57 A 53/2011 - 35

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: M. P., zast. JUDr. Pavlem Hálou, advokátem se sídlem Martina Kříže 8, 628 00 Brno, proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, Žižkova 57 587 33 Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci: Rozhodnutím městského úřadu Třebíč, odbor správních činností ze dne 10.9.2010 č.j. OSČ232/2010-6/Tu byl žalobce uznán vinen z přestupku podle ustanovení § 22 odst.1 písm. e) bod 1 zákona číslo 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o přestupcích“), neboť dne 8.5.2010 v 15:10 hod. na silnici II. třídy č. 152 řídil motorové vozidlo tovární značky Land Rover Discovery registrační značky ……. a nebyl držitelem příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění. Tímto jednáním porušil ust. § 3 odst.3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů („zákona o silničním provozu“) a dopustil se tak přestupku podle ust. § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích a za to mu podle ust. § 11 odst. 1 písm. b), § 11 odst. 1 písm. c) a § 22 odst. 4 zákona o přestupcích byla uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 14ti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobce podal proti citovanému rozhodnutí odvolání. Rozhodnutím žalovaného ze dne 18.4.2011 č.j. KUJI 33507/2011, sp.zn. OOSČ 6897/2010 OOSC/263/AS/3 dle ust. § 90 odst. 1 písm. c) zákona číslo 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že ve třetím odstavci výroku napadeného rozhodnutí na straně 2 písemného vyhotovení rozhodnutí se text ve znění: „b/ zákaz spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 14ti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí“ nahrazuje textem ve znění: „b/ zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 12ti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“ Ve zbylých částech napadené rozhodnutí dle ust. § 90 odst. 5 správního řádu bylo potvrzeno. Citované rozhodnutí je předmětem přezkumného soudního řízení. II. Shrnutí základních argumentů uvedených v žalobě: Ve velmi podrobné žalobě ze dne 15.5.2011 doručené Krajskému soudu v Brně dne 17.5.2011 uvedl žalobce, že skutku v kterém byl správními orgány spatřován přestupek předcházelo správní řízení o námitkách proti dosažení 12ti bodů v registru řidičů. Na základě námitek žalobce se projednávala i otázka zda k dosažení 12ti bodů skutečně došlo či nikoliv. Došlo tak ex lege k přerušení běhu lhůt, po jejichž uplynutí dochází k pozbytí řidičského oprávnění (ust. § 123 f) zákona o silničním provozu). V průběhu řízení o námitkách byl tedy i nadále držitelem řidičského oprávnění, současně byl držitelem platného řidičského průkazu a byl tedy oprávněn řídit motorová a to na časově neurčitou neomezenou dobu vozidla. Z uvedeného je zřejmé, že účastník dne 8.5. 2010 byl oprávněn se domnívat, že v řízení motorových vozidel mu nebrání žádná právní překážka a že tedy v případě pokud v řízení o námitkách ještě nebylo pravomocně rozhodnuto, de iure nemohlo dojít k pozbytí jeho řidičského oprávnění. Skutek ve kterém správní orgány obou stupňů spatřují výše uvedený přestupek spočívá v tom, že žalobce řídil osobní auto za situace když údajně pozbyl řidičské oprávnění a nebyl jeho držitelem, motorové vozidlo tedy měl řídit za situace kdy již k takové činnosti de iure oprávněn nebyl. Žalobce je srozuměn s tím, že skutek v kterém je spatřován přestupek se skutečně stát mohl, pokud ovšem předcházející řízení o námitkách skutečně skončilo pravomocným rozhodnutím, o čemž se spise chybí jakýkoliv důkaz. Žalobce namítá, že skutek, to znamená řízení motorového vozidla, se stal za situace, kdy žalobce o tom, že řízení o námitkách bylo eventuálně skončeno pravomocným rozhodnutím, fakticky nevěděl a vědět nemohl, protože takové rozhodnutí mu fakticky nikdy doručeno nebylo, s jeho obsahem nikdy nebyl seznámen, a tudíž nijak a z ničeho nemohl dovozovat ani právní důsledky v podobě pozbytí řidičského oprávnění. Dále žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je v otázce zavinění nepřezkoumatelné a nesplňuje kritéria § 3 správního řádu, protože žádný ze správních orgánů nepostupoval tak aby v dané věci byl zjištěn stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neboť ve spise chybějí důkazy, na základě kterých by bylo možno přezkoumat zda k naplnění povinného znaku skutkového podstaty přestupku došlo. Pokud správní orgány konstatují, že rozhodnutí o námitkách, na základě kterého později došlo k pozbytí řidičského oprávnění, bylo doručeno, namítl, že pro takovéto tvrzení ve spisu neexistuje žádný důkaz. Pro případ, že pravomocné rozhodnutí, kterým byly zamítnuty námitky účastníka řízení proti dosažení 12ti bodů v registru řidičů, skutečně existovalo, žalobce namítl, že v průběhu řízení o přestupku nebylo prokázáno a v napadených rozhodnutích není konstatováno v čem případná nedbalost účastníka řízení, který se eventuálně o rozhodnutí nedozvěděl, měla spočívat. Pomine-li skutečnost že ve spise neexistuje důkaz zda k pozbytí řidičského oprávnění došlo, domníval se, že kdyby de facto a de iure k pozbytí řidičského oprávnění skutečně došlo, muselo by k tomu dojít výhradně na základě náhradního doručení. Protože o těchto otázkách ve spisu chybí jakýkoliv důkaz, tato skutečnost způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. V daném případě se mohlo jednat o situaci, podle které bylo doručeno na základě takzvaně fiktivního doručení a poté po marném uplynutí lhůty na odvolání vyznačil právní moc rozhodnutí a to ke dni 8.3.2010. Rozhodnutí tedy formálně nabylo právní moci uvedeného data, následně pak ex lege formálně právně se rozběhla námitkami přerušena lhůta, po jejímž uplynutí dochází k pozbytí řidičského oprávnění a následně zřejmě ke dni 9.3.2010 došlo k pozbytí řidičského oprávnění. Žalobce však o výsledku odvolacího řízení a o obsahu tohoto rozhodnutí ani o okamžiku právní moci, která založila právní účinky běhu přerušené lhůty a následně založila počátek pozbytí řidičského oprávnění de facto i de iure nevěděl a vědět nemohl. Za této situace kdy neměl žádnou povědomost o výsledku řízení o námitkách a tím pádem ani o pozbytí řidičského oprávnění pochopitelně nevěděl,že mu ex lege vznikla rovněž povinnost odevzdat řidičský průkaz a motorová vozidla nadále řídit, přičemž pak byl zastaven a kontrolován PČR dne 8.5.2010. Za stejných výše uvedených okolností mohlo dojít k tomu, že žalobce neobdržel ani žádnou eventuální výzvu k odevzdání řidičského průkazu, o jejíž doručení napadené rozhodnutí svůj výrok a údajnou nedbalost pachatele opírá. Za této situace tedy bez subjektivního zavinění řídil motorové vozidlo i dne 8.5.2010. Namítl, že jednáním žalobce sice byly naplněny formální znaky přestupku podle § 22 odst. 1 písm. e)bod 1 zákona o přestupcích, ale tyto formální znaky přestupku v žádném případě nebyly spáchány a naplněny zaviněně, to je jednáním uvedeným v ust. § 3 a § 4 odst. 1, 2 zákona o přestupcích. Pokud k doručení rozhodného rozhodnutí, které založilo pozbytí řidičského oprávnění, rovněž k doručení výzvy k odevzdání řidičského průkazu došlo skutečně na základě náhradního doručení, o čemž ve spisu chybí jakýkoliv důkaz, v takovém případě dále namítl že z žádného ve spisu obsaženého důkazu nevyplývá, zda v kritické době se žalobce v místě bydliště na adrese, kam bylo doručováno měl zdržovat, popřípadě že se tam nezdržoval a od doručovatele si z neznámých důvodů písemnosti nevyzvedl. Žalobce navrhl aby ve věci byly do spisu doložené následující písemnosti – pravomocné rozhodnutí odvolacího orgánu, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí námitek proti dosažení 12ti bodů a výzvu k odevzdání řidičského průkazu, písemnosti, doručenky z kterých vyplyne, zda, kdy a jak bylo rozhodnutí a výzva uvedené pod bodem 1) doručeny a zda rozhodnutí skutečně nabylo právní moci tak, jak je správními orgány v napadeném rozhodnutí bez důkazu o tom tvrzeno, písemnosti, z kterých by vyplývalo zda, případně jak žalobce porušil nebo z nedbalosti nesplnil nějakou, jak je mu kladeno za vinu, zákonem uloženou povinnost, v důsledku čehož se nedozvěděl, že jeho řidičské oprávnění pozbylo platnost. Správní orgány při projednání a rozhodování věci vycházely jen z nejasných podkladů obsažených ve spisu, které nejenže neprokazují právní stav ve věci pozbytí řidičského oprávnění, ale zejména neobjasňují skutečnost nezbytnou pro rozhodnutí, totiž zda o právním stavu pozbytí řidičského oprávnění žalobce věděl nebo vědět měl a mohl. Vzhledem k nedostatečnému důkaznímu řízení poukázal na judikaturu nejvyššího správního soudu a to na rozsudek sp.zn. As 51/2004 ze dne 26.7.2005, 4As 11/2006-86 ze dne 2.7.2007, spisová značka 1As 96/2008-115 ze dne 22.1.2009. Z výše uvedených důvodů měl za to, že došlo během řízení o přestupku a během správního řízení k celé řadě procesních pochybení znamenajících porušení zákona, kdy nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, čímž došlo nejen k porušení citovaných právních norem a právních principů, nýbrž přímo i k porušení čl. 2 odst. 3 a čl. 10 Ústavy ČR č. 1/93 Sb. a k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod č.2/93 Sb. Na základě uvedeného navrhl aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. III. Právní stanovisko žalovaného: V písemném vyjádření ze dne 15.7.2011 neuznal žalovaný nároky uplatněné v žalobě. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ze kterého je zřejmé jeho posouzení celé věci, na kterém setrvává. Zdůraznil, že základním podkladem pro provedené dokazování v předmětné věci je výpis z evidenční karty řidiče tj. žalobce,, který byl uzavřen ke dni 29.6.2010 a doručen správnímu orgánu prvního stupně dne 30.6.2010, přičemž údaje v něm uvedené byl doplněny o informaci na základě jakého rozhodnutí řízení o námitkách došlo k pozbytí řidičského oprávnění dle ust. § 123s odst. 3 zákona o silničním provozu. Tato veřejná listina je jak pro žalovaného tak pro správní orgán prvního stupně závazná. V otázce naplnění znaků nevědomé nedbalosti plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž je nutné zohlednit, že žalobce ze svých vlastních úkonů v řízení o námitkách proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12ti bodů měl povinnost i možnost předvídat, že je mu doručováno rozhodnutí o odvolání na adresu trvalého pobytu, přičemž při doručení tohoto rozhodnutí tzv. fikcí dle ust. § 24 odst. 1 správního řádu, u něho nastala podmínka pro naplnění znaků nevědomé nedbalosti, že s ohledem na okolnosti a své osobní poměry vědět měl a mohl, že dne 8.5.2010 porušuje zájem chráněný zákonem. Žalovaný dále přiložil kopie rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ODSH ze dne 24.2.2010, č.j. KUJI 13860/2010, ODSH 171/2010 BA, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí o námitkách žalobce, včetně kopie doručenky, ze které vyplývá, že bylo doručeno fikcí. Žalovaný byl přesvědčen že v dané věci bylo postupováno v souladu s platnou právní úpravou, žalobce byl uznán vinným za spáchání přestupku, kterého se mimo jakoukoli pochybnost prokazatelně dopustil. Napadené rozhodnutí je proto zákonné a řízení které předcházelo jeho vydání netrpí žádnými vadami. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl zkrácen postupem žalovaného ani postupem správního orgánu prvního stupně na svých právech navrhl, aby žaloba jako nedůvodná byla zamítnuta. IV. Ze správního spisu vyplývají pro posouzení následující relevantní skutečnosti: Ve spise je založeno oznámení přestupku Policie ČR Krajské ředitelství Policie kraje Vysočina územní odbor vnější služby OOP Hrotovice ze dne 18.5.2010 č.j. KRPJ-24000/PŘ- 2010-161011, dle kterého žalobce dne 8.5.2010 v 15.10 jako řidič s vozidlem Land Rover Discovery RZ ……… na silnici II. 152 v katastrálním území obce Myslibořice porušil povinnost vyplývající ze zákazové značky B1. Na základě vyrozumění Městského úřadu Moravský Krumlov- odbor dopravy bylo zjištěno, že má blokaci řidičského oprávnění z důvodu dosažení 12ti bodů v bodovém hodnocení a řidičské oprávnění pozbyl dne 9.3.2010 (§123c odst. 3 zákona 361/2000 Sb.). Ve spise je dále založeno oznámení městského úřadu Moravský Krumlov odbor dopravy ze dne 14.5.2010 prokazující blokaci řidičského oprávnění z důvodu dosažení 12ti bodů v bodovém hodnocení. Řidičské oprávnění jmenovaný pozbyl dne 9.3.2010. Výpis z evidenční karty řidiče byl proveden dne 29.6.2010, bylo prokázáno že žalobce je držitelem řidičského průkazu evidentní číslo: EC247352, který byl vydán dne 31.1.2007. Aktuální stav bodového hodnocení osoby je 12 bodů. V období ode dne 27.6.2007 do 8.5.2010 se dopustil celkem 7 přestupků. Dne 25.8.2010 se konalo ústní jednání o přestupku, žalobce byl řádně předvolán na adresu ………… , nebyl zastižen, byla mu proto zanechána výzva k vyzvednutí zásilky, která byla připravena k vyzvednutí dne 27.7.2010. Vzhledem k tomu, že si zásilku nevyzvedl, tato byla vložena do schránky dne 9.8.2010. Vzhledem k tomu, že se k jednání žalobce bez omluvy nedostavil, ač byl předvolán, správní orgán prvního stupně ve věci rozhodl dne 10.9.2010 č.j. OSČ 232/2010-6/Tu, uznal jej vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích ve spojení s ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích a byla mu uložena podle ust. § 11 odst. 1 písm. b), písm. c) a § 22 odst. 4 zákona o přestupcích pokuta ve výši 25.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 14ti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Odvolání bylo doručeno správnímu orgánu prvního stupně dne 16.12.2010, v němž žalobce připustil, že dne 8.5.2010 řídil motorové vozidlo, de facto řídil v době kdy motorové vozidlo řídit neměl a kdy zřejmě de iure jeho řidičské oprávnění pozbylo platnost ex lege, o této skutečnosti však nevěděl a vědět nemohl. Namítl absenci subjektivní stránky přestupku. Ve spise se dále nachází úřední záznam, dle kterého řidičského oprávnění žalobce pozbyl dne 9.3.2010 na základě rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina, které nabylo právní moci dnem 8.3.2010. Žalovaný ve věci rozhodl dne 18.4.2011. Uvedené rozhodnutí je předmětem přezkumného soudního řízení. VI Při posouzení věci vycházel Krajský soud v Brně z následujících skutečností, úvah a právních závěrů: Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, dále je „s.ř.s.“), osobami oprávněnými (§65 odst. 1 s.ř.s.), Mezi účastníky není sporu o tom, že dne 8.5.2010 v 15.10 na silnici II. třídy č. 152 řídil žalobce motorové vozidlo tovární značky Land Rover Discovery RZ …….. a nebyl držitelem příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění. Podle ust. § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a není držitelem příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění. Podle ust. § 3 odst. 3a zákona o silničním provozu řídit motorové vozidlo může pouze osoba která je držitelem příslušného řidičského oprávnění podle § 81. Podle ust. § 22 odst. 4 zákona o přestupcích za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 se uloží pokuta od 25.000,- Kč do 50.000,- Kč a zákaz činnosti od 1 roku do 2 let. Negativním důsledkem opakovaného porušování předpisu o provozu na pozemních komunikacích je dosažení 12ti bodů a pozbytí odborné způsobilosti k řízení motorového vozidla (§ 123 c) zákona o silničním provozu). S dosažením maximálního počtu bodů zákon o silničním provozu tedy spojuje jediný právní následek, a to pozbytí řidičského oprávnění a odnětí řidičského průkazu ( § 123c) odst. 3 tohoto zákona). Samotná podstata existence bodového hodnocení je obsažena v § 123 a) zákona o silničním provozu. V důsledku opakovaného porušování předpisu o provozu na pozemních komunikacích je doprovázeno bodovým hodnocením, tedy může řidič dosáhnout nejvíce 12ti bodů ( § 123a) odst. 1 zákona o silničním provozu). Negativní následky dosažení tohoto počtu bodů jsou obsaženy zejména v § 123 c) odst. 3 a 5 téhož zákona. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností musí řidiči neprodleně písemně oznámit dosažení zákonného bodového limitu a současně jej vyzvat k odevzdání řidičského průkazu nejpozději do 5ti pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič následně pozbývá řidičského oprávnění uplynutím 5ti pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno. K pozbytí řidičského oprávnění tudíž dochází přímo ze zákona, bez povinnosti vydávat správní rozhodnutí, a to uplynutím uvedené lhůty. Získáním 12ti bodů coby maximálního počtu bodů dosažitelných v rámci bodového hodnocení řidičů, tedy obecně nastupuje nevyvratitelná právní domněnka o tom, že řidič není odborně způsobilý k řízení motorových vozidel, a to minimálně na dobu stanovenou v § 123 d) odst. 1 citovaného zákona. Řidič který pozbyl odbornou způsobilost je povinen odevzdat řidičský průkaz. Řidičské oprávnění však pozbývá i v případě, kdy ve stanoveném termínu řidičský průkaz neodevzdá. Zákon o silničním provozu však v § 123c) odst. 3 předpokládá že mezi okamžikem provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12ti bodů a odevzdáním řidičského průkazu nastává jistá časová prodleva, a to kupříkladu oproti závažnému jednání řidiče ve smyslu § 118 a) odst. 1 tohoto zákona, za které může policista zadržet řidičský průkaz na místě. V uvedeném mezidobí nastává situace, kdy řidič sice pozbyl odbornou způsobilost k řízení motorového vozidla, avšak dosud disponuje řidičským oprávněním a řidičským průkazem, který jej opravňuje k řízení motorového vozidla. Tato prodleva je vymezena jednak pojmem „neprodleně“ ve vazbě na povinnost správního orgánu oznámit dosažení 12ti bodů řidiče a jednak lhůtou o maximální délce 5ti pracovních dnů ode dne doručení oznámení ve kterém má řidič odevzdat řidičský průkaz. Je třeba vědět, že bodovým hodnocením se v souladu s § 123 a) citovaného zákona zajišťuje sledování opakování páchání přestupku nebo trestných činů spáchaných porušením vybraných povinností. Systém bodového hodnocení je proto svou pouhopouhou evidencí rozhodnou skutečností a reálně se dotýká oprávnění a povinnosti řidiče pouze v zákonem předpokládaných situacích, především pokud řidič dosáhne celkového počtu 12ti bodů. I proto právní předpis, dlužno konstatovat, že ke škodě věci, nestanoví správnímu orgánu povinnost informovat řidiče o jakémkoliv pohybu na jeho „bodovém účtu“, ale tuto povinnost stanoví pouze v zákonem stanovených případech. Je tomu tak vedle dosažení 12ti bodů například při odečtení všech 12ti zaznamenaných bodů podle § 123e) odst. 6 uvedeného zákona, či při opravě záznamu o počtu stanovených bodů dle § 123 f) odst. 2 téhož zákona. Mezi účastníky řízení není sporná skutečnost, že žalobci byla v rámci blokového řízení uložena pokuta dne 8.5.2010 a to za jednání zařazené do bodového hodnocení, což žalobce i sám uznal, jak vyplývá z obsahu jeho odvolání ze dne 3.11.2010. Žalobce však argumentoval tím, že o skutečnosti že řidičské oprávnění pozbylo platnost nevěděl a vědět nemohl z důvodů, které blíže rozvedl v obsahu žaloby a která je v odůvodnění soudního rozhodnutí citována. K tomu soud uvádí: Řízení o přestupcích je ovládáno v podstatě dvěma procesními normami- správním řádem (zákon č. 500/2004 Sb.) a zákonem o přestupcích ( zákon č. 200/1990 Sb.). Správní řád je přitom obesní procesní normou , jež se užije ve všech správních řízení za předpokladu, že pro některá zvláštní řízení neupravuje dílčí procesní kroky speciální zákon. Řízení o přestupcích je tímto zvláštním zákonem právě zákon o přestupcích. Základním principem pro interpretaci právního textu je interpretace ve prospěch účelu, který právní norma plní. Normuje-li tedy ustanovení § 3 odst. 3 zákona o silničním provozu, že řídit motorové vozidlo může pouze osoba, která je držitelem příslušného řidičského oprávnění, pak je skutečným obsahem právní normy zajištění stavu aby motorové vozidlo řídil pouze ten, kdo je vlastníkem uvedeného oprávnění. V opačném případě se pak ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích toto oprávnění nemá, dopustí přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 22 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích. Žalobce byl toho názoru že rozhodnutím žalovaného byl zkrácen na svých právech. Krajský soud v Brně v odpovědi na toto tvrzení konstatuje, že správní řízení je třeba vést tak, aby posilovalo důvěru občanů ve správnost rozhodování, přijatá rozhodnutí správního orgánu musí být přesvědčivá a musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. Soudní přezkum rozhodnutí, je pak založen na principech vyplývajících z judikatury NSS například z rozsudku ze dne 22.3.2005, spisová značka 4 As 56/03, www.nssoud.cz, z kterého vyplývá: „samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly lidského usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry“. Lze tedy shrnout, že rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí určuje správní orgán a je na jeho úvaze, které důkazy za účelem zjištění skutečného stavu věci provede. Také soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž opět jen jemu přísluší rozhodnout o tom, které z důkazů navrhovaných účastníky provede a které nikoliv. Na základě těchto obecnějších úvah dospěl v nyní projednávané věci Krajský soud v Brně k závěru že skutkový stav v dané věci byl zjištěn v dostatečném rozsahu. Z provedeného dokazování v rámci správního řízení bylo zcela přesvědčivým způsobem prokázáno spáchání popisovaného přestupku ze strany žalobce. Řízení před správním soudem není pokračováním správního řízení. Soud nerozhoduje zda žalobce spáchal přestupek ale v závislosti na žalobních námitkách posuzuje zákonnost napadeného rozhodnutí. Soudní řízení je zahajováno na návrh žalobce, na kterém je, aby uvedl veškeré důvody pro které shledává napadené rozhodnutí nezákonné. Žalobce tedy nese břemeno tvrzení a je na něm zda zpochybní napadené rozhodnutí mimo jiné tím, že uvede vlastní argumentaci. Rozsah jeho tvrzení pak určuje rozsah soudního přezkumu ve správním soudnictví (viz rozsudek NSS ze dne 31.1.2011, čj. 8AS27/2010-75,VVVNN soud CZ. Krajský soud v Brně s ohledem na tvrzení žalobce obsažená v jím podané žalobě a dále z důvodu komplexnosti pokládá za nezbytné uvést následující: Na rozdíl od ostatních správních deliktů má přestupek jako jediný svou legální definici. Lze proto o něm hovořit jako o takzvaně správním deliktu „pojmenovaném“. V souladu s ustanovením § 2 odst. 1 zákona o přestupcích se jedná o zaviněné jednání které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů, a nebo o trestný čin. Přestupkem je tedy protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem. Tuto koncepci potvrzuje judikatura Ústavního soudu podle které je nepřípustné aby například obecně závazná vyhláška obce nově nebo podrobněji formulovala skutkové podstaty přestupků, které jsou definovány v zákoně o přestupcích nebo v jiných zákonech (viz Nález Ústavního soudu ze dne 23.8.1994, sp.zn. I.US47/93, vyhlášený pod číslem 79/1994 Sb. A publikovaný ve sbírce rozhodnutí, svazek 2, Nález číslo 39). Zákon o přestupcích jako celek v obecné rovině chrání určitý výsek právem regulovaných právních vztahů, pro které je společný zájem na náležitém a řádném výkonu veřejné správy. Proti tomu ustanovení § 22 citovaného zákona, jak ostatně napovídá i jeho název má za cíl zajistit dodržování právních předpisů vztahujících se k bezpečnosti a plynulosti silničního provozu tak jak jsou upraveny ve zvláštních právních předpisech, které však vlastní sankce nemají. Mezi těmito zvláštními právními předpisy pak figuruje zejména zákon o silničním provozu, na který je v jednotlivých skutkových podstatách přestupku podle tohoto zákona ustanovení odkazováno, ať už přímo použitou terminologii a úpravou nebo skrze poznámkou pod čarou (2a k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 14.2.2006, sp.zn. IIUS75/06). Ust. § 22 zákona o přestupcích tedy nemá primárně kompenzační charakter. Nepostihuje proto ani tak protiprávní jednání jímž vznikla škoda nebo jiná újma účastníkům silničního provozu, jeho smyslem je postihovat společensky nebezpečné jednání, spočívající v nedodržení relevantních právních předpisů, které má za následek ohrožení či v některých případech dokonce narušení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. V tomto duchu je pak koncipováno rovněž i ustanovení § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 přestupkového zákona, které považuje protiprávní jednání spočívající v řízení motorového vozidla v provozu na pozemních komunikacích, řídí-li motorové vozidlo ten, kdo není držitelem příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění, přinejmenším za ohrožení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Právním předpisem, jehož porušení v daném případě je sankcionováno, je ustanovení § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu, podle kterého může motorové vozidlo řídit osoba, která je držitelem příslušného řidičského oprávnění podle § 81. Krajský soud v Brně v návaznosti na argumentaci žalobce považuje za nezbytné vyjádřit se v obecné rovině též k otázce zavinění jakož to obligatornímu znaku skutkové podstaty přestupku podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 přestupkového zákona, který charakterizuje subjektivní stránku tohoto přestupku. Problematika zavinění, tj. vnitřního psychického stavu pachatele jako protiprávního jednání a jeho následků je z hlediska systematiky zákona o přestupcích zařazena do jeho obecné části (ustanovení § 1 až § 20 citovaného zákona), k níž je jako zvláštní část, ve které jsou obsaženy skutkové podstaty jednotlivých přestupků (ust. § 21 až § 50 citovaného zákona) v poměru speciality. Nutno říci, že mimo jiné obsahuje zákon o přestupcích též ustanovení procesní povahy (ustanovení § 51 až § 88 citovaného zákona) a ust. společná přechodná a závěrečná (ust. § 89 až § § 98 citovaného zákona). V souladu s ustanovením § 3 zákona o přestupcích postačí k odpovědnosti za přestupek zavinění z nedbalosti nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslné zavinění. Vlastní definici nedbalosti a úmyslu obsahuje ust. § 4 citovaného zákona. Protože ust. § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 přestupkového zákona nevyžaduje k odpovědnosti za tento přestupek zavinění ve formě úmyslu, Krajský soud v Brně v tomto ohledu uzavírá, že je třeba aplikovat obecné pravidlo, podle kterého postačí k odpovědnosti za posuzovaný přestupek zavinění z nedbalosti. Úvahy žalobce o nespáchání přestupku v důsledku toho že nevěděl ani vědět nemohl že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem a to vzhledem k poměrům a okolnostem, které uvedl ve správním i přezkumném soudním řízení, pokládal soud za liché. Jak vyplývá z karty evidence řidiče, žalobce se dopustil ode dne 27.6.2007 do 8.5.2010 celkem sedmi přestupků na úseku bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, které byly řešeny v blokovém řízení, ve vlastním zájmu měl sledovat pohyb bodového hodnocení, aby tak předešel nežádoucím důsledkům, tudíž věděl že svým dalším jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. Soud se přiklonil k argumentaci žalovaného, že kritériem zavinění z nedbalosti (culpa) je zachování určité míry opatrnosti. Nedbalostně tedy jedná ten, kdo nedodržuje míru opatrnosti, ke které je v rámci okolnosti povinen a podle svých subjektivních - možností je také schopen ji dodržovat. Při nevědomé nedbalosti jsou dány současně povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem. Soud zjistil z listinných podkladů předložených Městským úřadem Třebíč, odbor správních činností, oddělení evidence řidičů že správním orgánem dle ustanovení § 123 c) odst. 3 silničního zákona ze dne 3.11.2009 č.j. OSČ4320/2009/SlaJ bylo žalobci ke dni 28.10.2009 oznámeno, že dosáhl 12ti bodů v bodovém hodnocení a byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Uvedené „oznámení“ si odvolatel převzal dne 5.11.2009. Dne 9.11.2009 byly správnímu orgánu doručeny námitky žalobce proti oznámení o dosažení 12ti bodů v bodovém hodnocení ze dne 3.11.2009. Dne 23.11.2009 zaslal správní orgán žalobci oznámení o zahájení řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů a výzvu k uplatnění práv účastníka řízení, ve kterém mu oznámil že dnem 9.11.2009 bylo zahájeno řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů. Uvedené oznámení si žalobce převzal dne 7.12.2009. Správní orgán po posouzení námitek tyto zamítl jako nedůvodné a dne 15.12.2009 vydal rozhodnutí č.j. OSČ9916/2009-40589/09/SlaJ, ve kterém potvrdil provedený záznam 12ti bodů v bodovém hodnocení ke dni 28.10.2009. Uvedené rozhodnutí odvolatel převzal dne 31.12.2009. Dne 12.1.2010 zaslal žalobce správnímu orgánu odvolání proti rozhodnutí ze dne 15.12.2009 v němž uvedl, že se zápisem bodů s rozhodnutím nesouhlasí. Odvolací orgán, Krajský úřad kraje Vysočiny v Jihlavě přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení které mu předcházelo s právními předpisy. Dále přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v odvolání a dospěl k závěru že napadené rozhodnutí a řízení které mu předcházelo bylo vedeno v souladu s právními předpisy. Na základě posouzení uvedených skutečností shledal odvolací orgán odvolání žalobce nedůvodným, rozhodnutím ze dne 24.2.2010 číslo jednací KUJI13860/2010, spisová značka ODSH171/2010BA odvolání zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci dnem 8.3.2010. Dále soud ověřil z předložené kopie oznámení povinnosti odevzdat řidičský průkaz vydané Městským úřadem Moravský Krumlov odbor dopravy dne 13.4.2010 č.j. 699/1/2010- OD/KI spisová značka 7872/2010, že dne 13.1.2010 požádal Městský úřad Třebíč o zaslání karty řidiče do nového místa trvalého pobytu (bydliště žalobce ………). Vzhledem k tomu že rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 24.2. 2010 číslo jednací KUJI13860/2010 nabylo právní moci dnem 8.3.2010, dle ust. § 123 písm. c) odst. 3 zákona o silničním provozu jako držitel řidičského průkazu, který pozbyl řidičského oprávnění byl povinen odevzdat do 5ti pracovních dnů ode dne převzetí tohoto oznámení správnímu orgánu prvního stupně řidičský průkaz. Z připojené doručenky bylo zjištěno, že oznámení žalobci bylo doručováno na shora uvedenou adresu, zásilku si nevyzvedl, zásilka i s poučením o důsledcích nevyzvednutí v úložní době byla uložena dne 14.4.2010. Správní orgán správně postupoval podle ust. § 24 odst. 1 správního řádu, dle kterého, jestliže si adresát uložené písemnosti v lhůtě 10ti dnů, kdy tato byla k vyzvednutí připravena nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. Vdaném případě posledním dnem této lhůty byl den 26.4.2010 tj. pondělí. Uplynutím 5ti pracovních dnů ode dne v němž bylo toto oznámení doručeno, byť byla aplikovaná fikce doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu, pozbyl žalobce řidičského oprávnění (§ 123 c) odst. 3 zákona o silničním provozu) tj. nikoliv dne 9.3.2010, jak uvedeno v odůvodnění rozhodnutí žalovaného, nýbrž dne 4.5.2010 tj. v úterý. Z výše uvedeného je zcela průkazné, že žalobce který podal námitky proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12ti bodů v bodovém hodnocení porušením povinnosti stanovené zákonem, byl vyrozuměn o výsledku námitkového řízení, měl povinnost i možnost předvídat, že mu je doručováno oznámení povinnosti odevzdat řidičský průkaz, z čehož vyplývá, že s ohledem na okolnosti vědět měl a mohl, že dne 8.5.2010 porušuje zájem chráněný zákonem. Nebyly shledány pochybnosti ani v postupu správního orgánu v rámci správního řízení, které oznámení o zahájení řízení o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích a předvolání k ústnímu jednání na den 25.8.2010 žalobci řádně doručil, žalobce si však zásilku osobně nevyzvedl, ač byl poučen o důsledcích nevyzvednutí v úložné době, písemnost byla uložena dne 27.7.2010, do schránky byla vložena dne 9.8.2010. Postup podle ustanovení § 24 odst. 1 správního řádu byl proto dodržen. Vzhledem k tomu, že se žalobce ač řádně a včas předvolán bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu k ústnímu jednání nedostavil, byly splněny podmínky pro projednání a rozhodnutí věci v jeho nepřítomnosti dle ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích. Z uvedeného plyne že správní spis a správní rozhodnutí poskytují dostatečnou skutkovou oporu pro právní závěr, že žalovaný i správní orgán prvního stupně věc kvalifikovaným způsobem projednaly a rozhodly, žalobce nebyl zkrácen na svých právech. Uplatněné žalobní námitky z výše uvedených důvodů nebyly shledány opodstatněnými soud proto dospěl k závěru že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s.ř.s.) a žalobu proto zamítl. Pouze pro úplnost soud uvádí že proti druhu a přiměřenosti sankce žalobce námitky nepodal, neboť podstatou jeho argumentace bylo tvrzení, kterým se snažil zcela popřít samotné odpovědnostní jednání předkládá je jinou skutkových okolností případu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení nemá, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřednické činnosti nevznikly, proto soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení