalobkyně napadla rozhodnutí žalované ze dne 27. 10. 2021, č. j. ČOI 137405/21/O100/Krč/Št. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Inspektorátu Jihočeského a Vysočina se sídlem v Českých Budějovicích České obchodní inspekce ze dne 14. 9. 2021, č. j. ČOI 115334/21/2000/Tc, jímž byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání dvou přestupků dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele (zákona č. 634/1992 Sb., ve znění účinném ke dni přestupků). Obou přestupků se žalobkyně dopustila porušením zákazu používání nekalých obchodních praktik dle § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele, a to klamavým konáním dle § 5 odst. 1 téhož zákona.

2. V prvním případě toto konání spočívalo v tom, že žalobkyně ke dni 4. 10. 2019 uváděla na svých internetových stránkách www.hotelcitypisek.cz věcně nesprávnou informaci o tom, že hotel City Písek (dále jen hotel City“) je luxusním tříhvězdičkovým hotelem, ačkoliv tomuto tvrzení o třídě hotelu tři hvězdičky prokazatelně neodpovídala plocha ubytovacích jednotek, konkrétně pokoje č. 13, který byl prokazatelně nabízen jako dvoulůžkový, a který svou plochou pokoje 8,51 m, jakož i plochou hygienického zařízení 1,95 m nedosahoval stanovených minimálních limitů 13,3 m u dvoulůžkového pokoje či dokonce 9,5 m u jednolůžkového pokoje pro třídu tři hvězdičky, a pro hygienické zařízení nejméně 4 m.

3. V druhém případě přestupkové konání spočívalo v tom, že žalobkyně ke dni 4. 10. 2019 uváděla na svých internetových stránkách www.hotelcitypisek.cz věcně nesprávnou informaci o tom, že hotel City má jako jeden z prvních nejen v České republice, ale i na světě, nanotechnologii k ošetřování vnitřních prostor hotelu, konkrétně informaci: „Apartmány i restaurant ošetřený nanotechnologií – Luxusní apartmány jsou hypoalergenní, ošetřené nanotechnologií, pobyt v nich je tak naprosto bezpečný pro všechny alergiky. Tuto technologii má náš hotel jako jeden z prvních nejen v České republice, ale na světě.“, ačkoliv žádným způsobem následně neprokázala správnost těchto svých tvrzení.

4. Správní orgán I. stupně v odst. II. výroku svého rozhodnutí uložil žalobkyni dle § 24 odst. 17 písm. e) zákona o ochraně spotřebitele ve spojení s § 41 odst. 1 a § 46 odst. 1 přestupkového zákona úhrnnou pokutu ve výši 40 000 Kč, přičemž prvně uvedené přestupkové jednání shledal závažnějším a k druhému pak přihlédl jako k přitěžující okolnosti. V odst. III výroku uložil žalobkyni uhradit náklady řízení v paušální částce 1 000 Kč. II.Podstatný obsah žaloby 5. Žalobkyně v žalobě napadenému rozhodnutí vytýká především jeho nepřezkoumatelnost a nesprávné právní hodnocení věci.

6. Ve vztahu k vytýkané velikosti pokoje ve správním řízení namítala, že není rozhodné, jaké stavební předpisy platí v současné době, ale jaké platily v době kolaudace hotelu, přičemž hotel City byl zkolaudován jako tříhvězdičkový hotel, tato kolaudace je stále platná a žalobkyně pouze tuto skutečnost pravdivě uvádí. Žalovaná neuvádí, v čem konkrétně jsou uváděny klamavé údaje, přičemž současně netvrdí, že by žalobkyně porušovala účinné stavební předpisy. Nové stavební předpisy jsou použitelné pro novou výstavbu, nelze je aplikovat na již postavené stavby.

