57 Ad 2/2025– 41

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové, a soudců JUDr. Michala Hájka, PhD., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: V.A. bytem zastoupena obecným zmocněncem, J. G. bytem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 6. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 29. 7. 2025 žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti podání ze dne 26. 3. 2025 a určení platnosti podání ze dne 10. 4. 2025. Žalobkyně byla usnesením ze dne 6. srpna 2025, č. j. 57 Ad 2/2025–26, vyzvána k opravě a odstranění vad podání (žaloby). Dne 14. 8. 2025 žalobkyně opravila vady žaloby tak, že se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 2. 6. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Územní správy sociálního zabezpečení pro Jihočeský kraj, Plzeňský kraj a Karlovarský kraj, Okresní správy sociálního zabezpečení Český Krumlov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 16. 4. 2025, č. j. 44012/020541/25/130/TR (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl potvrzen výkaz nedoplatků ze dne 9. 4. 2025, č. j. 44012/130/8013/09.04.2025/60/2025/TR/333.

2. Žalobkyně v žalobě předně uvádí, že dne 26. 3. 2025 bylo z její datové schránky odesláno podání „Přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2024“ (dále jen „přehled“). Toto podání nebylo učiněno svobodně, vědomě ani osobně žalobkyní, nýbrž omylem bylo odesláno synem žalobkyně, J. G., který jednal v dobré víře, že odesílá dokument řádně připravený žalobkyninou účetní. K danému úkonu nebyl J. G. oprávněn, což dokládají čestná prohlášení žalobkyně a jejího syna J.G. ze dne 21. 7. 2025, resp. 23. 7. 2025. Žalobkyně uvádí, že dokument neviděla, nepřipravila, neschválila ani nepodepsala, čímž absentuje svobodný a vědomý projev vůle. Následně dne 10. 4. 2025 podala žalobkyně řádný a opravený přehled, který odpovídá skutečnému stavu a byl učiněn svobodně, vědomě a osobně žalobkyní. Správní orgány však odmítají tento nový přehled uznat a ponechaly v platnosti nesprávné podání ze dne 26. 3. 2025, na jehož základě byla žalobkyně nucená uhradit vyměřený nedoplatek na pojistném ve výši 16 949 Kč. Žalobkyně daný nedoplatek uhradila dne 30. 4. 2025 a po právní moci rozsudku uplatní vůči žalované žádost o vrácení částky jako přeplatku na pojistném.

3. Žalobkyně v první řadě namítá neplatnost podání ze dne 26. 3. 2025 ve smyslu § 551 a § 584 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), neboť nebylo učiněno svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, ale v omylu. Žalobkyně odkazuje rovněž na § 37 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“), podle něhož je právní úkon účastníka účinný pouze tehdy, byl–li učiněn srozumitelně a vážně a vyjadřoval–li jeho skutečnou vůli. Jelikož podání ze dne 26. 3. 2025 bylo učiněno bez vědomí a souhlasu žalobkyně, nemůže se jednat o platné právní jednání. Naopak podání ze dne 10. 4. 2025 bylo učiněno žalobkyní osobně, svobodně a vědomě, proto splňuje všechny zákonné náležitosti platného právního úkonu.

4. Žalobkyně dále namítá, že podání učiněné prostřednictvím datové schránky má podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), stejnou právní váhu jako písemný úkon učiněný a podepsaný oprávněnou osobou. To podle žalobkyně znamená, že dané ustanovení zákona o elektronických úkonech zajišťuje pouze technickou rovnocennost formy daného úkonu, nikoliv automatickou existenci svobodné vůle účastníka. Žalobkyně má za to, že autenticita doručení do datové schránky nemůže být nadřazena základnímu právu na svobodný a vědomý projev vůle a právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Jelikož bylo dle žalobkyně prokázáno, že k podání došlo omylem třetí osobou, nelze takové podání považovat za právně účinné.

5. Žalobkyně rovněž namítá, že žalovaná porušila povinnost zakotvenou v § 3 a § 50 s. ř., tj. zásadu materiální pravdy, neboť neprovedla potřebné dokazování k objasnění skutečného stavu věci, když nepřihlédla k doloženým čestným prohlášením a opravě přehledu.

6. Žalovaná se bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 a násl. OZ, neboť neexistuje právní důvod k obdržení částky ve výši 16 949 Kč, jelikož napadené rozhodnutí vychází z neplatného podání.

7. Na základě výše uvedených důvodů žalobkyně žádá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalované

8. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a k námitkám uvádí, že dne 26. 3. 2025 byl správnímu orgánu prvního stupně doručen přehled za rok 2024 dle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon o pojistném“). Přehled za rok 2024 byl zaslán z datové schránky podnikající fyzické osoby, osoby samostatně výdělečně činné V. A., ID: X. Žalovaná má proto za to, že správní orgán prvního stupně zcela v souladu se zákonem vyhodnotil, že přehled za rok 2024 byl podán žalobkyní coby oprávněnou osobou.

9. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně sice v roce 2024 nedosáhla z výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti zákonem stanoveného příjmu pro povinnou účast na důchodovém pojištění OSVČ, avšak sama se k účasti na důchodovém pojištění OSVČ v roce 2024 přihlásila, když zaškrtla přihlášku na podaném přehledu. Žalobkyně tak učinila v souladu s ustanovením § 10 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a to ke dni podání přehledu. Podání přehledu žalobkyně učinila ze své datové schránky, čímž stvrdila správnost údajů uvedených na přehledu, a tedy i potvrdila správnímu orgánu prvního stupně svou vůli přihlásit se k účasti na důchodovém pojištění OSVČ. Je tomu tak i proto, že podání v podobě datové zprávy z datové schránky je řádně podepsáno a učiněno osobou oprávněnou k přístupu do datové schránky, případně osobou k přístupu do datové schránky pověřenou. Žalovaná proto nesouhlasí s námitkou žalobkyně, že předmětné podání ze dne 26. 3. 2025 bylo podáno bez jejího vědomí, a proto je neplatné.

10. Žalovaná ve vyjádření odkazuje na ustanovení § 2 odst. 1 písm. b), §8 odst. 2, odst. 6 písm. a) a odst. 9 písm. a) zákona o elektronických úkonech, ze kterých vyplývá, co to je datová schránka, kdo k ní má přístup a jakým způsobem lze datovou schránku používat. Na základě těchto skutečností žalovaná konstatuje, že datová schránka představuje autentizační prostředek. Z toho žalovaná dovozuje, že pokud byl přehled za rok 2024 podán z datové schránky žalobkyně, nelze z její strany toto podání zpochybňovat a tvrdit, že není projevem její vůle. Navíc žalovaná zdůrazňuje, že v pokynech pro vyplnění přehledu a na ePortálu ČSSZ je osoba vyplňující přehled upozorněna, že přihlášku k účasti na důchodovém pojištění OSVČ nelze po podání přehledu vzít zpět, a to ani podáním opravného přehledu, neboť zrušení podané přihlášky k důchodovému pojištění současná právní úprava nepřipouští.

11. Žalovaná dále uvedla, že pro správní orgán není rozhodné, kdo přehled vyplnil, zda tak provedla přímo žalobkyně nebo k tomu pověřila jinou osobu, ale kdo akt podání vůči správnímu orgánu učiní. Zde to dle datové schránky byla osoba žalobkyně. Pokud se proces podání uskutečnil tak, jak ho popisuje žalobkyně, pak je to právě žalobkyně, kdo dobrovolně předal přihlašovací údaje pověřené osobě. Žalobkyně tak učinila s vědomím možnosti pověřené osoby datovou schránku jménem žalobkyně používat. S tím se pojí i skutečnost, že žalobkyně si musela být vědoma i možných z toho plynoucích následků, tedy že pověřená osoba bude oprávněna jménem žalobkyně činit podání vůči správním orgánům, která následně budou mít dopad přímo na osobu žalobkyně. Pokud žalobkyni vznikla škoda, odpovědnost a náhradu za ni musí žalobkyně vymáhat po osobě pověřené, nikoliv namítat neplatnost jednání touto osobou učiněnou.

12. Žalovaná rovněž nesouhlasí s námitkou neplatnosti právního jednání dle občanského zákoníku, neboť žalobkyní uvedená norma dopadá na soukromoprávní vztahy, nikoliv na vztahy veřejnoprávní, a proto ji nelze na danou situaci aplikovat.

13. K námitce žalobkyně ohledně porušení zásady materiální pravdy žalovaná uvádí, že k žádnému porušení nedošlo. Správní orgán při zkoumání obsahu podání a jeho souladu s vůlí účastníka řízení dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobkyně na přehledu zcela jednoznačně projevila svou vůli zaškrtnutím přihlášky k účasti na důchodovém pojištění OSVČ. Správnost údajů uvedených na přehledu, tedy včetně povinnosti uhradit pojistné ve výši 16 949 Kč, bylo žalobkyní stvrzeno podpisem, který v tomto případě nahradil podání přehledu z její datové schránky, ID: X Žalovaná dále uvedla, že důvěra správních orgánů v autenticitu podání učiněných prostřednictvím datových schránek nepředstavuje porušení zásady materiální pravdy. Zpochybnění takových podání by bylo nereálné, zejména s ohledem na počet subjektů využívajících tento systém. Elektronické podání učiněné prostřednictvím datové schránky je považováno za řádně identifikované, a to i bez zaručeného elektronického podpisu, pokud bylo učiněno oprávněnou osobou nebo osobou jí pověřenou. V případě, že by došlo ke zneužití přístupu do datové schránky, měla žalobkyně povinnost neprodleně informovat Digitální a informační agenturu a orgány činné v trestním řízení. Tvrzení o zneužití musí být nejen vzneseno, ale také prokázáno, přičemž důkazní břemeno by v tomto případě nesla žalobkyně. Žádné důkazy, které by prokazovaly zneužití její datové schránky, však žalobkyně nepředložila.

14. K námitce nesprávného právního posouzení podání dle ustanovení § 37 s. ř. žalovaná uvedla, že podání bylo učiněno v souladu s § 37 odst. 2 s. ř., když z něj bylo patrné, kdo podání činí, které věci se týká a co navrhuje. Podání tak obsahovalo všechny náležitosti, bylo zasláno z datové schránky žalobkyně a netrpělo žádnými vadami. Nebyl tak důvod dané podání nepřijmout. Jelikož se jednalo o řádné podání, nebylo možné přijmout podání ze dne 10. 4. 2025, které bylo opětovně označeno jako „řádné“, přičemž jediným rozdílem byla absence přihlášky k účasti na důchodovém pojištění, čímž se žalobkyně pokoušela vyhnout povinnosti uhradit pojistné.

15. Žalovaná rovněž rozporuje námitku bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. OZ, neboť pojistné bylo vymáháno na základě vzniku povinnosti ho hradit. Tato povinnost vznikla tím, že žalobkyně využila možnosti dané ustanovením § 48a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a přihlásila se k účasti na důchodovém pojištění. Jelikož žalobkyně neuhradila pojistné včas, tedy ve lhůtě splatnosti dané v souladu s ustanovením § 14b odst. 2 zákona o pojistném, byl jí tento dluh předepsán výkazem nedoplatků ze dne 9. 4. 2025, č. j. 44012/130/8013/09.04.2025/60/2025/TR/333. Výše dluhu jí byla vyměřena zcela v souladu se zákonem na podkladě žalobkyniny přihlášky k důchodovému pojištění.

16. S ohledem na vše výše uvedené považuje žalovaná žalobu za nedůvodnou, a proto navrhuje zamítnutí žaloby.

III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 s. ř. s.).

18. Žaloba není důvodná.

19. Sporné je, zda úkon učiněný skrze datovou schránku je úkonem platným, provedla–li ho dle žalobkyně v dobré víře osoba mající přihlašovací údaje do datové schránky bez vědomí vlastníka dané datové schránky, který o provedení daného úkonu nevěděl, tedy ho ani neinicioval.

20. Datová schránka je v § 2 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických úkonech definována jako elektronické úložiště, které je určeno k provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci.

