57 A 9/2024– 75

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudce Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobce: Zdravé Ktišsko, z.s., IČO 22884459 se sídlem Dobročkov 17, 383 01 Ktiš zastoupeného JUDr. Jaromírem Kyzourem, advokátem se sídlem Lublaňská 18, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, 100 10 Praha 10 za účasti: GARNET GROUP a.s., IČO 28076290, sídlem Milevská 2095/5, 140 00 Praha 4 zastoupené JUDr. Martinem Křížem, advokátem, se sídlem Jáchymova 26/2, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2024, č.j. MZP/2024/212/77, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí ze dne 18. 1. 2024, č.j. MZP/2024/212/77se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V posuzované věci se jedná o otázku povolení výjimky podle § 56 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (dále jen ZOPK) zvláště chráněných druhů živočichů pro účely realizace stavebního záměru „těžba v dobývacím prostoru Ktiš“.

2. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 20. 10. 2023 sp. zn. OZZL 101626/2023/jaha12 SO8 povolil výjimku podle § 56 odst. 1 a odst. 2 písm. c) ze zákazů stanovaných v § 50 odst. 2 ZOPK pro specifikované druhy živočichů, a to pro slepýše křehkého, veverku obecnou, ještěrku obecnou, krkavce velkého ze zákazů stanovených v § 50 odst. 2 ZOPK pro další skupinu druhů živočichů, když k tomu byly rovněž stanoveny podmínky. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně napadl odvoláním žalobce. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeský kraj tak, že do výčtu podmínek ve výroku byl doplněn na konec textu podmínky č. 10: Krajský úřad Jihočeský kraj provede každoročně minimálně jednu vlastní kontrolu v jarním nebo v letním období a dále byla doplněna podmínka 13 ohledně kácení dřevin, že bude provedeno mimo dobu rozmnožování a vyvádění mláďat veverek a mimo dobu hnízdění krkavců. Ve zbytku bylo napadené rozhodnutí potvrzeno.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, ve které nejprve stručně zrekapituloval průběh správního řízení, vyjádřil se k přípustnosti žaloby a dále žalobu rozčlenil do žalobních bodů následovně.

4. Žalobce má za to, že byl zkrácen napadeným rozhodnutím na svých právech, zejména na právu na příznivé životní prostředí, neboť žalobce jej pro účely správní žaloby nositelem práva na příznivé životní prostředí, když toto zkrácení vzniká především tím, že byla povolena výjimka dle § 56 ZOPK z podmínek ochrany umožňující jej rušit, chytat, zraňovat a poškozovat jimi užívaná sídla pro účely záměru, aniž by proto byly splněny zákonné podmínky.

5. Žalobce namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav, neboť dle jeho názoru se správní orgány nedostatečně zaměřily na okolí záměru. Záměr počítá s přístupem po lesní cestě, která není ve stavu, který by umožňoval dopravu těžkými nákladnímu vozidly. Podle žalobce nelze botanický zoologický průzkum vypracovaný společností GET s.r.o. považovat za hodnocení podle § 67 ZOPK. Toto hodnocení správní orgány nevyžádaly, průzkum měl úzký územní rozsah a probíhal pouze od května do července, kdy nebyly zaznamenány zvláště chráněné druhy živočichů, které se v území vyskytují, např. plavuň pučivá.

6. Žalobce namítá, že během celého správního řízení opakovaně bylo porušováno jeho právo vyjádřit k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu a právo účastnit se dokazování. Dne 16. 10. 2023 krajský úřad telefonicky konzultoval s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR výskyt rysa ostrovida, o čemž nebyl žalobce vyrozuměn a nemohl se ani toho zúčastnit.

7. Žalovaný shledal nedostatky v prvostupňovém rozhodnutí, které bylo jen obecné ve vyhodnocení veřejného zájmu, rozhodnutí však nezrušil a zhodnotil o jaký surovinový zdroj se jedná a jaká je potřeba suroviny pro hospodářství. To učinil na základě nových důkazů – Regionální surovinové politiky jihočeského kraje s odkazem na internetové stránky a Ročenky „Surovinové zdroje České republiky – nerostné suroviny“. Skutečnost, že se surovina netěží, svědčí o tom, že surovina není zapotřebí, lze proto využívat jiná abraziva, podle žalobce lze proto najít jiné řešení ve vztahu k potřebám hospodářství.

8. Žalobce k námitce, že se nemohl s podklady seznámit, odkázal na judikaturu NSS, a to na rozsudek ze dne 26. 2. 2020, č.j. 10 As 289/2019–55.

