57 A 63/2010 - 81

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce Š. Ch., proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností, se sídlem Jihlava, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.7.2010, č.j. KUJI 59304/2010, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá

II. Žalobce má povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení 2.390,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

O žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.7.2010, č.j. KUJI 59304/2010, sp. zn. OOSČ 4312/2010 OOSC/130/IP/2 rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem č.j. 57A 63/2010 – 37 dne 31.1.2011 tak, že uvedené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a dále o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaný má povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 4.315,-Kč do 30-ti dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku Krajský soud v Brně uvedl, že žalovaný nepostupoval ve správním řízení dle ust. § 3 zák.č. 500/2004 Sb., správní řád, dle něhož nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. Krajský soud uvedl, že takto žalovaný nepostupoval, jak již v odvolání proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu žalobce uvedl, když poukazoval na skutečnost, že v době, kdy byl kontrolován policii, byl držitelem platného řidičského oprávnění s ohledem na skutečnost, že 22.9.2008 měl zaznamenáno v evidenční kartě řidiče 9 bodů a byl si vědom toho, že k tomuto datu není zaznamenáno v registru řidičů ještě jedno přestupkové jednání žalobce, za které mu byly stanoveny 2 body, takže musel mít nejvýše 11, nikoliv 12 bodů. Když si pak následně zjišťoval na MěÚ Blatná v evidenční kartě skutečný počet bodů, to však až poté, kdy byl kontrolován Policii ČR, zjistil, že počet bodů byl nesprávně sečten, že skutečný počet bodů k 22.9.2008 měl být 10, nikoliv 9 a že tedy k datu kontroly policii, s ohledem na připsání dalších dvou bodů, by to bylo 12 bodů. Nicméně k podanému odvolání již přiložil Protokol z ústního jednání z 9.6.2010, který vedl jeho zmocněnec s vedoucím odboru dopravy MěÚ Blatná a z něhož vyplynulo, že zmocněnec žalobce namítá k záznamu o počtu bodů, že žalobci byly nesprávně zaznamenány 4 body na základě oznámení Magistrátu města Pardubic, a to jeho vydaného Příkazu k uložení pokuty ze dne 2.5.2007, když uvedl u tohoto jednání do protokolu, že skutková podstata přestupku, z něhož byl tehdy žalobce uznán vinným, není uvedena v příloze zákona o provozu na pozemních komunikacích, která uvádí přehled jednání spočívající v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání, tedy že žalobce nemohl k datu kontroly policii dosáhnout počtu 12-ti bodů a hned tohoto dne, 9.6.2010, jeho zmocněnec podal námitku dle § 123 f), odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích a žádal, aby byla provedena na základě toho oprava v záznamu o dosaženém počtu bodů. Soud uvedl, že již v odvolání, které žalobce podal proti prvostupňovému správnímu orgánu, tento namítá, že nemohl dosáhnout počtu 12-ti bodů. Uvádí, i z jakého důvodu, s tím, že podává námitku proti záznamu 4 bodů a také uvádí, z jakého důvodu mu 4 body neměly být zaznamenány. Tedy uvádí, že počtu 12-ti bodů nemohl dosáhnout. Navíc poukazuje na to, že 22.9.2008 obdržel výpis z evidenční karty řidiče a k tomuto dni měl zaznamenáno 9 bodů, přičemž ví, že s ohledem na ještě jedno přestupkové jednání, mu měly být připsány již k tomuto datu další 2 body, tedy celkem k uvedenému datu měl 11 bodů, nikoliv 12 bodů. Těmito skutečnostmi se v rozhodnutí žalovaný vůbec nezabýval. Vychází pouze z toho, že z výpisu z evidenční karty řidiče, které je osvědčením dle ust. § 154 a násl. správního řádu, má žalobce zaznamenáno 12 bodů a tedy nemohl řídit s platným řidičským oprávněním, když byl policii kontrolován. Shodné stanovisko, jako zaujímá soud, vyplývá konečně i z rozhodnutí Ministerstva dopravy č.j.: 944/2010-160-SPR/3, které zrušuje rozhodnutí obou správních orgánů, které rozhodovaly o námitkách žalobce ohledně celkového počtu bodů, když však rozhodovaly pouze procesně, nikoliv meritorně s tím, že i Ministerstvo zaujalo stanovisko, že v případě, že by bylo zjištěno v námitkovém řízení, že žalobce nedosáhl k datu 20. října 2008 (datum výpisu z evidence řidičů) 12 bodů, bylo by nutné posoudit zákonnost, resp. opodstatněnost rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, tj. Magistrátu města Jihlavy ze 4.6.2010, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku dle ust. § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že tedy dosud nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci, nebylo tedy najisto postaveno, zda se žalobce přestupkového jednání, a to řízení vozidla bez platného řidičského oprávnění, dopustil, či nedopustil, Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně včas podal žalovaný kasační stížnost, když uvedl, že rozsudkem krajského soudu bylo porušeno ust. § 75 odst. 1 s.ř.s., neboť soud nevycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování stěžovatele, soud přitom nesprávně posoudil právní otázku, zda žalobce byl při kontrole dne 29.4.2010 držitelem příslušného řidičského oprávnění, resp. nesprávně připustil pochybnosti o této najisto postavené skutečnosti. Žalobce měl k tomuto dni v registru řidičů zaznamenáno 12 bodů a nemohl tedy být držitelem příslušného řidičského oprávnění. Záznamy, které v registru řidičů provedl jiný správní orgán (navíc mimo územní působnost žalovaného), je stěžovatel vázán a nemůže jej s ohledem na charakter výpisu z registru řidičů, který je veřejnou listinou, jakkoliv rozporovat či pochybovat o jejich zákonnosti a správnosti. Stěžovatel připouští možnost, že do registru mohou být záznamy činěny nesprávným či nezákonným způsobem, ale pro odstranění těchto vad zavádí zákon institut námitek, které však ze strany žalobce uplatněny nebyly. Stěžovatel pak v řízení nemohl postupovat jinak, než že musel vycházet z toho, že žalobce má v systému evidováno 12 bodů a není tudíž držitelem příslušného řidičského oprávnění. Jakýkoliv jiný závěr, kdy by stěžovatel ignoroval veřejné listiny, by byl v rozporu se základní zásadou činnosti správních orgánů – zásadou zákonnosti. Stěžovatel připouští, že v projednávané věci může být učiněn závěr, že některé z bodů byly žalobci do registru zapsány v rozporu se zákonem a tyto body budou následně ,,odepsány“. Pokud se tak však nestane (a v době, kdy rozhodoval stěžovatel tomu tak nebylo), musí všechny správní orgány (tedy i stěžovatel) ctít presumpci správnosti všech pravomocných rozhodnutí a dalších veřejných listin, které byly v řízení použity. Ostatně i v rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 22.12.2010, č.j.: 944/2010 – 160 – SPR/3, na které se soud odkazuje, je uvedeno, že: ,,…bude nutné posoudit zákonnost, resp. opodstatněnost rozhodnutí …, kterým byl jmenovaný uznán vinným z přestupku podle § 22 odst. 1 písm. e) bod 1, zákona o silničním provozu…“. Zásadní v souvislosti s tímto rozhodnutím je však skutečnost, že bylo vydáno až poté, kdy své rozhodnutí vydal stěžovatel. Pokud by po právní moci rozhodnutí stěžovatele vyšlo najevo, že bylo vycházeno z nepravdivých, resp. nesprávných podkladů, nepochybně by zde byl dán důvod pro obnovu řízení ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Nemůže ale s ohledem na znění § 75 odst. 1 s.ř.s. být soudem stěžovateli kladeno za vinu, že v době svého rozhodování vycházel z podkladů, které jsou navíc veřejnými listinami, a které se případně později ukážou být nepravdivými či nesprávnými. Stěžovatel v této souvislosti rovněž namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť z něj není seznatelné, jakého pochybení se stěžovatel v řízení vlastně dopustil, resp. jak měl postupovat, aby se vady řízení, která je pro soud důvodem ke zrušení rozhodnutí stěžovatele, vyvaroval, tedy zda měl např. ignorovat veřejné listiny a rozhodnout v rozporu s údaji uvedenými v registru řidičů, nebo zda měl nastalou situaci posoudit jako předběžnou otázku ve smyslu § 57 správního řádu, ačkoliv zde v době rozhodování stěžovatele nebyla žádná otázka, o které by dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Navrhoval, aby rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31.1.2011, č. j. 57A 63/2010 byl zrušen a věc vrácena uvedenému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud rozsudkem č.j. 1As 60/2011 – 64 rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31.1.2011, č.j. 57A 63/2010 – 37, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku NSS mimo jiné uvedl, že krajský soud jasně vysvětluje jakého pochybení se stěžovatel dopustil a stejně tak stěžovateli ukládá, jak má dále postupovat. Z toho, co bylo uvedeno jasně vyplývají závěry krajského soudu. S těmito závěry stěžovatel ve své kasační stížnosti detailně polemizuje. Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku je proto nedůvodná. Dále uvedeno, že NSS zvážil, zda krajský soud porušil § 75 odst. 1 s.ř.s. Podle tohoto ustanovení při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. jednoznačným způsobem váže správní soudy při jejich rozhodování. Pokud krajský soud rozhodne podle skutkového stavu existujícího v době vydání svého rozsudku, tedy nikoliv podle skutkového stavu, který byl v době rozhodnutí žalovaného, může to dle okolností vést ke zrušení takového rozsudku kasačním soudem. To v závislosti na tom, zda tato pochybení mělo vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé (srov. rozsudek ze dne 30.9.2008, č.j. 8Afs 32/2008 – 59 ve věci Chemagroup, s.r.o. ; srov. rozsudek ze dne 10.7.2008, č.j. 1Afs 89/2008 – 76 ve věci DJ service, s.r.o.). Judikaturou dotvořené výjimky z aplikace § 75 odst. 1 s.ř.s. pokrývají jen velmi úzkou oblast, kde to vyžadují mezinárodní a evropské závazky ČR nebo specifika přechodu z totalitního na demokratický stát [z těchto vyjímek srov. např. rozsudek NSS ze dne 22.4.2011, č.j. 5Azs 3/2011 – 131, vysvětlující některá specifika řízení ve věcech mezinárodní ochrany; jinou výjimkou jsou situace spojené s nezákonnostmi komunistického režimu let 1948 – 1989, srov. rozsudek ze dne 19.3.2008, č.j. 3Ads 126/2007 – 37, resp. nález sp. zn. I. ÚS 605/03 ze dne 2.6.2005 (N 114/37 Sb., NU 475) nebo nález sp. zn. I. ÚS 712/05 ze dne 28.6.2007 (N 107/45 Sb., NU 451)]. Žádná výjimka z aplikace § 75 odst. 1 s.ř.s. však na právě řešený případ nedopadá. Dále uvedeno, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno dne 26.7.2010. K tomuto dni byl stav bodového hodnocení řidiče (žalobce) 12 bodů (NSS zde pomíjí otázku vědomosti žalobce o této skutečnosti, kterou sice žalobce činil v žalobě spornou, která však není předmětem této kasační stížnosti). Žalobce tvrdil, že jeden ze záznamů v bodovém hodnocení byl proveden v rozporu se zákonem (protokol ze dne 9.6.2010 sepsaný na MěÚ Blatná). Proto podal proti provedení záznamu písemně námitku podle § 123 f) odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. Řízení o námitkách podaných žalobcem proti zápisu 4 bodů bylo MěÚ Blatná dne 22.6.2010 usnesením zastaveno, o odvolání žalobce nebylo do 26.7.2010 rozhodnuto. Krajský soud ve svém rozhodnutí operuje též řadou skutečností, které nastaly až po 26.7.2010. Konkrétně se jedná o rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23.9.2010, které k odvolání žalobce až na některé formální změny potvrdilo usnesení MěÚ Blatná ze dne 22.6.2010. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 4.10.2010. Klíčovou skutečností, na níž krajský soud odkazuje, je pak rozhodnutí Ministerstva dopravy, č.j. 944/2010 – 160 – SPR/3, které ve zkráceném přezkumném řízení zrušilo právě citované rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje a současně zrušilo usnesení Městského úřadu Blatná ze dne 22.6.2010 o zastavení řízení o námitkách. Toto rozhodnutí Ministerstva dopravy však bylo vydáno teprve 22.12.2010; účinky tohoto rozhodnutí nastaly ke dni 4.10.2010. Stěžovatel má tedy pravdu, že krajský soud smísil a bez jakéhokoliv rozlišení použil skutečnosti nastalé před a po vydání napadeného správního rozhodnutí. Ke dni vydání svého rozhodnutí vycházel stěžovatel z pravomocných rozhodnutí o provedení záznamu bodů, přičemž stav bodového hodnocení žalobce byl 12 bodů. Není tedy jasné, jaké další důkazní řízení měl stěžovatel dne 26.7.2010 provádět. Krajský soud tedy porušil § 75 odst. 1 s.ř.s., a to způsobem majícím vliv na rozhodnutí ve věci samé. Námitka stěžovatele je důvodná. Nutno souhlasit s právním názorem stěžovatele, že dopady event. změny skutkového a právního stavu věci bude možno řešit zákonem předvídanou cestou, tedy obnovou řízení, které vedlo k žalobou napadenému rozhodnutí (§ 100 správního řádu). Není konečně ani správná výtka krajského soudu, podle níž se rozhodnutí stěžovatele vůbec nevypořádalo s žalobcovými odvolacími námitkami, že 12 bodů nedosáhl, což odůvodňoval námitkou proti záznamu 4 bodů. I tento závěr stěžovatel zpochybňuje námitkou ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Žalobou napadené rozhodnutí stěžovatele k tomu jasně (a správně) uvádí, že ,,veškerá rozhodnutí, na základě kterých byly provedeny záznamy v evidenční kartě [žalobce] jsou pro správní orgány závazná, tedy i pro správní orgán I. stupně a pro odvolací orgán. Nic na tom nemění ani skutečnost, že měl (žalobce) proti některým záznamům podat námitky“. Stěžovatel dále znovu zdůraznil závaznost rozhodnutí, na základě kterých byly provedeny záznamy v kartě řidiče (s. 4 rozhodnutí). I tato námitka stěžovatele je tedy důvodná. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Proto NSS věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, v něm bude krajský soud vázán právním názorem vysloveným NSS v tomto rozsudku. Důsledně tak rozliší skutkové a právní okolnosti existující v době rozhodnutí stěžovatele a ty, které nejpozději ke dni 26.7.2010 neexistovaly. Ve svém rozhodnutí pak vyjde jen z prve uvedených. Současně se znovu vypořádá se všemi žalobními body vznesenými žalobcem. Krajský soud v Brně po tomto zrušujícím rozsudku nařídil ve věci znovu jednání na 5.10.2011. Zástupce žalobce založil do spisu písemné podání nazvané ,,Argumentace pro jednání Krajského soudu v Brně o žalobě 57A 63/2010 po zrušení jeho rozsudku z 31.1.2011 NSS rozsudkem č.j. 1As 60/2011 – 64“. Uvedl pak, že zásadní argumentací v tomto podání je skutečnost, která byla uvedena již v podané žalobě, a to skutečnost, že žalobci nebylo zákonným způsobem oznámeno dosažení počtu 12-ti bodů ze strany MěÚ Blatná. Pokud bylo toto oznámení zasíláno na adresu Praha, Euklidova ulice, tuto adresu žalobce nikdy uvedenému úřadu neuvedl jako adresu doručovací. Neví tedy, proč mu na tuto adresu bylo oznámení o dosažení počtu 12 ti bodů zasíláno. V době, kdy na tuto adresu bylo oznámení zasíláno a vráceno MěÚ Blatná jako nevyzvednutá zásilka, se žalobce na uvedené adrese již nezdržoval a bydlel u své přítelkyně na adrese, která je uváděna v žalobě. Je sice pravdou, že v jiné věci jednou požádal MěÚ Blatná, aby mu nějaké podání bylo doručeno na adresu ….. , jednalo se však pouze o žádost o doručení v tomto jednom jediném případě. Uvedená adresa zřejmě byla ve složce, která se vede pro každého řidiče, uvedena, proto jí MěÚ použil jako doručovací adresu, když zasílal žalobci oznámení o dosaženém počtu 12-ti bodů, ač k tomu neměl ze strany žalobce žádné zmocnění. V daném případě tedy oznámení o dosažení počtu 12- ti bodů nemohlo být zákonným způsobem doručeno fikcí, doručeno tedy nebylo. K tomu zástupce žalovaného uvedl, že tato námitka nebyla uvedena v žalobě žalobce, když v žalobě žalobce pouze uvádí, že oznámení o dosažení 12-ti bodů nemělo být doručováno fikcí, ale veřejnou vyhláškou. Skutečnost, kterou uvádí zástupce žalobce u jednání soudu (5.10.2011) je skutečností novou, tedy uvedenou až po lhůtě, kterou stanoví s.ř.s. Povinností žalovaného rozhodně nebylo zkoumat, zda oznámení o dosaženém počtu 12- ti bodů bylo doručováno na adresu trvalého bydliště žalobce nebo na adresu, kterou si žalobce zvolil, popřípadě změnil. Žalovaný vycházel, pokud jde o počet dosažených bodů, z toho, co bylo zaznamenáno v registru řidičů. V tomto případě, kdy se jedná o akt správního orgánu, se vychází z presumpce správnosti, pokud není prokázán opak. Zástupce žalobce u tohoto jednání Krajského soudu v Brně předložil kopii rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 10A 66/2011 – 24, kdy žalobcem ve věci byl Š. Ch. a žalovaným Krajský úřad Jihočeského kraje České Budějovice, odbor dopravy a silničního hospodářství, kdy bylo rozhodnuto tak, že rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 4.7.2011, č.j. KUJCK/19232. 3/2011/ODSH/ivmi, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrátí žalovanému k dalšímu řízení. Soud cituje z daného rozsudku: V dané záležitosti Ministerstvo dopravy, odboru provozu silničních vozidel, v rozhodnutí ze dne 22.12.2010, kterým zrušilo rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23.9.2010 a současně usnesení Městského úřadu v Blatné ze dne 22.6.2010 ve zkráceném přezkumném řízení, závazný právní názor vyslovil. V prvé řadě je třeba poukázat na to, že Ministerstvo dopravy přisvědčilo žalobci v tom směru, že ověřený výpis z informačního systému veřejné správy žalobcovi evidenční karty řidiče je veřejnou listinou, má charakter osvědčení podle části čtvrté správního řádu a tento výpis uvedl žalobce v omyl. Rovněž orgán provádějící přezkum přisvědčil žalobci v tom směru, že krajský úřad nesprávně interpretoval ustanovení upravující institut námitky podle § 123 f) odst. 1 zákona o silničním provozu ohledně lhůty pro podání námitek. Orgán přezkumu návodně uvedl, že pokud by se byl správní orgán námitkou věcně zabýval a zjistil, že je opodstatněna, a tudíž, že žalobce nikdy nedosáhl 12 – ti bodů a nikdy neztratil řidičské oprávnění, nemohl by se dopustit přestupku spočívajícího v řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. Jako nesprávný postup byl označen postup správních orgánů, kterým řízení o námitce zastavily z důvodu zjevné právní nepřípustnosti. Námitka by mohla být tímto způsobem hodnocena pouze za situace, že by případná oprava v záznamu nemohla mít žádný dopad do právního postavení dotčeného řidiče, tedy žalobce. Orgán zdůraznil, že v daném případě tomu tak nebylo a o námitkách mělo být rozhodnuto meritorně a nikoliv procesně. Ministerstvo dopravy v rozhodnutí uvedlo, že ,,v novém řízení o námitkách žalobce bude nutné posoudit opakovaně záznam 4 bodů provedených za přestupek na základě příkazu vydaného Magistrátem města Pardubic, č.j. OVV/P – 428/07 – D/13 ze dne 2.5.2007. Bude-li námitka vyhodnocena jako oprávněna a tedy bude provedena oprava v záznamu bodů, bude muset být v důsledku tohoto konstatováno po přepočtení celkového počtu bodů, že žalobce nedosáhl k 20.10.2008 12-ti bodů a nepozbyl řidičské oprávnění. V návaznosti na to, by pak případně bylo nutné posoudit zákonnost, a respektive opodstatněnost rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy č.j. OD/6844/2010 – 7 ze dne 4.6.2010, kterým byl jmenovaný uznán vinným z přestupku podle ust. § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu. Dále bude nutné zrušit rozhodnutí MěÚ v Blatné ze dne 4.6.2010, č.j. MUBL 6309/2010, kterým bylo rozhodnuto o vrácení řidičského oprávnění po absolvování přezkoušení žalobce ve smyslu § 123 e) zákona č. 361/2000 Sb. Toto rozhodnutí bylo vydáno uvedeným soudem 31.8.2011, v době, kdy bylo předkládáno zástupcem žalobce, nenabylo právní moci. Skutkové a právní zhodnocení věci: Krajský soud v Brně konstatuje následující skutečnosti: Rozhodnutí žalovaného č.j. KUJI 59304/2010 bylo vydáno 26.7.2010. V této době v registru řidičů, tedy v registru žalobce bylo zaznamenáno dosažení počtu 12-ti bodů a tato skutečnost, tedy že řidič dosáhl počtu 12 – ti bodů, byla žalobci oznamována MěÚ Blatná 20.10.2008. V době, kdy byl žalobce kontrolován policii, tj. 29.4.2010, byla tato skutečnost zjištěna policii z evidenční karty řidiče a žalobci bylo oznámeno, že je podezřelý s naplnění skutkové podstaty přestupku dle ust. § 22 odst. 1 písm. e) bodu 1 a dále přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f), bodu 3 zákona o přestupcích. Do tohoto dne, tj. do 29.4.2010, nebylo vydáno žádné rozhodnutí správních orgánů, které by tuto skutečnost, tedy to, že žalobce dosáhl 12 – ti bodů, změnilo. Ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalovaného, tj. ke dni 26.7.2010, bylo tedy správně konstatováno, že žalobce dosáhl počtu 12 – ti bodů a nemohl tedy být držitelem příslušného řidičského oprávnění s tím, že záznamy, které v registru řidičů provedl jiný správní orgán, je žalovaný vázán a nemůže je s ohledem na charakter výpisu z registru řidičů, který je veřejnou listinou, jakkoli rozporovat či pochybovat o jejich zákonnosti a správnosti. S tímto se Krajský soud v Brně ztotožnil a konstatuje, že ke dni 26.7.2010 nebyl prokázán opak. S ohledem na skutečnost, že dle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, s poukazem na stanovisku NSS v rozsudku č.j. 1As 60/2011 – 64, Krajský soud v Brně konstatuje, že k datu 26.7.2010 byl skutkový stav takový, že ze záznamu, které byly provedeny v registru řidičů, tedy v registru řidiče – žalobce, bylo zaznamenáno k tomuto datu 12 bodů, že výpis z registrů řidičů je veřejnou listinou, a proto musel žalovaný vycházet z presumpce správnosti toho, co bylo v tomto registru uvedeno jiným správním orgánem, pokud není prokázán opak, což k datu 26.7.2010 nebylo. Pokud nastaly nějaké nové skutečnosti po tomto datu, k těmto by již žalovaný přihlížet nemohl při vydání napadeného rozhodnutí. Pokud jde o doručení oznámení o dosaženém počtu 12-ti bodů žalobcem, toto oznámení nedoručoval správní orgán I. stupně ani žalovaný, nýbrž úplně jiný správní orgán, a to MěÚ Blatná. O tom, že bylo doručováno zákonným způsobem, nebylo v době vydání rozhodnutí žalovaného žádných pochybností. Pokud by bylo v budoucnu prokázáno, že oznámení o dosaženém počtu 12 bodů nebylo ze strany MěÚ Blatná prováděno zákonným způsobem, což soud neví a rozhodně nevěděl žalovaný ke dni 26.7.2010 bylo by třeba to řešit v řízení o námitkách. Tuto otázku také nemohl žalovaný žádným způsobem přezkoumávat v řízení o přestupku, z něhož byl žalobce obviněn. Pokud by bylo po datu 26.7.2010 zjištěno, že žalobce nedosáhl počtu 12-ti bodů, nebo pokud by vyšly najevo některé dříve neznámé skutečnosti, nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, bylo by možno postupovat ze strany žalobce v souladu s ust. § 100 správního řádu, zák. č. 500/2004 Sb., upravující obnovu řízení. Bylo tedy prokázáno, že k datu 26.7.2010 žalobce měl v registru řidičů zaznamenáno dosažený počet 12 bodů, tato skutečnost byla žalobci včas oznámena MěÚ Blatná, takže zcela evidentně k datu 29.4.2010 žalobce řídil motorové vozidlo, ačkoliv v té době nebyl držitelem řidičského oprávnění a spáchal přestupek dle ust. § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích. Žaloba žalobce tedy důvodná není. Soud proto v souladu s ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen ,,s.ř.s.“) žalobu zamítl. Pokud jde o náklady řízení, rozhodoval soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci neměl úspěch, úspěšný ve věci byl žalovaný, kdy pracovník žalovaného se zúčastnil 2x soudního jednání u Krajského soudu v Brně, a to dne 26.1.2011 a 12.10.2011. Náklady v daném případě představují jízdné Jihlava – Brno a zpět 2x osobním automobilem, celkem se jedná o částku 2.390,-Kč. Žalobce, který ve věci neměl úspěch, má povinnost tyto náklady žalovanému uhradit.

Poučení