57 A 58/2013 - 49

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a Mgr. Miroslavy Kašpírkové v právní věci žalobce: Globus ČR, k.s., se sídlem Kostelecká 822, Praha 9, zastoupeného Mgr. Petrem Vysoudilem, advokátem se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti žalovanému: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2013, č. j. 032100613/618/13/90.220/Ve, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2013, č. j. 032100613/618/13/90.220/Ve, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342 Kč k rukám zástupce žalobce, Mgr. Petra Vysoudila, advokáta se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se včas podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jako nepřípustné zamítnuto odvolání s odůvodněním, že bylo podáno osobou, která nebyla účastníkem řízení. Odvoláním bylo napadeno rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Plzeňský a Karlovarský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“ nebo „územní inspektorát energetické inspekce“), ze dne 15. 5. 2013, č. 324011113, č. j. 032100613/279/13/32.104/Kr, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 95 000 Kč za správní delikt podle § 12a odst. 2 písm. b), ve spojení s § 8 odst. 4 písm. a) a b), zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o hospodaření energií“). I. Obsah žaloby Žalobce v podané žalobě poukázal na skutečnost, že žalovaný zamítl jeho odvolání bez věcného projednání výlučně z toho důvodu, že jej vyhodnotil jako nepřípustné, neboť bylo podáno osobou, která nebyla účastníkem řízení. Odvolání však (jak je patrné z celého jeho obsahu) podal přímo žalobce, jehož jménem jednal jako zmocněnec žalobcův pracovník, Ing. B.K. Žalobce uvedl, že plná moc nebyla k odvolání přiložena, nedoložení plné moci je však odstranitelnou vadou podání ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu. Žalovaný proto pochybil, pokud jednak nesprávně dovodil, že odvolání nebylo podáno účastníkem řízení, a pokud žalobce jako účastníka řízení nevyzval k odstranění této vady odvolání spočívající v nedoložení plné moci a neposkytl mu k tomuto úkonu přiměřenou lhůtu. Žalovaný tedy nepostupoval v souladu s ustanovením § 37 odst. 3 správního řádu, neumožnil žalobci zhojit vadu jeho odvolání, a tedy zatížil řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí podstatnou vadou mající za následek nezákonnost vydaného rozhodnutí. Žalobce uvedl, že výše uvedeným postupem žalovaného byl zkrácen na svém právu na věcný přezkum prvostupňového správního rozhodnutí, čímž bylo porušeno i jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces v širším smyslu. Dle žalobce je jeho argumentace podporována i dostupnou judikaturou, např. rozsudkem Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 As 62/2010, či již rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 54 Ca 1/2008. Z výše uvedených důvodů proto žalobce navrhl, aby krajský soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. II. Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě poukázal na skutečnost, že kontrola i správní řízení bylo vedeno se žalobcem – Globus ČR, k.s., se sídlem Kostelecká 822/75, Praha 9. V předloženém správním spisu je přitom založena plná moc pro Ing. R.K., kterou byl tento žalobcem zmocněn k jednání ve všech správních a soudních řízeních. Žalovaný proto ve svém rozhodování vycházel z ustanovení o zastoupení na základě plné moci dle § 33 odst. 1, věty třetí, správního řádu, dle kterého „v téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce“, ve spojení s § 30 správního řádu a s přihlédnutím k § 21 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný dále považoval za nutné zmínit v této věci i tu skutečnost, že podání žalobce (odvolání) bylo doručeno v elektronické podobě, avšak nepodepsané uznávaným elektronickým podpisem, ani nebylo do 5 dnů potvrzeno. Žalovaný proto nemohl ověřit identitu podepsané osoby a podání nesplňovalo náležitosti dle § 37 odst. 4 a 5 správního řádu. Při popsaných důvodech proto žalovaný ponechal na posouzení soudu, zda je žalovaný ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu neomezeně povinen pomáhat žalobci s odstraněním vad podání, a to i z pohledu hodnocení žalobce coby velké obchodní společnosti s celostátní působností. Mimoto, jak je zřejmé z obsahu napadeného rozhodnutí, se žalovaný zabýval i otázkou, zda v daném případě nejsou splněny předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Současně s vyjádřením k žalobě pak žalovaný předložil krajskému soudu k posouzení i otázku místní příslušnosti soudu. V této souvislosti poukázal na znění § 7 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a dále uvedl, že v ustanovení § 95 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), je uvedeno, že pokuty v prvním stupni ukládá Státní energetická inspekce a o odvolání proti uložení pokuty rozhoduje ústřední ředitel Státní energetické inspekce. Územní inspektorát pro Plzeňský a Karlovarský kraj by tak mohl být příslušným správním orgánem v prvním stupni pouze v případě, že by mu právní předpis svěřoval jako vnitřní organizační složce samostatné rozhodovací pravomoci. Žalovaný je proto přesvědčen, že Státní energetická inspekce se sídlem v Praze je institucí s celostátní působností, a proto by měl být místně příslušným k vyřízení předmětné žaloby Městský soud v Praze. V případě, že krajský soud rozhodne o své místní příslušnosti kladně, žalovaný navrhl s přihlédnutím k obsahu svého vyjádření, předloženého spisu, napadeného rozhodnutí i dikci právních norem, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. III. Replika žalobce K argumentům žalovaného obsaženým v jeho vyjádření žalobce doplnil, že pokud ustanovení § 33 odst. 1 správního řádu stanoví, že účastník řízení může mít v téže věci pouze jednoho zástupce, není tím myšleno, že by v celém správním řízení mohl za účastníka vystupovat pouze jeden zmocněnec. Taková interpretace je nesprávná. Naopak dle názoru žalobce, jakož i dle interpretace obsažené např. v komentáři ke správnímu řádu vydanému nakladatelstvím C. H. Beck v roce 2011, mohou jednotlivé úkony v řízení činit různí zmocněnci, přičemž omezení podle § 33 odst. 1 správního řádu spočívá pouze v tom, že více zmocněnců nesmí za účastníka řízení činit zároveň jeden a ten stejný úkon. Pokud dále žalovaný namítal, že žalobce doručil žalovanému odvolání v elektronické podobě bez uznávaného elektronického podpisu, a toto odvolání do 5 dnů nepotvrdil, v důsledku čehož odvolání nesplňovalo náležitosti dle § 37 odst. 4 a 5 správního řádu, ani s tímto se žalobce neztotožnil. Upozornil, že své odvolání doručil žalovanému prostřednictvím datové schránky, nikoli e-mailem či jiným prostředkem elektronické komunikace, a tedy toto podání mělo stejné účinky jako podání písemně učiněné a podepsané (k tomu srovnej též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 8 As 89/2011). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dospěl k závěru, že u těchto podání nastává přímo ze zákona fikce písemného a podepsaného úkonu, a při splnění stanovených podmínek tedy není nutné, aby podání bylo podepsáno zaručeným elektronickým podpisem. Žalobce dále upozornil na vyjádření žalovaného, dle kterého je nutno posoudit, zda i žalobce „coby velká obchodní společnost s celostátní působností“ má ve správním řízení práva, která správní řád přiznává všem účastníkům řízení. Dle názoru žalobce žalovaný zřejmě nepřipouští, že by velké společnosti s celostátní působností měly právo dopouštět se omylů a že by v nich mohli pracovat lidé. Dle žalobce je s podivem, že žalovaný jakožto vykonavatel státní správy (rovněž s celostátní působností) takto postupoval, vždyť i ve správním řízení vedeném pro porušení zákona musí být respektovány zásada součinnosti s dotčenými osobami a zásada rovnosti jakožto jedny ze základních zásad správního řízení. V této souvislosti žalobce přiložil ke svému vyjádření plnou moc udělenou dne 1. 3. 2013 Ing. B.K. k zastupování žalobce při podání odvolání. IV. Skutkový základ projednávané věci Správní orgán prvního stupně vydal dne 15. 5. 2013 pod č. 324011113 rozhodnutí č. j. 032100613/279/13/32.104/Kr, kterým žalobci uložil pokutu ve výši 95 000 Kč za správní delikt podle § 12a odst. 2 písm. b), ve spojení s § 8 odst. 4, zákona o hospodaření energií, kterého se měl žalobce dopustit porušením povinností uvedených v § 8 odst. 4 písm. a) a b) tohoto zákona, kdy jako obchodník s výrobky spojenými se spotřebou energie v prodejním místě Hypermarket, Obchodní 30, Jenišov - Pod Rohem, dne 12. 2. 2013 řádně viditelným a čitelným způsobem nevystavil na nebo u výrobku spojeného se spotřebou energie a na místě stanoveném prováděcím právním předpisem předepsaný energetický štítek, a to při nabízení, předvádění či prodeji v rozhodnutí vyjmenovaných spotřebičů konkrétních značek. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, které žalovaný dle § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné zamítl, neboť bylo podáno osobou, která nebyla účastníkem řízení. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že odvolání podal nezmocněný zaměstnanec žalobce jako účastníka řízení, Ing. B.K., kdy k odvolání nebyla přiložena plná moc udělená statutárním orgánem společnosti žalobce jako zmocňující jmenovaného zaměstnance k jednání či podepisování za společnost v konkrétně specifikovaném rozsahu nebo k činění právních úkonů. Vykázané doručení odvolání správnímu orgánu prvního stupně je datováno dne 31. 5. 2013, avšak nebylo podáno účastníkem řízení. Právo podat odvolání přitom zákon přiznává jen osobám uvedeným v § 27 správního řádu, a pokud je odvolání podáno osobou, která není účastníkem řízení nebo není účastníkem řízení k podání odvolání zmocněna, posuzuje se dle žalovaného toto odvolání jako nepřípustné a správní orgán se jím dále nezabývá. V. Posouzení věci krajským soudem Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím o věci samé bez jednání, rozhodl krajský soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání. V daném případě však byly dány podmínky pro rozhodnutí soudu bez jednání také ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Dle § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V posuzované věci je mezi účastníky sporné, zda žalovaný pochybil, pokud nepřistoupil k výzvě žalobce k odstranění vad podaného odvolání ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu, a rovnou odvolání zamítl jako nepřípustné s odůvodněním, že bylo podáno osobou, která nebyla účastníkem řízení. Podle § 82 odst. 2 správního řádu musí mít odvolání náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 správního řádu a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Z ustanovení § 37 odst. 2 správního řádu, které upravuje základní náležitosti každého podání, vyplývá, že z něj musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí. Z výše citovaného ustanovení upravujícího základní náležitosti každého podání je zřejmé, že podání (v daném případě se jednalo o odvolání) musí být vždy podepsáno osobou, jež takové podání činí. Ustanovení § 30 odst. 1 správního řádu přitom stanoví, že jménem právnické osoby činí úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudem podle zvláštního zákona22). Poznámka pod čarou 22) odkazuje na ustanovení § 21 o. s. ř., dle jehož odst. 1 za právnickou osobu (kromě dalších v zákoně uvedených případů) jedná a) její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen, nebo b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo c) vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci týkající se tohoto závodu (složky), nebo d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně. Každý, kdo činí úkony jménem právnické osoby, musí své oprávnění prokázat (§ 30 odst. 5 správního řádu a rovněž § 21 odst. 5 o. s. ř.). Podle ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu pak platí, že nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. V daném případě z obsahu správního spisu vyplynulo (a tato skutečnost není mezi účastníky řízení sporná), že odvolání datované dne 30. 5. 2013 založené ve spisovém materiálu bylo podáno na hlavičkovém papíru s grafickým vyobrazením loga žalobce, pod nímž v záhlaví následuje označení obchodní firmy žalobce, včetně uvedení sídla, IČ, DIČ, jakož i kontaktních údajů žalobce; v zápatí jsou dále uvedeny údaje o komplementáři žalobce, jednatelích komplementáře, údaj o zápisu v obchodním rejstříku a o bankovním spojení. Následuje vlastní text odvolání uzavřený podpisem zaměstnance žalobce, Ing. B.K., s uvedením následujícího textu: za Globus ČR, k.s., Ing. B.K., Quality Management. Jmenovaný figuruje také v záhlaví odvolání v kolonce vyřizující osoby. Z celého obsahu podaného odvolání je tedy patrné, že toto odvolání podal přímo žalobce, jehož jménem v daném případě jednal pracovník Ing. B.K. Mezi účastníky řízení přitom není sporné, že k odvolání nebylo připojeno pověření statutárního orgánu žalobce zmocňující jmenovaného zaměstnance učinit jménem žalobce tento úkon. Dle názoru krajského soudu se však v daném případě jednalo o odstranitelnou vadu podání ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu, a správní orgány tedy měly povinnost postupovat podle tohoto ustanovení a pomoci žalobci (odvolateli) odstranit tento nedostatek nebo jej k odstranění tohoto nedostatku vyzvat a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. K témuž závěru ve své předchozí rozhodovací činnosti dospěl např. již Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, a to v rozsudku ze dne 14. 2. 2008, č. j. 54 Ca 1/2008 - 30, publikovaném pod č. 1578/2008 Sb. NSS, avšak také Nejvyšší správní soud, a to v rozsudku ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009 - 53, či v rozsudku ze dne 11. 11. 2011, č. j. 5 As 62/2010 - 126, oba dostupné na www.nssoud.cz. Za daného procesního stavu tak bylo povinností správních orgánů v souladu s ustanovením § 37 odst. 3 správního řádu žalobce vyzvat, aby podané odvolání doplnil o pověření udělené svému zaměstnanci Ing. B.K., a tedy prokázal, že jmenovaný zaměstnanec je ve smyslu § 30 odst. 1 správního řádu, ve spojení s § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř., osobou oprávněnou jménem žalobce odvolání podat. Pokud správní orgány uvedeným způsobem nepostupovaly, je nutno tento postup hodnotit jako závažnou vadu řízení mající vliv na zákonnost vydaného správního rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., pro kterou krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil. Žalovaný v této souvislosti ve svém vyjádření k podané žalobě argumentoval, že podle § 33 odst. 1 správního řádu může mít účastník řízení v téže věci pouze jednoho zmocněnce, přičemž do správního spisu byla již dříve založena plná moc pro jiného zaměstnance žalobce, Ing. R.K., a tedy zaměstnanec Ing. B.K. již jako druhý zmocněnec nemohl žalobce z tohoto důvodu zastupovat. Ani s tímto posouzením žalovaného však nelze souhlasit. Stanoví-li § 33 odst. 1 správního řádu, že účastník řízení může mít v téže věci současně pouze jednoho zmocněnce (a obdobně tomu ustanovení § 21 odst. 5, věta druhá, o. s. ř., ve spojení s § 30 odst. 1 správního řádu, stanoví, že v téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba), nelze tím rozumět, že by v průběhu celého správního řízení byla povinna za účastníka řízení vystupovat toliko tato jediná osoba. Smyslem těchto ustanovení je to, aby jeden a tentýž úkon v řízení nemohlo za účastníka současně činit více jím zmocněných či pověřených osob. Je však nepochybné, že předmětná ustanovení nijak účastníka řízení neomezují a nebrání mu v tom změnit v průběhu řízení osobu svého zástupce udělením nové plné moci, či udělením pověření jinému svému zaměstnanci, jako k tomu došlo v nyní projednávané věci. Pokud dále žalovaný ve svém vyjádření k žalobě namítal, že předmětné odvolání bylo správnímu orgánu doručeno bez uznávaného elektronického podpisu a následně nebylo do 5 dnů ve smyslu § 37 odst. 4 a 5 správního řádu potvrzeno či doplněno, a tedy nebylo možno ověřit identitu osoby, ani těmto námitkám žalovaného nelze přisvědčit. Krajský soud v této souvislosti z obsahu předloženého správního spisu ověřil, že odvolání bylo žalovanému zasláno prostřednictvím systému datových schránek, a to z datové schránky žalobce jako právnické osoby. Z doručenky ze systému datových schránek založené ve správním spisu je zřejmé, že odvolání bylo správnímu orgánu odesláno z datové schránky odesílatele: Globus ČR, k.s., Kostelecká 822/75, Praha 9, ID schránky: gm9ri5i, typ schránky: PO, přičemž k jeho dodání do datové schránky správního orgánu došlo dne 30. 5. 2013 v 11:36:05 h. V případě podání učiněných prostřednictvím datové schránky je třeba obecně odlišovat, zda toto podání učinila osoba oprávněná či osoba pověřená k přístupu do datové schránky. Osobou oprávněnou k přístupu do datové schránky právnické osoby je dle § 8 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), statutární orgán právnické osoby, člen statutárního orgánu právnické osoby nebo vedoucí organizační složky podniku zahraniční právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, pro něž byla datová schránka zřízena. K přístupu do datové schránky je dále oprávněna také pověřená osoba, kterou je dle § 8 odst. 6 písm. b) zákona o elektronických úkonech u datové schránky právnické osoby fyzická osoba pověřená statutárním orgánem právnické osoby nebo vedoucím organizační složky podniku zahraniční právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, pro něž byla datová schránka zřízena, a to v rozsahu jimi stanoveném. Dle § 18 odst. 1 zákona o elektronických úkonech právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky. V takovém případě pak podle § 18 odst. 2 téhož zákona platí, že úkon učiněný osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 zákona o elektronických úkonech nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, nepožaduje-li jiný právní předpis nebo vnitřní předpis společný úkon více z uvedených osob. Krajský soud v této souvislosti uvádí, že Nejvyšší správní soud již ve svém rozhodnutí ze dne 17. 2. 2012, č. j. 8 As 89/2011 - 31, dostupném na www.nssoud.cz, vyslovil, že pokud není v konkrétním případě třeba společného úkonu více osob a podání učinila osoba oprávněná, má její úkon podle § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný. Pokud takové podání učinila osoba pověřená, má její úkon podle téhož zákonného ustanovení stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, jestliže tato osoba doložila své pověření. U takových podání nastává přímo ze zákona fikce písemného a podepsaného úkonu. Z výše uvedeného tak vyplývá, že „úkon učiněný prostřednictvím datové schránky osobou oprávněnou či osobou pověřenou, která doložila své pověření, má podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, proto nemusí být podepsaný elektronickým podpisem ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ani jej není třeba potvrzovat písemným podáním shodného obsahu či předložením jeho originálu“. V návaznosti na výše uvedené pak krajský soud podotýká, že v daném případě nebylo možno z doručenky vytištěné ze systému datových schránek a založené ve správním spisu ověřit, kdo podal předmětné odvolání, tj. zda osoba oprávněná či pověřená žalobcem k přístupu do datové schránky. Z údajů zaznamenaných na doručence není tato informace zřejmá. Pokud tedy žalovaný (resp. správní orgán prvního stupně) měl pochybnosti o tom, zda podání odvolání prostřednictvím datové schránky žalobce učinila přímo osoba oprávněná k přístupu do této datové schránky dle § 8 odst. 3 zákona o elektronických úkonech, nebo zda tak učinila osoba mající k tomuto úkonu pověření ve smyslu § 8 odst. 6 písm. b) téhož zákona, byla-li k tomu pověřena, měly správní orgány opět prostor k tomu žalobce vyzvat k odstranění těchto pochybností a stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu. Jinak platí, že při splnění výše uvedených zákonných podmínek se má u podání podaného prostřednictvím datové schránky za to, že takové podání bylo učiněno písemně a bylo podepsáno, a tedy není nutné, aby bylo navíc opatřeno i zaručeným elektronickým podpisem. Závěrem krajský soud uvádí, že v okamžiku zahájení řízení zkoumal jako jednu z podmínek řízení, zda je ve smyslu § 7 odst. 2 s. ř. s. dána místní příslušnost Krajského soudu v Plzni k projednání a rozhodnutí věci. Žalovaný v této souvislosti ve svém vyjádření k žalobě upozornil na znění § 95 odst. 3 energetického zákona, dle kterého pokuty v prvním stupni ukládá Státní energetická inspekce a o odvolání proti uložení pokuty rozhoduje ústřední ředitel Státní energetické inspekce. Územní inspektorát pro Plzeňský a Karlovarský kraj by tak mohl být příslušným správním orgánem v prvním stupni pouze v případě, že by mu právní předpis svěřoval samostatné rozhodovací pravomoci. Žalovaný je však přesvědčen, že Státní energetická inspekce je orgánem s celostátní působností se sídlem v Praze, a tedy by v dané věci měl rozhodovat Městský soud v Praze. Krajský soud však upozorňuje, že v daném případě byla žalobci pokuta uložena podle zákona o hospodaření energií, a to konkrétně podle § 12a odst. 2, ve spojení s § 8 odst. 4, tohoto zákona, který jako speciální právní předpis v ustanovení § 12b nazvaném jako ''Společná ustanovení ke správním deliktům'' v odst. 4 stanoví, že správní delikty podle tohoto zákona projednává Státní energetická inspekce. V prvním stupni územní inspektorát, v jehož územní působnosti se nachází místo spáchání správního deliktu. O odvolání rozhoduje ústřední inspektorát. Dle krajského soudu se tedy v daném případě jedná o situaci, kdy zákon o hospodaření energií svěřuje jednotlivým územním inspektorátům rozhodovací pravomoc. Vzhledem k tomu, že v daném případě vydal rozhodnutí v prvním stupni Územní inspektorát pro Plzeňský a Karlovarský kraj, je dle § 7 odst. 2 s. ř. s. dána místní příslušnost Krajského soudu v Plzni, neboť v jeho obvodu se nachází sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. Krajský soud tedy neshledal, že by v uvedené věci byly dány podmínky pro postoupení věci Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. VI. Závěr a náklady řízení Z výše uvedených důvodů, tj. vzhledem k procesnímu pochybení, jehož se žalovaný ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. dopustil v předcházejícím řízení, nevyzval-li žalobce k odstranění nedostatku podaného odvolání ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu, krajský soud shledal žalobu důvodnou, a proto napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí krajský soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným krajským soudem ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč a dále v nákladech právního zastoupení v celkové výši 12 342 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). V daném případě se jedná o odměnu advokáta Mgr. Petra Vysoudila za zastupování v řízení před krajským soudem, a to za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a písemná podání soudu ve věci samé - podání žaloby a repliky k vyjádření žalovaného) dle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu ve výši 9 300 Kč (3 x 3 100 Kč); a dále o náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, byla částka nákladů právního zastoupení zvýšena o částku 2 142 Kč odpovídající této dani (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Ke splnění povinnosti byla žalovanému stanovena přiměřená lhůta.

Poučení