57 A 96/2014 - 49

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a Mgr. Miroslavy Kašpírkové v právní věci žalobce: Bc. J.K., DiS., zastoupeného JUDr. Danuší Matěnovou, advokátkou se sídlem Sokolovská 101/101b, Praha 8, proti žalované: Západočeská univerzita v Plzni, se sídlem Univerzitní 8, Plzeň, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalované, kterou spatřoval v tom, že žalovaná dosud nevystavila a žalobci nepředala vysokoškolský diplom a vysvědčení o státní závěrečné zkoušce jakožto doklady o ukončení studia žalobce na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni (dále jen „právnická fakulta“) v magisterském studijním programu „Právo a právní věda“, obor „Právo“. I. Obsah žaloby Žalobce v podané žalobě nejprve popsal průběh svého studia na právnické fakultě, k němuž byl přijat ve studijním roce 2003/2004. Uvedl, že z důvodu svého povolání mu bylo povoleno studium v upravené formě prezenčního studia, a to po celou dobu studia, které probíhalo standardně. Žalobce poukázal na skutečnost, že splnil všechny předpoklady, aby mohl složit státní závěrečné zkoušky, které také úspěšně vykonal v akademickém roce 2008/2009, a to dne 16. 1. 2009 a 19. 5. 2009. Diplomovou práci žalobce obhájil dne 4. 5. 2009, přičemž následně v měsíci červnu 2009 na fakultě vyřizoval vrácení všech zapůjčených studijních materiálů, potvrzení, že není ubytován na koleji a že nemá vůči fakultě ani vůči žalované žádné závazky. Vyplněný a všemi pověřenými osobami podepsaný formulář žalobce odevzdal na studijním oddělení, tento se však v současnosti v jeho studijním spisu nenachází. Žalobce taktéž dne 9. 6. 2009 uhradil správní poplatek za promoce ve výši 500 Kč, avšak pozvánku na promoci již neobdržel. Žalobci bylo poté bez jakékoli jeho žádosti či souhlasu prodlouženo studium na akademický rok 2009/2010 s odůvodněním, že je nutno vyřešit uznání žalobcem úspěšně složených státních závěrečných zkoušek. V novém akademickém roce 2009/2010 pak bylo žalobci nařízeno, aby tyto zkoušky absolvoval znovu. Žalobce dále uvedl, že rozhodnutím statutárního proděkana právnické fakulty ze dne 23. 9. 2010 mu bylo studium ukončeno bez vydání vysokoškolského diplomu a vysvědčení. Proti ukončení studia žalobce podal námitky, které byly rozhodnutím rektora žalované ze dne 30. 11. 2010 zamítnuty a původní rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobce doplnil, že ve věci podal několik soudních žalob, které nebyly z procesních důvodů projednány. Žalobce opětovně začal jednat o vydání dokladů o řádném ukončení studia s proděkankou právnické fakulty v červnu roku 2013. Jednání byla bezvýsledná, a proto žalobce dopisem ze dne 4. 6. 2014 žalovanou vyzval k vydání osvědčení o řádném ukončení studia. Ve třicetidenní lhůtě však žalobce žádnou odpověď neobdržel, a proto žalované zaslal předžalobní upomínku datovanou 18. 7. 2014. Podáním ze dne 1. 8. 2014, doručeným žalobci dne 5. 8. 2014, žalovaná žádosti žalobce nevyhověla. Žalobce proto z důvodu namítané nečinnosti žalované podal předmětnou žalobu. V podané žalobě žalobce taktéž popsal, kdy a s jakým hodnocením složil státní závěrečné zkoušky, včetně okolností a výsledku obhajoby diplomové práce. V této souvislosti namítal, že po „překlopení“ informačního systému k datu 31. 5. 2009, kdy právnická fakulta přešla na nový informační systém, všechny záznamy a hodnocení státních závěrečných zkoušek zmizely a z internetových stránek fakulty zmizely také ostatní údaje o osobě žalobce. Dne 1. 6. 2009 se pak již na internetových stránkách nenacházely žádné záznamy o studiu žalobce. Žalobce uvedl, že v rozsáhlé korespondenci několikrát žalovanou žádal o řádné prověření studijních výsledků, avšak bez výsledku. Žalobce tak samotné prodloužení studia o jeden rok, jakož i rozhodnutí o ukončení studia v akademickém roce 2009/2010, pokládal za protiprávní, neboť se domníval, že studium fakticky i formálně ukončil úspěšným složením státních závěrečných zkoušek a obhájením diplomové práce už v akademickém roce 2008/2009. V souvislosti s nezákonným a účelovým prodloužením studia, o které žalobce dle svého tvrzení nežádal a v důsledku kterého mu byl navíc vyměřen poplatek za překročení standardní doby studia, žalobce nesouhlasil ani se závěry žalované, že žalobce nevykonal předepsané zkoušky a nedosáhl potřebného počtu studijních kreditů. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že několik let se soudní cestou marně domáhal nápravy shora popsaného stavu, avšak z procesních důvodů nebyly návrhy soudem projednány. V roce 2013 pak žalobce opětovně začal jednat s vedením právnické fakulty ohledně prověření studia žalobce na právnické fakultě, včetně jeho ukončení. V této souvislosti žalobce vyslovil svůj nesouhlas s tím, že žalovaná odůvodnila veškeré své kroky a údajné neplnění studijních povinností žalobce nesprávným předpisem, konkrétně pokynem prorektora č. 8P/2009, který se však na období akademického roku 2008/2009, kdy žalobce skládal státní závěrečné zkoušky a obhájil svou diplomovou práci, nevztahoval. Tento předpis se vztahoval až na období, kdy žalovaná žalobci nezákonně prodloužila studium, tj. na akademický rok 2009/2010, kdy ovšem žalobce žádné zkoušky neskládal a ani skládat nemusel. Dle názoru žalobce se tímto postupem žalovaná vyhnula šetření v období roku 2008/2009 (resp. letního semestru akademického roku 2008/2009), v němž byla na straně vedení právnické fakulty zjištěna závažná pochybení. V jejich důsledku došlo k poškození práv studentů, kteří v rozhodné době studium na právnické fakultě řádně ukončili. Žalobce poukázal také na pochybení při vedení studijního spisu, který neobsahuje relevantní údaje o studiu žalobce a jím složených zkouškách, a vyplývá z něj řada žalobcem v žalobě specifikovaných nesrovnalostí. Žalobce se cítí být vedením svého spisu vážně poškozen, neboť neuznáním řádného studia v akademickém roce 2008/2009 mu hrozí závažná újma, neboť není schopen v budoucnosti na úřadech nebo zaměstnavateli prokázat, že vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě řádně ukončil. Žalobce zmínil také pochybení na své straně, kdy v roce 2008 ztratil výkaz o studiu, který zapadl ve starém automobilu za sedačku a který v roce 2009 náhodně objevila nová majitelka. Přestože žalobce ztrátu nahlásil na studijním oddělení, kdy mu bylo přislíbeno, že dodatečně mu do něj budou všechny složené zkoušky zapsány, již k tomu nedošlo. Náhradní výkaz o studiu žalovaná žalobci nevydala, ačkoli ji o to sám několikrát žádal. Žalobce se vyjádřil také ke složení komisí u státních závěrečných zkoušek dne 19. 5. 2009, které se však na poslední chvíli měnilo, a proto žalobce obsazení nezná a nemůže uvést, kdo jej z předmětů trestní právo, správní právo a občanské právo procesní zkoušel. Závěrem žalobce uvedl, že dokladem o ukončení studia a o získání příslušného akademického titulu je dle § 55 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), vysokoškolský diplom a vysvědčení o státní zkoušce. Jelikož žalobce tyto doklady od žalované neobdržel a žalovaná zůstala i po poslední výzvě žalobce nečinná, žalobce se domáhá svých práv soudní cestou. Ze všech výše uvedených důvodů tak žalobce navrhl, aby soud žalované uložil do 14 dnů od právní moci rozsudku povinnost vystavit a předat žalobci osvědčení o ukončení studia na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni v magisterském studijním programu „Právo a právní věda“, oboru „Právo“, tj. vysokoškolský diplom a vysvědčení o státní závěrečné zkoušce, včetně povinnosti nahradit žalobci náklady soudního řízení. II. Vyjádření žalované k žalobě Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě poukázala na skutečnost, že ustanovení § 55 a § 56 zákona o vysokých školách upravuje jednotlivé způsoby ukončení studia. Studium se tak dle uvedených ustanovení ukončuje absolvováním, zanecháním studia, nesplněním požadavků vyplývajících ze studijního programu dle studijního a zkušebního řádu, odnětím akreditace studijního programu, zánikem akreditace