57 Af 10/2011 - 134

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Pivoňky a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla v právní věci žalobce Zemědělská společnost Čerchov a.s., se sídlem Klenčí pod Čerchovem 55, zastoupeného JUDr. Julií Šindelářovou, advokátkou, se sídlem Plzeň, Mikulášská třída 9, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Plzni, se sídlem Plzeň, Hálkova 14, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.2.2008, čj. 4763/07-1200-402327 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 1.2.2008 čj. 4763/07- 1200-402327 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 16.280,- Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Julie Šindelářové, advokátky.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného z 1.2.2008, čj. 4763/07- 1200-402327 (dále jen rozhodnutí žalovaného), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Domažlicích (dále jen správce daně) z 15.11.2006, čj. 55567/06/118920/1478 (dále jen DPV, resp. dodatečný platební výměr), jímž byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za rok 2002 a dodatečně zrušena daňová ztráta z příjmů právnických osob za rok 2002.

II. Důvody žaloby

2. V žalobě žalobce namítal nezákonnost rozhodnutí žalovaného, kterou spatřoval v tom, že správní orgán shromážděné důkazy nesprávně vyhodnotil, učinil z nich nesprávný závěr a nevyslechl žalobcem navrhovaného svědka V.K., který se v době probíhajícího řízení zdržoval na území České republiky. Dle žalobce důkazy prokazují, že nebyl důvod zvýšit základ daně z příjmu právnických osob za rok 2002, když vynaložené náklady byly prokazatelně použity na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Žalobce svou povinnost poplatníka prokázat oprávněnost vynaložených nákladů použitých pro výpočet příslušné daně splnil.

3. Konkrétně pak žalobce uvedl, že žalovaný v odůvodnění rozhodnutí konstatuje na straně 2. až 5. údaje z daňového spisu žalobce, které v další části odůvodnění zpochybňuje a na základě toho odvolání žalobce zamítl. Dle žalovaného faktury vystavené společností AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. splňují požadavky stanovené zákonem o účetnictví, ale podpis Vasila Kuriljaka způsobuje, že je nelze považovat za důkaz bez pochyby prokazující žalobcem tvrzené skutečnosti. Rovněž pokladní doklady potvrzující přebírání finančních částek V.K. v hotovosti, sami o sobě neprokazují, že vyplacené částky byly podloženy protiplněním ve prospěch žalobce. Žalovaný však pomíjí, že vyplacené částky a potvrzení o tom vydaná korespondují časově i výší finanční částky s fakturami vydanými společností AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. Předložena byla smlouva o dílo uzavřená mezi žalobcem a společností AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., ze které vyplývá, že tato společnost bude provádět pomocné práce na stavbách a rekonstrukcích kravínů v Chodově a Postřekově podle požadavků a specifikace žalobce. Z čl. IV. této smlouvy nevyplývá, že by doklady v písemné formě byly nutným podkladem pro fakturaci, když, jak slyšení svědci potvrdili, pomocné práce byly na jednotlivých stavbách průběžně vykonávány zaměstnanci společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. Společností AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. byly vedeny přehledy o počtu hodin v jednotlivých měsících provedené zaměstnanci této společnosti na stavbách žalobce a s dílčími převzetími provedené práce v ústní formě byly podkladem pro fakturaci. Fakturace byla prováděna po posouzení rozsahu a kvality provedených prací a schválená částka pro fakturaci musela odpovídat kalkulovaným nákladům. Předávací protokoly se vztahovaly k celkovému předání prací, první na opravě kravína v Chodově z června 2002 a druhý na opravě vyhořelého kravína v Postřekově z dubna 2003. Tam, kde byla povinnost vést stavební deník, jsou také potvrzeny v té době probíhající práce společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. a tato část stavebního deníku byla žalobcem předložena. Byl předložen i krycí list kalkulace zpracovaný v roce 1999, který sice neprokazuje, které konkrétní práce kdy a kým byly pro žalobce v předmětném roce provedeny, ale potvrzuje předpokládaný rozsah stavebních prací, které musí být v jednotlivých letech na stavbách vykonány, a na ně vynaložené náklady. Žalobce tak prokázal výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve vztahu ke zjištění základu daně. Žalovaný sice uvedl, že plná moc, kterou byl zmocněn V.K. k jednání za společnost AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., není sama o sobě neplatná, avšak zejména ohledně ověřovací doložky, jsou pochybnosti, že byla skutečně udělena. Pochybnost, zda byl V.,K. jednatelem společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., nemůže být k tíži žalobce, který skutečnosti zjištěné správcem daně sám zjistit nemohl a ani neměl důvod, navíc na takové plné moci nemusí být podpis zmocnitele úředně ověřen. Pochybnosti uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí by mohl správní orgán vznést při daňové kontrole společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., případně V.K. Platit „zajišťovací daň“ z příjmu fyzických osob bylo žalobci doporučeno Finančním úřadem v Domažlicích při jedné z daňových kontrol. Žalobce však zjistil, že tyto finanční prostředky budou započítány od roku 2004 a ne od roku 1999, od kdy byly poukazovány, neboť před rokem 2004 jsou považovány za promlčené. Názor, že placení „zajišťovací daně“ zakládá oprávněné pochybnosti, kdo byl dodavatelem a příjemcem vyplacených částek, je účelový a ničím nepodložený. Žalobce bez pochybností prokázal, že V.K. je osobou faktickou, která se i v době probíhajícího řízení zdržovala na území České republiky, přejímala zasílané písemnosti, opakovaně telefonicky komunikovala se správním orgánem I. stupně, omlouvala neúčast u výslechu a ještě v průběhu roku 2007 do sídla žalobce jezdila už jako jednatel společnosti MEHANOM s.r.o. Na adresu této společnosti uvedenou v obchodním rejstříku bylo Vasilu Kuriljakovi úspěšně doručováno. Žalobce v průběhu řízení trval na výslechu tohoto svědka a nemůže mu být kladeno k tíži, že se nepodařilo jeho výslech realizovat.

III. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že faktury mají náležitosti účetních dokladů ve smyslu zákona o účetnictví, nelze je však považovat za důkazní prostředek, že žalobce v roce 2002 předmětné náklady skutečně v deklarované výši vynaložil, neboť samy o sobě neprokazují, zda a v jakém rozsahu byly práce na nich uvedeným dodavatelem skutečně provedeny, a že fakturované částky tomuto rozsahu odpovídají. Faktury obsahují u otisku razítka společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. podpis V.K., jehož oprávnění jednat za tuto společnost bylo zpochybněno. Skutečnost, že vyplacené částky a potvrzení o tom korespondují (časově i výší) s jednotlivými fakturami, nemůže obstát jako důkaz, že všechny vyplacené částky odpovídají protiplnění za práce provedené společností AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o, když příjemcem částek byl V.K., jehož oprávnění jednat za tuto společnost bylo v daňovém řízení zpochybněno. Z čl. IV. smlouvy o dílo vyplývá, že zhotovitel musí fakturovanou částku doložit přehledem o splnění díla dle čl. II. této smlouvy, který byl předem odsouhlasen odběratelem. Takové přehledy o splnění díla k fakturovaným částkám žalobce nepředložil. Žalovaný při tom nedovozuje, že by byly písemné doklady nutným předpokladem pro fakturaci, pouze vychází z čl. IV. smlouvy o dílo. Z přehledů odpracovaných hodin za jednotlivé měsíce není zřejmé, jaký vztah měly osoby uvedené na vyúčtování ke společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., jaké konkrétní práce, v jakém rozsahu a na jakém místě prováděly. Není z nich patrná ani jakákoliv návaznost na jednotlivé faktury. Z obsahu krycího listu kalkulace vyplývá předpokládaný rozsah stavebních prací a nelze bez dalšího dovozovat, že skutečná realizace odpovídala údajům uvedeným v tomto dokumentu. Zpracován byl na celkové stavební práce, nikoliv jen ve vztahu k pracím, které měla provádět společnost AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. Podmínkou pro platnost plné moci není existence ověřovací doložky u podpisu zmocnitele. Předmětná plná moc však tuto ověřovací doložku měla a takto byla předložena v rámci daňové kontroly jako důkazní prostředek. Skutečnost, že ověřovací doložka, podpis a razítko notářky Mgr. Bečkové, jsou zfalšovány, proto důvodně založila pochybnost, zda byl V.K. skutečně jednatelem společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. zmocněn k jednání za tuto společnost. Žalobce v roce 2002 a 2003 odváděl z fakturovaných částek zálohu na daň z příjmů fyzických osob ve výši uvedené na jednotlivých fakturách, což dle žalovaného nasvědčovalo tomu, že měl pochybnosti, zda je příjemcem hotovosti za deklarované práce český daňový subjekt (společnost AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o.) či V.K., jakožto zahraniční fyzická osoba. Z materiálu správce daně není zjevné, že „zajišťovací daň“ měl platit na základě pokynu správce daně. Dle žalovaného nebyl žalobce ve smyslu § 38e zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pro rok 2002, v postavení plátce a v roce 2002 tak neexistoval důvod k odvodu částek „zajišťovací daně“ sražených společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. Budoucí „započítání zajišťovací daně“ nebylo předmětem přezkoumávaného rozhodnutí, proto se k tomuto tvrzení žalovaný nevyjádřil. Navrženého svědka V.K. správce daně i žalovaný opakovaně předvolali, ten se však ústních jednání nezúčastnil (s omluvou i bez omluvy), i když se měla konat v termínech, kdy se dle svého sdělení měl nacházet v České republice. Opakované pokusy o předvedení svědka Policií ČR nebyly úspěšné. V průběhu odvolacího řízení se měla svědecká výpověď konat 16.8.2007. Svědek se však telefonicky omluvil s tím, že se ozve 17.8.2007, k čemuž však nedošlo.

IV. Replika žalobce a stanoviska účastníků při jednání soudu

5. V replice žalobce uvedl, že při opakovaných kontrolách a místních šetřeních mu bylo správcem daně (p. Paškou) doporučeno placení tzv. „zajišťovací daně“ a to od roku 1996, kdy byla poprvé uzavřena smlouva o dílo mezi žalobcem a fyzickou osobou V.K., v následujících letech s malým podnikem FORT, zastoupeným stejnou osobou a dále se společností AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. V dřívější době nebylo s podobnými smlouvami o dílo, kde u objednatele pracoval zhotovitel prostřednictvím svých zaměstnanců (cizích státních příslušníků), dostatek zkušeností, proto na základě shodné kontaktní osoby doporučil správce daně žalobci odvádět zajišťovací daň, kterou žalobce odváděl do doby, kdy byly smlouvy o dílo spojovány s osobou V.K., tj. do října 2004. V rámci kontrol a místních šetření byly správci daně předkládány požadované doklady včetně smluv se společností AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. O tom svědčí např. zpráva o kontrole za období roků 2000 až 2001, kde ve vztahu k fakturám uvedené společnosti bylo vytknuto, že vyplacené prostředky byly vedeny na nesprávném účtu a jiné výtky nebo připomínky nebyly.

6. Při jednání soudu setrvali účastníci na svých dosavadních tvrzeních.

7. Žalobce doplnil, že není společností, která by si potřebovala pro daňové účely opatřovat doklady zkreslující její faktický stav účetnictví. Jedná se o zemědělskou organizaci, která se snaží většinu prací zajišťovat svými zaměstnanci. Sídlo společnosti je však v blízkosti hranic se SRN, proto i nekvalifikovaní pracovníci vyhledávali možnost výkonu pomocných prací v SRN. Proto musel žalobce zejména pomocné práce ve stavebnictví zajišťovat jiným způsobem, než výkonem svých zaměstnanců. V daném případě tak byla zvýšená potřeba nekvalifikovaných stavebních prací, tudíž obtížněji prokazatelných, provedena onou firmou, resp. jejími zaměstnanci, jak prezentoval její zástupce, navrhovaný svědek K. Stavební práce v prokázaném rozsahu provedeny byly, počet zaměstnanců žalobce je daný a po sečtení s ostatními důkazy tvoří celek, který by měl být pro daňové účely dostačující.

8. Žalovaný doplnil, že žalobcem předložené faktury jednoznačně neprokazují, zda předmětné práce byly provedeny uvedeným dodavatelem a zda deklarované množství koresponduje se skutečným rozsahem prací, když pro tyto pochyby existují četné indicie, a zopakoval argumentaci z vyjádření k žalobě. K hrazení „zajišťovací daně“ žalobcem uvedl, že nebyl důvod tyto zálohy správci daně odvádět, pokud zmíněné práce prováděla česká společnost. Z toho plyne, že žalobce neměl zcela jasno v otázce dodavatele prací a příjemce peněžních částek za tyto práce. Uvedené je podtrženo vadou plné moci, jíž zmocnil pan S., jednatel společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., pana K., zastupováním společnosti, když správce daně její pravost nepochybně vyvrátil, tím pádem zpochybnil i předložené faktury po stránce důkazní síly. Dle informace získané od ukrajinské daňové správy je osoba pana K. panu S. neznámá a nikdy s ní nevešel v žádné obchodní vztahy. Že se nepodařilo zajistit osobu pana K., nebrání rozhodnutí na základě předložených dokladů, ze kterých nevyplývá, že práce na fakturách byly skutečně provedeny v uvedeném rozsahu a to společností AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., tj. tím, kdo je dle smluvního vztahu měl provést, tím pádem vzniká pochybnost, zda byl předmětný výdaj vynaložen za smluvené dílo a žalobce tuto pochybnost v souladu s § 31 odst. 9 ZSDP nevyvrátil, neunesl tedy důkazní břemeno, když neprokázal ani jednu z podmínek potřebnou k tomu, aby předmětnou částku zaúčtovanou do nákladů bylo možno zahrnout do výdajů na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle § 24 odst. 1 ZDP. Dle žalovaného byla daň doměřena ve správné výši, proto navrhoval, aby byla žaloba zamítnuta.

9. Žalobce v reakci na závěrečný návrh žalovaného uvedl, že pomocné práce ve stavebnictví nelze zaznamenat tak, jak bylo deklarováno, protože k tomu by musela být najmuta další administrativní síla. Smlouva o dílo, hodinová práce s jmenovitým seznamem pracovníků, svědecké výpovědi, zbouraná a postavená hala a ostatní doklady, které byly předloženy, jsou dostatečným důkazem. Faktická práce provedena být musela, protože žalobce není organizací, která by poskytovala peníze za nedodané zboží. K zajišťovací dani žalobce uvedl, že zaměstnanec správce daně pan P. mu doporučil placení zajišťovací daně, když v té době nebyly předpisy úplně jasné. Protože zemřel, nemůže se k této otázce vyjádřit.

V. Shrnutí skutkového stavu

10. Správce daně provedl u žalobce 1.3.2005 místní šetření. Kontrolou došlých faktur zjistil, že na základě smlouvy o dílo byly v letech 2002 až 2004 prováděny společností AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. pomocné práce na stavbách žalobce. Předložena byla smlouva o dílo z 1.4.2003, výpis z obchodního rejstříku této společnosti a plná moc pro V.K. z 25.4.2000 k jednání za tuto společnost, na níž byl podpis pana S. ověřen notářkou Mgr. Janou Bečkovou dne 25.4.2000.

11. Mgr. Jana Bečková, notářka, k výzvě správce daně 9.3.2005 sdělila, že podpis na plné moci nebyl ověřen v její notářské kanceláři a ověřovací doložka, razítka i podpis jsou zfalšované.

12. Správce daně vyzval žalobce ke sdělení, o jaké práce se jednalo, kde byly prováděny, s kým bylo jednáno při uzavírání smlouvy a následně při provádění prací, jakými doklady tato osoba prokazovala svoji oprávněnost jednat za společnost, jakým způsobem probíhala fakturace, kdo přebíral finanční hotovost při úhradách faktur, kdo předával finanční hotovost za žalobce, a k předložení smlouvy o provedení těchto prací (výzva ze 4.3.2005, čj. 13826/05/118930/0704).

13. Žalobce sdělil, že byly na každý rok 2002 až 2004 uzavřeny smlouvy o dílo na pomocné práce ve stavebnictví, kterou pro žalobce vykonávají 3 pracovníci. Pracovali na výstavbě nové dojírny v Chodově, na stavebních opravách na zemědělských střediscích v Postřekově a Chodově, při opravě vyhořelého kravína v Chodově v roce 2003. Spolupráce s uvedenou firmou se osvědčila, proto pokračuje. Za firmu AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. jedná na základě neomezené plné moci V.K., který je firmou zmocněný i k přebírání finanční hotovosti. Úhrada za provedené práce je prováděna hotově na základě předložené faktury vystavené uvedenou firmou. Finanční hotovost je vyplácena v pokladně žalobce v Klenčí pod Čerchovem. Předloženy byly smlouvy o dílo uzavřené se společností AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. z 22.3.2001 na dobu od 1.4.2001 do 31.12.2001, z 21.12.2001 na dobu od 1.1.2002 do 31.12.2002 a z 20.12.2002 na dobu od 1.1.2003 do 31.12.2003 (odpověď z 23.3.2005).

14. Finanční úřad v Praze – Modřanech sdělil, že je společnost AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., se sídlem Praha 4, Mádrova 3026/4, DIČ CZ25763199, nekontaktní a její jednatelA.S. měl dle sdělení Policie ČR – evidenčního odboru cizinecké a pohraniční policie povolen pobyt na území ČR do 26.3.2001.