9. Podle žalobce bylo rozhodnutí vydáno v rozporu s § 45g – § 45i ZOPK. Uvádí, že dobývací prostor není součástí Evropsky významné lokality Šumava (dále jen EVL), ta na ni ale bezprostředně navazuje. Ve spisu absentuje stanovisko podle § 45iZOPK, pouze je jakési stanovisko součástí odůvodnění. Žalobce má zato, že z žádosti není jasné, zda se má výjimka vztahovat pouze na zásahy v dobývacím prostoru Ktiš nebo i na zásahy, k nimž by mělo docházet v jeho okolí. V žádosti je zákres zájmového území bez lesní cesty na straně 2, když na straně 3 je zachycena její část. Podle žalobce bude nutno cestu rozšířit, zpevnit či nově vybudovat. Severně od záměru se nachází evropsky významná lokalita s výskytem přírodního stanoviště 9110 Bučiny asociace Luzula–Fagetum. Cesta by tak podle všeho vedla přímo tímto stanovištěm. Podle žalobce je zřejmé, že EVL může být dotčena, proto je nesprávná úvaha žalovaného, že stačilo učinit úvahu podle § 45g ZOPK. Úvahy krajského úřadu jsou nesprávné, jestliže je tvrzeno, že záměr je situován v bezprostřední blízkosti EVL, když záměr, aby mohl být provozován, bude nutné vyžadovat cestu vedoucí lesním porostem, směrem na sever dobývacího prostoru a zde se EVL nachází. Nesprávně bylo vycházeno z toho, že činnost, která se bude v rámci záměru provádět, nezasáhne do přírodního stanoviště na území EVL, ačkoliv tomu tak není, proto musely být vadné i úvahy, že záměr neovlivní předměty ochrany a dosažení cílů EVL Šumava.

10. Žalobce má zato, že byl nedostatečně zjištěn skutkový stav ohledně výskytu zvláště chráněných druhů. Žalobce předložil tabulku s uvedením jemu známých dat z databáze NDOP. Podle žalobce se žalovaný neměl spokojit s tím, že se průzkum provedl jen pro dobývací prostor, když je zřejmé, že provoz lomu bude mít vliv na větší území (emise prachu, hluku a světla, úprava cesty). Nebylo zjištěno, zda se záměr netýká více zvláště chráněných druhů, než pro které je výjimka požadována, či více jedinců. Na základě těchto neúplných podkladů pak byl učiněn nesprávný i závěr. Podle žalobce je praxe povolování výjimek pouze pro některé druhy zcela nepřijatelná. Správní orgány mohly vyzvat žadatele ke změně žádosti, aby zahrnovala i ostatní zvláště chráněné druhy. Proto je překvapivé, že žalovaný tvrdí, že se výjimka týká i druhů, které se vyskytují v širším okolí lomu.

11. Podle žalobce je podmínka výjimky nedostatečná a rovněž podmínka číslo 5 je neurčitá, neboť žádnou ochranu před nadměrnou prašností a hlukem nepřináší.

12. Žalobce proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a rovněž tak i rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 20. 10. 2023, č.j. KUJCK 119512/2023.

III. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

13. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby.

14. K námitce ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu uvedl, že řízení o druhové výjimce je řízením o žádosti, proto předmět určuje žadatel.

15. Dne 15. 3. 2013 vydal krajský úřad výjimku pro zvláště chráněné druhy živočichů, vše pro záměr těžby v dobývacím prostoru Ktiš, a to podle dokumentace Plán otvírky, přípravy a dobývání pro DP Ktiš zpracované v červnu 2010 a aktualizované v červnu 2013. Dne 3. 8. 2023 byla potvrzena platnost vydaných výjimek i pro změnu POPD vyhotovenou v březnu 2023. Ve sdělení ze dne 13. 12. 2022 je podmínkou pro platnost udělené výjimky zpracování biologického průzkumu, a proto žadatele upozornil prvostupňový správní orgán, že v případě zjištění výskytu dalších zvláště chráněných druhů, které by mohly být dotčeny zamýšlenou činností, je jeho povinnost podat žádost o udělení výjimky pro nově zjištěné druhy. Žadatel proto zadal nový botanický a zoologický průzkum, který detekoval další zvláště chráněné druhy a pro ně požádal o druhovou výjimku. Podle žalovaného tento průzkum byl postačující k prokázání stavu věci, když šlo o aktualizační průzkum, který byl realizován od května do července, tedy ve vegetační sezóně a v období aktivity zvláště chráněných druhů živočichů. Takovýto průzkum k ověření byl postačující, neboť postačovalo zpracovat biologický průzkum. Plavuň pučivá v místě záměru nalezena nebyla. Dle nálezové databáze ochrany přírody Agentury ochrany přírody a krajiny ČR se v lokalitě vyskytuje ovšem mimo místo záměru. Proto nebyl důvod, aby žadatel žádal o výjimku ze zákazu zasahovat do jejího přirozeného vývoje, když do něj nijak zasahovat neplánuje.

16. Žadatel požadoval výjimku i pro živočichy zjištěné za hranicí plánované těžby, tj. v celém dobývacím prostoru. Pokud jde o lesní cestu, jedná se o stávající již vybudovanou lesní cestu v délce 240 metrů. Žádný záměr žadatel na rozšíření cesty nepředložil. Orgány ochrany přírody a krajiny nemohou předmět řízení svévolně rozšiřovat, když rovněž správní orgány nejsou oprávněny případný vliv stavby, která není vymezena v žádosti na danou lokalitu, presumovat.

17. Podle žalobce je nesprávně tvrzeno, že nebyly zachyceny všechny zvláště chráněné druhy. Žalovaný zjišťoval informace k výskytu rysa ostrovida. Rys ostrovid ovšem nebyl předmětem řízení, neboť žadatel nepožádal o výjimku pro zásahy do přirozeného vývoje rysa ostrovida. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí pak vyplývá, že byl ověřován pouze rozsah záznamu o rysovi ostrovidovi z důvodu posouzení záměru žijícího v evropsky významné lokalitě. Telefonický hovor se proto netýkal druhu, o kterém je vedeno řízení.

18. Veřejný zájem je vyjádřen rozhodnutím o stanovení chráněného ložiskového území Ktiš – Dobročkov ze dne 18. 12. 2000 a rozhodnutím o stanovení dobývacího prostoru vydaném Obvodním báňským úřadem v Plzni dne 30. 5. 2021.

19. Žalovaný nezaujal k veřejnému zájmu jiný právní názor ani neposoudil jinak zjištěný skutkový stav, pouze doplnil odůvodnění, kde vycházel z oficiálních výstupů české geologické služby a regionální surovinové politiky. Žádná nová skutková zjištění z uvedených dokumentů nezískal. I v případě, že by se jednalo o vadu řízení, že by žalobce nebyl seznámen s podklady, jednalo by se o vadu, která nemohla mít za následek nezákonné rozhodnutí. Závěr, že záměr je ve veřejné zájmu, by byl stejný i v případě, že by účastníci byli seznámeni s použitím těchto dokumentů.

20. K námitce žalobce, že netěžení suroviny svědčí o tom, že surovina není zapotřebí, že lze využívat jiná abraziva, žalovaný uvedl, že surovinová soběstačnost je z pohledu České republiky žádoucí, když dovoz suroviny přináší negativa spojená s dálkovou nákladní dopravou, s tím, že žalovaný neumí posoudit, zda jsou syntetická abraziva vždy plnohodnotně schopna nahradit přírodní drahokamy.

21. K části IV. žaloby žalovaný uvedl, že záměr nemá významný vliv na předměty ochrany evropsky významné lokality Šumava, neboť záměr nemá žádné významné vlivy, celistvosti evropsky významné lokality se vůbec netýká a významné vlivy na předměty ochrany zjištěny nebyly. Rys ostrovid lokalitou pouze migruje a přírodní stanoviště 9110 – acidofilní bučina leží mimo dobývací prostor. Není pravdou, že by ze žádosti nebylo patrno, na jaké území se má vztahovat. Na straně 4 žádosti ze dne 16. 8. 2023 je uvedeno, že se žádá o výjimky „i pro živočichy zjištěné v dobývacím prostoru Ktiš“. Z toho je zřejmé, že se jedná o území dobývacího prostoru Ktiš, tj. v prostoru stanoveném v roce 2001 Obvodním báňským úřadem v Plzni. Dále bylo opakovaně zdůrazněno, že cesta nebyla předmětem tohoto řízení s tím, že předmět je vymezen žadatelem.

22. K námitce ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu ohledně výskytu zvlášť chráněných druhů žalovaný uvedl, že zpracovatelé biologického průzkumu zjišťovali zvlášť chráněné druhy včetně těch za hranicí plánované těžby z důvodu mobility živočišných druhů a uvedli, že v území bylo nalezeno celkem šest druhů zvláště chráněných živočichů, z nichž dva druhy jsou vázány přímo na plochu plánované těžby. V okolí území je znám výskyt rysa ostrovida, vzhledem k rozloze areálu, který rysy obývají, však lze očekávat, že nebude maloplošným záměrem nijak ovlivněn. Žadatel měl již z předchozí doby výjimku pro některé zvláště chráněné druhy a dle požadavků krajského úřadu provedl zpracování biologického průzkumu. Proto byl požadavek na aktuální průzkum přiměřený a přinesl i aktuální údaje.

23. Námitka, že výjimky nejsou dostatečné a podmínka č. 5 je neurčitá, je rovněž dle žalovaného neopodstatněná, neboť námitka, že podmínky výjimky nejsou dostatečné, je zcela obecná. K podmínce č. 5 žalovaný uvedl, že tato podmínka je běžně stanovována, kdy v lomech se zkrápí a provoz je omezen na pracovní dobu. Tato podmínka č. 5 nebyla žalobcem ani v odvolání zpochybněna.

24. Žalovaný má za to, že dostál všem požadavkům správního řádu a ZOPK kladeným na správní rozhodování o výjimce podle § 56 odst. 1 a 2 ZOPK.

IV. Stručné shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení

25. Osoba zúčastněná na řízení navrhovala zamítnutí žaloby, neboť námitka ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu ve vztahu k potřebě úprav či nové přístupové cesty je zcela nepravdivá a nedůvodná. Zájmové území pro provedení průzkumu dle článku 5 odst. 5.1 průzkumu nebylo omezeno pouze výhradně na plochu plánované těžby. Vztahovalo se rovněž také k přístupové cestě. Průzkum byl v daném případě proveden standardním způsobem dle pokynu správního orgánu. Správní orgán potvrdil dne 3. 8. 2023 platnost doposud udělených výjimek ze dne 15. 3. 2013 pro živočichy a pro rostliny, znovu bylo nutno zopakovat biologický průzkum na výskyt chráněných živočichů.

26. Se závěry průzkumu byl žalobce řádně seznámen při nahlížení do spisu dne 6. 9. 2023, dále v rámci provedeného místního šetření dne 8. 9. 2023 a rovněž při seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce žádné námitky neměl.

27. Správní orgán poskytl účastníkům řízení možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k podkladům rozhodnutí o udělení výjimky, žalobce této možnosti nevyužil, k podkladům se nevyjádřil, nevznesl žádné námitky proti správnosti podkladů, včetně průzkumu ani návrhy k prokázání opačných závěrů či výskytu jiných chráněných druhů, které nyní v žalobě tvrdí.

28. Proti udělení výjimky dle § 56 ZOPK ve vztahu k druhům: ještěrka obecná, slepýš křehký, veverka obecná a krkavec velký, žalobce nenamítá ničeho a neuvádí žádné důvody, pro které by výjimka neměla být udělena.

29. Žalobce ani neuvedl, které zvláště chráněné druhy se dle jeho názoru na místě vyskytují, ani jejich přítomnost nijak nedoložil. Obecný odkaz žalobce na tabulku, ze které ani nevyplývá, z jakého byla získána zdroje, zda se vztahuje k danému území apod., není dostatečný. Rovněž nepřípadná je námitka žalobce, že průzkum neodpovídá parametrům hodnocení dle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť nemá náležitosti dle vyhlášky č. 142/2018 Sb., když průzkum byl proveden dle pokynu správního orgánu pro účely potvrzení platnosti výjimky dle § 56 ZOPK, nikoliv pro účely vydání stanoviska dle § 45i ZOPK.

30. Osoba zúčastněná na řízení má zato, že skutkový stav byl řádně zjištěn a napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Žádná z uvedených námitek žalobce nesměřuje do výroku napadeného rozhodnutí, nýbrž do odůvodnění, případně do otázek, které by musely být řešeny v jiných řízeních.

31. K námitce ohledně absence stanoviska dle § 45i ZOPK osoba zúčastněná na řízení uvedla, že záměr bezprostředně sousedí s EVL Šumava, přičemž samotný dobývací prostor Ktiš byl z území vyčleněn, tudíž záměr spočívající k provádění hornické činnosti na území dobývacího prostoru nezasahuje do EVL Šumava. Dále zdůraznil, že předmětem řízení nebylo toto posouzení, ale udělení výjimek pro živočichy, kteří nepodléhají ochraně EVL Šumava. Správní orgán správně učinil úvahu dle § 45g ZOPK, když postupoval v souladu s praxí Nejvyššího správního soudu, a to v souladu s rozsudkem 2 As 49/2013–109 ze dne 18. 12. 2015. Vydání stanoviska dle § 45i ZOPK však není podmínkou vydání rozhodnutí o udělení výjimky dle § 56 ZOPK. Taková provázanost nevyplývá ze zákona ani ji nedovodila rozhodovací praxe soudů, dle které řízení podle § 56 ZOPK je nezávislé na jiných řízeních o výjimkách, stanoviscích nebo souhlasech podle jiných částí zákona o ochraně přírody a krajiny. Proto tvrzení žalobce, že absentuje stanovisko dle § 45i ZOPK tak není pravdivé. Posouzení dle § 45i ZOPK lze v souladu se zněním tohoto ustanovení zahájit a provést pouze na žádost, nikoliv z moci úřední. Z toho tedy vyplývá, že žalobce uvádí takové námitky, které směřují výhradně do otázek, které by musely být řešeny v jiných řízeních. Nesměřují tedy do výroku napadeného rozhodnutí.

32. Podle osoby zúčastněné na řízení byl veřejný zájem v řízení doložen a vyhodnocen správně, když převažuje nad zájmem na ochraně přírody. Hornická činnost totiž je naplněním veřejného zájmu státu na řádném využívání nerostného bohatství.

33. Porušení práva vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí dle § 36 odst. 3 s. ř. s. rovněž nebylo zjištěno, neboť žalobce byl prokazatelně seznámen se všemi podklady.

34. Dále je i nedůvodná námitka ohledně neurčitosti a nedostatečnosti podmínek, když žalobce konkrétně netvrdí, v čem by měly být jednotlivé podmínky nekonkrétní, žalobce v rámci odvolání žádné námitky proti stanoveným podmínkám nevznesl. Žalovaný správně z úřední povinnosti doplnil dvě podmínky, proto rovněž tato námitka důvodná není.

35. Osoba zúčastněná na řízení namítala nedostatek aktivní legitimace žalobce, neboť plná moc udělená spolkem právnímu zástupci nebyla udělena osobou oprávněnou jednat za spolek. Žalobce soudu však doložil, že ing. Jan Jemelka je statutárním orgánem žalobce od 2. 12. 2022 dle usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp.zn. L 5550/RD11/KSCB, Fj. 17500/2024/KSCB.

V. Posouzení věci krajským soudem

36. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).

37. Žaloba je důvodná.

38. Dle § 56 odst. 1 ZOPK platí, že „[v]ýjimky ze zákazů u památných stromů, a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 46 odst. 2, § 49 a 50 v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, povoluje na žádost toho, kdo zamýšlí uskutečnit škodlivý zásah orgán ochrany přírody. U zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropských společenství, lze výjimku podle věty první povolit jen tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 2, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. V pochybnostech o škodlivosti zamýšleného zásahu lze požádat o poskytnutí předběžné informace podle správního řádu.“ 39. Dle § 56 odst. 2 ZOPK pak „[v]ýjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů lze povolit a) v zájmu ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a ochrany přírodních stanovišť, b) v zájmu prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku, c) v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí, d) pro účely výzkumu a vzdělávání, opětovného osídlení určitého území populací druhu nebo opětovného vysazení v původním areálu druhu a chovu a pěstování nezbytných pro tyto účely, včetně umělého rozmnožování rostlin, e) v případě zvláště chráněných druhů ptáků pro odchyt, držení nebo jiné využívání ptáků v malém množství.“ 40. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 10. 2023, čj. 3 As 388/2021–79, předestřel algoritmus pro posouzení udělení výjimky dle § 56 ZOPK. V prvním kroku je nutné nejdříve zkoumat, zda se v lokalitě, kde je plánovaná realizace záměru, nachází památný strom, zvláště chráněné rostliny či zvláště chránění živočichové [§ 46, § 49 a § 50 ZOPK]. V případě kladné odpovědi je v druhém kroku třeba dále zkoumat, zda plánovaným záměrem dojde k zásahu do jejich biotopu, či k jejich ohrožení. Při splnění i této podmínky je nutné v třetím kroku posoudit, zda je možné výjimku udělit z některého z důvodů uvedených v § 56 odst. 2 ZOPK, přičemž příslušné podmínky Nejvyšší správní soud vymezil v rozsudku ze dne 12. 11. 2015, čj. 10 As 2/2015–251. V posledně citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že § 56 ZOPK „stanovuje celkem čtyři podmínky, na jejichž základě lze výjimku z ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů udělit. V posuzované věci tedy je třeba posoudit 1) existenci jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, […] 2) převahu takto určeného jiného veřejného zájmu nad zájmem na ochranu přírody, 3) neexistenci jiného uspokojivého řešení, a konečně, že 4) provozované činnosti neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu ohroženého druhu z hlediska jeho ochrany.“ 41. Nejvyšší správní soud k tomu dále doplnil, že „[s]myslem § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, který je transpozicí čl. 16 směrnice Rady č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, je dosažení vyšší úrovně ochrany a přísnějších kritérií pro budoucí zásahy do biotopů zvlášť chráněných rostlin a živočichů (§ 48 až § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny), než je tomu u obecné druhové ochrany (§ 5 téhož zákona). Žadatel o výjimku podle § 56 bude úspěšný, jen pokud splní každou z tam uvedených podmínek. Pokud je již při zkoumání prvního či druhého kroku zřejmé, že žadatel nemůže uspět, protože na jeho straně není relevantní jiný veřejný zájem, respektive ten nepřevažuje nad zájmem na ochranu přírody, je nadbytečné, aby správní orgán hodnotil splnění dalších předpokladů pro udělení výjimky.“ Z toho je patrné, že Nejvyšší správní soud v posledně citovaném rozsudku v podstatě neodlišuje mezi ochranou zvláště chráněných druhů podle věty první a věty druhé § 56 odst. 1 ZOPK (to však není pro posouzení nynější věci zásadní, neboť povolená výjimka se týká zvláště chráněných druhů chráněných vnitrostátní úpravou i druhů chráněných právem Evropské unie).

42. Tyto závěry jsou zcela aplikovatelné i v nynějším případě.

43. V návaznosti na žalobní argumentaci je dle soudu nutno vymezit rozsah posuzování záměru s ohledem na jeho vymezení v žádosti o udělení výjimky. Žalobce v žalobě vyjádřil přesvědčení, že v souvislosti s předmětnou stavbou je možný další záměr, který může na něj navazovat, a to rekonstrukce přístupové cesty, neboť je nevyhovující. Krajský soud této argumentaci nepřisvědčil.

44. V tomto ohledu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2023, čj. 3 As 388/2021–79, dle něhož „[ř]ízení o udělení výjimky dle § 56 ZOPK je řízením zahajovaným na žádost (§ 45 správního řádu). Je to výlučně žadatel, kdo vymezuje předmět řízení a správní orgán je rozsahem podané žádosti vázán (srov. například rozsudek tohoto soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. 4 Ads 108/2012 – 31, č. 2815/2013 Sb. NSS).“ Nejvyšší správní soud zcela jednoznačně uzavřel, že „[s]právní orgány nejsou oprávněny presumovat případný vliv stavby, která není vymezena v žádosti, na danou lokalitu.“ 45. Z toho vyplývá, že správní orgány nemohou posuzovat vliv záměrů, které by na předmětnou stavbu mohly v budoucnu navazovat. Rozsahem žádosti je předurčen i rozsah posuzovaného území a dopady na zvláště chráněné druhy, které se v něm vyskytují. To ovšem zároveň neznamená, že by správní orgány nemohly k případným navazujícím záměrům přihlédnout v rámci hodnocení existence veřejného zájmu.

46. Správní orgán povolil výjimku z ochrany podle § 56 odst. 1 ohledně slepýše křehkého, veverky obecné a podle ustanovení § 56 odst. 1 a 2 písm. c) ohledně ještěrky obecné a krkavce velkého. Soud proto zkoumal splnění podmínek dle třetího kroku shora uvedeného algoritmu, a to existenci veřejného zájmu. Pojem „veřejný zájem“ není zákonem nikterak definován, a jedná se tak o jeden z typických neurčitých právních pojmů, jehož obsah a význam se může lišit s ohledem na konkrétní okolnosti každé posuzované věci.

47. Nejvyšší správní soud k tomu v rozsudku ze dne 12. 5. 2020, čj. 8 As 63/2018–112, uvedl, že „[c]o je takovým veřejným zájmem, lze v praxi vysledovat zejména z politických a zákonodárných aktů legitimních orgánů, z politického diskursu, veřejného diskursu k nejrůznějším odborným otázkám aj. Judikatura dovodila, že veřejným zájmem je, jestliže je zájmem celé společnosti nebo podstatné části společnosti (veřejnosti) a směřuje k všeobecnému blahu a dobru (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2017, čj. 2 As 207/2016–46).“ 48. Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že „veřejný zájem (§ 56 zákona o ochraně přírody a krajiny) musí být výslovně formulován ve vztahu ke konkrétní posuzované záležitosti a musí být přesvědčivě odlišen od zájmu soukromého či kolektivního. Veřejný zájem je kategorie, která má u každého rozhodnutí svůj konkrétní obsah, jenž je spojen s okolnostmi řešeného případu. Je proto nezbytné, aby veřejný zájem byl správním orgánem výslovně a konkrétně formulován ve vztahu ke konkrétně řešené záležitosti. Je třeba jej vyvodit z právní úpravy a jejích cílů, z právní politiky a posouzením různých hodnotových hledisek podle úkolů správy v příslušných oblastech (sociální, kulturní, ochrany životního prostředí apod.) (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, čj. 6 As 65/2012–161, č. 2879/2013 Sb. NSS).“ 49. Podstatný je pak též závěr, dle něhož „[i] pokud bude shledán veřejný zájem, jehož existence bude řádně odůvodněna, musí správní orgán přistoupit k jeho poměření s veřejným zájmem na ochraně přírody a pouze pokud prvý veřejný zájem převáží, lze povolení udělit. V případě vážení dvou veřejných zájmů, které jsou v kolizi, obdobně jako v případě kolize základních práv, musí správní orgán nejprve řádně určit a individualizovat na konkrétní případ oba veřejné zájmy, které jsou ve hře, a poté porovnat závažnost obou v kolizi stojících veřejných zájmů s tím, že zásah do žádného z obou chráněných veřejných zájmů nesmí svými negativními důsledky přesahovat pozitiva. Při řešení kolize veřejných zájmů je třeba, aby bylo zachováno maximum z obou kolidujících zájmů, přičemž by mělo být identifikováno jádro a periferie kolidujícího veřejného zájmu a z obou veřejných zájmů, které jsou ve hře, by mělo být zachováno alespoň jejich jádro (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 65/2012).“ 50. Uvedené závěry jsou zcela aplikovatelné i v nynější věci. Pro její posouzení je pak podstatný především popsaný požadavek na konkretizaci veřejného zájmu, se kterým správní orgány (taktéž) veřejný zájem na ochraně přírody poměřují (z recentní judikatury srov. například též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2023, čj. 9 As 99/2023–32). Tomuto požadavku správní orgán prvního stupně ani žalovaný nedostáli.

51. Žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí zejména namítal, že se na záměr nevztahuje důvod udělení výjimky podle § 56 odst. 2 písm. c), když prvostupňový správní orgán dovodil, že výjimka je udělena z důvodů uvedených v § 56 odst. 2 písm. c), když tento zájem je vyjádřen rozhodnutím o stanovení chráněného ložiskového území Ktiš – Dobročkov a rozhodnutím o stanovení dobývacího prostoru vydaném Obvodním bánským úřadem v Plzni dne 30. 5. 2001 pod sp. zn. 1234 – 465/SKL/Při/01 (tato rozhodnutí nebyla žalovaným soudu doložena). Podle žalobce odkaz na 20 let stará rozhodnutí nevysvětluje, jaký je konkrétní veřejný záměr naplňován a zda tento případný veřejný zájem převažuje nad zájmem na ochranu zvlášť chráněných druhů živočichů.

52. V daném případě žalovaný vyhodnotil záměr jako záměr ve veřejném zájmu na základě rozhodnutí o stanovení chráněného ložiskového území Ktiš – Dobročkov a rozhodnutím o stanovení dobývacího prostoru, přičemž uvedl, že konkrétní surovinový zdroj představuje významné ložisko, jaká je potřeba suroviny pro hospodářství v ČR s tím, že přírodní granát je abrazivní materiál, když podle Regionální surovinové politiky Jihočeského kraje představuje abrazivní granát nepyropového charakteru novou, nepříliš známou nerudní surovinu, když na území jihočeského kraje se nalézá nadregionálně významné ložisko Ktiš – Ktišská Hora. Rovněž tak v Ročence „Surovinové zdroje ČR – nerostné suroviny“ je pojednáno o stavu a využívání domácí surovinové základny, když podle této ročenky nedochází k těžbě, proto se jedná v dobývacím prostoru Ktiš o ložisko v rámci ČR významné.

53. Žalovaný uvedl, že nejde o důvod s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí, nejde ani o důvod sociálního charakteru, ale že se jedná o ekonomický důvod, neboť jde o těžbu suroviny pro výrobu, když tento závěr učinil na základě nových podkladů, a to z Regionální surovinové politiky Jihočeského kraje „aktualizace, Česká geologická služba listopad 2021 str. 59, která je dostupná na internetu (viz uvedený odkaz). Dále žalovaný odkazoval na Ročenku „Surovinové zdroje České republiky nerostné suroviny (Česká geologická služba listopad 2022), když na základě těchto důkazů učinil závěr, že se nejedná o důvod s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí, nejde ani důvod sociálního charakteru, ale jedná se o ekonomický důvod podle § 56 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť jde o těžbu suroviny pro výrobu a konstatoval, že veřejný zájem na využití nerostného bohatství převažuje nad zájmem ochrany přírody.

54. Podle žalobce postupoval žalovaný nesprávně, jestliže žalobce se k doplňovaným podkladům nemohl před vydáním rozhodnutím vyjádřit, když žalovaný účastníky řízení o nových důkazech neuvědomil. Jeho povinností bylo poskytnout účastníkům řízení informace o tom jaké podklady budou pro rozhodování použity, neboť bez předchozího jasného vymezení okruhu podkladů by nebylo možné přezkoumat, zda v době mezi učiněním výzvy k vyjádření se k podkladům před vydáním rozhodnutí, nebyly dále podklady rozšiřovány a zda tedy nebylo porušeno právo se k nim vyjádřit.

55. Soud se ztotožňuje se žalobcem, že postup žalovaného je v rozporu s ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu, neboť bylo porušeno jeho právo vyjádřit se k podkladům řízení před vydáním rozhodnutí v případě, že žalovaný nejenže upřesnil kvalifikaci veřejného zájmu, aniž o tom žalobce informoval, a rovněž použil důkazy, se kterými nebyl žalobce před vydáním rozhodnutí seznámen a neměl tedy tak možnost se k nim vyjádřit. Jestliže žalovaný chtěl tyto listinné důkazy na podporu svého rozhodnutí použít bylo jeho povinností, aby účastníky řízení o tom vyrozuměl a měl jim dát i přiměřenou lhůtu k seznámení a k vyjádření se k novým důkazům.

56. V souvislosti s tím pak soud shodně jako žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2020 č.j. 10 As 289/2019–55, dle něhož „…vědomost o obsahu určité internetové stránky není bez dalšího skutečností obecně známou nadto obsah jedné téže internetové stránky vzhledem k povaze internetu může být a obvykle též je proměnlivý v čase (rozsudek ze dne 15. 4. 2009 č. j. 1 As 30/2009–70 bod 28). Nestačí proto jen odkázat na určitou internetovou stránku, ale je v zásadě třeba obsah internetové stránky k určitému okamžiku zachytit ať již vytištěním nebo uložením obsahu stránky na elektronický nosič informací (například CD nebo do elektronického spisu). Nepřipojením podkladů do spisu je snad ospravedlnitelné tehdy, byl–li publikovány knižně popřípadě online v podobě, kde jsou změnou vyloučeny (například formát PDF), správný orgán by však měl uvést přesnou citaci, kde lze tyto podklady dohledat (ledaže to všichni účastníci řízení s ohledem na okolnosti věci musí vědět)“. (bod 29 uvedeného rozsudku).

57. Dále z citovaného rozsudku vyplývá, že správní orgán sice nemusí publikované odborné publikace či podobné dokumenty připojit do správného spisu. Musí však uvědomit předem účastníky řízení, že chce při zjišťování otázek skutkových z určitých podkladů vycházet. Z toho pak vyplývá, že je nesprávný postup, jestliže se žalobce teprve z rozhodnutí vlastně dozvěděl, z jakých podkladů žalovaný vycházel při zjišťování skutkových otázek. V daném případě žalobce nebyl ani o jedné z uváděných publikacích před vydáním rozhodnutí informován, přesto byly žalovaným použity jako důkazy za účelem osvědčení veřejného zájmu. Takový postup je dle soudu nesprávný, a to v rozporu s § 36 odst. 3 s.ř.s., což zakládá nezákonný postup.

58. V daném případě soud poznamenává, že odůvodnění existence veřejného zájmu je pouze obecné, jestliže není blíže uvedeno, o jaké ekonomické důvody se jedná. Pro účely vymezení veřejného zájmu je totiž namístě nahlížet na uvedené otázky komplexně, tedy včetně vyššího kontextu zamýšlené stavby. Správní orgány by měly zejména vážit, do jaké míry stavební záměr skutečně naplňuje zájem veřejný a zda takový veřejný zájem je ve výsledném posouzení dominantním důvodem pro realizaci stavby. Lze totiž připustit, že stavba může naplňovat zájem veřejný tak i rozličné zájmy soukromé, pokud ovšem by se ukázalo, že veřejný zájem na realizaci záměru je jen nevýznamným přívažkem mnohem podstatnějším soukromým zájmům, jen stěží může být důvodem k udělení výjimky dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny.

59. Soud proto učinil závěr, že dosud správní orgány nedostály požadavku na konkretizaci veřejného zájmu, se kterým správní orgány veřejný zájem na ochraně přírody poměřovaly. Takovéto vymezení veřejného zájmu se jeví soudu jako nedostatečné pro závěr o naplnění podmínek pro udělení výjimky podle § 56 odst. 1, 2 zákona o ochraně přírody a krajiny.

60. Nedůvodná je námitka žalobce ohledně námitky, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 45g, 45 h a 45i ZOPK, neboť neobsahuje v daném případě stanovisko správního orgánu dle § 45i ZOPK. Dle názoru žalobce bylo nutné vydat stanovisko dle § 45i ZOPK s ohledem na vliv záměru na Evropskou významnou lokalitu Šumava, se kterou záměr bezprostředně souvisí a přes kterou vede přístupová lesní cesta do dobývacího prostoru.

61. Je nutno poznamenat, že záměr bezprostředně sousedí s EVL Šumava, ovšem samotný dobývací prostor totiž je z území EVL Šumava vyčleněn, tudíž záměr na území dobývacího prostoru nezasahuje do EVL Šumava.

62. Prvostupňový správní orgán učinil v rámci tohoto rozhodnutí stanovisko dle § 45i ZOPK se závěrem, že záměr nemá významný vliv na příznivý stav nebo celistvost EVL Šumava, když žalovaný toto stanovisko překvalifikoval dle obsahu, a to jako posouzení záměru dle § 45g ZOPK, neboť stanovisko dle 45i ZOPK nemůže být součástí odůvodnění jiného správního rozhodnutí a vydává se pouze v případech dovození vlivů na evropsky významnou lokalitu a dále uzavřel, že předmětem řízení nebylo toto posouzení, ale udělení výjimek pro živočichy podléhají ochraně EVL Šumava.

63. K této námitce soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 49/2013–109, dle něhož „právě v systematickém členění zákona o ochraně přírodě a krajiny spatřuje zdejší soud hlavní argument pro závěr, že je–li ochraně zvláště chráněných druhů živočichů a výjimkám z této ochrany věnována zvláštní část, pak je řízení podle § 56 zákona nezávisle na jiných řízeních o výjimkách, stanoviscích nebo souhlasech podle jiných (předchozích) částí zákona o ochraně přírody a krajiny. Vedení řízení o výjimce podle § 56 vedle řízení (respektive před skončením řízení) o udělení souhlasu podle § 44 odst. 3 téhož zákona, proto není vyloučeno ani tehdy, je–li v rámci druhého jmenovaného řízení hodnocen dopad činnosti nebo zásahu na konkrétního zvláště chráněného živočicha. Shodné úvahové schéma lze uplatnit i ve vztahu k řízením o vydání stanoviska k záměrům zamýšleným v evropských významných lokalitách a ptačích oblastech (§ 45i odst. 1 zákona ochraně přírodě a krajiny)“.

64. Z toho tedy vyplývá, že vydání stanoviska dle § 45i ZOPK není podmínkou vydání rozhodnutí o udělení výjimky podle § 56 ZOPK, proto námitka žalobce, že mělo být vydáno stanovisko dle § 45 ZOPK není důvodná.

65. Dále žalobce namítá nedostatečně zjištěný stav ohledně výskytu zvláště chráněných druhů živočichů. Toto bylo namítáno žalobcem i v odvolání, když v rámci odvolání žalobce zaslal tabulku, kde byly jemu známé další zvláště chráněné druhy živočichů uvedeny s tím, že data pocházejí z databáze NDOP, když na nálezovou databázi výslovně odkazoval. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný na tuto tabulku v odvolání nereagoval, pouze uvedl, že výjimka se vydává jedině na žádost s tím, že pokud by mělo dojít k zásahům, které jsou zakázány v § 49 odst. 1 ZOPK, bude si muset investor vyřídit výjimku. Žalovaný jako jediný podklad pro výskyt zvláště chráněných druhů posuzoval pouze průzkum, aniž by se námitkami žalobce zabýval. Proto je zcela předčasné, aby se krajský soud k uvedené žalobní argumentaci ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu vyjadřoval. Závěry takového hodnocení jsou přitom relevantní v rámci procesu rozhodování o uvedené výjimce. Podle soudu je nevypořádání uvedené námitky vadou odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí dle § 68 odst. 3 správního řádu. S ohledem na shora uvedené pochybení je zcela nadbytečné, aby se soud vyjadřoval k námitce ohledně neurčitosti a nedostatečnosti podmínek.

VI. Závěr a náklady řízení

66. Pro shora uvedené vady krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil bez jednání dle § 76 odst.1 písm. c) s. ř. s., a to pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení dle § 78 odst. 4 s.ř.s. Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

67. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s., podle kterého nestanoví–li zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

68. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení ve výši 2 x 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepsání žaloby dle § 7 bodu 5 § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif platný do 31. 12. 2024) a paušální náhradou hotových výdajů 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy ve výši 9 800 Kč. Krajský soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů za vyjádření k dotazu soudu, neboť nejde o úkon právní služby. Částku 9 80 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

69. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

70. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou by jim soud uložil (§ 60 odst. 5 s.ř.s.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného IV. Stručné shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení V. Posouzení věci krajským soudem VI. Závěr a náklady řízení