57 Af 1/2022 – 32

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Terezy Kučerové v právní věci žalobce: X, narozený dne X bytem X zastoupen JUDr. Ing. Michalem Čapkem, advokátem se sídlem Na Boubín 203, Písek proti žalovanému: Generální finanční ředitelství se sídlem Lazarská 15/7, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2021, č. j. 72926/21/7700–40470–108432 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho žádosti o prominutí penále ve výši 54 734 Kč vyměřeného Finančním úřadem pro Jihočeský kraj platebním výměrem č. j. 1546429/21/20200–31471–307433 ze dne 22. 6. 2021 včetně dopočtu, kdy jeho žádost byla zamítnuta.

2. Žalobce má za to, že toto rozhodnutí je nezákonné. Žalobce poukázal na okolnosti ohledně poskytnutí úvěru z prostředků SFRB na financování přístavby k rodinnému domu čp. X v k. ú. X s podmínkou vzniku jedné bytové jednotky, která bude v jeho výlučném vlastnictví. V roce 2007 zemřel jeho otec a uvedená nemovitost se stala předmětem dědického řízení, kdy na podíl této nemovitosti vznesla nárok i třetí osoba. V rámci dědického řízení se nemovitost stala podílovým vlastnictvím žalobce a jeho matky, každého jednou polovinou, kdy k tomu došlo následkem okolností, které nemohl ovlivnit. Jeho vlastnictví se tedy stalo rozsáhlejším, než bylo požadováno smlouvou a je tak pro SFRB větší zárukou než vlastnictví pouze jediné bytové jednotky v domě jestliže nyní žalobce vlastní jednu polovinu nemovitosti. Výklad SFRB považuje žalobce za extrémně formalistický. Žalobce po celou dobu řádně hradil poskytnutý úvěr, nemovitost financovanou úvěrem neprodal, naopak své vlastnictví rozšířil, proto má za to, že nesprávně je za toto jednání sankcionován sesplatněním úvěru. Nesouhlasí proto ani s vyměřením penále. Podle žalobce je penále sankcí, trestem za neplnění povinností. Dále uvádí, že rozhodnutí o prominutí penále je rozhodnutím mimořádné povahy vydávané ve sféře volného uvážení, proto dle žalobce by právě mělo řešit obdobné situace, kdy při striktně formálním výkladu vznikne povinnost hradit nějakou sankci, ale její uložení je z hlediska obecného principu spravedlnosti zcela absurdní. Měly být proto zohledněny mimořádné okolnosti, kterými jsou zejména změna poměrů nezapříčiněná žalobcem, tj. úmrtí otce žalobce a následné dědické řízení, kdy žalobce nabyl významnější vlastnictví než smlouvou požadované. Proto považuje sankci za nepřiměřeně tvrdou.

3. Žalobce považuje výpočet penále za zcela nesprávný, neboť každý měsíc pravidelně hradí splátky a penále bylo vyměřeno po celou dobu ze stejné částky, přestože se snižuje dlužná jistina. Dále žalobce uvádí, že žalovaný odkazuje na možnost podat správní žalobu proti vyměření penále, žalobce byl ovšem správcem daně nesprávně poučen, že se nejprve má obrátit s žádostí o prominutí penále na žalovaného a až posléze se může obrátit na soud. Proto je jím navrhováno zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření poukázal na § 44a odst. 12 rozpočtových pravidel, dle něhož může z důvodů hodných zvláštního zřetele zcela nebo částečně prominout odvod za porušení rozpočtové kázně nebo penále za prodlení. Při rozhodování o žádosti o prominutí odvodů a penále žalovaný postupoval v souladu s pokynem GFŘ – D – 46 ze dne 16. 9. 2020, č. j. 45811/20/7700–40500–050429. Uvedený pokyn vymezuje skutečnosti v jejíchž praktickém naplnění lze spatřovat zákonem stanovené důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 44a odst. 12 rozpočtových pravidel. Žalobcem uplatněné důvody prominutí však neobsahovaly žádné výjimečné okolnosti, na základě kterých by žalovaný postupoval nad rámec pravidel stanovených pokynem GFŘ, což shrnul v odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 9 a 10. K námitce žalobce, že žalovaný v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí GFŘ byla porušena jeho práva takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí. Uvedl, že tuto námitku považuje za nedůvodnou, když žalobce ani nekonkretizuje, zda má na mysli řízení vedené s poskytovatelem úvěru nebo řízení vedené před správcem daně. Správce daně vydal platební výměr na odvod, kterým žalobci za porušení smlouvy byl vyměřen odvod ve výši 95 894 Kč. Žalobce se proti tomuto výměru odvolal, když odvolací orgán rozhodnutím odvolání zamítl. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí OFŘ mohl podat odvolání, což však neučinil. Žalovaný upozornil žalobce, že pokud brojí proti výsledku kontrolního zjištění žádostí o prominutí vyměřeného penále, tedy v čase, kdy platební výměry na odvod za porušení rozpočtové kázně a na penále za prodlení s tímto odvodem jsou pravomocné, činí tak opožděně, neboť institut prominutí není dalším opravným prostředkem. Žalovaný má za to, že v daňovém řízení, které předcházelo vydání platebních výměrů na odvod za porušení rozpočtové kázně a na penále za prodlení, nebyla práva žalobce porušena a předmětné platební výměry nejsou nezákonné. Žalobce svým podpisem smlouvy přijal podmínky poskytnutí úvěru, které jsou ve smlouvě stanoveny. Žalobce byl povinen mimo jiné mít předmět úvěru po dobu splácení úvěru ve svém výlučném vlastnictví nebo ve společném jmění manželů, když předmětem úvěru byla přístavba k rodinnému domu čp. X se vznikem jedné bytové jednotky v k. ú. X. Žalobce tuto podmínku nesplnil, což konstatoval poskytovatel úvěru, který žalobce několikrát vyzýval k nápravě, ovšem k nápravě nedošlo, proto poskytovatel úvěru odstoupil od smlouvy a požádal žalobce o okamžité splacení dlužné pohledávky.

5. Dále žalovaný uvádí, že žalobce odmítá postup, kdy je z důvodů shora uvedených sesplatňován úvěr, tedy napadá postup poskytovatele úvěru, kdy poskytovatel odstoupil od smlouvy a zaslal žalobci vyčíslení pohledávky a vyzval jej k okamžité úhradě dlužné pohledávky ve výši 98 293, 30 Kč. Předmětem žaloby je rozhodnutí GFŘ, kterým bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o prominutí penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, nikoliv o sesplatnění úvěru. Žalobce dále uvádí, že nesouhlasí s vyměřením penále, proto žalovaný upozornil na to, že žalobou napadené rozhodnutí se týkalo žádosti o prominutí vyměřeného penále, tímto rozhodnutím nebylo předmětné penále vyměřeno. Penále bylo žalobci vyměřeno platebním výměrem ze dne 22. 6. 2021 a jestliže žalobce s tímto vyměřeným penále nesouhlasil, mohl a měl proti tomuto platebnímu výměru podat odvolání, což však neučinil, a proto uvedený platební výměr na penále nabyl právní moci a nyní pozdě namítá, že s vyměřeným penále nesouhlasí v rámci zcela jiného řízení. Ve vyjádření k žalobě dále žalovaný poukázal na rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2021 č. j. 7 Afs 44/2020–59. Žalovaný postupoval při posuzování žádosti o prominutí vyměřených odvodů a penále dle pokynu GFŘ, nesouhlasí s názorem žalobce, že rozhodnutí o prominutí daně je vydáváno žalovaným ve sféře volného uvážení. Žalovaný při rozhodování o žádosti o prominutí penále zvažuje všechny relevantní okolnosti daného případu, vždy však postupuje v rámci své vytvořené správní praxe. Žalobci byly podmínky poskytnutí úvěru známy, byly formulovány jasně a zřetelně a byly mu známy i následky nesplnění těchto podmínek. Skutečnost, že žalobce podmínku týkající se výlučného vlastnictví předmětu úvěru po celou dobu splácení úvěru porušil, považuje žalovaný za prokázanou. Žalobce přijal podmínky smlouvy, úvěr přijal dobrovolně, je proto pozdě namítat, že mu tyto podmínky připadají z hlediska obecného principu spravedlnosti zcela absurdní.