7. S odkazem na argumentaci v odvolacím řízení žalobkyně dále namítala, že pojem nanotechnologie je spíše marketingový (smyšlený), neboť atomy a molekuly jsou bezpochyby nanočástice a z exaktního hlediska je má v sobě každý nástřik nebo nátěr. S touto argumentací se žalovaná nijak nevypořádala, a proto i v této části žalobkyně považuje rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Totéž platí o vypořádání se s výpovědí svědkyně E. M..

8. Žalobkyně rovněž označila uloženou pokutu za nepřiměřenou, a to v souvislosti s vlivem protiepidemických opatření na provozování hotelových služeb. K těmto souvislostem žalovaná nepřihlédla, ač se jedná o skutečnosti obecně známé, které si žalovaná mohla z úřední povinnosti sama zjistit.

9. Žalobkyně z výše uvedených důvodů navrhla, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Pro případ, že by tak soud neučinil, navrhla, aby soud uloženou pokutu snížil nebo od ní úplně upustil. III.Vyjádření žalované 10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě především odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí i obsah správního spisu a navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. K námitce týkající se velikosti pokoje a doby kolaudace hotelu žalovaná uvedla, že při posuzování toho, zda se jedná o klamavé konání dle § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, je třeba zohlednit spotřebitelova očekávání o splnění kritérií tříhvězdičkového hotelu nastavených platnými stavebními předpisy. Žalovaná je i nadále přesvědčena o tom, že pro zařazení hotelu jako stavby ubytovacího zařízení do příslušné třídy dle § 43 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, je nutné, aby tomuto zařazení a odpovídajícímu počtu hvězdiček odpovídaly i skutečné parametry ubytovacích prostor v souladu s § 44 téže vyhlášky.

12. K námitce o užití technologií žalovaná uvedla, že žalobkyní provozovaný hotel byl prezentován jako hotel, jehož prostory byly ošetřeny nanotechnologií, a z tohoto důvodu by pobyt v něm měl být naprosto bezpečný pro alergiky. Nekalá obchodní praktika spáchaná formou klamavého konání se považuje za klamavou tehdy, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil. Žalovaná v této souvislosti užila ustanovení § 5c odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele umožňující požadovat po prodávajícím, aby prokázal správnost svých tvrzení. Žalobkyní předložené důkazy vyhodnotila žalovaná jako nedostatečné, věcná nesprávnost informace byla prokázána přípustným způsobem.

13. K námitce o nezohlednění protiepidemických opatření při ukládání pokuty žalovaná uvedla, že v této souvislosti nebyly žalované ze strany žalobkyně poskytnuta relevantní data, která by tvrzení prokazovala. IV.Podstatný obsah správního spisu 14. Správní řízení v této věci bylo zahájeno z podnětu spotřebitelky (postoupen Městským úřadem v Písku), na základě kontrolních zjištění učiněných správním orgánem I. stupně při kontrole provedené v období 1. 10. 2019 až 13. 7. 2020, zaznamenané v protokolu o kontrole. Rozhodnutím ze dne 9. 10. 2020 správní orgán I. stupně uznal žalovanou vinnou ze spáchání tří přestupků dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, toto rozhodnutí bylo následně zrušeno rozhodnutím žalované ze dne 4. 11. 2020 a ve vztahu k jednomu ze skutků bylo řízení zastaveno.

15. Správní orgán I. stupně poté žalovanou vyzval k řádné identifikaci navrženého svědka, k prokázání správnosti svých tvrzení o použití nanotechnologií s uváděnými vlastnostmi a doložení dokladů o vlivu protiepidemických opatření na ekonomickou situaci žalobkyně. Výslech svědkyně E. M. byl proveden dne 29. 7. 2021. Správní orgán v návaznosti na žalobkyní doložené důkazy vyžádal další vyjádření a důkazy (projektová dokumentace prvního patra hotelu, vyjádření osob provádějících malířské práce v hotelu, vyjádření firmy dodávající žalobkyni stavební materiál ad.). Vzhledem k tomu, že žalobní námitky nijak nezpochybňují jádro skutkových zjištění, tj. ani nedostatečnou velikost pokoje č. 13 ani užití standardních materiálů pro staré domy na výmalbu prostor hotelu, považuje soud za nadbytečné podrobně rekapitulovat provedené důkazy.

16. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně z 14. 9. 2021 napadla žalobkyně odvoláním, v němž uvedla argumenty obdobné žalobním. Odvolání bylo žalovanou zamítnuto dne 27. 10. 2021 rozhodnutím, které je předmětem tohoto řízení. V.Právní hodnocení krajského soudu 17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

18. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť obě strany sporu s takovým postupem souhlasily.

19. Žaloba není důvodná.

20. Podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele se výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel, prodávající nebo jiný podnikatel dopustí přestupku tím, že poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik. Podle § 4 odst. 4 téhož zákona se užívání nekalé obchodní praktiky před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí zakazuje. Podle § 5 odst. 1 téhož zákona se obchodní praktika považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.

21. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované, jejichž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí; těmto námitkám krajský soud nepřisvědčil z důvodů, které konkretizuje níže.

22. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Těmto požadavkům kladeným na správní rozhodnutí žalovaný v projednávané věci dostál. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

23. Žalobkyně obecně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí a tento nedostatek u napadeného rozhodnutí neshledal. Napadené rozhodnutí odpovídá zákonným požadavkům i judikatorním závěrům. Z uvedeného důvodu napadené rozhodnutí nelze považovat za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů, jak namítá žalobkyně, neboť se žalovaná vypořádala s odvolacími námitkami žalobkyně a je z něho zřejmé, na základě jakých skutkových a právních závěrů bylo učiněno.

24. Žalovaná napadené rozhodnutí odůvodnila tím, že podmínkou pro označení hotelu jako tříhvězdičkový je plocha pokoje dle § 44 vyhlášky č. 268/2009 Sb. Jelikož pokoj č. 13 v hotelu City nesplňuje stanovenou plochu pro dvoulůžkový ani pro jednolůžkový pokoj kategorie tři hvězdičky, nelze hotel takto označovat.

25. V daném případě je žalobkyni kladeno za vinu, že spotřebiteli nabízela pokoj v tříhvězdičkovém hotelu, přestože výměra pokoje tomu neodpovídala. To nelze vyložit jinak, než že tvrdila, že bude poskytnut pokoj, který bude dosahovat minimální výměry 13,3 m2 u dvoulůžkového pokoje, jestliže se hotel prezentuje jako tříhvězdičkový hotel. Tento údaj pak ovlivňoval rozhodnutí spotřebitele si takovýto pokoj objednat a následně zakoupit. Tato informace o tomto rozměru pokoje se však později ukázala jako nepravdivá.

26. V souvislosti s tím soud poukazuje na to, že odpovědnost za uvedený přestupek je objektivní a tudíž zavinění ohledně uvedení nepravdivé informace není pro vznik odpovědnosti za správní delikt podstatné. Důvody, které uvádí žalobkyně na svou obranu, by tedy mohly sloužit pouze jako liberační důvod podle § 24b odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Musela by pak, ale prokázat, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby k porušení právní povinnosti žalobkyně zabránila.

27. Z obsahu spisu, tak ze žaloby i vyjádření žalované vyplývá, že mezi účastníky není sporu o tom, že se stal pokutou sankcionovaný přestupek, kdy došlo k porušení zákazu užívání nekalých obchodních praktik, neboť při nabízení ubytování v předmětném hotelu City byl nabízen pokoj, který měl výměru pokoje 8,51 m2, jakož i plochu hygienického zařízení 1,95 m2, tedy nedosahoval stanovených minimálních limitů 13,3 m2 u dvoulůžkového pokoje, který si spotřebitel objednal a do kterého byl i ubytován.

28. Pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí je tedy klíčové zodpovědět otázku, zda jednání žalobkyně spočívající v tom, že uváděla na internetových stránkách nesprávnou informaci o tom, že je hotel tříhvězdičkovým hotelem, ačkoli tomuto tvrzení o třídě hotelu neodpovídala plocha pokoje č. 13, který byl nabízen, neboť ten dosahoval pouze výměry 8,51 m2, představuje nekalou obchodní praktiku ve smyslu § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele.

29. Nejvyšší správní soud přitom již opakovaně konstatoval, že uvádění nepravdivých informací při nabízení služby lze podřadit pod nekalou obchodní praktiku, viz např. rozsudek č. j. 4 As 146/2017–37 ze dne 27. 9. 2017 a č. j. 6 As 117/2017 ze dne 29. 11. 2017. Nejvyšší správní soud mimo jiné uvedl, že pokud lze tedy určitou obchodní praktiku označit za klamavou podle § 4 odst. 3 ve spojení s § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele není třeba již zkoumat naplnění podmínek generální klauzule v § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Tak tomu bylo také v daném případě, kdy žalobkyně poskytla nepravdivou informaci o nabízené službě, což spotřebitele mohlo vést k rozhodnutí o obchodní transakci, kterou by jinak neučinil. Žalobkyni lze postihovat za porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik tehdy, pokud nepravdivě informovala spotřebitele o nabízených službách, neboť taková informace ovlivňuje rozhodnutí spotřebitele takovou službu si objednat a následně zakoupit. Soud se tedy zcela ztotožnil se žalovanou, že žalobkyně uváděla při nabízení služeb nepravdivé informace, jestliže se prezentovala jako tříhvězdičkový hotel, přičemž nabízela pokoj, který dosahoval pouze výměry 8,51 m2, tedy pokoj nedosahoval stanovených minimálních limitů 13,3 m2 u dvoulůžkového pokoje pro třídu hotelu tři hvězdičky a rovněž tak ani nevyhovoval plochou výměry hygienického zařízení, která činí nejméně 4 m2 u hotelu tříhvězdičkového, přičemž v daném případě dosahovala plocha hygienického zařízení pouze 1,95 m2. Nelze přijmout obranu žalobkyně, že hotel byl zkolaudován jako tříhvězdičkový, neboť tato skutečnost rozhodná není, pro věc je toto rozhodnutí zcela irelevantní, neboť za uvedení nepravdivých informací je odpovědná žalobkyně, která nemůže z povahy věci vyloučit objektivní odpovědnost za předmětný delikt.

30. Soud přisvědčil žalobkyni, že žalovaná nesprávně odkazuje na § 169 odst. 1 stavebního zákona, dle něhož jsou právnické osoby, fyzické osoby a správní orgány při užívání povinny respektovat obecné požadavky na výstavbu dle prováděcích právních předpisů v aktuálně účinném znění. Jak bylo zjištěno, kolaudace hotelu proběhla v roce 2008, kdy sice nebyla účinná žalovanou užitá vyhláška č. 268/2009 Sb., ale vyhláška předcházející, tj. vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných požadavcích na výstavbu. Ta obsahovala totožný požadavek, když její § 53 odst. 4 písm. b) uvádí, že nejmenší plocha pokoje v ubytovací jednotce v členění do tříd činí 9,5 m2 u jednolůžkového pokoje, 13,3 m2 u dvoulůžkového pokoje (třída tři hvězdičky). Na tuto skutečnost ostatně žalovaná ve svém rozhodnutí poukázala. Současně lze doplnit, že § 61 téže vyhlášky výjimku z § 53 nepřipouští.

