57 Af 2/2017 - 58
Citované zákony (4)
Rubrum
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a JUDr. Aleny Hocké v právní věci žalobce F.H., se sídlem …, zastoupeného JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem, se sídlem Brno, Lidická 710/57, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.11.2016, čj. 51533/16/5000-10610-711361 takto:
Výrok
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
I. Vymezení věci Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16.11.2016, čj. 51533/16/5000-10610-711361 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále jen prvostupňový správní orgán“) ze dne 9.8.2016, čj. 145469/16/4300-00805-050472 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla dle § 48 odst. 1 písm. c) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále jen „zákon o loteriích“) uložena žalobci pokuta ve výši 40.000 Kč za porušení ustanovení § 4 odst. 1 zákona o loteriích a byla mu uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. II. Důvody žaloby A. Žalobce se v rámci své podnikatelské činnosti mimo jiné zabývá hostinskou činností a činností s tím související (viz výpis z živnostenského rejstříku). Provozuje hostinské a restaurační zařízení v Klatovech. V minulosti v této provozovně a jiných provozovnách byly provozovány loterie a jiné podobné hry dle zákona o loteriích, a to standardním způsobem, kdy žalobce vždy pronajal část provozovny třetí osobě, která měla platné povolení k provozování loterií a jiných her dle příslušných ustanovení zákona o loteriích, přičemž jako pronajímatel takového prostoru zajišťoval nájemci elektrickou energii, přístup k internetu apod. Nad rámec tohoto závazkového právního vztahu došlo v některých případech i ke sjednání mandátní smlouvy, na základě které žalobce vykonával některé úkony pro svého nájemce a na jeho účet, šlo tedy o typické zastoupení. Tento postup je zcela běžný v obdobných případech. Pokud došlo v některých případech k zákazu provozování loterií či jinému omezení, byla zařízení určená k provozování loterií a jiných podobných her dle zákona o loteriích z předmětných provozoven odstraněna, neb již je nebylo v souladu splatnou právní úpravou možné provozovat. Žalobce uzavřel se společností VINDARON PRO s.r.o., IČ: 01995171, se sídlem 28. října 770/6, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava a následně se společností GLETRAN s.r.o., IČ: 03308472, se sídlem Martinická 987/3, Kbely, 197 00 Praha 9, smlouvy, na základě kterých vznikl závazkový právní vztah nájmu části prostoru sloužícího podnikání v daných provozovnách. V těchto smlouvách se žalobce zavázal společnostem VINDARON PRO s.r.o. a GLETRAN s.r.o. dát do užívání část prostoru sloužícího k podnikání s tím, že jako v běžném nájemním vztahu dodával nájemci elektrickou energii a připojení k veřejné datové síti (internetu), za což se nájemce zavázal hradit žalobci sjednané nájemné dle dané smlouvy. Nad rámec tohoto byla v těchto smlouvách obsažena i tzv. příkazní smlouva, na základě které se žalobce zavázal pro společnosti VINDARON PRO s.r.o. a GLETRAN s.r.o. vykonávat některé činnosti ve smlouvě specifikované (zejména výběr finančních prostředků a výplatu výher z vědomostních zařízení, která byla v prostoru sloužícím podnikání společnostmi VINDARON PRO s.r.o. a následně GLETRAN s.r.o. umístěna). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta 40.000,- Kč pro údajné naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích, kterého se měl dopustit tím, že v období nejméně ode dne 6.5.2014 nejméně do dne 30.11.2015 v provozovně „Herna u Smrku“ na adrese Koldinova 245, 339 01 Klatovy provozoval nebo organizoval loterii nebo jinou podobnou hru prostřednictvím 4 kusů technických zařízení označených jako „vědomostní QUIZ“ nebo „KVÍZ VĚDOMOSTNÍ“ bez platného povolení Ministerstva financí. Žalobci byla dále uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Žalobce podal proti tomuto nezákonnému rozhodnutí odvolání, neb mu byla uložena pokuta za protiprávní jednání ve formě správního deliktu, aniž by se dopustil jakéhokoliv deliktu, kdy jeho skutek vskutku nenaplňoval skutkovou podstatu správního deliktu dle příslušného ustanovení. Žalovaný však napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl s tím, že neshledal jakékoliv pochybení prvostupňového správního orgánu, a tedy se s jeho závěry plně ztotožnil. B. V další části žaloby žalobce shrnul odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedl, že žalovaný, stejně jako prvostupňový správní orgán, shledává v provozování vědomostních zařízení TZ KVÍZ provozování loterií a jiných podobných her bez příslušného povolení vyžadovaného zákonem o loteriích, tedy má za to, že jde o nelegální provoz loterií ze strany žalobce. Žalovaný člení odvolací námitky do dvou skupin, přičemž první skupinou je vyřešení otázky, zda se v případě vědomostních zařízení jedná o loterie ve smyslu příslušného ustanovení zákona o loteriích, a zda je žalobce provozovatelem, resp. osobou provozující loterie s tím, že pokud by nebyla splněna kterákoliv z těchto podmínek, nelze v jednání žalobce spatřovat naplnění správního deliktu dle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích. Druhým okruhem námitek je poukaz žalobce na Inspekční zprávu Elektrotechnického zkušebního ústavu Praha č. 303894-01/01 (dále jen „EZÚ"), ze které plyne, že v případě vědomostních zařízení se nejedná o loterii ve smyslu zákona o loteriích. Žalovaný poukázal na význam problematiky loterií a jiných podobných her a na to, že je třeba chránit hráče před negativními vlivy loterií a jiných podobných her. Žalobce s tímto souhlasil, avšak zdůraznil, že správní orgán nemůže činit něco, co mu zákon neukládá a postihovat osoby za jednání, které není protiprávní, neb je vázán ústavními limity uvedenými v čl. 2 Ústavy a čl. 2 Listiny základních práv a svobod, jež se následně objevují i v § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) jakožto tzv. zásada legality. Žalovaný uvedl, že „není oprávněn provádět výklad právních předpisů, toto oprávnění je svěřeno primárně obecným soudům“, avšak dle teorie práva i z logiky věci plyne, že má-li někdo aplikovat právní normy, nejprve musí interpretovat jejich obsah, tedy vyložit obsah právního předpisu, z čehož je možné vyvodit obsah právní normy (obecně závazného pravidla chování). Žalovaný se zabývá tím, zda jsou vědomostní zařízení loterií, a tedy splňují definici loterií a jiných podobných her dle § 1 odst. 2 zákona o loteriích. Shledává vklad, výhru, náhodu, dobrovolnou účast a existenci herních pravidel jako pojmové znaky loterie, přičemž definuje smlouvu o loterii jako kterýkoliv závazkový právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. Dle žalovaného je přítomnost náhody, byť pouze částečné, zcela dostačující pro to, aby byla vědomostní zařízení shledána jako loterie či jiná podobná hra dle § 1 odst. 2 zákona o loteriích. Tyto své závěry opírá o stanovisko Ministerstva financí ze dne 24.7.2014. V další části odůvodnění se poměrně stručně a až lehkomyslně vypořádá s otázkou provozování vědomostních zařízení žalobcem, ačkoliv jde nepochybně o zcela zásadní otázku. Uvádí, že žalobce provozoval, což dovozuje z toho, že nad rámec nájmu prostoru sloužícího podnikání žalobce též zajišťoval i další služby (např. elektřinu a internet, popř. výběr finančních prostředků z vědomostních zařízení), přičemž toto hodnotí jako jednání uvedená v § 4 odst. 3 zákona o loteriích a má tedy za to, že jde o provozování i s ohledem na to, že žalobci náleželo nájemné ve výši 35% z celkového výnosu vědomostního zařízení. Místo právní argumentace uvádí, že žalobce měl před uzavřením nájemní smlouvy zjistit, zda nejde o nelegální loterii, popř. zda mají provozovatelé, společnost VINDARON PRO s.r.o. a následně GLETRAN s.r.o. příslušná povolení, neb bdělým náležejí práva [vigilantibus iura scripta sunt). K námitce žalobce, že není provozovatelem a tento postup (tedy to, že provozovatel restauračního zařízení pronajme část prostoru a umožní zde umístit hrací či vědomostní zařízení) je zcela běžný, uvedl, že jde o odlišnou věc. Dovozuje, že je-li zařízení povoleno, pak se provozovatel restauračního zařízení nemůže dopustit porušení zákona o loteriích, neb zde je zjevné, kdo je provozovatelem, naopak v případě nelegálních loterií je třeba postupovat odlišně (aniž by dostatečným způsobem argumentoval), a tudíž je třeba postihnout provozovatele restauračního zařízení, nikoliv skutečného provozovatele vědomostních zařízení, tedy společnosti VINDARON PRO s.r.o. a GLETRAN s.r.o. Žalobci není známo, že by správní orgán zahájil se společnostmi VINDARON PRO s.r.o. a GLETRAN s.r.o. správní řízení, přestože tyto veřejně deklarují, že jsou provozovatelem vědomostních zařízení. Žalovaný dále uvádí, že důvody pro uložení pokuty i její výše byly dostatečně odůvodněny. C. K vědomostním zařízením jako loteriím žalobce uvedl, že se k této otázce vyjádřil v odvolání pouze okrajově, avšak žalovaný se touto problematikou zabývá v majoritní části svého rozhodnutí. Žalobce se proto vyjádřil i k této otázce, ačkoliv dle jeho názoru její řešení není pro předmětné řízení relevantní. Dle žalobce vědomostní zařízení nejsou loterie a jiné podobné hry dle zákona o loteriích a žalobce si nebyl vědom, že by bylo rozhodnuto jakýmkoli soudem o tom, že vědomostní zařízení jsou loterií. Jediným žalobci známým pramenem tohoto tvrzení je opakované vyjádření současného ministra financí Ing. Andreje Babiše, avšak tento názor nemá oporu v recentní právní úpravě. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí řadu zkreslených informací, které plynou ze zjevného nepochopení zákona o loteriích a postavení správního orgánu, např.: „smlouva o loterii je tedy vnímána jako kterýkoli závazkový právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.“ Pokud by byl tento výklad aplikován v praxi, de facto každý synallagmatiký závazkový právní vztah by byl loterií, což je zjevně nesmyslné, např. i pojištění je založeno na náhodě, avšak nejedná se o loterii či jinou podobnou hru (taktéž je placeno pojištění v určité výši = „vklad“, dojde k nahodilé skutečnosti = „náhoda“ a následně k případnému plnění, které se ovšem nezaručuje = „výhra“, neboť je pouze o náhodě, jestli daná skutečnost nastane). Navíc je stanovisko Ministerstva financí toliko nezávazným výkladovým stanoviskem, které nikterak nezavazuje adresáty právních norem, proto lze jeho závěry teoreticky použít pouze k podpoření výkladu. Nicméně žalovaný se stejně jako Ministerstvo financí odchyluje od zákona při jeho výkladu a interpretuje jej nejen velice extenzivně, ale jde i nad jeho rámec (zde i správní orgán vykládá právní předpisy). V demokratickém právním státě založeném na respektu k základním lidským právům a svobodám nelze takto rozšiřovat výklad právní normy, neb to vede k nedovolené libovůli, která je zapovězena, což plyne z Listiny i z Ústavy. Definice loterie a jiné podobné hry je obsažena v § 1 odst. 2 zákona o loteriích, který žalobce citoval s tím, že se nehodlá pouštět do rozsáhlých polemik. Uvedl, že zákon je zcela jednoznačný, neboť jde o takovou hru, kdy o výhře či prohře rozhoduje náhoda. Dle zběžné znalosti vědomostních zařízení a jejich fungování dle žalobce o závěrečné prohře nebo výhře nerozhoduje náhoda, ale objektivní znalost či neznalost vědomostní otázky, což uvádí jak prvostupňový správní orgán, tak žalovaný. Je-li tomu tak, pak nelze vědomostní zařízení takto účelově subsumovat pod textaci § 1 odst. 2 zákona o loteriích, neboť tento neuvádí, že u her, u kterých o výhře či prohře rozhoduje znalost, se posuzuje míra případné náhody. Ad absurdum by bylo možné říci, že je náhoda i to, jakou otázku příslušný účastník hry dostane, což ale nepochybně není náhoda tak, jak s ní počítá zákon o loteriích. Navíc v případě prohry vložených finančních prostředků nabízí vědomostní zařízení na závěr možnost odpovědi na položenou otázku a v případě správné odpovědi, jsou veškeré vložené ztracené prostředky vráceny a je připsána další odměna ve výši 5 %. Je tedy zcela zřejmé, že případný účastník vědomostní soutěže neprohrává své veškeré prostředky na základě náhody, nýbrž na základě nezodpovězení vědomostní otázky. Dle žalobce však pro posouzení zákonnosti napadaného rozhodnutí a prvostupňového rozhodnutí není podstatné, zda jsou vědomostní zařízení loterie a jiné podobné hry dle zákona o loteriích, pročež tyto nepodléhají státnímu dozoru dle tohoto zákona. D. K pojmu provozování loterií dle zákona o loteriích žalobce uvedl, že je při posuzování údajného porušení zákona o loteriích klíčovým výklad pojmu provozování loterií a jiných podobných her. Žalobce poukázal na definici provozování loterií a jiných podobných her uvedenou v § 4 odst. 3 zákona o loteriích, který citoval. Z tohoto ustanovení správní orgány obou stupňů dovozují, že je žalobce provozovatelem (provozující osobou). Dle žalobce správní orgány obou stupňů při řešení této otázky pochybily. Je zcela nepochybné, že § 4 odst. 3 obsahující výčet souboru činností, jež činí provozovatel loterií a jiných podobných her, a pouze jejich kumulativním naplněním (byť pomocí různých zástupců a zmocněnců, neboť je nepochybně možné, aby provozovatel nečinil všechno sám, ale zmocnil třetí osobu k dílčí činnosti při podnikatelské činnosti) může být shledáno, že určitá osoba provozuje loterie a jiné podobné hry. Žalobce pronajal společnosti GLETRAN s.r.o. část prostoru sloužícího k podnikání, tedy se stal pronajímatelem části prostoru. Společnost GLETRAN s.r.o. vystupovala v daném vztahu jako nájemce a hradila žalobci nájemné, byť v závislosti na výnosu z vědomostních zařízení. Žalobce poskytoval společnosti GLETRAN s.r.o. elektrickou energii a možnost připojení k internetu, což je při nájmu zcela samozřejmé. Zákon předpokládá, že pronajímatel bude poskytovat nájemci řadu služeb a promítá to do právní úpravy nájmu v příslušných ustanoveních zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“). To, že byla poskytována související plnění (elektřina a internet) nelze považovat za činnost protiprávní. Nad rámec uvedeného se žalobce zavázal vykonávat některé činnosti jménem a na účet společnosti VINDARON PRO s.r.o. a následně společnosti GLETRAN s.r.o., proto vyplácel výhry a vybíral peníze z vědomostních zařízení, které následně předával nájemci. Žalobce však neřešil záležitosti nezbytné k provozu vědomostních zařízení (údržbu či opravu v případě poruchy řešil nájemce). Nemohl nijak ovlivnit funkčnost daného přístroje a řešit jeho nastavení. V případě, že by bylo vědomostní zařízení ztrátové, bylo by to výlučně k tíži provozovatele, společnosti VINDARON PRO s.r.o. a následně společnosti GLETRAN s.r.o., a i tato skutečnost svědčí o tom, že provozovatelem nemohl být žalobce. Mají-li správní orgány obou stupňů za to, že ze způsobu sjednání nájemného (35 % z výnosu vědomostních zařízení) je možné dovodit, že je žalobce provozovatelem, jedná se o výklad nesprávný. V soukromoprávních vztazích je zcela běžné, že je nájemné závislé na podnikatelském úspěchu či neúspěchu nájemce, tj. že má pronajímatel podíl na zisku. Je časté, že je nájemné sjednáno jako pevná částka s tím, že zbytek nájemného je stanoveno pohyblivou částkou dle tržeb nájemce. Žalobce jako pronajímatel veškerý svůj příjem z nájmu řádné zakládal do účetnictví jako daňově uznatelný příjem. Obdobný postup je běžný v případě povolených loterií a jiných her. Provozovatelé výherních hracích přístrojů jsou zpravidla nájemci (popř. podnájemci) prostoru sloužícího podnikání, přičemž výherní zařízení nainstaluje provozovatel, opravuje jej, nese riziko zisku či ztráty s tím, že pronajímatel (zpravidla hostinský či jiná obdobná osoba) na základě mandátní smlouvy (tedy na základě příkazu, na účet provozovatele a jeho jménem) provádí některé drobné úkony, tj. např. výplatu výher či výběr finančních prostředků z výherních zařízení. Bylo-li by přisvědčeno výkladu pojmu provozování uvedeným správními orgány obou stupňů, tak by i při provozování povolených loterií a jiných podobných her všichni pronajímatelé, hostinští a další osoby, které činí jakýkoliv úkon v souvislosti s provozováním loterií, měli mít platné povolení nezbytné k provozování příslušných her, což je výklad zcela absurdní. Není zde totiž důvodu činit mezi činností žalobce pro společnost VINDARON PRO s.r.o. a společnost GLETRAN s.r.o. v souvislosti s vědomostními zařízeními a činností žalobce v případě, že by zde byly umístěny výherní zařízení povolené třetí osobě jakožto provozovateli, neboť zákon o loteriích nerozlišuje při definici provozování loterií a jiných podobných her mezi legálními a nelegálními loteriemi a jinými podobnými hrami. Z textace zákona totiž v žádném případě neplyne rozdíl spatřovaný správními orgány obou stupňů. Tento závěr neplyne ani z žádného rozhodnutí soudu, pročež toto nelze vykládat jinak, než jako zjevnou libovůli správních orgánů obou stupňů, která je v demokratickém právním státě zapovězena. Uvedený výklad je třeba podpořit i výkladem teleologickým, jak uvádí judikatura Ústavního soudu ČR (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17.12.1997, sp.zn. Pl. ÚS 33/97), neb gramatický výklad je pouhým přiblížením právní normě. Aplikací tohoto lze dospět toliko k jedinému závěru, a to, že smyslem a účelem této definice je označit osobu, která skutečně na svůj účet a svým jménem provozuje loterii a jinou podobnou hru, tu osobu, které tato činnost přináší případný zisk. Nicméně toto není situace žalobce, jak bylo uvedeno výše. Tento pouze pronajal prostor, kde byla vědomostní zařízení umístěna a činil drobné, úkony, avšak tyto úkony v žádném případě nesplňují definici provozování dle zákona o loteriích. Žalobce tak neprovozoval vědomostní zařízení, a to bez ohledu na to, zda se jedná o loterie a jiné podobné hry dle zákona o loteriích či nikoliv. Žalobce rovněž postupoval v rámci svého legitimního očekávání v recentní praxi orgánů veřejné správy. Po dobu účinnosti zákona o loteriích se ustálila praxe, která nebyla dosud orgány veřejné správy zpochybněna, kdy provozovatel loterie, který získá povolení, svoji činnost často vykonává částečně za pomoci pronajímatele prostor, kam umisťoval v devadesátých letech minulého století a v prvních letech tohoto století výherní hrací přístroje a v posledních letech i videoloterní terminály, nebo osoby, které v těchto prostorách provozují hostinskou činnost, tj. provozovatel provozuje loterii za pomoci třetích osob. Tato praxe tedy trvá více než čtvrt století. Přestože v posuzovaném případě se nejedná o loterii, je zde použit zcela shodný model, neboť provozovaná vědomostní soutěž funguje na stejném principu (umístění vědomostních zařízení do provozovny). Lze tedy dovozovat, že žalobce byl v legitimním očekávání, a to i pro případ, že se jedná o loterii, že on za situace, kdy vykonává svoji činnost ve zcela stejném rozsahu, jako v případě provozování loterie, nemůže být označen za osobu, která provozuje vědomostní soutěž (loterii). Žalovaný nepopřel, že v případě provozování loterie s povolením u „hostinských“ nikdy nedovozuje, že by tito měli provozovat loterii nebo jinou podobnou hru. Je tedy s podivem, že se správní orgány s odstupem několika let rozhodly najednou postihovat pronajímatele s účelovým tvrzením, že v tomto případě není provozovatel bezpečně určitelný, což je tvrzení vědomě nesprávné. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 21.7.2009, čj. 6 Ads 88/2006-132 definoval v právní větě legitimní očekávání následovně: „Správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Takovou praxí je správní orgán vázán. Lze ji změnit, pokud je změna činěna do budoucna, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit a je řádně odůvodněna závažnými okolnostmi.“ Postup žalovaného je v zásadním rozporu s uvedenými závěry Nejvyššího správního soudu, kdy žalovaný i prvostupňový správní orgán se v rozporu s ustálenou dlouhodobou praxí najednou rozhodli, že jednání, které dosud nebylo považováno za provozování loterie, ale za pouhou a zcela legální pomoc provozovateli, budou díky svému novému extenzivnímu a účelovému výkladu za provozování loterie považovat. Není podstatné, zdali umístěné přístroje spadají či nespadají pod zákon o loteriích a jiných podobných hrách, ale to, co může legitimně očekávat uživatel prostor, který nechá do svých prostor přístroje umístit někým, kdo se neskrývá a jasně se deklaruje jako provozovatel. Postup žalovaného spočívající v označení žalobce za provozovatele za situace, kdy je zde osoba, která se sama označuje za provozovatele a je zcela irelevantní, zda se jedná o vědomostní soutěž nebo loterii, a této žalobce pouze vypomáhá s částí činností, stejně jako to dělal donedávna u jiných provozovatelů loterií a jiných podobných her, je zjevně excesivní a nezákonný a v rozporu s legitimním očekáváním žalobce, že k němu bude přistupováno v obdobných situacích stejným způsobem. Jedná se o mimořádně zjevně nezákonný a šikanózní postup žalovaného vůči žalobci, pravděpodobně iniciovaný politickým rozhodnutím odmítajícím respektovat platný právní stav a využívající úmyslně šikanózní interpretace zákona s cílem eliminovat z trhu vědomostní přístroje. Děje se tak nezákonným postihem osob, které s provozovatelem jakkoliv spolupracují (správní orgán spolupracující osobu v rozporu s ustálenou praxí označí za nelegálního provozovatele, i když je provozovatel znám a k provozování se hlásí), s cílem odradit jej od spolupráce se skutečným a známým provozovatelem a zinkasovat od něj prostřednictvím nezákonně uložené pokuty finanční prostředky. Uvedené vychází z všeobecně známé skutečnosti, že pracovníci Specializovaného finančního úřadu dostali pokyn zaměřovat se na hostinské, neboť tímto postupem, tj. jejich znechucením, dosáhnou odstranění vědomostních zařízení s provozoven, neboť hostinští nebudou mít právní servis jako společnost, která provozuje vědomostní zařízení, a pokud budou ze strany veřejné správy dostatečně šikanováni a postihováni, nebudou souhlasit s umístěním vědomostních zařízení do svých provozoven. Ze strany žalovaného se jedná o zjevný a úmyslný exces bez právního podkladu, motivovaný politickým zadáním z vedení ústředního orgánu státní správy nadřízeného žalovanému. Postup správních orgánů, který napadeným rozhodnutím posvěcuje žalovaný, v rozporu s ustálenou správní praxí postihuje pronajímatele nebytových prostor, přestože zde dosud nebylo vydáno pravomocné rozhodnutí, že by měly být vědomostní zařízení loterií nebo jinou podobnou hrou. V právním státě se však jedná o postup zcela nepřijatelný, kterému by soudy neměly poskytnout ochranu. E. Dle žalobce je třeba vzhledem k uvedenému konstatovat nezákonnost napadeného rozhodnutí i prvostupňového rozhodnutí, což je v souladu s § 65 a násl. s.ř.s. důvod pro jejich zrušení. Při správním trestání je vždy třeba naplnit skutkovou podstatu správního deliktu, tedy subsumovat dané jednání pod právní normu. Skutková podstata sestává vždy ze subjektu páchajícího správní delikt (pachatele), subjektivní stránky (která může být u určitých správních deliktů omezena, zejména u těch objektivních), objektu (tedy chráněného zájmu) a objektivní stránky (jednání, následku a kauzálního nexu mezi těmito). V případě správního deliktu dle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích jde o objektivní delikt, nebude tedy zkoumána subjektivní stránka. Objektem je ochrana společnosti před porušováním zákonných povinností při provozování loterií a jiných podobných her. Objektivní stránka taktéž nebyla naplněna, neboť v důsledku činnosti žalobce zjevně nedošlo k porušení zákona. Zejména je třeba poukázat na to, že nebyl označen případný pachatel správního deliktu (jedná-li se skutečně o loterii), ačkoliv žalobce opakovaně označoval společnost GLETRAN s.r.o. jako provozovatele vědomostních zařízení. Došlo-li při provozování vědomostních zařízení k porušení zákona o loteriích, nepochybně se tohoto porušení nedopustil žalobce, neb tento loterie a jiné podobné hry neprovozoval. Je tedy třeba konstatovat, že žalobce není provozovatelem, nic neprovozoval, pročež nemohl porušit příslušné ustanovení zákona o loteriích, a tedy nemohl naplnit skutkovou podstatu správního deliktu dle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích. Žalovaný a prvostupňový správní orgán tedy uložili sankci někomu, kdo není pachatelem případného správního deliktu, vedli řízení s osobou, která se žádného porušení recentní právní úpravy nedopustila, čímž stihli celé řízení zcela zásadní a zjevnou vadou, pročež je třeba napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí pro jeho nezákonnost zrušit. V rámci žalobního návrhu žalobce uvedl, že je přesvědčen, že ze strany žalovaného došlo k celé řadě výše uvedených pochybení. Předně je třeba akcentovat, že žalobce byl potrestán za to, že provozoval loterie a jiné podobné hry bez platného povolení, čímž měl porušit § 1 odst. 4 zákona o loteriích. Nicméně jak bylo hodnověrně výše doloženo, žalobce nebyl provozovatelem a neprovozoval vědomostní zařízení bez ohledu na to, zda se jedná o loterie a jiné podobné hry či nikoliv. Dle žalobce prvostupňový správní orgán i žalovaný stihli svá rozhodnutí tak závažnými vadami, že je nutno je obě zrušit. III. Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že bylo žalobci prokázáno porušení § 4 odst. 1 zákona o loteriích za provozování loterie nebo jiné podobné hry bez povolení Ministerstva financí, za což mu byla v souladu s § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích uložena sankce. Žalovaný zopakoval skutková zjištění učiněná prvostupňovým správním orgánem a jejich aplikaci na příslušná ustanovení zákona o loteriích. Zopakoval svoji argumentaci z odůvodnění napadeného rozhodnutí a důvody, pro které se ztotožnil se závěrem prvostupňového správního orgánu. Uvedl, že subjekty disponující pravomocným povolením se v době platnosti takového povolení pohybují v naprosto odlišném právním režimu a jsou na základě těchto povolení za eventuální deliktní jednání bezprostředně odpovědni. V daném případě je nutné vzít v potaz skutečnost, že TZ KVÍZ byla provozována bez platného povolení MF a vzhledem k absenci legálního provozovatele tedy neexistuje subjekt přímo odpovědný za dané deliktní jednání. Žalobce vykonával činnosti, jež lze kvalifikovat jako provozování loterie nebo jiné podobné hry ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o loteriích. Odpovědnost za správní delikt je objektivního charakteru, přičemž zákon o loteriích nevymezuje liberační důvody, jejichž prokázáním je možno v případech zákonem výslovně stanovených se zprostit objektivní odpovědnosti. Otázka zavinění v případě objektivní odpovědnosti nemá žádný význam, a není proto možné vyvinění se (exkulpace). Uvedené stanovisko žalovaného podporuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2.2.2016, čj. 45 Af 5/2014-49, dle něhož „Z dikce ustanovení § 48 odst. 1 písm. c) loterijního zákona vyplývá, že správního deliktu podle tohoto ustanovení se dopustí právnická osoba bez dalšího již tím, že poruší při provozování loterie či jiné podobné hry některé z ustanovení loterijního zákona. Správní delikt zakotvený v tomto ustanovení je tedy založen na absolutní objektivní odpovědnosti provozovatele loterie čí jiné podobné hry bez možnosti vyvinění. Jde tedy o nejpřísnější konstrukci odpovědnosti za správní delikt, kde k naplnění objektivní stránky deliktu postačuje porušení ustanovení loterijního zákona (např. povinnosti učinit taková opatření, aby se loterie či jiné podobné hry nemohly zúčastnit osoby mladší 18 let věku ve smyslu § 1 odst. 8 loterijního zákona). Otázky míry zavinění provozovatele loterie či jiné podobné hry, okolností, za nichž ke spáchání správního deliktu došlo, či učinění veškerých možných opatření k zabránění spáchání správního deliktu jsou proto pro posouzení odpovědnosti za delikt irelevantní a mohou být zohledněny toliko v úvaze správního orgánu o výši uložené pokuty.“ Ve vztahu k argumentaci žalobce, která se týká úvahy, zda vědomostní zařízení spadají pod zákon o loteriích, žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde podrobně popsal svá skutková zjištění, rozebral právní úpravu a judikaturu dopadající na danou problematiku a učinil závěr, který má oporu v právních předpisech a spisovém materiálu. Meritum sporu spočívá zejména v nenaplnění definičních znaků loterie a jiné podobné hry dle § 1 odst. 2 a 3 zákona o loteriích. Právní názor žalovaného plně respektuje zákonnou dikci citovaných ustanovení, jak hmotněprávních, tak procesněprávních. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, z jakých důvodů nebylo žalobcem podané odvolání shledáno důvodným, resp. z jakých důvodů dospěl žalovaný k závěru, že je prvostupňové rozhodnutí v souladu se zákonem. Jedním ze základních principů při rozhodování je nezbytná návaznost mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. S ohledem na uvedené měl žalovaný za to, že byly prvostupňovému správnímu orgánu při vydání rozhodnutí o uložení pokuty známy podstatné skutečnosti, na základě nichž jednání žalobce vyhodnotil jako provozování loterie a jiné podobné hry bez povolení Ministerstva financí. IV. Posouzení věci krajským soudem Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, neshledal při tom vady podle § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. O věci samé rozhodl soud podle § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, neboť žalobce i žalovaný s tím vyslovili souhlas. Žaloba není důvodná. Právní hodnocení Žalobci byla uložena pokuta ve výši 40.000 Kč podle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích, podle něhož: „Pokutu do výše 10 000 000 Kč uloží finanční úřad uvedený v § 46 odst. 1 písm. c) právnické nebo fyzické osobě, která bez povolení, které by bylo oprávněno vydat ministerstvo, provozuje nebo organizuje loterii, tombolu nebo jinou podobnou hru, nebo ji provozuje v rozporu s tímto zákonem nebo poruší zákaz stanovený v § 1 odst. 5 nebo § 4 odst. 10.“ Pokuta byla žalobci uložena za porušení § 4 odst. 1 zákona o loteriích, podle něhož: „Loterie a jiné podobné hry mohou být provozovány pouze na základě povolení vydaného příslušným orgánem. Provozuje-li loterie a jiné podobné hry stát, jedná jeho jménem ministerstvo nebo jím pověřená státní organizace.“ Dle žalovaného, resp. prvostupňového správního orgánu, se žalobce dopustil porušení § 4 odst. 1 zákona o loteriích tím, že provozoval nebo organizoval loterii nebo jinou podobnou hru prostřednictvím technických zařízení označených jako KVÍZ (dále jen „TZ KVÍZ“) bez platného povolení Ministerstva financí (dále též jen „MF“), a to 4 kusů v období nejméně ode dne 6.5.2014 nejméně do dne 30.11.2015 v provozovně „Herna U Smrku“ na adrese Koldinova 245, 339 01 Klatovy. Mezi účastníky je sporné, zda správní orgány posoudily zjištěný skutkový stav v souladu s § 4 odst. 3 zákona o loteriích, když žalobce označily za provozovatele předmětných TZ KVÍZ a zda je žalobce fyzickou osobou, která ve smyslu § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích bez povolení, které by bylo oprávněno vydat MF, provozovala nebo organizovala v označeném období loterii nebo jinou podobnou hru.
1. K vyřešení této otázky je nejprve nutno posoudit, zda se v případě TZ KVÍZ jedná o zařízení sloužící k provozování loterií a jiných podobných her podle zákona o loteriích. Nejedná se o otázku okrajovou, jak namítá žalobce, ale o otázku zásadní, neboť bez jejího kladného zodpovězení by nebylo možné postupovat podle zákona o loteriích. Této otázce se proto zcela správně věnoval prvostupňový správní orgán a následně i žalovaný. Oba správní orgány dospěly ke shodnému závěru, že se v případě TZ KVÍZ, stejně jako v případě výherních hracích přístrojů (dále jen „VHP“) a funkčně nedělitelných centrálních loterních systémů, resp. koncových interaktivních videoloterních terminálů (dále jen „IVT“), jedná o zařízení sloužící ke stejnému účelu, k provozování loterií a jiných podobných her prostřednictvím elektronických zařízení. Podle § 1 odst. 1 zákona o loteriích: „Provozování loterií a jiných podobných her je zakázáno, s výjimkou případů stanovených tímto zákonem. Účelem tohoto zákona je vymezit rámec pro zákonem povolené podnikání v oblasti loterií a jiných podobných her a pro jejich provozování, přispět k ochraně osob, které se účastní loterií a jiných podobných her, a k omezení společenských rizik této účasti.“ Dle tohoto ustanovení zákona o loteriích je provozování loterií a jiných podobných her zakázáno, s výjimkou případů stanovených tímto zákonem. Provozování loterií a jiných podobných her je tak možné jen v případech, kdy to zákon povoluje. Podle § 1 odst. 2 zákona o loteriích: „Loterií nebo jinou podobnou hrou se rozumí hra, jíž se účastní dobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách (dále jen "herní plán"). Nezáleží přitom na tom, provádí-li se hra pomocí mechanických, elektronickomechanických, elektronických nebo obdobných zařízení.“ Loterií nebo jinou podobnou hrou je dle tohoto ustanovení hra, které se dobrovolně účastní fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku). Podle § 1 odst. 8 věty prvé zákona o loteriích: „Účastníkem loterie nebo jiné podobné hry (dále jen „sázející“) může být jen fyzická osoba, která dovršila 18 let věku a která v souladu s herním plánem uhradí vklad (sázku) provozovateli předem, a to v hotovosti nebo bezhotovostně.“ O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost uvedená provozovatelem v předem stanoveném herním plánu. Výhra spočívá ve faktickém získání peněžité (nebo nepeněžité) výhry. Prohra spočívá v tom, že není vrácen vklad. Podle § 1 odst. 3 zákona o loteriích: „Okolnost, jež určuje výhru (výsledek slosování, sportovního utkání, dostihů, závodů a jiné budoucí události), nesmí být nikomu předem známa a musí být takového druhu, aby nemohla být provozovatelem nebo sázejícím ovlivněna.“ Náhoda je dle uvedeného ustanovení proces zahrnující okolnosti určující výhru, které není možné ovlivnit, a to ani sázejícím ani provozovatelem. Definičními znaky loterií nebo jiných podobných her tak jsou dobrovolnost, vklad, náhoda, výhra nebo prohra. V § 2 zákona o loteriích je uvedeno, které hry jsou loteriemi nebo jinými podobnými hrami. Jejich výčet je uvozen slovem „zejména“. To znamená, že pod písmeny a) až n) tohoto ustanovení nejsou uvedeny všechny hry, které lze označit jako loterie nebo jiné podobné hry. Proto je nutno případnou konkrétní hru posoudit na základě definičních znaků stanovených v § 1 odst. 2 zákona o loteriích, jak jsou výše uvedeny. Pokud jsou v případě konkrétní posuzované hry naplněny definiční znaky loterie nebo jiné podobné hry, pak ji není možné ve smyslu § 4 odst. 1 zákona o loteriích provozovat bez povolení vydaného příslušným orgánem. Prvostupňový správní orgán popsal v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí na základě svých kontrolních zjištění předmětná TZ KVÍZ, na nichž byla nabízena v provozovnách žalobce posuzovaná hra „VĚDOMOSTNÍ SOUTĚŽ“, s tím, že jednotlivá technická zařízení nejsou vizuálně zcela totožná, ale co do základních funkčních charakteristik jsou shodná. Popsal rovněž, jak probíhá hra na těchto technických zařízeních. Po vložení finanční částky se tato v plné výši připsala do kreditu (1 Kč = 1 kredit). Na monitoru se zobrazila informace: „PRO ÚČAST V SOUTĚŽI MUSÍŠ SOUHLASIT S PRAVIDLY“. Pro možnost účasti na hře bylo nutné stisknout tlačítko „OK“. Pod textem s pravidly se nabízely možnosti (červeně podbarvená volba „Odejít“, oranžová volba „Nesouhlasím" a zelená volba „Souhlasím“). Stisknutím zeleného tlačítka byl udělen souhlas s pravidly. Na monitoru se dále objevila hlavní nabídka, která obsahovala celkem 6 položek: PRAVIDLA/INSTRUKCE; OTÁZKOVÁ SOUTĚŽ; OTÁZKOVÁ SOUTĚŽ s visualizací; OBRÁZKOVÁ SOUTĚŽ; VYBRAT CENU; BANKA OTÁZEK. Konkrétně pak popsal, že po vstoupení do části „OTÁZKOVÁ SOUTĚŽ s visualizací“ je nabízeno šest typů tzv. „válcových her“ (v některých případech bylo nabízeno na několika záložkách v součtu cca 16 her), kdy se při výběru konkrétní hry zobrazí grafická vizualizace minimálně tří herních válců. Na jednotlivých válcích jsou zobrazeny nejrůznější symboly - např. ovoce, čísla a jiné symboly společně s otazníky. Po zvolení výše sázky (od 5,- Kč zpravidla do 100,- Kč) je hra uskutečněna tak, že po zmáčknutí tlačítka „OTÁZKA" dojde k odečtení sázky z kreditu, poté proběhne vizualizace roztočení válců, zobrazí se otázka a hodnota otázky. Na otázku je možno odpovědět stisknutím tlačítka „ANO“ či „NE“. Po jejím správném zodpovězení se zobrazí text „GRATULUJEME SPRÁVNÁ ODPOVĚĎ“ a příslušná hodnota výhry či prohry (vždy alespoň 1,- Kč) se přičte do kreditu. V případě nesprávné odpovědi na otázku se zobrazí text „BOHUŽEL ŠPATNÁ ODPOVĚĎ“ a do výsledného kreditu je přičteno 0,- Kč. Zbývající kredit je možné prostřednictvím obsluhy vyplatit. Po vstoupení do části „OBRÁZKOVÁ SOUTĚŽ“ a stisknutí tlačítka „OTÁZKA“ je z kreditu odečtena výše sázky, jež je volitelná (od 5,- Kč zpravidla do 100,- Kč). S grafickou animací je za současného vyobrazení předmětu otázky (např. v podobě rostlin) zobrazena otázka, které je poté přidělena hodnota v různé, hráči předem neznámé výši. Na otázku je možno odpovědět stisknutím tlačítka s jednou z možných odpovědí (zpravidla ze tří možností). Po jejím správném zodpovězení se zobrazí text „GRATULUJEME SPRÁVNÁ ODPOVĚĎ“ a příslušná hodnota výhry či prohry (vždy alespoň 1,- Kč) se přičte do kreditu. V případě nesprávné odpovědi na otázku se zobrazí text „BOHUŽEL ŠPATNÁ ODPOVĚĎ“ a do výsledného kreditu je přičteno 0,- Kč. Zbývající kredit je možné prostřednictvím obsluhy vyplatit. V průběhu her je možné uvedené druhy her střídat. Na jednotlivé otázky není nutné ihned odpovídat s tím, že je možné pokračovat ve hře i pouze za vizualizace válcových her, přičemž otázky jsou automaticky přesouvány do tzv. „banky otázek“. Následně je možné všechny otázky směnit za otázku jedinou, na kterou lze odpovědět stisknutím tlačítka „ANO“, či „NE“, a to i za pomoci nápovědy, která je vždy správně. Jak již bylo uvedeno definičními znaky loterií a jiných podobných her je dobrovolnost, vklad, náhoda, výhra nebo prohra. V případě posuzovaných TZ KVÍZ je bez pochyby naplněn znak dobrovolnosti účasti na hře. Naplněn je i další znak, vklad, neboť před zahájením hry je nezbytné souhlasit s jejími pravidly a vložit peněžitý vklad (u kontrolovaných her se vklad pohyboval v rozmezí 5,- Kč až 100,- Kč). Definiční znak náhody nebo předem neznámé okolnosti při hře na TZ KVÍZ prvostupňový správní orgán popsal na základě uvedeného popisu průběhu hry a dalších zjištění, jež jsou součástí spisu, tak, že proces, který je rozhodný pro určení výhry, se skládá ze dvou dílčích částí (přidělení hodnoty následující otázky, pokládání otázek a vyhodnocení odpovědi). Pro dosažení výhry je nezbytné splnit každou z nich. Prvostupňový správní orgán proto posoudil každou z nich samostatně a následně ve vzájemné souvislosti. K posouzení dílčí části procesu přidělení hodnoty následující otázky prvostupňový správní orgán uvedl, že dojde po stisku tlačítka „OTÁZKA“ k odečtení sázky, zobrazení otázky a poté příslušné hodnoty výhry či prohry. Při hře je možno dosáhnout jak hodnoty vyšší, než činil vklad (dílčí výhra), tak hodnoty nižší, avšak vždy alespoň 1,- Kč (dílčí prohra). Částku, která je nižší než sázka, nelze považovat za výhru, neboť dojde ke ztrátě finančních prostředků (při sázce 5,- Kč a výhře 1,- Kč činí ztráta 4,- Kč). Při opakovaných hrách se zobrazují různé grafické kombinace na válcových hrách s různou hodnotou pro následující otázku, tedy hodnotou dílčí výhry či dílčí prohry. Po zahájení hry sázejícím (stisknutí tlačítka „OTÁZKA“) se vyobrazí „výherní“ symboly na válcových hrách, přičemž toto vyobrazení objektivně nelze ze strany sázejícího ovlivnit, a to ani v případě předem nastavené matematické rovnice (algoritmu) určující hodnotu dílčí výhry či dílčí prohry, neboť sázející neví, v jaké její částí se nachází a proč je mu vygenerována ta či ona hodnota. Obdobně je tomu v případě her „OBRÁZKOVÁ SOUTĚŽ“. Zde není grafické rozhraní v podobě tzv. „válcových her“, ale i zde jde o okolnost, jež nemůže být sázejícím jakkoli ovlivněna, když při opakovaných hrách jsou nabízeny různé hodnoty dílčí prohry, resp. dílčí výhry, bez možnosti přímé ovlivnitelnosti sázejícím. Ze strany provozovatele je tato situace obdobná. V posuzovaných případech se jedná o technické elektronické zařízení, které obsahuje předem nastavený proces (soustavu matematických rovnic), který není ve svých dílčích jednotlivostech provozovatelem v průběhu hry přímo ovlivňován. Z hlediska zákona o loteriích se nejedná o ovlivnění okolnosti, jež určuje výhru. Na základě uvedeného prvostupňový správní orgán posoudil tuto dílčí část procesu přidělení hodnoty následující otázky zcela správně za naplňující definici náhody či předem neznámé okolnosti, když se jedná o okolnost, jež určuje výhru, která není předem známa a není sázejícím ani provozovatelem ovlivněna. Při posouzení dílčí části procesu označeného jako pokládání otázek a vyhodnocení odpovědi zjistil prvostupňový správní orgán, že na pokládané otázky existuje objektivně správná odpověď a ta je akceptována technickým zařízením. Tuto část je sázející schopen ovlivnit, když jeho odpověď záleží pouze na jeho znalostech. Jiné je to ve vztahu k provozovateli, který následnou činnost sázejících v podobě správné či špatné odpovědi na položenou otázku již přímo ovlivnit nemůže, a i přes provozovatelem nabízenou nápovědu je ve výsledku jen na volbě sázejícího, jak bude postupovat. Protože je sázející schopen ovlivnit tuto dílčí část svojí správnou odpovědí, shoduje se soud s prvostupňovým správním orgánem, že tato část označená jako pokládání otázek a vyhodnocení odpovědí nenaplňuje definici náhody či předem neznámé okolnosti. Pokud je v rámci posuzovaného procesu v případě jedné jeho části přidělení hodnoty následující otázky přítomna náhoda nebo předem neznámá okolnost, pak je nutné celý proces posoudit jako proces náhodný. Míra náhody má významný vliv na průběh celého procesu, neboť vědomosti sázejícího mají ve většině případů vliv pouze na výši prohry, když i při správně zodpovězené otázce je hodnota připsané „výhry“ nižší, než byl původní vklad. Prvek náhody nebo předem neznámé okolnosti je v tomto procesu naplněn vždy, když v rámci obou (kumulativních) kroků k dosažení výhry je zastoupen kromě kroku znalostního i krok náhodný (nezanedbatelný). Naplněn je také prvek výhry. Prvostupňovým správním orgánem bylo zjištěno z her, které v průběhu kontrol vyzkoušel, že ve vztahu k jednotlivé hře je výhra možná a zbývající kredit je obsluhou vyplacen. Prvostupňový správní orgán tak dospěl ke zcela správnému závěru, že hra provozovaná prostřednictvím TZ KVÍZ naplňuje definiční znaky loterie a jiné podobné hry, kterými jsou dobrovolnost, vklad, náhoda, výhra nebo prohra, proto je provozování hry prostřednictvím TZ KVÍZ provozováním loterie nebo jiné podobné hry a dopadá na ni regulace učiněná zákonem o loteriích. Žalovaný se ztotožnil se závěrem prvostupňového správního orgánu. Uvedl, že v souvislosti s provozem TZ KVÍZ, prostřednictvím kterých je provozována „Vědomostní soutěž“ v kombinaci s hrou o peníze s přítomností prvku náhody, se v obecné rovině hovoří jako o tzv. Kvízomatech. Toto označení je užíváno jednak veřejností, médii, ale především o TZ jako o kvízomatech hovoří Ministerstvo financí, které se k jejich charakteru vyjádřilo v Rozšířeném stanovisku k tzv. „Kvízomatům“ ze dne 24.7.2014, kde jsou tyto posouzeny následujícím způsobem: „Loterní zákon považuje za loterii nebo jinou podobnou hru takovou hru, u níž se účastníkovi nezaručuje návratnost zaplaceného vkladu a zároveň o výhře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost (uvedená v herním plánu). U her provozovaných prostřednictvím kvizových hracích automatů není návratnost zaplaceného vkladu zaručena, a to ani za předpokladu správně zodpovězené otázky účastníkem, neboť o výhře nebo prohře (prostřednictvím variabilní hodnoty otázky) rozhoduje nastavený výherní poměr založený na poměru vkladu a hodnoty otázky v rámci stanoveného cyklu. Tento výherní poměr je nastaven ve prospěch provozovatele (nikoliv účastníka) hry. I při správně zodpovězené otázce dochází u naprosté většiny jednotlivých her k prohře s tím, že výše připsaného kreditu je nižší než sázka na jednu hru. Ve výjimečných případech následuje v dílčí hře nabídka hodnoty otázky vyšší hodnoty, než činí vklad (sázka), po jejímž správném zodpovězení je ekvivalent hodnoty otázky v kreditech připsán do celkového kreditu. Tato hodnota otázky dosahuje zpravidla vyšší hodnoty než je výše sázky. Z pohledu účastníka hry tak o výhře nebo prohře rozhoduje předem neznámá okolnost, kterou je výše neznámé hodnoty otázky následující po otázce s hodnotou účastníkovi známou. Právě tato výše hodnoty otázky je okolností předem neznámou, neboť účastník nemá možnost náhledu na celý průběh jím plánovaného počtu jednotlivých her. Jestliže by byl náhled do budoucích otázek (včetně jejich hodnoty) účastníkovi k dispozici, pak by byl účastník schopen racionálně dovodit, že návratnost jím vložených prostředků je nereálná.“ „Vzhledem ke skutečnosti, že souhrnný poměr výher a proher v dílčích hrách je v rámci obecně specifikovaného herního cyklu k tíži účastníka, a to v souvislosti s předem nastaveným výherním poměrem, má účastník možnost výhry pouze v omezeném množství dílčích her daného cyklu. V tomto lze shledat shodu s legálně provozovanými technickými zařízeními s tím, že vědomosti účastníka mají v případě účasti na hře prostřednictvím vědomostního kvízu v naprosté většině vliv pouze na výši celkové prohry účastníka. V případech, kdy se na výhře nebo prohře podílí prvek náhody zároveň i s prvkem znalostním, je nutno individuálně posuzovat konkrétní prvky ve vzájemných souvislostech v rámci jednotlivých případů, a to nejen z hlediska podílu matematicky vyjádřené šance na potenciální výhru na straně jedné a znalosti hráče na straně druhé, to vše s ohledem na potenciální společenskou škodlivost.“ „Podmínka náhody je splněna ve všech případech, kde o výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost, kterou účastník hry nemá objektivní možnost žádným způsobem ovlivnit, předvídat na základě zkušeností či veřejně dostupných informací, ani jí zjistit pomocí matematického vzorce. Případ, kdy hráč má možnost nahlédnout do dalšího kroku soutěže, je specifická situace a při jejím posouzení záleží na tom, zda po nahlédnutí do dalšího kroku soutěže bude splněna podmínka náhody pro rozhodování o výhře nebo prohře. Hráči mohou být v jisté fázi dány informace, dle nichž může ovlivnit svou účast (případně pozici ve hře), avšak v konečném výsledku bude o výhře či prohře rozhodovat předem neznámá skutečnost, tudíž je naplněn definiční znak náhody. Hodnota otázky generovaná v druhém a dalších kolech není účastníkovi hry známa a právě tato neznámá okolnost je oním důvodem motivujícím sázejícího k další účasti ve hře s úmyslem získat výhru v hodnotě vygenerované ceny otázky v dalších kolech. To vše za předpokladu, že v naprosté většině her sázející získá při správně zodpovězené otázce za vklad např. ve výši 5 Kč výhru v hodnotě 1 Kč (hodnota ztráty kreditu). Na základě této konstrukce je více než jednoznačné, že i uplatněním svých vědomostí je hráč vystaven (v naprosté většině pokusů) při realizaci sázky v minimální výši 5 Kč ztrátě 4 Kč z vkladu (sázky) s tím, že očekávání možné vyšší hodnoty otázky generované na základě účastníkovi neznámé okolnosti je právě oním stimulem, který udržuje sázejícího ve hře. V tomto případě tedy o výhře rozhoduje náhoda, neboť nebýt náhodně generovaného postavení symbolů na válcích (promítajícího se do výše hodnoty otázky), nebylo by reálné dosažení výhry osobou sázejícího v kontextu ust. § 1 odst. 2 loterního zákona.“ Ministerstvo financí náhodu ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o loteriích shledává nejen v případě, kdy o výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost, ale „i v případě, že hodnota či výše výhry není předem známá a o jejím určení rozhoduje náhodný proces, nebo předem neznámá okolnost. Z tohoto pohledu i pravidla hry založená například na principu „vyhrává každý“, tj. garance výhry pro všechny účastníky, nelze považovat za okolnost, která vylučuje náhodu, a to v případech, kdy výše jednotlivé výhry je závislá na náhodě nebo předem neznámých okolnostech. Jediným objektivním přístupem jak náhodu posuzovat je nalézat ji všude tam, kde nehraje nezanedbatelnou roli. Ministerstvo financí náhodu neshledává u soutěží, které jsou založeny zcela na vědomosti či na výkonu hráče a při kterých hráč má výsledek hry zcela ve svých rukou. Hraniční případy vyžadují, jak již je uvedeno výše, individuální posouzení, s tím, že v těchto případech Ministerstvo financí konstatuje své odborné vyjádření, resp. právní názor, ale konečný nezpochybnitelný verdikt o správnosti takového posouzení náleží výhradně jen a pouze soudu.“ S uvedeným právním posouzením TZ KVÍZ se krajský soud zcela ztotožňuje a z toho, co bylo uvedeno výše, v rámci posouzení dané problematiky prvostupňovým správním orgánem, je zřejmé, že prvostupňový správní orgán vycházel z uvedeného stanoviska MF a aplikoval je na svá konkrétní zjištění učiněná v obou provozovnách žalobce. Krajský soud proto činí závěr, že prvostupňový správní orgán a žalovaný v odůvodnění svých rozhodnutí, které krajský soud jako soud rozhodující ve správním soudnictví posoudil jako jeden celek, řádně ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu odůvodnily závěr o tom, že se v případě TZ KVÍZ jedná o loterii nebo jinou podobnou hru ve smyslu § 1 odst. 2 a 3 zákona o loteriích, a to přesto, že jsou součástí procesu hry „vědomostní“ otázky (na rozdíl od VHP a IVT). S uvedeným závěrem se krajský soud zcela ztotožňuje.
2. Mezi účastníky je zejména sporné, zda správní orgány posoudily zjištěný skutkový stav v souladu s § 4 odst. 3 zákona o loteriích, když žalobce označily za provozovatele předmětných TZ KVÍZ a zda je žalobce fyzickou osobou, která ve smyslu § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích bez povolení, které by bylo oprávněno vydat MF, provozovala nebo organizovala v označeném období loterii nebo jinou podobnou hru. Žalobce byl v posuzovaném období jako fyzická osoba nájemcem nebytových prostor na adrese Koldinova 245, 339 01 Klatovy, kde provozoval hostinskou činnost (viz smlouva o nájmu). V provozovně žalobce byly umístěny 4 kusy TZ KVÍZ, a to na základě smlouvy o nájmu části prostor pronajatých žalobcem k provozování hostinské činnosti uzavřené se společností VINDARON PRO s.r.o. a následně se společností GLETRAN s.r.o. Žalobce namítá, že se ve smlouvě zavázal dát do užívání uvedeným společnostem část prostoru sloužícího k jeho podnikání s tím, že dodá elektrickou energii a připojení k veřejné datové síti (internetu), za což se nájemce zavázal hradit žalobci sjednané nájemné. Dle pověření náležejících ke každé z nájemních smluv byl žalobce pověřen uvedenými společnostmi k výkonu některých činností v pověření specifikovaných (zejména k výběru finančních prostředků a k výplatě výher). Ve správním řízení i nyní v žalobě žalobce na základě uvedeného namítal, že nebyl provozovatelem předmětných TZ KVÍZ umístěných v jeho provozovně, jejich provoz nijak neorganizoval, nemohl se tak dopustit porušení § 4 odst. 1 zákona o loteriích a správního deliktu podle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích. Dle žalobce byla provozovatelem předmětných TZ KVÍZ společnost VINDARON PRO s.r.o. a následně společnost GLETRAN s.r.o. Ve správním řízení zahájeném dne 2.2.2016 vycházel prvostupňový správní orgán krom jiných rovněž z těchto důkazních prostředků: z fotodokumentace pořízené v provozovně, ze smlouvy o nájmu k provozování hostinské činnosti v provozovně žalobce, ze smluv o nájmu ze dne 6.5.2014, č. B000190 (uzavřené se společností VINDARON PRO s.r.o.) a ze dne 1.3.2015, č. 2015/BDCF (uzavřené se společností GLETRAN s.r.o.), z účetních podkladů žalobce v počtu 82 listů, z Inspekční zpráva EZÚ ze dne 16.9.2013, č. 303894-01/01 (dále jen „Inspekční zpráva“). K dispozici měl vyjádření žalobce k oznámení o zahájení řízení ze dne 29.2.2016. V řízení pak provedl dne 29.2.2016 ústní jednání. Jak je uvedeno v předchozí části tohoto rozsudku, je nutno předmětné TZ KVÍZ zařadit mezi loterie a jiné podobné hry, a to na základě definičních znaků odpovídajících loterii nebo jiné podobné hře, jak jsou stanoveny v § 1 odst. 2 zákona o loteriích. Proto musí být jejich provozování v souladu s podmínkami stanovenými v zákoně o loteriích. K provozování předmětných TZ KVÍZ nebylo uděleno Ministerstvem financí povolení, jak bylo ve správním řízení zjištěno, ačkoliv ve smyslu § 4 odst. 1 věty prvé zákona o loteriích mohou být loterie a jiné podobné hry provozovány pouze na základě povolení vydaného příslušným orgánem, v daném případě MF. Za takové situace zde nebyl subjekt, který by bylo možné na základě příslušného povolení označit za provozovatele předmětných TZ KVÍZ. Jiná by byla situace, kdyby bylo společnosti VINDARON PRO s.r.o., resp. společnosti GLETRAN s.r.o., ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o loteriích vydáno povolení k provozování předmětných TZ KVÍZ jako právnické osobě, která má sídlo na území České republiky. Pak by za porušení příslušných ustanovení zákona o loteriích byly postihovány přímo tyto společnosti. Za situace, kdy společnost VINDARON PRO s.r.o. ani společnost GLETRAN s.r.o. nepožádala o povolení k provozování loterií a jiných podobných her (předmětných TZ KVÍZ), resp. takové povolení jim nebylo Ministerstvem financí vydáno, je pro posouzení, kdo byl provozovatelem předmětných TZ KVÍZ, bezpředmětné, že tyto společnosti uzavřely s žalobcem nájemní smlouvy, na jejichž základě byla předmětná TZ KVÍZ umístěna v provozovně žalobce a zde provozována. Podstatné je zjištění, kdo tato technická zařízení fakticky provozoval. Soud se ztotožňuje se správními orgány, že bylo na žalobci, aby si ověřil, před tím, než uzavřel příslušné smlouvy a před tím, než byla předmětná TZ KVÍZ do jeho provozovny umístěna a zde započato s jejich provozováním, zda má společnost VINDARON PRO s.r.o., resp. společnost GLETRAN s.r.o., k jejich provozování příslušná povolení podle zákona o loteriích. Pokud tak žalobce neučinil a následně, jak bude uvedeno, bylo zjištěno, že činnosti, které v souvislosti s provozem předmětných TZ KVÍZ vykonával žalobce, je nutno v souladu s § 4 odst. 3 zákona o loteriích označit za činnosti směřující k jejich provozování, nemohla být úspěšnou argumentace žalobce, že je z uzavřených nájemních smluv zřejmé, že byla provozovatelem předmětných TZ KVÍZ společnost VINDARON PRO s.r.o., resp. společnost GLETRAN s.r.o.. Prvostupňový správní orgán po zjištění, že jsou v provozovně žalobce provozována předmětná TZ KVÍZ, aniž by byla MF vydána k jejich provozu příslušná povolení, učinil zcela správný závěr o porušení § 4 odst. 1 zákona o loteriích. Následně pak zjišťoval, jak je zajišťován provoz předmětných TZ KVÍZ. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí jsou podrobně uvedena skutková zjištění učiněná ve správním řízení. Provozování předmětných TZ KVÍZ v období od 6.5.2014 nejméně do 30.11.2015 potvrzují přehledy o jejich provozu v provozovně žalobce za období 3/2015 – 8/2015. Datum počátku provozování ke dni 6.5.2014 je odůvodněno obsahem smlouvy o nájmu uzavřené se společností VINDARON PRO s.r.o. Datum ukončení jejich provozování k měsíci listopadu 2015 bylo stanoveno na základě účetní dokumentace předložené žalobcem. Při ústním jednání dne 29.2.2016 žalobce uvedl, že provozoval jiná technická zařízení povolená příslušným správním orgánem v předmětné provozovně cca od roku 1995 do prosince 2014, a to pro společnosti Krijcos CS, a.s. se sídlem K. Mašity 409, 252 31 Všenory, LUDUS VHP a.s. se sídlem Pod Žvahovem 279/11, 152 00 Praha - Hlubočepy, APEX On-line a.s. se sídlem Strašnická 1 b/3165, 102 00 Praha 10 – Záběhlice (již vymazáno z OR), SLOT Group, a.s. se sídlem Jáchymovská 142, 360 10 Karlovy Vary, a KAJOT (dle uvedeného názvu nebylo možné ji vyhledat v OR). Provoz těchto technických zařízení byl ukončen z důvodu vydání Obecně závazné vyhlášky města Klatovy č. 1/2012, o stanovení veřejně přístupných míst, na kterých je provozování sázkových her, loterií a jiných podobných her povoleno. O legálnosti provozování předmětných TZ KVÍZ neměl žalobce pochyby, neboť mu byla panem F.S. při podpisu smluv se společností GLETRAN s.r.o. předložena Inspekční zpráva, Znalecký posudek a další posudky. Legálnost provozování TZ KVÍZ dále neověřoval s ohledem na ujištění, že se v případě provozování TZ KVÍZ jedná o vědomostní kvízy. Soud se ztotožňuje se správními orgány obou stupňů, že žalobce tak má dostatečné povědomí o právech a povinnostech vyplývajících ze zákona o loteriích. Jako podnikající fyzická osoba měl při vynaložení náležité odborné péče, jak mu ukládají příslušné právní předpisy, vědět, že předmětná TZ KVÍZ slouží (obdobně jako před nimi zde umístěná jiná technická zařízení) k provozování loterií nebo jiných podobných her a lze je provozovat pouze na základě příslušného povolení. Nevynaložil-li žalobce ke zjištění této skutečnosti náležitou péči, pak nelze tuto jeho nedbalost zohlednit při posuzování jeho odpovědnosti za spáchání správního deliktu podle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích. Ve smlouvě uzavřené se společností GLETRAN s.r.o. je v bodě 2 stanoveno: „Účelem nájmu dle této smlouvy je podnikatelská činnost nájemce dle předmětu činnosti nájemce prostřednictvím internetových zařízení (dále jen „IZ“) dle předmětu činností nájemce.“ Z obou smluv pak vyplývá, že je žalobce povinen zajistit běžnou zevní údržbu předmětných TZ KVÍZ. Z veřejných rejstříků prvostupňový správní orgán zjistil, že žalobce provozuje výhradně hostinskou činnost, k níž provoz výherních technických zařízení představuje pouze méně významnou doplňkovou hospodářskou aktivitu. Ve veřejně dostupné inzerci (včetně webu Úřadu práce) bylo dohledáno poměrně velké množství nabídek zaměstnání pro barmany, servírky a ostatní hostinský personál. Provozovna samotná je ve veřejných vyhledavačích označena jako „herna“ či „herna, bar“. Z výpovědi žalobce vyplývá, že zaměstnanci žalobce vypláceli hráčům výhry z TZ KVÍZ. V rámci ústního jednání pak bylo zjištěno, že připojení předmětných TZ KVÍZ do elektrické sítě a k internetu nezajištoval žalobce, avšak náklady na elektrickou energii a na připojení k wi-fi routeru hradil výhradně žalobce. Z ústního jednání a smluv uzavřených se společností VINDARON PRO s.r.o., resp. společností GLETRAN s.r.o., dále vyplynulo, že se žalobce a tyto společnosti podíleli na výnosu z předmětných TZ KVÍZ v poměru 35 % ku 65 %. Žalobce tak byl přímo motivován k podpoře celkové výše výnosu. Jak žalobce uvedl, byl po uplynutí kalendářního měsíce seznamován příslušnou společností s výší výnosu, a to zejména prostřednictvím „Vyhodnocení vědomostní soutěže z přístupového místa“. Tzv. nájemné pro žalobce bylo následně stanoveno ve výši 35 % z tohoto výnosu. Dle předložených účetních podkladů tak činil výnos připadající na žalobce za období leden 2015 až únor 2015 částku 109.471,78,- Kč a za období březen 2015 až listopad 2015 částku 530.718,65,- Kč. Zákon o loteriích stanoví v § 4 odst. 3, co se rozumí provozováním loterií a jiných podobných her. Jedná se o činnost směřující k uvedení loterií a jiných podobných her do provozu, včetně zprostředkovatelských, organizačních, finančních, technických a dalších služeb souvisejících se zajištěním provozu těchto her a jejich řádné ukončení a vyúčtování. Provozováním loterií se také rozumí vykonávání všech dalších činností, které provozovateli ukládají jiné právní předpisy. Předně je nutno konstatovat, jak to učinil i prvostupňový správní orgán, že činnosti, které prováděl žalobce v souvislosti s provozem jednotlivých TZ KVÍZ, prováděl v označené době soustavně a bez nich by nebyl provoz těchto technických zařízení možný. Za tyto činnosti prvostupňový správní orgán označil umístění TZ KVÍZ do provozovny žalobce, připojení do sítě elektrické energie a do veřejné datové sítě, které hradil žalobce, zajišťování běžné údržby, výplaty výher účastníkům hry, výběr finančních prostředků vložených do TZ KVÍZ. Soustavný výkon těchto činností, zajišťovaných i zaměstnanci žalobce, žalobce nepopírá, ale považuje je za běžnou součást jím uzavřených smluv s tím, že jako odměna byla sjednána částka ve výši 35 % z výnosu TZ KVÍZ v daném měsíci. Soud se neztotožňuje s žalobcem, že byly uvedené činnosti prováděny žalobcem (či zaměstnanci žalobce) toliko v rámci nájemních smluv uzavřených se společností VINDARON PRO s.r.o., resp. společností GLETRAN s.r.o. Jednak měl žalobce zájem na výši výnosu, jednak prováděl soustavně činnosti zajišťující provoz předmětných TZ KVÍZ, jak jsou vymezeny v § 4 odst. 3 zákona o loteriích, jednak byl ve smlouvě uzavřené se společností VINDARON PRO s.r.o. stanoven účel nájmu, kterým „je podnikatelská činnost nájemce dle předmětu činnosti nájemce prostřednictvím internetových zařízení dle předmětu činností nájemce.“ Dle názoru soudu tak prvostupňový správní orgán dospěl na základě zjištěných skutečností ke správnému závěru, že provozovatelem předmětných TZ KVÍZ je žalobce (viz protokol o kontrole ze dne 20.4.2015, čj. 56452/15/4323-11814-402772 včetně příloh). Žalovaný se pak zcela správně ztotožnil se závěry prvostupňového správního orgánu s tím, že činnosti, které žalobce vykonával v souvislosti s provozem předmětných TZ KVÍZ, lze bezpochyby považovat za činnosti směřující k uvedení loterií a jiných podobných her do provozu, včetně zprostředkovatelských, organizačních, finančních, technických a dalších služeb souvisejících se zajištěním provozu těchto her, a zopakoval, že se tak jedná o provozování loterií a jiných podobných her ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o loteriích. Na základě odvolací námitky žalovaný konstatoval, že v daném případě není rozhodující, jaké smlouvy měl žalobce uzavřeny se společností GLETRAN s.r.o., nýbrž je nutné vycházet ze skutečného stavu tak, jak byl zjištěn činností prvostupňového správního orgánu. Rovněž žalovaný uvedl, že si žalobce mohl a měl před zahájením své činnosti z důvodu právní opatrnosti ověřit, zda jím provozovaná činnost je v souladu se zákonem o loteriích. Žalovaný v té souvislosti odkázal na obecný právní princip vigilantibus iura skripta sunt (bdělým náleží práva). Dle žalovaného si žalobce počínal v rozporu s touto zásadou a bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že jeho jednání nebude sankcionováno. Vykonával činnosti, které je nutno kvalifikovat jako provozování loterie nebo jiné podobné hry ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o loteriích. Odpovědnost za správní delikt je objektivního charakteru, přičemž zákon o loteriích nevymezuje liberační důvody, jejichž prokázáním je možno v případech zákonem výslovně stanovených se zprostit objektivní odpovědnosti. Otázka zavinění v případě objektivní odpovědnosti nemá žádný význam, a není proto možné vyvinění se (exkulpace). Žalovaný se vyjádřil k Inspekční zprávě a uvedl, že: „Elektrotechnický zkušební ústav, s.p. (dále jen „EZÚ“) v rámci loterií a jiných podobných her je oprávněn jednat na základě rozhodnutí MF č. j. 34/61430/2011 ze dne 27.6.2011 (Dostupné z: http://ezu.cz/wp- content/uploads/2013/11/Povereni-MF2011.pdf), ve kterém jsou zcela jednoznačně vymezeny činnosti, ke kterým je EZÚ oprávněn. Jednou z nich je vydávání výstupních dokumentů při osvědčení provozuschopnosti. Takové osvědčení se vydává za splnění určitých podmínek, kdy pro TZ KVÍZ dle odvolacího orgánu není splněna podmínka pověření uvedená v bodě 1. a) předmětného rozhodnutí, a to budou-li technická zařízení splňovat „...technická ustanovení ministerstvem předem stanovených podmínek ve smyslu zmocňujícího ustanovení § 50 odst. 3 zákona o loteriích“. Lze tedy konstatovat, že TZ KVÍZ provozované účastníkem řízení nesplňují technická ustanovení MF za předem stanovených podmínek. Dle názoru odvolacího orgánu EZÚ ani není pověřen vykonat činnosti (vydat osvědčení) dle výše uvedeného rozhodnutí MF v rámci TZ. Z předmětného rozhodnutí MF také vyplývá, že EZÚ není oprávněn činit jakékoliv kroky, ke kterým mu nebylo oprávnění vydáno, resp. není oprávněn rozhodnout o tom, zda se jedná o loterii nebo jinou podobnou hru, a zda na ni má být vydáno povolení či nikoliv. K tomuto rozhodnutí je oprávněno MF, které je v tomto jediným oprávněným. Co je, či není loterií nebo jinou podobnou hrou rozhoduje v souladu se zákonem o loteriích pouze MF, přičemž tato rozhodnutí musí správní orgán stejně jako odvolací orgán respektovat. Odvolací orgán však konstatuje, že z Inspekční zprávy EZÚ nelze dovodit ani to, že účastník řízení neprovozuje loterii nebo jinou podobnou hru. Ze zprávy EZÚ ze dne 21.7.2014 vyplývá, že EZÚ odmítá interpretaci Inspekční zprávy ve smyslu, že zařízení „Vědomostní kvíz“ nelze podřadit pod zákon o loteriích a že NEVYDAL ŽÁDNÝ INSPEKČNÍ CERTIFIKÁT pro zařízení „Vědomostní kvíz“. Uvedené taktéž vyplývá i z dalšího vyjádření EZÚ, ve kterém je mj. uvedeno: „Podali jsme trestní oznámení na neznámého pachatele, protože se množí případy zneužívání naší inspekční zprávy č. 303894-01/01 některými provozovateli tzv. kvízomatů. Trestní oznámení se může vztahovat i na všechny ostatní subjekty, které úmyslně a vědomě desinterpretují znění dané inspekční zprávy." (Dostupné z: http://ezu.cz/podali-jsme-trestni-oznámeni/).“ S ohledem na uvedené žalovaný zcela správně konstatoval, že nemůže k Inspekční zprávě přihlédnout. Navíc sám EZÚ vydal zprávu, jež dementuje tuto skutečnost. Soud se shoduje s žalovaným, že Ministerstvo financí dostatečně informovalo veřejnost o tom, že prostřednictvím kvízomatů dochází k provozování loterií a jiných podobných her. Tyto informace byly uveřejněny na stránkách MF, ale i na stránkách Finanční správy. Rovněž soud je toho názoru, že muselo být žalobci známo, či o tom musel mít povědomí, že předmětná TZ KVÍZ provozuje v rozporu se zákonem o loteriích, i když tato jeho možná vědomost či nevědomost není pro posouzení odpovědnosti žalobce za uvedený správní delikt rozhodující. Krajský soud proto činí závěr, že odpovědnost za porušení § 4 odst. 1 zákona o loteriích a s tím související odpovědnost za spáchání správního deliktu podle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích je odpovědností objektivní a zákon o loteriích v té souvislosti nepřipouští žádné liberační důvody. Správními orgány byl na základě skutkových zjištění zcela v souladu s § 4 odst. 3 zákona o loteriích učiněn závěr, že žalobce jako fyzická osoba bez povolení, které by bylo oprávněno vydat MF, provozoval v daném období předmětná TZ KVÍZ, bylo proto bez významu, že žalobce předložil uzavřené nájemní smlouvy včetně příloh (pověření). Žalobce tak byl v daném období provozovatelem předmětných TZ KVÍZ, tyto provozoval bez povolení vydaného MF, čímž porušil § 4 odst. 1 zákona o loteriích. Dopustil se tak správního deliktu podle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích, když jako fyzická osoba bez povolení, které by bylo oprávněno vydat MF, provozoval nebo organizoval v označeném období loterii nebo jinou podobnou hru.
3. Nesprávná je argumentace žalobce, že při zajišťování činností (správními orgány označených dle § 4 odst. 3 zákona o loteriích za činnosti směřující k uvedení loterií a jiných podobných her do provozu), postupoval v rámci svého legitimního očekávání v recentní praxi orgánů veřejné správy. Dle žalobce se „po dobu účinnosti zákona o loteriích ustálila praxe, která nebyla dosud orgány veřejné správy zpochybněna, kdy provozovatel loterie, který získá povolení, svoji činnost často vykonává částečně za pomoci pronajímatele prostor, kam umisťoval v devadesátých letech minulého století a v prvních letech tohoto století výherní hrací přístroje a v posledních letech i videoloterní terminály, nebo osoby, které v těchto prostorách provozují hostinskou činnost, tj. provozovatel provozuje loterii za pomoci třetích osob. Tato praxe tedy trvá více nez čtvrt století.“ K tomu soud uvádí, že se v daném případě o takovou praxi nejednalo, neboť zde nebyl subjekt, který by jako provozovatel loterie získal povolení k provozování předmětných TZ KVÍZ. Žalobce proto nemohl mít v tom směru legitimní oprávněné očekávání. V závěru žaloby žalobce uvádí, že je „při správním trestání vždy třeba naplnit skutkovou podstatu správního deliktu, tedy subsumovat dané jednání pod právní normu. Skutková podstata sestává vždy ze subjektu páchajícího správní delikt (pachatele), subjektivní stránky (která může být u určitých správních deliktů omezena, zejména u těch objektivních), objektu (tedy chráněného zájmu) a objektivní stránky (jednání, následku a kauzálního nexu mezi těmito). V případě správního deliktu dle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích jde o objektivní delikt, nebude tedy zkoumána subjektivní stránka. Objektem je ochrana společnosti před porušováním zákonných povinností při provozování loterií a jiných podobných her.“ Potud se soud s žalobcem ztotožňuje. Na základě toho, co bylo již uvedeno, však soud nesouhlasí s tvrzením žalobce, že v daném případě „nebyla naplněna objektivní stránka, neboť v důsledku činnosti žalobce zjevně nedošlo k porušení zákona. Zejména je třeba poukázat na to, že nebyl označen případný pachatel správního deliktu (jedná-li se skutečně o loterii), ačkoliv žalobce opakovaně označoval společnost GLETRAN s.r.o. jako provozovatele vědomostních zařízení. Došlo-li při provozování vědomostních zařízení k porušení zákona o loteriích, nepochybně se tohoto porušení nedopustil žalobce, neb tento loterie a jiné podobné hry neprovozoval.“ Oproti tvrzení žalobce, je třeba k této námitce konstatovat, že bylo v řízení prokázáno, že žalobce byl ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o loteriích provozovatelem předmětných TZ KVÍZ, protože provozoval uvedená technická zařízení bez povolení MF, porušil § 4 odst. 1 zákona o loteriích a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích. Žalovaný a prvostupňový správní orgán tedy neuložili sankci někomu, kdo není pachatelem uvedeného správního deliktu. Prvostupňové rozhodnutí a žalobou napadené rozhodnutí, které soud posoudil jako jeden celek, nejsou nezákonná a žalobcovy námitky v tom směru nejsou důvodné. Závěr Žalobu soud shledal nedůvodnou, proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. V. Náklady řízení Náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. nepřiznal, protože žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému v souvislosti s řízením náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.