studijního programu nebo vyloučením ze studia. Je tedy zřejmé, že studium nelze ukončit dvěma možnými způsoby. Pokud studium žalobce bylo pravomocně ukončeno pro nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu dle studijního a zkušebního řádu, není možno tvrdit, že žalobce studium zároveň ukončil absolvováním. Žalobce se proto z tohoto důvodu nemůže domáhat vydání diplomu a vysvědčení o státní závěrečné zkoušce. Žalovaná tak byla přesvědčena, že žaloba není důvodná. Přesto se podrobně vypořádala také s tvrzeními žalobce obsaženými v žalobě ve vztahu k plnění jeho studijních povinností a evidence studijních výsledků. Závěrem žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. III. Vyjádření účastníků řízení při ústním jednání Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních tvrzeních. Žalobce dále prostřednictvím své zástupkyně při jednání namítal, že o ukončení jeho studia nerozhodl v souladu se zákonem o vysokých školách děkan, ale statutární proděkan. Tato funkce však dle zákona o vysokých školách ani dle Statutu žalované neexistuje, přičemž zastupujícího proděkana nemohl nikdo jmenovat, neboť právnická fakulta v rozhodné době neměla žádného děkana. Z tohoto důvodu žalobce pokládal vydaná správní rozhodnutí za nicotné správní akty. Žalobce také zdůraznil, že v jeho studijním spisu nejsou založeny všechny zápisové listy, neboť chybí zápisový list za rok 2008/2009 a 2009/2010; a dále upozornil na předložení neaktuálního Studijního a zkušebního řádu z roku 2006 ze strany žalované, kdy na žalobce dopadalo znění z roku 2008. Na rozdíl od vyjádření žalované se pak domníval, že z jím doložených počítačových sestav (souborů) z informačního systému je patrné, že všechny zkoušky žalobce byly hodnoceny. Žalobci tak není zřejmé, z čeho žalovaná dovodila, že hodnocení zkoušek nebylo u žalobce provedeno. Žalovaná v průběhu ústního jednání upřesnila, že prof. Eliáš byl zastupujícím proděkanem děkana na základě v minulosti uděleného pověření, nejednalo se tedy o individuální pověření pro tuto konkrétní věc. K aktuálnosti předložené verze Studijního a zkušebního řádu doplnila, že v roce 2008 se jednalo pouze o dílčí novelu. Dále konkretizovala postavení centra výpočetní techniky jakožto jednoho z pracovišť žalované, přičemž k záznamům o hodnocení jednotlivých zkoušek uvedla, že do informačního systému není možno zasáhnout, bez toho aniž by si to systém nezapamatoval. V systému by tedy bylo zjistitelné, pokud by v průběhu času došlo k výmazu vloženého hodnocení žalobce. Žalovaná se pokoušela o dohledání namítaných záznamů žalobce, avšak tyto nebyly obsaženy v žádné z vedených evidencí. IV. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud rozhodl o věci po provedeném jednání, neboť žalobce vyslovil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání svůj nesouhlas. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. V projednávané věci je mezi účastníky sporná otázka, zda se žalovaná vůči žalobci dopouští nečinnosti, když žalobci odmítá vystavit a předat doklad o ukončení vysokoškolského studia na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni v magisterském studijním programu „Právo a právní věda“, oboru „Právo“, tj. vysokoškolský diplom, a dále vysvědčení o státní závěrečné zkoušce. Ve vztahu k řešení uvedené sporné otázky krajský soud z obsahu předloženého správního spisu a listin, které provedl k důkazu při ústním jednání, zjistil, že žalovaná vydala dne 23. 9. 2010 pod zn. DFPR-1620/2010 rozhodnutí, kterým žalobci podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách ukončila studium na právnické fakultě. V odůvodnění rozhodnutí uvedla, že Studijní a zkušební řád žalované ze dne 11. 7. 2008, v platném znění, v čl. 28 odst. 1 písm. c) stanoví, že děkan rozhodne o ukončení studia pro nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu, pokud student získal v kterýchkoliv čtyřech po sobě jdoucích úplných semestrech méně než 80 kreditů. O tom, že toto ustanovení se bude plně aplikovat též na právnické fakultě, byli studenti poprvé informováni vyhláškou děkana č. 1 D 2009/2010 ze dne 20. 8. 2010 (č. j. DFPR 154/2009); následně pak podrobně v Pravidlech pro přechod na kreditní systém zveřejněných dne 8. 10. 2009. Nemohli tedy této podmínce přizpůsobit své studium v akademickém roce 2008/2009. Proto bylo fakultou v souladu s názorem prorektorky pro pedagogickou a studijní činnost aplikováno toto pravidlo v kombinace s dalším pravidlem, které se běžně vztahuje na studenty v prvním roce studia, a to že tito musí získat alespoň 40 kreditů za první rok studia. Žalovaná poté konstatovala, že u žalobce nedošlo k získání ani 80 kreditů za poslední čtyři úplné semestry, ani 40 kreditů za poslední dva úplné semestry. Žalovaná dále odkázala na znění čl. 28 odst. 1 písm. d) Studijního a zkušebního řádu, dle kterého děkan rozhodne o ukončení studia pro nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu také tehdy, pokud student za poslední ukončený akademický rok měl vážený studijní průměr horší než 3,40. O tom, že se toto ustanovení bude plně aplikovat též na právnické fakultě, byli studenti opět poprvé informování vyhláškou děkana č. 1 D 2009/2010 ze dne 20. 8. 2010 (č. j. 154/2009) a následně podrobně v Pravidlech pro přechod na kreditní systém zveřejněných dne 8. 10. 2009. U žalobce přitom došlo i k překročení tohoto průměru. Rozhodnutí je podepsáno statutárním proděkanem Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni, prof. Dr. JUDr. Karlem Eliášem. Žalobce ve smyslu § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách požádal o přezkoumání tohoto rozhodnutí. Rektor žalované rozhodl o žádosti žalobce dne 30. 11. 2010 pod č. j. PR-P 710/10 tak, že žádost žalobce zamítl a rozhodnutí děkana potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobci bylo studium ukončeno v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách a s ustanovením čl. 28 odst. 1 písm. c) a d) Studijního a zkušebního řádu žalované. Vzhledem k tomu, že žalobce v akademickém roce 2009/2010 nezískal žádný kredit, nesplnil podmínku stanovenou čl. 28 odst. 1 písm. c) Studijního a zkušebního řádu žalované, dle které student musí získat v kterýchkoliv čtyřech po sobě jdoucích úplných semestrech celkem více než 80 kreditů. Dle čl. 28 odst. 1 písm. d) téhož vnitřního předpisu děkan rozhodne o ukončení studia pro nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu, jestliže student za poslední ukončený akademický rok měl vážený studijní průměr horší než 3,40. Žalobce přitom v akademickém roce 2009/2010 dosáhl váženého studijního průměru 4,00. Rektor žalované uzavřel, že žalobce nevyhověl ani jednomu z předem známých kritérií, kdy ve školním roce 2009/2010 nevykonal žádnou zkoušku a nezískal žádný zápočet; doposud poslední zkouška byla vykonána dne 19. 6. 2007. Rektor žalované proto neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem, vnitřním předpisem žalované nebo její součásti. Z připojené doručenky vyplynulo, že rozhodnutí nabylo právní moci doručením do vlastních rukou žalobce dne 8. 12. 2010. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, která byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 5. 2011, č. j. 57 A 30/2011 - 67, odmítnuta pro opožděnost. Žalobce se následně podáním ze dne 4. 6. 2014 domáhal na žalované vydání osvědčení o řádném ukončení studia, neboť dle jeho názoru bylo magisterské studium na právnické fakultě ukončeno úspěšnou obhajobou diplomové práce dne 4. 5. 2009 a složením státních závěrečných zkoušek dne 16. 1. 2009 a dne 19. 5. 2009. Žalobce požádal o prověření svých studijních výsledků z důvodů obdobných těm, které jsou obsaženy v nyní podané žalobě a na jejichž základě se žalobce domáhal vystavení řádného osvědčení o ukončení studia. Po shora uvedeném podání následovala předžalobní upomínka ze dne 18. 7. 2014, v níž žalobce namítal, že ačkoli dopisem ze dne 4. 6. 2014 žádal žalovanou o vydání dokladu o řádném ukončení studia, dosud neobdržel žádnou informaci, zda žalovaná k vystavení vysokoškolského diplomu přistoupí, zda se daným problémem zabývá a s jakým výsledkem. Vzhledem k nečinnosti byla žalovaná vyzvána, aby žalobci nejpozději do 31. 7. 2014 sdělila, kdy mu vydá doklad o řádném ukončení studia s tím, že pokud tento nebude vydán, bude žalobce nucen domáhat se svých práv soudní cestou. Žalovaná reagovala na dopis žalobce podáním ze dne 1. 8. 2014, zn. ZCU- 024517/2014, v němž uvedla, že studium žalobce bylo ukončeno rozhodnutím rektora ze dne 30. 11. 2010, č. j. PR-P 710/10, které bylo žalobci doručeno dne 8. 12. 2010. Je tedy patrné, že studium žalobce na právnické fakultě bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím, a to z důvodu nesplnění studijních požadavků. Dále žalovaná žalobci sdělila, že dokladem o úspěšném ukončení studia by byl dle § 57 zákona o vysokých školách vysokoškolský diplom, nikoli osvědčení o řádném ukončení studia, kdy tento institut zákon o vysokých školách nezná. O vydání takového dokladu však nelze uvažovat, neboť studium žalobce bylo ukončeno pro nesplnění studijních požadavků. Žalovaná tak uzavřela, že za této situace jí nevyplývá povinnost k vydání jakéhokoli „osvědčení“ či dokladu. Podle ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. Podle § 55 odst. 1 a 2 zákona o vysokých školách se studium řádně ukončuje absolvováním studia v příslušném studijním programu. Dokladem o ukončení studia a o získání příslušného akademického titulu je vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu. Podle ustanovení § 56 odst. 2 písm. b) zákona se studium dále ukončuje, nesplnil-li student požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu. V daném případě krajský soud na základě výše uvedených skutečností žalobci nepřisvědčil, že by se vůči němu žalovaná dopouštěla nečinnosti. Z obsahu předloženého spisového materiálu je patrné, že žalobci bylo studium na právnické fakultě ukončeno rozhodnutím žalované ze dne 23. 9. 2010, zn. DFPR-1620/2010, ve spojení s rozhodnutím rektora žalované ze dne 30. 11. 2010, č. j. PR-P 710/10, a to dle § 56 odst. 2 písm. b) zákona o vysokých školách pro nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu dle studijního a zkušebního řádu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 12. 2010 doručením žalobci do vlastních rukou, a jako takovému mu tedy až do doby, kdy bude autoritativně zrušeno, svědčí presumpce správnosti. K meritornímu soudnímu přezkumu tohoto rozhodnutí (jehož výsledkem by mohlo být jeho zrušení soudem) však nedošlo, neboť žaloba směřující proti tomuto rozhodnutí byla podána opožděně, a Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 4. 5. 2011, č. j. 57 A 30/2011 - 67, rozhodl tak, že se žaloba z tohoto důvodu odmítá. Pokud zde tedy existuje pravomocné rozhodnutí žalované o ukončení studia žalobce, na které je třeba ve smyslu zásady presumpce správnosti individuálních správních aktů pohlížet jako na věcně správné, z povahy věci se žalovaná vůči žalobci nemohla a nemůže dopouštět nečinnosti spočívající v tom, že mu odmítá vydat diplom a vysvědčení o státní závěrečné zkoušce jako u řádného ukončení studia absolvováním dle § 55 odst. 1 zákona o vysokých školách. V situaci, kdy bylo studium žalobce pravomocně ukončeno, a to pro nesplnění studijních požadavků, žalované nevyplývá povinnost k vydání vysokoškolského diplomu jakožto dokladu o řádném absolvování studia. Z tohoto důvodu se pak krajský soud nemohl ani věcně zabývat námitkami žalobce, které se vztahují k samotnému průběhu jeho studia na právnické fakultě, k vedení záznamů v příslušných evidencích (včetně počítačových sestav či souborů) a s tím spojenými administrativními pochybeními na straně žalované či právnické fakulty, k chybějícím zápisovým listům, k plnění studijních povinností (včetně složení státních závěrečných zkoušek a obhajoby diplomové práce), jakož i postupu žalované ve věci prodloužení studia žalobce o jeden rok (2009/2010) a s tím související aplikace nesprávného vnitřního předpisu (Pokynu prorektora č. 8P/2009), který se dle názoru žalobce na jeho případ nevztahoval. Tyto námitky věcně zpochybňují zákonnost samotného rozhodnutí o ukončení studia žalobce, které nabylo právní moci, a jehož věcnou správnost tak krajský soud není oprávněn v tomto řízení jakkoli zpochybňovat. Z týchž důvodů pak krajský soud nepřistoupil ani k provedení důkazů navržených žalobcem v žalobě, a to: - rozhodnutím proděkana Fakulty právnické ZČU o povolení studia v upravené formě prezenčního studia ze dne 29. 10. 2003; - kopií útržku složenky o zaplacení správního poplatku za promoci ze dne 9. 6. 2009; - notářským zápisem ze dne 9. 3. 2009 o ověření vizualizace studijního plánu za 5. ročník magisterského studia z internetu; - internetovou vizualizací studijních plánů z předmětů: obchodní právo, občanské právo hmotné, trestní právo, správní právo a občanské právo procesní; - kopií emailové zprávy ze dne 3. 11. 2013 od prof. Ing. M. Rybáře, DrSc.; - posudkem vedoucího diplomové práce JUDr. Tomáše Rybáře, Ph.D.; - pozvánkou na obhajobu diplomové práce na den 4. 5. 2009; - rozhodnutím o vyměření poplatku za studium ve výši 17 646 Kč ze dne 5. 11. 2009; - rozhodnutím ve věci vyměření poplatku za studium ve výši 17 646 Kč ze dne 28. 4. 2010; - dopisem žalobce ze dne 4. 1. 2011 proděkance pro studijní záležitosti; - dopisem proděkanky pro studijní záležitosti ze dne 14. 2. 2011; - dopisem proděkanky pro studijní záležitosti ze dne 7. 7. 2011; - Pokynem prorektora č. 6P/2008; - úplným zněním Studijního a zkušebního řádu ZČU v Plzni ze dne 11. 7. 2008; - opisem výkazu o řádném studiu na vysoké škole žalobce; - přehledem údajů o studentovi ze dne 15. 12. 2009 a ze dne 14. 2. 2011; - emailovou zprávou JUDr. Petry Jánošíkové, Ph.D. ze dne 26. 8. 2013; - úředním záznamem z nahlédnutí do studentského spisu ze dne 2. 12. 2013; - emailovým dopisem – prošetření záznamů o studiu studenta K., studijní číslo… ze dne 18. 6. 2014, včetně počítačových souborů; - výpověďmi konkrétních pracovníků žalované (P.Č. , P.J. a J.R.); včetně žádostí žalobce, aby žalovaná při jednání předložila k důkazu zkouškové katalogy žalobce, dekrety udělené zkoušejícím trestní právo, správní právo a občanské právo procesní dne 19. 5. 2009, jakož i originály chybějících zápisových listů na akademický rok 2008/2009 (zápisový list A) a na akademický rok 2009/2010 (zápisový list B) dle Pokynu prorektora č. 6 P/2008). Totéž pak platí i ve vztahu k důkazním prostředkům, jejichž provedení k důkazu žalobce navrhoval při ústním jednání soudu, a to výpisem z internetu ze dne 1. 6. 2009 (výsledek vyhledávání studenta podle zadaných parametrů), vyhodnocením vypracovaným žalobcem pro účely konaného ústního jednání na podkladě PC souborů uložených na CD nosiči, tiskovou zprávou (prohlášením děkana FP ZČU, profesora Růžičky) ze dne 22. 2. 2011 a otevřeným dopisem děkanovi ze dne 11. 3. 2011. Jedinou relevantní námitkou tak zůstala otázka namítané nicotnosti vydaných správních rozhodnutí o ukončení studia žalobce, kterou žalobce uplatnil při ústním jednání soudu. V této souvislosti žalobce uvedl, že o ukončení studia žalobce nerozhodl v souladu se zákonem o vysokých školách děkan, ale tzv. statutární proděkan, kdy tato funkce dle zákona o vysokých školách ani podle Statutu žalované neexistuje. Zastupujícího proděkana pak nebylo možno jmenovat, neboť právnická fakulta v září roku 2009 (pozn. krajského soudu: správně patrně v září 2010) děkana neměla. Žalobce se proto domníval, že z tohoto důvodu jsou vydaná rozhodnutí o ukončení studia žalobce nicotnými správními akty. K takto uplatněné námitce krajský soud uvádí, že k nicotnosti správního rozhodnutí je soud ve smyslu § 76 odst. 2 s. ř. s. povinen přihlížet z úřední povinnosti (ex offo), tj. bez ohledu na to, zda žalobce tuto námitku v podané žalobě uplatnil či nikoli. Teorie, jakož i ustálená judikatura správních soudů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 12/2003 - 48, publikovaný pod č. 319/2004 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 30. 9. 2003, ve věci sp. zn. 6 A 82/2000, publikovaný pod č. 67/2004 Sb. NSS), považuje za nicotný správní akt, který trpí vadami takové intenzity, že již vůbec nelze o správním aktu hovořit. Typicky jsou takovými vadami neexistence zákonného podkladu pro rozhodnutí, absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu (nikoli však pouhý nedostatek příslušnosti funkční), zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje (co není osobou v právním slova smyslu), nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí (např. uložení povinnosti podle již zrušeného předpisu). Nicotný akt nikoho nezavazuje a nikdo jej není povinen respektovat, neboť mu nesvědčí presumpce správnosti (srovnej Staša, J. in Hendrych, D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 5. vydání. C. H. Beck : Praha, 2003, str. 136 - 141). O žádný z uvedených případů se však v posuzované věci nejedná. Otázka, zda v daném případě byl proděkan oprávněn jednat ve věci ukončení studia žalobce za děkana a zda byl k tomu děkanem pověřen, je dle krajského soudu otázkou posuzování funkční příslušnosti, a tedy otázkou zákonnosti vydaného rozhodnutí, nikoli nicotnosti. Případné pochybení žalované, kterého by se v tomto ohledu dopustila, by proto bylo možno hodnotit „toliko“ jako nezákonnost vydaného rozhodnutí (k níž krajský soud v tomto řízení není oprávněn přihlížet – viz výše), nikoli však jako vadu takové intenzity, která by způsobovala jeho nicotnost. Přesto krajský soud na tomto místě nad rámec výše uvedeného uvádí, že i tato otázka již byla předmětem hodnocení ze strany krajského soudu, a to např. ve věci vedené pod sp. zn. 57 A 20/2011 (srovnej rozsudek ze dne 23. 5. 2012, č. j. 57 A 20/2011 - 85, dostupný na www.nssoud.cz). V tomto rozhodnutí krajský soud dospěl k závěru, že JUDr. Jiří Pospíšil ještě v době, kdy vykonával funkci děkana právnické fakulty, určil, že tehdejší proděkan, prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš bude proděkanem, který jej bude ve smyslu čl. 12 odst. 2 Statutu Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni (dále jen „Statut FP ZČU“) zastupovat v plném rozsahu. Takový úkon děkana měl dle citovaného rozhodnutí krajského soudu oporu zejména v § 28 odst. 5 zákona o vysokých školách, v čl. 29 odst. 2 Statutu Západočeské univerzity (dále jen „Statut ZČU“) a v čl. 12 odst. 2 Statutu FP ZČU, a byl tedy zcela v souladu se zákonem i vnitřními předpisy právnické fakulty i žalované. Proděkan prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš se pak na základě předmětného úkonu děkana stal osobou oprávněnou jednat ve věcech za funkčně příslušného děkana, včetně podepisování rozhodnutí o právech a povinnostech studentů, nevyjímaje rozhodnutí o ukončení studia (v důsledku změny Pokynu č. 14 D 2009/2010, kterým se stanoví základní oblasti činnosti proděkanů, pokynem č. 46 D 2009/2010, který nabyl účinnosti dnem 1. 8. 2010). Zdejší soud pak v uvedené věci dále vyslovil, že pokud prvostupňové rozhodnutí bylo (shodně jako v nyní projednávaném případě) vydáno dne 23. 9. 2010, tedy poté, co děkan právnické fakulty rezignoval na svou funkci (dne 8. 8. 2010) a nový děkan ještě nebyl zvolen (volba proběhla v říjnu 2010), neměla tato rezignace žádné právní důsledky na v minulosti udělené pověření jmenovaného proděkana k zastupování děkana. Ani tato námitka žalobce proto nebyla shledána důvodnou. V. Závěr a náklady řízení Krajský soud tak na základě všech výše uvedených skutečností neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů účastníků řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého žalobce, který neměl ve věci úspěch, nemá vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení před soudem a žalované žádné náklady řízení nad rámec její úřední činnosti nevznikly. Žalovaná nadto při ústním jednání soudu uvedla, že v případě úspěchu ve věci nebude náhradu nákladů řízení požadovat. Krajský soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení