57 A 6/2022 – 26

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: J.Š. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2022, č. j. KUJI/17966/2022 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 28. 4. 2022 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2022, č. j. KUJI/17966/2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti společnému rozhodnutí Městského úřadu Humpolec, odboru životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 4. 2021, č. j. MUHU/2318/2021/Ši (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Žalovaný napadeným rozhodnutím podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 50/2004 Sb., správní řád, zrušil výrok I. A) prvostupňového rozhodnutí a v této části řízení zastavil. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí podle § 90 odst. 5 věta druhá správního řádu potvrdil a odvolání zamítl.

2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným výrokem I. A) z přestupku dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat“), kterého se z nedbalosti dopustil tím, že se dopustil týrání zvířete podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona na ochranu zvířat ve znění účinném ke dni 21. 2. 2019 tím, že dne 21. 2. 2019, v přesně nezjištěné době, přinejmenším okolo 21.00 hodiny v okrese Pelhřimov, v k. ú. Staré Bříště, v místní části zvané „Sýkorův Mlýn“, výstřelem ze své legálně držené zbraně, kulobrokové kozlice ZH 324, osazené zaměřovacím puškohledem 7 x 56 se světelným bodem, s nábojem ráže S&B 7 x 57R, zasáhl fenu v zájmovém chovu plemene australský ovčák, jménem Azul Noche Brennini, nazývané „Zula“, číslo čipu 941000017644632, která vlivem střelného poranění dne 21. 2. 2019 uhynula, tímto střelným poraněním obviněný vyvolal u tohoto psa bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů fyzikální povahy; B) z přestupku dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona na ochranu zvířat, kterého se z nedbalosti dopustil tím, že dne 21. 2. 2019, v přesně nezjištěné době, přinejmenším okolo 21.00 hodiny v okrese Pelhřimov, v k. ú. Staré Bříště, v místní části zvané „Sýkorův Mlýn“, usmrtil zvíře, aniž by byl naplněn důvod uvedený v § 5 odst. 2 zákona na ochranu zvířat, tím, že výstřelem ze své legálně držené zbraně, kulobrokové kozlice ZH 324, osazené zaměřovacím puškohledem 7 x 56 se světelným bodem, s nábojem ráže S&B 7 x 57R, zasáhl fenu v zájmovém chovu plemene australský ovčák, jménem Azul Noche Brennini, nazývané „Zula“, číslo čipu 941000017644632, která vlivem střelného poranění dne 21. 2. 2019 uhynula.

3. Žalobci byla za uvedené jednání uložena pokuta ve výši 20 000 Kč, povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč, a povinnost nahradit poškozené Farma Sýkorův mlýn s. r. o., IČO 03236757, se sídlem Staré Bříště 3, Humpolec (dále jen „poškozená“) škodu způsobenou spáchaným přestupkem ve výši 88 475 Kč.

4. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nesprávné a nezákonné. Nezákonnost spatřuje v nedostatečném zjištění skutkového stavu. V řízení mělo dojít k porušení práva na spravedlivý proces, neboť nebylo prokázáno, že se skutek, kladený žalobci za vinu, stal, tedy že by žalobce výstřelem ze své legálně držené zbraně zasáhl fenu Zulu. Správní orgán I. stupně neumožnil provedení žalobcem navrhovaných důkazů, které měly prokázat, že k uhynutí feny nedošlo v důsledku střelné rány. Zejména správní orgán I. stupně neprovedl pitvu feny, prověrku výpovědí, zjištění výhledových poměrů na místě, neopatřil znalecký posudek z oboru balistické expertizy, vyšetřovací pokus slyšitelnosti výstřelu a zvuků vydávaných zraněnou fenou, výpis záznamu telekomunikačního provozu, provedení stěrů z vidlí čelního nakladače a zjištění stop krve v kůlně. V řízení tak nebylo prokázáno, že zranění uhynulé feny bylo způsobeno výstřelem z kulobrokové kozlice.

5. Žalobce dále namítá, že žalovaný postupoval v rozporu s pravidly pro hodnocení důkazů, neboť popisným způsobem shrnul obsahy výpovědí a bez dalšího odkazu na konkrétní důkazy konstatoval jejich hodnocení. Výpovědi žalobce učiněné po 22. 2. 2019 měl žalovaný hodnotit jako účelové bez bližšího odůvodnění. Dle žalobce není nic neobvyklého na tom, že upřesňoval své výpovědi. Podstatné je, že konstantně tvrdil, že střílel na divoké prase.

6. Žalobce namítá, že žalovaný nepřípustně měnil závěry znaleckého posudku, když tvrzení o vysoké pravděpodobnosti výskytu divokých prasat v dané lokalitě zaměnil za vysokou nepravděpodobnost.

7. Dle žalobce žalovaný ani prvostupňový správní orgán neprovedl hodnocení výpovědi F. H.. Ten ve výpovědi ze dne 22. 2. 2019 popsal, jak probíhalo venčení psů, když z této výpovědi vyplývá, že fena byla v okamžiku výstřelu od něj vzdálená cca 50 metrů. Ve výpovědi ze dne 5. 3. 2019 F. H. doplnil svou výpověď o skutečnost, že v okamžiku výstřelu se nacházel cca 10–15 metrů od zaparkovaného vozidla, na zastřeleného psa v okamžiku výstřelu neviděl, ale pes nemohl být daleko. Dle žalobce však z dalších výpovědí a ze znaleckých posudků vyplývají zcela jiné vzdálenosti, kdy krmeliště se od zaparkovaného vozidla nacházelo cca 162 metrů a od kazatelny cca 155 metrů. Z uvedených údajů a z údajů, které F. H. uváděl během svých výpovědí, je zřejmé, že se fena Zula v okamžiku výstřelu nemohla nacházet u krmeliště a musela od něj být vzdálená nejméně 97 metrů. Žalobce si fenu nemohl splést s divokým prasetem. Skutkovému ději tak neodporují ani svědecké výpovědi zasahujících policistů.

8. Žalobce odkazuje na znalecký posudek MVDr. P.F., který konstatoval, že není schopen jednoznačně určit příčinu poranění feny, tedy zda se jedná s jistotou o střelné poranění. Žalobce má za to, že i závěry druhého znaleckého posudku znalce Ing. B. z oboru lesního hospodářství, hovoří v jeho prospěch, když znalec konstatoval, že je vysoce pravděpodobné, že zvěř (divoká prasata) opustila kryt a při pojezdu vzdálenějšího traktoru se vydala ke krmelišti. Rovněž závěry o kvalitě použité optiky, které vylučují omyl v předmětu střelby, přisvědčují žalobci, stejně jako závěr, že by v místě střelby musely po zasaženém zvířeti zůstat zbytky tkáně, krev a především tzv. stříž, tedy ustřelená část srsti s pokožkou. Dle fotosnímků zkoumaných znalcem však nelze s jistotou určit, zda chomáče představují srst nebo zaschlé čnělky kukuřice.

9. Žalobce dále zpochybňuje výpověď psovoda Z., který měl před policejním orgánem tvrdit, že pes nesleduje zvířecí pachovou stopu, ale pouze lidskou a instinktivně krevní. Žalobce má za to, že služební pes veden psovodem Z., nemohl sledovat jeho pachovou stopu, když se žalobce měl pohybovat opačným východním směrem. Stopy po lidské obuvi nadto v prostoru mezi kazatelnou a krmelištěm a chatou ev. č. 5 zjištěny nebyly. Tvrzení žalovaného, že se měl žalobce při dohledávání divokého prasete pohybovat mezi krmelištěm a chatou ev. č. 5 je tak neprokázaná dedukce.

10. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Nepřezkoumatelnost má spočívat v tom, že se žalovaný nevypořádal s žalobcem uváděnými odvolacími námitkami, které v žalobě formuluje celkem v 16 bodech na stranách 8–10 žaloby. Vesměs se jedná o skutečnosti zjištěné ze znaleckých posudků a z výpovědí vyslechnutých svědků, které měly správní orgány hodnotit v neprospěch žalobce, nebo je nehodnotily vůbec. Z odůvodnění rozhodnutí pak nelze vyvodit, které skutečnosti vzal žalovaný za prokázané a jakými úvahami se řídil, což způsobuje nezákonnost a nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.

11. Žalobce namítá procesní pochybení policejního orgánu při zadávání znaleckého posudku znalce MUDr. J K., Ph.D., neboť v opatření o přibrání znalce již policejní orgán podsouvá znalci střelné poranění, namísto obecného označení poranění. Znalec již o mechanismu poranění nemohl rozhodovat objektivně podle svých odborných znalostí, ale závěry podvědomě přizpůsobil informacím, které obdržel od zadavatele posudku. Nadto se žalovaný nezabýval námitkou, že znalec v oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a humánní medicíny podával znalecký posudek z oblasti veterinární medicíny. Dle žalobce se navíc jednalo o revizní znalecký posudek k posudku MVDr. P. F.

II. Vyjádření žalovaného

12. Žalovaný ve stručném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že stav věci byl zjištěn bez pochybností a napadené rozhodnutí je věcně správně a zákonné.

III. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu

13. Ve spise je obsažen záznam o zahájení úkonů trestního stíhání ze dne 22. 2. 2019, č. j. KRPJ–22615–6/TČ–2019–161712, pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Dále protokol o ohledání místa činu ze dne 22. 2. 2019, č. j. KRPJ–22615–26/TČ–2019–161712–VOP, které provedli prap. Bc. L.R., inspektor obvodního oddělení policie Humpolec, pprap.. R.V., vrchní asistent obvodního oddělení policie Humpolec a npor. Mgr. P.L., komisař obvodního oddělení Humpolec. Byly zajištěny stopy – fragment střely a fotografická dokumentace zachycující místo činu, a další stopy – zvířecí srst, lidskou stopu nad rozrytým krmelištěm, místo nálezu postřeleného psa. Spis obsahuje rovněž protokol o ohledání věci ze dne 22. 2. 2019, č. j. KRPJ–22615–7/TČ–2019–161712 o ohledání těla mrtvé feny, protokol o předložení věci – lovecké zbraně kulobrokové hlavně s náboji, dále průkaz ke zbrani, zbrojní průkaz, členský průkaz myslivecké jednoty a povolenka k lovu na jméno žalobce.

14. Z úředního záznamu ze dne 22. 2. 2019, č. j. KRPJ–22615–3/TČ–2019–161712 se podává, že dne 21. 2. 2019 bylo na linku 158 přijato oznámení od T.S., která uvedla, že okolo 21.00 hodin došlo k zastřelení jejího psa, když jej venčil přítel F.H.. Na místo byla vyslána dvoučlenná hlídka obvodního oddělení policie Humpolec ve složení prap. Z.F. a nstržm. Z.D., kterým byla ukázána uhynulá fena v kufru auta a byla pořízena fotodokumentace. Vzhledem k nízké viditelnosti a dešti nebylo provedeno ohledání místa činu.

15. Z úředního záznamu ze dne 22. 2. 2019, č. j. KRPJ–22615–34/TČ–2019–161712–VOP se podává, že téhož dne v době okolo 9.00 hodin se hlídka obvodního oddělení policie Humpolec ve složení npor. Mgr. P.L., prap. Bc. L.R. a pprap. R.V. společně s psovodem pprap. T.Z. se služebním psem jménem Cox dostavila na místo, kde mělo předchozího večera dojít ke střelnému poranění psa Zuly. Povětrnostní podmínky byly takové, že silně pršelo. Hlídka postupovala pěšky k místu postřelení psa Zuly. T.S. ukázala místo, kde po postřelení pes zalehl, přičemž povrch byl v této části rozmrzlý a bez sněhu. Hlídka se vydala v rojnici směrem do kopce k místu možné střelby za účelem zajištění případných stop, přičemž louka byla pokrytá souvislou vrstvou sněhu o tloušťce asi 10 cm a na sněhu nebyly patrné žádné stopy ani po zvířeti ani po motorovém vozidle, pouze kolmo vzhůru k lesu byla vyjetá kolej od osobního motorového vozidla. Při postupu k lesu vyšla z lesa osoba, která byla ztotožněna jako žalobce. Na otázku, proč se zdržoval v dané lokalitě, uvedl, že je myslivec a jedná se o jeho honitbu. Na dotaz, zda v tomto místě předešlého dne kolem 21.00 střílel, odpověděl, že seděl na posedu a vystřelil na divoké prase, které uteklo, a proto se vrátil za účelem zjištění, zda se někde nenachází uhynulé divoké prase. Následně bylo zadokumentováno místo, kam měl žalobce střílet na divoké prase a byl vyzván, aby se dostavil na služebnu obvodního oddělení policie Humpolec a to se zbraní a veškerou dokumentací k této zbrani.

16. Ze záznamu o použití služebního psa se podává, že služební pes vypracoval pachovou stopu od místa nálezu postřeleného psa cca 60 metrů vedoucí ke krmelišti, kde se nacházel podezřelý muž (žalobce). Na dotaz psovoda, co tam dělá, žalobce odpověděl, že to byl on, kdo předešlého dne střílel.

17. Z úředního záznamu ze dne 22. 2. 2019, č. j. KRPJ–222615–1/TČ–2019–161712 o podaném vysvětlení T.S. podle § 158 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) se podává, že druh T.S. šel kolem 20.45 venčit psy, přičemž je chodil venčit každý den přibližně ve stejnou dobu kolem 21.00 hodiny na louku mezi lesem a rybníkem na levou stranu od chaty ev. č. E5. Psy neměl na vodítku, chodili volně, byli vycvičení a na povel poslechli. Když se vracel z venčení, které mohlo trvat okolo 15 minut, měl při sobě jednoho ze psů a fena Zula, pobíhala po louce a mohla být vzdálena od druha cca 50 metrů, když padl výstřel ve směru od lesa a fena byla zasažena. Doběhla k chatě, kde padla. T.S. byla v domě, výstřel slyšela a na to jí telefonoval přítel, aby přišla k chatě, že jim někdo postřelil psa. Po příchodu k Zule ji S. prohlédla a shledala ránu od střely na pravé straně pod krkem, kdy měla střela vylétnout na levé straně pod žebry, neboť byl pes prostřelen skrz a silně krvácel. Psa naložila do vozidla a jela k pohotovostnímu veterináři do Havlíčkova Brodu, kde byl pes vyšetřen rentgenem a následně zemřel. Pes byl chovný, jednalo se o ovčácké pracovní plemeno a hodnotu poškozená vyčíslila nejméně na 100 000 Kč. Psy venčil F.H. vždy s baterkou, na psy viděl a měl o nich přehled. Nikdy se nestalo, že by psi neuposlechli, utekli nebo štvali zvěř či vstoupili do lesa. Jako podezřelého T.S. označila žalobce, který často dojíždí do této lokality a parkuje terénní vozidlo nad jejím domem. Toho večera měl rovněž v této lokalitě zaparkované vozidlo a byl v lese se zbraní.

18. V úředním záznamu ze dne 9. 6. 2019, č. j. KRPJ–22615–45/TČ–2019–161712–VOP o doplnění podaného vysvětlení T.S. vypověděla, že výstřel slyšela velmi intenzivně, neboť v domě špatně těsní okna. Žádnou jinou ránu neslyšela, přičemž se v domě nacházela nejméně hodinu až hodinu a půl před výstřelem. Nevzpomínala si, zda ten den jela s traktorem, neboť hospodářským zvířatům vozí seno každé 2–3 dny. Sdělila, že když běžela k postřelené feně, všimla si osoby s baterkou, jak slézá z posedu, postavu ale neviděla, jen světlo.

19. Z úředního záznamu ze dne 22. 2. 2019, č. j. KRPJ–22615–5/TČ–2019–161712 o podaném vysvětlení F.H. se podává, že F.H. byl dne 21. 2. 2019 v čase kolem 20.45 venčit dva australské ovčáky patřící jeho družce T.S., přičemž oba psy měl celou na dohled, měl baterku, kterou svítil na psy a na cestu. Šel z domu do mírného kopce k chatě ev. č. E5 a pokračoval směrem k lesu, před kterým byla velká zasněžená louka. Psi se proběhli, a když odcházeli, padl výstřel ve směru od lesa. Fena byla od H. vzdálena asi 50 metrů, po výstřelu zavyla, běžela k němu, kdy on už byl na úrovni chaty ev. č. E5, tam padla. H. telefonoval své družce, ta přiběhla a naložila psa do vozidla a jela k veterináři. F.H. dále uvedl, že střelce neviděl, ale do místa pravidelně jezdil myslivec z Krasoňova, který tam byl i toho večera, neboť měl nad jejich domem zaparkované terénní vozidlo. Z místa odjel, když H. hlídal dceru v domě a nikdo jiný v lokalitě nebyl. V doplnění podaného vysvětlení ze dne 5. 3. 2019, č. j. KRPJ–22615–31/TČ–2019–161712–VOP F.H. uvedl, že když zazněl výstřel, byl cca 15 metrů od auta žalobce stojícího na cestě u louky, jeden pes byl u něj a fenu neviděl, ale nemohla být daleko, neboť po výstřelu za pár vteřin přiběhla a krvácela. Běžel domů pro deku a společně s T.S. přiběhli k feně a odnesli ji. Oba viděli světlo od baterky, osoba šla směrem k zaparkovanému autu a asi za 20 minut viděl světla od auta, jak jede okolo domu. Psy venčili pravidelně na stejných místech 3–4x denně a nikdy s nimi nebyl žádný problém, psi poslouchali a reagovali na příkazy, nikdy nehonili žádnou zvěř. Výstřel padl pouze jeden a poté se ozvalo zakňučení psa. F.H., shodně jako jeho družka vypověděl, že nikdy předtím, tedy cca 5 let, tam žádný výstřel neslyšel.

20. Z úředního záznamu ze dne 22. 2. 2019, č. j. KRPJ–22615–14/TČ–2019–161712 o podaném vysvětlení žalobce se podává, že žalobce je myslivcem od roku 1985, přičemž není členem myslivecké stráže ani hospodářem. Dne 21. 2. 2019 v 18.00 hodin jel vozidlem Toyota Hilux stříbrné barvy do revíru nad rybníkem S., přičemž vozidlo odstavil poblíž chaty ev. č. E5 a šel po louce pěšky k posedu. Posed má kazatelnu ve výšce 3 metry, vyhlídka je ve výšce cca 4 metry. Od kazatelny je výhled na krmeliště vzdálené cca 40 až 50 metrů. Toho večera nesvítil měsíc, ale díky sněhu byla viditelnost dobrá, žalobce viděl až na kraj lesa a na konec pole, dále k trní a ke svému autu nad chatu ev. č. E5. Okolo 20 hodiny slyšel vzdálenou střelbu. Kolem 21 hodiny uviděl tři divočáky, jak vyšli z lesa, přičemž se mohlo jednat o 40 kilová prasata s výškou cca 40 cm. Jedno prase šlo ke krmelišti, kde začalo rýt do hlíny a žalobce na něj vystřelil. Prase se rozběhlo směrem pod kazatelnu. Tu žalobce zavřel a šel se podívat po praseti. U krmeliště žádnou barvu neviděl, tak šel po směru běhu prasete do lesa, přičemž jej mohl hledat cca půl hodiny a nic nenašel. Odjel domů s tím, že bude v hledání pokračovat následující den. T.S. zná, občas jí pomohl s odchytem koní a často ji potkával se psy, které také velmi dobře znal. Žalobce dále uvedl, že v blízkosti posedu ani chaty neviděl žádnou lidskou osobu svítící baterkou. Kdyby viděl člověka, nedovolil by si vystřelit.

21. Podáním ze dne 4. 3. 2019 žalobce doplnil vysvětlení o některé údaje, na které si během výpovědi nevzpomněl, nebo na které nebyl dotazován. Uvedl, že v době, kdy byl na posedu, avšak bez bližšího časového určení, jel směrem od mlýna na Staré Bříště k seníku traktor, který v seníku naložil kulatý balík sena nebo slámy a následně se vracel. V době, kdy traktor již minul Š. chatu, od lesa přišly tři divoká prasata tzv. lončáci. Žalobce s jistotou potvrdil, že střílel na divoké prase, kdy zamířil na tzv. komoru a vystřelil. Žalobce uvedl, že mu nebyly předloženy žádné fotografie zastřeleného psa a nemá tak žádný důkaz o tom, že pes uhynul na střelnou ránu. Žalobce navrhl provést pitvu psa soudním znalcem, výslech veterináře, který měl psa ošetřit s důrazem na popis a povahu zranění, dále zajistit stěry na hrotech zařízení na převoz a manipulaci s balíky sena či slámy, zda se na nich nenachází krevní stopy a dále provést dostatečné ohledání prostoru kůlny za účelem zjištěn přítomnosti krve.

22. Z úředního záznamu ze dne 26. 3. 2019, č. j. KRPJ–22615–36/TČ–2019–161712–VOP o doplnění podaného vysvětlení žalobce se podává, že žalobce přišel na posed v čase okolo 18.15 hodin a další časové údaje má již zkreslené, tudíž nemůže s jistotou určit čas, kdy vystřelil. Byl si jist, že vystřelil krátce poté, kdy zajel traktor a již nebyla vidět jeho světla. Žádného psa v okolí neviděl a kolem 21.30 byl již doma. Zopakoval, že po příchodu na posed slyšel dvě rány z dálky směrem od Ústí, následovala až jeho střela. Po výstřelu se prase rozběhlo směrem vedle posedu a žalobce šel hledat barvu, přičemž u krmeliště nenašel ani barvu ani srst a šel dál až k druhému posedu vzdálenému asi 200–300 metrů směrem k Vilímku. Nic nenašel ani tam a pokračoval cestou k Tukse, když slyšel další ostřejší výstřel, ale nedokázal odhadnout, jak daleko mohl být střelec. Po tomto výstřelu šel žalobce již k autu.

23. Z úředního záznamu ze dne 4. 3. 2019, č. j. KRPJ–22615–30/TČ–2019–161712–VOP o podaném vysvětlení MVDr. J.Š. se podává, že tento veterinář byl dne 21. 2. 2019 v čase kolem 21.00 hodiny telefonicky kontaktován T.S. s tím, že veze od Humpolce postřelenou fenu. V době příjezdu cca půl hodiny po telefonátu byla fena ještě na živu. MVDr. Š. zrevidoval ránu a zjistil, že jde o střelné poranění, které bylo způsobeno velkou ráží a dle názoru lékaře se jednalo o kulovnici. Lékař nebyl schopen přesně určit, kde došlo ke vstřelu a kde vyšla střela ven z těla feny. Vzhledem k velké ráži došlo k masivní destrukci vnitřních orgánů a následnému krvácení do břicha feny. Jednalo se o průstřel, kdy střela v těle feny nezůstala. Následně lékař podal kanilací transfuzi z důvodu velké ztráty krve a provedl rentgen, kde byly patrné drobné fragmenty střely a popsané vnitřní zranění. Fena ještě před zahájením operace na operačním sále uhynula v čase okolo 21.40 hodin. Na otázku, zda mohlo být zranění způsobeno jiným způsobem než střelnou ranou, lékař odpověděl, že zranění bylo zcela jistě způsobeno střelnou zbraní kulovnicí. Jednalo se o čerstvé zranění, kdy by zvíře nevydrželo na živu déle než jednu hodinu po jeho způsobení.

24. Z úředního záznamu ze dne 10. 6. 2019, č. j. KRPJ–22615–58/TČ–2019–161712–VOP o podaném vysvětlení P.L. se podává, že P.L., vedoucí obvodního oddělení policie Humpolec jel dne 22. 2. 2019 společně s prap. Bc. R., pprap. V. a psovodem pprap. Z. na místo, kde mělo dojít k zastřelení psa. Na místě ztotožnil žalobce, s nímž hovořil psovod. Žalobce uvedl, že předchozího večera jednou vystřelil směrem ke krmelišti. Místo policisté prohledali za pomocí detektoru kovu, přičemž byl nalezen fragment střely v zmrzlém sněhu. R.V. uvedl, že on se žalobcem nehovořil, jen zaznamenal, jak se jej jeden z policistů dotazuje na výšku zastřeleného zvířete v kohoutku, která byla naznačena asi 30 cm, což jej zarazilo, neboť výška, kterou žalobce ukazoval, odpovídala spíš psovi, než divokému praseti. T.Z. vypověděl, že dne 22. 2. 2019 byl na akci povolán jako psovod, aby vypracoval pachovou stopu. Na krmelišti se nacházel chomáč psích chlupů a Z. zaznamenal muže, který se nedaleko pohyboval. Na dotaz, zda na místě předešlého večera střílel, žalobce odpověděl, že ano, na dotaz, zda věděl, že střílel na psa, žalobce měl odpovědět, „jo jo“ a měl souhlasně přikyvovat. Dále se Z. žalobce zeptal, zda si je vědom, že na psa střílet nesmí, načež začal žalobce obracet, že střílel na prase.

25. Opatřením ze dne 15. 5. 2019, č. j. KRPJ–22615–42/TČ–2019–161712–VOP byl přibrán znalec P.Ř., sídlem Nádražní 370, Kozmice, z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace kynologie, za účelem stanovení ceny uhynulé feny. Opatřením ze dne 1. 8. 2019, č. j. KRPJ–22615–67/TČ–2019–161712–VOP byl přibrán znalec MVDr. P.F., znalec z oboru zemědělství, odvětví veterinářství za účelem určení příčiny vzniku poranění feny a dalších souvisejících otázek. Ze znaleckého posudku se podává, že fena uhynula v důsledku vykrvácení, nicméně z dostupných zdrojů, které měl znalec F. k dispozici, nebyl schopen přesně určit příčinu poranění feny a v posudku popsal pochybení ošetřujícího zvěrolékaře. Znalec Ř. v posudku ocenil uhynulou fenu na částku 59 000 Kč.

26. Ve spise jsou obsaženy další dva znalecké posudky včetně opatření o přibrání znalců, jeden vypracován dne 21. 8. 2019 Ing. V.B., znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, pozemky, škody, v oboru lesní hospodářství, odvětví myslivost, dříví, těžba a v oboru ochrana přírody, druhý vypracován dne 25. 11. 2019 MUDr. J.K., Ph. D., znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Ten na otázku, zda se jedná o střelné poranění, uvedl, že ze soudně lékařského hlediska se velmi pravděpodobně jedná o střelné poranění, nelze však spolehlivě určit, které poranění je způsobené po vstřelu a které po výstřelu z těla.

27. Spis dále obsahuje písemnost Odevzdání věci k projednání přestupku ze dne 18. 12. 2019, č. j. KRPJ–22615–90/TČ–2019–161712–LHO, v němž policejní orgány na základě provedeného prověřování konstatovaly, že nebylo prokázáno úmyslné jednání ze strany žalobce, které je obligatorním znakem skutkové podstaty poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Svým jednáním žalobce toliko porušil ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání, a proto policejní orgán rozhodl o odevzdání věci podle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu k příslušnému správnímu orgánu.

28. Správnímu orgánu I. stupně byla věc předána dne 31. 1. 2020 k projednání přestupku, přičemž správní orgán I. stupně podal Okresnímu státnímu zastupitelství Pelhřimov žádost o posouzení věci, zda se nejedná o přečin poškození cizí věci, neboť jednáním byla způsobena škoda nikoliv nepatrná a jednalo se o úmyslné jednání žalobce, což se podává i ze znaleckých posudků. Okresní státní zastupitelství se však s takovým postupem neztotožnilo, neboť v jednání nebyl shledán úmysl, který trestní zákon pro trestní odpovědnost vyžaduje.

29. T.S. nechala vypracovat znalecký posudek ve věci stanovení hodnoty psa plemene Australský ovčák Mgr. N. S., znalkyní v oboru zemědělství, odvětví spec. sportovní kynologie a chovatelství psů, posuzování chování psů včetně nápravy chování nežádoucího, canisterapie, a pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady psů, chovatelské činnosti a chovatelských zařízení, která z doložených dokladů stanovila cenu uhynulé feny na 88 475 Kč.

30. Oznámením o zahájení řízení o přestupku z moci úřední ze dne 28. 4. 2020, č. j. MUHU/7227/2020/Ši bylo zahájeno přestupkové řízení proti žalobci. Ve věci se konalo první ústní jednání dne 23. 6. 2020, kterého se účastnil žalobce, jeho zmocněnec, JUDr. J.P., trvale bytem X, poškozený jednající jednatelkou T. S., právně zastoupen Mgr. B. L., advokátkou se sídlem Římská 1276/36, Praha 2. Žalobce během své výpovědi setrval na předchozích sděleních o tom, že dne 21. 2. 2019 jel okolo 18 hodiny na čekanou. O následném čase neměl přehled, hodinky ani telefon u sebe neměl. Po určitém čase na posedu zaznamenal jet traktor Johndeer zelené barvy k seníku, u kterého chvíli byl a pak jel dolů, přičemž bylo zřetelné, že má napíchnutý balík sena nebo slámy. Když byl na úrovni chaty, vyběhla z lesa od Vilímku 2 ks srnčího a zanedlouho vyšla 3 prasata. Světla traktoru již neviděl. Na sněhu byla viditelnost dobrá a žalobce zřetelně viděl 3 prasata stejně velká, když jedno z nich šlo ke krmelišti. Jakmile stálo bokem k žalobci, vystřelil na něj a to se rozběhlo k lesu k posedu. Žalobce konstatoval, že chvíli po výstřelu měl před očima tmu a než se zorientoval, prase bylo u posedu. Žalobce se šel podívat na nástřel a hledat barvu, nic však nedohledal, vrátil se proto k posedu a pokračoval směrem k V. k druhému posedu, svítil si a hledal barvu. Následoval pod Tuksu směrem k Ústí, obě přilehlé louky byly pokryty sněhem. Když byl na druhé louce, slyšel výstřel směrem od V. nebo od Starých Bříšť, chvíli posečkal a pak pokračoval směrem k autu. Čas odjezdu nevěděl, ale po příjezdu domů manželka v televizi sledovala seriál Ordinace v růžové zahradě. První výslech s policistou Lhotským činil v rozrušení, a když mu policista diktoval časy, bylo mu řečeno, že nejsou směrodatné.

31. Další jednání ve věci se konalo dne 10. 2. 2021, při kterém byli vyslechnuti svědci Mgr. P. L., T. Z., R. V., MVDr. J. Š. a MVDr. T. K.. Dne 7. 4. 2021 vydal správní orgán I. stupně společné rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze shora uvedených přestupků. V odůvodnění prvostupňový správní orgán zhodnotil provedené důkazy, přičemž z nich bylo možné stanovit jako příčinu uhynutí feny střelné poranění. Přestupky, které správní orgán I. stupně kladl žalobci za vinu, byly způsobené z vědomé nedbalosti, kdy žalobce věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí. Při stanovení druhu správního trestu a výše sankce správní orgán přihlédl k povaze a závažnosti zjištěných přestupků a k okolnostem spáchání. Vyčíslenou škodu za uhynulou fenu správní orgán I. stupně opřel o znalecký posudek Mgr. N. S. a přiznal poškozenému částku 88 475 Kč.

32. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 26. 4. 2021 včasné odvolání, v němž namítl totožný popis skutku ve výroku I. A i I. B, dále nesprávné a nezákonné hodnocení důkazů a procesní využitelnost výpovědi T. Z.. Dále žalobce zpochybňuje výpověď ošetřujícího veterináře MVDr. Š., neboť jím uváděné časové údaje nekorelují se skutkovým dějem. K závěrům, které správní orgán I. stupně učinil zhodnocením znaleckých posudků, žalobce uvedl, že jsou manipulativní, neboť nebylo prokázáno, že se jednalo o střelné poranění. Závěry znaleckého posudku Ing. Bárty přitom hovořily ve prospěch žalobce, neboť nebyla na místě nalezena krev ani stříž, která by takové střelné ráně musela být zřetelná i na tajícím sněhu. U snímků s údajnou psí srstí přitom nemohlo být vyloučeno, že se jednalo o chomáče čnělek kukuřice. Žalobce namítal, že správní orgán I. stupně selektoval jen ty závěry znaleckých posudků, které poukazovaly na jeho vinu. Žalobce dále v odvolání zpochybňuje věrohodnost svědeckých výpovědí F. H., který jednou tvrdil, že fenu při výstřelu viděl, následně výpověď změnil tak, že fenu neviděl, dále že při jím uváděných vzdálenostech nemohl skutkový děj proběhnout tak, jak jej H. popisoval. Rovněž zpochybňuje výpověď T. S., která v okamžiku výstřelu na místě nebyla, přitom však věc popisovala tak, jako by byla na místě a celý děj vnímala svými smysly. Ze všech okolností měl žalobce za to, že dne 21. 2. 2019 ve večerních hodinách H. se S. psy nevenčili, neboť se na místě nenašly žádné psí stopy a neexistenci psích stop popisuje v úředním záznamu i policista Lhotský. Z těchto okolností žalobce usuzuje, že k poranění feny došlo jiným způsobem na jiném místě.

33. O odvolání rozhodl žalovaný tak, že výrok I. A prvostupňového rozhodnutí zrušil a v této části řízení zastavil a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný dospěl k závěru, že jednočinný souběh vymezených skutkových podstat spáchaných přestupků by byl možný jen výjimečně a v posuzovaném případě nenastal. Jednání žalobce směřovalo k usmrcení psa, nikoliv k jeho utýrání. Žalovaný dále konstatoval, že prvostupňový správní orgán zhodnotil provedené důkazy dostatečným způsobem, účastníci se mohli ke všem důkazům kdykoliv vyjádřit. K samotnému postupu dokazování a hodnocení důkazů se žalovaný vyjádřil na str. 4 – 8 napadeného rozhodnutí, přičemž jeho závěry se dají shrnout tak, že výpověďmi uváděnými po 22. 2. 2019 se žalobce snaží relativizovat svou původní výpověď, že střílel kolem 21 hodiny. Možnost poranění feny jiným způsobem než střelnou ranou, byla vyvrácena jednak MVDr. Š. i znalcem K.. Policie neměla žádný důvod zkreslovat důkazní prostředky a neuvádět skutečné časové údaje, jak se snažil naznačit žalobce, nadto vysvětlení z 22. 2. 2019 žalobce podepsal a až do 23. 6. 2020 jej nezpochybňoval. Naopak motivace žalobce následně relativizovat čas výstřelu je zřejmá. Po zhodnocení výpovědí považuje žalovaný za nepravděpodobné, že by v místě a v čase skutkového děje vystřelila ze střelné zbraně jiná osoba než žalobce, naopak tvrzení žalobce o jeho výstřelu z kazatelny směrem ke krmelišti považuje žalovaný za pravdivé. Žalovaný konstatoval, že výpovědi H. a S. se neshodují pouze v nepodstatných věcech, skutkový děj z nich však jednoznačně vyplývá. Lze konstatovat, že vzdálenost mezi F. H. a fenou byla větší než uváděných 50 metrů, což uváděl i znalec B. Za klíčový důkaz, prokazující pohyb feny mezi krmelištěm a smrčkem u chaty ev. č. E5, považuje žalovaný pachovou stopu a výpovědi psovoda Z. z 9. 6. 2019 na Policii ČR a ze dne 10. 2. 2021 u správního orgánu I. stupně. Ohledně charakteru a příčiny smrtelného poranění feny má žalovaný z důkazních prostředků za prokázané, že fena byla zraněná střelou, na jejíž následky uhynula. Žalovaný dále popisuje skutečnosti, které nepovažuje za prokázané, ale toliko za pravděpodobné, což je nalezený fragment střely, neexistence krevních stop, resp. pravděpodobnost její existence, která však nebyla prokázána expertně. Dále nemá žalovaný za prokázané, že by se žalobce na místě doznal psovodu Zelenkovi, kdy tato komunikace je zachycena jen nepřímo. Stejně tak jsou nepřímo zaznamenány i skutečnosti ohledně výšky zvířete, na které žalobce střílel. Žalovaný se dále v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil k osobám svědků, ke skutkovému omylu, k objektivní stránce přestupku, ke skutkovému ději. Dále žalovaný hodnotil odvolací námitky, přičemž konstatoval, že zastřelení feny bylo prokázáno.

IV. Právní hodnocení soudu

34. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

35. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

36. Pokud jde o právní posouzení věci, považuje krajský soud za vhodné připomenout, že povinnost posoudit všechny žalobní námitky neznamená povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci, neboť úkolem soudu je primárně se vypořádat s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013–19). Tento závazek přitom nemůže být chápán tak, „že vyžaduje za všech okolností podrobnou odpověď na každý jednotlivý argument účastníka (srovnej např. rozsudek ve věci Van de Hurk v. The Netherlands, ze dne 19. 4. 1994, Series No. A 288). To by mohlo vést zejména u velmi obsáhlých podání až k absurdním a kontraproduktivním důsledkům jsoucím v rozporu se zásadou efektivity a hospodárnosti řízení. Podstatné podle názoru Nejvyššího správního soudu je, aby se městský soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení tak, aby žádná z nich nezůstala bez náležité odpovědi. Odpověď na základní námitky však v sobě může v některých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008–130). Ostatně i Ústavní soud v této souvislosti konstatoval, že „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68, a obdobně též například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012–50, ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013–30, a ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013–50). Ve světle výše uvedeného přistoupil následně krajský soud k posouzení námitek žalobce.

37. Krajský soud nejprve přistoupil k posouzení námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, neboť její důvodnost by směřovala ke zrušení rozhodnutí. Vycházeje z premisy, že pouze u přezkoumatelného rozhodnutí je možné zabývat se otázkou případných pochybností o aplikované právní úpravě, soud námitce nepřezkoumatelnosti nepřisvědčil.

38. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013 25).

39. Pokud jde o otázku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nesrozumitelnost, lze poukázat na rozsudek ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013–25, v němž Nejvyšší správní soud dovodil, „že rozsudek by byl nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, pokud by z něj nebylo lze jednoznačně dovodit, jakým právním názorem je správní orgán po zrušení svého rozhodnutí vázán a jak má v dalším řízení postupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 80/2009–132 ze dne 22. září 2010), nebo pokud by z něj nevyplývalo, podle kterých ustanovení a podle jakých právních předpisů byla v kontextu podané správní žaloby posuzována zákonnost napadeného správního rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 28/2008–76 ze dne 21. srpna 2008), pokud by jeho odůvodnění bylo vystavěno na rozdílných a vnitřně rozporných právních hodnoceních téhož skutkového stavu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 94/2007–107 ze dne 31. ledna 2008), či pokud by jeho výrok byl vnitřně rozporný nebo by z něj nebylo možno zjistit, jak vlastně soud rozhodl (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ads 58/2003 ze dne 4. prosince 2003, 133/2004 Sb. NSS) a v některých jiných speciálních případech. Nicméně, s tímto kasačním důvodem je nutno zacházet obezřetně, neboť zrušením rozhodnutí soudu pro nepřezkoumatelnost se oddaluje okamžik, kdy základ sporu bude správními soudy uchopen a s konečnou platností vyřešen, což není v zájmu ani účastníků řízení (v případě nositelů veřejných subjektivních práv je ve hře též jejich základní právo na rozhodnutí věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), a koneckonců ani ve veřejném zájmu na hospodárnosti řízení před správními soudy, nemluvě o nákladech, jež jsou se soudním přezkumem spojeny.“ Jakkoli uvedené závěry Nejvyšší správní soud vyslovil v souvislosti s rozsudkem soudu, lze je nepochybně vztáhnout též vůči rozhodnutí správního orgánu.

40. Pokud jde o nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75 uvedl, že „[n]epřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.“ Přesto, že citovaný rozsudek pojednává o nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí, lze uvedené závěry aplikovat i na rozhodnutí správních orgánů. O nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů se jedná také v případě, kdy správní orgán opomene vypořádat některou odvolací námitku.

41. Žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost žalovaného rozhodnutí pro nedostatek důvodů v tom, že žalovaný nevypořádal žalobcem uváděné odvolací námitky. Krajský soud znovu připomíná, že není smyslem přezkumu podrobně a detailně vypořádat každou dílčí námitku. Žalovaný nepochybil, pokud vlastní argumentací logicky a rozumně vysvětlil, proč dospěl k jím učiněným závěrům ohledně viny žalobce. Správní orgány si jistě byly vědomy toho, že vznesené obvinění pro žalobce znamená citelný zásah do jeho osobnostních práv i do výkonu myslivecké činnosti, proto bylo třeba dodržet nejen zásady správního řízení vymezené v § 2 až 8 správního řádu, ale rovněž bylo zapotřebí postavit najisto skutkový stav projednávané věci ve smyslu § 3 správního řádu, podle kterého „[n]evyplývá–li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.“ Požadavek na spolehlivé zjištění stavu věci je zakotven i v trestním řádu a aktuální úprava odpovědnosti za přestupky se trestnímu řízení a jeho zásadám stále více přibližuje.

42. Povinností správních orgánů je zjistit skutkový stav věci a ten následně vyhodnotit. Soudy pak přezkoumávají výlučně zákonnost napadených správních aktů, zatímco zjišťování skutkového stavu věci je správnímu soudu zapovězeno. Podle ustálené judikatury mohou soudy ve věcech ohledně skutkových otázek pouze posoudit, zda mají správní rozhodnutí dostatečný podklad ve správním spise a zda výsledek úvahy správních orgánů je logický a možný. Neobstojí–li skutkové závěry, k nimž správní orgány dospěly, z hlediska jejich požadavku na plnou přezkoumatelnost, soudu nepřísluší přehodnocovat jednotlivé skutkové podklady, případně doplňovat dokazování, ale vyvodí závěr ohledně nepřezkoumatelnosti takových závěrů.

43. Podle § 68 odst. 3 správního řádu je povinností správního orgánu své rozhodnutí řádně odůvodnit a vyjádřit právní názor k předmětné otázce jednoznačným a srozumitelným způsobem. Podklady zajištěné Policií ČR v přípravném řízení podle § 158 a násl. trestního řádu jsou plně použitelné pro účely přestupkového řízení vedeného správními orgány. Správní orgán I. stupně zajistil důkazní prostředky, především výpovědi účastníků řízení a svědků, jimiž byli zasahující policisté a ošetřující lékaři. Při svých zjištěních vycházel ze znaleckých posudků obsažených ve správním spise a jejich závěry aplikoval v souladu se zákonem, přičemž i dostatečným způsobem zhodnotil závěry znaleckých posudků. Hodnocení důkazů dále doplnil i žalovaný, který se podrobně vypořádal s odvolacími námitkami způsobem, který je přezkoumatelný. Skutečnost, že závěry správních orgánů učiněné ohledně hodnocení důkazů, nevyznívají ve prospěch žalobce, neznamená nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Ze všech provedených důkazů lze učinit jednoznačný závěr o spáchání přestupku žalobcem. Provedené dokazování a vyhodnocení důkazů vedlo ke správnému závěru, že k uhynutí feny došlo v důsledku střelné rány. Soubor nepřímých důkazů ve své komplexnosti poukazuje na tuto skutečnost bez pochybností. Správní orgány bez pochybností správně vyloučily jinou příčinu úhynu feny, než právě střelnou ranou. Jak správní orgán I. stupně tak i žalovaný dospěli k nezpochybnitelnému závěru, že dne 21. 2. 2019 ve večerních hodinách došlo k postřelení feny, přičemž tato fena následkem střelné rány uhynula. V lokalitě, v níž ke střelnému zranění feny došlo, se toho večera žalobce vyskytoval a ze své zbraně vystřelil.

44. Krajský soud neshledal, že by rozhodnutí žalovaného a správního orgánu I. stupně vykazovala takové nedostatky, které by zakládaly jejich nepřezkoumatelnost. Krajský soud připomíná, že při soudním přezkumu tvoří správní rozhodnutí orgánů obou stupňů ve správním řízení jeden celek a mohou se argumentačně navzájem doplňovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013 – 25).

45. V odvolání se žalobce dovolával mnoha dílčích a často hypotetických závěrů plynoucích ze znaleckých posudků a svou obhajobu stavěl na zpochybňování dílčích tvrzení a skutkových zjištění plynoucích z výpovědí jednotlivých svědků. Krajský soud má za to, že při dokazování a při hodnocení důkazů správní orgány postupovaly v souladu s právní úpravou a hodnotily provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Proto žalobcem uváděné jednotlivé námitky, směřující do dílčích konstatování a závěrů, nemohly mít za následek jiný právní závěr o vině, než jaký učinily správní orgány. Byť ze znaleckého posudku MVDr. F. plyne, že tento znalec nebyl schopen z předložených podkladů jednoznačně konstatovat střelnou ránu jako příčinu úhynu feny Zuly, z jiných důkazů tato příčina úhynu plyne bez pochybností. Především tento závěr vyplývá z lékařské zprávy ošetřujícího lékaře MVDr. Š. a rovněž z jeho výpovědí učiněných v průběhu správního řízení, a v průběhu prověřování skutku policejními orgány. MVDr. Š. prováděl ošetření zraněné feny a byl přítomen i v okamžiku úhynu feny, tedy svými smysly jednoznačně vnímal zranění feny a byl proto schopen stanovit příčinu smrti feny bez pochybností. Ostatně z jeho výpovědi ze dne 4. 3. 2019 (viz úřední záznam ze dne 4. 3. 2019, č. j. KRPJ–22615–30/TČ–2019–161712–VOP) se jednoznačně podává, že rána na těle feny byla způsobena střelnou velké ráže s velkou razancí, a dle jeho názoru se jednalo o kulovnici, což je i zbraň, ze které žalobce onoho večera střílel v místech, kde se fena Zula pohybovala. Jediné pochybnosti měl MVDr. Š. ohledně místa vstřelu a místa, kudy střela vyšla z těla feny ven. Není tudíž pochyb o tom, že příčinou smrti feny bylo střelné poranění. Je pochopitelné, že znalec, který vycházel toliko z předložených podkladů, aniž měl možnost tělo feny sám ohledat, nebyl schopen jednoznačným způsobem bez pochybností potvrdit závěry ošetřujícího zvěrolékaře. Na jeho znaleckém posudku však, s ohledem na další důkazní prostředky, nelze vykonstruovat závěr o tom, že fena uhynula na jiné poranění, například na následek probodnutí vidlí traktorového nosiče sena, jak se snaží předestřít žalobce. Žádný z provedených důkazů takovému skutkovému průběhu nenasvědčuje. Jediná osoba, která skutečnosti ohledně způsobu zranění probodnutím naznačila, byl žalobce.

46. Krajský soud nepřistoupil ani na námitku žalobce o tom, že nebyl náležitě zjištěn skutkový stav. Správní orgán I. stupně zajistil do správního spisu podklady, týkající se projednávaného přestupku, včetně podkladů zajištěných orgány Policie ČR v rámci prověřování žalobce z přečinu poškození cizí věci. Své závěry správní orgán I. stupně opřel především o výpovědi účastníků řízení a policistů, kteří prováděli ohledání, dále též o výpověď lékaře ošetřujícího zraněnou fenu a o znalecké posudky. Správní orgán v prvostupňovém rozhodnutí rovněž odůvodnil, proč nepřistoupil k dalším žalobcem navrhovaným důkazům, a to k opatření znaleckého posudku z oboru balistiky, k vyšetřovacímu pokusu slyšitelnosti výstřelu a zvuků vydávaných zraněnou fenou. Tyto důkazní návrhy veskrze směřovaly ke zpochybnění důkazně zjištěné skutečnosti ohledně příčiny úhynu feny, což bylo střelné poranění. Krajský soud má, stejně jako měl správní orgán I. stupně, za prokázané, že příčina úhynu feny byla postavena najisto. Nebylo pochyb o tom, že zranění bylo způsobeno střelnou ranou. Žalobce se v průběhu správního řízení pokoušel tento závěr zpochybnit odkazem na znalecký posudek MVDr. F., který se vyjádřil kriticky k lékařské praxi MVDr. Š., nicméně střelné poranění nevyvrátil, naopak uvedl, že je zřejmé, že příčinou úhynu feny střelné poranění bylo, což ale nemohl určit s jistotou. S jistotou však příčinu úhynu feny stanovil ošetřující zvěrolékař MVDr. Š. a soud nemá žádné pochybnosti o správnosti tohoto závěru. Správní orgán I. stupně ozřejmil, proč nepřistoupil k provedení navrhovaných důkazů, když konstatoval, že výpovědi vyslechnutých svědků byly dostačující, vyšetřovací pokus s výstřelem by nepřispěl ke spolehlivému zjištění stavu věci. Dále odůvodnil, proč by nebylo přínosné předložit na jednání zajištěnou střelu a proč nepřistoupil k provedení znaleckého posudku z oboru balistiky. Soud se s těmito závěry ohledně neprovedení navrhovaných důkazů ztotožnil.

47. Krajský soud má za to, že ani další žalobcem v odvolání navrhované důkazy, tedy výpis záznamu telekomunikačního provozu, provedení stěrů z vidlí traktorového nakladače a zajištění stop v kůlně, by nepřispěly k objasnění skutkového stavu a jsou nadbytečné. Jak již soud konstatoval, příčina úhynu feny v důsledku střelného poranění, byla správním orgánem I. stupně stanovena jednoznačně a důkazní prostředky vedly právě k tomuto závěru. Bylo postaveno najisto, že v době výstřelu se na místě pohyboval pouze žalobce a druh majitelky psa, F.H., který psy venčil. Žádná další osoba na místě nebyla zjištěna. Tvrzení ohledně jiných výstřelů uváděl pouze žalobce, jinými důkazy nebylo prokázáno, že v uváděné lokalitě došlo k jiným výstřelům, než k jednomu výstřelu žalobce, způsobujícímu smrtelné poranění feny. Všechny žalobcem následně navrhované důkazy byly tudíž pro posouzení věci bezpředmětné a nijak by nemohly ozřejmit zjištěný stav věci a příčinu poranění uhynulé feny.

48. Žalovaný vyhodnotil provedené důkazy a konstatoval, že své závěry neopřel o svědectví psovoda T. Zelenky o přiznání žalobce ke střelbě na psa dne 22. 2. 2019 na místě samém. Žalovaný uvedl, že mohlo dojít k nepochopení Z. položené otázky žalobcem. Vzal však za prokázané, že ke krmelišti přišel jako první psovod Z., který také jako první s žalobcem mluvil. Žalobcem zpochybňované časové údaje ohledně poranění feny a jejího úhynu, když dle lékařské zprávy byla podávána infuze 1,25 hodiny, krajský soud nepovažuje za relevantní. Pro věc jsou podstatné údaje odpovídající času poranění feny, jejího převozu na kliniku a následného úhynu, přičemž tyto údaje jsou konstantně uváděny jak ošetřujícím lékařem, tak i F.H. a T.S.. Údaj uváděný ohledně délky podané infuze, mohl být skutečně nepřesný a způsobený chybou v psaní, přičemž nemohl mít vliv na konečný závěr ohledně viny žalobce a příčiny smrti feny. Žalovaný učinil správný závěr ohledně střelného smrtelného poranění feny za prokázaný a plynoucí ze závěrů MVDr. Š., MVDr. K. a Ing. B..

49. Se žalobcem lze v jistém ohledu souhlasit v námitce nepřesné interpretace znaleckého posudku Ing. B. žalovaným k otázce pravděpodobnosti výskytu divokých prasat společně s člověkem, psy či traktorem. Žalovaný skutečně mírně dezinterpretuje znalecké závěry, přesto však toto drobné výkladové pochybení nemohlo vést k závěru o jiném skutkovém ději nebo o jiné příčině úhynu feny, než v důsledku střelného poranění. Znalec Ing. B. v posudku nevyloučil situaci, kdy divoké prase, coby velmi intuitivní a opatrné zvíře, může ve vypozorovaných situacích vylézt z krytu a dohledávat potravu, i když se v nedalekém okolí pohybuje člověk se psy či traktor. Dle znalce k takovým jevům bude docházet v případě opakujících se známých situací, které považují divoká prasata za bezpečné. Například tedy, pokud traktor pravidelně projížděl krajinou a divoká prasata byla na tento zvuk navyklá a věděla, že jim nehrozí nebezpečí, mohla se přibližovat ke zdroji potravy, stejně jako by tomu bylo v určité vzdálenosti člověka či psa. Žalovaný v této souvislosti však zcela správně poznamenal, že průjezd traktoru a přítomnost prasat u posedu, byly skutečnosti tvrzené pouze žalobcem a nebyly nijak neprokázané. Předmětem posouzení otázky viny nebyl skutkový omyl žalobce, spočívající v tom, zda se na louce vyskytovalo divoké prase, na které měl žalobce vystřelit. Závěry znalce o tom, že by se prasata mohla na louce pohybovat i za současného projíždění traktoru či průchodu člověka, nevypovídají ničeho o skutečné přítomnosti prasat na louce u krmeliště v okamžiku střelby. Jedná se pouze o hypotézy ohledně možné přítomnosti divokých prasat v blízkosti člověka či těžké techniky. Znalcem uváděné konkrétní stanovisko o tom, že fena nepochybně uhynula v důsledku zranění způsobeného poloplášťovou střelou s řízenou deformací, žalobce relativizuje poukazem na poraněné ucho, které střela způsobit nemohla, a proto ke zranění došlo na jiném místě jinak. Z dokazování však příčina úhynu feny jednoznačně vyplynula a žalobcovy námitky jsou v tomto ohledu irelevantní.

50. Příčinu smrti feny nezpochybňuje ani absence zajištění krevních stop a stop zvířat. Policie ČR nezajistila tento důkazní materiál, ale byla zajištěna pachová stopa vedoucí od místa ulehnutí feny u smrčku u chaty ev. č. E5 vedoucí ke krmelišti. Žalovaný konstatoval, že nepřijal důkaz tvrzení, že se na místě ulehnutí feny nacházela tekutina podobná krvi a kapky stejné tekutiny vedly i ke krmelišti, neboť takový důkaz nebyl zajištěn. Jistou roli v této důkazní situaci jistě sehrála i změna počasí, neboť z výpovědí vyslechnutých osob se podává, že v noci z 21. 2. 2019 na 22. 2. 2019 pršelo a došlo k mírné oblevě.

51. Skutkový děj tak, jak byl zjištěn správními orgány, nevyvrací ani absence zajištění chomáčků údajných psích chlupů. Žalovaný tvrzení psovoda Zelenky o existenci psích chlupů vyhodnotil jako pravdivé, neboť psovod je jistě schopen toto určit pouhým okem a na rozdíl od existence krevních stop u nálezu psích chlupů není potřeba provádět expertízu.

52. Krajský soud uzavřel, že hodnocení důkazů žalovaným nevykazuje žádná pochybení, která by zakládala nezákonnost či nesprávnost napadeného rozhodnutí. Žalobcem namítané hodnocení učiněných doplňujících výpovědí po dni 22. 2. 2019 jako účelových bez bližšího odůvodnění, krajský soud neshledal důvodným, neboť žalovaný na str. 9 napadeného rozhodnutí dostatečně popsal důvody, pro které shledal úpravy žalobcových výpovědí a doplnění o další skutečnosti účelovými. Žalobce při své první výpovědi učiněné dne 22. 2. 2019 nezpochybňoval údaje uváděné v úředním záznamu, který sám podepsal. Své výpovědi začal upravovat až s odstupem času, kdy si najednou vzpomínal na projíždějící traktor a popisoval dohledávání údajně postřeleného divokého prasete. Tyto poměrně významné skutečnosti nebyly v prvním úředním záznamu uváděny, což vzbuzuje dojem o účelovosti takto uváděných následných tvrzení. Nové skutečnosti, které žalobce neuvedl při své první výpovědi, ale přednesl je až s časovým odstupem několika měsíců, jistě budí pochybnosti o věrohodnosti takto uváděných okolností. Žalovaný proto zcela oprávněně v napadeném rozhodnutí konstatoval pochybnosti o pravděpodobnosti skutkového děje, jak jej přednášel žalobce.

53. Nelze přistoupit ani na námitku stran procesního pochybení při zadávání znaleckého posudku MUDr. J. K., Ph.D., když měl policejní orgán v opatření o přibrání znalce podsouvat příčinu poranění feny. Tato námitka je zcela irelevantní. Při vypracování znaleckého posudku měl znalec k dispozici řadu podkladů, včetně lékařské zprávy a fotodokumentace, ze kterých vycházel při vypracování posudku. Znalec měl dále k dispozici spisový materiál včetně svědeckých výpovědí, v nichž se na mnoha místech uvádělo, že k úhynu feny došlo v důsledku střelného poranění. Nelze tudíž konstatovat, že znalec byl policejním orgánem ovlivňován ohledně příčiny poranění uhynulé feny. Při zpracování znaleckého posudku znalec vychází ze všech dostupných podkladů, které jsou potřebné, a ze kterých znalec činí své závěry, přičemž tyto podklady musí být uvedeny tak, aby nebylo pochyb o jejich identitě.

54. Nelze ani konstatovat, že znalecký posudek MUDr. J K., Ph.D. je revizním znaleckým posudkem. Revizní znalecký posudek má být kontrolou závěrů jiného znalce, neboli má potvrzovat, vyvracet, doplňovat či upřesňovat závěry jiného znalce. Tedy jiný znalecký posudek, k němuž má být vyhotoven revizní znalecký posudek, musí být součástí podkladů pro vyhotovení revizního znaleckého posudku. Zpravidla se revizní znalecký posudek nechává vypracovat za situace, kdy existují dva znalecké posudky s rozpornými závěry, nebo kdy existuje znalecký posudek jeden, ale jeho závěry nejsou dostatečně objasněny ani podáním vysvětlení znalce, který takový znalecký posudek zpracovával. V nyní posuzované věci vedle sebe stojí dva znalecké posudky, které měly odpovědět na otázky ohledně příčiny úhynu feny Zuly, přičemž ani jeden z nich není revizním posudkem. Správním orgánům, stejně jako soudům, nebrání žádné zákonné ustanovení, aby nechal zpracovat vícero znaleckých posudků vyjadřujících se ke shodným otázkám. Stejně tak správní orgán nepochybil, když ustanovil znalce z odvětví soudního lékařství a nikoliv zvěrolékařství k určení příčiny vzniku poranění feny. Jedná se o otázku soudnělékařskou, proto bylo možné využít znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Závěr a náklady řízení 55. Správní orgány zjistily správně skutkový stav a v souladu se zákonem vyvodily své skutkové i právní závěry. Krajský soud se s posouzením věci správními orgány zcela ztotožnil a neshledal žalobní námitky za důvodné. Krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl postupem podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby II. Vyjádření žalovaného III. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu IV. Právní hodnocení soudu Závěr a náklady řízení