57 Af 1/2018 - 43

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Terezy Kučerové v právní věci žalobce: DOMI JH s.r.o. sídlem Křížovnická 86/6, Staré Město, Praha 1 zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem sídlem Domažlická1256/1, Praha proti žalovanému: Ministerstvo financí ČR sídlem Letenská 15, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2017, č. j. MF-34341/2014/1204-10, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti platebnímu výměru č. 1/2014 ze dne 13. 1. 2014 na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 3 379 523 Kč tak, že částka 3 379 523 Kč uložená na porušení rozpočtové kázně byla snížena na částku 2 568 437 Kč.

2. Žalobce v žalobě uvádí, že namítal nezákonnost platebního výměru č. 1/2014 Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad pod č. j. RRRSJ 1150/2014, přičemž z výroku vyplývá, že žalovaný platební výměr ku prospěchu žalobce částečně změnil, nicméně z výroku rozhodnutí není znatelné, jakým způsobem rozhodl o platebním výměru v jeho zbytku. Až z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že byl citovaný výměr ve zbytku potvrzen a odvolání žalobce bylo zamítnuto. Proto je napadené rozhodnutí nezákonné.

3. Podle žalobce se žalovaný v rozhodnutí chybně vypořádal s argumenty žalobce vznesenými v odvolání. Má za to, že v daném případě není namístě aplikovat princip proporcionality, ale princip racionality a posoudit prvostupňové rozhodnutí jako celek ve vztahu ke všem odvolacím námitkám. Podle žalobce nebyly vypořádány všechny odvolací důvody.

4. Žalovaný přisvědčil žalobci, že platební výměr nesplňuje formální náležitosti rozhodnutí podle § 102 odst. 1 písm. g) daňového řádu, neboť podpis osoby, která rozhodnutí podepsala, neodpovídá jménu osoby, která platební výměr údajně vydala. Žalovaný tuto vadu zhojil dodatečným založením zmocnění do spisu, což žalobce považuje za nesprávné. Uvedené pochybení má za následek nezákonnosti daného řízení a vydání nezákonného platebního výměru. Podle žalobce měl žalovaný proto platební výměr v celém rozsahu zrušit a nikoliv se pokoušet zhojit vadu uvedenou shora.

5. Žalovaný přisvědčil žalobci, že v napadeném rozhodnutí není určeno o jaké konkrétní porušení zákona o rozpočtových pravidlech územní rozpočtů se jednalo, tedy, že nebylo stanoveno konkrétně písmeno § 22 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb., které bylo jednáním žalobce porušeno. V daném případě žalovaný se pokusil tuto vadu zhojit, ovšem dle žalobce toto možné není, neboť nelze suplovat nekvalitní práci prvostupňového správního orgánu. Bylo proto povinností žalovaného platební výměr zrušit.

6. Žalobce v odvolání namítal, že jeho porušení nebylo závažné a zpochybnil tak, že k porušení z jeho strany vůbec došlo. Žalovaný však tuto odvolací námitku přešel bez povšimnutí. Prvostupňový správní orgán uložení sankce odůvodnil porušením ustanovení kapitoly 3.11 Příručky pro příjemce ROP NUTS II Jihozápad, která stanovuje tzv. pravidla udržitelnosti projektu. Žalobci bylo vytýkáno, že v rozporu s projektem nezajistil patřičný počet nově vytvořených pracovních míst. Z dokladů však vyplývá, že žalobce uzavřel se společností DOMY JH se sídlem Černá Pošumaví smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zajištění služeb recepční, služeb úklidových, údržbářských a kuchařských prací v Penzionu Prelát. Ze smlouvy je zřejmé, že práce byly prováděny přímo v prostorách penzionu. Žalobce má za to, že takový způsob tvorby pracovních míst příručka nevylučuje a úřad se s touto okolností relevantně nevypořádal. Žalovaný nesprávně uzavřel, že žalobce nemohl tyto zaměstnance vykázat při tvorbě nových pracovních míst a že pochybil tím, že nevytvořil odpovídající počet pracovních míst do 1 roku od data ukončení projektu, tj. do 28. 6. 2011. Žalobce má za to, že způsob tvorby pracovních míst způsobem, který aplikoval, citovaná příručka nevylučuje. Právním zaměstnavatelem byla firma DOMY JH s.r.o. a ekonomickým zaměstnavatelem se stala při zahájení činnosti Penzionu Prelát společnost DOMI JH s.r.o., a to v souladu s § 43a zákoníku práce.

7. Žalovaný v rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce jednal v rozporu s článkem III odst. 2 Dodatku č. 1 ke Smlouvě tím, že zajistil certifikaci ubytovacího zařízení až dva a půl roku po ukončení projektu. Tímto jednáním tak porušil ustanovení článku XII odst. 1 Smlouvy. S tímto závěrem, však žalobce nesouhlasí. Tento indikátor byl dle Dodatku č. 1 ke Smlouvě o podmínkách o poskytnutí dotace povinen žalobce splnit do 1 roku od ukončení projektu. Projekt byl ukončen ke dni 28. 6. 2011 a žalobce v tomto měsíci podal žádost o udělení potřebné certifikace, přičemž certifikace mu byla udělena dne 4. 12. 2013. Žalobce má za to, že je podstatné, že žádost o udělení potřebné certifikace podal v dané lhůtě a nelze klást k tíži žalobce, že obdržel certifikaci ubytovacího zařízení později.

8. Žalovaný nesprávně dospěl k závěru, že žalobcem došlo k porušení rozpočtové kázně, kdy v souvislosti s tím vytvořil čtyři monitorovací indikátory a ke každému ze čtyř monitorovaných indikátorů vztáhl finanční částku odpovídající poskytnuté dotace. Žalobce rozpočtovou kázeň neporušil, a proto zvolený postup není namístě.

9. Žalovaný dospěl k dospěl k závěru, že žalobce tím, že neodevzdal Monitorovací zprávu ZUP v řádném termínu, porušil ustanovení článku III odst. 1 Smlouvy, článku III odst. 1 a 2 Dodatku ke smlouvě a článek 4.4 Příručky. Žalovaný pak uložil odvod za pozdní předložení monitorovací zprávy ve výši 1 % z celkové výše všech poskytnutých finančních prostředků, tzn. 33 795 Kč. Žalobce však má za to, že tento postup je nezákonný, neboť nemá oporu v právním řádu. Proto se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

10. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby.

11. Žalovaný má za to, že v souladu se zákonem změnil platební výměr částečně ku prospěchu žalobce, když v souvislosti s tím bylo jím odkázáno na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009 č. j. 4 Ads 86/2008 – 198, dle něhož řízení před správním orgánem a odvolací řízení se pojímají dohromady ve svém komplexu a pojímají se komplexně i rozhodnutí povstalá v řízeních, proto bylo možno upravit nesrovnalosti a případné nepřesnosti prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný proto pochybení správního orgánu napravil, a proto se k platebnímu výměru v napadeném rozhodnutí dále nevyjadřoval.

12. Žalobce konstatuje, že žalovaný chybně v napadeném rozhodnutí vyhodnotil argumenty žalobce a nevypořádal se se všemi odvolacími důvody, ovšem žalobce tyto argumenty nekonkretizuje, a to ani na jediném příkladu, neuvádí o jaké chybné posouzení či nevyřízené odvolací důvody se jednalo. Tato jeho námitka pak zůstává ve zcela obecné rovině a není podpořena žádným argumentem. Dále je žalovaným odkázáno na § 116 odst. 1 daňového řádu, dle něhož odvolací orgán může rozhodnutí změnit nebo zrušit a řízení zastavit nebo odvolání zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit. Proto v daném případě nemohla být ze strany žalovaného věc vrácena správci daně I. stupně, neboť nebyla naplněna ani jedna z podmínek uvedených v § 113 odst. 1 daňového řádu. Žalovaný změnil odvod z důvodu aplikace zásady proporcionality, přičemž skutečnosti zakládající uložení odvodu i nadále přetrvávaly. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by nereagoval na námitku žalobce týkající se závažnosti porušení rozpočtové kázně. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí zdůraznil, že porušení rozpočtové kázně bylo závažné, a to slovy: „monitorovací indikátory jsou základním hodnotícím kritériem splnění účelu dotace“. Pokud tedy žalobce nesplnil tři ze čtyř monitorovacích indikátorů, má žalovaný za prokázané, že porušení rozpočtové kázně ze strany žalobce bylo podstatné, a to i bez toho, aby bylo nutné tuto žalobcovu námitku o zpochybnění faktu, že k porušení rozpočtové kázně vůbec došlo, výslovně uvádět. Žalovaný má za to, že závěry o závažnosti o porušení rozpočtové kázně plně zdůvodnil v bodu IV a č. V. Žalovaný rovněž nesouhlasí s tvrzením žalobce, že neodůvodnil pochybení, kterého se žalobce měl dopustit při tvorbě pracovních míst, neboť v bodě č. IV výslovně konstatuje, že v oddíle 3.11 Příručky jsou určena pravidla pro zajištění udržitelnosti projektu, přičemž postup vykazování nových pracovních míst je stanoven ve zmíněné kapitole příručky následovně: „Příjemce uvede v první monitorovací zprávě přepočtený stav svých zaměstnanců k datu registrace žádosti o poskytnutí dotace za předcházející období šesti kalendářních měsíců. V dalších monitorovacích zprávách, pak uvádí příjemce nárůst pracovních míst ve své organizaci prostřednictvím aktualizovaného stavu zaměstnanců vždy šest měsíců před předložením“. Žalovaný poukázal na to, že společnost DOMI JH s.r.o. vznikla v roce 2001, přičemž společnost DOMY JH s.r.o. vznikla v roce 2006. Společnost DOMY JH s.r.o. má jen jednoho člena statutárního orgánu, a to P.M., který je zároveň jedním z pěti členů statutárního orgánu společnosti DOMI JH s.r.o.

13. Žalovaný setrval na tom, že se žalobce neřídil pravidly uvedenými v oddílu 3.11 Příručky, jestliže pracovníci jmenovaní v napadeném rozhodnutí byli zaměstnanci společnosti DOMY JH s.r.o. a k činnosti v Penzionu Prelát byli pouze dočasně účelově přiděleni. Datum ukončení fyzické realizace projektu bylo 28. 6. 2011, a proto bylo povinností žalobce uzavřít pracovní smlouvy s novými zaměstnanci nejpozději do data 28. 6. 2012. První pracovní smlouva mezi zaměstnancem a společností DOMI JH s.r.o. byla podepsána až dne 1. 1. 2013, z čehož plyne, že žalobce do 1 roku od data ukončení fyzické realizace projektu nevytvořil žádná nová pracovní místa, pouze využíval dočasně přidělené zaměstnance jiné společnosti.

14. Žalobce uvedl, že žádost o udělení certifikace podal ve stanovené lhůtě a nelze mu proto klást k tíži, že obdržel certifikaci až po marném uplynutí této lhůty, tedy až dne 4. 12. 2013. Správcem daně však bylo zjištěno, že žalobce požádal o certifikaci již v červnu roku 2011, ovšem z důvodu nesplnění sedmi povinných bodů pro udělení certifikátu, certifikaci na vlastní žádost zrušil dne 3. 9. 2012. O certifikaci opětovně požádal až dne 2. 7. 2013, tedy po uplynutí stanovené lhůty. Certifikaci byla žalobci udělena dne 4. 12. 2013, tedy 2,5 roku po ukončení projektu. Z toho plyne, že žalobce zamlčel skutečný popis jednotlivých kroků při certifikaci ubytovacího zařízení. Počet nově certifikovaných zařízení byl žalobce povinen naplnit do 1 roku od ukončení projektu, což neučinil.

15. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu bylo povinností správního orgánu při rozhodování zohlednit v případě porušení podmínek, za nichž byla dotace poskytnuta, závažnost jednotlivých porušení a odvod stanovit spolu s principem proporcionality. Ze smlouvy vyplývá, že poskytovatel dotace nestanovil žádné pořadí důležitosti jednotlivých monitorovacích indikátorů, proto žalovaný ke každému monitorovacímu indikátoru přisoudil stejnou váhu a v rámci správního uvážení stanovil odvod za porušení rozpočtové kázně v rozsahu, ve kterém nebyly jednotlivé indikátory naplněny a dospěl tak k závěru, že žalobce porušil rozpočtovou kázeň a na základě správní úvahy a v souladu se zásadou proporcionality stanovil částku odvodu v souvislosti s mírou nenaplnění monitorovacího indikátoru ve výši 2 534 641,68 Kč, kdy vycházel z toho, že žalobce naplnil pouze monitorovací indikátor ohledně počtu nově vybudovaných nebo zrekonstruovaných lůžek.

16. Žalovaný nesouhlasí se žalobcem v bodě X, že mu byl uložen odvod za pozdní předložení monitorovací zprávy ZUP ve výši 1 % z celkové výše poskytnutých prostředků, což nemá oporu v právním řádu, neboť dle žalovaného bylo správně vycházeno z metodického pokynu uvedeného v části 4. 4 Příručky. Datum pro ukončení projektu bylo v článku III odst. 2 Dodatku č. 1 ke Smlouvě stanoveno na 28. 6. 2011, přičemž žalobce předložil monitorovací zprávu až dne 20. 6. 2013, tedy 23 měsíců po termínu pro její předložení. Nejednalo se marginální opoždění o 2 nebo 3 dny, ale o opožděné předložení monitorovací zprávy skoro o 2 roky. Proto žalovaný musel vyhodnotit všechna rizika spojená s laxním přístupem žalobce k odevzdání monitorovací zprávy a postupoval opětovně v souladu s principem proporcionality.

17. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

18. Žalobce uzavřel s Regionální radou regionu soudržnosti Jihozápad dne 2. 2. 2011 smlouvu o poskytnutí dotace v rámci Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad na financování realizace projektu Penzion Prelát. Při splnění všech podmínek uvedených ve smlouvě bylo stanoveno poskytnutí dotace, a to do výše 40,88 % celkových způsobilých výdajů projektu, maximálně však do výše 5 000 048 Kč. S žalobcem byl sjednán podíl spolufinancování projektu do výše 59, 12 % z celkové hodnoty projektu s tím, že žalobce zajistí úhradu veškerých výdajů projektu, které nejsou kryty uvedenou dotací z vlastních zdrojů. Projekt měl být zahájen dne 1. 1. 2008 a skončení bylo stanoveno k datu 28. 4. 2011.

19. Dne 13. 5. 2011 uzavřel žalobce Dodatek č. 1 ke Smlouvě, kde byla částka dotace snížena na 4 824 800 Kč a částka soukromého spolufinancování byla zvýšena na 5 552 601 Kč a bylo stanoveno mezní datum pro ukončení projektu na 28. 6. 2011.

20. Dne 28. 12. 2011 byla žalobci na účet převedena dotace ve výši 3 379 522,24 Kč.

21. Žalobce měl dle pravidel povinnost doložit první monitorovací zprávu o zajištění udržitelnosti projektu do dne 28. 7. 2011. Z důvodu nečinnosti mu byla dne 13. 6. 2013 zaslána výzva k předložení monitorovací zprávy, včetně příloh. Na základě výzvy žalobce zprávu nepředložil až do dne 20. 6. 2013.

22. Kontrolou monitorovací zprávy byly zjištěny nedostatky a žalobce byl dne 25. 6. 2013 vyzván k jejímu doplnění. Dne 3. 10. 2013 byla žalobci odeslána opakovaná výzva k doložení požadavků stanovených ve výzvě k doplnění monitorovací zprávy, přičemž žalobce až dne 7. 10. 2013 odpověděl na výzvu, ovšem nedoložil naplnění indikátorů projektu.

23. Dne 4. 11. 2013 se konalo jednání, při kterém byl učiněn závěr, že u žalobce existují nesrovnalosti ohledně projektu, a proto byla zahájena vyhledávající činnost, v rámci které byly vyžadovány od žalobce příslušné doklady, které byly následně ověřovány. Prvostupňový správní orgán dospěl k závěru, že žalobce porušil rozpočtovou kázeň ve smyslu § 22 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb.

24. Správce daně proto vydal platební výměr č. 1/2014 na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 3 379 523 Kč, neboť žalobce porušil smlouvu, rovněž i pravidla uvedená v Příručce pro příjemce ROP Jihozápad. V projektu byly monitorovací ukazatelé (tzv. indikátory), a to počet nově vytvořených pracovních míst v rámci projektu na rozvoj cestovního ruchu – muži (plánovaná hodnota dva), ženy (plánovaná hodnota čtyři) a dále počet nově vybudovaných nebo zrekonstruovaných lůžek celkem (plánovaná hodnota padesát) a počet nově certifikovaných ubytovacích zařízení v cestovním ruchu (plánovaná hodnota jedna). Žalobce však nesplnil monitorovací ukazatele vyjma počtu nově vybudovaných lůžek, porušil tak smlouvu a zejména článek I odst. 4 Smlouvy a rovněž tak povinnost vyplývající z článku VI odst. 1 Smlouvy. Rovněž tak žalobce nenaplnil indikátor projektu, a to počet nově certifikovaných zařízení, proto bylo konstatováno porušení rozpočtové kázně dle § 22 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, a proto žalobce je povinen odvést neoprávněně použité prostředky zpět do rozpočtu. Proti tomuto platebnímu výměru se žalobce odvolal. Na základě odvolání žalobce změnil žalovaný platební výměr č. 1/2014 na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 3 379 523 Kč tak, že částku 3 379 523 Kč uloženou za porušení rozpočtové kázně snížil na 2 568 437 Kč.

25. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný potvrdil důvody odvodu zjištěné v prvostupňovém řízení, avšak z důvodu aplikace principu proporcionality výši odvodu snížil, stanovil odvod ve výši 2 568 436,90 Kč, kdy dospěl ke správní úvaze, že jednotlivé monitorovací indikátory se podílely na naplnění účelu dotace stejnou měrou, jelikož Příručka ani Smlouva nestanovily jinak. Ke každému ze čtyř monitorovacích indikátorů se tudíž vztahuje finanční částka odpovídající poskytnuté dotace, a proto na základě správní úvahy a v souladu se zásadou proporcionality stanovil částku odvodu v souvislosti s mírou nenaplnění monitorovacích indikátorů, a to 3 x 844 880 Kč, což představuje částku 2 534 641, 68 Kč, když tato částka byla ještě navýšena o částku 33 795,22 Kč, což představuje 1 % z celkové výše všech poskytnutých finančních prostředků, tedy částku 33 795,22 Kč, když o tuto částku byl odvod navýšen z důvodu, že žalobce neodevzdal monitorovací zprávu v řádném termínu, a tím tak porušil ustanovení článku III odst. 1 Smlouvy, článku III odst. 1 a 2 Dodatku ke Smlouvě a článek 4.4 Příručky, jestliže ze strany žalobce došlo k pozdnímu předložení monitorovací zprávy.

26. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

27. Žalobce namítá nesprávnost výroku napadeného rozhodnutí o změně platebního výměru ohledně výše odvodu, jestliže až z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že byl platební výměr ve zbytku potvrzen a odvolání žalobce bylo zamítnuto. Proto má žalobce za to, že rozhodnutí je nezákonné, jestliže žalovaný platební výměr částečně změnil, ovšem není z výroku seznatelné jakým způsobem rozhodl o platebním výměru v jeho zbytku.

28. Z § 116 odst. 1 daňového řádu vyplývá, že odvolací orgán na základě odvolání žalobce a) napadené rozhodnutí změní, b) napadené rozhodnutí zruší a zastaví řízení nebo c) odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Z uvedeného vyplývá, že výrok napadeného rozhodnutí je správný, jestliže odvolací orgán dospěl k závěru, že je nutno platební výměr změnit, uložit žalobci nižší odvod za porušení rozpočtové kázně, snížit z částky 3 379 523 Kč na částku 2 568 437 Kč. Soud proto námitku ohledně nesprávného výroku neshledal důvodnou.

29. Žalovaný má oprávnění prvostupňové rozhodnutí měnit v případě, že dospěje k jinému právnímu názoru na způsob stanovení daně, než jaký zaujal prvostupňový správce daně, když tato změna v daném případě byla ve prospěch odvolatele a nedošlo ani tak porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Soud má za to, že změnou ve výši daně není ani dotčena zásada dvojinstančnosti řízení. Taková změna prvostupňového rozhodnutí se totiž děje v souladu s postupem upraveným v § 116 odst. 1 písm. a) daňového řádu.

30. V souvislosti se změnou výše odvodu soud rovněž poukazuje na to, že daňové řízení je ovládáno tzv. zásadou jednotnosti řízení, což znamená, že řízení před prvostupňovým správním orgánem a rovněž tak před odvolacím orgánem tvoří jeden celek.

31. Zcela nekonkrétní je žalobní námitka žalobce uvedená pod bodem IV, že se žalovaný chybně vypořádává s argumenty žalobce, proto se soud s uvedenou námitkou pro její obecnost nemohl zabývat.

32. Nedůvodná je rovněž námitka, že není namístě aplikovat princip proporcionality, ale princip racionality, neboť z usnesení rozšířeného senátu 1 Afs 291/2017-33 vyplývá, že právě při stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně je třeba vycházet ze zásady přiměřenosti, tedy rozumného vztahu mezi závažností, porušení rozpočtové kázně a výší za ně předepsaného odvodu. Správce daně musí tedy zvážit, zda je důvod k odvodu v plné výši čerpaných či poskytnutých prostředků státního rozpočtu, či pouze k odvodu odpovídajícímu závažnosti a významu porušení povinnosti a své rozhodnutí náležitě odůvodnit.

33. K uvedenému usnesení rozšířeného senátu soud uvádí, že si je vědom skutečnosti, že uvedený judikát se vztahuje na zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, nicméně má za to, že uvedená zásada se rovněž vztahuje i na zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů č. 250/2000 Sb.

34. Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že není namístě aplikovat princip proporcionality, ale princip racionality, jestliže právě ze shora uvedeného usnesení rozšířeného senátu a rovněž tak i z četné judikatury NSS vyplývá pravý opak. Tedy při stanovení výše odvodu a porušení rozpočtové kázně je třeba vycházet ze zásady proporcionality. Námitka, že měl být aplikován princip racionality, je tedy zcela irelevantní.

35. Žalobce namítá, že platební výměr nesplňuje formální náležitosti, jestliže podpis osoby, která rozhodnutí podepsala, neodpovídá jménu osoby, která platební výměr vydala. Tuto námitku rovněž shledal soud nedůvodnou, jestliže na základě zmocnění ze dne 4. 3. 2013 byla Bc. M.K., vedoucí odboru programu, k zastupování na základě rozhodnutí ředitele Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad zmocněna v době nepřítomnosti Mgr. M.Š., ředitelky ÚRR, jako zástupce Bc. M.K., vedoucí oboru řízení programu, a to v plném rozsahu s výjimkou podpisu smluv, k jejichž uzavírání byla zmocněna předsedou RR výhradně M.Š.. Jestliže tedy na platebním výměru ze dne 13. 1. 2014 je v zastoupení podepsána Mgr. M.K., nejedná se o pochybení ze strany správce daně. Zcela nerozhodná je skutečnost, že toto zmocnění nebylo založeno ve správním spise, je rozhodná pouze jeho existence.

36. Žalobce dále namítá, že v platebním výměru nebylo určeno, o jaké konkrétní porušení ze zákona o rozpočtových pravidlech se jednalo, jestliže tam nebylo uvedeno konkrétně písmeno § 2 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb. Žalobce má za to, že zcela nesprávně odvolací orgán v tomto směru zcela nezákonně se pokusil vadu prvostupňového rozhodnutí zhojit a napravit nezákonný platební výměr, což dle žalobce možné není, neboť odvolací orgán nemůže suplovat nekvalitní práci podřízeného správního orgánu. Proto žalobce považuje za nezákonný závěr žalovaného, že má za prokázané, že žalobce porušil rozpočtovou kázeň podle § 22 odst. 2 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ve spojení s § 22 odst. 1 téhož zákona. Uvedená námitka dle soudu důvodná není, a to s odkazem na to, že řízení před prvostupňovým správním orgánem a rovněž tak před odvolacím orgánem tvoří jeden celek, tedy zahrnuje jak řízení odehrávající se před správním orgánem I. stupně, tak i odvolací řízení. Řízení se tedy pojímají dohromady ve svém celku. S ohledem na tuto okolnost byl proto odvolací orgán oprávněn napravovat pochybení prvostupňového správního orgánu. Byl proto oprávněn, aby v tomto směru doplnil, že žalobce porušil rozpočtovou kázeň dle § 22 odst. 2 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

37. Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkou ohledně toho, že porušení nebylo závažné, jestliže je v bodě IV zcela podrobně rozvedeno, za jakého důvodu žalobce nesplnil tři ze čtyř monitorovacích indikátorů, a že tedy došlo k porušení rozpočtové kázně. Jestliže tedy byl žalovaným učiněn závěr, že žalobce nesplnil tři, ze čtyř monitorovacích indikátorů, vyplývá z toho, že porušení rozpočtové kázně ze strany žalobce bylo podstatné, a z toho důvodu byl jím učiněn i v bodě V závěr, že se dopustil žalobce zásadního porušení rozpočtové kázně, a to v nedodržení plánovaných hodnot monitorovacích indikátorů u kódů 52.00, 52.01 a 63.21.02 a rovněž tak nedodržení smluvního termínu pro předložení monitorovací zprávy ZUP.

38. Žalobce namítá, že prvostupňový správní orgán uložení sankce odůvodňuje porušením ustanovení kapitoly 3.1 Příručky pro příjemce ROP NUTS II Jihozápad, která stanovuje tzv. pravidla udržitelnosti projektu, tedy žalobci je vytýkáno, že nezajistil patřičný počet nově vytvořených pracovních míst, přičemž z důkazů vyplývá, že žalobce uzavřel se společností DOMY JIH s.r.o. smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zajištění služeb recepční, služeb úklidových, údržbářských a kuchařských Penzionu Prelát, kdy ze smlouvy je zřejmé, že práce byly prováděny přímo v prostorách penzionu. Žalobce má proto za to, že takový způsob tvorby pracovních míst příručka nevylučuje. Zaměstnanci byli zaměstnáni u žalobce a následně byly uzavřeny dodatečně pracovní smlouvy. Žalobce proto namítá, že žalovaný řádně neodůvodnil jeho pochybení ohledně tvorby pracovních míst.

39. Soud poznamenává, že v oddíle 3.11 Příručky jsou určena pravidla pro zajištění udržitelnosti projektu, kdy postup vykazování nových pracovních míst je stanoven tak, že příjemce je povinen uvést v první monitorovací zprávě přepočtených stav svých zaměstnanců k datu registrace žádosti o poskytnutí dotace za předcházející období šesti kalendářních měsíců, kdy v dalších monitorovacích zprávách uvádí příjemce dotace nárůst nových pracovních míst prostřednictvím aktualizovaného, přepočteného stavu zaměstnanců, vždy 6 měsíců před předložením, po dosažení plánovaného počtu nových pracovních míst uvede příjemce v příslušném monitorovací zprávě aktuálně přepočtený stav svých zaměstnanců.

40. V oddíle 3.11 Příručky je rovněž uvedeno, že vytvoření pracovních míst patří mezi významné kvantitativní cíle a příjemce je povinen vytvořit pracovní místa, ke kterým se zavázal ve smlouvě, v období od začátku realizace projektu do 1 roku od data ukončení projektu a zachovat je po dobu udržitelnosti. Žalobce předložil smlouvu o dílo na zajištění a financování služeb spojených s činností Penzionu Prelát se společností DOMY JH s.r.o., která byla jím uzavřena dne 1. 7. 2011, kdy se smlouvy vyplývá, že předmětné služby budou hrazeny žalobcem na základě předložených faktur. Dále ze smlouvy vyplývá, že pracovní smlouvy s pracovníky uzavřela společnost DOMY JH s.r.o., tedy nikoliv žalobce, kdy se všemi pracovníky byla podepsána dohoda o dočasném přidělení k výkonu práce do společnosti žalobce až do odvolání.

41. V článku III odst. 2 Dodatku č. 1 ke Smlouvě je stanoveno datum ukončení projektu dnem 28. 6. 2011, z čehož vyplývá, že pracovní místa měl žalobce vytvořit nejpozději do 28. 6. 2012. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobce nevytvořil ve lhůtě 1 roku od ukončení projektu žádné nové stálé pracovní místo, ale pouze uzavřel smlouvu o dílo se společností DOMY JH s.r.o., jestliže se jednalo o pracovníky jiné společnosti, kteří byli k činnosti Penzionu Prelát pouze přiděleni, a proto soud se ztotožňuje se závěrem žalovaného, že ve lhůtě 1 roku od data ukončení realizace projektu žalobce nevytvořil žádná pracovní místa. Tedy nesplnil tak monitorovací indikátor, jestliže tito pracovníci nebyli zaměstnanci žalobce, jednalo se o zaměstnance jiné společnosti. V souvislosti s tím soud uvádí, že společnost žalobce vznikla v roce 2001 a společnost DOMY JH s.r.o. vznikla v roce 2006 42. Jestliže tedy první pracovní smlouva mezi zaměstnancem a žalobcem byla podepsána až 1. 1. 2013, je pak správný závěr správního orgánu, že žalobce do 1 roku od data ukončení fyzické realizace projektu nevytvořil žádná nová pracovní místa. Pouze na základě smlouvy o dílo vykonávali u žalobce dočasné práce zaměstnanci jiné obchodní společnosti. Jestliže tedy projekt byl ukončen ke dni 28. 6. 2011 a první pracovní smlouvu žalobce uzavřel se zaměstnancem dne 1. 1. 2013, lhůta 1 roku nebyla z jeho strany dodržena.

43. Zcela nedůvodně je pak v bodě IV žalobcem citováno, že byl povinen se řídit verzí 3.7 Příručky s účinností ke dni 12. 10. 2010, která byla účinná ke dni podpisu smlouvy a současně s tím konstatuje, že prvostupňový orgán však porušení sankce odůvodňuje porušením ustanovení kapitoly 3.11 Příručky pro příjemce ROP NUTS II Jihozápad, která stanovuje tzv. pravidla udržitelnosti projektu, neboť se v prvním případě jedná o verzi celé příručky a v druhém případě se jedná o konkrétní kapitolu, která je obsahem příručky.

44. Rovněž se nezakládá na pravdě, že by žalobce požádal včas o udělení certifikace, jestliže šetřením bylo zjištěno, že žalobce sice požádal v červnu 2011 o udělení certifikace, ovšem tato žádost jím byla dne 3. 9. 2012 zrušena a žalobce požádal o certifikaci znovu až dne 22. 7. 2013, po uplynutí lhůty. Certifikace mu byla udělena až dne 4. 12. 2013, tedy 2,5 roku po ukončení projektu. Nesprávné je proto tvrzení žalobce, že žádost o udělení certifikace podal ve stanovené lhůtě, a že mu nelze klást k jeho tíži, že obdržel certifikaci ubytovacího zařízení až po marném uplynutí této lhůty, tedy až dne 4. 12. 2013.

45. Ze smlouvy, a to z článku VI odst. 12 vyplývá, že se žalobce zavázal k naplnění monitorovacího ukazatele počet nově certifikovaných ubytovacích zařízení v cestovním ruchu do 1 roku od ukončení projektu, když tato povinnost nebyla z jeho strany splněna.

46. Jak již bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku, správní orgány v souladu se zásadou proporcionality mají povinnost při rozhodování zohlednit, v případě porušení podmínek za nichž byla dotace poskytnuta, závažnost jednotlivých porušení a odvod stanovit v souladu s principem proporcionality. Správně proto žalovaný každému monitorovacímu indikátoru přisoudil stejnou váhu a v rámci správního uvážení pak stanovil odvod za porušení rozpočtové kázně v rozsahu, ve kterém nebyly splněny, kdy učinil i správný závěr o tom, že žalobce nesplnil tři monitorovací indikátory programu, splnil jen jeden a stanovil tak odvod za porušení rozpočtové kázně v tom rozsahu, ve kterém nebyly jednotlivé indikátory neplněny, tedy ve výši 3/4 , což představuje z částky 3 379 522,24 Kč částku 2 534 641,68 Kč.

47. Z odůvodnění je zřejmé, že žalovaný vzal v úvahu rozsah naplnění monitorovacích indikátorů v období do 1 roku od ukončení programu, kdy vycházel správně z toho, že se jednotlivé monitorovací indikátory podílely na naplnění účelu dotace stejnou měrou, jestliže nebylo ve smlouvě ani v příručce stanoveno jinak. Proto se pak ke každému ze čtyř monitorovacích indikátorů vztahovala finanční částka odpovídající poskytnuté dotace. Tento postup žalovaného považuje soud s ohledem na zásadu proporcionality za správný.

48. Nedůvodná je námitka žalobce, že odvod ve výši 1 % z celkové výše dotace za pozdní předložení monitorovací zprávy nemá oporu v právním řádu, jestliže tato povinnost vyplývá ze smlouvy o poskytnutí dotace, kterou žalobce podepsal, a to z bodu IX, bod V (strana 12) Smlouvy a bylo prokázáno, že žalobce porušil smluvní podmínky, kdy monitorovací zprávu předložil až dne 20. 6. 2016, přestože bylo jeho povinností dle Dodatku ke Smlouvě učinit tak k datu 28. 6. 2011. Žalobce tedy předložil monitorovací zprávu po 23 měsících po termínu pro její předložení. Nejednalo se tedy o marginální opoždění ohledně předložení zprávy, což zcela svědčí o liknavém přístupu žalobce.

49. Soud proto uzavřel, že bylo řádně zhodnoceno dodržení proporcionality sankce ve vztahu k porušení povinnosti. Správně žalovaný poukázal na skutečnost, že judikatura Nejvyššího správního soudu vychází při hodnocení různých pochybení příjemců dotace z principu proporcionality, kdy z okolnosti konkrétního případu naznal, zda je důvod k odvodu v plné výši a dospěl k závěru, že je důvod pouze k odvodu odpovídajícímu závažnosti a významu porušení povinnosti, jestliže bylo zjištěno porušení pouze tři indikátorů ze čtyř. Výše sankčního odvodu není zjevně nepřiměřená ve vztahu k závažnosti porušení smlouvy žalobcem a nepředstavuje proto porušení principu proporcionality. Soud poznamenává, že žalobce v daném případě uzavřel zcela svobodně smlouvu o poskytnutí dotace, přičemž porušil povinnosti, ke kterým se zavázal, a proto nyní musí nést důsledky s tímto porušením povinnosti, které byly jasně sjednány ve smlouvě. Dodržování smlouvy je jednou ze základních zásad a vztahuje se i na veřejnoprávní smlouvy, proto je třeba i tyto smlouvy dodržovat.

50. Soud uzavřel, že námitky žalobce důvodné nejsou, a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

51. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s, kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, a proto mu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána.

Poučení