6. Nedůvodná je i námitka ohledně nesprávného výpočtu penále, a to s odkazem na ustanovení § 44a odst. 10 rozpočtových pravidel, které stanovuje způsob výpočtu penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. V souladu s tímto ustanovením bylo penále správcem daně i spočítáno. Pokud žalobce měl za to, že penále bylo vypočteno chybně, měl možnost podat proti platebnímu výměru, kterým mu bylo penále vyměřeno, odvolání. Pokud žalobce v předmětném řízení brojí proti platebnímu výměru na penále, činí tak opožděně. Podaná správní žaloba totiž nenapadá výměr na penále, ale žaloba směřuje proti rozhodnutí o jeho žádosti o prominutí tohoto penále. Jestliže žalobce s výší penále vyměřenou správcem daně nesouhlasil, mohl si podat odvolání. Žalovaný proto navrhuje, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

7. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti. Žalobce obdržel v roce 2006 od státního fondu rozvoje bydlení peněžní prostředky v celkové výši 300 000 Kč na základě smlouvy č. 23103792 o poskytnutí úvěru z prostředků státního fondu rozvoje bydlení podle Nařízení vlády č. 16/2004 Sb. Úvěr mu byl poskytnut dne 4. 5. 2006 ve výši 300 000 Kč s dobou trvání splácení úvěru 20 let. Účelem úvěru poskytnutého na základě smlouvy bylo financování přístavby k rodinnému domu čp. X se vznikem jedné bytové jednotky na pozemku stavebního parcelního čísla X v k. ú. X.

8. Žalobce nedodržel ustanovení článku IV. odst. 2 písm. g) smlouvy, dle které se zavázal mít předmětnou nemovitost po celou dobu splácení úvěru ve výlučném vlastnictví, proto státní fond rozvoje bydlení odstoupil od smlouvy a žalobce byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 98 293,30 Kč. Následně byla zahájena daňová kontrola u žalobce, kdy bylo zjištěno, že žalobce nedodržel smlouvu, ve které se mimo jiné zavázal mít předmětnou nemovitost po celou dobu splácení úvěru ve svém výlučném vlastnictví a tím se dopustil porušení rozpočtové kázně. Za porušení rozpočtové kázně správce daně vyměřil žalobci platebním výměrem č. j. 2261921/20/2200–31471–307433 ze dne 3. 12. 2020 odvod do státního fondu ve výši 95 894 Kč s platební povinností ve výši 75 494 Kč. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, když OFŘ rozhodnutím ze dne 24. 5. 2021 č. j. 19800/21/5000–10612–713033 odvolání proti platebnímu výměru zamítl a platební výměr byl potvrzen. Platební výměr nebyl žalobcem ve lhůtě splatnosti uhrazen, proto dne 22. 6. 2021 správce daně vydal platební výměr na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 29. 6. 2019 do 22. 6. 2021 č. j. 1546429/21/2200–31471–307433.

9. Žalobce následně požádal o prominutí penále z důvodu, že předepsané splátky pravidelně hradí po dobu již patnácti let, dále uváděl, že v roce 2007 mu zemřel otec, účastník smlouvy o výstavbě, která byla nedílnou součástí smlouvy o úvěru a nemovitost se stala předmětem dědického řízení. V průběhu řízení vznesla nárok na podíl nemovitosti třetí osoba a v rámci soudního jednání bylo rozhodnuto, že celá nemovitost se stala podílovým majetkem a jeho matky s podíly 50/50. Žalobce tedy měl za to, že naplnil podmínku stanovenou smlouvou o úvěru, jestliže má nyní ve výlučném vlastnictví polovinu předmětné nemovitosti. Žádost žalobce o prominutí penále byla napadeným rozhodnutím jako nedůvodná zamítnuta s odůvodněním, že žalobce nesplnil povinnost mít předmětnou nemovitost po celou dobu splácení ve svém výlučném vlastnictví, tedy nedodržel předmětnou smlouvu. Skutečnost, že žalobce po dobu patnácti let pravidelně hradí předepsané splátky nelze považovat za důvod hodný zvláštního zřetele, neboť toto bylo jeho povinností. Žalovaný poukázal na to, že institut prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně slouží k odstranění či zmírnění tvrdosti zákona, ovšem nemůže sloužit k aplikaci úvahy, která náleží již do samotné fáze vyměření odvodu. Pokud tedy žalobce brojí proti výsledku kontrolního zjištění ve stádiu pravomocného rozhodnutí, které nebylo napadeno žalobou, je tato námitka zcela bezpředmětná, neboť bylo prokázáno, že k porušení rozpočtové kázně z důvodů uváděných správcem daně skutečně došlo. Rovněž bylo zdůrazněno, že žalobce neměl předmětnou nemovitost po celou dobu splácení ve svém výlučném vlastnictví, k čemuž se zavázal. Zcela nedůvodně je rovněž namítáno nesprávné vyčíslení penále, kdy žalobcem bylo namítáno, že penále je vyšší než samotný doplatek úvěru. K této námitce bylo žalovaným uvedeno, že výpočet penále je dán rozpočtovými pravidly, kdy rozpočtová pravidla neumožňují finančnímu úřadu provádět moderaci tohoto výpočtu. Dále bylo poukázáno na to, že pokud žalobce nesouhlasil s výší penále vyměřenou správcem daně, mohl se proti tomu bránit odvoláním, což neučinil. Za situace, kdy jsou odvod i penále vyměřeny pravomocně, žalovaný nepochybuje o důvodech porušení rozpočtové kázně či případné správnosti správcem daně vydaných a řádně odůvodněných rozhodnutí. K námitce ohledně špatné finanční situace žalobce a nemožnosti úhrady splátek bylo žalovaným sděleno, že tyto skutečnosti jsou pouze žalobcem tvrzeny, ovšem žádným způsobem toto tvrzení žalobce neprokázal a nedoložil svoji finanční situaci, takže nelze ověřit oprávněnost tohoto konstatování. Zjištěný skutkový stav neobsahuje žádné výjimečné okolnosti, jež by odůvodňovaly prominutí penále včetně dopočtu. Důvody uváděné žalobcem nejsou relevantní pro prominutí vyměřeného penále včetně dopočtu a rovněž nenaplňují kvalifikaci důvodů vhodných zvláštního zřetele uvedených v jednotlivých bodech pokynu GFŘ umožňující prominutí. Žalobce nedodržel podmínku výlučného vlastnictví nemovitosti po celou dobu splácení úvěru a žalovaný neshledal existenci důvodů hodných zvláštního zřetele, které by v souladu s § 44a odst. 12 rozpočtových pravidel nebo pokynem GFŘ umožnovaly penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně včetně dopočtu zcela nebo zčásti prominout.

10. Krajský soud v Českých Budějovicích ověřil, že žaloba byla podána včas osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ně kladené. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení které mu předcházelo v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.) Vady napadeného rozhodnutí, ke kterým by byl povinen přihlédnout z moci úřední soud u napadeného rozhodnutí neshledal.

11. O podané žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení na jednání samy netrvaly, přičemž soud neshledal potřebu dokazování, ve věci bylo možné vyjít z podkladů obsažených ve správním spise.

12. Na základě prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Podle § 44a odst. 12 zákona o rozpočtových pravidlech GFŘ může z důvodů hodných zvláštního zřetele zcela nebo zčásti prominout odvod za porušení rozpočtové kázně nebo penále za prodlení s ním, s výjimkou odvodu neoprávněně použitých nebo zadržených peněžních prostředků podle § 44 odst. 2 písm. a) a b).

