57 A 49/2011 - 53

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Daňkové a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla v právní věci žalobce B.M., proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Plzni, se sídlem Radobyčická 12, Plzeň, za účasti osoby zúčastněné na řízení L.H., v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2011, čj. ZKI-O-18/124/2011 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2011, čj. ZKI-O-18/124/2011 (dále jen napadené rozhodnutí), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrálního pracoviště Sušice (dále jen katastrální úřad) ze dne 17. 3. 2011, čj. OR-139/2010-431 (dále jen rozhodnutí katastrálního úřadu), kterým nebylo vyhověno námitce žalobce vznesené proti obsahu obnoveného katastrálního operátu.

II. Právní úprava

2. V dané právní věci se jedná o problematiku upravenou v zákoně č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), (dále jen katastrální zákon) a ve vyhlášce č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), (dále jen katastrální vyhláška). Není- li v katastrálním zákoně stanoveno jinak, platí pro rozhodování podle katastrálního zákona ve smyslu jeho § 27a zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád). Citována je vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen vyhláška o obecných požadavcích na využívání území) a zákon č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení, (dále jen katastrální zákon č. 177/1927 Sb.).

III. Důvody žaloby

3. Katastrální úřad odmítl v rámci přechodu na digitalizaci katastrálního operátu opravit žalobcem zjištěnou chybu způsobenou při dodatečném vytýčení hranice mezi pozemkovými parcelami č. 493 a č. 492 v katastrálním území Sušice nad Otavou.

4. Dle žalobce byl porušen katastrální zákon, § 5 katastrální vyhlášky a správní řád v níže popsaných ustanoveních, čímž bylo žalobci odepřeno právo na přiznání té části pozemku jeho nemovitosti, která se v minulosti nazývala „zákrab“ a představuje přesah krovu od obvodové zdi. Uvedená chyba byla způsobena v roce 1959 porušením měřického operátu A katastrálního zákona č. 177/1927 Sb. a žalobce o ní neměl tušení. Zjistil ji až díky přechodu na digitalizaci katastrálního operátu. Neodstraněním této chyby a neřešením námitky žalobce, jak je jím požadována ve spisech, se žalobce cítí být krácen na svých právech, ne co do rozměru pozemku, ale z pohledu jeho významu. Pro zjištění skutkového a právního stavu je nutné vzít v potaz kompletní spis. Vady jsou i v řízení.

5. Prvoinstanční i odvolací rozhodnutí neřeší námitky ve smyslu žalobcova požadavku, ale pouze odkazují na předchozí stav bez doložení průkazných důkazů o správnosti a nespornosti původního šetření. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se sice v prvém odstavci cituje žalobcova námitka, že vytýčení hranice pouze ke zdi budovy je chybné, a že žalobce považuje za správné vytýčení hranice až po konec střešní konstrukce a toto tvrzení opírá o plán stavby z roku 1908, který půdorysem jednoznačně prokazuje, že konec parcelního čísla je dán krovem. Dle žalobce však plán prokazuje i jiná dříve uvedená fakta k tomuto tvrzení. Tyto skutečnosti však nebyly náležitě posouzeny, jsou zamítnuty, a to i přes uvedení znění § 27 písm. k) katastrálního zákona, že budovou je nadzemní stavba, která je prostorově soustředěna a navenek uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí, tedy včetně střešní konstrukce. Nerespektování tohoto znění je porušením uvedeného ustanovení katastrálního zákona.

6. V druhém odstavci odůvodnění se tvrdí, že žádný z účastníků nevyužil možnosti se seznámit s podklady pro rozhodnutí. Zápis z 28. 2. 2011 však prokazuje, že toto tvrzení není pravdivé. Součástí jednání bylo i předání písemného stanoviska, které se uvádí ve čtvrtém odstavci jako následně dodané. Ve třetím odstavci se konstatuje, že se námitce nevyhovělo a potvrzuje se původní hranice dle náčrtu č. 135, přičemž chybí požadované zdůvodnění správnosti vytýčení této hranice, tedy obhájení tvrzení o nespornosti vyšetření držby. Viz později vysvětlený měřický operát. V dalších odstavcích se posuzuje oprávněnost podání odvolání. Dále se údajně prošetřil, ovšem bez prokázání, postup katastrálního úřadu v řízení o námitkách vůči operátu, přičemž chybí náležité zdůvodnění oprávněnosti zamítnutí. Dle žalobce byl porušen § 68 odst. 3 správního řádu, neboť v odůvodnění se uvedou úvahy, kterými se úřad řídil k prokázání správnosti původního vytýčení. Toto se nestalo. Dále žalobce namítal shodně, jako v odvolání, porušení § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu.

7. Předposlední strana odůvodnění napadeného rozhodnutí irelevantně vysvětluje přepracování operátu, přičemž k obhájení správnosti slouží jen změna z analogu na digitální katastrální mapu, ale neřeší se námitka žalobce z pohledu jejího původního vytýčení, a z pohledu, co ukládá katastrální zákon v § 7, podle něhož katastrální úřad reviduje soulad údajů katastru se skutečným stavem v terénu. Revizi údajů katastru vyhlašuje příslušný katastrální úřad podle potřeby zajištění souladu údajů katastru s jejich skutečným stavem v terénu a provádí ji za součinnosti obcí, státních orgánů a za účasti pozvaných vlastníků a jiných oprávněných nebo jejich zástupců. Zjistí-li nesoulad v údajích katastru, projedná způsob odstranění. Dle žalobce je tedy náprava možná, a to opravou chyb v operátu podle § 8 katastrálního zákona, podle něhož na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Při evidentním nároku jde o porušení zákona. Zjišťování průběhu hranic uvádí § 14 katastrálního zákona, podle něhož zjišťování průběhu hranic pro obnovu katastrálního operátu novým mapováním podle skutečného stavu v terénu je zjišťování průběhu hranic územních správních jednotek, hranic katastrálních území, hranic pozemků a vnějšího obvodu staveb. Opět neuplatnění zákona.

8. Na poslední straně odůvodnění napadeného rozhodnutí je porušen § 27 písm. k) katastrálního zákona, kdy se absurdním způsobem odděluje definice budovy jako stavby a nemovitosti od evidence nemovitosti. Dále se cituje § 5 odst. 1 katastrální vyhlášky, přičemž je zcela mylně vyloženo znění textu průmět vnějšího obvodu budovy (tedy ne jen stěny), který odpovídá průniku vnějšího obvodu budovy (ne jen stěny) s terénem. Toto je evidentní porušení katastrální vyhlášky.

9. V té souvislosti žalobce zmínil rozsudek Krajského soudu v Plzni čj. 30Ca 121/2002, který se na str. 13 vyjádřil k nedotknutelnosti sousední hranice. Pokud stavební zákon hovoří o zřízení stavby na pozemku, nelze tuto dikci zákona zužovat na to, že stavba je zřízena přímo fyzicky na pozemku samém (tj. na povrchu pozemku), ale je nutné ji vykládat tak, že nesmí být zasahováno do vlastnického práva vlastníka pozemku, které se nevztahuje jen k pozemku samému, ale i k prostoru nad ním. Jiný výklad by vedl k absurdním závěrům. Dle žalobce, pokud tento právní názor soudu uplatníme v celém rozsahu, tedy i obráceně, potom je absurdní obhajovat jako správné dodatečné vytýčení hranice v rozporu s plánem stavby (tedy s tehdejší dokumentací), kdy žalobci byla přiznána nemovitost jen ke zdi a střešní konstrukce je již součástí sousedovy nemovitosti. Podle § 23 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území se stavby umisťují tak, aby stavba ani její část nepřesahovala na sousední pozemek. I tato skutečnost prokazuje chybný výklad katastrálního úřadu. Uvedená pravidla platila i dříve a vyplývají z vlastnických práv, kdy se hranice nemovitosti posuzovala jako kolmice. Katastrální zákon č. 177/1928 Sb., operát měřický A, dle kterého vznikl náčrt č. 135, označuje budovy půdorysem. Zásah do sousedního vzduchového prostoru byl možný jen na podkladě sepsání služebnosti. I přesah větví stromů byl a stále je nepřípustný (viz odkaz na správní spis a knihu „Sousedská práva“).

10. V závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí se dle žalobce nepřípustně manipuluje s jeho neúčastí na vytýčení, přičemž pochybení pracovníka se nepřipouští a oprávněná náprava odmítá. Žalobce čestně prohlásil, že o vytyčování pozemku netušil a je tak absurdní mu vytýkat, že tehdy svého práva nevyužil, ač již školákem nebyl (v roce 1959 mu bylo 17 let). Zdůraznil, že podpis polovičního vlastníka je právně nedostatečný a odkázal na § 39 občanského zákoníku.

11. Pokud se uvádí, že se pozemkem rozumí část zemského povrchu a ta se měří plošně, pak tato skutečnost nemůže vyloučit fakt, že pozemek a jeho využití má třetí rozměr. Tato skutečnost je rozhodující pro celou žalobu (odkaz na citaci z právní knihy, kterou ve spise uvádím).

IV. Vyjádření žalovaného

12. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že napadené rozhodnutí není nezákonné a odvolací řízení netrpělo vadami, které by měly vliv na jeho zákonnost. Konstatoval, že jsou žalobní body částečně totožné s odvolacími námitkami, s nimiž se vypořádal v napadeném rozhodnutí.

13. Dle žalovaného bylo při mapování v katastrálním území Sušice nad Otavou v roce 1959 postupováno podle katastrálního zákona č. 177/1927 Sb. a Instrukce A. Žalobce přesně nespecifikuje, v čem byl porušen katastrální zákon, katastrální vyhláška a správní řád. Pouze dává do souvislosti obecné porušení těchto předpisů s tím, že jeho námitce nebylo vyhověno.

14. Žalovaný v odvolacím řízení prošetřil postup při mapování v roce 1959 a jeho soulad s tehdy platnými právními předpisy, neboť výsledky tohoto mapování byly podkladem pro zákres dotčených parcel v analogové mapě, ze které katastrální úřad vycházel při obnově katastrálního operátu přepracováním v roce 2010, a došel k závěru, že toto mapování proběhlo v souladu s tehdy platnými právními předpisy. Z plánu budovy z roku 1908 nevyplývá ani jinak nebylo doloženo, že jde o atypickou budovu, u níž by se měl uplatnit způsob evidování v katastru popsaný v § 5 odst. 1 písm. b) katastrální vyhlášky, tzn. pro netypické budovy jako svislý průmět vnějšího obvodu budovy na terén (namísto průniku vnějšího obvodu budovy s terénem). Pro rozhodnutí o správnosti zákresu dotčené hranice v digitální katastrální mapě (dále jen DKM) bylo podstatné posouzení jejího geometrického určení, zda nebylo změněno nad rámec přípustných odchylek. Žalovaný prošetřením zákresu hranice v DKM mezi stavebními pozemky č. 492 a č. 493 zjistil, že zákres v obnovené mapě odpovídá stavu vyšetřenému a zaměřenému při mapování v roce 1959, podle kterého byl veden zákres v analogové mapě katastru nemovitostí platné před obnovou operátu přepracováním. Tato skutečnost je patrná porovnáním zákresu na mapě před obnovou operátu a po provedené obnově. Rovněž výměry obou parcel vypočtené před a po obnově nebyly změněny, tudíž je zřejmé, že nedošlo ke změně a byla potvrzena správnost geometrického určení předmětné hranice. Postup při mapování v letech 1959-61 (včetně reambulace v roce 1966), v rámci kterého probíhalo i zjišťování hranic, je podrobně popsán na str. 3 v odst. 4 a na str. 4 v odst. 1 napadeného rozhodnutí a následně jsou popsány skutečnosti, jimiž je zdůvodněno nevyhovění námitce žalobce a ponechání zákresu v DKM dle výsledků obnovy katastrálního operátu přepracováním.

15. V odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 5 v odst. 3 žalovaný popsal postup katastrálního úřadu v případě obnovy katastrálního operátu dle platné právní úpravy, podle kterého postupoval i katastrální úřad, s akcentem na obnovu operátu přepracováním, neboť o tu se v řešeném případě jednalo. Vzhledem k tomu, že při obnově operátu přepracováním nedochází k měření v terénu a souřadnice lomových bodů hranic parcel, parcel zjednodušené evidence, souřadnice lomových bodů obvodů budov a vodních děl a souřadnice lomových bodů dalších prvků polohopisu se dle § 63 odst. 9 katastrální vyhlášky vypočtou z výsledků dřívějšího geodetického nebo fotogrammetrického určení polohopisu v celonárodním souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (dále jen S-JTSK) nebo v původním souřadnicovém systému, ve kterém bylo provedeno číselné zaměření přepracovávané katastrální mapy, nebo z výsledků měření dokumentovaných v záznamech podrobného měření změn v místním souřadnicovém systému, byla podkladem pro tvorbu DKM mapa 1:1000, která vznikla mapováním v letech 1956-61 prováděným podle Instrukce A a byla reambulována v roce 1966. Správnost a obsah podkladů z tohoto mapování pak žalovaný hodnotil z pohledu tehdy platných předpisů (katastrálního zákona č. 177/1928 Sb.) a došel k závěru, že byly vypracovány v souladu s tehdy platnými právními předpisy. Odkaz na § 7, § 8 a § 14 katastrálního zákona je neopodstatněný, neboť v řízení o námitkách se postupuje podle § 16 katastrálního zákona a ke zjišťování průběhu hranic v případě tvorby DKM přepracováním vůbec nedochází.

16. Argument ohledně § 27 písm. k) katastrálního zákona považoval žalovaný za bezpředmětný, neboť se zde jedná pouze o definici budovy, nikoli o způsob jejího evidování. Způsob evidování budov v katastru popisuje § 5 odst. 1 písm. b) katastrální vyhlášky jako průmět vnějšího obvodu budovy, který odpovídá průniku vnějšího obvodu budovy s terénem nebo u netypických budov svislému průmětu vnějšího obvodu budovy na terén. Jelikož z přiloženého plánu budovy z roku 1908 nevyplývá ani jinak nebylo doloženo, že jde o budovu atypickou, nelze použitý způsob určení vnějšího obvodu budovy průnikem zdiva s terénem považovat za chybný. Dle žalovaného nedošlo k porušení citovaných právních ustanovení.

17. K námitce podpisu pouze polovičního vlastníka dotčených nemovitostí žalovaný uvedl, že hranice mezi parcelami byla vyšetřena jako nesporná a samotné zjišťování hranic proběhlo podle tehdy platných předpisů (katastrálního zákona č. 177/1927 Sb.), kde se v § 9 odst. 3 uvádí: Nepřijdou-li držitelé pozemků ani jejich zmocněnci k jednání, nebude to na překážku, aby se řízení provedlo; za ně podají potřebná vysvětlení přítomní držitelé sousedních pozemků nebo důvěrníci. Nové řízení na žádost nedostavivších se držitelů může býti zavedeno jen na jejich útraty. To, že tohoto práva nevyužil žalobce, který byl v té době podílovým spoluvlastníkem stavební parcely č. 493 na základě usnesení o dědictví D 125/51 z roku 1951, nelze tudíž považovat za závadu. Odkaz na § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který stanoví, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům, je zcela irelevantní, neboť zjišťování průběhu hranic při mapování v roce 1959 proběhlo zcela v souladu s tehdy platnými právními předpisy, zákon neobcházelo ani se nepříčilo dobrým mravům a je tedy platné.

V. Replika žalobce

18. Dle žalobce je v žalobě uvedeno přesné porušení katastrálního zákona, jak původního, tak současného, vyhlášky i správního řádu a označena konkrétních ustanovení. Obvod budovy je termín daný katastrálním zákonem a nesouvisí s obvodem zdí. V odstavci 2 vyjádření se cituje, a tedy přiznává, že žalobce porušení správního řádu uvádí zcela konkrétně. V odstavci 3 se citují ustanovení katastrálního zákona, která žalovaný ignoruje, přičemž uvádí § 16 pro tvorbu DKM. Námitka dle tohoto ustanovení byla jen podkladem pro řešení podle žalobcem uvedených ustanovení, jak ukládá zákon. Text vyhlášky je jasný a zjišťování, je-li stavba žalobce atypickou, je neopodstatněné. Cílem zjišťování je pouze důvod, aby bylo možné požadavek zamítnout. Není úkolem žalobce vysvětlovat pojmy průmět a průnik budovy s terénem. Úkon odporující zákonu lze napravit. S ohledem na nepromlčitelnost vlastnictví a znění zákona chybí pouze zodpovědný přístup. Žalovaný nic neosvědčil, důkazní prostředky nepředložil a frázemi nemohl nic vyvrátit.

VI. Vyjádření účastníků při jednání soudu

19. Žalobce doplnil, že byla předmětná hranice mezi pozemky zaměřena ortogonální metodou polním náčrtem č.

135. Jelikož ortogonální je kolmý a zákon jasně ukládal, jak v té době zobrazovat půdorysy staveb, jednalo se o plošné měření naprosto nesprávným způsobem. Dnešní zákon nahrazuje ortogonální pojmem průmět, což je zobrazení geometrického útvaru na rovině. Dle prováděcí vyhlášky se zaměřuje obvod budovy. Kdyby tomu bylo jinak, bylo by to v rozporu s právním řádem České republiky. Odporovalo by to občanskému zákoníku, ustanovením o vlastnictví, jakož i stavebnímu zákonu, kde se ve vyhlášce jasně uvádí, že stavba nebo její část nesmí přesahovat do sousedního pozemku. Dále žalobce uvedl, že jej udivuje, že se v napadeném rozhodnutí orgán státní správy odvolává na potvrzení správnosti hranice vlastníky, což považuje za naprostý nesmysl. Zodpovědnost za zaměření nese ten, kdo jej provádí, nikoliv vlastník. Při reambulanci, což je aktualizace mapy, dle slovníku znovu zaměření, úřad ponechal stav tak, jak jej původně zaměřil, a na který se odvolává jako na nesporně správný. Dle žalobce je to naprosto špatně, naprosto vadné zaměření.

20. Žalovaný zdůraznil, že se jedná o řízení o námitce podle § 16 odst. 3 katastrálního zákona, které bylo zahájeno na základě námitky vznesené žalobcem v rámci obnovy katastrálního operátu přepracováním v katastrálním území Sušice nad Otavou. V rámci této obnovy dochází pouze k převodu do té doby platné katastrální mapy z analogové podoby do podoby digitální s tím, že jsou využívány výsledky předchozích zeměměřických činností, v tomto případě výsledky mapování provedeného podle Instrukce A v roce 1959. Výsledkům tohoto mapování odpovídala jak mapa před obnovou operátu přepracováním, tak digitální katastrální mapa vzniklá obnovou. Podstatné je, zda bylo dodrženo geometrické zaměření pozemku, tzn. jeho tvar a rozměry určené původním výsledkem zeměměřické činnosti, v tomto případě dané polním náčrtem č. 135, který je součástí elaborátu k mapování z roku 1959, a těmto výsledkům přesně odpovídá stav hranice v digitální katastrální mapě. Na základě této skutečnosti není dán žádný důvod pro opravu chyby v katastrálním operátu.

21. S ohledem na vyjádření žalovaného žalobce považoval za potřebné dodat, že se úřad odvolává na § 16 o přeměně operátu na digitální operát. Dle žalobce však toto není předmětem tohoto soudního řízení. Předmětem je námitka, kterou katastrální úřad neřeší. Tato námitka se opírá kromě jiného i o § 8 katastrálního zákona, kde se říká, že na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje v katastru, které vznikly zřejmým omylem. Proto jsme tady a to požaduji.

22. Na závěr jednání soudu žalobce navrhoval zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí katastrálního úřadu s tím, že v odůvodnění očekává výklad, správný výklad odůvodnění tohoto zrušení, tj. že nebylo zaměřováno dle zákona a nebyl vzat v úvahu obvod budovy, jak ukládají vyhlášky a zákon. Žalovaný trval na zamítnutí žaloby s tím, že veškeré relevantní podklady založené na katastrálním úřadu svědčí o správnosti zobrazení průběhu vlastnické hranice mezi pozemky p.č. 493 a 492 v k.ú. Sušice nad Otavou.

VII. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení

23. Osoba zúčastněná na řízení nevyužila práva se k věci vyjádřit a k jednání soudu se nedostavila.

VIII. Posouzení věci Krajským soudem v Plzni Z čeho soud vycházel

24. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.).

25. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 s.ř.s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů a neshledal při tom vady podle § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. O věci samé rozhodl soud po provedeném jednání.

26. Žalobce v žalobě uplatnil jeden žalobní bod, jehož obsahem je nesouhlas se závěrem katastrálního úřadu a žalovaného, kteří nevyhověli jeho námitce proti obsahu obnoveného katastrálního operátu, tzn. nesouhlas žalobce se zákresem hranice mezi stavebními pozemky č. 493 (ve vlastnictví žalobce) a č. 492 (ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení). Dle žalobce je průběh hranice mezi st.p. č. 492 a č. 493 po zdi domu č.p. 119 chybný a za správný považuje průběh hranice po střešním přesahu střechy domu č.p. 119, jak vyplývá ze stavebního plánu z r. 1908, který předložil. Za rozhodující žalobce považoval a veškerá jeho argumentace k tomu směřovala, že pozemek a jeho využití má třetí rozměr. Cestou této žaloby proto uplatňoval své právo na přiznání té části pozemku jeho nemovitosti, která se v minulosti nazývala „zákrab“ a představuje přesah krovu od obvodové zdi. Dle žalobce oba správní orgány neřešily žalobcovu námitku ve smyslu jeho požadavku, tedy cestou opravy katastrálního operátu podle § 8 katastrálního zákona za použití § 7 a § 14 katastrálního zákona, s přihlédnutím k § 27 písm. k) katastrálního zákona a § 5 odst. 1 katastrální vyhlášky, ale pouze odkázaly na předchozí stav průběhu hranice mezi stavebními pozemky č. 493 a č. 492, a to bez doložení průkazných důkazů o správnosti a nespornosti původního šetření provedeného při mapování v letech 1959-61 a reambulanci v roce 1966, kdy probíhalo i zjišťování hranic mezi uvedenými pozemky. Dále žalobce namítal porušení § 68 odst. 3 správního řádu, neboť v odůvodnění napadeného rozhodnutí chybí náležité zdůvodnění oprávněnosti zamítnutí jeho námitky a porušení § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu. Od soudu pak žalobce očekával zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a správný výklad odůvodnění tohoto zrušení, tj. že nebylo zaměřováno dle zákona a nebyl vzat v úvahu obvod budovy, jak ukládají vyhlášky a zákon.

27. Soud však z důvodů dále uvedených neshledal žalobu důvodnou. Skutkový základ věci 28. Žalobce požádal katastrální úřad o stanovisko k určení dle katastrální mapy přesnosti polohy hranice mezi stavebním pozemkem č. 493, jehož je vlastníkem, a sousedním stavebním pozemkem č. 492, jehož vlastníkem je osoba zúčastněná na řízení. Uvedl, že se jedná o to, zda hranice mezi těmito pozemky končí na zdi domu žalobce, či koncem krovu, jak vyplývá z plánu žalobcovy stavby z roku 1908. Tato vzdálenost představuje sice zanedbatelný rozdíl cca 15 – 17 cm, ale zcela zásadní z pohledu stavebních aktivit souseda.

29. Katastrální úřad žalobci sdělil, že v katastrálním území Sušice nad Otavou probíhá obnova katastrálního operátu přepracováním analogové mapy na digitální katastrální mapu. Při obnově byly vypočteny souřadnice bodů hranic pozemků na základě měřických údajů v polních náčrtech z původního mapování. Body hranice mezi pozemky st.p.č. 492 a st.p.č. 493 byly vypočteny z údajů v polním náčrtu č. 135 z roku 1959. Z tohoto náčrtu a z protokolu o vyšetření držby č. 106 jednoznačně vyplývá, že západní hranice st.p.č. 493 probíhá po zdi žalobcova domu č.p.

119. Hranice byla vyšetřena jako nesporná, protokol byl podepsán oběma vlastníky R.M. a E.P. Vysvětleno bylo, jak byly určeny body uvedené hranice.

30. Žádostí z 3.12.2010 žalobce požádal o detailní vysvětlení sdělení a přípisem ze 7.12.2010 katastrálnímu úřadu sdělil, že považuje za vyloučené, aby polní náčrt z r. 1959 nesporně prokazoval, že hranice založená v roce 1908 byla stanovena na zdi jeho domu č.p. 119, neboť by tak byl popřen jak stavební plán stavby, tak v té době platné zákony.

31. Katastrální úřad oznámením z 9.12.2010 oznámil zahájení řízení o námitce, jejímž obsahem je nesouhlas žalobce se zákresem hranice pozemků st.p. č. 493 a č. 492.

32. Při ústním jednání 13.12.2010 žalobce do protokolu upřesnil obsah námitky a uvedl, že průběh hranice mezi st.p. č. 492 a č. 493 po zdi domu č.p. 119 je chybný a za správný považuje průběh hranice po střešním přesahu střechy domu č.p. 119, jak vyplývá ze stavebního plánu z r. 1908. V průběhu správního řízení žalobce navrhl, aby byl katastrálnímu úřadu předložen i plán stavby na st.p. č.

492. Katastrální úřad žalobci sdělil, že případná existence stavebního plánu nemůže mít vliv na rozhodování o námitce vůči obnovenému katastrálnímu operátu, která se týká vyznačení průběhu vlastnické hranice v digitální katastrální mapě. Vyšetřený a zaměřený průběh hranice je dostatečně a jednoznačně zdokumentován v měřickém náčrtu z roku 1959, katastrální úřad proto nemá důvod žádat vlastníka sousední nemovitosti o doložení stavební dokumentace. Následně žalobce uvedl, že by ohraničení budovy mělo zahrnovat i střešní konstrukci a měl by se uplatnit výklad podle § 5 odst. 1 písm. b) katastrální vyhlášky o svislém průmětu vnějšího obvodu budovy na terén u netypických budov. Svoji argumentaci žalobce podpořil odkazem na knihu JUDr. Bičovského „Sousedská práva a problematika s hranicemi“ a citací z rozsudku zdejšího soudu 30Ca 121/2002 (viz odst. 9). Uváděl, že geodet v roce 1958 zvolil plošné a zjednodušené zaměření až ke zdi, což není ojedinělý případ. Připomněl doložený ohlašovací list, kde kota v původním nezastavěném prostoru je 190 cm a jednoduchým ověřením lze prokázat, že kota až na zeď je 198 cm. Zdůraznil, že právně i fakticky je měření až na zeď chybné. Výkres prokazuje respektování umístění základů a krovu stavby vůči hranici nemovitosti a zdivo je posunuto směrem do vlastního pozemku. Uváděl, že byl v době podpisu jeho matky na podkladech již 50 % spoluvlastníkem, odkazoval proto na občanský zákoník, který vysvětluje neplatnost právního úkonu svým obsahem odporujícího zákonu.

33. O podané námitce rozhodl katastrální úřad rozhodnutím ze dne 17. 3. 2011, čj. OR- 139/2010-431, kde ve výroku uvedl:

1. Hranice mezi stavební parcelou katastru nemovitostí číslo 493 a stavební parcelou katastru nemovitostí číslo 492 v katastrálním území Sušice nad Otavou bude v digitální katastrální mapě vyznačena podle výsledků obnovy katastrálního operátu jako spojnice bodů č. 2634-50, 2635-75, 2635-116, 2635-742635-47 a 2635-53.

2. Námitce, kterou podal pan B.M. proti vyznačení průběhu hranice mezi stavebními parcelami č. 493 a 492 v obnoveném katastrálním operátu se nevyhovuje.

34. Proti rozhodnutí katastrálního úřadu se žalobce odvolal. V odvolání požadoval, aby byly vzaty v potaz všechny jím již dříve uvedené námitky. Text odůvodnění týkající se metody zaměření označil za pouhé konstatování dřívějšího stavu, kdy se opomíjí, že výrazy vyšetření a nesporná postrádají jakékoli důkazy, odůvodnění výroku je tak neobhájené. K podpisu poloviční vlastnice nemovitosti uvedl, že je takovýto souhlas právně nepostačující, tedy neplatný. Poloviční vlastník nemůže dát souhlas o shodě, ba dokonce potvrzovat platnost označení hranice. Matka žalobce jako žena bez odbornosti byla uvedena v omyl. K plánu z roku 1908 uvedl, co jiného má být důkazem, kde končí stavba nemovitosti ve vztahu k hranici, než půdorysný průmět stavby náležitě ohraničený a potvrzující tak zákonitě polohu hranice celé nemovitosti. Přihlédneme-li k dalším informacím vyplývajícím z plánu, jako základy stavby, odskočená obvodová zeď a sklon zídky, který by nemohl být proveden do sousedního pozemku, jde o dokonalý důkaz nenarušené hranice. Otec chodíval odpadovou stružku při sporné zdi čistit a vysvětloval žalobci, že patří jim. Plán jednoznačně prokazuje uvedenou shodu stavby s pozemkem, která se váže k hranici parcelního čísla, čímž je dostatečně určena poloha, i bez kot, ve vztahu ke katastrální mapě. Skutkový stav v terénu je pro další určení rozhodující. Pokud existuje protidůkaz, nechť je dodán. K pojmu nemovitost - stavba odkázal na § 27 písm. k) katastrálního zákona, podle něhož je budova včetně střešní konstrukce, dále na písm. f) kde se vysvětluje pojem polohové určení nemovitosti, na § 5 odst. 1 písm. b) katastrální vyhlášky, na již dříve uvedenou knihu a citovaný rozsudek zdejšího soudu. Prostor pro nápravu viděl v § 14 katastrálního zákona.

35. Žalovaný rozhodnutím z 25. 5. 2011, čj. ZKI-O-18/124/2011, o odvolání žalobce rozhodl podle § 90 odst. 5 správního řádu tak, že jej zamítl a rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil. Právní hodnocení 36. Správní řízení vedené před katastrálním úřadem a k odvolání žalobce žalovaným, z něhož vzešlo touto žalobou napadené rozhodnutí, bylo řízením o námitce vznesené žalobcem proti obsahu obnoveného katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací, týkající se zákresu vlastnické hranice mezi stavebními parcelami č. 493 a č. 492 v katastrálním území Sušice nad Otavou.

37. Postup katastrálního úřadu při tvorbě digitální katastrální mapy je stanoven katastrálním zákonem a katastrální vyhláškou a katastrální úřad byl povinen při tvorbě digitální katastrální mapy v katastrálním území Sušice nad Otavou postupovat podle příslušných ustanovení těchto právních předpisů. V odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně třetí v odstavci třetím žalovaný podrobně vysvětlil, jak může vzniknout digitální katastrální mapa, což bylo dle názoru soudu pro úvod do dané problematiky a orientaci účastníka řízení v ní vhodné a není tak správné tvrzení žalobce v žalobě (odst. 7), že zde žalovaný irelevantně vysvětluje přepracování operátu, přičemž k obhájení správnosti slouží jen změna z analogu na digitální katastrální mapu, ale neřeší se námitka žalobce z pohledu jejího původního vytýčení.

38. Soud proto rovněž pro úvod do dané problematiky uvádí, že digitální katastrální mapa vzniká jako výsledek obnovy katastrálního operátu. Právní rámec obnovy katastrálního operátu je obsažen v části čtvrté katastrálního zákona, tj. v §§ 13 až 17. V § 13 katastrálního zákona je stanoveno: Obnova katastrálního operátu je vyhotovení nového souboru geodetických informací ve formě grafického počítačového souboru a nového souboru popisných informací katastrálního operátu. Lze ji provést a) novým mapováním, b) přepracováním souboru geodetických informací, nebo c) na podkladě výsledků pozemkových úprav (odst. 1). Katastrální operát se obnovuje zpravidla v rozsahu katastrálního území (odst. 2). Obnovu katastrálního operátu zahájí katastrální úřad bez návrhu (odst. 3).

39. V daném případě katastrální úřad ve smyslu § 13 odst. 3 katastrálního zákona zahájil obnovu katastrálního operátu bez návrhu z důvodu převodu analogové mapy do podoby digitální katastrální mapy. Ve smyslu § 13 odst. 2 katastrálního zákona prováděl obnovu katastrálního operátu v rozsahu katastrálního území Sušice nad Otavou. K obnově katastrálního operátu nedošlo podle § 13 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona novým mapováním, ke kterému se přistoupí ve smyslu § 13a katastrálního zákona, pokud geometrické určení a polohové určení nemovitostí v důsledku značného počtu změn, nedostatečné přesnosti nebo použitého měřítka katastrální mapy již nevyhovuje současnému vedení katastru, popřípadě dojde-li ke ztrátě, zničení nebo takovému poškození katastrálního operátu, že není možné nebo účelné ho rekonstruovat z dokumentovaných podkladů platného stavu. V případě postupu podle § 13 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, tedy novým mapováním, je dle systematiky části čtvrté katastrálního zákona zjišťování hranic upraveno v § 14 katastrálního zákona, kde je v odst. 1 stanoveno: Zjišťování průběhu hranic pro obnovu katastrálního operátu novým mapováním podle skutečného stavu v terénu (dále jen "zjišťování hranic") je zjišťování průběhu hranic územních správních jednotek, hranic katastrálních území, hranic pozemků a vnějšího obvodu staveb. Při zjišťování hranic lze ověřovat i další údaje, které jsou obsahem katastru. Katastrální úřad nepostupoval ani podle § 13 odst. 1 písm. c) katastrálního zákona, neboť ve smyslu § 15a katastrálního zákona nevyužíval výsledky komplexních pozemkových úprav. Katastrální úřad prováděl obnovu katastrálního operátu způsobem stanoveným v § 13 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona přepracováním souboru geodetických informací.

40. Co je podstatou řízení vedeného podle § 13 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona, tedy obnovou katastrálního operátu přepracováním, je stanoveno v § 15 katastrálního zákona, kde je uvedeno: Při obnově katastrálního operátu přepracováním se převádí katastrální mapa z grafické formy do formy grafického počítačového souboru.

41. Samotný postup, tedy konkretizace obnovy katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací a převod číselného vyjádření analogové mapy do digitální podoby je upraven v § 63 katastrální vyhlášky. Podle § 63 odst. 3 katastrální vyhlášky: Při obnově katastrálního operátu přepracováním se provede a) částečná revize katastru v rozsahu alespoň podle § 50 odst. 4 písm. a), e), f), h) a i) a doplnění neúplných údajů podle písmene g), b) doplnění pozemků dosud evidovaných zjednodušeným způsobem do obnovovaného souboru geodetických informací (§ 90), c) oprava zjištěných chyb v katastru, d) porovnání souladu mezi souborem popisných a souborem geodetických informací, e) nový výpočet výměr dílů BPEJ. Podle § 63 odst. 4 písm. b) katastrální vyhlášky souřadnice lomových bodů hranic parcel analogové mapy a parcel zjednodušené evidence, souřadnice lomových bodů obvodů budov a obvodů vodních děl a souřadnice lomových bodů dalších prvků polohopisu se vypočtou z výsledků dřívějšího geodetického nebo fotogrammetrického určení polohopisu v S-JTSK (systém jednotné trigonometrické sítě katastrální) nebo v původním souřadnicovém systému, ve kterém bylo provedeno číselné zaměření přepracovávané katastrální mapy, nebo z výsledků měření dokumentovaných v záznamech podrobného měření změn v místním souřadnicovém systému. Podle § 63 odst. 6 katastrální vyhlášky v souboru popisných informací se při obnově katastrálního operátu přepracováním při shodném kódu způsobu určení výměry ponechají dosavadní výměry v případě, že nejsou překročeny mezní odchylky podle bodu 14.9 přílohy, a v ostatních případech se zavedou výměry určené z grafického počítačového souboru digitalizované katastrální mapy.

42. Povinností katastrálního úřadu při obnově katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací bylo v souladu s § 63 odst. 6 katastrální vyhlášky zachovat v rámci mezních odchylek geometrické určení pozemků, neboť podle § 20 katastrálního zákona údaje katastru, a to parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území, jsou závazné pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru. Geometrické a polohové určení katastrálních území a nemovitostí (pozemků) je stanoveno v § 6 katastrální vyhlášky, kde je stanoveno, že katastrální území a nemovitosti evidované v katastru jsou v katastru geometricky a polohově určeny číselným vyjádřením hranic pozemků, obvodů budov a vodních děl daným souřadnicemi lomových bodů, které byly určeny geodetickými nebo fotogrammetrickými metodami v S-JTSK a spojnicemi těchto bodů, nebo jen zobrazením hranic pozemků, obvodů budov a vodních děl v katastrální mapě (odst. 1). Přesnost geometrického a polohového určení katastrálních území a nemovitostí vyplývá z charakteristik a kritérií pro přesnost určení podrobných bodů uvedených v bodu 13 přílohy, nebo z charakteristik a kritérií pro přesnost zobrazení hranice v katastrální mapě uvedených v bodu 15 přílohy. Přesnost je u souřadnic podrobných bodů, které byly určeny v S-JTSK, vyjádřena kódem charakteristiky kvality souřadnic (odst. 2).

43. Další postup katastrálního úřadu při obnově katastrálního operátu je upraven v § 16 katastrálního zákona, kde je uvedeno: Katastrální úřad vyloží na dobu nejméně 10 pracovních dnů nový soubor geodetických informací a soubor popisných informací (dále jen "obnovený katastrální operát") v obci, v které se obnovuje katastrální operát, k veřejnému nahlédnutí. (odst. 1) Obec způsobem v místě obvyklým oznámí termín a dobu vyložení obnoveného katastrálního operátu nejméně 30 dnů před jeho vyložením. Současně oznámí, že obnovený katastrální operát nabude platnosti dnem, který určí katastrální úřad. Vlastníkům a jiným oprávněným, kteří nemají v obci trvalý pobyt nebo sídlo, zašle katastrální úřad oznámení o těchto skutečnostech nejméně 30 dnů před vyložením obnoveného katastrálního operátu na jejich adresu zapsanou v katastru. (odst. 2) Vlastníci a jiní oprávnění mohou během vyložení obnoveného katastrálního operátu a ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy skončilo jeho vyložení, podat námitky proti obsahu obnoveného katastrálního operátu. O podaných námitkách rozhoduje katastrální úřad. (odst. 3) Proti rozhodnutí katastrálního úřadu o námitkách je možno podat odvolání k zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu, v jehož obvodu je dotčená nemovitost. (odst. 4)

44. V daném správním řízení žalobce podal podle § 16 odst. 3 katastrálního zákona námitku proti obsahu obnoveného katastrálního operátu a namítal: Průběh hranice mezi parcelami stavebními č. 492 a č. 493 po zdi domu č.p. 119 je chybný, za správný považuji průběh hranice po střešním přesahu střechy domu č.p.

119. Domnívám se tak na základě stavebního plánu z r. 1908. Z uvedeného a z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobce námitkou zpochybňoval zaměření hranice mezi uvedenými pozemky učiněné v roce 1959, resp. v rámci reambulace v roce 1966, a dle jeho názoru by bylo jediným správním řešením posuzovat tuto hranici podle stavebního plánu z roku 1908. Namítal tedy, že správným by byl stav vycházející ze stavebního plánu z roku 1908, podle něhož by měla být hranice mezi oběma pozemky vedena na úrovni konce krovu domu č.p. 119 na st.p. č. 493 a ne na zdi tohoto domu, jak je tomu podle měření z roku 1959, resp. 1966 (viz odst. 28).

