57 A 4/2024–55

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové, a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: J. Č., narozen dne X bytem X zastoupen JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2024, č. j. KUJCK 7392/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Městského úřadu Písek (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 27. 10. 2023, č. j. MUPI/2023/55064 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byly zamítnuty námitky žalobce ze dne 4. 9. 2023 proti provedení záznamů bodů za přestupky, spáchaných ve dnech 12. 5. 2022 (7 bodů), 9. 12. 2022 (4 body) a 29. 8. 2023 (2 body), v registru řidičů, jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 29. 8. 2023 byl potvrzen. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 16. 1. 2024, č. j. KUJCK 7392/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

2. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 16. 2. 2024 domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce namítá, že žalovaný nerespektoval jím uplatněné odvolací důvody a nezabýval se jednotlivými důkazními prostředky, které byly součástí správního spisu, popř. některé důkazy upřednostnil jednostranně v jeho neprospěch.

3. Rovněž žalovaný ignoroval rozhodování jiných správních orgánů ve shodných věcech, čímž významně narušil právní jistotu žalobce. Žalobce předložil rozhodnutí různých jiných správních orgánů v obdobných věcech, ze kterých plyne, jakým způsobem se správní orgány zabývaly kvalitou a formální správností rozhodnutí z blokových řízení (blokové řízení bylo zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich [dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“], nahrazeno příkazem na místě [srov. § 92 tohoto zákona] – pozn. krajského soudu; v žalobě je užitá terminologie dle dřívější právní úpravy). Dle žalobce správní orgány v obdobných případech v blokových řízeních označily příkazové bloky za nezpůsobilé podklady pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z ustálené praxe plyne, že správní orgán se musí zabývat způsobilostí rozhodnutí pro zápis bodů, pokud odvolatel na možnou nezpůsobilost podkladů v podaném odvolání upozorňuje (konkrétně žalobce odkázal na rozhodnutí Městského úřadu Hlučín ze dne 6. 1. 2020, č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo, na rozhodnutí Městského úřadu Černošice ze dne 26. 3. 2019, č. j. MUCE 20786/2019 SO, na rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2020, č. j. KUJCK–24343/2020, a na rozhodnutí Magistrátu města Kladna ze dne 18. 3. 2019, č. j. ŘP/741/19–16/Ka). Žalobce zdůraznil význam zásady legitimního očekávání, přičemž podotkl, že vzhledem k nízkému počtu krajských úřadů, by měla i zde existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při rozhodování shodných či obdobných věcí. Rozdílnou rozhodovací praxí správních orgánů je dle žalobce dotčena též rovnost účastníků.

4. Žalobce považuje jednotlivé podklady za nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Podle žalobce jediné důkazy, které žalovaný posuzoval, byla oznámení o spáchání přestupků, která byla projednána. Žalobce brojí proti popsanému postupu žalovaného, neboť dle žalobce nemohou být daná oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnána s předmětným rozhodnutím, aby mohla být vyloučena chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. Žalobce připouští, že blokové řízení je velmi specifické řízení, čemuž odpovídají i specifika samotného rozhodnutí v něm přijatého. Toto ovšem nemůže dle žalobce omluvit nedostatky, které rozhodnutí nese ve vztahu k zákonem kladeným požadavkům na takovýto druh rozhodnutí. Žalobce podotkl, že z rozhodnutí z blokových řízení série X číslo bloku X a série X číslo bloku X vyplývá, že uvedená rozhodnutí nesplňují dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí, přičemž obecně odkázal na „rozsudek Nejvyššího správního soudu“ (který však nijak blíže nespecifikoval). Oproti tomu, z rozhodnutí z blokového řízení série X číslo bloku X, je dle žalobce zřejmé, že byly dodrženy veškeré zákonné požadavky tak, aby bylo jednoznačné, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo dojít k jeho spáchání a dle kterého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován, resp. jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena. Žalobce namítá, že argument souhlasu žalobce (stvrzení jeho podpisem) s daným způsobem projednání přestupku a jeho správností je chybný. Přestupce nemůže odpovídat za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem a nelze po něm požadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit, příp. na nesprávnost upozornit a požadovat její nápravu. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí KŘP Jihočeského kraje č. j. KRPC–57063–4/ČJ–2023–0200DP, které právě v kontextu výše uvedené zrušilo rozhodnutí policejního orgánu.

5. Žalobce dále uvedl některé případy, kdy podklad rozhodnutí není způsobilý pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Například z rozhodnutí není patrné, jakého jednání se měl přestupce dopustit. V případě překročení nejvyšší povolené rychlosti dle žalobce přestupkové jednání nevyplývá z popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“. Dle žalobce je rovněž porušení příslušné zákonné povinnosti pouze uvedení konkrétního ustanovení zákona (zde např. § 18 odst. 3 či odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb.). Dále musí být dle žalobce z rozhodnutí zřejmé místo a čas spáchání přestupku. Žalobce rovněž apeluje na čitelnost, srozumitelnost a přehlednost, aby rozhodnutí vůbec mohlo být přezkoumáno. Žalobce v žalobě poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39, z něhož dovozuje nemožnost zhojení strohých a zkratkovitých formulací.

6. Jde–li konkrétně o nyní projednávanou věc, žalobce uvedl, že v případě příkazového bloku ze dne 29. 8. 2023 není v kolonkách týkajících se osoby přestupce přesně uvedena osoba přestupce, když jsou údaje částečně nečitelné a nejsou vypsány požadované údaje (rodné číslo a datum narození). Rovněž namítal nedostatečně ověření totožnosti přestupce. Z příkazového bloku nevyplývá přesné zjištění doby a místa spáchání přestupku (údaje o datu a času přestupku jsou nečitelné a nekompletní, název obce uveden v nesrozumitelné zkratce). Dále žalobce poukázal na zkratkovitou právní kvalifikaci přestupkového jednání, kterého se měl dopustit, ze které plyne toliko označení paragrafu, avšak ostatní body již nikoli, což je dle žalobce u právní kvalifikace značná vada znemožňující přesné určení přestupkového jednání. Zápis v daném znění dle žalobce znemožňuje posouzení oprávněnosti uložené sankce a neposkytuje jednoznačný odkaz na právní kvalifikaci domnělého protiprávního jednání. Údaje v předmětné kolonce jsou dle žalobce i částečně nečitelné, čímž je dána formální nesprávnost daného pokutového bloku. Dále uvedl, že není jednoznačně uvedena forma zavinění. Není zřetelná výše uložené sankce a není možné ověřit, zda výše uložené sankce číslem koresponduje se slovním vyjádřením. Nakonec namítal, že není jednoznačně zaznamenáno místo, kde byl příkazový blok vydán a údaje o oprávněné osobě nejsou uvedeny přezkoumatelným způsobem, včetně podpisu této oprávněné osoby. Podle žalobce není zřetelný podpis účastníka, kdy tento prokazuje souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení. Z výše uvedeného tak žalobce namítal nezpůsobilost bloku být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě, doručeném krajskému soudu dne 26. 3. 2024, navrhl její zamítnutí pro její nedůvodnost. K námitce nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče žalovaný konstatoval, že příkazový blok plně koresponduje s požadavky na něho kladenými, včetně podpisu přestupce a skutkové podstaty, ze které je patrné, jakého přestupku se žalobce dopustil, právní kvalifikace, zavinění, místo a čas spáchání i uložený správní trest. Z podkladů nevznikají žádné důvodné pochybnosti ohledně popsaného protiprávního jednání, naplňující danou skutkovou podstatu přestupku, výše bodů odpovídá výši bodů v rámci bodového hodnocení řidiče, která byla zapsána.

8. Doplnil, že námitky byly vypořádány v napadeném rozhodnutí. Správní orgány posuzovaly každý podklad individuálně s tím závěrem, že jsou způsobilé pro zápis bodů do registrů řidičů. Zároveň zrušení jednoho příkazového bloku v obdobném případě neodůvodňuje zrušení automaticky příkazového bloku v předmětné věci a nelze bez dalšího argumentoval zásadou legitimního očekávání. Ochranu legitimního očekávání nelze současně ztotožňovat s neměnností rozhodovací praxe (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2021, č. j. 1 As 373/2020–40). Žalovaný uvedl, že žalobce měl prokázat, že se v dané věci jedná o exces z rozhodovací praxe, avšak zůstal pouze v rovině neurčitých tvrzení a nepřiléhavých odkazů na jiná rozhodnutí.

IV. Podstatný obsah spisu

9. Ve správním spisu je založeno „Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení“ žalobce, kterým správní orgán prvního stupně žalobci oznámil, že ke dni 29. 8. 2023 dosáhl uvedeného počtu bodů a žalobce byl daným oznámením zároveň vyzván, aby odevzdal řidičský průkaz, a to do pěti pracovních dnů. Žalobce byl též upozorněn, že uplynutím pěti pracovních dnů pozbývá podle § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), řidičské oprávnění. Dle doručenky bylo oznámení žalobci doručeno dne 4. 9. 2023. Téhož dne podal žalobce proti oznámení námitky.

10. Správní orgán prvního stupně si vyžádal podklady na základě, kterých byly body v bodovém hodnocení žalobce zaznamenány. Součástí správního spisu je příkazový blok ze dne 29. 8. 2023, příkaz ze dne 18. 1. 2023 a příkaz ze dne 15. 7. 2022. Do správního spisu byl rovněž založen výpis z bodového hodnocení řidiče – žalobce.

11. Žalobce byl sdělením ze dne 12. 9. 2023 vyrozuměn o tom, že byly shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce byl dále informován o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a případně se k nim vyjádřit. Žalobce se k podkladům pro vydání rozhodnutí vyjádřil dne 3. 10. 2023, toto vyjádření se obsahem shoduje s žalobními body.

12. Prvostupňovým rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeny záznamy: – 7 bodů ke dni 16. 8. 2022 za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 9 zákona o silničním provozu, neboť jako řidič motorového vozidla dne 12. 5. 2022 při řízení vozidla vjel na železniční přejezd v případech, kdy je to podle zvláštního zákona zakázáno (příkaz vydaný Městským úřadem Milevsko, Odbor dopravy, č. j. MM 49433/2022 ze dne 15. 7. 2022, v právní moci 16. 8. 2022); – 4 bodů ke dni 18. 1. 2023 za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, neboť jako řidič motorového vozidla dne 9. 12. 2022 řídil vozidlo bez řidičského oprávnění příslušné skupiny nebo podskupiny (příkaz vydaný Městským úřadem Vodňany, Odbor správní a vnitřních věcí, č. j. MUVO 681/2023 ze dne 18. 1. 2023, v právní moci téhož dne); – 2 body ke dni 29. 8. 2023 za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, neboť jako řidič motorového vozidla dne 29. 8. 2023 překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o více než 10 km/h a méně než 30 km/h (oznámení o uložení příkazu na místě, Policie ČR, DI Písek ze dne 30. 8. 2023, součástí spisu příkazový blok ze dne 29. 8. 2023 č. X). Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, jak bylo popsáno shora pod bodem 1 tohoto odůvodnění.

V. Právní hodnocení krajského soudu

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

14. Žaloba není důvodná.

15. Žalobce namítá nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z důvodu, že se žalovaný nezabýval jeho odvolacími námitkami.

16. Předně krajský soud poznamenává, že v otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013 25). Z odůvodnění rozsudku musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Krajský soud neshledal žádnou z vad, pro kterou by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

17. Krajský soud má za to, že se žalovaný řádně vypořádal s námitkami žalobce, které žalobce vůči předmětným podkladům pro zápis bodů vznesl. Žalobce předně namítal nezpůsobilost pokutového bloku pro zápis bodů. Po porovnání předmětného bloku s oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení žalovaný dospěl k závěru, že příkazový blok, jakož i další rozhodnutí o přestupku jsou způsobilým podkladem k zápisů bodů v bodovém hodnocení řidiče (srov. stránky 3 až 4 napadeného rozhodnutí, příp. 4 až 8 prvostupňového rozhodnutí). Krajský soud považuje v daném případu rozhodnutí žalovaného za srozumitelné, přezkoumatelné a řádně odůvodněné.

18. Žalobce namítá nezpůsobilost příkazového bloku ze dne 29. 8. 2023 jako podkladu pro záznam bodů v registru řidičů. Žalobce zpochybnil všechny jeho náležitosti (vymezení osoby přestupce, popis skutku, právní kvalifikaci, výši uložené sankce, místo vydání rozhodnutí, údaje o oprávněné osobě, datum vyhotovení a převzetí žalobcem, podpis žalobce).

19. S ohledem na povahu žalobních bodů soud nejprve odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019–44, ve kterém soud upřesnil, že „námitky paušální, typizované, uplatňované šablonovitě ve všech případech bez ohledu na konkrétní skutkové okolnosti, lze hodnotit jako nevěrohodné a pro přijetí tohoto závěru ani není třeba, aby správní orgány musely vyžádat originály pokutových bloků. Rozšířený senát v usnesení č. j. 6 As 174/2019–35 konstatoval, že dosavadní judikatura tomuto výkladu nebrání.“ Lze dodat, že v obdobné věci krajský soud rozhodoval opakovaně, přitom zástupce žalobce podává již několikátou žalobu ve stejném znění (např. nedávný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2024, č. j. 57 A 2/2024–50, kterým byla žaloba zamítnuta). Proto neshledal důvod se od svých předchozích závěrů odchýlit a předjímá je.

20. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu „je třeba důsledně odlišovat na jedné straně řízení přestupkové a na straně druhé řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů (evidenční kartě řidiče)“, přičemž „uvedená řízení mají navzájem zcela odlišný předmět“. Zatímco podstatou přestupkového řízení je dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu „zjistit, zda se stal skutek vymezený v zákoně jako přestupek, zda byl obviněný řidič jeho pachatelem a za zjištěný přestupek uložit pachateli sankci“, v případě námitkového řízení je předmětem posouzení „zda v jednotlivých případech bylo podkladem pro záznam pravomocné přestupkové rozhodnutí a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku“ (srov. např. rozsudky ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008–44, ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39, ze dne 27. 3. 2019, č. j. 1 As 61/2019–24 či rozsudek ze dne 22. 1. 2021, č. j. 3 As 16/2019–23). Nejvyšší správní soud se již opakovaně vyjádřil ke specifikům řízení o záznamu bodů v registru řidičů, přičemž judikatura vychází z teze, že „samotnou zákonnost rozhodnutí o přestupku v řízení o záznamu bodů přezkoumávat nelze“ (viz rozsudek ze dne 18. 4. 2018 č. j. 6 As 360/2017–21).

21. Předmětem soudního přezkumu tak bude přezkum zákonných náležitostí příkazového bloku, neboť žalobce ke zbylým dvěma rozhodnutím ve své žalobě nic konkrétního nenamítal a svou žalobní argumentaci předně směřoval do způsobilosti příkazového bloku být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů.

22. Náležitosti příkazového bloku vymezuje § 92 odst. 2 zákon o odpovědnosti za přestupky. Příkazový blok musí především vymezovat pachatele přestupku, popis spáchaného skutku a jeho právní kvalifikaci, uloženou povinnost a další formální náležitosti rozhodnutí (srov. komentář k zákonu o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, JEMELKA, Luboš. § 92 [Příkaz na místě a příkazový blok]. In: JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zákon o některých přestupcích. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 758, marg. č. 12.).

23. Z příkazového bloku ze dne 29. 8. 2023 č. X plynou následující skutečnosti (kurzívou jsou uváděny v bloku vyplněné údaje): – kolonka č. 1 – J. Č., kolonka č. 2 – 7. 9. 1964 – kolonka č. 3 – V. n. 114/3, P. – kolonka č. 4 – Totožnost ověřena: OP X, RZ X – kolonka č. 5: Popis skutku – čas, místo, způsob spáchání: Dne 29. 8. 2023 v 8:31 hod. sil. I/29, u 9 km směr Tábor, § 18/3 z. č. 361/2000 Sb., R 90/120/116 km/h – kolonka č. 6 – Pokuta uložena za přestupek podle § 125c/1f/4 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p.p. – kolonka č. 7 – Forma zavinění: nedbalost – kolonka č. 8 – Celková výše pokuty: 1 000 Kč, slovy jeden tisíc Kč. Příkazový blok byl vystaven dne 29. 8. 2023 v Temešváru, v kolonce č. 11 je uvedena identifikace úřední osoby. Příkazový blok obsahuje podpis žalobce.

24. Krajský soud shledává, že v uvedeném příkazovém bloku je zcela jednoznačně vymezena osoba přestupce. Ověření totožnost přestupce bylo provedeno na základě občanského průkazu, což je dostačující. Žalobce namítal absenci údajů o datumu narození, což je nepravdivé tvrzení, neboť v kolonce č. 2 je datum narození uveden. Příkazový blok jednoznačně označuje osobu přestupce. Namítaná absence rodného čísla na tomto závěru ničeho nemění, když osobu přestupce lze dostatečně identifikovat na základě údajů o jménu a příjmení, datumu narození a trvalého místa pobytu. Z výše uvedeného příkazového bloku jednoznačně vyplývá i vymezení doby a místa spáchání přestupku, ke kterému došlo dne 29. 8. 2023 v 8:31 hod. na silnici č. I/29, na 9 km, ve směru na Tábor, což koresponduje s datem vystavení. Krajskému soudu není zřejmé, z jakého důvodu žalobce uvádí v žalobě, že příkazový blok neobsahuje dostatečné označení místa a času spáchání přestupku, když toto tvrzení nijak neodůvodňuje ve vztahu k nyní posuzovanému příkazovému bloku. Dle soudu je příkazový blok způsobilým podkladem pro zápis bodů.

25. Rovněž za plně dostačující je nutno označit i právní kvalifikaci, která bez jakýchkoli pochybností svědčí o posouzení jednání žalobce za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, dle něhož se fyzická osoba dopustí přestupku při řízení vozidla přestupku tím, že překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h nebo mimo obec o méně než 30 km/h. Bylo zjištěno bez důvodných pochybností, že žalobce překročil maximálně dovolenou rychlost mimo obec (90 km/h), když mu byla naměřena rychlost 120 km/h, po odečtu 116 km/h. Dle krajského soudu je tak přestupkové jednání zcela jednoznačně vymezeno, a to včetně jeho právní kvalifikace i dalších údajů jako formy zavinění (nedbalost), výše uložené pokuty (1000 Kč), místa a dne sepsání příkazového bloku (korespondujícího se dnem spáchání). V příkazovém bloku je rovněž specifikována registrační značka a popis vozidla, se kterým se žalobce dopustil daného přestupku (X). Rovněž žalobce připojil datum a svůj podpis, a platí pro tento příkazový blok, že žalobce svým podpisem vyjádřil souhlas se zjištěním přestupku i s jeho projednáním příkazem na místě. Krajský soud konstatuje, že nezjistil vady, které žalobce spatřuje. Rovněž tento příkazový blok s ohledem na shora uvedené krajský soud zhodnotil jako způsobilý podklad pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče.

26. K ostatním obecným námitkám žalobce krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39 (na který sám žalobce odkázal), ze kterého obdobně plyne, že „[p]ři zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je–li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena“, přičemž „[p]odstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním“. Nejvyšší správní soud z uvedeného důvodu v daném rozsudku přijal závěr, že „[s]tane–li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou–li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění“ a lze se proto „spokojit i s pouhým uvedením odkazem [sic!] na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost“. Z toho plyne, že není důvodná námitka žalobce, který z daného rozhodnutí dovozuje nemožnost zhojení strohých a zkratkovitých formulací.

27. Ke zkratkovitému zápisu právní kvalifikace u příkazového bloku ze dne 329. 8. 202 soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018–40, bod 14 odůvodnění, kterým byl posouzen zápis právní kvalifikace právě v podobě „§ 125c/1f4“ zákona o silničním provozu jako plně dostatečný. Uvádí–li žalobce, že je sice jednoznačné označení paragrafu, avšak „ostatní body atd.“ již nikoli, musí tuto námitku soud odmítnout, neboť právní kvalifikace je vymezena nejen odkazem na paragraf, nýbrž také na konkrétní odstavec, písmeno a bod. Není přitom zřejmé, co žalobce má na mysli svým „atd.“, které by dle něho mělo být u právní kvalifikace rovněž uvedeno. Vzhledem k uvedenému považuje krajský soud předmětný příkazový blok za souladný s požadavky na něj zákonem a judikaturou kladenými.

28. Nedůvodně je žalobcem namítáno, že jsou údaje uvedené na příkazovém bloku nečitelné, o čemž svědčí shora uvedeny přepisy údajů, které krajský soud přečetl a převzal bez nejmenších obtíží. Dle soudu jsou údaje v bloku dobře čitelné.

29. K námitce žalobce týkající se jeho podpisu na příkazovém bloku soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010–81, č. 2264/2011 Sb. NSS, dle něhož „podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení“. Zároveň lze poukázat na rozsudky krajského soudu ze dne 28. 4. 2021, č. j. 51 A 54/2020–36 (bod 17 odůvodnění in fine), či ze dne 7. 6. 2022, č. j. 63 A 3/2022–63 (bod 22 odůvodnění), dle nichž „přestupce svým podpisem vyjadřuje souhlas se samotným blokovým řízením a s výší pokuty a jejím zaplacením, ale také s tím, že přestupek je spolehlivě zjištěn“. Krajský soud neshledal důvody, pro které by bylo namístě se odklánět od judikatury správních soudů, neboť dané závěry jsou plně použitelné i v případě předmětného příkazového bloku. Žalobce tak svým podpisem souhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení.

30. Krajský soud poukazuje na to, že nelze posuzovat příkazový blok po obsahové stránce s rigidní přísností, toto judikatura Nejvyššího správního soudu nepřipouští (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012–20). Soud uzavírá, že z daného příkazového bloku vyplývá zcela konkrétní a individualizovaný popis skutku, nechybí ani právní kvalifikace. Příkazový blok netrpí vadami, pro které by hrozila záměna skutku vymezeného na příkazovém bloku a je tak způsobilým podkladem. Rovněž nelze souhlasil s žalobcem, že jediné důkazy, které žalovaný posuzoval, byla oznámení o spáchání přestupků, neboť žalovaný stejně jako správní orgán prvního stupně přezkoumával jak příkazový blok, tak oba příkazy (srov. strana 4 až 6 prvostupňového rozhodnutí). Krajský soud proto v návaznosti na žalobcem vznesené námitky, týkající se podkladů pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče, neshledal důvody ke zrušení napadeného rozhodnutí.

31. K námitce porušení zásady legitimního očekávání krajský soud konstatuje, že předmětná zásada, zakotvená v § 2 odst. 4 správního řádu, nemůže být interpretována dogmaticky tak, že by jakékoli rozhodnutí kteréhokoli správního orgánu zakládalo správní praxi, od které se nelze odchýlit. Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že správní orgán je vázán pouze správní praxí zakládající legitimní očekávání. K založení legitimního očekávání je zapotřebí ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů (k uvedenému srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006–132). Žalobce v žalobě pouze namítal, že z jím předložených správních rozhodnutí je zřejmé, jakým způsobem se jiné správní orgány zabývaly kvalitou a formální správností rozhodnutí z blokových řízení. Možno konstatovat, že ustálenou rozhodovací praxi nelze bez dalšího dovozovat toliko z několika vybraných rozhodnutí, a to zvláště za situace, kdy k otázce způsobilosti příkazových bloků již existuje ustálená judikatura správních soudů, v souladu se kterou správní orgány v projednávané věci postupovaly (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018–37, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012–20, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2015, č. j. 7 As 41/2015–23) VI. Závěr a náklady řízení 32. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.