15. Správce daně zahájil u žalobce 15.6.2005 kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roků 2002 a 2003 a následně žalobce vyzval k předložení ještě jiných dokladů nebo důkazních prostředků prokazujících spolupráci se společností AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. v letech 2002 a 2003 (výzva z 16.6.2005, čj. 36068/05/118930/0704). V odpovědi z 29.6.2005 žalobce uvedl, že veškeré doklady týkající se této společnosti již správci daně předložil a jiné nemá k dispozici.

16. Správce daně žalobce vyzval k prokázání u uvedených faktur oprávněnosti zaúčtování a zahrnutí do daňově uznatelných nákladů. Výzvu zdůvodnil fakturami vystavenými společností AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., ohledně níž bylo zjištěno, že jednatel měl ukončen pobyt v ČR 26.3.2001 a plná moc, kterou se prokazoval k jednání a přebírání hotovosti V.K., je po ověření notáře neplatná a ověřovací doložka je zfalšovaná. Správce daně tak dospěl k závěru, že předmětné faktury nebyly vystaveny touto společností, nýbrž neznámou osobou, která se vydává za zástupce společnosti a přebírá od žalobce hotovost. Podle zákona o účetnictví nesplňují tyto účetní doklady náležitosti dokladů (výzva z 22.7.2005, čj. 41052/05/118930/0704).

17. V odpovědi žalobce uvedl, že veškeré doklady týkající se fakturace uvedené společnosti (smlouvu o dílo, plnou moc, fotokopie faktur a pokladních dokladů, výpis z obchodního rejstříku) předložil a tyto prokazují, že byly předmětné faktury vystaveny po právu a odpovídají požadavkům účetních dokladů dle § 11 zákona č. 563/1991 Sb. Dále žalobce nesouhlasil, že je plná moc s ohledem na zfalšovanou ověřovací doložka neplatná, neboť plná moc zmocněnce obchodní firmy, obsahuje-li kdo, komu a v jakém rozsahu plnou moc uděluje, je pro třetí osobu platná bez toho, že by podpis zmocnitele musel být úředně ověřen. Není v možnostech třetích osob zjišťovat, zda je podpis na plné moci zfalšován, navíc je-li plná moc opatřena úředním razítkem notáře a jeho podpisem. Třetí osoba nemá možnosti státního orgánu vyhledávat, zda je takové ověření platné nebo zfalšované (vyjádření z 8.8.2005).

18. Ve sdělení z 5.9.2005 navrhl žalobce svědeckou výpověď P.J., předsedy představenstva žalobce aj.Z. , ekonomky.

19. Svědkyně J.Z., účetní, uvedla, že pracovníci společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. prováděli jednoduché pomocné práce ve stavebnictví související s opravami budov, většinou kravínů, a s tím související úklidové a přípravné práce (např. vybourání starého betonu, seškrabávání původních omítek, vyklizení stáje po požáru). Nepracovali se zaměstnanci žalobce, protože museli práci připravit pro jejich stavební skupinu. Na opravy byly zpracovány rozpočty, které je možné doložit. Uvedené práce nebylo možné zajistit vlastními kapacitami, protože v té době se prováděla výstavba nové dojírny a rekonstrukce stájí v Chodově (protokol z 26.9.2005, čj. 49522/05/1189307 0704).

20. P.J., předseda představenstva žalobce, uvedl, že pracovníci společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. prováděli pomocné stavební práce dle smlouvy, opravovali stáje, např. v Postřekově a Chodově. Na otázku správce daně, zda na vyjmenovaných pracích pracovali samostatně nebo společně se zaměstnanci žalobce, odpověděl, že konkrétně neví, koordinaci stavebních prací prováděl šéf stavebního střediska J.P., který by se mohl vyjádřit i k prokázání oprávněnosti zaúčtovat faktury od této společnosti (protokol z 26.9.2005, čj. 49523/05/118,930/0704).

21. Svědek J.P., vedoucí stavebního střediska žalobce, uvedl, že mají nedostatek dělníků, proto pracovníky uvedené společnosti používali na různé pomocné práce (bourací a opravy omítek) v Chodově a v Postřekově, kde pracovali samostatně. Pokyny zadával svědek V.K., který je řídil. Ten nebyl na stavbě přítomen celou dobu, zadal příkazy a odjel. Zadaná práce byla vykonána, převzal ji svědek a ústně potvrdil V.K., že byla vykonána. Na konci se to celé předalo předávacím protokolem, který se potvrzoval. Jednalo se o práce na opravě kravína Postřekov, kde se dělaly podlahy a bourací práce, v Chodově na stáji č. 12 odchovně a na farmě Chodov po požáru (protokol z 24.10.2005, čj. 53239/05/118930/ 0704).

22. V podání z 9.11.2005 žalobce předložil správci daně (ve vztahu k roku 2002) krycí list kalkulace objektu Farma Postřekov - oprava kravína, předávací protokol ze 3.6.2002 provedené práce na opravě kravína v Postřekově a faktury č. 19700030 (leden 2002), č. 19700060 (únor 2002), č. 19700108 (březen 2002), č. 19700145 (duben 2002) a č. 19700188 (květen 2002).

23. Správce daně seznámil žalobce se zprávou o daňové kontrole čj. 41080/05/118930/0704 (protokol z 28.2.2006, čj. 13134/06/118930/0704). Správce daně ve zprávě o daňové kontrole dospěl k závěru, že smlouva o dílo, na jejímž základě byly práce provedeny a fakturovány, je neplatná. Žalobce nejednal s odpovědným zástupcem společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., zástupce se prokazoval neplatnou plnou mocí a faktury nebyly vystaveny uvedenou společností, byl použit pouze název společnosti a její DIČ. Ani výpovědí svědků nebylo prokázáno, že fakturované práce prováděli pracovníci uvedené společnosti. Základ daně žalobce byl zvýšen o částku 966.555 Kč.

24. Ve vyjádření ke zprávě o daňové kontrole žalobce namítal nesprávné hodnocení důkazů správcem daně a navrhl vyslechnout svědka V.K., (osobu totožnou s osobu označenou v předmětné plné moci a v dalších písemnostech založených v daňovém spisu jako V.K.), Praha 8, Ládevská 392/12 a uvedl, že je na Ukrajině a do České republiky by se měl vrátit 2.4.2006 (vyjádření ze 17.3.2006 a 28.3.2006).

25. Správce daně svědka V.K. předvolal na 24.4.2006 – svědek převzal předvolání 12.4.2006 (předvolání čj. 24848/06/118930/0704). Telefonicky správci daně sdělil, že bude v té době na Ukrajině, zavolá 3.5. nebo 4.5.2006 a bude domluven jiný termín (úřední záznam z 18.4.2006). Správce daně žalobce z důvodu, že se svědek dosud neozval, vyzval ke sdělení aktuální adresy k obeslání, a sdělení, jaké skutečnosti má uvedený svědek prokázat (výzva z 9.5.2006, čj. 30910/06/118930/ 0704). Žalobce v reakci na výzvu správce daně sdělil, že je sdělená adresa správná a běžně je na ní v obchodních a jiných věcech doručováno. Jedná se o adresu sídla společnosti MEHANOM, kde je svědek zapsán jako statutární orgán. Dále uvedl, že z dokladů, které předložil, vyplývá, že navrhovaný svědek příslušné doklady za zmíněnou společnost vystavoval a jejím jménem potvrzoval. Rovněž tak přebíral příslušné finanční částky. Správce daně svědka předvolal na 12.6.2006, zásilka se vrátila nevyzvednutá zpět.

26. Žalobce uvedl, že svědek příslušné doklady za společnost AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. vystavoval a jejím jménem potvrzoval, přebíral příslušné finanční částky. Dále uvedl, že byl pro žalobce zástupcem uvedené společnosti, sjednával konkrétní podmínky, vystavoval a přebíral potřebné doklady i fakturované finanční částky. Svědek existuje, komunikoval se správcem daně a je zapsán jako jednatel společnosti MEHANOM s.r.o., která vyvíjí na území ČR činnost. Další důkazní prostředky žalobce nenavrhl, když všechny potřebné doklady již byly předloženy a navržení svědci vyslechnuti. Opětovně navrhl svědeckou výpověď V.K., který je dostupný a po většinu roku se zdržuje na území České republiky (vyjádření z 12.5.2006).

27. Svědek V.K. v podání bez vlastnoručního podpisu správci daně sdělil, že se bude od 15.5.2006 opět zdržovat mimo území České republiky a vrátí se na dobu od 7.6.2006 do 14.6.2006. Další pobyt plánuje od 5.7. do 17.7.2006 (přípis doručený správci daně 15.5.2006). Správce daně svědka předvolal na 12.6.2006 (čj. 31851/06/118930/0704), zásilka se vrátila nevyzvednutá zpět. Svědek telefonicky 12.6.2006 sdělil, že je na Ukrajině a pokud mu bylo zasíláno předvolání, nemohl si jej vyzvednout (úřední záznam z 12.6.2006).

28. Správce daně seznámil žalobce s průběhem opakovaného předvolání tohoto svědka a vyzval jej ke sdělení, jaké skutečnosti chtěl výslechem tohoto svědka prokázat a zda navrhuje jiný důkazní prostředek, když se svědek opakovaně nedostavil (výzva z 15.6.2006, čj. 35897/06/118930/0704).

29. Žalobce v reakci na výzvu uvedl, že svědek byl pro žalobce zástupcem zmíněné společnosti. Sjednával konkrétní podmínky, vystavoval a přebíral potřebné doklady a fakturované finanční částky. Tyto skutečnosti byly opakovaně žalobcem uváděny a je nepochybné, že výslech tohoto svědka je pro účely řízení nezbytný. Další důkazní prostředky žalobce nenavrhoval, když všechny potřebné doklady již byly předloženy a navržení svědci vyslechnuti.

30. Svědka správce daně předvolal na 14.7.2006 (předvolání čj. 38953/06/118930/0514). Zásilku svědek nepřevzal (nezastižen – oznámeno) a nedostavil se. Správce daně proto přítomné zástupkyni žalobce sdělil, že o jeho předvedení požádá Policii ČR (protokol ze 14.7.2006, čj. 39247/06/118930/0106)., což učinil výzvou z 28.8.2006, když požádal Policii České republiky, Okresní ředitelství, Domažlice, o předvedení svědka ve dnech 18. až 27.9.2006, přihlášeného na adrese Praha 8, Ládevská 392/12. Policie ČR, obvodní ředitelství Praha III, místní oddělení Kobylisy, sdělilo, že se nepodařilo svědka zastihnout, neboť je v současné době na Ukrajině, a že by se zřejmě měl vrátit do České republiky po 1.10.2006. Správce daně výzvou ze 16.10.2006 požádal uvedené oddělení Policii ČR o předvedení svědka ve dnech 23.10. až 3.11.2006, přihlášeného na adrese Praha 8, Ládevská 392/12. Policie ČR sdělila, že provedla pokus o předvedení s negativním výsledkem. Dne 27.10.2006 bylo zjištěno, že se svědek nachází v nemocnici na Ukrajině. O tom, že ani opakované pokusy o předvedení svědka V.K. Policií ČR nebyly úspěšné, správce daně žalobce informoval (sdělení z 10.11.2006, čj. 55168/06/118930/0106).

31. Správce daně vydal 5.11.2006 dodatečný platební výměr, čj. 55567/06/118920/1478, kterým žalobci za zdaňovací období roku 2002 dodatečně zrušil daňovou ztrátu z příjmů právnických osob v částce 670.544 Kč a dodatečně vyměřil daň z příjmu právnických osob ve výši 91.760 Kč.

32. Žalobce podal proti dodatečnému platebnímu výměru odvolání, ve kterém vznášel obdobné námitky, jaké posléze učinil součástí žaloby (podání z 19.12.2006).

33. Žalovaný v rámci odvolacího řízení vyzval žalobce k prokázání 1. tvrzení, že mu vznikly v roce 2002 náklady v souvislosti s provedenými pomocnými pracemi od společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., tj. jaké práce konkrétně a v jakém rozsahu byly pracovníky této společnosti provedeny, 2. že tyto náklady byly v roce 2002 vynaloženy v deklarované výši 966.555 Kč, včetně výpočtu způsobu ceny díla a 3. k případnému doložení jiných důkazních prostředků prokazujících žalobcova tvrzení (výzva z 11.6.2007, čj. 5338/07-1200- 402327).

34. Žalobce zopakoval, že předložil smlouvu o dílo z 21.12.2001, na základě které společnost AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. prováděla pomocné práce na stavbách – rekonstrukcích kravínů v Chodově a Postřekově, předávací protokoly k těmto pracem a faktury, které byly zpracovány na základě rozúčtování odpracovaných hodin jednotlivými zaměstnanci uvedené společnosti. Rozúčtování za jednotlivé měsíce zpracoval pověřený zaměstnanec této společnosti a předával je po skončení měsíce k odsouhlasení zástupci žalobce. Tyto doklady prokazují, že náklady v roce 2002 byly vynaloženy v deklarované výši a určují i způsob ceny výpočtu odvedeného díla. K prokázání jaké konkrétní práce a v jakém rozsahu byly provedeny žalobce uvedl, že je schopen předložit doklady včetně navržení dalších svědků – stavebního dozoru, případně znalecký posudek a k tomu žádal o prodloužení lhůty do konce července 2007. Zdůraznil však, že opakovaně navrhoval výslech svědka V.K., který by se mohl jako přímý účastník vztahu ke sporným otázkám vyjádřit a jehož současný pobyt správci daně dostatečně specifikoval (sdělení z 27.6.2007).

35. Následně žalobce předložil správci daně fotokopii stavebního deníku s denními záznamy od 28.1.2002 do 26.7.2002 týkajícími se prací na dojírně v Chodově, kterých se zúčastnila i společnost AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. (podání z 31.7.2007).

36. Správce daně svědka K. předvolal na 16.8.2007, předvolání bylo svědkovi doručeno 9.8.2007. Svědek oznámil 14.8.2007, že se k výslechu nemůže dostavit a že se ozve 17.8.2007. (úřední záznam z 27.8.2007). Poté se již neozval.

37. Dne 16.8.2007 byla vyslechnuta svědkyně V.M., pokladní Výrobní společnosti Čerchov, která činnost pokladní vykonávala i pro žalobce. Uvedla, že předávání finančních prostředků probíhalo tak, že pan K. zavolal den předem, jaká je částka na faktuře, a podle toho byly ráno peníze vyzvednuty. Přivezl fakturu, která byla již prokonzultována s Ing. L. proti které vystavila pokladní doklad. Na dotaz správce daně, zda svědkyni nebyly divné tak vysoké částky v hotovosti, svědkyně uvedla, že ne, dostala nařízeno uhradit fakturu v hotovosti, tak nic jiného nezkoumala.

38. Dne 16.8.2008 byl opakovaně vyslechnut svědek J.P. . K popisu práce u žalobce uvedl, že mají různé akce, většinou opravu kravínů. V současné době mají asi 6 zaměstnanců, kterým zadává práci a přebírá ji od nich. Dále se stará o chod střediska, o vrátné a topiče. Těmto pracovníkům dělá podklady pro výplaty. K Ukrajincům, které dodával a řídil V.K. jako zástupce společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., uvedl, že se používali hlavně na bourací práce, na méně kvalifikované práce. Jejich pracovní doba se neevidovala, svědek si ji nezapisoval. Zapisoval si ji jejich parťák. Svědek jen zadával práci a přebíral ji. Na otázku, kdo a kdy vyhotovil vyúčtování odpracovaných hodin za jednotlivé měsíce, z jakých podkladů, uvedl, že on účtuje jenom pro jejich zaměstnance. Tohle bylo na základě dohody mezi družstvem a Ukrajinci. Na finanční stránce se nepodílel, vyúčtování šlo mimo něj, hodiny nesledoval, vyúčtování bylo předkládáno k fakturám. Jeho zajímal výsledek práce. Dle svědka se u pracovníků AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. konkrétní práce, kterou prováděli v jednotlivých dnech, neevidovala. U jednání o možné spolupráci mezi žalobcem a společností AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. před uzavřením předmětné smlouvy o dílo ani při uzavření této smlouvy nebyl přítomen. Smlouvu k dispozici neměl, nepostupoval podle ní. Zda za společnost AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. jednal vždy V.K. nebo ještě někdo jiný, nevěděl. Hotovou práci přebíral, bylo to dílo po částech. Předávací protokoly vystavoval V.K. Na otázku, jaký vztah mají předávací protokoly k fakturaci, uvedl, že na jejich základě se fakturovalo, to šlo mimo něj. Uvedl, že nemá k dispozici další doklady o převzetí dokončených prací od uvedené společnosti, které by dosud nebyly předloženy. Budovaná dojírna v roce 2002 v Chodově nenáležela ke kravínu, který vyhořel. K dotazu, zda v prvním pololetí roku 2002 pracovali uvedení Ukrajinci na opravě kravína v Postřekově a na dojírně v Chodově, uvedl, že asi ano, již si to nepamatuje, neboť je to 5 let a vystřídalo se tam více firem. K otázce, kdo vykonával pro žalobce stavební dozor v roce 2002, uvedl, že na opravy dozor není, na větší akce ano. Někdy používali ing. Š.Při opravě kravína to nebylo nutné. Na dojírnu stavební dozor nebyl třeba, nebylo na to stavební povolení, jenom oznámení.

39. Dne 22.08.2007 proběhlo ústní jednání s P.J.,předsedou představenstva žalobce, (protokol čj. 57783/07/118930/0919) ohledně fakturace společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. K vyúčtování odpracovaných hodin za jednotlivé měsíce, které se mělo přikládat k fakturám, pan J. uvedl, že toto vyúčtování nedělali, vystavovali jim vždy fakturu za práce, které byly předem dohodnuty. Dohoda o vedení vyúčtování odpracovaných hodin uzavřena nebyla. Návrh smlouvy předkládala společnost AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., žalobce ji po domluvě podepsal nebo nepodepsal. V následujících letech bylo žalobci nabízeno další dodání pracovníků, v letošním roce již ne. P.J. viděl pana K. při podpisu smlouvy, potom už s ním jednal pouze pan P., který kontroloval odvedenou práci dle smlouvy. Zda bylo postupováno podle čl. II. smlouvy o dílo („Cena bude řešena dílčími smlouvami o dílo dle konkrétních uzavřených zakázek"), pan J. uvedl, že se to sjednalo pouze ústně, vždy před konkrétní zakázkou. Dílčí smlouvy byly jen ústní. Na postup fakturace za provedené práce dle předávacího protokolu a vazbu předávacích protokolů k fakturaci si již nepamatoval. Jak byl konkrétně splněn čl. IV. smlouvy o dílo („Úhrada za provedené dílo bude provedena na základě faktury v návaznosti na čl. II. této smlouvy. Fakturovanou částku musí dodavatel prací doložit přehledem o splnění díla dle čl. II. této smlouvy."), nemohl říci. Krycí list kalkulace objektu vypracovaný Ing. Š. sloužil k opatření finančních prostředků. Odměna za práci byla dohodnuta jen ústně a odpovídala kalkulaci.

40. Žalovaný touto žalobou napadeným rozhodnutím z 1.2..2008, čj. 4763/07-1200- 402327, odvolání žalobce zamítl. V odůvodnění konstatoval dosavadní průběh správního řízení. Zhodnotil žalobcem předložené a správcem daně obstarané listiny a svědecké výpovědi. Vycházel z tvrzení žalobce, že všechny fakturované práce byly provedeny, náklady v této souvislosti vznikly, když toto potvrzují nejen svědci, ale i vystavené faktury a všechny doklady navazující.

41. Faktury, které měly být vystaveny V.K. v zastoupení společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., nepovažoval žalovaný za důkazní prostředek, kterým by bylo prokázáno, že předmětné náklady v roce 2002 skutečně vynaložil v deklarované výši, neboť samy o sobě neprokazují, zda a v jakém rozsahu byly práce skutečně provedeny a že tomu odpovídá fakturovaná částka, přičemž nezpochybňoval, že mají náležitosti účetních dokladů ve smyslu zákona o účetnictví. Avšak tím, že obsahují u otisku razítka společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. podpis V.K., jehož oprávnění jednat za tuto společnost bylo zpochybněno, je nelze považovat za důkaz bezpochyby prokazující tvrzené skutečnosti.

42. K plné moci z 25.04.2000 správce daně zjistil, že ověřovací doložka, podpis a razítko notářky Mgr. Jany Bečkové jsou zfalšovány. Nebylo možné prohlásit, že je plná moc neplatná, vznikly však pochybnosti, zda byla skutečně udělena. Toto nemohlo být správcem daně u společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. ověřeno, neboť je nekontaktní a její jednatel měl povolen trvalý pobyt na území ČR do března 2001. Zakládá to však důvodné pochybnosti, zda byl V.K. skutečně jednatelem společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. zmocněn k jednání za tuto společnost. V průběhu odvolacího řízení bylo formou dožádání místně příslušného správce daně prověřeno, zda se v Českobrodské ulici, Praha 9 (tj. adresa uvedená v předmětné plné moci jako bydliště V.K.) nachází dům č.p.

67. Finančním úřadem pro Prahu 9 bylo zjištěno, že číslo 67 - popisné ani orientační - se v této ulici nenachází.

43. Dále žalovaný uvedl, že z výdajových podkladních dokladů vyplývá, že předmětné finanční částky přebíral vždy v hotovosti V.K. Tyto pokladní doklady sice prokazují výplatu peněžních obnosů uvedených na fakturách vystavených pod hlavičkou společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., samy o sobě však neprokazují, že veškeré vyplacené částky byly podloženy protiplněním ve prospěch žalobce ze strany této společnosti.

44. Ke smlouvě o dílo z 21.12.2001 žalovaný uvedl, že pouze dokládá, že byl mezi tam uvedenými daňovými subjekty sjednán smluvní vztah. Neprokazuje však, jaké práce, kdy a kým byly pro žalobce provedeny a v jaké výši byly náklady za deklarované práce žalobcem v roce 2002 skutečně vynaloženy. Upozornil na čl. IV. (Fakturovanou částku musí zhotovitel doložit přehledem o splnění díla dle čl. II. této smlouvy, který byl předem odsouhlasen odběratelem.). Přehledy o splnění díla k fakturovaným částkám žalobce nepředložil ani pan J.ke konkrétnímu plnění tohoto článku nic neuvedl. Byly předloženy pouze dva předávací protokoly, které se týkají celkového předání prací na opravě kravína v Chodově 3.6.2002 a na opravě vyhořelého kravína v Postřekově 12.4.2003. Z protokolů však nevyplývá, v jakém rozsahu byly práce provedeny a předány, k jakému období se práce vztahují a jak navazují na provedenou fakturaci.

45. K výdajovým pokladním dokladům žalovaný uvedl, že obsahují u otisku razítka společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. podpis V.K., jehož oprávnění zastupovat společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. bylo v průběhu daňového řízení zpochybněno, proto nelze považovat tyto doklady za důkaz jednoznačně prokazující skutečnosti tvrzené žalobcem.

46. Krycí list kalkulace objektu zpracovaný v roce 1999 dle žalovaného taktéž neprokazuje, jaké konkrétní práce byly pro žalobce v roce 2002 skutečně provedeny, kdy a kým byly provedeny a v neposlední řadě neprokazuje, v jaké výši byly náklady za tyto práce žalobcem v roce 2002 skutečně vynaloženy, neboť se jedná o dokument, kde je uveden předpokládaný rozsah stavebních prací, který měl dle sdělení pana J. sloužit k opatření finančních prostředků. Z této listiny nelze dovozovat bez dalšího, že bylo prokázáno faktické uskutečnění fakturovaných prací, neboť provedení prací zde bylo předpokládáno a byl zpracován na celkové stavební práce.

47. Svědecké výpovědi potvrdily pouze, že byly provedeny určité pomocné stavební práce v zemědělských objektech v Chodově a Postřekově. Ze svědecké výpovědi pana P. vyplývá, že práce byly zadávány V.K., který měl být zástupcem společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. na základě plné moci a který řídil pracovníky, kteří předmětné práce vykonávali, a ústně potvrzoval žalobci předání prací. Výpovědi svědků však neprokazují, že vykazované náklady 966.555 Kč odpovídají rozsahu skutečně provedených prací, tedy neprokazují, že fakturované částky odpovídají skutečně provedeným prácím, když z žádného dokumentu není zřejmé, jaké konkrétní práce, kde a kým byly v jednotlivých měsících, za něž bylo fakturováno, prováděny.

48. Provedení určitých pomocných prací prokazuje mimo svědecké výpovědi pana P.také předávací protokol ze 3.6.2002, který se týká prací na opravě kravína v Postřekově (vyklizení objektu pro opravu stávajícího objektu, vybourání starých podlahových betonů, stržení starých omítek, vybourání staré elektroinstalace a příprava pro natažení nové, oprava stávající vodoinstalace) a předávací protokol, kterým žalobce převzal 12.4.2003 práci na opravě vyhořelého kravína v Chodově (vyklizení objektu po požáru, stržení zbytků střechy po požáru, vyklizení shořelého sena a slámy, stržení štítu, jehož statika byla vlivem požáru narušena, kompletní příprava pro opravu). Tyto předávací protokoly však nedokládají, že rozsah prací odpovídá částkám fakturovaným pod hlavičkou společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., neboť z nich není patrný konkrétní rozsah předávaných prací ani návaznost na jednotlivé faktury, když předávací protokoly obsahují pouze obecné vymezení prováděných prací bez uvedení konkrétního rozsahu a vystavené faktury neobsahují ani charakter prací prováděných v jednotlivých měsících, za něž jsou práce fakturovány.

49. Dle žalovaného nebylo prokázáno, že předmětná plnění byla uskutečněna právě společností deklarovanou na fakturách. Pochybnosti o faktickém poskytovateli prací jsou vyvolány nepravdivými údaji na plné moci, které vzbuzují důvodné pochybnosti, zda byl V.K. oprávněn jednat za společnost AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. V průběhu daňové kontroly ani odvolacího řízení nebyl žalobcem předložen důkazní prostředek, který by nade vší pochybnost prokazoval, že práce provedla a vyfakturovala tato společnost. Že i sám žalobce měl pochybnosti o tom, kdo je skutečným příjemcem hotovosti za deklarované práce, nasvědčuje i to, že v roce 2002 a 2003 odváděl z fakturovaných částek Finančnímu úřadu v Domažlicích zálohu na daň z příjmů fyzických osob ve výši uvedené na jednotlivých fakturách. Nebylo prokázáno, že rozsah fakticky uskutečněného plnění, dodaného pod hlavičkou společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., odpovídá fakturovaným částkám, když nebylo prokázáno, že částky fakturované v jednotlivých měsících roku 2002 jsou podloženy faktickým plněním, neboť nebylo prokázáno, na základě jakých podkladů docházelo k měsíční fakturaci a že údaje uvedené v předložených podkladech navazují na provedenou fakturaci. Žalovaný nezpochybňoval provedení určitých prací, avšak v průběhu řízení nebyl dostatečným způsobem prokázán rozsah poskytnutého plnění, nebylo prokázáno, že výše výdajů (nákladů) v částce 966.555 Kč zahrnutá do daňově účinných nákladů roku 2002 je oprávněná. K tíži žalobce nebylo, že třetí subjekt (společnost AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o.) neplnil své daňové povinnosti. Jako rozhodující označil, že žalobce neunesl v důkazní břemeno a neprokázal, že předmětné náklady byly v daném zdaňovacím období vynaloženy ve smyslu § 24 odst. l ZDP. Pokud by žalobce prokázal oprávněnost zahrnutí těchto výdajů do daňově účinných výdajů (nákladů) daného zdaňovacího období, byly by tyto náklady uznány jako daňově účinné bez ohledu na skutečnosti namítané v odvolání.

50. K neprovedení svědecké výpovědi V.K. žalovaný uvedl, že ze spisového materiálu správce daně vyplývá, že podnikl řadu procesních kroků, aby zajistil provedení svědecké výpovědi tohoto navrhovaného svědka (opakované předvolání k ústnímu jednání a opakovaná snaha Policie ČR o jeho předvedení). Také v rámci odvolacího řízení byl tento svědek předvolán k podání svědecké výpovědi (předvolání čj. 52730/07/118930/2959 z 23.07.2007, doručeno 9.8.2007) na 16.8.2007. Dne 14.8.2007 telefonicky sdělil, že se nemůže dostavit, neboť se zdržuje na Ukrajině, kde se léčí. Uvedl, že se ještě jednou ozve 17.8.2007, k čemuž však již nedošlo.

51. Žalovaný proto dospěl k závěru, že žalobce ve smyslu § 31 odst. 9 ZSDP neprokázal, že v roce 2002 vynaložil náklady za pomocné práce v deklarované výši 966.555 Kč, tzn. že neprokázal, že předmětné náklady zahrnuté do jeho výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů byly odečteny ve výši jím prokázané, jak to ukládá § 24 odst. l ZDP.

VI. Právní úprava

52. V dané právní věci se jednalo o daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2002 upravenou v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro rok 2002 (dále jen ZDP, resp. zákon o daních z příjmů). Správa daní je upravena v zákoně č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP).

VII. Rozhodnutí krajského soudu

53. Rozsudkem ze dne 12.8.2009, čj. 57Ca 31/2008-50, krajský soud rozhodnutí žalovaného i dodatečný platební výměr zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

54. V rozsudku krajský soud zdůraznil, že má daňový subjekt právo pro stanovení základu daně snížit příjmy jen o výdaje (náklady), které vynaložil na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů (§ 23 odst. 1, § 24 odst. 1 ZDP). Aby byla potvrzena oprávněnost uplatněného výdaje (nákladu), je nutné, aby subjekt, na kterém podle § 31 odst. 9 ZSDP leží důkazní břemeno, tvrdil a prokázal: 1) že učinil výdaj (náklad) a v jaké výši; 2) na co konkrétně výdaj (náklad) vynaložil a že to, na co jej vynaložil, mu bylo skutečně poskytnuto či dodáno; 3) že výdaj (náklad) vynaložil na dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů. K první podmínce žalovaný akceptoval, že žalobce učinil výdaj 966.555 Kč, když tuto částku vyplatil V.K. V rámci druhé podmínky musí být prokázáno, že smluvní vztah nebyl fiktivní. Má-li správce daně pochybnosti o realizaci služeb nebo dodání zboží, je jeho povinností důkazní prostředky předložené daňovým subjektem vyvrátit a prokázat, že skutečnost byla jiná. Pokud tak správce daně neučinil, je třeba považovat druhou podmínku za naplněnou. Odpověď na otázku, jaké konkrétní pomocné práce byly provedeny, vyplývá jednoznačně z předávacího protokolu ze dne 3. 6. 2002; důkazem je stavební deník, kde jsou uvedeny denní záznamy od 28. 1. 2002 do 26. 7. 2002 týkající se práce na dojírně v Chodově; vyúčtování odpracovaných hodin za jednotlivé měsíce, kde jsou u každého měsíce uvedena jména pracovníků, kteří měli práce vykonávat, počet odpracovaných hodin a vyúčtování za tyto odpracované hodiny, které nejen dle žalobce, ale i dle výpovědí svědků J.P. a V.M. prováděl zástupce společnosti AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. Žalobce prokázal, jaké konkrétní práce pro něj byly provedeny zejm. svědeckými výpověďmi J.P., J.Z., V.M. a P.J. (předsedy představenstva žalobce). Není rozhodné, zda V.K. byl či nebyl oprávněn jednat za AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o. Žalobce zásadně jednal s V.K., který prostřednictvím jím řízených pracovníků plnil zakázky žalobce, předával provedené práce žalobci, fakturoval a přebíral peníze. Pokud by V.K. jednal za AHROLUHOSTAVHRAD s.r.o., provedla by předmětné práce tato společnost a také jí by bylo za práce zaplaceno. Pokud by nebyl k jednání za tuto společnost oprávněn, provedl by práce sám a jemu by bylo též zaplaceno. Aplikací § 24 odst. 1 ZDP na obě nastíněné verze nelze dospět k jinému závěru, než že bylo prokázáno, na co byl výdaj (náklad) vynaložen, a že to, na co byl výdaj (náklad) vynaložen, bylo žalobci skutečně poskytnuto (dodáno). Při obou verzích bylo zaplaceno tomu, kdo práce dodal. Pokud měly daňové orgány i nadále pochybnosti o realizaci služeb, bylo jejich povinností provedením jiných důkazů důkazní prostředky předložené žalobcem vyvrátit a prokázat, že skutečnost byla jiná.

55. Důvodnou shledal krajský soud námitku o procesním pochybení spočívajícím v neprovedení výslechu svědka V.K. Správce daně požádal Policii ČR opakovaně o jeho předvedení, naposledy na 3. 11. 2006. Následně však byl znovu předvolán 23. 7. 2007, předvolání převzal 9. 8. 2007 a 14. 8. 2007 telefonoval, že se nemůže dostavit a že se ještě ozve 17. 8. 2007, což neučinil. Ohledně neprovedení jeho výpovědi by nebylo lze žalovanému ničeho vytýkat, pokud by daňové řízení skončilo v r. 2006, kdy se účast svědka nepodařilo zajistit ani předvedením. Svědek byl však předvolán znovu v r. 2007. Do té doby nekontaktní svědek předvolání osobně převzal a správce daně telefonicky kontaktoval. Nový pokus o jeho předvedení však správcem daně učiněn nebyl. Tím, že daňové orgány za této situace nepřistoupily k novému pokusu o předvedení svědka, nevyčerpaly všechny možnosti ohledně provedení jeho svědecké výpovědi, když nevyužily své oprávnění podle § 29 odst. 2 ZSDP.

56. Krajský soud zrušil napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení, protože dovodil, že stejnou vadou trpí i dodatečný platební výměr, zrušil jej podle § 78 odst. 3 s.ř.s. také.

VIII. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

57. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26.1.2011, čj. 5Afs 6/2010-101 rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

58. K postupu daňových orgánů, které nepřistoupily v r. 2007 k opětovnému pokusu o předvedení navrhovaného svědka V.K. Nejvyšší správní soud uzavřel, že žalovaný pochybil, nepokusil- li se zajistit účast svědka V.K. z adresy Praha 8, Ládevská 392/12, ze které byl svědek naposledy předvoláván a kde předvolání k výslechu naposledy převzal, z čehož plyne, že se na této adrese v r. 2007 zdržoval. Nemůže být přitom rozhodné, zda se na této adrese zdržoval či nezdržoval dříve (v r. 2006). S ohledem na popis skutkového stavu, je výslech tohoto svědka způsobilý prokázat či vyvrátit žalobcova tvrzení, o nichž mají daňové orgány pochybnosti, a proto krajský soud postupoval správně, pokud uzavřel, že tím, že se daňové orgány v r. 2007 (příp. ještě v lednu 2008, když napadené rozhodnutí bylo vydáno až 1.2.2008) nepokusily o zajištění účasti svědka V.K. všemi dostupnými prostředky vč. předvedení, dopustily vady řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé a je proto důvodem pro zrušení rozhodnutí žalovaného [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].

59. Nejvyšší správní soud však nesdílel názor krajského soudu, že žalobce splnil svou důkazní povinnost ve smyslu § 31 odst. 9 ZSDP a jeho tvrzení byla prokázána i bez provedení výslechu svědka V.K.

60. Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že je při posuzování uznatelnosti daňového nákladu (výdaje) nerozhodné, zda bylo deklarované plnění poskytnuto skutečně subjektem uvedeným jako dodavatel na účetních dokladech a zda právě tento subjekt přijal úplatu za poskytnuté plnění. Rozhodné je, zda poskytnutý náklad (výdaj) byl vynaložen za deklarované plnění [při splnění dalších podmínek daňové uznatelnosti tohoto nákladu (výdaje)]. Obdobný závěr již Nejvyšší správní soud zaujal např. v rozsudku ze dne 31. 5. 2007, č. j. 9 Afs 30/2007 – 73 (dostupný na www.nssoud.cz), kde konstatoval: Pokud daňový subjekt jednoznačně prokáže, že deklarovaný výdaj skutečně nastal, byť za jiných okolností, nežli je uvedeno na daňovém dokladu, je možné jej v souladu se zásadou materiální pravdy uznat za výdaj vynaložený v souladu s § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Je však nutno si uvědomit, že se jedná o situaci krajní, kdy standardní zákonem předpokládaný způsob uplatnění výdaje nebyl daňovým subjektem dodržen. Pokud chce eliminovat důsledky svého pochybení, musí vynaložení výdaje prokázat jednoznačným, transparentním způsobem, tedy uvést a dokázat veškeré skutečné okolnosti týkající se předmětného výdaje, které budou v souladu s ostatními zjištěnými údaji a budou vytvářet přehledný a důvěryhodný obraz o celé transakci. Součástí takového objasnění skutečného stavu věci je i logické vysvětlení, z jakých důvodů došlo k mylnému uvedení některé z podstatných náležitostí účetního dokladu.

61. Rozhodné proto bylo posouzení právní otázky, zda žalobce splnil podmínky pro odečtení výdajů na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů od základu daně podle § 24 odst. 1 ZDP. Neprokázání uplatněného výdaje správce daně nezaložil pouze na skutečnosti, že za dodavatele jednala osoba, která neměla k tomu oprávnění, resp. že výdaj nebyl uskutečněn ve prospěch toho, kdo byl podle smlouvy povinen plnění uskutečnit, ale především na neprokázání skutečného objemu provedených prací; od této skutečnosti se potom, s ohledem na fakturaci odpracovaných hodin, odvíjela i výše uplatněných výdajů. Daňové orgány se proto zaměřily na otázku, zda byly předmětné práce provedeny v rozsahu odpovídajícím fakturovaným částkám; dospěly přitom k závěru, že tento rozsah provedených prací nebyl prokázán.

62. Daňová teorie mezi výdaje snižující daňový základ poplatníka zahrnuje výdaje, které splňují následující podmínky:

1. Výdaje musí poplatník skutečně vynaložit.

2. Výdaje poplatník musí vynaložit v souvislosti se získáváním zdanitelných příjmů.

3. Musí být vynaloženy ve zdaňovacím období.

4. Za výdaje je považuje zákon. Smyslem a účelem této právní úpravy je vymezit, které výdaje si může daňový subjekt uplatnit tak, aby byly daňově uznatelné. Stát a daňový subjekt nejsou v daňovém řízení v rovném postavení - správce daně je v pozici vrchnostenské - zákonodárce mu proto stanovil mantinely tak, aby svého postavení nemohl zneužít. Jedním z těchto prostředků je rozložení důkazního břemene mezi obě strany (viz např. rozsudky NSS ze dne 20.12.2006, čj. 2Afs 39/2006 - 75, ze dne 26.2.2007, čj. 5Afs 158/2005 - 226, www.nssoud.cz). Daňové řízení je postaveno na zásadě, že každý daňový subjekt má povinnost sám daň přiznat (břemeno tvrzení), ale také povinnost toto své tvrzení doložit (břemeno důkazní). Podle § 31 odst. 9 ZSDP daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. V této souvislosti poukázal Nejvyšší správní soud na rozsudek ze dne 30.1.2008, čj. 2Afs 24/2007 - 119, www.nssoud.cz, v němž vyslovil: Daňový subjekt proto splní svoji povinnost důkazní ve vztahu k tvrzením, která správci daně předestře, prokáže-li tato tvrzení svým účetnictvím, ledaže správce daně prokáže [§ 31 odst. 8 písm. c) d. ř.], že ve vztahu k těmto tvrzením je účetnictví daňového subjektu nevěrohodné, neúplné, neprůkazné nebo nesprávné. Správce daně nemá povinnost prokázat, že údaje o určitém účetním případu jsou v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností, je však povinen prokázat, že o souladu se skutečností existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí účetnictví nevěrohodným, neúplným, neprůkazným nebo nesprávným. Ne každá chyba v účetnictví proto bude způsobovat takto požadovanou intenzitu pochybností; budou to pouze takové nesrovnalosti, jež přímo (nedostatkem spolehlivých informací o konkrétním účetním případu) či nepřímo (celkovou nevěrohodností účetnictví, i když toto na první pohled o konkrétním účetním případu předepsané informace poskytuje) zatemní obraz o hospodaření daňového subjektu. Správce daně je zde povinen identifikovat konkrétní skutečnosti, na základě nichž hodnotí předložené účetnictví jako nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné. Jen takto totiž může unést své důkazní břemeno vyplývající z § 31 odst. 8 písm. c) d. ř. Unese-li správce daně své důkazní břemeno, je na daňovém subjektu, aby prokázal soulad účetnictví se skutečností, tj. aby setrval na svých původních tvrzeních a doložil, že přes vzniklé pochyby se sporný účetní případ udál tak, jak je o něm účtováno, anebo aby naopak korigoval svá původní tvrzení, nabídl tvrzení nová, reflektující existenci pochyb o souladu účetnictví se skutečností, a tato svá revidovaná tvrzení prokázal. Důkazní prostředky zde budou pravidelně pocházet ze sféry mimo účetnictví a de facto nahradí či doplní nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné účetnictví (srov. v této souvislosti z bohaté judikatury Nejvyššího správního soudu např. jeho rozsudek ze dne 30.8.2005, čj. 5Afs 188/2004 - 63, www.nssoud.cz).

63. Prokazování uskutečnění daňově uznatelného výdaje je tedy primárně záležitostí dokladovou. Daňový subjekt unese své důkazní břemeno, předloží-li správci daně účetnictví splňující požadavky stanovené zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, zejména pokud jde o jeho správnost, úplnost, průkaznost a srozumitelnost. Současně je však třeba respektovat soulad skutečného stavu se stavem formálně právním. Účetní doklady formálně z hlediska náležitostí či účtování odpovídající zákonné úpravě nejsou samy o sobě způsobilé prokázat faktické vynaložení deklarovaného výdaje ani jeho výši, je-li relevantním způsobem zpochybněna pravdivost údajů v nich uvedených. To znamená, že ani po formální stránce perfektní doklady nemohou být dostatečným důkazem o uskutečnění transakce v nich deklarované, pokud vzniknou pochybnosti o tom, zda skutečnosti zachycené na těchto dokladech odpovídají skutečnému stavu. Vznikne-li v průběhu daňového řízení správci daně důvodná pochybnost o tom, zda k uskutečnění výdaje došlo způsobem deklarovaným daňovým subjektem, je povinností daňového subjektu, který předmětný výdaj zahrnul do účetnictví a posléze jej uplatnil v daňovém přiznání, prokázat dalšími důkazy správnost svého původního tvrzení. Je ponecháno na vůli daňového subjektu, jaké důkazy k vyvrácení pochybností správce daně předloží. Jako důkazy mohou sloužit v podstatě jakékoliv prostředky vyjma těch, které byly získány v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Z § 31 odst. 4 ZSDP vyplývá, že jde zejména o různá podání daňových subjektů (přiznání, hlášení, odpovědi na výzvy správce daně apod.), o svědecké výpovědi a znalecké posudky, veřejné listiny, zprávy o daňových kontrolách, protokoly a úřední záznamy o místním šetření a ohledání, povinné záznamy vedené daňovými subjekty a doklady k nim apod. (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. II. ÚS 664/04, publikovaný pod č. 85/2006 Sb. ÚS, nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2006, sp.zn. IV. ÚS 48/05, publikovaný pod č. 218/2006 Sb. ÚS, vše publ. na http://nalus.usoud.cz).

64. K výpovědi P.J. Nejvyšší správní soud uvedl, že tuto nelze považovat za výpověď svědka ve smyslu § 8 a § 31 odst. 4 ZSDP, neboť byla učiněna předsedou představenstva žalobce, tedy osobou, jejímž prostřednictvím žalobce jedná, přičemž svědkem je ten, kdo má vypovídat o skutečnostech, které se týkají jiných osob, nikoli svědka samotného (§ 8 odst. 1 ZSDP).

65. Dále Nejvyšší správní soud konstatoval, že v daňovém řízení ani v řízení před krajským soudem nebyl provedenými důkazními prostředky prokázán skutečný rozsah prací provedených pracovníky řízenými V.K. aby mohl být učiněn závěr o uznání výdajů žalobcem uplatněných v předmětné výši. Zdůraznil, že výdaje na předmětné práce žalobce uplatnil dle vyúčtování podle odpracovaných hodin a podle hodinové sazby, nikoli např. jako ceny za provedenou práci jako celek. V takovém případě je na daňovém subjektu, aby prokázal podle § 31 odst. 9 ZSDP nejen, že určité práce byly skutečně provedeny, ale také, že byly provedeny právě v tom počtu odpracovaných hodin, jak je v účetních dokladech deklarováno, tím spíše, byla- li hodinová sazba východiskem pro stanovení výše proplacených částek, tedy i uplatněných výdajů.

66. Ze spisu Nejvyšší správní soud ověřil, že ze stavebního deníku rozsah provedené práce dovodit nelze, když u konkrétních dnů je uveden toliko druh práce, seznam pracovníků (jejichž jména nekorespondují se jmény pracovníků řízených V.K., jak jsou následně obsažena ve vyúčtování) s textem „+ firma AHROLUHOSTAVHRAD“ (někdy zkomoleným). Toliko druh prací (nikoliv rozsah dle odpracovaných hodin) lze dovodit ze svědeckých výpovědí V.M. a J.Z., které uvedly jen, že v inkriminované době pracovali na bouracích pracech a pomocných stavebních pracech i pracovníci řízení V.K. O rozsahu provedených prací nevypovídá ani žalobcem předložený krycí list kalkulace zpracovaný v r. 1999, který i v souladu s vyjádřeními žalobce sloužil pro předběžnou představu o ceně zamýšlených prací. Rozsah provedených prací nelze zjistit ani z předávacího protokolu, ze kterého plyne jen obecně druh provedených prací. Zbývalo proto posoudit jednotlivá měsíční vyúčtování vypracovaná jako tabulky bez podpisu či ověření a opatřená razítkem žalobce, která měla být dle výpovědi svědka J.P. zpracovávána V.K. a mělo být podle nich fakturováno. V těchto vyúčtováních jsou uvedeni za každý měsíc pracovníci řízení Vasylem Kuriljakem a u každého počet odpracovaných hodin. Svědek J.P. uvedl, že on hodiny těchto pracovníků neevidoval, nekontroloval, přebíral jen práci a zajímalo ho jen, zda a jaká práce byla vykonána, což potvrzoval V.K. ústně. Fakturace a účetnictví šlo zcela mimo něj. Nesledoval ani vyúčtování odpracovaných hodin, to se přikládalo k fakturám. Předmětná vyúčtování a výslech svědka J.P. ve vztahu k rozsahu prací provedených pracovníky řízenými V.K. netvoří kompaktní celek. Fakturováno bylo zjevně podle odpracovaných hodin, čemuž by odpovídala i předložená vyúčtování. Tato vyúčtování (přehled odpracovaných hodin v měsíci) však již svědek J.P. nekontroloval, vše šlo „mimo něj“. Ani skutkový stav zjištěný z jednotlivých měsíčních vyúčtování ve spojení s výpovědí svědka J.P. proto dle Nejvyššího správního soudu nevedl k jednoznačnému závěru, v jakém rozsahu (počtu hodin) byly práce uskutečněné pracovníky řízenými V.K. skutečně provedeny, přičemž takový závěr je nezbytný k verifikaci fakturované ceny z hlediska její tržní přiměřenosti. Rozhodně nelze na tomto rozporuplném základě ani uzavřít, že by dosavadní výsledky dokazování poskytovaly přehledný a důvěryhodný obraz o předmětném obchodním případu jak je nezbytné pro posouzení daňové uznatelnosti předmětného nákladu (výdaje) ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP.

67. Za nepřezkoumatelné označil Nejvyšší správní soud rozhodnutí o zrušení i dodatečného platebního výměru krajským soudem. Poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2007, čj. 1As 60/2006 - 106, dostupné na www.nssoud.cz, které se týkalo výkladu § 78 odst. 3 s. ř. s., kde je uvedeno, že toto ustanovení upravuje výjimku z obecného principu omezené kasace, který se jinak uplatňuje ve správním soudnictví. Krajský soud totiž „podle okolností může“ zrušit i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Jinými slovy, krajský soud má zákonnou povinnost uvážit, zda v konkrétním případě není vhodnější zrušit nejenom rozhodnutí správního orgánu druhého stupně, ale také rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Tak tomu bude především v případech, kdy je patrné, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vůbec nemělo být vydáno. Stejně tak bude dán důvod pro zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v případech, kdy odvolací správní orgán nemůže vady tohoto rozhodnutí sám napravit. Dále Nejvyšší správní soud citoval z rozsudků ze dne 14.11.2007, čj. 1Afs 53/2007 – 34, ze dne 31.1.2008, čj. 8Afs 113/2006 – 70. Citoval z usnesení rozšířeného senátu usnesení ze dne 14.4.2009, čj. 8 Afs 15/2007 – 75, ze kterého vyplývá, že prvostupňový orgán v daňovém řízení nemůže po zrušení svého rozhodnutí (platebního výměru) v řízení pokračovat a vydat rozhodnutí nové. Nemůže-li tak učinit po zrušení rozhodnutí odvolacím orgánem, nemůže tak učinit ani po zrušení platebního výměru soudem. Odvolací orgán je oprávněn ke všem úkonům, jimiž je třeba řízení doplnit a je oprávněn i změnit způsob stanovení daně. Pokud tedy byl zrušen rozsudkem krajského soudu i dodatečný platební výměr, nemůže správce daně v řízení pokračovat. Přitom krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele, jakož i dodatečný platební výměr právě pro procesní pochybení spočívající v neprovedení výslechu svědka a pro nesprávné hodnocení důkazů; nejednalo se přitom o takové vady, které by nebylo lze odstranit v rámci řízení před žalovaným. Rozhodoval-li tedy krajský soud o žalobě proti rozhodnutí vydanému v daňovém řízení, není důvodu, aby s odvolacím rozhodnutím současně zrušil i rozhodnutí správního orgánu I. stupně (dodatečný platební výměr) tam, kde má řízení pokračovat.

IX. Další rozhodnutí krajského soudu

68. Krajský soud v dalším řízení vázán ve smyslu § 110 odst. 3 s.ř.s. právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí dospěl k závěru, že za situace, kdy výdaje na práce provedené pracovníky řízenými V.K. žalobce uplatnil dle vyúčtování podle odpracovaných hodin a podle hodinové sazby, nebyl v daňovém řízení provedenými důkazními prostředky prokázán skutečný rozsah těchto prací tak, aby mohl být učiněn závěr o uznání, resp. neuznání těchto výdajů žalobcem uplatněných v předmětné výši. K prokázání či vyvrácení žalobcových tvrzení by mohl přispět výslech svědka V.K., kterého se daňové orgány v r. 2007 (příp. ještě v lednu 2008, když napadené rozhodnutí bylo vydáno až 1.2.2008) nepokusily zajistit k podání svědecké výpovědi všemi dostupnými prostředky včetně předvedení, čímž se dopustily vady řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

69. Soud dospěl k závěru, že je žaloba důvodná. Zrušil proto rozhodnutí žalovaného podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (procesní pochybení spočívající v neprovedení výslechu svědka a nesprávné hodnocení důkazů). Podle § 78 odst. 4 s.ř.s. soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém je žalovaný podle § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem soudu.

X. Náklady řízení

70. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu soud přiznal podle § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku a odměně advokáta stanovené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif).

71. Odměna advokáta sestává z 5 úkonů právní služby, a to za jeden úkon (převzetí a příprava věci) podle § 11 odst. 1 písm. a), tři úkony (podání žaloby, repliky k vyjádření žalovaného a vyjádření ke kasační stížnosti žalovaného) podle § 11 odst. 1 písm. d) a jeden úkon (účast na jednání soudu) podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Podle § 9 odst. 3 písm. f) a § 7 advokátního tarifu činí sazba za jeden úkon právní služby ve věcech žalob projednávaných podle soudního řádu správního 2.100 Kč a podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu má advokát za jeden úkon právní služby nárok na paušální částku 300 Kč. Zástupce žalobce, advokát, ve věci učinil celkem pět úkonů, tj. 12.000 Kč. Zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, proto se náklady řízení zvyšují o 2.280 Kč, o částku odpovídající této dani vypočtenou podle § 37 písm. a) a § 47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. K odměně advokáta bylo připočteno 2.000 Kč za zaplacený soudní poplatek podle položky 14a, bod 2. písm.a) Sazebníku poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Náklady řízení tak činí 16.280 Kč. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s. Místo plnění bylo určeno dle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s.

Poučení