14. Podle článku III. pokynu č. GFŘ – D – 46 důvody hodnými zvláštního zřetele ve smyslu článku 1 odst. 1 tohoto pokynu je považováno zejména za a) objektivní důvody, jež stojí zcela mimo sféru příjemce dotace, b) nepříznivou finanční situaci fyzické osoby, c) marginální pochybení a d) případy pozdní úhrady zadržených prostředků.

15. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že dle žalovaného neexistovaly v posuzovaném případě důvody hodné zvláštního zřetele, které jsou stanoveny v pokynu č. GFŘ – D – 46. Soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, rovněž neshledal, že by rozhodnutí žalovaného bylo nesrozumitelné a vnitřně rozporné. Proto přistoupil k posouzení žalobních námitek týkajících se vlastní zákonností napadeného rozhodnutí.

16. Soud v prvé řadě poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2018, č. j. 9 Af 15/2016–37, podle něhož řízení, v němž žalovaný posuzuje žádosti daňových subjektů o prominutí odvodu či penále za porušení rozpočtové kázně, se co do svého předmětu zásadním způsobem liší od řízení, v němž správce daně posuzuje, zda ze strany daňového subjektu došlo k porušení rozpočtové kázně. Otázka, zda daňový subjekt porušil rozpočtovou kázeň, je pravomocně vyřešena příslušným platebním výměrem stanovujícím odvod či penále za porušení rozpočtové kázně, popřípadě na něj navazujícím rozhodnutím odvolacího orgánu a žalovaný se jí při rozhodování o prominutí odvodu či penále již zabývat nemusí. Jediné co je povinen posoudit, je existence důvodů hodných zvláštního zřetele ve smyslu pokynu GFŘ – D – 46 pro které je možné odvod či penále zcela nebo z části prominout. K povaze rozhodnutí o prominutí odvodu a penále a uvážení správního orgánu se vyjádřil Nejvyšší správní soud rovněž v rozsudku ze dne 7. 3. 2019 č. j. 10 Afs 65/2018–42, ve kterém uvedl, že smyslem rozhodnutí o prominutí penále není nahrazovat úvahu, která náleží již do fáze samotného vyměření odvodu, respektive penále. Institut prominutí penále proto není možné vnímat jako další opravný prostředek proti vyměřenému penále. Jedná se o rozhodnutí mimořádné povahy vydávané ve sféře volného uvážení. To neznamená, že by správní orgán ovšem rozhodoval v absolutní libovůli a nejsou mu stanoveny žádné meze. I při volném správním uvážení je správní orgán omezován principy platícími v moderním právním státě, a to zejména principem legitimního očekávání. V posuzovaném případě se legitimní očekávání žadatelů se bude odvíjet od metodického pokynu GFŘ–D–46, který je výrazem správní praxe.

17. Skutečnosti, které jsou považovány za naplnění neurčitého právního pojmu důvody hodné zvláštního zřetele, jenž je zákonnou podmínkou pro prominutí odvodu, jsou pro účely jednotné rozhodovací praxe vymezeny v pokynu č. GFŘ – D – 46. Zveřejněním tohoto pokynu žalovaný zpřístupnil náhled všem daňovým subjektům, který mohou legitimně očekávat. Tedy, že případnou žádost o prominutí odvodu či penále za porušení rozpočtové kázně bude žalovaný posuzovat v souladu s jednotlivými ustanoveními pokynu GFŘ – D – 46. Pokud by tak žalovaný nepostupoval a u daňového subjektu by uplatnil jiná kritéria, než ta která jsou uvedena v pokynu, jednal by v rozporu se základní zásadou správního řízení zakotvenou v § 2 odst. 4 správního řádu.

18. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval tím, zda existovaly důvody hodné zvláštního zřetele, kdy žalobce zejména ve své žádosti o prominutí odvodu a penále uváděl svoji špatnou finanční situaci a dále poukazoval na skutečnosti, na základě kterých došlo k tomu, že se stal výlučným vlastníkem poloviny nemovitosti, tedy pozbyl vlastnictví k předmětné bytové jednotce, na kterou mu byl poskytnut úvěr. Soud zejména v souvislosti s tím poukazuje na to, že k porušení rozpočtové kázně došlo primárně z důvodu postupu žalobce, kdy v rámci soudního řízení došlo k tomu, že žalobce se stal vlastníkem poloviny předmětné nemovitosti a tím došlo k porušení předmětné smlouvy, kdy úvěr byl žalobci poskytnut na pořízení bytové jednotky a žalobce se zavázal mít po celou dobu splácení úvěru ve svém výlučném vlastnictví tuto bytovou jednotku. V průběhu smlouvy ovšem se žalobce stal vlastníkem celé jedné poloviny domu, ve kterém se bytová jednotka nachází, tím tedy došlo k porušení smluvního ustanovení. Tento výklad nelze považovat za extrémně formalistický, jak se žalobce domnívá, jestliže se k této skutečnosti žalobce sám zavázal. Z uvedené námitky je zřejmé, že žalobce zejména zpochybňuje rozhodnutí ohledně vrácení odvodu, což je nepřípadné, neboť napadené rozhodnutí se týká otázky prominutí penále z odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v nedodržení podmínky vlastnictví, kdy nelze přehlížet, že žalobce sám smluvní ujednání porušil.

19. Další námitkou žalobce zcela odmítá důvody, na základě kterých je sesplatňován úvěr. V souvislosti s tím je nutno poukázat na to, že tato námitka je v rámci tohoto řízení zcela nepřípadná, jestliže došlo k pravomocnému vyměření odvodu platebním výměrem, kdy odvolání žalobce proti tomuto platebnímu výměru bylo rozhodnutím OFŘ zamítnuto a napadený platební výměr byl potvrzen. Proti tomuto rozhodnutí se mohl žalobce bránit správní žalobou, což ovšem nebylo jím učiněno. Rovněž tak došlo k pravomocnému vyměření penále, kdy žalobce ani toto rozhodnutí o vyměření penále nenapadl odvoláním. Zcela nedůvodná je proto v rámci tohoto řízení o prominutí penále námitka, že penále je vyšší než samotný doplatek úvěru a nezohledňuje pravidelně probíhající splátky snižující měsíc co měsíc základ pro jeho výpočet, neboť v rámci tohoto řízení je rovněž tato námitka zcela irelevantní. Tato námitka mohla být žalobcem vznesena proti rozhodnutí o vyměření penále. Výpočet penále je v právní moci, a proto v rámci tohoto řízení nelze namítat nesprávný výpočet penále.

20. Soud konstatuje, že se nemohl zabývat námitkou žalobce poukazující na údajnou nezákonnost vyměřeného penále, neboť penále za porušení rozpočtové kázně je ukládáno samostatným rozhodnutím správního orgánu. Pravomocné rozhodnutí o vyměření penále za porušení rozpočtové kázně je nadáno presumpcí správnosti a zákonnosti. V řízení o žalobě proti rozhodnutí ve věci prominutí penále, soudy proto nemohou přezkoumávat zákonnost vlastního uložení penále či odvodu za porušení rozpočtové kázně.

21. Soud poznamenává, že podle § 44a odst. 8 zákona o rozpočtových pravidlech se penále počítá ode dne následujícího po dni, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, do dne, kdy byly prostředky odvedeny. Z uvedeného jasně vyplývá, že penále vzniká na základě zákona, a to od následujícího dne po porušení rozpočtové kázně.

22. Soudem je konstatováno, že i pokud by předmětné penále, bylo vyměřeno nezákonně, nejednalo by se o důvod o prominutí penále. Žalobcem tedy uplatněná námitka, která směřovala jednak proti uložení odvodu a rovněž proti uloženému penále, měl žalobce uplatnit v rámci řízení o opravných prostředcích proti platebnímu výměru na penále za prodlení s odvodem a následně při jejich soudnímu přezkumu a pokud jde o rozhodnutí o uložení odvodu, tak proti rozhodnutí o odvolání mohl tak rovněž žalobce brojit žalobou v rámci soudního soudnictví. Argumentace uplatněná žalobcem je proto mimoběžná s důvody rozhodnými pro prominutí pravomocně vyměřeného penále a z toho důvodu není potřebné ji podrobněji vypořádávat.

23. Soud proto uzavřel, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí podrobně věnoval argumentům, které žalobce uvedl v žádosti o prominutí penále, kdy žalovaný postupoval v souladu s pokynem a právním úpravou. Dále bylo žalovaným poukázáno správně na to, že námitky žalobce se týkaly postupu Finančního úřadu při vydávání platebních výměrů, ovšem tyto námitky se netýkají předmětu řízení. Tím je přezkum rozhodnutí o žádosti o prominutí odvodu a penále. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný řádně vypořádal všechny důvody žalobcem v žádosti uplatněné o prominutí penále ve vazbě na pokyn GFŘ, kdy žalobcem uplatněné důvody prominutí neobsahovaly žádné výjimečné okolnosti, na základě kterých by žalovaný postupoval nad rámec pravidel stanovených pokynem GFŘ – D – 46.

24. Nedůvodná je i výhrada žalobce, že penále je sankcí, určitých trestem za nesplnění povinností. Tento závěr správný není, a to s odkazem na rozsudek NSS ze dne 4. 2.2021 č. j. 7 Afs 44/2020 – 59, na kterým je správně žalovaným odkazováno. Dle tohoto rozsudku platební výměr na penále z prodlení odvodu má charakter deklaratorního rozhodnutí, kdy povinnost platit penále vzniká přímo ze zákona, penále není sankcí. v širším slova smyslu za porušení za rozpočtové kázně, ale sankcí za neprovedení odvodu v zákonem stanovené lhůtě. Penále vyměřené za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně vzniká přímo ze zákona, a to z § 44a odst. 10 rozpočtových pravidel, dle kterého bylo žalobci i penále správně vyměřeno. Výpočet tohoto penále je dán zákonem. Rovněž nedůvodná je výhrada žalobce, že rozhodnutí o prominutí penále je vydáváno žalovaným ve sféře volného uvážení. Žalovaný při rozhodování o prominutí zvažuje všechny relevantní okolnosti, ovšem postupuje dle uvedeného pokynu GFŘ – D – 46, když důvody zvláštního zřetele hodné tam uvedené žádné žalobce neuvedl.

25. Žalobce má za to, že rozhodnutí o prominutí daně by mělo řešit situace, kdy sice při striktně formálním výkladu vznikne povinnost hradit nějakou sankci, ale její uložení je z hlediska obecného principu spravedlnosti zcela absurdní. V souvislosti s tím soud poukazuje na to, že žalobce se ve smlouvě zavázal ke splnění určitých podmínek, které mu byly známy a rovněž tak byl i obeznámen jaké budou následovat skutečnosti v případě nesplnění těchto podmínek. Za těchto stanovených podmínek žalobce úvěr přijal. Žalobce však porušil podmínky ohledně výlučného vlastnictví předmětu úvěru po celou dobu splácení úvěru, proto se nemůže jednat o striktně formální výklad.

26. K výhradě žalobce, že žalovaný ho nesprávně odkázal na možnost podat správní žalobu proti vyměření penále, tedy že byl nesprávně poučen, soud uvádí, že v platebním výměru na vyměření penále byl žalobce řádně poučen o tom, že má možnost se proti tomuto rozhodnutí ve lhůtě třiceti dnů od jeho doručení odvolat, což žalobce neučinil.

27. Soud proto dospěl k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné, proto žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s.ř.s.

28. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal jejich náhradu žalovaný byl ve věci plně úspěšný, nicméně mu nevznikly žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti.