57 A 42/2018 - 153

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci navrhovatele: CBB PROJEKT s.r.o. se sídlem Trojická 1910/7, Nové Město, Praha 2, zastoupen advokátem Mgr. Ondřejem Trnkou, LL.M., sídlem Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice proti odpůrci: Obec Borek sídlem, Pražská 66, Borek zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Pelikánem, sídlem Újezd 450/40, Praha 1 o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy ve věci – územního plánu Borek ze dne 12. 6. 2017, takto:

Výrok

I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy vydané dne 12. 6. 2017 usnesením zastupitelstva obce Borek č. 178/2017, které nabylo účinnosti dne 11. 7. 2017 nazvané ÚZEMNÍ PLÁN Borek v katastrálním území Borek u Českých Budějovic, se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší v následující části: V čl. 6 nazvaném „ustanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití s určením převažujícího účelu využití (hlavní využití), pokud je možné jej stanovit, přípustného využití těchto ploch, nepřípustného využití, popřípadě podmíněně přípustného využití těchto ploch a stanovení podmínek prostorového uspořádání, včetně základních podmínek ochrany krajinného rázu“ v bodě 6c) nazvaném „Další podmínky využití území“ v rozsahu celého čtvrtého odstavce, který zní „V ochranném pásmu lesa (50 m od okraje lesa), je stanoven odstup nově umísťovaných staveb hlavních nejméně 25 m od okraje lesa v nových zastavitelných plochách a nejméně 15 m od okraje lesa v současně zastavěném území. Ostatní drobné doplňkové stavby mohou být umístěny bezprostředně za oplocení, které musí být minimálně 7 m od okraje lesa, aby byl zabezpečen průjezd lesnické a hasičské techniky. Výjimku tvoří pozemek parc. č. 223/30 v k. ú. Borek u Č. Budějovic, kde postačuje odstup stavby hlavní min. 12 mau pozemků parc. č. 223/31, 223/32 a 223/33 v k. ú. Borek u Č. Budějovic min. 10 m od hranice lesa“, se zamítá.

II. Navrhovatel je povinen odpůrci nahradit náklady řízení v celkové výši 23 506 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce odpůrce.

Odůvodnění

1. Navrhovatel se návrhem domáhá zrušení opatření obecné povahy vydaného dne 12. 6. 2017 usnesením zastupitelstva obce Borek č. 178/2017, které nabylo účinnosti dne 11. 7. 2017, nazvané ÚZEMNÍ PLÁN Borek v katastrálním území Borek u Českých Budějovic, a to v článku 6 nazvaném „Stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití s určením převažujícího účelu využití (hlavní využití), pokud je možné jej stanovit, přípustného využití, nepřípustného využití, popřípadě podmíněně přípustného využití těchto ploch a stanovení podmínek prostorového uspořádání, včetně základních podmínek ochrany krajinného rázu“ a v bodě 6c) nazvaném „Další podmínky využití území“ v rozsahu celého čtvrtého odstavce, který zní „V ochranném pásmu lesa (50 m od okraje lesa), je stanoven odstup nově umísťovaných nejméně 25 m od okraje lese v nových zastavitelných plochách a nejméně 15 m od okraje lesa současně v zastavěném území. Ostatní drobné doplňkové stavby mohou být umístěny bezprostředně za oplocení, které musí být minimálně 7 m od okraje lesa, aby byl zabezpečen průjezd lesnické a hasičské a lesnické techniky. Výjimku tvoří pozemek parc. č. 223/30 v k. ú. Borek u Českých Budějovic, kde postačuje odstup hlavní stavby min. 12 mau pozemků parc. č. 223/31, 223/32 a 223/33 v k. ú. Borek u Českých Budějovic min. 10 m od hranice lesa“.

2. Navrhovatel v návrhu uvádí, že je legitimován k podání návrhu, neboť je vlastníkem pozemku parc. č. 210/6 v k. ú. Borek u Českých Budějovice a dále je vlastníkem pozemku parc. č. 210/39 a 210/45 v k. ú. Borek. Tyto pozemky jsou dotčeny uvedeným opatřením obecné povahy, neboť se nachází v lokalitě označené plocha II. plochy bydlení – bytové domy.

3. Navrhovatel je vlastníkem dotčených pozemků, které jsou ve výkresové části OOP vedeny jako plocha bydlení – bytové domy, pro něž je určeno přípustné využití v bodě 6b) opatření obecné povahy a zároveň se jich přímo dotýká bod 6c) opatření obecné povahy, který významně zasahuje do možností využití dotčených pozemků, a to tak, že reálně znemožňuje umístit na dotčených pozemcích, zejména pak na dotčeném pozemku I. parc. č. 210/6, jakoukoliv stavbu souladnou s přípustným využitím v rámci lokality, jak je stanoveno v bodě 6b) opatření obecné povahy, neboť prostřednictvím stanoveného ochranného pásma v rozsahu nejméně 25 m od okraje lesa v nových zastavitelných plochách a nejméně 15 m od okraje lesa v současně zastavěném území, zkracuje práva navrhovatele tak, jak to předpokládá ustanovení § 101a s.ř.s.

4. Dále navrhovatel v návrhu uvádí, že si podal dne 17. 5. 2017 žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby - bytový dům Arborea II. včetně vodovodní kanalizační, plynové, elektro přípojky oplocení, zpevněné plochy, veřejné osvětlení, retenční nádrž na pozemku parc. č. 210/6, kdy Magistrát města České Budějovice, stavební úřad mu oznámil zahájení územního řízení a následně shledal, že umístění stavby je v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací a vyhovuje požadavkům na výstavbu a vydal proto dne 7. 8. 2017 územní rozhodnutí, které však bylo následně k odvolání odpůrce a dalších účastníků řízení odvolacím správním orgánem – Krajským úřadem Jihočeského kraje zrušeno a vráceno stavebnímu úřadu k novému projednání, a to rozhodnutím ze dne 22. 6. 2018. Důvodem zrušení bylo nesplnění regulativu, které stanovuje přípustnou vzdálenost umísťovaných staveb od hranice pozemku lesa. Krajský úřad Jihočeského kraje uvedl, že přestože s umístěním stavby blíže jak 15 m od hranice lesa souhlasil příslušný dotčený orgán ochrany lesa neznamená to, že se již nemusí přihlížet k požadavkům územního plánu. Z toho je zjevné, že navrhovatel je dotčen na svých právech předmětným regulativem, a to při jeho konkrétní aplikaci v konkrétní věci.

5. Navrhovatel v návrhu uvádí, že opatřením obecné povahy bylo zcela zásadně omezeno jeho vlastnické právo k dotčeným pozemkům, kdy omezení trvá v rozsahu pozemku parc. č. 210/6 v k. ú. Borek u Českých Budějovic, a to bez jakékoliv náhrady a bez existence veřejného zájmu na omezení vlastnického práva.

6. Podle navrhovatele je v současné podobě opatření obecné povahy vnitřně rozporné, kdy výkresová část a textová část opatření obecné povahy jsou v příkrém rozporu. Jestliže výkresová část vymezuje dotčené pozemky jako plochu bydlení – obytné domy, která je zastavitelná a je na ní možno umístit obytné domy, textová část tento charakter dotčených pozemků mění. Aby byla výkresová část souladná s textovou částí, muselo by být ve výkresové části vyznačeno ochranné pásmo, které je v bodě § 6c) odst. 4 textové části OOP, aby bylo zřejmé, jaké plochy jsou zastavitelnými a jaké již ne. Toto vymezení však výkresová část opatření obecné povahy neobsahuje. Přitom výkresová část je svou povahou zvláštní úpravou ve vztahu k obecným pravidlům uvedeným v textové části opatření obecné povahy.

7. Dále navrhovatel odkazuje na algoritmus při přezkumu opatření obecné povahy a na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005 č. j. 1Ao 1/2005-98 a na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2010 č. j. 2Ao 1/2009-74.

8. Navrhovatel uvádí, že napadené opatření obecné povahy zasahuje do jeho vlastnického práva, neboť pozemek par. č. 210/6 v k. ú. Borek sdílí hranici s lesním pozemkem 210/1 v k. ú. Borek, čímž na jeho pozemek dopadají negativní důsledky rozporných pasáží opatření obecné povahy a jeho pozemek se stává v tomto důsledku nezastavitelným. I po oddělení pozemku od lesního pozemku 210/1 v k. ú. Borek (původní stav) je navrhovatel zásadně negativně dotčen opatřením obecné povahy, neboť tento pozemek 210/6 má s lesním pozemkem 210/1 nadále společnou severní hranici v délce přibližně 10 m, což činí ve spojení s napadeným regulativem – celou severní část tohoto pozemku o výměře přibližně 500 m2 nezastavitelnou, tím tedy došlo ke snížení hodnoty dotčených pozemků. Dále navrhovatel poznamenává, že výkresová část zakresluje dotčený pozemek v celé jeho výměře jako pozemek využitelný k umístění bytových domů, proto neměl pochybnost, že nedochází k zásahům do jeho vlastnického práva. V souvislosti s tím zdůrazňuje, že ochranná pásma 25 m a 15 m nejsou ochrannými pásmy stanovenými obecně závazným předpisem, avšak právě pásmy stanovenými jen opatřením obecné povahy.

9. Do nabytí účinnosti opatření obecné povahy byly dotčené pozemky neomezeny jakýmkoliv ochranným pásmem lesních pozemků. V důsledku napadené části opatření obecné povahy se stal tento dotčený pozemek nezastavitelným.

10. Navrhovatel má za to, že od poslední změny územního plánu obce Borek, účinného do 10. 7. 2017, nedošlo k žádným objektivním změnám v dotčené lokalitě, které by vyvolaly potřebu zásadní regulace využitelnosti dotčeného pozemku 210/6 v k. ú. Borek.

11. Z opatření obecné povahy nevyplývá, že by tato změna byla ze strany odpůrce relevantně odůvodněna. Navrhovatel má za to, že opatření obecné povahy musí své adresáty omezovat co nejméně a následek musí být úměrný sledovanému cíli, tyto podmínky však splněny nebyly.

12. Navrhovatel poukazuje na to, že omezení vlastníka pozemku 210/6 v k. ú. Borek vyplývají ze sousedství s lesním pozemkem 210/1, což dostatečným způsobem řeší § 14 odst. 2 lesního zákona, dle něhož příslušný orgán státní správy lesů má možnost posoudit možnost výstavby v konkrétním případě, kdy v lesním zákoně je za tímto účelem stanoveno zákonné ochranné pásmo.

13. Navrhovatel poukazuje na diskriminační charakter napadené části opatření obecné povahy, neboť v bezprostředním sousedství pozemku parc. č. 210/6 se nacházejí pozemky, které napadený bod 6c) textové části opatření obecné povahy vyjímá z povinnosti respektovat tento regulativ, stejně jako po celém obvodu sídla se nacházejí stavby, které byly umístěny do tohoto „ochranného pásma“, a to zjevně na základě výjimky z lesního zákona. Proto navrhovatel napadá proporcionalitu zvoleného řešení a má za to, že i s ohledem na pátý bod algoritmu přezkumu, tak jak jej stanovilo rozhodnutí NSS čj. 1Ao 1/2005-98, opatření obecné povahy neobstojí při posuzování jeho bezvadnosti.

14. Odpůrce navrhoval zamítnutí návrhu. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že navrhovatel nepodal v procesu přípravy územního plánu k návrhu žádné připomínky ani námitky. Proto by se soud neměl námitkami navrhovatele zabývat, přinejmenším jeho námitkami vztahujícími se k hlediskům proporcionality. Odpůrce nesouhlasí s navrhovatelem, že je opatření obecné povahy v napadené části v rozporu s hmotným právem, a že v případě opatření obecné povahy nebyl dodržen princip proporcionality a tedy, že by z těchto důvodů mohl být navrhovatel vydaným opatřením nezákonně zkrácen na svých právech. Opatření obecné povahy je zcela v souladu se zákonem, není nesrozumitelné či vnitřně rozporné a je z něj zcela jasné, jakým způsobem má být pozemek parc. č. 210/6 užíván a nemůže ani navrhovatel namítat, že toto nemohl seznat a vyjádřit se k této otázce v průběhu přípravy a projednávání opatření obecné povahy. Jestliže se územní plán dotkl vlastnických práv navrhovatele, tak zcela legitimním způsobem a v rozsahu, který je územnímu plánu z povahy věci přisouzen právními předpisy. V souvislosti s tím, je odpůrcem poukazováno na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009 č. j. 1Ao 1/2009-120 s tím, že kritéria uvedená v tomto usnesení rozšířeného senátu o oprávněnosti případného zásahu do vlastnických práv navrhovatele na území územním plánem regulovaném, jsou splněna. Není pravdou, že právo navrhovatele pozbylo shodný obsah, jako právo vlastníků pozemků přilehlých. Stejnému omezení jsou vystaveni všichni vlastníci pozemků, jejichž pozemky jsou v ochranném pásmu lesa určeném lesním zákonem anebo ve vzdálenosti od okraje lesa, určené územním plánem. Navrhovatel mohl brojit proti návrhu územního plánu v procesu jeho tvorby, což se však nestalo a tuto skutečnost se nyní snaží zhojit zrušením regulace v plném rozsahu., Tato regulace není však bezúčelná, ani diskriminační či nepřiměřená.

15. Námitka vnitřní rozpornosti územního plánu je nesmyslná. Určení nutné minimální vzdálenosti staveb od okraje lesa pouze upřesňuje omezení, která vyplývají z umístění staveb v ochranném pásmu lesa určeném lesním zákonem, tedy do 50 m od okraje lesa, není v rozporu s žádnou jinou částí územního plánu. Pokud je v grafické části pozemek zakreslen jako zastavitelný, neznamená to, že jeho případné zastavění nemá omezení. Pozemky nacházející se v ochranných pásmech jsou běžně zobrazovány jako zastavitelné, avšak při jejich využití je vždy třeba respektovat omezení plynoucí z příslušných právních předpisů. Nevyplývá z právního předpisu, že by danou regulací bylo vytvářeno jakési nové ochranné pásmo, jak uvádí navrhovatel a zejména z ničeho nevyplývá, že je nutno právě tuto regulaci promítnout do grafické části územního plánu. Rovněž není pravdou, že by předmětná regulace činila pozemek fakticky nezastavitelným. Pozemek je v zásadě nezastavitelný již z důvodu vzdálenosti lesa menší než 50 m a toto ochranné pásmo v grafické části územního plánu je zobrazeno, protože k umístění stavby na takovém pozemku je třeba získat souhlas orgánu státní správy lesů, který z důvodu ochrany lesa nemusí být vždy dán. V souvislosti s tím je připomínáno odpůrcem, že téměř totožné regulaci podléhal předmětný pozemek i před přijetím předmětného opatření obecné povahy.

16. V případě vydání opatření obecné povahy byl dodržen princip proporcionality, neboť omezil své adresáty co nejméně a následek je naprosto úměrný k sledovanému cíli. Opatření obecné povahy je dostatečně odůvodněné a plně srozumitelné, z odůvodnění vyplývá k čemu předmětná regulace slouží a proč byla přijata. Regulace byla přijata s ohledem na požadavek Magistrátu města České Budějovice, odboru ochrany životního prostředí. Ve vyjádření Magistrátu města České Budějovice, odboru ochrany životního prostředí ze dne 9. 7. 2012 k návrhu zadání územního plánu bylo uvedeno, že stavby musí být nejméně 30 m od okraje lesa. Zastupitelstvo obce na zasedání dne 24. 10. 2012 vzalo na vědomí návrh zadání územního plánu v upraveném znění, kde byl upřesněn požadavek na umístění staveb ve vztahu k lesu tak, že v plochách dotčených pozemků určených k plnění funkcí lesa, tj. ve vzdálenosti 50 m od okraje lesa, bude zástavba navržena v dostatečné vzdálenosti od okraje lesa nejméně 30 m. Takto upravený návrh byl zveřejněn, respektive bylo možno se s ním seznámit od 16. 9. 2013. Společné jednání o návrhu se jednalo dne 1. 10. 2013 a bylo možné k návrhu podávat připomínky. Výsledkem dohadovacího řízení s Magistrátem města České Budějovice konaného dne 14. 7. 2015 pak byla formulace textové části územního plánu, že v ochranném pásmu lesa 50 m od okraje lesa je stanoven odstup nově umísťovaných staveb hlavních nejméně 25 m od okraje lesa s tím, že ostatní drobné doplňkové stavby mohou být umístěny bezprostředně za oplocení, které musí být minimálně 7m od okraje lesa, aby byl zabezpečen průjezd lesnické a hasičské techniky. Návrh územního plánu byl veřejně projednán dne 12. 10. 2016. Pozemek parc. č. 210/6 v k. ú. Borek se nachází již v zastavěném území, kdy uvedený pozemek byl původně spojen s pozemky, se kterými nyní sousedí na jihu a kde byla již realizována stavba bytového domu, kdy se počítalo s tím, že na uvedeném pozemku bude už jen plocha užívaná společně s bytovým domem. Navrhovatel ovšem přistoupil k rozdělení původního pozemku a takto vznikl pozemek parc. č. 210/6, který má ovšem pro výstavbu nepříznivé parametry a tím zásadním je jeho bezprostřední blízkost lesa, proto je dle názoru odpůrce pro další výstavbu nevhodný. Toto bylo zřejmé již v době, kdy si navrhovatel pozemek ještě nerozdělený kupoval. V závěru odpůrce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013 sp. zn. 2 Aos 3/2013.

17. Soud se nejprve zabýval otázkou splnění podmínek řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ve smyslu ustanovení § 101a) a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.). Podle § 101a) odst. 1 s.ř.s. návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem. Podle odstavce tři odpůrcem je ten, kdo vydal opatření obecné povahy, jehož zrušení nebo zrušení jeho části je navrhováno. Návrh kromě obecných náležitostí podání ve smyslu odst. 2 tohoto ustanovení musí obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné. Podle odstavce tři při přezkoumání opatření obecné povahy vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy.

18. Aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu vyplývá z jeho tvrzení ohledně porušení hmotně právních či procedurálních právních pravidel při vydávání opatření obecné povahy a zásahem do jeho právní sféry. Aktivní procesní legitimace navrhovatele je tudíž založena na základě jeho tvrzení o dotčení na jeho subjektivních právech opatřením obecné povahy. K tomu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009 čj. 1 Ao 1/2009-120, publ. pod č. 1910/2010 Sb. NSS na www.nssoud.cz. V tomto usnesení byl vysloven závěr, „navrhovatelem v řízení o návrhu na zrušení územního plánu nebo jeho části může být zásadně jen taková osoba, která má přímý a nezprostředkovaný vztah k nějaké části území, které je územním plánem regulováno“. To v konkrétním případě z návrhu navrhovatele vyplývá, neboť se dovolává zásahu do jeho vlastnických práv k pozemkům, které se nachází na území, které je předmětem vydaného opatření obecné povahy. Navrhovatel současně doložil, že je vlastníkem nemovitostí, které se nachází v k. ú. Borek u Českých Budějovic a doložil k tomu LV č. 788 vydané Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice. Navrhovatel byl proto aktivně legitimován k podání návrhu na zrušení předmětného opatření obecné povahy. Soud proto shledal, že navrhovatel splňuje podmínku aktivní žalobní legitimace.

19. Pasivně legitimovaným účastníkem řízení o zrušení opatření obecné povahy je ten, kdo napadené opatření obecné povahy vydal. Odpůrcem v této věci je proto obec Borek, se kterou bylo jednáno a odpůrce zaslal své vyjádření k předmětnému návrhu.

20. V dané věci byly splněny procesní podmínky řízení a soud proto přistoupil k meritornímu posouzení návrhu navrhovatele. Je třeba předeslat, že řízení je ovládáno dispoziční zásadou, přičemž při přezkoumání opatření obecné povahy soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy.

21. Navrhovatel se v návrhu dovolával v rámci vznesených námitek algoritmu soudního přezkumu opatření obecné povahy v pěti krocích, které konkrétně specifikoval. V rámci tohoto přezkumu zdůraznil, že je povinností soudu zkoumat i obsah vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality. K tomu soud poukazuje na skutečnost, že tento postup zcela platil za původního právního stavu před účinností tzv. velké novely s.ř.s., kdy přezkum opatření obecné povahy vykonával Nejvyšší správní soud. Vzhledem k novelizaci § 101d) odst. 1 s.ř.s. již daný algoritmus není plně a bez dalšího krajskými soudy využitelný, k čemuž lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013 čj. 2 Aos 1/2013-138.

22. K žalobcem zmiňované proporcionalitě je třeba uvést, že představuje soulad opatření obecné povahy se zákonem, zda umožňuje dosáhnout sledovaný cíl, zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí, zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným legislativním prostředkem a rovněž, zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně. Touto otázkou se kupříkladu zabýval NSS v rozsudku ze dne 5. 2. 2009 čj. 2 Ao 4/2008-88 a v novější judikatuře se analýzou použití testu proporcionality pro účely poměřování zásahu územního plánu jako opatření obecné povahy do subjektivních práv dotčených vlastníků zabýval i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Ten vymezil několik kritérií, která tvoří aplikovanou podobu tohoto testu: a) zásah má ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod, b) zásah je činěn v nezbytně nutné míře, c) zásah je činěn nešetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, d) zásah je činěn nediskriminačním způsobem, e) zásah je činěn s vyloučením libovůle (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 7. 2009 čj. 1 Ao 1/2009-120). Dále je třeba připomenout rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 9 Ao 2/2009-54, podle nějž je podání námitek či připomínek k územnímu plánu podmínkou pro to, aby se soud následně mohl zabývat námitkou omezení vlastnických a jiných věcných práv spočívající v určení jiného funkčního využití pozemků v novém územním plánu obce.

23. Soudem bylo zjištěno, že je vlastníkem pozemku parc. č. 210/6 v k. ú. Borek u Českých Budějovice, a to na základě kupní smlouvy ze dne 16. 12. 2016, jejíž vklad byl ke dni 20. 3. 2017, který navrhovatel nabyl od společnosti H Agrana. Z uvedeného pak vyplývá, že navrhovatel nemohl uplatnit námitky, jestliže ty bylo možné uplatnit do 7 dnů od veřejného projednání návrhu, tedy od 12. 10. 2016, a to do dne 19. 10. 2016.

24. Soud předesílá, že je vázán při přezkumu opatření obecné povahy skutkovým a právním stavem ke dni vydání opatření obecné povahy, tedy ke dni 12. 6. 2017, rovněž tak rozsahem a důvody návrhu, proto se nemohl při přezkoumání opatření obecné povahy zohlednit pozemek parc. č. 210/46 v k. ú. Borek, který byl oddělen až po účinnosti územního plánu.

25. Navrhovatel namítá, že opatření obecné povahy je vnitřně rozporné, neboť textová část a výkresová část je v rozporu, kdy dle výkresové části jde o plochu bydlení a textová část tuto výkresovou část mění.

26. Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 8. 1. 2010, čj. 2 Ao 1/2009-74, dovodil, že textová a grafická část „územně plánovací dokumentace musí být ve vzájemném souladu; grafická část je totiž zobrazením části textové v mapových podkladech.“ Rozpor mezi těmito částmi přitom zakládá nejistotu budoucích vztahů, jelikož „[ú]zemní plánování vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. Změna, která není jednoznačná, tyto cíle plnit nemůže.“ V tehdy posuzované věci přitom Nejvyšší správní soud spatřoval nejasnost a nesrozumitelnost změny části územního plánu v tom, že její textová i grafická část odlišně vymezovaly pozemky, jichž se změna týkala; z tohoto důvodu jmenovaný soud přistoupil ke zrušení tehdy přezkoumávaného opatření obecné povahy. Zároveň Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že zkoumání „hledisek proporcionality zásahu do vlastnického práva v daném případě již nepřichází v úvahu, neboť pro rozpor mezi textovou a grafickou částí územně plánovací dokumentace nelze postavit najisto, jakému zásahu byla navrhovatelka vystavena. Nelze proto spekulovat, jak závažným zásahem do vlastnického práva by tato změna byla a jaký by byl výsledek vážení zájmů vlastnických a zájmů na rozvoji území.“ Lze tedy shrnout, že rozpor mezi textovou a grafickou částí územně plánovací dokumentace spočívající v odlišném vymezení pozemků, jichž se tato dokumentace týká, představuje závažnou vadu, která v případě přezkumu zakládá důvod k jejímu zrušení (srov. též navrhovatelem citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 5 Ao 3/2007-118).

27. V daném případě navrhovatel nebrojí proti postupu odpůrce při projednávání územního plánu, poukazuje však na rozpornost jednotlivých částí územního plánu mezi sebou, zejména poukazuje na rozpor v textové a výkresové části, kdy dle výkresové části se jedná ohledně pozemku parc. č. 210/6 v k. ú. Borek o plochu bydlení, přičemž textová část tuto výkresovou část mění, jestliže je přijato opatření, které je uvedeno v bodě 6c) v odst. 4 textové části opatření obecné povahy, kde je stanoven mimo jiné odstup nejméně 15 od okraje lesa v současně zastavěném území. Soud uvádí, že část grafická, rovněž část textová se spolu vzájemně doplňují a nelze tedy v daném případě konstatovat, že výkresová část mění textovou část, jestliže ji pouze doplňuje, kdy stanoví odstup staveb od okraje lesa. Soud poukazuje v souvislosti s tím na to, že pokud je v grafické části pozemek zakreslen jako zastavitelný, neznamená to, že jeho zastavění nemůže být omezeno. Soud proto má za to, že v tomto ohledu je územní plán zcela jasný a srozumitelný, že zcela jasně byl vymezen rozsah řešeného území a je zcela jednoznačně stanoveno v textové části, kterého území se uvedené opatření dotýká. Soud poznamená, že je zcela nerozhodné, jak byl aplikován územní plán v řízení o umístění stavby.

28. Navrhovatel namítá proporcionalitu zásahu, neboť do nabytí účinnosti opatření obecné povahy byly dotčené pozemky neomezeny jakýmkoliv ochranným pásmem lesních pozemků, tak jak je nyní stanoveno, kdy jejich stavební využití odpovídalo ostatním pozemkům ležícím v dotčené lokalitě, kdy dotčený pozemek se stal v důsledku přijetí napadeného opatření obecné povahy nezastavitelným. Soud uvádí, že územní plán platný před předmětným opatřením obecné povahy, a to územní plán schválený zastupitelstvem obce dne 19. 5. 1999, ve své textové části stanovil v článku 5.2, že objekty bydlení budou umístěny v minimální vzdálenosti 20 m od okraje lesa. Jedná se tedy o požadavek téměř shodný se současným, který stavební záměry na pozemku parc. č. 210/6 ve smyslu tvrzení navrhovatele omezoval stejně jako současný územní plán. Naopak současný požadavek je mírnější pro navrhovatele než stanovil předchozí územní plán.

29. Jak bylo již uvedeno shora, navrhovatel nabyl předmětný pozemek 210/6 v k. ú. Borek poté, co již nemohl uplatnit námitky k územnímu plánu, proto se soud musel zabývat námitkou proporcionality ohledně omezení vlastnických a jiných věcných práv. Soud poznamenává, že předchozí vlastník pozemku mohl rovněž pro předmětný pozemek uplatnit v procesu jeho tvorby připomínky či námitky, což se ovšem nestalo.

30. K proporcionalitě soud uvádí, že představuje soulad opatření obecné povahy se zákonem, zda umožňuje dosáhnout sledovaný cíl, zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zejména zda opatření obecné povahy přiměřeně zasahuje do subjektivních práv dotčených vlastníků (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 7. 2009 č. j. 1Ao 1/2009- 120).

31. Tato kritéria byla v tomto v případě splněna, jestliže právo navrhovatele je zcela shodného obsahu, jako jsou práva vlastníků pozemků přilehlých, neboť uvedený regulativ zasahuje všechny vlastníky pozemků v blízkosti lesa, neboť tomuto omezení jsou vystaveni všichni vlastníci pozemků, jejichž pozemky jsou v tzv. ochranném pásmu lesa určené lesním zákonem a nebo ve vzdálenosti od okraje lesa určené územním plánem, vyjma těch, u nichž byly v průběhu pořizování územního plánu dohodnuty na základě místních podmínek specifické regulace.

32. Soud má za to, že uvedená regulace není diskriminační či nepřiměřená, jde o regulaci obvyklou, která se uplatňuje v územních plánech. V daném případě byl uvedený regulativ přijat na základě požadavku odboru životního prostředí Magistrátu města České Budějovice, který požadoval dokonce odstup 30 m od hranice lesa, kdy na základě dohodovacího řízení byla pak stanovena hranice od kraje lesa jiná.

33. Nedůvodná je námitka ohledně vnitřní rozpornosti územního plánu, neboť v daném případě textová část pouze doplňuje část výkresovou, což je i v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 9Ao 2/2009-54, dle něhož územní plán má dle zákona 2 části a to textovou a grafickou, přičemž se obě navzájem doplňují a žádné z nich se nedá přiznat větší význam. Požadavek navrhovatele, aby uvedené omezení bylo zakresleno v části grafické, je zcela neoprávněné, neboť tato povinnost nevyplývá z žádného právního předpisu.

34. Vlastnické právo navrhovatele nepozbylo shodný obsah jako právo vlastníků přilehlých pozemků, neboť tomuto omezení jsou vystaveni všichni vlastníci pozemků v okraji lesa v obci Borek. Proto nejde ani o zásah, který by byl činěn diskriminačním způsobem. Rovněž tak je zásah činěn v nezbytně nutné míře a je činěn i nejšetrnějším způsobem vedoucím k zamýšlenému cíli.

35. K námitce ohledně definice okraje lesa, soud uvádí, že okrajem lesa se rozumí místo přechodu mezi kategoriemi les – lesní porosty a les, nebo les – bezlesí. V daném případě územní plán počítá ochranné pásmo od okraje lesa. Dikce územního plánu vychází zjevně z § 14 odst. 2 lesního zákona, podle kterého platí, že dotýká-li se řízení podle zvláštních předpisů zájmů chráněných tímto zákonem, rozhodne stavební úřad nebo jiný orgán státní správy jen se souhlasem příslušného orgánu státní správy lesů, který může svůj souhlas vázat na splnění podmínek. Tohoto souhlasu je třeba i k dotčení pozemků do vzdálenosti 50 m od okraje lesa. Pojem les je pro účely lesního zákona vymezen v § 2 písm. a) lesního zákona tak, že lesem se rozumí lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkce lesa. Pojem les v uvedeném smyslu v sobě zahrnuje jak složku porostovou (lesní stromy, keře a jejich prostředí), tak i složku pozemkovou (pozemek, na němž se nachází porost). Tyto složky patří neoddělitelně k sobě. Pokud by se například souvislý lesní porost nacházel na pozemku, který není určen k plnění funkcí lesa, pak by se v právním slova smyslu nejednalo o les. Jinými slovy řečeno, pojem les je třeba chápat jako jednotu lesního porostu a pozemku, určeného k plnění funkcí lesa, na kterém se tento porost nachází. Pojem okraj lesa je třeba chápat stejně jako hranice pozemku určeného k plnění funkcí lesa. Podle soudu byl tedy způsob stanovení ochranného pásma v územním plánu stanoven správně v souladu s § 2 písm. a) lesního zákona.

36. Výklad navrhovatele nedává smyslu, neboť ochranné pásmo, které by se počítalo až od lesního porostu by se v průběhu času měnilo, jak by dorůstaly nové stromy, nebo naopak by se kácely. Stanovení přesné hranice by podle navrhovatelem uvedeného kritéria nebylo nikdy jednoznačně přesné a způsobovalo by značné potíže při řešení jednotlivých požadavků v území. Soud proto neshledal námitku ve stanovení ochranného pásma v územním plánu za důvodnou, jestliže regulativ stanoví ve vzdálenosti 25 m od okraje lesa případně 15 m od okraje lesa, respektive od hranice pozemku určeného k plnění funkcí lesa, kdy oba tyto pojmy jsou obsahově totožné. K námitce ohledně definice okraje lesa soud uvádí, že i z grafické části územního plánu bylo možné zjistit, kde se okraj lesa nachází, protože je v ní vyznačeno zákonné pásmo lesa 50 m od okraje lesa dle zákona o lesích.

37. Soud proto uzavřel, že vlastnické právo nebylo narušeno, neboť navrhovatel si musel být vědom v době nabytí vlastnického práva k pozemku parcelního čísla 210/6, že dle účinného územního plánu a z důvodu, že je pozemek v bezprostřednosti blízkosti lesa, je zde dáno omezení zastavitelnosti. Soud proto uzavřel, že opatření obecné povahy není vnitřně rozporné či nesrozumitelné, je z něj jasné jakým způsobem má být pozemek parc. č. 210/6 užíván. Je z něho zřejmé, jakým způsobem se regulace dotýká jeho pozemku. Regulace uvedená v textové části se v grafické části uvádět nemusí. V případě, že by veškeré textové části se promítly do části grafické, mohla by být tak grafická část naprosto nepřehledná.

38. Určení minimální vzdálenosti staveb od okraje lesa jen upřesňuje omezení, která vyplývají ze zákona o lesích, kde je zakotveno, že do 50 metrů od okraje lesa lze umísťovat stavby. Opětovně soud poukazuje na to, že jestliže je v grafické části pozemek zakreslen jako zastavitelný, neznamená to, že jeho případné zastavení nemůže být omezeno. Regulací nebylo vytvářeno jakési nové ochranné pásmo, jak je tvrzeno navrhovatelem, předmětná regulace netvoří pozemek nezastavitelným. Soud poznamenává, že téměř totožné regulaci podléhal předmětný pozemek i před přijetím předmětného opatření obecné povahy.

39. Návrh na ohledně ohledání pozemkové parcely č. 210/46 v k. ú. Borek, zda se na uvedeném pozemku les nachází či nikoliv, soud jako nadbytečný zamítl, neboť tento pozemek je při přezkumu předmětného opatření obecné povahy zcela nerozhodný, jestliže tento pozemek byl oddělen až po účinnosti územního plánu.

40. Rovněž zcela nedůvodným soud shledal návrh účastníků na výslech pracovníků Magistrátu města České Budějovice a to pracovnice stavebního úřadu Z. M., S. M., neboť když řízení o vydání územního rozhodnutí nesouvisí s předmětným návrhem a je zcela nerozhodné stanovisko těchto pracovníků k uvedenému řízení. Návrh na provedení důkazu návrhem na opravu chyby a čestnými prohlášeními byl zamítnut pro nevýznamnost.

41. Soud má za to, že v případě vydání opatření obecné povahy byl dodržen princip proporcionality, kdy bylo dosaženo vydáním předmětného opatření sledovaného cíle, a to zájem na ochraně lesních ploch, kdy s ohledem i na obsah lesního zákona toto opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně, opatření obecné povahy je řádně odůvodněné a srozumitelné a je z něho jasně patrno k čemu předmětná regulace slouží. Veškerá dokumentace byla zpracována v souladu s požadavky vyplývajícími ze stavebního zákona a ostatních právních předpisů.

42. Soud proto návrh navrhovatele jako nedůvodný zamítl podle § 101d odst. 2 s.ř.s.

43. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému odpůrci náklady řízení vznikly, kdy byly jím vynaloženy náklady nad rámec jeho běžné činnosti s ohledem na velikost obce a na jeho obsazení. Náklady řízení představují 5 úkonů právní pomoci po 3 100 Kč, 5x režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300 Kč, celkem 1 500 Kč a náhradu cestovních výdajů a to cestu na soudní jednání dne 20. 3. 2019 a cestu na soudní jednání dne 25. 3. 2019 a zpět v celkové výši 1 600 Kč, a to včetně náhrady za promeškaný čas při cestě 8 půlhodin po 100 Kč, kdy právní zástupce odpůrce je plátcem DPH, které představuje částku 4 906 Kč, celkem tedy náklady řízení činí částku 23 506 Kč, kdy je povinností navrhovatele, aby uvedenou částku 23 506 Kč nahradil odpůrci do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

44. Námitku navrhovatele o podjatosti soudkyně JUDr. Marie Trnkové soud neshledal důvodnou, neboť dle jejího vyjádření navrhovatele nezná, nemá k němu ani k projednávané věci žádný vztah, jde pouze o shodu jejího příjmení s příjmením právního zástupce navrhovatele. Proto bylo soudem postupováno dle § 8 odst. 6 s.ř.s.

Poučení