45. Ze správního spisu a z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je zřejmé, že katastrální úřad vycházel při obnově katastrálního operátu přepracováním v daném katastrálním území z těchto podkladů: z mapy 1:1000, která vznikla mapováním v letech 1956-61 prováděným podle katastrálního zákona č. 177/1927 Sb. a Instrukce A a byla reambulována v roce 1966. Hranice stavebních pozemků č. 493 a č. 492 byly zakresleny v analogové mapě na základě výsledků tohoto mapování. Západní hranice mezi těmito pozemky byla zaměřena ortogonální metodou, což je doloženo v polním náčrtu č. 135 z roku 1959. Z jeho dílu A je patrné, že hranice vedoucí po budově č.p. 119 postavené na st.p.č. 493 byla zaměřena po vnější zdi této budovy a tak byla vyznačena v mapě evidence nemovitostí. Dalším podkladem byla technická zpráva z mapování, ze které vyplývá, že měření předcházelo vyšetření držby, kdy byly lomové body hranic za účasti komise a vlastníků nemovitostí v terénu vyšetřeny a výsledky jednání komise s vlastníky při zjišťování hranic byly zaznamenány v náčrtu zjišťování hranic č. 135 a v protokolu č. 106 z roku 1959. V protokolu je zaznamenáno, že hranice mezi stavebními pozemky byla tehdy vyšetřena jako nesporná. U stavební parcely č. 493 ji podepsala R.M., v roce 1959 vlastnice jedné poloviny předmětné nemovitosti. U stavební parcely č. 492 ji podepsal její tehdejší vlastník E.P. V roce 1966 proběhla reambulce měření z roku 1959, kdy se při úplné přehlídce a místním šetření zjišťovaly stavební a jiné změny a doplňovaly se v protokolech zelenou barvou. Protokol z reambulace byl v roce 1966 podepsán zelenou barvou stejnými osobami. V protokolu z reambulance ani v jeho příloze nejsou zaznamenány žádné změny oproti roku 1959 týkající se stavebních parcel č. 493 a č. 492.

46. Pro posouzení správnosti zákresu hranice mezi stavebními pozemky č. 493 a č. 492 v digitální katastrální mapě bylo rozhodující posouzení jejího geometrického určení. To znamená posouzení, zda nedošlo ke změně jejího průběhu nad rámec přípustných odchylek (§ 63 odst. 6 katastrální vyhlášky). Jak konstatoval v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný, zákres hranice v obnovené digitální katastrální mapě odpovídá stavu vyšetřenému a zaměřenému při mapování v roce 1959, podle kterého byl veden zákres v analogové mapě katastru nemovitostí platné před obnovou operátu. V souladu s § 63 odst. 3 písm. d) žalovaný správnost uvedeného zjištění podpořil porovnáním souladu mezi souborem popisných a souborem geodetických informací, tedy porovnáním zákresu na mapě před obnovou a po provedené obnově operátu a porovnal výměry obou pozemkových parcel před obnovou a po obnově a dospěl k závěru, že jsou stejné. Z uvedeného učinil žalovaný dle názoru soudu správný závěr, že nedošlo ke změně, a proto mohl potvrdit správnost geometrického určení hranice mezi stavebními pozemky č. 493 a č.

492. Byla tak splněna podmínka, že nedošlo k překročení mezní odchylky, jak je stanoveno v § 63 odst. 6 katastrální vyhlášky. V souladu s § 63 odst. 3 písm. c) se žalovaný zabýval i případnou opravou zjištěných chyb v katastru. V daném případě námitkou žalobce, že byla hranice mezi pozemky v roce 1959 a 1966 vyšetřena jako nesporná, přičemž správnost jejího označení byla v protokolu č. 106 potvrzena pouze podpisem jedné spoluvlastnice st.p. č.

493. K tomu je nutno, stejně jak to učinil žalovaný, odkázat na tehdy platné právní předpisy, tedy na § 9 odst. 3 katastrálního zákona č. 177/1927, kde se uvádí: Nepřijdou-li držitelé pozemků ani jejich zmocněnci k jednání, nebude to na překážku, aby se řízení provedlo; za ně podají potřebná vysvětlení přítomní držitelé sousedních pozemků nebo důvěrníci. Nové řízení na žádost nedostavivších se se držitelů může býti zavedeno jen na jejich útraty. Z uvedeného ustanovení žalovaný správně dovodil, že nebylo na závadu, když se žalobce, jako podílový spoluvlastník dané nemovitosti, místního šetření v roce 1959 a 1966 nezúčastnil a na protokolu č. 106 chybí jeho podpis dokládající souhlas s nesporností hranice zjištěné mezi stavebními pozemky č. 493 a č.

492. Ostatně obdobnou právní úpravu obsahuje i § 14 odst. 8 platného katastrálního zákona. Uvedené konstatování žalovaného v napadeném rozhodnutí vycházející z tehdy platné právní úpravy nelze označit nepřípustnou manipulací s jeho neúčastí na vytýčení, jak to činí v žalobě žalobce, a jeho cílem nebylo vytýkat žalobci, že nevyužil tehdy svého práva účastnit se uvedených jednání. (odst. 10).

47. Obnova katastrálního operátu proto mohla být (a v souladu s uvedenými ustanoveními katastrálního zákona a katastrální vyhlášky byla) uskutečněna postupem podle § 13 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona, tj. přepracováním souboru geodetických informací, tedy postupem, kdy byla ve smyslu § 15 katastrálního zákona převedena stávající katastrální mapa, o jejíž správnosti nebyly na základě podkladů shromážděných v rámci tohoto správního řízení ze strany správních orgánů obou stupňů pochybnosti, z grafické formy, vycházející z mapování v roce 1959 a reambulace mapy v roce 1966, do formy grafického počítačového souboru. Správní orgány obou stupňů proto nemohly v řízení o námitkách proti obnovenému katastrálnímu operátu zohlednit žalobcem předkládaný stavební plán z roku 1908 a to proto, že jim to neumožnila stávající právní úprava obnovy katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací.

48. Tento postup při obnově katastrálního operátu neumožňoval vycházet z jiných ustanovení katastrálního zákona, než těch, která dle systematiky tohoto zákona dopadají na obnovu katastrálního operátu (§ 13 až 17 katastrálního zákona). Na obnovu katastrálního operátu přepracováním postupem podle § 13 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona však nelze aplikovat ani ustanovení § 14 katastrálního zákona, jak namítá žalobce, neboť toto ustanovení upravuje zjišťování průběhu hranic pro obnovu katastrálního operátu novým mapováním (viz odst. 39), tedy postupem podle § 13 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, ke kterému v daném případě nedošlo. Nepřípadná je i argumentace ust. § 27 písm. k) katastrálního zákona, kde je uvedeno: Pro účely tohoto zákona se rozumí budovou nadzemní stavba, která je prostorově soustředěna a navenek uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí. Uvedené ustanovení systematicky zařazené do části deváté katastrálního zákona (společná, přechodná a závěrečná ustanovení) obsahuje skutečně toliko definici pojmu budova, jak správně uvádí v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný, a nejde o způsob evidování budovy v katastru nemovitostí a toto ustanovení žádným způsobem nesouvisí s obnovou katastrálního operátu přepracováním. Obdobně je nutno posoudit námitku žalobce, že měl být uplatněn § 5 odst. 1 písm. b) bod 1 katastrální vyhlášky: Budovy a vodní díla se evidují v souboru geodetických informací průmětem vnějšího obvodu budovy, který odpovídá průniku vnějšího obvodu budovy s terénem nebo u netypických budov svislému průmětu vnějšího obvodu budovy na terén (dále jen "obvod budovy"); zobrazení budov v katastrální mapě se řídí ČSN 01 3411 Mapy velkých měřítek - Kreslení a značky. V případě tohoto ustanovení jednak, jak uvádí i žalovaný v napadeném rozhodnutí, není z předloženého stavebního plánu z roku 1908 zřejmé, ani nebylo jinak doloženo, že by budova č.p. 119 na st.p. č. 493 byla budovou atypickou a dále je nutno zopakovat, že obnova katastrálního operátu byla prováděna převedením stávající katastrální mapy z grafické formy do formy grafického počítačového souboru. Není tedy správné tvrzení žalobce, že mu bylo porušením tohoto ustanovení odepřeno právo na přiznání té části pozemku jeho nemovitosti, která se v minulosti nazývala „zákrab“a představuje přesah krovu od obvodové zdi. Obdobně je tomu v případě argumentace trojrozměrností pozemku. Zde je nutno ocitovat ustanovení § 27 písm. a) katastrálního zákona: Pro účely tohoto zákona se rozumí pozemkem část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí rozsahu zástavního práva, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků. Hranice vlastnická mezi st.p.č. 493 a st.p.č. 492 byla vyšetřena jako nesporná v roce 1959, resp. 1966 podle tehdy platných právních předpisů a v souladu s § 63 katastrální vyhlášky revidována v souvislosti s obnovou katastrálního operátu přepracováním v roce 2010. A dále ustanovení § 27 písm. g) katastrálního zákona, podle něhož je výměrou parcely vyjádření plošného obsahu průmětu pozemku do zobrazovací roviny v plošných metrických jednotkách; velikost výměry vyplývá z geometrického určení pozemku a zaokrouhluje se na celé čtvereční metry. Výměra parcely je evidována s přesností danou metodami, kterými byla zjištěna; jejím zpřesněním nejsou dotčeny právní vztahy k pozemku. Rovněž tato ustanovení žádným způsobem nesouvisí s obnovou katastrálního operátu přepracováním. Žalobcem namítaná trojrozměrnost pozemku nemůže tedy ničeho změnit na závěrech žalovaného.

49. V řízení podle § 16 katastrálního zákona o námitkách proti obsahu obnoveného katastrálního operátu nelze aplikovat ani § 7 katastrálního zákona, podle něhož : Katastrální úřad reviduje soulad údajů katastru se skutečným stavem v terénu. Revizi údajů katastru (dále jen "revize katastru") vyhlašuje příslušný katastrální úřad podle potřeby zajištění souladu údajů katastru s jejich skutečným stavem v terénu a provádí ji za součinnosti obcí, státních orgánů a za účasti pozvaných vlastníků a jiných oprávněných nebo jejich zástupců. Zjistí-li nesoulad v údajích katastru, projedná způsob jeho odstranění. V daném případě se nejednalo o samostatné řízení o revizi údajů katastru z důvodu potřeby zajištění souladu údajů katastru s jejich skutečným stavem v terénu, ale podle § 13 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona o obnovu katastrálního operátu přepracováním, v jehož rámci mohla být provedena částečná revize katastru podle § 63 odst. 3 písm. a) katastrální vyhlášky, tedy v rozsahu alespoň podle § 50 odst. 4 písm. a) hranic katastrálního území, e) zápisů v záznamu pro další řízení z hlediska potřebnosti jejich dalšího evidování, sledování a řešení, f) seznamů budov s čísly popisnými … , h) bodů polohového bodového pole, a i) místních a pomístních názvů, a v rámci revize mohly být doplněny neúplné údaje podle písmene g) tj. jméno, popřípadě jména, příjmení a adresa místa trvalého pobytu fyzické osoby … . V tomto ustanovení není uvedeno písm. b) § 50, podle něhož jsou předmětem revize hranice pozemků, obvody budov, obvody vodních děl, druh pozemku, způsob využití pozemku, typ stavby a způsob využití stavby.

50. V řízení podle § 16 katastrálního zákona o námitkách proti obsahu obnoveného katastrálního operátu nepřipadal v úvahu ani postup cestou opravy chyb v katastrálním operátu podle § 8 katastrálního zákona, podle něhož: Na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. Důvodem je jednak to, že bylo vedeno řízení o námitce proti obnově katastrálního operátu a nikoli řízení zahájené na návrh žalobce o opravě chyby v katastrálním operátu, a dále to, že žalovaný neměl důvod zahajovat takové řízení bez návrhu, neboť podrobně vysvětlil svůj postup při obnově katastrálního operátu přepracováním, při němž nebyl důvod pro opravu chyb. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 5. 6. 2008, čj. 1 As 46/2008 – 143 (dostupný na www.nssoud.cz) vyslovil, že k opravě chyby v katastru nemovitostí podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona spočívající v nesprávně zakreslené vlastnické hranici může katastrální úřad přistoupit jen tehdy, byla-li hranice zakreslena v důsledku zřejmého omylu pracovníka katastru v rozporu s podkladovou listinou a současně vlastníci hraničících pozemků průběh hranice nezpochybňují a v minulosti jej neměnili. Uvedené podmínky přitom musí být splněny kumulativně. Pokud by byl průběh hranice mezi vlastníky sporný, je o něm s konečnou platností oprávněn rozhodnout jen soud v nalézacím řízení k návrhu některého z vlastníků; katastrální úřad však v takovém případě opravu chyby provést nemůže. K postupu ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona ve spojení s § 52 odst. 3 písm. b) katastrální vyhlášky je třeba mít postaveno na jisto, že mezi vlastníky sousedících pozemků neexistuje spor o geometrické a polohové určení hranice, které v daném případě existuje a žalobce jej namítá. Jinak řečeno, opravu chyby v katastrálním operátu by bylo možno provést toliko v případě, že by se ve vztahu ke všem dotčeným subjektům, tj. vlastníkům sousedících pozemků, jednalo o zřejmý omyl. Vznikne-li spor o to, kudy probíhá hranice sousedících pozemků, není jistý ani rozsah vlastnického práva, k jehož posouzení nemá katastrální úřad pravomoc. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 11. 6. 2009, čj. 7 As 71/2008 – 48 (dostupné na www.nssoud.cz) vyslovil, že pokud dojde k vytyčení hranice v souladu s nezpochybnitelnými a správnými údaji v katastru a takto v terénu vytyčená hranice neodpovídá skutečně reálně v průběhu desítek let zaužívané hranici pozemků mezi vlastníky (např. plot), nelze tuto situaci řešit opravou katastrálního operátu. „Posunout“ vytyčenou a v katastru vyznačenou hranici do polohy, v jaké ve skutečnosti probíhá, je možno jen v případě existence a doložení příslušných právních titulů katastrálnímu úřadu, které by k takovému novému vytyčení a novému zakreslení do katastrální mapy opravňovaly (dohoda vlastníků, soudní rozhodnutí civilního soudu).

51. K námitce žalobce, že prvoinstanční i odvolací rozhodnutí neřeší námitky ve smyslu žalobcova požadavku, ale pouze odkazují na předchozí stav bez doložení průkazných důkazů o správnosti a nespornosti původního šetření (odst. 5) soud uvádí, že rozhodnutí žalovaného a katastrálního úřadu tvoří jeden celek, neboť žalovaný odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí rozšířil argumentaci katastrálního úřadu a podrobněji zdůvodnil, proč nemohlo být námitce žalobce vyhověno. Uvedl, že katastrální operát v zastavěné části k.ú. Sušice nad Otavou byl obnoven metodou přepracování geodetických informací podle § 63 katastrální vyhlášky. Katastrální mapa, dosud vedená jako analogová, byla přepracováním obnovena na digitální mapu, přičemž k výpočtu souřadnic lomových bodů hranic parcel byly použity výsledky měření z mapování v roce 1959. Předmětná hranice byla zaměřena ortogonální metodou polním náčrtem č.

135. Západní hranice mezi pozemky st.p. č. 493 a č. 492 je zakreslena v detailu A jednoznačně po vnější zdi budovy na st.p. č. 493 a tak byla i zaměřena a následně vyznačena v mapě evidence nemovitostí. Samotnému měření předcházelo vyšetření držby, kdy lomové body hranic byly za účasti vlastníků nemovitostí v terénu označeny barvou a zaneseny do náčrtu – přílohy protokolu o vyšetření držby č.

106. Správnost označení hranice byla v protokolu potvrzena vlastníky nemovitostí. Hranice byla vyšetřena jak nesporná, u stavební parcely č. 493 je podepsána R.M., která vlastnila jednu polovinu nemovitosti, u stavební parcely č. 492 je podepsán E.P. Katastrální úřad se neztotožnil s názorem žalobce, podle kterého hranice jeho nemovitosti měla probíhat po okraji střešní konstrukce, a uvedl, že doložená kopie stavebního plánu je pro posouzení správnosti zákresu hranice v katastrální mapě bezpředmětná. Rovněž požadavek zohlednění svislého průmětu vnějšího obvodu budovy na terén jakožto vlastnické hranice nelze akceptovat vzhledem k tomu, že se nejedná o netypickou budovu ve smyslu § 5 odst. 1 písm. b) katastrální vyhlášky.

52. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení a uvedl, jak bylo rozhodnuto katastrálním úřadem o námitce žalobce. Konstatoval, že byly splněny podmínky pro podání odvolání, které bylo podáno účastníkem řízení v zákonné lhůtě. Uvedl, že prozkoumal listinné podklady, které byly součástí spisu, a prošetřil postup katastrálního úřadu v řízení o námitkách vůči obnovenému katastrálnímu operátu a dopisem ze 4.5.2011 dal účastníkům řízení možnost se s těmito podklady seznámit, případně navrhnout jejich doplnění. S podklady pro rozhodnutí se seznámil osobně žalobce, který si vyžádal protokoly z místního šetření s podpisy zúčastněných vlastníků z roků 1959 a 1966. Uvedl, že původní zaměření budovy provedené v roce 1959 po obvodu zdiva považuje za chybné. Za správný stav považuje zaměření na krov. V doplnění zaslaném e-mailem upozornil na § 27 písm. k) katastrálního zákona a plán stavby z roku 1908, především na její půdorys. Důvodnou není námitka … chybí požadované zdůvodnění správnosti vytýčení této hranice … V této části odůvodnění napadeného rozhodnutí nebylo důvodu v rámci nástinu skutkového stavu uvádět důvody a právní hodnocení konstatovaných skutkových zjištění.

53. Na straně třetí ve třetím odstavci napadeného rozhodnutí žalovaný podrobně vysvětlil, jak vzniká digitální katastrální mapa. V odstavci čtvrtém na téže straně a v odstavci prvním na čtvrté straně zdůvodnil, že byla v katastrálním území Sušice nad Otavou digitální katastrální mapa vytvořena obnovou katastrálního operátu přepracováním a co bylo podkladem pro její tvorbu. V odstavci druhém na straně čtvrté konstatoval, že je podstatné pro rozhodnutí o správnosti zákresu dotčené hranice v digitální katastrální mapě posouzení jejího geometrického určení, zda nebylo změněno nad rámec přípustných odchylek a zdůvodnil, že ke změně nedošlo a byla potvrzena správnost geometrického určení předmětné hranice. K argumentaci § 27 písm. k) katastrálního zákona uvedl, že se zde jedná pouze o definici budovy, nikoli o způsob jejího evidování. Způsob evidování budov v katastru popisuje § 5 odst. 1 písm. b) katastrální vyhlášky, který citoval s tím, že z přiloženého plánu budovy z roku 1908 nevyplývá ani jinak nebylo doloženo, že jde o budovu atypickou, proto nelze použitý způsob určení vnějšího obvodu budovy průnikem zdiva s terénem považovat za chybný. K námitce, že hranice byla vyšetřena jako nesporná, přičemž správnost jejího označení v protokolu byla potvrzena pouze podpisem jedné spoluvlastnice, uvedl, že zjišťování hranic proběhlo podle tehdy platných předpisů a citoval § 9 odst. 3 katastrálního zákona č. 177/1927 s tím, že to, že žalobce, který byl v té době podílovým spoluvlastníkem st.p.č. 493 na základě usnesení o dědictví D 135/51 z roku 1951, nevyužil svého práva účastnit se jednání, nelze považovat za závadu. K námitce trojrozměrnosti pozemku žalovaný uvedl, že pro účely katastrálního zákona se pozemkem rozumí část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí držby, hranicí vlastnickou či hranicí druhů pozemků, kdy výměra parcely je vyjádřena jako plošný obsah průmětu pozemku do zobrazovací roviny v plošných metrických jednotkách; velikost výměry vyplývá z geometrického určení pozemku (určení tvaru a rozměru nemovitosti) a zaokrouhluje se na čtvereční metry. Výměra parcely je evidována s přesností danou metodami, kterými byla zjištěna; jejím zpřesněním nejsou dotčeny právní vztahy k pozemku. S ohledem na uvedené pak žalovaný dospěl k závěru, že námitce žalobce nelze vyhovět, neboť nebyla zjištěna chyba v údajích katastru nemovitostí. Katastrální úřad postupoval v dané věci v souladu s právními předpisy, vypořádal se se všemi námitkami, které odvolatel v průběhu řízení u tohoto orgánu vznesl, o zjištěném skutkovém stavu nejsou důvodné pochybnosti, a protože žalovaný nezjistil v průběhu odvolacího řízení vady řízení, které by mohly mít vliv na soulad přijatého rozhodnutí s právními předpisy, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

54. Katastrální úřad postupoval při obnově katastrálního operátu přepracováním postupem stanoveným pro tento způsob obnovy katastrálním zákonem a jeho prováděcí katastrální vyhláškou. Pokud by tak nepostupoval, porušil by čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož: Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Žalovaný pak v odůvodnění napadeného rozhodnutí postupoval podle § 68 odst. 3 správního řádu a uvedl důvody výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, srozumitelně vysvětlil, proč bylo postupováno právě tímto způsobem při obnově katastrálního operátu a vypořádal se se všemi námitkami žalobce vznesenými ve správním řízení a v odvolání. Nelze proto souhlasit s žalobcem, že chybí náležité zdůvodnění oprávněnosti zamítnutí a byl tak porušen § 68 odst. 3 správního řádu. Právě postup v souladu se zákonem, pro který byly v daném případě splněny podmínky, je důvodem, proč nemohl katastrání úřad, resp. žalovaný, přihlédnout k plánu budovy z roku 1908 předkládané žalobcem. V řízení o námitce proti obnově katastrálního operátu katastrální úřad a žalovaný nebyli oprávněni měnit průběh hranice mezi pozemky st.p.č. 493 a st.p.č. 492, aniž by to odpovídalo citovaným podkladům, tedy řešit spor týkající se vlastnického práva. Navíc obnova katastrálního operátu tímto způsobem, tedy přepracováním souboru geodetických informací z grafické formy do formy grafického počítačového souboru, mohla být uskutečněna, neboť nedošlo k překročení mezní odchylky, jak je stanoveno v § 63 odst. 6 katastrální vyhlášky. Uvedené řešení tak bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem daného případu, proto nebyl porušen § 2 odst. 4 správního řádu. Pro rozhodnutí o obnově katastrálního operátu přepracováním měl katastrální úřad k dispozici dostatek podkladů, které žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjmenoval, a uvedl úvahy, kterými se řídil při hodnocení těchto podkladů a při výkladu na věc dopadajících právních předpisů. V daném správním řízení tak byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nebyl tak porušen § 3 správního řádu.

55. Soud dospěl k závěru, že v mezích žalobních bodů nebyl žalobce zkrácen na svých právech ani rozhodnutím správního orgánu ani jeho postupem, proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

IX. Náklady řízení

56. Náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. nepřiznal, protože žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.

57. Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s.ř.s. právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Jelikož soud osobě zúčastněné na řízení výslovně žádnou povinnost neuložil, bylo rozhodnuto, že osoba zúčastněna na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení