57 A 70/2022 – 78

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: J. D. bytem X zastoupen Mgr. Petrem Vlachem, advokátem sídlem Guldenerova 547/4, 326 00 Plzeň proti žalovanému: za účasti osoby zúčastněné na řízení: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 18, 306 16 Plzeň A. H. bytem X zastoupen Mgr. Tomášem Winterem, advokátem sídlem Suvorovova 1722/29, 326 00 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2022, č. j. PK–RR/2725/22, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2022, č. j. PK–RR/2725/22, se ve výrocích I a II zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Vlacha, advokáta.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Včas podanou žalobou proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. se žalobce domáhal zrušení výroku II shora uvedeného rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2022, č. j. PK–RR/2725/22 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno rozhodnutí Obecního úřadu Štěnovice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 13. 10. 2016, č. j. výst. 7/13/11 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstanční rozhodnutí bylo rozhodnutím v části věci ve smyslu § 148 odst. 1 písm. b) správního řádu a správní orgán prvního stupně jím k žádosti osoby zúčastněné na řízení podle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění ke dni 31. 12. 2012 (dále jen „stavební zákon“), ve spojení s § 115 téhož zákona dodatečně povolil nedokončenou stavbu přístavba haly pro kovovýrobu, sklad tlakových lahví, přístavba skladu pro skladování a prodloužení jeřábové dráhy na pozemku parc. č. Xa v k. ú. X (dále také jako „předmětná stavba“), stanovil podmínky pro její dokončení a rozhodl o námitkách účastníků. Výrokem I napadeného rozhodnutí byla výroková část prvoinstančního rozhodnutí změněna v části číselné identifikace správního řádu [bod a) výroku I], v části pozemků, kde se nachází předmětná stavba [bod b) výroku I], a v části výroku o námitkách účastníků řízení [bod c) výroku I].

2. Ve věci šlo o dodatečné povolení předmětné stavby, jímž se zdejší soud zabývá již potřetí.

3. Osoba zúčastněná na řízení podala dne 24. 11. 2008 žádost o dodatečné povolení stavby přístavba výrobní haly a skladů hutního materiálu na pozemku parc. č. Xa v k. ú. X (dále také jako „pozemek parc. č. Xa“). Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 17. 12. 2008, č. j. výst. 477/08, tuto stavbu dodatečně povolil. Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 2. 2010, č. j. RR/52/10, bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání. Po procesních peripetiích spojených se změnou územního plánu obcí Útušice a Robčice správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí ze dne 7. 2. 2013, č. j. výst.7/13, kterým dodatečně povolil nedokončenou stavbu přístavba haly pro kovovýrobu, X na pozemku parc. č. Xa v k. ú. X, stanovil podmínky pro její dokončení a rozhodl o námitkách účastníků řízení. Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 9. 2013, č. j. RR/907/13, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 7. 10. 2014, č. j. výst.7/13/139 opětovně dodatečně povolil nedokončenou stavbu přístavba haly pro kovovýrobu, přístavba pracoviště povrchových úprav, sklad tlakových lahví, přístavba skladu a přístřešku pro skladování, prodloužení jeřábové dráhy, Robčice, stanovil podmínky pro dokončení stavby a rozhodl o námitkách účastníků řízení. I toto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 1. 2015, č. j. RR/4609/14. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 24. 8. 2015, č. j. výst.7/13/158, dodatečně povolil nedokončenou stavbu „přístavba haly pro kovovýrobu, přístavba pracoviště povrchových úprav, sklad tlakových lahví, přístavba skladu a přístřešku pro skladování, prodloužení jeřábové dráhy, Robčice“ na pozemku parc. č. Xa v k. ú. X, stanovil podmínky pro její dokončení a rozhodl o námitkách účastníků řízení. Rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 12. 2015, č. j. RR/4046/15, bylo i posledně uvedené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. Správní orgán prvního stupně obdržel dne 14. 4. 2016 žádost osoby zúčastněné na řízení ve smyslu § 148 odst. 1 písm. b) správního řádu o vydání rozhodnutí v části věci dodatečného povolení části stavby přístavba haly pro kovovýrobu, sklad tlakových lahví, přístavba skladu a přístřešku pro skladování, prodloužení jeřábové dráhy, Robčice na pozemku parc. č. Xa v k. ú. X. Správní orgán prvního stupně následně vydal prvoinstanční rozhodnutí.

4. Rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 2. 2017, č. j. RR/5195/16, bylo prvoinstanční rozhodnutí částečně změněno a ve zbytku potvrzeno, shodně jako v napadeném rozhodnutí. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl zdejší soud rozsudkem ze dne 8. 8. 2018, č. j. 30 A 59/2017–60, který byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2019, č. j. 8 As 306/2018–38 (dále jen „kasační rozsudek“), a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. V návaznosti na to zdejší soud rozsudkem ze dne 19. 12. 2019, č. j. 30 A 59/2017–97 (dále jen „zrušující rozsudek“), rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2017, č. j. RR/5195/16, zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Kasační stížnost žalovaného proti zrušujícímu rozsudku zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 10. 2021, č. j. 8 As 5/2020–26 (dále jen „potvrzující rozsudek“). Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí.

5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí na str. 24 až 35 dospěl k následujícím závěrům. Osoba zúčastněná na řízení prokázala ve smyslu § 129 odst. 2 stavebního zákona, že předmětná stavba nebyla v rozporu s cíli a záměry územního plánování, doložila souhlasná stanoviska, závazná stanoviska i vyjádření dotčených orgánů a předmětná stavba rovněž odpovídala obecným požadavkům na výstavbu. Správní orgán prvního stupně v prvoinstančním rozhodnutí rovněž řádně vypořádal námitky uplatněné účastníky řízení. Žalovaný v průběhu odvolacího řízení neprovedl k důkazu s odkazem na § 82 odst. 4 správního řádu a kasační rozsudek účastnický výslech žalobce navržený žalobcem, neboť jeho provedení nebylo potřebné, kdy žalobce měl dostatek prostoru tyto důkazy navrhnout v řízení před správním orgánem prvního stupně, a neexistovaly otázky správního orgánu, které by měly být výslechem žalobce zodpovězeny. Žalovaný shledal správným závěr správního orgánu prvního stupně, že předmětná stavba nestanovuje nové požadavky na napojení na dopravní infrastrukturu, ani v jejím důsledku nedochází ke zvýšení dopravní zátěže. Ustanovení § 110 stavebního zákona, ve znění účinném ke dni podání žádosti osobou zúčastněnou na řízení, nevyžadovalo, aby k žádosti o dodatečné povolení stavby bylo přiloženo stanovisko vlastníka veřejné dopravní infrastruktury. Toto by však nebylo zapotřebí ani dle aktuálního znění stavebního zákona, neboť nedochází k novému dopravnímu napojení předmětné stavby. Nedochází ani k úpravě stávajícího dopravního napojení. Z projektové dokumentace nebylo lze dovodit, že by mělo dojít ke zvýšení produkce mající za následek zvýšení dopravní zátěže. Stávající řešení dopravního napojení umožňovalo dostatečnou dopravní obslužnost. Z projektové dokumentace dle žalovaného nevyplývalo, že by pro dopravní obslužnost stavby bylo zapotřebí využívat pozemky ve vlastnictví žalobce. Tuto námitku žalobce uplatnil až v jím podaném odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí, navíc ji nepodložil žádnými důkazy. Předmětná stavba byla i v souladu s novým územním plánem obce Útušice a osoba zúčastněná na řízení nebyla povinna vybudovat novou přístupovou komunikaci.

II. Žaloba a její doplnění

6. Žalobce namítal, že v důsledku nedostatečného vyřešení dopravního napojení předmětné stavby na veřejnou pozemní komunikaci vjíždějí na jeho pozemek nákladní vozidla zásobující předmětnou stavbu, čímž dochází k zásahu do jeho vlastnického práva k pozemku. Žalobce dále s odkazem na bod 20 kasačního rozsudku namítl, že osoba zúčastněná na řízení nesplnila povinnost prokázat splnění zákonných podmínek pro dodatečné povolení stavby [soulad předmětné stavby s obecnými požadavky na výstavbu dle vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška“)] a žalovaný místo ní sám činil úsudek a skutková tvrzení o splnění zákonných podmínek pro dodatečné povolení stavby. Tím žalovaný porušil zásadu rovnosti účastníků, povinnost postupovat nestranně a zkrátil žalobce o opravný prostředek proti posouzení žalovaného, kdy argumentace stran rozměrů příjezdové komunikace a jejího využívání vozidly se prvně objevila až v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle žalobce měla osoba zúčastněná na řízení doložit závazné stanovisko příslušného dopravně správního orgánu, že předmětná stavba je v souladu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejnými zájmy chráněnými zvláštními právními předpisy, které by mohlo být v odvolacím řízení přezkoumáno. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení, na nějž žalovaný na str. 22 a 23 napadeném rozhodnutí odkázal, důkazem o splnění zákonných podmínek pro dodatečné povolení předmětné stavby není. Žalovaný argumentoval na str. 28 a 29 napadeného rozhodnutí v souvislosti s fotografiemi předloženými žalobcem, a nikoli osobou zúčastněnou na řízení, rozměry příjezdové komunikace, aniž by byly v řízení skutkově zjištěny (z protokolu o místním šetření dne 21. 3. 2022 žádné měření nevyplývalo) – závěry žalovaného o rozměrech jsou tudíž nepřezkoumatelné. Nezákonným byl dále s odkazem na závěry kasačního rozsudku postup žalovaného, který odmítl provedení důkazu účastnickým výslechem žalobce k nedostatečně řešené dopravní obslužnosti předmětné stavby a řádně nezjistil skutkový stav. Odůvodnění neprovedení výslechu žalobce v napadeném rozhodnutí je logicky rozporné, protože na jedné straně žalovaný uvádí, že žalobce měl dostatek času své výhrady uvést ve správním řízení, a na druhé straně uvádí, že nebylo otázek, které by měl žalobce zodpovědět. Podle žalobce nemá fáze správního řízení vliv na posouzení vhodnosti provedení důkazu účastnickým výslechem. Nebylo významné, v jaké fázi byl tento důkazní návrh žalobcem učiněn. Žalobce rovněž brojil proti hodnocení důkazů žalovaným stran prokázání tvrzení žalobce, že pozemky v jeho vlastnictví měly být využívány k otáčení vozidel. Žalovaný vycházel při hodnocení fotografií ze svých domněnek (např. že nafocené automobily mohly souviset s obsluhou jiných pozemků nebo že určité vozidlo se mohlo otočit jinde), kdy právě takové otázky mohly být zodpovězeny při účastnickém výslechu žalobce. Žalovaný na jednu stranu dospěl k závěru, že žalobce tato tvrzení neprokázal, na druhou stranu neprovedl jeho účastnický výslech, čímž mu prokázání svých tvrzení znemožnil.

7. Dodatečné povolení předmětné stavby bylo rovněž v rozporu s územním plánem obce Útušice, neboť osobě zúčastněné na řízení nebyla uložena povinnost vybudovat nové dopravní napojení předmětné stavby v trase stávající účelové komunikace. Předmětná stavba je stavbou novou, a proto vznikla osobě zúčastněné na řízení povinnost vybudovat nové dopravní napojení potřebných parametrů. Stávající komunikace neměla odpovídající parametry pro zajištění dopravní obslužnosti předmětné stavby. Žalobce poukázal i na dřívější rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2015, č. j. RR/4609/14, v němž žalovaný připustil úpravu stávající komunikace. Žalovaný tak tutéž právní otázku posuzoval rozdílně, čímž narušil žalobcovo legitimní očekávání. Zároveň žalovaný potvrdil prvoinstanční rozhodnutí, ač bylo v části týkající se vypořádání žalobcovy námitky stran chybějícího řešení dopravní obslužnosti předmětné stavby a chybějící povinnosti vybudovat novou příjezdovou komunikaci neodůvodněné, tudíž přezkoumatelné. Žalovaný nepřípustně nahradil povinnost správního orgánu prvního stupně řádně odůvodnit své rozhodnutí důvody obsaženými v napadené rozhodnutí, kdy spornou otázku žalovaný odůvodnil až v napadeném rozhodnutí.

8. Žalobce navrhl, aby soud zrušil výrok II napadeného rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

9. Žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí je zákonné a věcně správné a odkázal na jeho odůvodnění. K námitkám stran procesního postupu v odvolacím řízení žalovaný odkázal na bod 23 rozsudku zdejšího soudu ze dne 19. 12. 2019, č. j. 30 A 59/2017–97. Žalovaný přihlédl k žalobcovým tvrzením a jím předloženým důkazům týkajícím se dopravní obslužnosti předmětné stavby a vjíždění vozidel na žalobcovy pozemky.

10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci soudem

11. Soud o žalobě rozhodoval ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť s tím oba účastníci řízení výslovně souhlasili (žalobce v podání ze dne 2. 9. 2022, žalovaný v podání ze dne 9. 9. 2022).

12. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě, přičemž neshledal žádné vady napadeného rozhodnutí, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

13. Soud předznamenává, že na základě usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2022, č. j. 1 Azs 16/2021–50, zejm. body 43 až 45, publ. pod č. 4321/2022 Sb. NSS, byly pro nynější rozhodnutí soudu o žalobě žalobce závazné právní názory vyslovené v předcházejících rozsudcích vydaných ve věci dodatečného povolení předmětné stavby, tedy v kasačním, zrušujícím i potvrzujícím rozsudku.

14. Žaloba je důvodná.

15. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vyšel z následující právní úpravy a judikatury Nejvyššího správního soudu.

16. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona „[s]tavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že [a)] není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území, [b)] není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, [c)] není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem.“ Ve vztahu k určení znění stavebního zákona, které je pro posouzení žádosti osoby zúčastněné na řízení o dodatečné povolení předmětné stavby rozhodné, odkazuje soud na bod 18 kasačního rozsudku.

17. Podle § 23 odst. 1 vyhlášky platí, že „[s]tavby podle druhu a potřeby se umisťují tak, aby bylo umožněno jejich napojení na sítě technické infrastruktury a pozemní komunikace a aby jejich umístění na pozemku umožňovalo mimo ochranná pásma rozvodu energetických vedení přístup požární techniky a provedení jejího zásahu. Připojení staveb na pozemní komunikace musí svými parametry, provedením a způsobem připojení vyhovovat požadavkům bezpečného užívání staveb a bezpečného a plynulého provozu na přilehlých pozemních komunikacích. Podle druhu a charakteru stavby musí připojení splňovat též požadavky na dopravní obslužnost, parkování a přístup požární techniky.“ 18. V řízení o dodatečném povolení stavby tíží důkazní břemeno stran prokázání podmínek pro její dodatečné povolení stavebníka (v nyní projednávané věci tedy osobu zúčastněnou na řízení; srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2014, č. j. 6 As 207/2014–36, bod 10). Stavebnímu úřadu nepřísluší, aby z hlediska dodržení obecných požadavků na výstavbu sám z vlastní iniciativy zkoumal v řízení o dodatečném povolení, zda jsou případně naplněny podmínky pro udělení výjimky z pravidla (dodatečného povolení stavby), neboť je povinností osoby žádající o dodatečné povolení tento soulad prokázat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2019, č. j. 10 As 69/2019–48, bod 12). Na splnění podmínek pro dodatečné povolení stavby je třeba bezpodmínečně trvat. „Na řízení o dodatečném povolení stavby nelze aplikovat mírnější kritéria, než jaká jsou kladena na řádné stavební povolení. V řízení o dodatečném povolení stavby je třeba zohlednit abnormální situaci, kdy předmětem povolovacího procesu je dokončená stavba provedená bez příslušného povolení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2007, č. j. 1 As 46/2006–75).“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2022, č. j. 7 As 204/2022–31, bod 18).

19. Správní orgány byly podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázány právními názory vyslovenými v kasačním a zrušujícím rozsudku. Zde správní soudy správním orgánům uložily, aby řádně posoudily námitku žalobce, že zajíždění automobilů na jeho pozemky osvědčuje nedostatečné dopravní napojení předmětné stavby, zejména aby k tomu provedly důkazy předložené žalobcem a vyhodnotily je v souhrnu s ostatními provedenými důkazy (viz bod 25 kasačního rozsudku a bod 23 zrušujícího rozsudku).

20. Správní orgán prvního stupně uvedl v prvoinstančním rozhodnutí k této otázce, že podle projektové dokumentace nedojde předmětnou stavbou k navýšení výrobní kapacity, tudíž nebude navýšena ani přepravní kapacita a s ní spojená doprava po stávající komunikaci, kdy obec Útušice vyjádřila s předmětnou stavbou souhlas ve vyjádření ze dne 20. 10. 2008, č. j. 485/08/VI (viz str. 5, 6 a 9 prvoinstančního rozhodnutí).

21. Žalovaný uvedl v napadeném rozhodnutí své závěry a jejich odůvodnění ve vztahu k dopravnímu napojení předmětné stavby následovně. Žalovaný s odkazem na projektovou dokumentaci aproboval závěr správního orgánu prvního stupně, že předmětnou stavbou nedochází k novým požadavkům na napojení na dopravní infrastrukturu ani ke zvýšení dopravní zátěže (viz str. 28 napadeného rozhodnutí). Z předložené projektové dokumentace je zřejmé, že jde o změnu stavby (přístavbu) původní haly pro kovovýrobu, která je již dopravně napojena na stávající místní komunikaci, a tak nedochází k provedení nového napojení na veřejnou dopravní infrastrukturu. Přístup a příjezd na pozemek parc. č. Xa je po odbočení z silnice II/180 přes místní komunikaci na pozemku parc. č. Xb v k. ú. X, která je ve vlastnictví obce Útušice, kdy tato obec dala k předmětné stavbě souhlasné vyjádření dne 20. 10. 2008 (viz str. 28 napadeného rozhodnutí). Z výkresové části projektové dokumentace a ze skutečností, zjištěných na místě je zřejmé, že nedochází ani k úpravě napojení stávajícího sjezdu na pozemek parc. č. Xa, přičemž z projektové dokumentace (souhrnná technická zpráva) nelze dovodit zvýšení produkce, které by mělo za následek zvýšení dopravní zátěže (viz str. 28 napadeného rozhodnutí). Samotná skutečnost, že stavba se zvětší o 500 m2 (jedná se o skladovací plochy, nikoli o plochy výroby), neodůvodňuje bez dalšího nutnost zvýšení nároků na dopravu, kdy původní povolení stavby haly uvažovalo s vjezdem 1 nákladního automobilu denně. Jestliže zůstává nezvýšen počet pracovníků firmy, jak z projektové dokumentace rovněž vyplývá, pak limity výroby jsou dány především produktivitou jejich práce, nikoli velikostí prostoru, ve které svou práci vykonávají, či ve kterém se následně vyrobené výrobky skladují (viz str. 30 napadeného rozhodnutí). Z údajů původní dokumentace vyplývá, že dopravní obslužnost v rámci zásobování výroby materiálem a odvozu hotových výrobků bylo uvažováno v počtu jednotek (nikoli desítek) nákladních automobilů týdně. V porovnání s původním využitím stavby zde navíc přímo v dodatečně povolované stavbě dochází k povrchové úpravě výrobků (předmět jiného správního rozhodnutí), tudíž odpadá původní dopravní obsluha za účelem odvozu výrobku k lakování mimo areál stavby a následně zpět k uskladnění hotových výrobků (viz str. 31 napadeného rozhodnutí). Nutnost využívat k dopravní obsluze jiné pozemky než místní komunikaci a silnici II/180 nevyplývá ani z původního stavebního povolení ke stávající výrobní hale (viz str. 32 napadeného rozhodnutí). Dopravní napojení původní haly na pozemku parc. č. Xc v k. ú. X, k níž tvoří předmětná stavba přístavbu, tedy zda stávající komunikace vyhovuje dopravnímu zatížení, které stavba v území vyvolá, bylo posuzováno již v rámci řízení o umístění a povolení této stavby v roce 2004. Předmětná stavba neklade nové nároky na dopravní infrastrukturu, a to jak ve způsobu jejího řešení, tak co do intenzity dopravy pro zásobování areálu (viz str. 33 napadeného rozhodnutí).

22. Žalobce v bodě 6 doplnění žaloby kuse namítl, že žalovaný potvrdil prvoinstanční rozhodnutí, ač bylo v části týkající se vypořádání žalobcovy námitky stran chybějícího řešení dopravní obslužnosti předmětné stavby neodůvodněné, a proto nepřezkoumatelné. Námitka nebyla důvodná, protože správní orgán prvního stupně podle odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí dospěl k závěru, že nedojde předmětnou stavbou k navýšení výrobní kapacity, nebude navýšena ani přepravní kapacita a s ní spojená doprava po stávající komunikaci, kdy tento svůj závěr opřel o projektovou dokumentaci a souhlasné vyjádření obce Útušice ze dne 20. 10. 2008, č. j. 485/08/VI (viz str. 5, 6 a 9 prvoinstančního rozhodnutí). Závěry správního orgánu prvního stupně tedy nebyly neodůvodněné. Z prvoinstančního rozhodnutí bylo zřejmé, jak a proč správní orgán prvního stupně rozhodl. Navíc, předmětem soudního přezkumu jsou závěry správních orgánů obou stupňů jako celek tak, jak jsou obsaženy nejen v prvoinstančním, ale i napadeném rozhodnutí.

23. Správní orgány (viz str. 5, 6 a 9 prvoinstančního rozhodnutí a např. str. 28 napadeného rozhodnutí) odůvodnily závěr o dostatečném dopravním napojení zajišťujícím dopravní obslužnost předmětné stavby s odkazem na projektovou dokumentaci a souhlasné stanovisko vlastníka dotčené místní komunikace (obec Útušice dle správního spisu vyjádřila s předmětnou stavbou souhlas ve vyjádření ze dne 20. 10. 2008, č. j. 485/08/VI, a své vyjádření adresovala osobě zúčastněné na řízení) dopravními poměry danými původní stavbou a dopravními poměry ovlivněnými předmětnou stavbou. Původní stavba, která je předmětnou stavbou měněna, je dopravně napojena na stávající místní komunikaci s dostatečnou kapacitou – přístup a příjezd na pozemek parc. č. Xa je ze silnice II/180 přes místní komunikaci na pozemku parc. č. Xb ve vlastnictví obce Útušice. Dopravní napojení původní haly bylo posuzováno již v řízení o umístění a povolení této stavby. Jelikož nebude navýšena výrobní kapacita stavby, nezvýší se v důsledku předmětné stavby ani potřeby na dopravní obslužnost předmětné stavby a ani dopravní zátěž v místě nebude navýšena. Jinými slovy, správní orgány dospěly k závěru, že předmětná stavba neklade žádné nové nároky na dopravní infrastrukturu – s jejím užíváním není spojena ani potřeba jiného dopravního napojení ani zvýšená doprava.

24. Soud konstatuje, že se závěry správních orgánů popsanými v předchozím bodě žalobce v žalobě nijak nepolemizoval. Žalobce netvrdil, zda a proč by s užíváním předmětné stavby měl být spojen intenzivnější či jiný provoz, než který byl spojen s užíváním původní haly pro kovovýrobu.

25. Žalobce dále v bodech 15 a 17 žaloby namítl, že dostatečné dopravní napojení předmětné stavby měla prokázat osoba zúčastněná na řízení, proto žalovaný postupoval procesně vadně, když o této otázce sám činil skutková tvrzení i úsudek.

26. Podstatou tohoto okruhu žalobních námitek bylo, že osoba zúčastněná na řízení neprokázala dostatečnou dopravní obslužnost předmětné stavby a že žalovaný tuto otázku posuzoval sám, byť se jednalo o skutečnost, kterou měla prokázat osoba zúčastněná na řízení. Žalobce nebrojil proti správnosti závěrů žalovaného o dostatečném řešení dopravní obslužnosti předmětné stavby. Soud proto nehodnotil, zda osoba zúčastněná na řízení unesla ji tížící důkazní břemeno, nýbrž pouze zkoumal, zda splnila důkazní povinnost tím, že předložila podklady nasvědčující tomu, že je zajištěna dopravní obslužnost předmětné stavby. Jinými slovy se soud zaměřil na posouzení toho, zda žalovaný sám aktivně zjišťoval skutkový stav stran dopravní obslužnosti předmětné stavby, nebo osoba zúčastněná na řízení předkládala důkazy nasvědčující tomu, že dopravní obslužnost předmětné stavby je zajištěna.

27. Námitka nebyla důvodná. Výše bylo vysvětleno, že ve vztahu k zajištění dopravního napojení a obslužnosti tížilo důkazní břemeno výlučně osobu zúčastněnou na řízení. Žalovaný dospěl k závěru, že osoba zúčastněná na řízení svou důkazní povinnost splnila, neboť z podkladů, které předložila (projektová dokumentace a souhlasné stanovisko vlastníka dotčené místní komunikace), bylo zřejmé, že předmětná stavba neklade zvýšené nároky ani na dopravní napojení ani na dopravní obslužnost, tj. že provedením předmětné stavby nedojde ke zvýšení nároků na dopravní infrastrukturu oproti stavu před jejím provedením. Žalovaný žádná skutková tvrzení, jak namítl žalobce v bodě 15 žaloby, nečinil. Žalovaný v souladu s § 50 odst. 4 správního řádu hodnotil podklady předložené osobou zúčastněnou na řízení (projektová dokumentace a souhlasné stanovisko vlastníka dotčené místní komunikace) a učinil z nich skutková zjištění, která následně právně posoudil. Činit si o nich úsudek bylo povinností žalovaného a nikterak tímto postupem tedy nepochybil. Žalovaný tak nemohl tím, že hodnotil podklady předložené osobou zúčastněnou na řízení, porušit zásadu rovnosti účastníků a povinnost postupovat nestranně. Odkazoval–li žalobce na bod 20 kasačního rozsudku a tamní odkaz na § 129 stavebního zákona, žalobcem uvedený bod kasačního rozsudku žádný takový odkaz neobsahuje.

28. Argumentace žalobce v bodě 21 žaloby, že ze závěru žalovaného na str. 31 napadeného rozhodnutí vyplývalo, že podklady, z nichž žalovaný dovodil dostatečné řešení dopravní obslužnosti předmětné stavby, nebyly předloženy osobou zúčastněnou na řízení, nebyla též důvodná. Žalobce vyložil argumentaci žalovaného obsaženou na str. 31 napadeného rozhodnutí izolovaně bez zřetele k ostatním závěrům žalovaného v napadeném rozhodnutí. Žalobcem citovanou větu, že „[o]dvolací orgán po přezkoumání napadeného rozhodnutí i podkladů, které odvolatel připojil k odvolání a následně i v rámci vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí dospěl k závěru, že stávající připojení stavby na místní komunikaci i po provedení přístavby k původní hale splňuje požadavky uvedené v ust. § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. na připojení i dopravní obslužnost na přilehlých komunikacích, vč. zajištění požadavku na dopravní obslužnost, parkování i požární zásah“, bylo třeba číst v kontextu zbytku argumentace žalovaného. Žalobce považoval dopravní napojení předmětné stavby za nedostatečné a v tomto směru v odvolacím řízení argumentoval a předkládal důkazy na podporu svých tvrzení. Žalovaný z podkladů předložených osobou zúčastněnou na řízení (projektová dokumentace a souhlasné stanovisko vlastníka dotčené místní komunikace) skutkově zjistil, že předmětná stavba má dostatečné dopravní napojení vzhledem k tomu, že s předmětnou stavbou není spojena zvýšená dopravní zátěž. Argumentace žalobce o opaku žalovaného nepřesvědčila, a tomu, zcela logicky, odpovídá vyjádření žalovaného na str. 31 napadeného rozhodnutí. Žalobcem citovanou větu na str. 31 napadeného rozhodnutí je třeba vykládat tak, že podle žalovaného se žalobci nepodařilo prokázat, že by nebyla zajištěna dopravní obslužnost předmětné stavby, nikoliv tak (jak činí žalobce v bodě 21 žaloby), že by žalovaný pouze na základě důkazů navržených a předložených žalobcem dospěl k závěru o zajištění dostatečné dopravní obslužnosti předmětné stavby. Žalobcem citovaná věta tak byla součástí vypořádání žalobcových odvolacích námitek (což bylo hlavním úkolem žalovaného v odvolacím řízení – srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013–25, bod 14). Soud nepřisvědčil tedy tvrzení žalobce v bodech 19 a 20 žaloby, že by jediným dokumentem, z něhož žalovaný při závěru o zajištění dostatečné dopravní obslužnosti předmětné stavby vycházel, bylo vyjádření osoby zúčastněné na řízení – ostatně na žalobcem odkazovaných stranách 22 a 23 napadeného rozhodnutí žalovaný jen rekapituloval obsah tohoto vyjádření osoby zúčastněné na řízení, aniž by ho na tomto místě hodnotil jako důkaz o splnění podmínek dle § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona.

29. Pokud pak žalovaný hodnotil zajištění dopravní obslužnosti předmětné stavby z hlediska stavebně technických parametrů místní komunikace ve vlastnictví obce Útušice, učinil tak za účelem vypořádání odvolacích námitek žalobce, že na jeho pozemky vjíždějí nákladní vozidla zásobující předmětnou stavbu. Nebylo–li by takové námitky, procesní stav věci takové posouzení nevyžadoval. Žalovaný tímto nijak nenahrazoval důkazní povinnost osoby zúčastněné na řízení, která důkazní břemeno ji tížící unesla, nýbrž reagoval na žalobcovy odvolací námitky, což bylo jeho hlavním úkolem v odvolacím řízení. Osoba zúčastněná na řízení doložila, že předmětná stavba je napojena na pozemní komunikace a je zajištěna její dopravní obslužnost. Posouzení, zda je toto dopravní napojení a dopravní obslužnost kapacitně dostačující vzhledem k provozu předmětné stavby, bylo právní otázkou, jejíž posouzení bylo v působnosti žalovaného. Žalovaný tak nenahradil důkazní povinnost osoby zúčastněné na řízení, nýbrž právě a jen z důvodu námitek žalobce hodnotil dostatečnost dopravní obslužnosti předmětné stavby. Z obdobných důvodů bylo neopodstatněným i tvrzení žalobce o nezákonnosti napadeného rozhodnutí proto, že žalovaný sám posuzoval otázku souladu předmětné stavby s obecnými požadavky na výstavbu, byť se jednalo o skutečnost, kterou měla prokázat osoba zúčastněná na řízení. Žalobce totiž nerozlišuje mezi prokázáním dostatečné dopravní obslužnosti stavby, tedy předložením tvrzení a důkazů o tom, že stavba je napojena na pozemní komunikace a je zajištěna její dopravní obslužnost, a právním posouzením zjištěného skutkového stavu, tedy vyvozením závěru, zda předložené důkazní prostředky nasvědčují tomu, že je dopravní obslužnost stavby dostatečně vyřešena. Zatímco předložení tvrzení a důkazů k prokázání, že předmětná stavba je napojena na okolní pozemní komunikace a je zajištěna její dopravní obslužnost, bylo povinností osoby zúčastněné na řízení, kterou ve vztahu k těmto skutečnostem tížilo důkazní břemeno, posouzení osobou zúčastněnou na řízení předložených důkazů a tvrzení bylo na žalovaném jako správním orgánů vedoucím správním řízení. Řečeno jinak, žalovaný nebyl oprávněn zjišťovat skutkový stav, zda je zajištěna dopravní obslužnost předmětné stavby (nebyl tedy oprávněn z úřední moci zkoumat, zda je stavba např. napojena na okolní pozemní komunikace); byl naopak oprávněn a povinen zjištěný skutkový stav právně posoudit (tedy vyslovit závěr, zda je připojením na okolní pozemní komunikace skutečně zajištěna dopravní obslužnost předmětné stavby zajištěna či nikoliv). Stejně tak byl žalovaný povinen reagovat na odvolací námitky žalobce, že na jeho pozemky vjíždějí nákladní vozidla obsluhující předmětnou stavbu.

30. Žalobce dále namítal, že jej žalovaný zkrátil v právu na přezkoumání správnosti posouzení otázky souladu předmětné stavby s obecnými požadavky na využívání území, neboť tato argumentace se prvně objevila až v napadeném rozhodnutí.

31. Námitka nebyla důvodná. Především soud konstatuje, že správní orgán prvního stupně otázku zajištění dopravní obslužnosti předmětné stavby (viz bod 22 žaloby) nepominul, protože v prvoinstančním rozhodnutí k této otázce uvedl, že předmětnou stavbou nedojde k navýšení výrobní kapacity, tudíž nebude navýšena ani přepravní kapacita a s ní spojená doprava po stávající komunikaci, kdy obec Útušice vyjádřila s předmětnou stavbou souhlas ve vyjádření ze dne 20. 10. 2008, č. j. 485/08/VI (viz str. 5, 6 a 9 prvoinstančního rozhodnutí). Žalovaný, jak je výše uvedeno, odůvodnění správního orgánu prvního stupně jen doplnil uvedením podrobnější argumentace v důsledku nutnosti vypořádat odvolací námitky žalobce. I když se (tato doplněná) argumentace žalovaného stran stavebně technických parametrů místní komunikace, prostřednictvím které byla zajištěna dopravní obslužnost předmětné stavby, neobjevila v prvoinstančním rozhodnutí a byla prvně obsažena až v napadeném rozhodnutí, nemůže to atakovat zákonnost napadeného rozhodnutí. Platí totiž, že na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je třeba v rámci soudního přezkumu nahlížet jako na jeden celek, tedy že se rozhodnutí mohou vzájemně argumentačně doplňovat v obou směrech. Vady prvostupňového správního rozhodnutí proto lze odstranit v řízení odvolacím. Vzhledem k zásadě procesní ekonomie ve smyslu § 6 odst. 2 správního řádu je dokonce možné takový postup považovat za žádoucí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2008, č. j. 2 As 20/2008–73, ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013–25, bod 14, či dne 14. 10. 2021, č. j. 7 As 447/2019–60, bod 22). Doplněním odůvodnění odvolacím orgánem tedy nemohlo dojít k namítanému porušení zásady dvojinstančnosti řízení, protože základ důvodů rozhodnutí byl již obsažen v prvoinstančním rozhodnutí – v napadeném rozhodnutí byl jen zpodrobněn, protože proti němu směřovaly odvolací námitky žalobce. Pokud žalovaný uvedl k odvolacím námitkám žalobce v napadeném rozhodnutí podrobnější argumentaci, nikterak tedy nepochybil. Námitka porušení zásady dvojinstančnosti má dle ustálené rozhodovací praxe prostor tam, kde je odňata reálná a efektivní možnost právně a skutkově argumentovat, tedy zejména v případech tzv. překvapivých rozhodnutí (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 257/98; nebo ze dne 4. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 544/98; případně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2021, č. j. 8 Afs 197/2019–43, bod 18). Dvojinstančnost řízení znamená, že řízení probíhá ve dvou stupních (instancích), že tedy řízení a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podléhá kontrole odvolacího orgánu, nikoliv, že každý závěr musí být vždy vysloven jednou instancí a vždy prověřen a akceptován instancí vyšší (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007–75, publ. pod č. 1865/2009 Sb. NSS, bod 51). V projednávané věci se nejednalo o situaci tzv. překvapivého rozhodnutí. Argumentace žalovaného týkající se stavebně technických parametrů předmětné místní komunikace, jejích rozměrů a rozměrů vozidel na ni vjíždějících byla součástí napadeného rozhodnutí proto, že sám žalobce v odvolání namítal, že nákladní vozidla obsluhující předmětnou stavbu vjíždějí na jeho pozemky. Žalovaný argumentoval, že vzhledem k rozměrům komunikace je zajištěna dostatečná dopravní obslužnost předmětné stavby a že nedochází k využívání pozemků ve vlastnictví žalobce. Žalovaný v této části napadeného rozhodnutí reagoval na žalobcovy odvolací námitky, což bylo jeho hlavním úkolem. Zásada dvojinstančnosti tak nebyla porušena. Soud dodává, že vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě ani neuvedl, jaká tvrzení či důkazy mu byla postupem žalovaného znemožněna, nemohl soud již jen z tohoto důvodu přisvědčit tvrzení o nezákonnosti napadeného rozhodnutí v důsledku doplnění důvodu rozhodnutí. Jinými slovy, žalobce ani netvrdil, proč a jak se jím označená vada procesu měla odrazit v nezákonnosti napadeného rozhodnutí.

32. Žalobní námitka, že osoba zúčastněná na řízení měla doložit závazné stanovisko příslušného dopravně správního orgánu, že předmětná stavba je v souladu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejnými zájmy chráněnými zvláštními právními předpisy, též nebyla důvodná.

33. Předně soud uvádí, že ze stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2012, které je rozhodné pro projednávanou věc, nevyplývala povinnost osoby zúčastněné na řízení prokázat zajištění dopravní obslužnosti předmětné stavby závazným stanoviskem příslušného dopravního orgánu. K shodnému závěru dospěl i žalovaný na str. 28 napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že § 110 stavebního zákona v relevantním znění neobsahoval obligatorní podmínku předložení stanoviska vlastníka veřejné dopravní infrastruktury k žádosti o stavební povolení. Co je však pro věc nejpodstatnější, Nejvyšší správní soud v bodě 18 kasačního rozsudku již tuto otázku závazně vyřešil, když uvedl, že „[k]rajský soud správně uvedl, že stavební zákon ve znění účinném do 31. 12. 2012 nestanovil povinnost stavebníka připojit k žádosti stanovisko vlastníků veřejné dopravy a technické infrastruktury. Řízení o odstranění stavby zahájené dle stavebního zákona ve znění před novelou provedenou zákonem č. 350/2012 Sb. musí totiž stavební úřad dokončit podle dosavadních předpisů (rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 312/2017–98).“ Osoba zúčastněná na řízení tak nebyla povinna prokázat zajištění dopravní obslužnosti předmětné stavby závazným stanoviskem příslušného dopravního orgánu.

34. Ani žalobní námitka, že žalovaný řádně neodůvodnil neprovedení navrženého výslechu žalobce, nebyla důvodná.

35. Žalovaný se důkaznímu návrhu žalobce na svůj výslech věnoval především na str. 27 a 28 napadeného rozhodnutí. Zde žalovaný uvedl, že žalobce svůj výslech navrhoval k navrhovaným důkazům k prokázání odvolacích námitek. Žalovaný konstatoval s odkazem na § 82 odst. 4 správního řádu a kasační rozsudek, že výslech žalobce není potřebný a důvodný, kdy žalobce měl dostatek prostoru v řízení před správním orgánem prvního stupně k uvedení veškerých svých výhrad k předmětné stavbě. Správní orgány neměly otázky, které by chtěly žalobci položit. Na str. 51 napadeného rozhodnutí žalovaný dodal, že správní orgány tvrzení žalobce v jeho podáních nepominuly. Žalovaný zdůraznil, že výslech účastníka správního řízení není určen k tomu, aby při něm uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, ani aby se touto formou vyjadřoval k provedeným důkazům – k tomu slouží primárně podání, návrhy či jiné procesní úkony účastníka řízení.

36. Soud konstatuje, že se v projednávané věci navrženým výslechem zabýval i Nejvyšší správní soud, který v bodě 24 kasačního rozsudku uvedl, že výslech účastníka řízení není určen k tomu, aby při něm účastník uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, ani aby se touto formou vyjadřoval k provedeným důkazům – k tomu slouží primárně podání, návrhy a jiné procesní úkony účastníka řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2014, č. j. 6 As 147/2013–29). Na půdorysu projednávané věci Nejvyšší správní soud uzavřel, že chtěl–li žalobce při svém výslechu uvádět tvrzení o rozhodujících skutečnostech, provedení výslechu by nebylo způsobilé zvrátit skutková zjištění správních orgánů.

37. Soud shrnuje, že žalovaný byl vázán závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, že výslech žalobce za účelem tvrzení k rozhodujícím skutečnostem je nadbytečný, protože není způsobilý zvrátit skutková zjištění správních orgánů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce výslech navrhoval za účelem prokázání odvolacích námitek, proto byl jeho výslech nadbytečný. Vypořádání důkazního návrhu žalobce žalovaným považuje soud za přezkoumatelné a logické.

38. Soud přisvědčuje žalobci, že Nejvyšší správní soud možnost účastnického výslechu žalobce nevyloučil, avšak vymezil podmínky, kdy jde o výslech nadbytečný. Chtěl–li žalobce něco v řízení skutkově tvrdit, mohl to učinit součástí svého podání správním orgánům. Chtěl–li se žalobce vyjádřit k podkladům rozhodnutí, mohl tak učinit stejnou cestou. Žalobce v žalobě netvrdí, že by mu bylo podávání podání znemožněno, resp. jaké tvrzení a proč mohlo být uvedeno jen při jeho výslechu a nesneslo zhmotnění v listinném podání žalobce. Již jen z tohoto důvodu namítaná procesní vada nemůže vést k závěru o nezákonnosti napadeného rozhodnutí.

39. Soud nepřisvědčil žalobci, že odůvodnění neprovedení výslechu žalobce v napadeném rozhodnutí je logicky rozporné. Žalovaný uvedl, že svá tvrzení mohl žalobce předkládat v písemných podáních. Žalovaný uvedl, že nebylo otázek, které by chtěly správní orgány žalobci položit za účelem zjištění skutkového stavu. V těchto dvou závěrech soud nevidí rozpor. Správní orgány na žalobce neměly otázky a žalobce, pokud chtěl něco správním orgánům sdělit, mohl tak učinit prostřednictvím podání. Mezi tím není žádný rozpor, kdy jde jen o vysvětlení všech důvodů neprovedení výslechu žalobce. Argumentoval–li žalobce tím, že fáze správního řízení nemá vliv na posouzení vhodnosti provedení důkazu účastnickým výslechem, pominul, že žalovaný vysvětlil, že jednak žalobci nebylo odepřeno vznést skutková tvrzení ve správním řízení a jednak správní orgány neshledaly skutečnosti, které by bylo potřebné, resp. možné prokázat výslechem žalobce. Žalovaný tedy svou úvahou nesměřoval k tomu, v jaké fázi správního řízení lze či nelze provádět účastnický výslech. Z popsaných důvodů tedy nedošlo k tomu, že by žalovaný odmítl provést k důkazu výslech žalobce, který byl jediný způsobilý prokázat námitky žalobce.

40. V bodě 26 žalobce výslovně uvedl, že výslech žalobce měl být proveden za účelem tvrzení okolností zhotovení fotografií, jaké automobily fotografoval, k následnému pohybu vyfocených automobilů a mimo jiné mohl žalobce předložit k důkazu listiny, týkající se umožnění užívání části svého pozemku k parkování automobilů, ze kterých mohl žalovaný seznat, jaké automobily zde parkovaly, a že firemní označení vyfotografovaných automobilů neodpovídá firemnímu označení vozidel osoby, která parkovala automobily na pozemku žalobce. Přitom žalovaný v napadeném rozhodnutí, jak je výše popsáno, uvedl, že žalobce svůj výslech navrhoval k navrhovaným důkazům k prokázání odvolacích námitek. S tímto předmětem své výpovědi, vymezeným žalovaným v napadeném rozhodnutí, žalobce v žalobě nijak nepolemizoval, potvrdil ho v bodě 15 žaloby a soud v podání žalobce ze dne 14. 11. 2016 ověřil, že žalobce navrhoval svůj výslech explicitně k prokázání skutečností, které žalobce hodlá prokázat současně s tím označenými listinnými důkazy. Soud konstatuje, že v průběhu správního řízení žalobce předmět svého výslechu vymezil odlišně od žaloby (okolnosti zhotovení fotografií). Správní orgány proto nemohly pochybit tím, že při posouzení důvodnosti návrhu žalobce na svůj výslech nepřihlédly k předmětu výslechu, který žalobce ve správním řízení neuvedl. A dále, za procesní vadu ani důvod nezákonnost napadeného rozhodnutí nelze považovat to, že žalobce mohl ve správním řízení předložit výše specifikované listinné důkazy, které nepředložil.

41. Soulad předmětné stavby s územním plánem Útušice, pokud jde o povinnost vybudovat novou přístupovou komunikaci k předmětné stavbě, odůvodnily vzhledem k námitce žalobce správní orgány následovně.

42. Správní orgán prvního stupně na str. 6 prvoinstančního rozhodnutí uvedl, že zhotovení nové přístupové komunikace je územním plánem požadováno jen u nově budovaných areálů.

43. Žalovaný na str. 34 a 35 napadeného rozhodnutí dodal toto: Pozemky parc. č. Xc a parc. č. Xa slouží k účelu výroby a skladování. Z koncepce rozvoje území část b) str. 6 územního plánu vyplývá, že v řešeném území bude nadále respektována stávající veřejná dopravní infrastruktura silniční; dle vyhodnocení stávajícího stavu zajišťuje územní plán návrh úpravy dopravních závad (zejména na MK), návrh chodníků pro pěší potřebných v konkrétních lokalitách obce, prověřuje a navrhuje dopravní napojení zastavitelných ploch včetně staveb nové technické infrastruktury na dopravní systém obce. V urbanistické koncepci územního plánu, v části c.2 – vymezení zastavitelných ploch, je u nově vymezovaných zastavitelných ploch pro výrobu a skladování pro místní část Robčice předpokládáno napojení na nové místní komunikace potřebných parametrů. Legenda koordinačního výkresu grafické části územního plánu rozlišuje plochy stabilizované, plochy změn a plochy územních rezerv, které od sebe jednoznačně odlišuje grafickým vyjádřením. V případě ploch s využitím Výroba a skladování (drobná výroba) pak stabilizované plochy značí vyplněním celé plochy příslušné části území v odstínu světle šedé barvy, plochy změn šrafováním světle šedéa bílé barvy a plochy územních rezerv ohraničením území tlustou světle šedou čarou (plocha uvnitř bílá). Dále z legendy vyplývá, že nově vymezované zastavitelné plochy jsou v územním plánu ohraničeny silnou tečkovanou čarou a označeny popisem plochy ve formátu X–Z1. K těmto pozemkům se pak vztahují podmínky k vymezení zastavitelných ploch vyplývající z bodu c.2 textové části územního plánu. Z koordinačního výkresu je zřejmé, že celý pozemek parc. č. Xa v k. ú. X leží ve stabilizované ploše, nikoli v nově vymezené zastavitelné ploše. Podmínky pro využití zastavitelné plochy uvedené pod označením R–Z11se dle grafické části územního plánu, vztahují až na pozemek parc. č. Xd v k. ú. X, neboť právě tento pozemek je ohraničen silnou tečkovanou čarou a údajem R–Z11 a rovněž grafickým vyznačením pro plochu změny (světle šedé a bílé šrafování). Povinnost napojení na nově vybudovanou místní komunikaci uvedená na str. 12 textové části územního plánu se na pozemek parc. č. Xa v k. ú. X nevztahuje, žádná taková povinnost nevyplývá ani z textu funkčního regulativu pro plochy výroby a skladování (f. 9). Skutečnost, že územní plán řeší novou koncepci systému dopravní obslužnosti stávajících ploch výroby a skladování v jižní části Robčic neznamená, že vydáním územního plánu stávající dopravní systém zaniká a nelze jej využívat. Proto nebyl tedy důvod podmínkami napadeného rozhodnutí ukládat povinnost vybudovat novou přístupovou komunikaci.

44. Soud dospěl k závěru, že vypořádání námitky žalobce, že územní plán stanoví osobě zúčastněné na řízení povinnost zhotovení nové přístupové komunikace, bylo ze strany správních orgánů provedeno dostatečně a žalobní námitka je nedůvodná. Správní orgány podrobně vysvětlily, že územní plán nepředpokládá napojení na novou místní komunikaci potřebných parametrů u plochy, na níž je umístěna předmětná stavba (pozemek parc. č. Xa). Taková povinnost je sice stanovena ve vztahu k ploše R–Z11 (viz str. 12 textové části územního plánu, část c.2.), ale plocha R–Z11 je umístěna na pozemku parc. č. Xd (viz grafické části územního plánu – základní členění území a urbanistická koncepce) a nikoli na pozemku parc. č. Xa. Plocha R–Z11 je plochou změn, avšak pozemek, na němž je umístěna předmětná stavba, je stabilizovanou plochou. Správní orgány též ověřily, že povinnost zhotovení nové přístupové komunikace nevyplynula ani z textu funkčního regulativu pro plochu, na níž je umístěna předmětná stavba (viz bod f.9. na str. 27 textové části územního plánu).

45. Pokud tedy žalobce v žalobě namítal, že povinnost vybudovat novou pozemní komunikaci v trase stávající účelové cesty byla dána, ignoroval vysvětlení správních orgánů a zde popsanou skutečnost, že tato povinnost se vztahovala podle územního plánu jen k ploše R–Z11, na níž předmětná stavba nebyla umístěna. Argumentace žalobce, že předmětná stavba byla stavbou novou, se důvodem napadeného rozhodnutí míjí – pro posouzení požadavků územního plánu na stavbu bylo rozhodující, v jaké ploše vymezené územním plánem byla předmětná stavba umístěna.

46. Nedůvodnou je i žalobní argumentace, že stávající komunikace nemohla mít odpovídající parametry pro zajištění dopravní obslužnosti předmětné stavby, protože jinak by zpracovatel územního plánu neurčil, že je nutno pro nově povolované stavby v dané lokalitě vybudovat novou místní komunikaci potřebných parametrů. Východisku žalobce nelze přisvědčit, protože zpracovatel územního plánu nestanovil pro danou lokalitu povinnost nové místní komunikace pro nové stavby – územní plán se, pokud jde o novou místní komunikaci, dané lokality, tedy pozemku s předmětnou stavbou, vůbec netýkal.

47. Dále žalobce namítl, že pozemek parc. č. Xa je obslužným pozemkem obklopujícím předmětnou stavbu a že vlastní stavba výrobní haly je provedena na pozemku parc. č. Xc. Tato stavba původní haly však nebyla předmětem řízení. Předmětná stavba byla umístěna na pozemku parc. č. Xa a žalovaný dospěl k závěru, že podle územního plánu nedopadá na pozemek parc. č. Xa povinnost vybudovat novou pozemní komunikaci. Proti tomuto závěru žalobce v žalobě nijak konkrétně neargumentoval.

48. Žalobce dále poukázal i na dřívější rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2015, č. j. RR/4609/14, v němž žalovaný připustil úpravu stávající komunikace. Žalovaný měl podle žalobce tutéž právní otázku posuzovat rozdílně, čímž narušil žalobcovo legitimní očekávání. Námitka nebyla důvodná.

49. Odůvodnění dřívějšího rozhodnutí žalovaného není citováno v bodě 4 doplnění žaloby celé – žalobce vypustil pasáž, kde žalovaný explicitně uvedl, že z textové části územního plánu nevyplývá povinnost upravit napojení pozemku podle nového územního plánu a že nová místní komunikace předpokládaná územním plánem se netýká napojení pozemku č. Xa. Žalovaný dospěl k závěru, že pro dodatečné povolení předmětné stavby není osoba zúčastněná na řízení povinna provést stavbu nové pozemní komunikace, kdy na str. 17 dřívějšího rozhodnutí výslovně uvedl, že „[v]ybudování místní komunikace touto částí územního plánu, a zejména částí f) – stanovení podmínek pro využití ploch, není stanoveno jako podmiňující pro výstavbu“. V kontextu argumentace obsažené na str. 17 dřívějšího rozhodnutí žalovaného pak bylo nutno číst i žalobcem akcentované tvrzení o úpravě stávající komunikace. Soud tuto argumentaci žalovaného, obsaženou na str. 17 dřívějšího rozhodnutí vyložil tak, že osoba zúčastněná na řízení nebyla povinna na základě územního plánu vybudovat novou pozemní komunikaci, ani upravit pozemní komunikaci stávající. Na těchto závěrech pak žalovaný v napadeném rozhodnutí ničeho nezměnil. Nelze tedy souhlasit s žalobcem, že by žalovaný v dřívějším rozhodnutí dospěl k závěru, že osoba zúčastněná na řízení je povinna stávající komunikaci upravit a v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru opačnému. Žalobní argumentace porušením práva žalobce na spravedlivý proces a principu legitimního očekávání byla tedy neopodstatněná.

50. Soud shledal nedůvodnou i námitku v doplnění žaloby, že žalovaný potvrdil nepřezkoumatelné prvoinstanční rozhodnutí stran chybějící povinnosti vybudovat novou příjezdovou komunikaci, kdy podle žalobce žalovaný nepřípustně nahradil povinnost správního orgánu prvního stupně řádně odůvodnit své rozhodnutí důvody obsaženými v napadené rozhodnutí.

51. Jak bylo výše vyloženo, žalovaný v napadeném rozhodnutí jen podrobněji vysvětlil důvody závěru, že územním plánem nebyla osobě zúčastněné na řízení uložena povinnost budovat novou příjezdovou komunikaci. Účelem odvolacího řízení je co nejdříve odstranit zjištěné vady správního rozhodnutí (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010–65, publ. pod č. 2837/2013 Sb. NSS, bod 36). I pokud by prvoinstanční rozhodnutí mělo být nepřezkoumatelné, nebyl žalovaný povinen toto zrušit a vrátit správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání, ale mohl tuto vadu sám odstranit v odvolacím řízení. I když se (tato doplněná) argumentace žalovaného stran územního plánu neobjevila v prvoinstančním rozhodnutí a byla prvně obsažena až v napadeném rozhodnutí, nemůže to atakovat zákonnost napadeného rozhodnutí. Jak bylo již výše uvedeno, platí, že na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je třeba v rámci soudního přezkumu nahlížet jako na jeden celek, tedy že se rozhodnutí mohou vzájemně argumentačně doplňovat v obou směrech. Vady prvostupňového správního rozhodnutí proto lze odstranit v řízení odvolacím a vzhledem k zásadě procesní ekonomie je to dokonce na místě. Základ důvodů rozhodnutí byl obsažen již v prvoinstančním rozhodnutí – v napadeném rozhodnutí byl jen zpodrobněn, protože proti němu směřovaly odvolací námitky žalobce. Pokud žalovaný uvedl k odvolacím námitkám žalobce v napadeném rozhodnutí podrobnější argumentaci, nikterak tedy nepochybil. Právo žalobce na spravedlivý proces tedy nebylo dotčeno. Soud dodává, že vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě ani neuvedl, jaká tvrzení či důkazy mu byla postupem žalovaného znemožněna, nemohl soud již jen z tohoto důvodu přisvědčit tvrzení o nezákonnosti napadeného rozhodnutí v důsledku doplnění důvodu rozhodnutí. Soud pro úplnost dodává, že žalovaný na str. 34 a 35 napadeného rozhodnutí uvedl přezkoumatelnou úvahu, proč osoba zúčastněná na řízení nebyla povinna pro dodatečné povolení stavby vybudovat novou pozemní komunikaci.

52. Žalobce dále žalobou brojil proti hodnocení důkazů žalovaným stran prokázání tvrzení žalobce, že dopravní napojení předmětné stavby je nedostatečné, protože pozemky v jeho vlastnictví měly být využívány k otáčení vozidel obsluhujících předmětnou stavbu.

53. Tento okruh žalobních námitek shledal soud zčásti důvodným.

54. Soud připomíná, že předmětem řízení bylo řízení o dodatečném povolení předmětné stavby, které je specifické mimo jiné v tom, že povolovanou stavbou dotčený soused je oprávněn vznášet námitky zásahu do svých práv, spočívajícího v již nastalých vlivech stavby. Ve vztahu k dopravnímu napojení předmětné stavby správní orgány na podkladě projektové dokumentace a souhlasu vlastníka dotčené místní komunikace učinily závěr, že s předmětnou stavbou není spojeno žádné zvýšené dopravní zatížení. Takové zjištění by bylo dostačující, pokud by žalobce nevznesl konkrétní skutkové námitky, jejichž podstatou bylo tvrzení o nedostatečném dopravním napojení předmětné stavby, které je zřejmé z toho, že kamiony zásobující stavbu se otáčejí na jeho pozemku. V této situaci bylo na správních orgánech, aby posoudily, zda je tvrzení žalobce myslitelné, zda není a priori vyloučeno, příp. zda k otáčení kamionů na pozemku žalobce dochází v důsledku zvoleného dopravního napojení předmětné stavby. V této fázi řízení již byla otázka, zda je námitka žalobce z povahy věci způsobilá zpochybnit závěr o dopravním napojení předmětné stavby, kladně vyřešena (srov. bod 25 kasačního rozsudku a bod 23 zrušujícího rozsudku). Správní orgány tedy měly vyhodnotit, zda svá tvrzení o otáčení kamionů obsluhujících předmětnou stavbu žalobce prokázal, nebo alespoň osvědčil natolik, že vznikly důvodné pochybnosti o tom, zda lze předmětnou stavbu zásobovat kamiony bez užívání pozemku žalobce. V tomto hodnocení však žalovaný pochybil a soud žalobní námitce v tomto směru přisvědčil.

55. Soud dospěl k závěru, že některá zjištění žalovaného, která učinil z fotografií předložených žalobcem, obsahu těchto fotografií neodpovídají. Žalovaný tak pochybil v posouzení otázky, zda žalobce osvědčil pochybnosti o dostatečném napojení předmětné stavby, odůvodněné otáčením vozidel obsluhujících předmětnou stavbu na jeho pozemku.

56. Bylo na žalobci, aby prokázal, že kamiony obsluhující předmětnou stavbu se otáčejí na jeho pozemku. Toto žalobce prokazoval fotografiemi. Žalovaný hodnotil žalobcem předložené fotografie následovně. a) Fotografie čl. 5 až 10 správního spisu sp. zn. ZN/524/RR/16, které na některých snímcích zachycují 1 zastavené vozidlo a 4 různá vozidla stojící v různých dnech na uvedené komunikaci, neprokazují, že se jedná o vozidla, které mají souvislost s dopravní obsluhou dodatečně povolované stavby, neboť žádný z následných snímků neprokazuje, že by vyfocené zastavené nebo odstavené vozidlo následně vjelo do areálu stavby. Z fotografie čl. 5, 6 a 10 je patrné, že i na pozemku žalobce se nachází odstavená nákladní vozidla, parkoviště kamionů na jeho pozemku je zřejmé z leteckém snímku území ze dne 25. 7. 2019 volně přístupného z webového portálu mapy.cz, není tedy vyloučeno, že se jedná o zastavená vozidla, která souvisí s obsluhou jiných pozemků či staveb v území než pozemku dodatečně povolované stavby, či dokonce vozidla, která s obsluhou staveb v území vůbec nesouvisí (viz rozsáhlé parkoviště kamionů západně od území s pozemkem dodatečně povolované stavby i s pozemky odvolatele a výrobní zóna jižně od zmíněných pozemků, k nimž se používá shodné připojení k silnici II/180 jako pro místní komunikaci k pozemkům dodatečně povolované stavby, kdy na dalších komunikacích v území je patrné odstavení mnoha nákladních vozidel – letecký snímek viz čl. 13 spisu ZN/94/RR/22 a funkce zobrazení panorama v mapy.cz). [viz str. 29 napadeného rozhodnutí]. b) Na fotografiích datovaných dne 6. 3. 2020 na čl. 10 sp. zn. ZN/524/RR/16 je zobrazeno jedoucí vozidlo SPZ X, které následně zajíždí do areálu dodatečně povolované stavby, fotografie pořízená z osobního vozidla prokazuje, že i nákladní vozidlo lze po místní komunikaci objet, což k předloženým důkazům tvrdil i zástupce stavebníka (viz str. 29 napadeného rozhodnutí). c) Fotodokumentace, která zobrazuje pohyb vysokozdvižného vozíku s nákladem kovových konstrukcí jedoucích z pozemku místní komunikace a na pozemek parc. č. Xe v k. ú. X a opačným směrem, nemá souvislost s předmětem napadeného rozhodnutí (na uvedeném pozemku se nenachází žádná část dodatečně povolované stavby a je i jiného vlastníka, než vlastníka dodatečně povolované stavby), navíc se v daném místě v době místního šetření nacházelo oplocení, tedy takové průjezdy díky této skutečnosti v současnosti již nejsou možné (viz str. 29 a 30 napadeného rozhodnutí). d) Z fotodokumentace přiložené k doplnění odvolání ze dne 15. 11. 2016 (shodně i čl. 7 a 8 sp. zn. ZN /524/RR/16) je zřejmé, že prostor pozemku parc. č. Xa i pro provedení přístavby umožňuje otočení kamionu a jeho vyjetí z pozemku směrem vpřed. Rozměry volné části uvedeného pozemku splňují parametry uvedené v čl. 14. 2. 2 ČSN 7361 10 na rozměry obratiště pro nákladní automobily (viz str. 30 napadeného rozhodnutí). e) Tvrzení, že podmínky pozemku parc. č. Xa neumožňují otáčení nákladních vozidel, nepodporují fotografie připojené k odvolání, ze kterých je naopak zřejmé, že vozidlo tohoto typu se na uvedeném pozemku otočit může (viz fotografie kamionu s nápisem FERRUM, které žalobce připojil k odvolání i ke svému podání ze dne 9. 3. 2020). Proto neexistuje žádný logický důvod pro to, aby pro dopravní obslužnost stávající výrobní haly i její přístavby bylo nutno využívat pozemky ve vlastnictví žalobce a otáčet se na nich (str. 32 napadeného rozhodnutí). Z fotografií kamionu s označením firmy FERRUM je zřejmé, že tento kamion vyjíždí právě od objektu na pozemku parc. č. Xf a dále míří směrem k jihu tedy patrně k objektu na pozemku parc. č. Xg (firma KLEMPOSTAV). Další kamion jiné firmy (na čele návěsu nápis MN 55) je zachycen, jak rovněž vyjíždí z pozemku parc. č. Xe, tj. od objektu parc. č. Xf, a odbočuje směrem na místní komunikaci na pozemku parc. č. Xb, žádná souvislost s vjezdem na pozemek parc. č. Xa neexistuje. Předmětem dodatečného povolení je přístavba haly na pozemku Xa v k. ú. X, tedy zcela jiném místě, které nijak nesouvisí s budovou na pozemku parc. č. Xf, od níž byl výjezd nákladních automobilů zaznamenán, a jedná se i stavbu jiného vlastníka, než dodatečně povolované stavby. Při místním šetření dne 21. 3. 2022 žalovaný zjistil, že výjezd z pozemku parc. č. Xe na komunikaci parc. č. Xh je oplocen, na pozemek parc. č. Xe a k budově na pozemku parc. č. Xf je proveden nový sjezd z místní komunikace přes pozemek parc. č. Xi nacházející se více než 30 m za stávajícím sjezdem do areálu, v němž žalobce vlastní pozemky a stavby (viz str. 33 napadeného rozhodnutí).

57. Žalobce však v žalobě namítl, že z předložených fotografií vyplynulo, že kamion FERRUM najíždí k otočení na pozemek žalobce, a nikoli, jak skutkově zjistil žalovaný, že kamion vyjíždí od objektu na pozemku parc. č. Xf a dále míří směrem k jihu, patrně k objektu na pozemku parc. č. Xg.

58. Z fotografií, na nichž je zobrazen kamion s nápisem FERRUM (pátá a šestá na čl. 7, první až šestá na čl. 8 sp. zn. ZN /524/RR/16 a druhá až pátá a osmá, desátá a jedenáctá čl. 15 sp. zn. stav. 16/549), soud zjistil, že tyto fotografie zobrazují kamion s nápisem FERRUM v různých pozicích, aniž by z fotografií byla zřejmá chronologie těchto pozic. Z fotografií, jakožto médií dokumentujících statický, a nikoli dynamický, stav, samozřejmě není zřejmé, jakým směrem se kamion pohyboval (zda byl zaznamenán při couvání nebo jízdě vpřed). Nicméně z těchto fotografií jednoznačně vyplývá, že se tento kamion nacházel v areálu předmětné stavby, tudíž šlo o jeho dopravní obsluhu. Stejně tak je z fotografií zřejmé, že se tento kamion nacházel v různých pozicích na pozemcích parc. č. Xj, Xh a Xh. Na některých fotografiích kamion směřoval z pozemku parc. č. Xe přes pozemek žalobce parc. č. Xk na sever na místní komunikaci na pozemku parc. č. Xb a na jiných fotografiích kamion směřoval z pozemku parc. č. Xe na jih směrem k pozemku parc. č. Xg. Fotografie tak umožňovaly závěr, že zachycovaly trasu kamionu, který jel ze západu místní komunikací na pozemku parc. č. Xb, zabočil doprava přes pozemek parc. č. Xj na pozemek parc. č. Xh, poté zastavil a zacouval na pozemek parc. č. Xe a vyjel z něj na sever přes pozemek parc. č. Xj zpět na místní komunikaci na pozemku parc. č. Xb. Soubor fotografií kamionu s nápisem FERRUM tedy osvědčoval skutkovou námitku žalobce, že kamiony obsluhující předmětnou stavbu užívají k otáčení jeho pozemek. Žalobce to sice neprokázal s jistotou, ale soubor jím předložených fotografií je zcela jistě způsobilý vyvolat pochybnosti o dopravním napojení předmětné stavby. V této situaci bylo na žalovaném, aby zjistil, zda je otáčení kamionu důsledkem nemožnosti otočit se v důsledku předmětné stavby jinde nebo zda tato trasa obsluhujících kamionů má jiný důvod (např. pohodlnost, zvyk řidiče atp.). Soud se tedy neztotožňuje ani se závěrem žalovaného na str. 32 napadeného rozhodnutí, že fotografie kamionu s nápisem FERRUM prokázaly, že vozidlo tohoto typu se na pozemku parc. č. Xa může otočit může – z fotografií žádné otáčení tohoto kamionu na pozemku parc. č. Xa nevyplývá.

59. Soud shrnuje, že hodnocení souboru fotografií kamionu s nápisem FERRUM žalovaným, že fotografie prokázaly, že kamion vyjíždí od objektu na pozemku parc. č. Xf a dále míří směrem k jihu, patrně k objektu na pozemku parc. č. Xg, těmto fotografiím neodpovídá.

60. Soud aprobuje východiska žalovaného v napadeném rozhodnutí, že otázka možného nedodržování pravidel silničního provozu ze strany řidičů obsluhujících stavbu pak nemá vztah ke kritériím sledovaným obecnými technickými požadavky na výstavbu ani stavebním zákonem. Nelze totiž učinit logickou úvahu, že takové protiprávní jednání řidičů je nutným důsledkem nedostatečného dopravního napojení. To však nic nemění na tom, že v řízení musí být postaveno na jisto, zda případné otáčení kamionů obsluhujících předmětnou stavbu na pozemku žalobce není důsledkem toho, že kamion není bez toho schopen předmětnou stavbu zásobovat. Takové zjišťování by žalovaného netížilo, pokud by žalobce předmětnou námitku nevznesl. V takovém případě by postačovalo zjištění z projektové dokumentace a souhlas vlastníka místní komunikace, neboť předmětná stavba ani kvantitativně (navýšení počtu aut), ani kvalitativně (nutnost použití jiných aut) nezměnila potřeby předmětné stavby na její dopravní napojení. Předmětem řízení totiž nebyla původní hala pro kovovýrobu a doprava spojená s jejím provozem, ale přístavba haly pro kovovýrobu, sklad tlakových lahví, přístavba skladu pro skladování a prodloužení jeřábové dráhy a doprava spojená s touto předmětnou stavbou. Relevantní tedy byly pouze vlivy právě a jen přístavby haly pro kovovýrobu, skladu tlakových lahví, přístavby skladu pro skladování a prodloužení jeřábové dráhy na dopravu.

61. Soud dále aprobuje závěr žalovaného, že jinými fotografiemi, než těmi vztahujícími se ke kamionu s nápisem FERRUM (viz výše), žalobce pochybnosti o dopravním napojení předmětné stavby nezaložil. Soud se shoduje s žalovaným, že z fotografií čl. 5 až 10 správního spisu sp. zn. ZN/524/RR/16 nelze dovodit, že by zde zachycená vozidla (samozřejmě mimo areál předmětné stavby) měla souvislost s dopravní obsluhou předmětné stavby, tedy že by cílem jejich trasy byla předmětná stavba. Toto není bez dalšího jasné vzhledem k tomu, že v lokalitě jezdí kamiony obsluhující více firem (parkoviště kamionů na pozemku žalobce, parkoviště kamionů západně od předmětné stavby a výrobní zóna jižně od předmětné stavby) a všichni používají shodné připojení k silnici II/180 – žalovaný to odůvodnil leteckými snímky na čl. 13 sp. zn. ZN/94/RR/22. Soud proto nepřisvědčil žalobní námitce, že toto hodnocení fotografií je výsledkem neprokázaných domněnek žalovaného, protože zjistil–li žalovaný, že v dotčeném území je více staveb a pozemků, které jsou dopravně obsluhovány či využívány kamiony, vyplývá z toho logický závěr, že fotografie nemohou prokázat, že právě na nich zachycená vozidla souvisí s předmětnou stavbou. Kdyby totiž předmětná stavba byla v lokalitě jedinou, která je dopravně obsluhována kamiony, nebylo by lze učinit bez důvodných pochybností závěr, že vyfotografovaná vozidla s předmětnou stavbou nesouvisí. Úvaha žalovaného je přezkoumatelná a logická. Žalobce konkrétně nesporoval ani to, že z fotografií nelze učinit závěr, že zde vyfotografovaná vozidla slouží k dopravní obslužnosti předmětné stavby, ani to, že v dané lokalitě kamiony obsluhují i jiné stavby a pozemky. Pak ovšem nelze přisvědčit námitce žalobce, že úvahy žalovaného jsou pouhými domněnkami (nepotvrzenými dohady).

62. Pokud jde o parkování na místní komunikaci, žalovaný dostatečně tuto námitku vypořádal již jen tím, že z fotodokumentace žalobce je zřejmé, že i kdyby jakékoli nákladní vozidlo na místní komunikaci stálo, lze ho snadno objet (srov. str. 29 napadeného rozhodnutí). Toto logické vypořádání námitky žalobce, bez ohledu na jiné důvody rozhodnutí, je naprosto dostatečnou odpovědí na požadavek žalobce. Nepřiměřený zásah do práv vlastníků nemovitých věcí v dané lokalitě nelze spatřovat v tom, že musí (případně) objet překážku na místní komunikaci. Jejich jediné omezení by totiž v takovém případě spočívalo v trase delší o několik jednotek metrů. Překážku na místní komunikaci by ani z povahy věci nebylo lze považovat za zásah do vlastnických práv žalobce k přilehlým pozemkům. Žalovaný navíc z fotografií žalobce nezjistil, že by kamiony obsluhující předmětnou stavbu na místní komunikaci parkovaly – a i kdyby toto činily, šlo by o porušení dopravních předpisů, v nichž nelze bez dalšího spatřovat účinky užívání předmětné stavby.

63. Soud dodává, že žalobce ničeho nenamítal proti hodnocení žalovaného, že fotografie naloženého vysokozdvižného vozíku na čl. 5 a 7 sp. zn. ZN/524/RR/16 prokazují, že vozík jel z místní komunikace na pozemek parc. č. Xe v k. ú. X a opačným směrem, tudíž ve vztahu k předmětu správního řízení nejsou relevantní.

64. Soud nesouhlasí s východiskem žalovaného, že vjíždění kamionů obsluhujících předmětnou stavbu na pozemek žalobce nemůže mít vztah k předmětu dodatečného povolení – takový faktický stav měl být důvodem, aby se žalovaný vzhledem k námitce žalobce zabýval tím, zda důvodem zajíždění na pozemek žalobce nemůže být nedostatečné dopravní napojení předmětné stavby. Nikoli snad ve vztahu k té které jednotlivé jízdě kamionu, nýbrž ve vztahu k možnosti kamionů dopravně obsluhovat předmětnou stavbu. Takové zjištění mohl žalovaný učinit z místní situace na pozemku přilehlém k předmětné stavbě a jeho napojení na místní komunikaci. K tomu bylo zapotřebí zjistit rozměry a umístění staveb, pozemků a vjezdů a zjištěné údaje porovnat s regulací právními předpisy. Nebo mohl žalovaný možnosti dopravní obsluhy předmětné stavby kamiony ověřit empiricky – vlastním pozorováním kamionu obsluhujícího předmětnou stavbu ověřit, že není nutné (příp. možné) užívat k obsluze pozemek žalobce. Druhá z uvedených možností by byla specifickým případem ohledání podle § 54 správního řádu, kdy ohledáním je třeba rozumět každý postup, jímž se správní orgán vlastním empirickým nazíráním přesvědčuje o předmětu řízení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2008, č. j. 2 As 59/2008–80). Žalovaný samozřejmě nebyl omezen při plnění zásady materiální pravdy ve volbě důkazních prostředků, ani v jejich druhu a rozsahu, neboť § 51 odst. 1 správního řádu obsahuje toliko demonstrativní výčet důkazních prostředků.

65. Je na místě dodat, že fotografie předložené žalobcem neosvědčují, že se kamiony otáčejí na pozemku parc. č. Xa, kdy v tomto směru soud nesouhlasí s hodnocením žalovaného na str. 30 napadeného rozhodnutí, že fotografie na čl. 15 sp. zn. stav. 16/549, které byly zčásti již součástí čl. 7 a 8 sp. zn. ZN /524/RR/16, prokazují, že prostor pozemku parc. č. Xa i pro provedení přístavby umožňuje otočení kamionu a jeho vyjetí z pozemku směrem vpřed. Fotografie totiž žádné otáčení na tomto pozemku nedokumentují. A fakt, že některé kamiony byly zachyceny tak, že stály zacouvané v předmětné stavbě, nevylučuje, že tam nezacouvaly poté, co se otočily na pozemku žalobce.

66. Žalovaný zjišťoval rozměry a umístění staveb, pozemků a vjezdů a zjištěné údaje porovnával s regulací právními předpisy. K tomu se vztahovala námitka žalobce, jíž soud také přisvědčil, a to, že skutková zjištění žalovaného ve vztahu k naměřeným vzdálenostem souvisejícím s dopravním napojením předmětné stavby jsou nepřezkoumatelná, kdy při místním šetření žádné vzdálenosti zjišťovány nebyly.

67. Soud ověřil v napadeném rozhodnutí, že žalovaný při vypořádání námitky žalobce a přijetí závěru o dostatečném dopravním napojení vskutku vyšel z následujících údajů, které nelze přezkoumat, neboť žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl, z jakého podkladu údaje zjistil. a) Žalovaný shledal na str. 30 napadeného rozhodnutí, že rozměry volné části pozemku parc. č. Xa splňují parametry uvedené v čl. 14. 2. 2 ČSN 7361 10 na rozměry obratiště pro nákladní automobily. Žalovaný však neprokázal, jaké parametry technická norma stanoví, ani neuvedl, jaké rozměry volné části pozemku parc. č. Xa a jakým způsobem zjistil a kde se tato volná část konkrétně nachází. Závěr žalovaného o dostatečném obratišti je proto nepřezkoumatelný. b) Žalovaný vyšel z toho (viz str. 33 napadeného rozhodnutí), že výjezd z pozemku parc. č. Xe na komunikaci parc. č. Xh je oplocen a že na pozemek parc. č. Xe a k budově na pozemku parc. č. Xf je proveden nový sjezd z místní komunikace přes pozemek parc. č. Xi nacházející se více než 30 m za stávajícím sjezdem do areálu, v němž žalobce vlastní pozemky a stavby. Žalovaný uvedl, že to zjistil při místním šetření dne 21. 3. 2022. Tyto skutečnosti však z protokolu o místním šetření nevyplývají a nejsou zřejmé ani z fotodokumentace, pořízené při místním šetření. Skutková zjištění žalovaného jsou proto nepřezkoumatelná. Navíc není z napadeného rozhodnutí zřejmé, jaké závěry, nutné pro posouzení důvodnosti námitek žalobce, žalovaný z těchto zjištění učinil (proč mají zjištěné skutečnosti vyvracet námitky žalobce). c) Žalovaný vyšel z toho (viz str. 28 napadeného rozhodnutí), že šíře sjezdu z pozemku parc. č. Xa na místní komunikaci na pozemku parc. č. Xb je cca 20,5 m, že vzdálenost hrany sjezdu od křižovatky se silnicí II/180 je cca 75 m, prostor uvnitř pozemku parc. č. Xa před vjezdovými vraty na manipulační plochu areálu svými rozměry umožňuje zastavení nákladního vozidla i s návěsem, při zohlednění normových rozměrů vyplývajících z tabulky č. 7 ČSN 7360 56 pro podélné odstavení vozidla – rozměr parkovacího stání. Žalovaný neprokázal, jaké parametry technická norma stanoví, ani neuvedl, jakým způsobem vzdálenost 20,5 m a 75 m zjistil, ani jaké rozměry před vjezdovými vraty a jakým způsobem zjistil a kde se tento prostor má konkrétně nacházet. Závěr žalovaného o dostatečném parkovacím prostoru je proto nepřezkoumatelný. Navíc není z napadeného rozhodnutí zřejmé, jaké závěry, významné pro posouzení důvodnosti námitek žalobce, žalovaný z těchto zjištění učinil, tedy proč je šíře sjezdu, vzdálenost od křižovatky a parkovací prostor významný. d) Žalovaný vyšel podle str. 29 napadeného rozhodnutí z toho, že pozemek místní komunikace mezi křižovatkou a sjezdem na pozemek parc. č. Xj je široký 8,0 až 9,2 m, že vlastní šíře jízdního pruhu činí minimálně 4,2 m. Žalovaný uvedl, že komunikace je místní komunikací funkčního typu C (obslužná komunikace) ve smyslu ČSN 73 6110 a její uspořádání a rozměry jízdního pruhu i krajnic překračují minimální návrhové požadavky vyplývající z bodu 8. 4. 4 uvedené ČSN, které se používají pro návrh komunikací pro intenzitu provozu do 500 vozidel/24 hod. v obou směrech. Žalovaný neprokázal regulaci uvedenou technickou normou, ani neuvedl, jakým způsobem vzdálenost 8,0 m, 9,2 m a 4,2 m zjistil, ani jaké rozměry před vjezdovými vraty a jakým způsobem zjistil a kde se tento prostor má konkrétně nacházet. Závěr žalovaného o dostatečném parkovacím prostoru je proto nepřezkoumatelný. Navíc není z napadeného rozhodnutí zřejmé, jaké závěry, významné pro posouzení důvodnosti námitek žalobce, žalovaný z těchto zjištění učinil, tedy proč je šíře sjezdu, vzdálenost od křižovatky a parkovací prostor významný. e) Z výkresu C–01 a C–03 projektové dokumentace žalovaný dovodil (viz str. 32 napadeného rozhodnutí), že vjezd do areálu předmětné stavby z místní komunikace na pozemku parc. č. Xb se nachází o cca 20 m blíže směrem k silnici II/180 než vjezd na pozemku žalobce parc. č. Xj. Ve výkresech C–01 a C–03 projektové dokumentace 12/2013 však ani jeden z vjezdů nejsou vyznačeny. Závěr žalovaného o vzájemné vzdálenosti vjezdů je proto nepřezkoumatelný a z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jaké závěry, významné pro posouzení důvodnosti námitek žalobce, žalovaný z těchto zjištění učinil.

68. Rozhodnutí správního orgánu musí obstát samo o sobě. „Pokud v jeho odůvodnění nejsou uvedeny důkazy, na jejichž podkladě správní orgán dovozuje svoje závěry, pak nutno dospět k tomu, že nejsou splněny podmínky ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu a rozhodnutí je třeba považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003–51, publ. pod č. 638/2005 Sb. NSS; ač byl tento právní závěr vysloven ve vztahu ke správnímu řádu z roku 1967, lze jej z důvodu obdobné právní úpravy v § 68 odst. 3 správního řádu z roku 2004 vztáhnout i na projednávanou věc – srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2018, č. j. 9 As 245/2017–32, bod 9). Povinností žalovaného tak bylo přímo v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvést podklady, z nichž dovodil skutková zjištění. Soud připomíná, že „pro přezkoumatelnost správního rozhodnutí není dostatečné, pokud jsou podklady pro určitý závěr sice obsaženy ve spisu, ale správní orgán na ně v rozhodnutí konkrétně neodkáže. Opačný závěr by ad absurdum vedl k tomu, že správní orgán nemusí odůvodnit své rozhodnutí vůbec, pokud důvody pro jeho vydání vyplývají z obsahu spisu a soud se s nimi může seznámit. Odůvodnění správního rozhodnutí musí obstát samo o sobě (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2013, čj. 8 Afs 58/2012–44, nebo ze dne 24. 9. 2014, čj. 8 Afs 34/2013–68)“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2016, č. j. 4 As 207/2015–107, bod 37). Soud tedy posoudil námitku žalobce, že skutková zjištění žalovaného ve vztahu k naměřeným vzdálenostem souvisejícím s dopravním napojením předmětné stavby jsou nepřezkoumatelná. Jelikož z uvedených vzdáleností žalovaný vycházel při zaujetí závěru, že námitka žalobce je nedůvodná, protože dopravní napojení předmětné stavby je dostatečné, je i tento závěr žalovaného nepřezkoumatelný. Soud opět připomíná, že předmětem řízení je dodatečné povolení předmětné stavby, tudíž pro posouzení důvodnosti námitky žalobce je rozhodný skutečný a aktuální stav možností dopravního napojení, přičemž dostatečná dopravní obslužnost předmětné stavby je otázkou zákonnosti napadeného rozhodnutí (podrobně srov. bod 18 kasačního rozsudku).

69. Žalobce žalovanému předložil tvrzení a důkazy způsobilé založit důvodné pochybnosti o tom, že pro dopravní obslužnost předmětné stavby nejsou dostačující pouze místní komunikace ve vlastnictví obce Útušice a pozemek parc. č. Xa v k. ú. X. Důkazní situace byla v projednávané věci specifická proto, že předmětná stavba již byla provedena, a žalobce tak mohl předkládat důkazy, které by za normálního běhu věcí předkládat nemohl. To však nemohlo být žalobci na újmu (srov. bod 22 kasačního rozsudku). Žalovaný tyto důkazy zčásti nesprávně hodnotil a ve svých závěrech o dostatečném dopravním napojení předmětné stavby vycházel z nepřezkoumatelných údajů o vzdálenostech. Žalovaný tak řízení zatížil vadným hodnocením důkazů a nedostatečně zjištěným skutkovým stavem. V dalším řízení tak bude žalovaný povinen řádně vypořádat tvrzení žalobce, že není dostatečně zajištěna dopravní obslužnost předmětné stavby, neboť nákladní vozidla tuto stavbu zásobující vjíždějí i na pozemky ve vlastnictví žalobce. Vyjde z toho, že žalobce osvědčil pochybnosti o tom, že existující předmětná stavba nevytváří potřebu jiného dopravního napojení, jelikož se kamion obsluhující předmětnou stavbu otáčel na pozemku žalobce. Žalovanému postačí, zjistí–li skutkový stav v tomto směru, zda aktuální skutečné poměry na pozemku parc. č. Xa umožňují dopravní obslužnost předmětné stavby v rozsahu otáčení zásobujících kamionů. To lze zjistit například pozorováním a zaznamenáním při místním šetření, nebo přezkoumatelným zjištěním skutečných relevantních rozměrů a jejich porovnáním s příslušnými technickými normami. Pokud bude žalovaný argumentovat technickými normami, založí je jako podklad rozhodnutí do správního spisu. Žalovaný v důkazních prostředcích není omezen, podstatné je pouze to, aby sporná skutečnost byla zjištěna a závěry o ní přezkoumatelně odůvodněny. Pro úplnost soud dodává, že i na řízení o dodatečném povolení stavby se vztahuje zásadu materiální pravdy dle § 3 správního řádu (srov. bod 17 kasačního rozsudku).

70. Soud tedy žalobu shledal důvodnou. Napadené rozhodnutí soud zrušil pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., resp. z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bude žalovaný vázán právním názorem vysloveným soudem v tomto rozsudku (srov. § 78 odst. 5 s. ř. s.).

71. Soud zrušil nejen výrok II napadeného rozhodnutí, jak v žalobě požadoval žalobce, ale i výrok I napadeného rozhodnutí. Výrok I napadeného rozhodnutí, jímž byly změněny části prvoinstančního rozhodnutí, byl totiž závislý na výroku II napadeného rozhodnutí. Obsah výroku I napadeného rozhodnutí byl svázán s výrokem II napadeného rozhodnutí, neboť výrok I napadeného rozhodnutí nemohl sám o sobě vzhledem ke svému obsahu obstát, pokud by soud zrušil jen výrok II napadeného rozhodnutí. Soud dodává, že stejně postupoval zdejší soud i ve zrušujícím rozsudku, kdy v tomto řízení také žalobce napadal pouze výrok II tam napadeného rozhodnutí, které mělo obdobný obsah, a zdejší soud zrušujícím rozsudkem zrušil celé tam napadené rozhodnutí, tedy i výrok tam napadeného rozhodnutí o změně v části číselné identifikace správního řádu, v části pozemků, kde se nachází předmětná stavba a v části výroku o námitkách účastníků řízení. Tento zrušující rozsudek byl Nejvyšším správním soudem potvrzen potvrzujícím rozsudkem. I v související věci žalobce, kde Nejvyšší správní soud vydal rozsudek ze dne 22. 12. 2021 č. j. 8 As 356/2019–59, Nejvyšší správní soud zrušil celé tam napadené rozhodnutí (viz výrok II rozsudku ze dne 22. 12. 2021 č. j. 8 As 356/2019–59), kdy v bodů 1 a 2 citovaného rozsudku je zřejmé, že i v tamní věci žalobce žalobou napadal jen výrok II napadeného rozhodnutí, přičemž výrokem I napadeného rozhodnutí byla provedena změna výroku o námitkách a výrokem II napadeného rozhodnutí bylo původní rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve zbytku potvrzeno.

V. Náklady řízení

72. Výrokem II tohoto rozsudku soud procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti procesně neúspěšnému žalovanému (srov. § 60 odst. 1 s. ř. s.). Celkové žalobcem účelně vynaložené náklady řízení ve výši 11 228 Kč sestávaly z odměny advokáta za dva úkony právní služby ve výši 6 200 Kč (3 100 Kč za jeden úkon) dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby), dále zástupci žalobce náležela paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč (dva úkony po 300 Kč), to vše zvýšené o DPH ve výši 21 % v částce 1 428 Kč (srov. § 57 odst. 2 s. ř. s.). Žalobci dále náležela náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč.

73. Platební místo bylo určeno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat.

74. Výrokem III tohoto rozsudku soud nepřiznal osobě zúčastněné na řízení náhradu nákladů řízení, neboť jí nevznikly žádné náklady řízení v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem, když osobě zúčastněné na řízení nebyla soudem uložena žádná povinnost, ani soud neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by odůvodnily přiznání práva na náhradu nákladů řízení osobě zúčastněné na řízení (srov. § 60 odst. 5 s. ř. s.). Osoba zúčastněná na řízení se práva na náhradu nákladů řízení ani nedomáhala.

Poučení

I. Vymezení věci II. Žaloba a její doplnění III. Vyjádření žalovaného k žalobě IV. Posouzení věci soudem V. Náklady řízení