31. Při hodnocení možné klamavosti konání, žalovaná není povinna vycházet z rozhodnutí stavebního úřadu, co do oprávněnosti označování hotelu jako kategorie tři hvězdičky. Poukazem na stavební povolení z roku 2008 se nemůže zprostit odpovědnosti za nekalou obchodní praktiku, jestliže výměra je v rozporu s vyhláškou. Žalovaná se správně zabývala velikostí pokoje, protože plocha pokoje je podstatným ukazatelem kategorizace dle aktuálně platné vyhlášky (§ 43 odst. 1 zmiňuje i vybavení) a dokonce jediným kritériem dle vyhlášky č. 137/1998 Sb., která byla účinná v době kolaudace hotelu. Jak bylo již uvedeno výše, ani žalobkyně v žalobě nezpochybňuje závěr, že plocha pokoje č. 13 požadavkům vyhlášky neodpovídá. Žalovaná proto správně dospěla k závěru, že inzerování hotelu jako luxusního tříhvězdičkového je klamavým konáním (věcně nesprávnou informací).

32. Námitky vůči závěrům žalované ohledně druhého přestupkového jednání soud též důvodnými neshledal. Zejména je nutno poukázat na rozpor v argumentaci žalobkyně, které hotel City inzerovala jako naprosto bezpečný pro alergiky, neboť je jako jeden z prvních v republice a možná i na světě ošetřen nanotechnologií, ale má–li tuto skutečnost prokazovat, pak uvádí, že každý běžný nátěr je v podstatě nanotechnologií. Správní orgány postupovaly správně, pokud po žalobkyni požadovaly doložení jejích tvrzení. Ustanovení § 5c odst. 1 umožňuje dozorovému orgánu požadovat po prodávajícím, aby ve správním řízení prokázal správnost skutkových tvrzení v souvislosti s obchodní praktikou, jestliže se takový požadavek s ohledem na oprávněné zájmy prodávajícího a kteréhokoliv účastníka řízení jeví vzhledem k okolnostem daného případu jako přiměřený. Jestliže žalobkyně inzerovala absolutní výjimečnost a bezpečnost ošetření interiéru svého hotelu oprávněně požadoval kontrolní orgán doložení této skutečnosti. To platí tím spíše, že tvrzení o bezpečnosti pro alergiky zcela jednoznačně může dotčenou kategorii spotřebitelů při rozhodování významně ovlivnit a současně jeho (ne)pravdivost může mít značné dopady na zdraví spotřebitelů. Podstatná zde není definice nanotechnologie, ale skutečnost, zda byly – jak inzerovala žalobkyně – prostory hotelu ošetřeny výjimečným způsobem nanotechnologií s uváděnými vlastnostmi (jsou hypoalergenní) a v důsledku toho na rozdíl od jiných obdobných hotelů pokoje pro alergiky bezpečné. Pokud tedy správní orgány požadovaly součinnost žalobkyně, tato ji poskytla nedostatečně a další podrobná šetření vyvrátila použití jakkoli výjimečných nátěrů v inzerovaných prostorách hotelu, pak je závěr o klamavosti tvrzení žalobkyně správný.

33. Namítá–li žalobkyně, že se žalovaná nevypořádala se svědeckou výpovědí E. M., pak tato námitka též není důvodná, neboť žalovaná svědkyní uvedené skutečnosti zohlednila, hodnotila je jako nedostatečné k prokázání pravdivosti tvrzení o výjimečnosti povrchových úprav prostor hotelu a dala je do souvislosti s dalšími zjištěními a důkazy.

34. Pokud jde o přiměřenost výše uložené sankce, žalobkyně namítala, že uložená pokuta je zcela zjevně nepřiměřená danému případu.

35. Z okolnosti nyní projednávané věci a z obsahu spisového materiálu však nelze dospět k závěru, že by uložená pokuta byla zjevně nepřiměřená. Z rozhodnutí správního orgánu je zřejmé, jaká kritéria při jejím ukládání hodnotil (viz strana 8 – 9 napadeného rozhodnutí) kdy napadené rozhodnutí obsahuje řádné odůvodnění toho, proč považoval správní orgán uloženou sankci za přiměřenou, přičemž při určení sankce bylo přihlédnuto i k přicházejícím přitěžujícím a polehčujícím okolnostem, kdy rovněž byla žalobkyně poučena o tom, že má možnost požádat o povolení rozložit úhradu na splátky.

36. Krajský soud se proto ztotožnil se zohledněním uvedených okolností, za nichž byl správní delikt spáchán, kdy opakovaně poukazuje na to, že pokuta byla uložena při samé spodní hranici zákonné sazby.

37. Správní orgány uložily za oba uvedené přestupky úhrnnou pokutu, přičemž první přestupek shledaly závažnějším a k druhému přihlédly jako k přitěžující okolnosti. Žalobní námitce, že to byla žalovaná, kdo si měl opatřovat podklady pro posuzování dopadu protiepidemických opatření na provoz hotelů, soud nepřisvědčil. Ačkoli je obecně známou skutečností, že na ubytovací služby dopadla opatření velmi výrazně, je to stále žalovaná, kdo má předkládat důkazy pro svá tvrzení, zde o tíživé ekonomické situaci v jejím konkrétním případě. Různý dopad na jednotlivá ubytovací zařízení totiž mělo jejich dočasné uzavření a výrazné omezení cestování v důsledku jejich zaměření na určité druhy klientely, poloha, poskytované služby atd. Nelze namítat, že právě míra poklesu tržeb byla často kritériem rozsahu státní pomoci konkrétním podnikatelům. Nelze tudíž vyčítat žalované, že nedoložila–li žalobkyně podklady pro posouzení její aktuální ekonomické situace, nemohla je žalovaná zohlednit. K tomu srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu z 20. 4. 2010, č.j. 1 As 9/2008–133 (dostupný na www.nssoud.cz).

38. Závěrem soud uvádí, že rozhodování o výši uložených pokut za správní delikty respektive za přestupky se děje ve sféře volného uvážení správního orgánu, do kterého je možné zasáhnout pouze za splnění předpokladů stanovených v § 78 odst. 2 s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2012 č. j. 1 Afs 1/2012–36), což se v tomto případě nestalo. Soud poznamenává, že individuální závažnost správního deliktu je nezbytné vždy posuzovat dle konkrétních okolností každého jednotlivého případu.

39. Podle § 24 odst. 17 písm. e) zákona o ochraně spotřebitele lze za přestupek mj. podle § 24 odst. 1 písm. a) téhož zákona uložit pokutu až do výše 5 000 000 Kč. Soud shledal uloženou výši 40 000 Kč jako úhrnnou za dva přestupky zcela přiměřenou, odůvodněnou a zákonnou.

40. Důvod pro její moderaci nebo úplné upuštění od ní přitom neshledal, a to mj. i proto, že ani v žalobě žalobkyně svou ekonomickou situaci a dopad protiepidemických opatření na ni blíže nerozvedla ani nedoložila. Soud ovšem neshledal důvod k jejímu snížení, neboť k moderaci trestu podle § 78 odst. 2 s. ř. s. může soud přistoupit, není–li dán důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí pro nezákonnost, skutkový stav byl ve správním řízení řádně zjištěn, přičemž žalobkyně včas uplatnila návrh na moderaci sankce a uložený trest je zjevně nepřiměřený (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2012 č. j. 1 Afs 77/2012–46). Soud má za to, že v dané věci nebyly pro využití moderačního práva splněny všechny zákonné předpoklady. Pokuta uložená ve výši 40 000 Kč představuje ani ne 1 % z její maximální výše, tedy z částky 5 000 000 Kč. Z ustálené judikatury NSS, přitom vyplývá, že za zjevně nepřiměřenou zpravidla nelze považovat pokutu uloženou ve 4 % zákonného rozpětí (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 8. 2003, č. j. 6 A 96/2000–62). To ovšem neznamená, že by bylo možné předem pro všechny případy stanovit procentuální výši, v rámci které uložená pokuta nebude nikdy nepřiměřená (srov. citovaný rozsudek NSS č. j. 1 Afs 77/2012–46). Naopak vždy je nezbytné hodnotit konkrétní okolnosti případu VI.Závěr a náklady řízení 41. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.