21. Dle § 8 odst. 2 zákona o elektronických úkonech k přístupu do datové schránky podnikající fyzické osoby je oprávněna podnikající fyzická osoba, pro niž byla datová schránka zřízena. Následně se v odst. 6 písm. a) téhož ustanovení uvádí, že k přístupu do datové schránky je dále oprávněna pověřená osoba, kterou je u datové schránky fyzické osoby a datové schránky podnikající fyzické osoby fyzická osoba pověřená osobou, pro niž byla datová schránka zřízena, a to v rozsahu jí stanoveném. Podmínkou však je, že osoby oprávněné k přístupu do datové schránky jsou povinny využívat datovou schránku způsobem, který neohrožuje bezpečnost informačního systému datových schránek [odst. 9 písm. a)], a dále jsou povinny uvědomit neprodleně Agenturu o tom, že hrozí nebezpečí zneužití datové schránky; pověřená osoba uvědomí rovněž toho, kdo ji určil pověřenou osobou [odst. 9 písm. b)].

22. Ustanovení § 9 zákona o elektronických úkonech pojednává o přístupových údajích, přičemž osoba oprávněná k přístupu do datové schránky se do ní přihlašuje prostřednictvím přístupových údajů (odst. 1) a je povinna zacházet s přístupovými údaji tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití (odst. 2). Následně § 10 zákona o elektronických úkonech ustanovuje, že Digitální a informační agentura zašle výlučně do vlastních rukou adresáta přístupové údaje k datové schránce osobě uvedené v § 8 odst. 1 až 4, bezodkladně po zřízení datové schránky (odst. 1 věta 1.).

23. Podle § 18 zákona o elektronických úkonech fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má–li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje–li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky (odst. 1). Úkon učiněný osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob (odst. 2).

24. Unikátnost datové schránky a možnost její identifikace upravuje § 21 zákona o elektronických úkonech tak, že k identifikaci datové schránky slouží identifikátor. Identifikátor není zaměnitelný s žádným jiným identifikátorem využívaným orgány veřejné moci. Způsob tvorby identifikátoru stanoví Agentura vyhláškou.

25. Přihlášení se k účasti na důchodovém pojištění OSVČ upravuje § 10 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, tak, že osoba samostatně výdělečně činná, která vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a nesplňuje podmínky účasti na pojištění podle odstavců 2 a 3, je v kalendářním roce účastna pojištění, jestliže se přihlásila k účasti na pojištění za tento rok; lhůty pro podání přihlášky k účasti na pojištění stanoví zvláštní zákony. Ustanovení věty první platí obdobně i pro část kalendářního roku, v němž účast na pojištění vznikla nebo zanikla podle odstavce 5 nebo 6 anebo v němž vedlejší samostatná výdělečná činnost nebyla vykonávána po celý rok.

26. Kdy je možné se k důchodovému pojištění OSVČ přihlásit upravuje ustanovení § 48a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, tak, že osoba samostatně výdělečně činná se může přihlásit u příslušné územní správy sociálního zabezpečení k účasti na důchodovém pojištění v kalendářním roce, a to kdykoliv v jeho průběhu, a v následujícím kalendářním roce za předchozí kalendářní rok nejpozději v den, ve kterém podává podle zvláštního zákona přehled o příjmech a výdajích za kalendářní rok, za který se k této účasti přihlašuje.

27. Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že elektronické úložiště určené k provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci, datová schránka, je zabezpečena přihlašovacími údaji, které byly Digitální a informační agenturou sděleny jen a pouze osobě, která je vlastníkem dané datové schránky. Tato osoba je oprávněna umožnit jiné osobě, tzv. pověřené osobě, přístup do datové schránky. Pověřená osoba má vlastní přihlašovací údaje vygenerované Digitální a informační agenturou, které zná opět jen ona sama, a nesmí oprávnění k přístupu do datové schránky nijak zneužít. Každá datová schránka je opatřena unikátním identifikátorem, a proto datová schránka formálně nahrazuje podpis osoby, které daná datová schránka patří. U podání učiněném vůči správnímu orgánu prostřednictvím datové schránky tak nelze zaměnit osobu, která podání učinila s nikým jiným, leda by došlo ke zneužití dané datové schránky. Takové jednání je však nutné neprodleně nahlásit Digitální a informační agentuře a rovněž orgánům činným v trestním řízení.

28. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 As 22/2018–30, dovodil, že „pokud má někdo zřízenou datovou schránku, nese příslušnou odpovědnost za to, jaké podání je z takové datové schránky vůči orgánu veřejné moci učiněno. Proto správní orgány musely vést řízení o takovém podání“.

29. Nejvyšší správní soud tak jednoznačně určil, že podání nemusí být podepsáno danou osobou, v tomto případě žalobkyní, neboť dochází k fikci podpisu prostřednictvím datové schránky. Jediným případem, kdy by tomu tak nebylo, je podání učiněné z cizí datové schránky. V takovém případě je dle NSS nutný elektronický podpis. Nejvyšší správní soud konkrétně ve výše citovaném rozsudku ze dne 30. 1. 2019 konstatoval, že „zákonná fikce podpisu, který musí obsahovat každé podání ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 správního řádu, platí pouze pro podání činěné majitelem datové schránky, nikoliv však pro případ, je–li prostřednictvím datové schránky zasláno podání osoby odlišné od majitele datové schránky (v takovém případě by podpis majitele datové schránky postrádal jakýkoliv smysl), (…) Nastane–li druhý zmíněný případ, musí být takové podání elektronicky podepsáno, resp. musí přistoupit další okolnosti k doložení toho, že takové podání je učiněno jménem subjektu odlišného od majitele datové schránky, aby mělo příslušné právní účinky ve prospěch této třetí osoby. Jak totiž obecně plyne z ustanovení § 37 odst. 2 správního řádu, každé podání musí být podepsáno, a to bez ohledu na to, zda se jedná o podání učiněné v listinné nebo v elektronické podobě. Podpis není vyžadován pouze za situace, kdy se jedná o podání činěné majitelem datové schránky, neboť v takovém případě platí fikce podpisu jménem majitele datové schránky dle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech.“ 30. Pokud tedy bylo v daném případě podání přehledu, v němž je jednoznačně označená žalobkyně jako osoba, která přehled podává, doručeno správnímu orgánu prostřednictvím datové schránky patřící žalobkyni, nastává fikce podpisu a dané podání se tak považuje za žalobkyní podepsané. Rovněž je zde domněnka, že žalobkyně činí podání vědomě a svobodně a odpovídá za jeho správnost. Tuto domněnku lze vyvrátit pouze tak, že žalobkyně prokáže zneužití její datové schránky.

31. Žalobkyně naopak tvrdí, že podání učinil její syn v dobré víře, že jedná v její prospěch. To dokládá svým čestným prohlášením ze dne 21. 7. 2025 a čestným prohlášením svého syna, J. G., ze dne 23. 7. 2025, v nichž je jednání J. G. označeno za žalobkyní neautorizovaný úkon provedený bez jejího vědomí. Z toho vyplývá, že dne 26. 3. 2025 měl J. G. přístupové údaje od datové schránky žalobkyně. Pokud by tyto údaje měl neoprávněně, došlo by ke zneužití datové schránky. To žalobkyně neuvádí. Jestliže je tedy dle § 9 odst. 2 zákona o elektronických úkonech povinností žalobkyně jakožto oprávněné osoby zacházet s přihlašovacími údaji tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití, a žalobkyně netvrdí, že ke zneužití došlo, je nutno uzavřít, že žalobkyně učinila přes datovou schránku podání dne 26. 3. 2025. Odeslání přehledu správnímu orgánu prvního stupně prostřednictvím datové schránky, do které se přihlásil jejími přihlašovacími údaji její syn, je tak nutno považovat za jednání učiněné přímo žalobkyní, kdy došlo k fikci podpisu. Ostatně i v doložených čestných prohlášeních je uvedeno, že J. G. daný úkon činil jménem žalobkyně v dobré víře, že tak koná v její prospěch. Soud se proto ztotožnil s žalovanou, že námitka neplatnosti podání jakožto neplatného právního jednání učiněného třetí osobou bez vědomí žalobkyně je neopodstatněná.

32. S tím souvisí i námitka neplatnosti právního jednání z důvodu nedostatku vůle ve smyslu občanského zákoníku. Jak bylo popsáno v předchozích odstavcích, tím, že bylo podání učiněno z žalobkyniny datové schránky, považuje se takové podání za podání učiněné přímo žalobkyní, žalobkyní potvrzené (nastává fikce podpisu) a žalobkyní chtěné. Lze souhlasit s žalobkyní, že samotný úkon odeslání podání skrze datovou schránku je pouze technickým úkonem, nicméně tento úkon provedla osoba, která znala žalobkyniny přihlašovací údaje do datové schránky. Žalobkyně tyto údaje k přihlášení do datové schránky synovi sama sdělila, a tedy si musela být vědoma i možných následků. Žalobkyně své přihlašovací údaje sdělila třetí osobě (synovi), přestože manuál (nápověda) k datovým schránkám (dostupný na webové stránce: https://info.mojedatovaschranka.cz/info/cs/96.html) takové jednání označuje za nesprávný postup – „Přejete–li si, aby za Vás (Oprávněnou osobu) obsluhoval datovou schránku někdo jiný, zásadně nedoporučujeme, abyste této osobě předávali své přístupové údaje. V systémových záznamech ISDS by pak všechny úkony, které taková osoba učiní, byly zaznamenány jako Vaše vlastní. Správným postupem je zřídit takové osobě její vlastní účet. Tuto fyzickou osobu označujeme jako Pověřenou osobu.“ Z tohoto důvodu nastává zákonná fikce podpisu, a tedy i fikce úmyslu a vůle žalobkyně daný úkon vůči správnímu orgánu učinit. S tím je rovněž spojená odpovědnost za úkony činěné z datové schránky jménem majitele této datové schránky a následky, které dané jednání vůči správnímu orgánu vyvolává, a to bez ohledu na to, zda zde byla skutečná vůle žalobkyně či nikoliv. Námitka neplatnosti právního jednání z důvodu nedostatku vůle je tak nedůvodná.

33. Jelikož žalobkyně netvrdila, ani neprokázala zneužití své datové schránky, je nutné na podání pohlížet jako na podání učiněné vážně, svobodně a projevující vůli žalobkyně. Navíc, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku NSS ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 As 22/2018–30, správní řád nestanoví, že podání, které není přímo (elektronicky) podepsané, je vadné. Je–li takové podání zasláno správnímu orgánu prostřednictvím datové schránky a shoduje se jméno osoby, která podání činí, se jménem osoby, které patří datová schránka, je přímý (elektronický) podpis nahrazen fikcí podpisu. Námitka neplatnosti jednání z důvodu nepodepsání podaného přehledu žalobkyní je tak nedůvodná.

34. Z totožných důvodů je nutné podání přehledu ze dne 26. 3. 2025 považovat nejen za podání učiněné žalobkyní, ale rovněž za podání učiněné v souladu s ustanovením § 37 odst. 2 s. ř. Jak správně uvedla žalovaná v napadeném rozhodnutí na str. 3, podání obsahovalo všechny náležitosti, tj. bylo z něj zřejmé, kdo podání činí, které věci se týká a co navrhuje. Dále bylo zasláno z datové schránky žalobkyně a netrpělo žádnými vadami. Nebyla tak zjištěna žádná skutečnost, která by správnímu orgánu prvního stupně bránila takové podání přijmout a zpracovat. Krajský soud proto konstatuje, že i tato námitka je nedůvodná.

35. Soud poznamenává, že žalovaný považoval nesprávně syna žalobkyně za osobu pověřenou. Toto označení neodpovídá právnímu stavu, neboť osoba pověřená podle zákona o elektronických úkonech má k datové schránce oprávněné osoby vlastní přístupové údaje. To však není případ právě projednávané věci, neboť J. G. neměl osobní přístupové údaje k datové schránce žalobkyně. Toto nesprávné označení nemá vliv na výsledek rozhodnutí. Manuál k datovým schránkám jasně uvádí, že všechny úkony provedené z datové schránky osobou, která se přihlásila přihlašovacími údaji oprávněné osoby, jsou v systému zaznamenány jako úkony provedené přímo osobou oprávněnou, zde žalobkyní, bez ohledu na to, zda je reálně činí žalobkyně či třetí osoba, které žalobkyně svěřila své přihlašovací údaje. Na celé věci by nic nezměnila skutečnost, že by daný úkon provedla osoba pověřená podle zákona o elektronických úkonech. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 As 22/2018–30, citovaného v odst. 28 tohoto odůvodnění vyplývá, že osoba oprávněná odpovídá za úkony učiněné prostřednictvím její datové schránky osobou pověřenou. To rovněž vyplývá i z § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech, který ustanovuje, že úkon provedený prostřednictvím datové schránky osobou pověřenou má stejné účinky jako úkon učiněný osobou oprávněnou (majitelem datové schránky) písemně a podepsaný.

36. K námitce žalobkyně ohledně porušení zásady materiální pravdy, tj. ustanovení § 3 a § 50 správního řádu, když žalovaná nepřihlédla k předloženým čestným prohlášením a opravenému podání přehledu ze dne 10. 4. 2025, krajský soud uvádí, že žalovaná se porušení těchto zásad nedopustila. V první řadě je nutné poznamenat, že z podaného přehledu bylo zcela zřejmé, že žalobkyně se dobrovolně hlásí k důchodovému pojištění. To zcela jasně vyplývalo ze „zaškrtnuté“ přihlášky k účasti na důchodovém pojištění OSVČ na období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 v části E podaného přehledu. Podání bylo učiněno z datové schránky osoby shodné s osobou, jenž podání vůči správnímu orgánu činí, a proto nebylo pochyb, čeho se žalobkyně domáhá. Žalobkyně byla o skutečnosti, že přihlášku k důchodovému pojištění OSVČ nelze vzít zpět, rovněž poučena, a to jak v pokynech k vyplnění přehledu, tak přímo na ePortálu ČSSZ. Skutečnost, že podaný přehled vyplňovala účetní žalobkyně, nikoliv žalobkyně osobně, je irelevantní. Podstatnou skutečností je, že podáním přehledu se žalobkyně přihlásila k důchodovému pojištění. To nemůže změnit ani nově podaný přehled ze dne 10. 4. 2025, který byl nesprávně označen jako řádný, jestliže přehled byl správnímu orgánu podán již dne 26. 3. 2025. Správní orgán tak nepochybil, když k podání ze dne 10. 4. 2025 při svém rozhodování nepřihlédl. Námitka žalobkyně ohledně porušení zásady materiální pravdy je tak nedůvodná.

37. Poslední námitkou žalobkyně je bezdůvodné obohacení. Jelikož bylo na základě výše popsaných skutečností prokázáno, že žalobkyně se podáním přehledu dne 26. 3. 2025 k důchodovému pojištění sama dobrovolně přihlásila, a neuhradila pojistné v zákonem předepsané lhůtě 8 dnů dle § 14b odst. 2 zákona o pojistném, byl jí tento dluh předepsán výkazem nedoplatků ze dne 9. 4. 2025, č. j. 44012/130/8013/09.04.2025/60/2025/TR/333. Žalovaná se bezdůvodného obohacení nedopustila, neboť po žalobkyni požadovala uhrazení pouze dlužného pojistného, přičemž dluh na pojistném vznikl jednáním žalobkyně, resp. jí pověřenou osobou. Krajský soud tak souhlasí s žalovanou, že případnou škodu může žalobkyně uplatnit u pověřené osoby. Krajský soud proto i námitku bezdůvodného obohacení považuje za nedůvodnou.

IV. Závěr a náklady řízení

38. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žádná z žalobních námitek nebyla důvodná. Proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jejím případě rozhodl tak, že se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby II. Vyjádření žalované III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem IV. Závěr a náklady řízení