57 A 41/2021 – 34

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D. ve věci žalobce: X bytem X zastoupen Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem Žižkova tř. 183/33, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11 2021, č. j. KUJCK 130440/2021, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a žalobní body

1. Žalobou doručenou dne 22. 12. 2021 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2021, č. j. KUJCK 130440/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Třeboň (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 9. 2021, č. j. METRP00CVWA8 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto prvostupňovým rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a provedený záznam 12 bodů byl ke dni 23. 5. 2021 potvrzen.

2. Žalobce v žalobě namítá vadnost postupu žalovaného, který se nevypořádal s žalobcem uváděnými skutečnostmi. Žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí namítal nečitelnost jednotlivých bloků, resp. údajů na blocích uváděných, přičemž žalovaný měl všechny namítané bloky účelově označit za čitelné a v odůvodnění napadeného rozhodnutí se pokusil bloky „přepsat“. Dle žalobce tak námitka nečitelnosti bloků nebyla náležitě vypořádána. Podle žalobce nemohly být bloky podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení žalobce, když není zřejmý obsah jednotlivých bloků a skutečnosti je nutné domýšlet. Žalobce odkazuje na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 114/2014 – 55, podle kterého představuje záznam bodů v registru řidičů podle § 123b odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) trest ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

3. V další části žaloby žalobce popsal nezpůsobilost jednotlivých podkladů (rozhodnutí vydaných v blokovém řízení) pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče.

4. V prvně uváděném bloku B 0426642 žalobce namítal jeho nezpůsobilost z důvodu absentujícího data spáchání přestupku v popisu skutku a z důvodu nečitelnosti služebního čísla a podpisu. Žalobce nesouhlasí s odůvodněním žalovaného, který považoval blok za plně čitelný. Dle žalobce nemůže obstát úvaha žalovaného, že neuvedení data spáchání přestupku nemá vliv na způsobilost pokutového bloku. Dle žalobce je nutné blok označit za rozporný s § 92 odst. 2 písm. e) až g) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), neboť neobsahuje úplný popis skutku. V kontextu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2015, č. j. 2 As 126/2015 – 94 a rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2015, č. j. 15 A 32/2015 –55 má žalobce za to, že je nutné rozlišovat datum projednání přestupku a datum spáchání přestupku. Chybějící datum spáchání je tudíž nepochybně vadou, která způsobuje nicotnost bloku a pokud policie nedisponuje důkazem, dle kterého by mohla vyvodit datum spáchání přestupku, nelze blok považovat za způsobilý a nebylo možné jej ani změnit či doplnit v přezkumném řízení.

5. U bloku C 1664981 žalobce namítal nezpůsobilost z důvodu, že popis skutku byl zcela neurčitý a nečitelný a absentovala bližší identifikace místa spáchání přestupku. Dle žalobce je blok v rozporu s oznámením o uložení pokuty, neboť čas spáchání byl nejspíš domýšlen. Žalobce i v tomto případě nesouhlasí s odůvodněním žalovaného, který považoval blok za plně čitelný a konstatoval, že absence konkrétního času na způsobilost bloku nemá vliv. Žalobce však v tomto odůvodnění žalovaným spatřuje schvalování nezákonného postupu policejního orgánu, který si v oznámení o uložení pokuty domýšlel čas spáchání přestupku. Blok žalobce opět považuje za nezpůsobilý.

6. U bloku B 0427076 žalobce namítal jeho nezpůsobilost z důvodu absence uvedení obce, kde měl být přestupek spáchán, jakož i absence data spáchání. Dále uváděl nezpůsobilost bloku ze shodných důvodů, jako u výše uvedených bloků. K odůvodnění žalovaného, který považoval blok za čitelný a způsobilý, žalobce opět uvádí, že místo ani čas spáchání přestupku nelze dovozovat z jiných kolonek na bloku.

7. Rovněž u bloku C 2141353 žalobce namítal nezpůsobilost, neboť kolonka pro označení správního orgánu je vyplněna nedostatečně a nečitelně. Nesouhlasí pak s odůvodněním žalovaného, který měl za to, že posuzovaný blok plně koresponduje s příslušným oznámením o uložení pokuty v příkazním řízení.

8. U pokutového bloku C 2142741 žalobce namítal, že neurčité vymezení popisu skutku, navíc měl být ve vozidle jako spolujezdec. Nesouhlasí proto s odůvodněním žalovaného, který konstatoval, že žalobce příkazový blok na místě podepsal, tudíž není pochyb o tom, že přestupek spáchal jako řidič. Žalobce však svým podpisem potvrdil toliko skutečnost, že telefonoval, ale už ne tvrzení, že při telefonování i řídil.

9. U bloku S 2603903 žalobce namítal nečitelnost popisu skutku a nedostatečnou identifikaci místa spáchání přestupku a nesouhlasí s odůvodněním žalovaného.

10. Závěrem žalobce namítá, že žalovaný nezohlednil rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55, resp. odlišné stanovisko k tomuto usnesení. Žalobce má za to, že je za totéž porušení zákona trestán dvakrát, tedy prvně uložením peněžité pokuty a podruhé vyslovením zákazu řízení svého druhu.

II. Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu pro nedůvodnost zamítnout. U všech posuzovaných bloků žalovaný konstatoval jejich způsobilost coby podkladu k zápisu bodů v bodovém hodnocení žalobce. Žalovaný vycházel z podkladů vztahujících se k záznamu bodů za přestupková jednání zajištěných správním orgánem I. stupně. Veškeré vytýkané vady měl žalobce uplatnit již při projednávání přestupků, případně měl trvat na jejich projednání ve správním řízení. Žalobce však namítané bloky podepsal a akceptoval uložené pokuty, které uhradil. Tím souhlasil s projednáním spáchaných přestupků na místě.

12. K výtce, že správní orgány nezohlednily usnesení NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014– 55 a odlišné stanovisko k tomuto usnesení, žalovaný uvedl, že Nejvyšší správní soud v uvedeném usnesení dospěl k závěru, že záznam bodů je se samotným přestupkovým řízením natolik spjat, že nelze hovořit o druhém trestu uloženém v jiném řízení. Záznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu je sice trestem ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ale nedochází k porušení zásady „non bis in idem“. Ani dosažení maximálního počtu 12 bodů nepředstavuje opětovné potrestání za totéž jednání, za něž byl pachatel přestupku potrestán dříve. Pozbytím řidičského oprávnění je trestáno opakované páchání přestupků a jedná se tak o sankci sui generis za speciální recidivu se samostatnou skutkovou podstatou vyjádřenou v § 123c zákona o silničním provozu.

III. Replika žalobce

13. V replice ze dne 28. 2. 2022 žalobce rozporuje úvahu žalovaného o tom, že měl své námitky, týkající se bloků, uplatnit již v přestupkovém řízení. Žalobce má za to, že nebylo jeho povinností uplatňovat námitky nečitelnosti bloků v předcházejícím přestupkovém řízení, když nečitelnost bloku způsobuje nemožnost jeho užití pro zápis bodů a nezákonnost rozhodnutí jako takového.

IV. Právní názor soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

15. Žaloba není důvodná.

16. Ze správního spisu, který si krajský soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Oznámením správního orgánu I. stupně ze dne 25. 5. 2021 bylo žalobci v souladu s §123c odst. 3 zákona o silničním provozu doručeno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, kterých dosáhl ke dni 23. 5. 2021. Zároveň byl žalobce prostřednictvím oznámení vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Dne 31. 5. 2021 podal žalobce námitky proti provedeným záznamům bodů v bodovém hodnocení. Správní orgán prvního stupně na základě výpisu z evidenční karty řidiče ze dne 7. 6. 2021 zajistil příslušné podklady vztahující se k záznamu bodů za přestupková jednání, tedy oznámení o uložení pokuty příkazem na místě, včetně souvisejícího rozhodnutí v blokovém řízení – bloku na pokutu namístě zaplacenou („blok“) série a číslo: BB/2017 B0426642 ze dne 27. 6. 2018, AC/2017 C1664981 ze dne 9. 12. 2018, BB/2017 B0427076 ze dne 12. 3. 2019, AK/2018 C2142741 ze dne 11. 12. 2020, AK/2018 C2141353 ze dne 19. 1. 2020 a AS/2019 S2603903 ze dne 23. 5. 2021. Usnesením ze dne 23. 6. 2021, doručeným zástupci žalobce dne 7. 7. 2021, správní orgán I. stupně vyrozuměl žalobce o možnosti seznámit se s podklady ve lhůtě 15 pracovních dnů od doručení písemnosti.

17. Dne 7. 9. 2021 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž správní orgán I. stupně zamítl veškeré námitky podané žalobcem proti záznamům bodů v registru řidiče (žalobce) a provedený záznam 12 bodů ke dni 23. 5. 2021 byl potvrzen. Správní orgán I. stupně potvrdil záznamy bodů za jednotlivá jednání žalobce, v rozhodnutí popsal průběh správního řízení a posoudil jednotlivé pokutové bloky, které byly podkladem pro záznam bodů. Správní orgán konstatoval, že záznamy bodů do registru řidičů byly provedeny na základě pravomocných rozhodnutí, která jsou ve spise založena. Správní orgán I. stupně všechny bloky vyhodnotil jako dostatečné a způsobilé podklady pro zápis bodů v bodovém hodnocení žalobce.

18. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 27. 9. 2021 odvolání, v němž popsal výtky k jednotlivým blokům tak, jak je uvedeno výše v této žalobě.

19. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí I. stupně potvrzeno. Žalovaný se vyjádřil k jednotlivým odvolacím námitkám k blokům, zopakoval hlavní zásady správního řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů a uzavřel, že pokutové bloky považuje za souladné se zákonnými kritérii. Z každého bloku je seznatelné, kdy a kde byl přestupek spáchán, skutek je popsán dostatečně konkrétně, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem, nechybí ani právní kvalifikace porušené právní povinnosti a ustanovení, dle kterého byla uložena pokuta. Veškeré pokutové bloky byly správními orgány řádně přezkoumány a bylo konstatováno, že specifikace jednotlivých jednání žalobce v nich obsažená splňuje požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť je z nich patrné, jakého konkrétního jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo.

20. Žalobce v podané žalobě v prvé řadě namítal nečitelnost jednotlivých bloků, která měla mít za následek nezpůsobilost bloků být podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení žalobce. V rámci odvolacího řízení bylo povinností žalovaného zabývat se jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokových řízeních, což dle žalobce žalovaný neučinil a odvoláním tvrzené skutečnosti nevypořádal.

21. Předně krajský soud uvádí, že neshledal důvodnost této námitky, neboť skutečnost, že se žalovaný s odvolacími důvody neztotožnil, nelze považovat za jejich ignorování. Na jedné straně je třeba rozlišovat řízení o jednotlivých přestupcích (ať už v podobě blokového či standardního řízení o přestupku) podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), a na straně druhé řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu. Obě tato řízení jsou odlišná, a to z důvodu rozdílného předmětu řízení.

22. Podle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu provede záznam v registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek nebo za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, s to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno (a) oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě, (b) rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek nebo za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo (c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, (d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání.

23. Předmětem řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je, zda se skutečně stal skutek definovaný zákonem o přestupcích či jiným právním předpisem, zda byly naplněny znaky přestupku a zda byl řidič obviněný z jeho spáchání skutečně jeho pachatelem, případně i další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. Oproti tomu předmětem řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. ve správné výši a na základě způsobilého podkladu.

24. Lze tedy konstatovat, že v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů správní orgán zásadně posuzuje především způsobilost podkladů pro zápis bodů a zda těmto podkladům odpovídá zapsané bodové hodnocení. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 44. Nutno zdůraznit, že správní orgán v řízení o námitkách nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, podle nichž byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a případně je zruší (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). Správní orgán v námitkovém řízení nezjišťuje ani zavinění pachatele přestupku.

25. Podklady, z nichž správní orgán I. stupně vycházel, byly podrobně popsány v odůvodnění rozhodnutí, což považuje krajský soud za zcela dostačující. Při přezkoumání námitek žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů vycházel správní orgán I. stupně a potažmo žalovaný z oznámení o uložení pokut v blokovém řízení, které byly tomuto orgánu zaslány Policií ČR, dále i z vyžádaných kopií pravomocných rozhodnutí. Správní orgán I. stupně posuzoval jednotlivá pravomocná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení i rozhodnutí ve věci přestupku žalobce vydané ve správním řízení. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že předmětné pokutové bloky jsou způsobilé podklady k záznamu bodů do registru řidiče a jsou opatřena všemi formálními náležitostmi a zákonem předepsanými údaji.

26. Správní orgány se řádným a dostatečným způsobem zabývaly způsobilostí jednotlivých blokových rozhodnutí, které sloužily jako podklad pro záznam bodů do registru řidičů. Postupovaly v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu [viz rozsudek ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 – 76 (2145/2010 Sb. NSS)], neboť si vyžádaly příslušné pokutové bloky prokazující, že přestupky žalobce byly projednány v souladu se zákonem. Tyto pokutové bloky každý zvlášť podrobně vyhodnotily, co do jejich způsobilosti být zákonem stanoveným podkladem pro záznam do registru řidičů a současně zhodnotily správnost počtu zaznamenaných bodů. Správní orgány si ověřily, že řízení o skutcích projednávaných v blokovém řízení, byla pravomocně ukončena a pokutové bloky byly řádně a úplně vyplněny. Žalobce v předmětných řízeních pokutové bloky vždy převzal a potvrdil je svým podpisem.

27. Krajský soud proto uzavřel, že námitka žalobce, že se žalovaný dostatečně nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů, a to jejich kvalitou a zákonem požadovanými náležitostmi, nebyla shledána důvodnou 28. Co se týče jednotlivých pokutových a příkazových bloků, krajský soud se seznámil s jejich obsahem a dospěl k závěru, že námitky žalobce týkající se údajných nedostatků jednotlivých bloků jsou nedůvodné. Žalobcem namítané vady bloků nekorespondují s jejich skutečným obsahem.

29. Obsahové náležitosti pokutového bloku vyplývají zejména z povahy blokového řízení, tak jak jsou upraveny v § 92 přestupkového zákona. K posuzování obsahové stránky pokutových bloků se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20: „S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je–li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane–li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou–li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou–li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude–li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost,…“ Citovaným judikátem Nejvyššího správního soudu jsou předestřeny nároky, které lze klást na obsahovou stránku pokutových bloků. Byť se rozsudek vztahuje na období účinnosti zákona č. 200/1990 Sb., jsou uvedené závěry plně aplikovatelné i na současný přestupkový zákon. Soud shledal, že žalobcem předestřené požadavky na obsahovou stránku pokutových bloků dalece přesahují míru k tomuto stanovenou příslušnou judikaturou a s ohledem na povahu i formální podobu pokutových bloků by byly v praxi de facto nerealizovatelné.

30. Z uvedeného lze dovodit, že rigidní přístup není možno uplatnit ani v nárocích na způsob uvedení místa a času spáchání přestupku, resp. na čitelnost v bloku zaznamenaných údajů. Strohý zápis údajů nemůže mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, resp. na jeho správnost (§ 89 odst. 2 správního řádu), potažmo zákonnost napadeného rozhodnutí. Soud ve spisové dokumentaci ověřil, že údaje na předmětných blocích jsou zaznamenány čitelně, srozumitelně a přehledně, bloky jsou datovány a podepsány. Krajský soud uvádí, že bloky založené ve správním spise, resp. jejich kopie, považuje za dostatečně vyplněné, prosté nesrozumitelných či nejasných zkratek, s přesným uvedením místa, času a popisu jednání žalobce nejen slovy, ale i s uvedením správného vymezení porušení právní povinnosti a s ní související skutkové podstaty přestupku.

31. Žalobce považuje absenci data spáchání přestupku u bloku BB/2017 č. B 0426642 v kolonce 5. Popis skutku – čas, místo, způsob spáchání za vadu, která způsobuje nezpůsobilost bloku být podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení žalobce. K tomu krajský soud konstatuje, že z hlediska formálních náležitostí nelze mít na pokutový blok stejné nároky jako například na směnku, což znamená, že i přes absenci některé náležitosti nastávají účinky bloku, který tak je způsobilým podkladem pro bodový zápis v bodovém hodnocení řidiče. To ostatně vyplývá i z výše citovaného rozhodnutí NSS, který v uváděném rozsudku dále konstatoval, že „[v] každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, čj. 8 As 69/2011 – 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ust. § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, čj. 8 As 68/2010 – 81, www.nssoud.cz). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby“.

32. Na tomto místě musí dát krajský soud za pravdu žalovanému, který v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že neuvedení data spáchání skutku v kolonce č. 5. nemá vliv na zákonnost a způsobilost bloku, neboť datum spáchání je zřejmé z kolonky č. 9. a 11. u podpisu žalobce. Pokud žalobce tvrdí, že předmětný blok nemusel být podepsán ve stejný den, jako byl spáchán předmětný přestupek, nelze s tímto tvrzením souhlasit již s ohledem na samotnou povahu blokového řízení, resp. příkazového řízení na místě, které nahradilo blokové řízení podle předchozího zákona o přestupcích. Podstata příkazu na místě a příkazového bloku spočívá v neformálnosti, v rychlosti postihu, v bezprostředním výchovném účinku na pachatele a v neposlední řadě i v souhlasu obviněného s tímto postupem. Souhlasem dává pachatel jasně najevo, že souhlasí s rozhodnutím o jím spáchaném přestupku formou příkazu na místě, a současně že souhlasí se zjištěným stavem a s právní kvalifikací skutku, jakož i s uloženou pokutou včetně její výše. Blok se tedy předává pachateli přestupku bezprostředně po jeho podpisu a projednání spáchaného přestupku na místě. Právní moc bloku nastává okamžikem jeho vydání, jak ostatně uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 – 81: „okamžik vydání rozhodnutí v blokovém řízení a s ním v jedno spadající okamžik nabytí právní moci tohoto rozhodnutí musí být závislý na jednoznačném časovém určení a musí být ve všech případech určován identickým způsobem. Takovým okamžikem je však podle Nejvyššího správního soudu okamžik podpisu pokutového bloku, resp. bloku na pokutu na místě nezaplacenou obviněným z přestupku. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení…“ 33. V nyní řešené věci byl sporný blok žalobcem podepsán, přičemž podpis na bloku nebyl zpochybněn. Okamžik nabytí právní moci předmětného bloku je tudíž postaven najisto. Co se pak týče data spáchání přestupku, které žalobce zpochybňuje, resp. namítá, že jeho absence na bloku způsobuje nezpůsobilost bloku, je třeba připomenout, že datum spáchání přestupku lze určit pomocí jiných skutečností, konkrétně z oznámení o uložení pokuty v příkazním řízení na místě za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích ze dne 27. 6. 2018, č. j. 2018/001562, které je součástí správního spisu. V předmětném oznámení je uvedeno datum spáchání přestupku včetně časového určení a nelze tak učinit jiný závěr, než že ke spáchání přestupku došlo právě dne 27. 6. 2018 v čase 11:02 hodin. Nadto má krajský soud za to, že kolonka 5. bloku nutně nevyžaduje uvádět i datum spáchání skutku, neboť povaha bloku předpokládá, že datum podpisu bloku bude totožné s datem spáchání přestupku.

34. Jak bylo uvedeno výše, zkratkovitost je pro blokové, potažmo příkazní řízení, příznačná. Proto se závěry, které krajský soud předestřel ve vztahu k vymezení data spáchání přestupku, dají použít i na ostatní náležitosti, jejichž neúplnost či nečitelnost žalobce namítá u dalších bloků. Platí, že určitost místa spáchání přestupku je nutno posuzovat individuálně, s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti, resp. na formulaci výroku ve vztahu k individualizaci skutku, což žalovaný v napadeném rozhodnutí učinil. Lze oprávněně očekávat, že uvedené údaje budou čitelné. S ohledem na specifika blokového řízení, kdy k vyplňování požadovaných údajů dochází v improvizovaných a nestandardních podmínkách, ručně, často v emočně vypjatých situacích, je nutno posuzovat shovívavě formální, krasopisnou, případně i pravopisnou stránku věci. S námitkami žalobce co do způsobilosti podkladů se soud s ohledem na citovanou judikaturu i příslušné ustanovení zákona nemohl ztotožnit, když svůj závěr opřel zejména o shora uvedený judikát Nejvyššího správního soudu.

35. Na všech pokutových blocích je přesně a nezaměnitelně označena osoba přestupce (tj. žalobce). Jsou zde uvedeny informace dostačující k nezpochybnitelné identifikaci osoby, která souhlasila s projednáním v blokovém řízení (číslo občanského průkazu, resp. řidičského průkazu, adresa pobytu, datum narození a jméno). Nezanedbatelnou skutečností je pak také samotný podpis osoby, který odvolací orgán posoudil jako totožný na všech výše uvedených pokutových blocích. Na blocích jsou čitelně zaznamenány datum i čas spáchání přestupku, jednoznačně je označeno rovněž místo spáchání přestupku. Z popisu přestupkového jednání u předmětných bloků jednoznačně vyplývá, jakým jednáním žalobce porušil konkrétní a jasně definované ustanovení zákona. Jak již bylo shora ozřejměno, s ohledem na nutnost úsporného vyjadřování nelze nic namítat proti zápisům norem, pokud je lze jako v tomto případě přesně a nezaměnitelně spojit s konkrétním ustanovením zákona, jehož číselné označení blok také obsahuje. Předtištěná podoba bloků dokonce takový způsob označování evidentně předpokládá. Seznatelné jsou i další údaje, tj. SPZ vozidla, místo a doba spáchání přestupku a způsob spáchání. Daný zápis není chybnou právní kvalifikací, ale stručným, přesným a jasným označením konkrétního ustanovení nezaměnitelně a srozumitelně definovaného zákona. To samé lze usoudit o zápisu právní normy obsahující označení přestupku, za který byla pokuta uložena. Kolonka č. 7 obsahuje jasně vyjádřenou výši sankce, a to jak číslicí, tak slovy, přičemž oba údaje spolu korespondují. V kolonkách č. 8–9 je srozumitelně a čitelně vyplněno místo vydání rozhodnutí a dále jsou zde uvedeny veškeré ostatní náležitosti včetně podpisu žalobce a datace rozhodnutí. Jak vyplývá ze správního spisu, žalobce ve všech případech přistoupil na možnost projednání přestupku v blokovém řízení. Pokutu za přestupkové jednání, které mu bylo kladeno za vinu, uhradil a příkazový (pokutový) blok podepsal, aniž by rozporoval některé údaje, které v něm byly uvedeny. Žalobce nenamítal zkratkovitý popis skutku, uvedení místa a času, kdy k jednání došlo či čitelnost a srozumitelnost údajů v bloku uvedeného, ačkoli tak na místě mohl učinit a věc by byla projednána ve správním řízení. K uplatnění takových námitek není ani zapotřebí znalost práva. Žalobce přistoupil na projednání přestupku v blokovém řízení, pokutové bloky stvrdil svým podpisem a akceptoval tak výši uložené pokuty i údaje v nich uvedené.

36. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci není pochyb o způsobilosti přezkoumávaných bloků být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů, neboť spáchané přestupky jsou dostatečně konkrétně vymezeny a vyhovují požadavkům na individualizaci přestupkového jednání. Současně je zřejmé komu, kdy, kde a za jaký přestupek byla ta která pokuta v blokovém řízení uložena. Strohé a zkratkovité údaje na pokutových blocích nelze namítat, pokud jsou tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona, ve kterém je přestupek specifikován a který žalobce porušil. S rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 – 39, na který žalobce v žalobě odkazoval, je soud obeznámen, posuzovaná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení a příkazem na místě mu však v žádném ohledu neodporují.

37. Námitku tvrzenou u bloku C 2142741 o tom, že žalobce, leč telefonoval, vozidlo neřídil, považuje krajský soud za účelovou a zcela irelevantní, neboť ze spisu ani náznakem takové tvrzení nevyplývá. Podpisem pokutového bloku žalobce potvrdil, že s údaji a skutečnostmi zaznamenanými na bloku souhlasí a nemá proti nim výhrad. Svým podpisem tak žalobce vyjádřil souhlas se samotným blokovým řízením (s příkazem na místě), s výší pokuty a jejím zaplacením, ale také s tím, že přestupek je spolehlivě zjištěn.

38. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku dvojího postihu s odkazem na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55. Ze závěrů vyřčených rozšířeným senátem v předmětném rozhodnutí se podává, že „[z]áznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů podle § 123b odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, je ‘trestem ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 věty druhé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“ Současně zde rozšířený senát zdůraznil, že nedochází k porušení zásady ne bis in idem, neboť cílem záznamu bodů je snaha motivovat řidiče k upuštění od dalšího přestupkového jednání. Mezi řízeními existuje dostatečně úzké spojení a sankce ukládaná za přestupek je přímým důsledkem odsouzení. „Tak je tomu i v případě bodového systému, a to jak ve vztahu mezi sankcí za spáchání přestupku nebo trestného činu a udělením bodů, tak i ve vztahu mezi jednotlivým záznamem bodů a dosažením maximálního počtu 12 bodů. K první uvedené rovině zásady ne bis in idem rozšířený senát uvádí, že záznam bodů je natolik spjat se samotným řízením o přestupku, popř. trestném činu, že nelze hovořit o druhém trestu uloženém v jiném řízení. Ostatně i podle rozsudku ESLP ve věci Malige proti Francii je záznam bodů podobný vedlejšímu trestu (bod 39). Pokud jde o druhý rozměr zásady ne bis in idem, tj. o vztah mezi jednotlivým záznamem bodů a dosažením maximálního počtu 12 bodů, žalobce není ve smyslu článku 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě znovu trestán za totéž jednání, za které byl již potrestán dříve. Pozbytím řidičského oprávnění je trestáno opakované páchání přestupků na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, a tedy sankcí sui generis za speciální recidivu se samostatnou skutkovou podstatou, která je vyjádřena v § 123c zákona o silničním provozu. Není tedy dána totožnost skutku, a nejedná se tak o trest za původní (jednotlivá) protispolečenská jednání, a proto ani nemůže jít o opakovaný postih podle článku 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě.“ Ve světle citovaného rozhodnutí rozšířeného senátu tak nelze přistoupit na tvrzení žalobce, že u rozhodujícího posledního záznamu je dána totožnost skutku a lze namítat dvojí postih za protiprávní jednání. Pozbytí řidičského oprávnění představuje negativní důsledek opakujícího se protiprávního a protispolečenského jednání řidiče, u kterého zjevně nezafungoval výchovný a profylaktický efekt bodového záznamu a takový řidič se ani přes hrozbu sankce ztráty řidičského oprávnění nenapravil.

39. Krajský soud uzavírá, že správní orgány v nyní projednávané věci postavily najisto, že namítané pokutové bloky, na jejichž podkladě byly body žalobci zaznamenány, obsahují všechny zákonem stanovené náležitosti. Správní orgány ověřily, že přestupková jednání byla se žalobcem projednána v blokovém řízení na místě ve smyslu § 91 a 92 přestupkového zákona, tato řízení byla pravomocně ukončena řádně a úplně vyplněným pokutovým blokem a žalobce pokutové bloky převzal a vše stvrdil svým podpisem. Námitka žalobce, dle níž se žalovaný dostatečně nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů, jejich kvalitou a zákonem požadovanými náležitostmi, nebyla shledána důvodnou.

V. Závěr a náklady řízení

40. Soud se v dané věci ztotožnil se závěry správních orgánů a uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné. Správní orgány postupovaly v mezích své pravomoci a působnosti. Krajský soud proto žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci a žalobní body II. Vyjádření žalovaného III. Replika žalobce IV. Právní názor soudu V. Závěr a náklady řízení