57 Af 2/2024–95

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudce Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: Město Prachatice sídlem Velké náměstí 3, 383 01 Prachatice zastoupeného JUDr. Helenou Novákovou, advokátkou se sídlem třída Míru 146, 381 01 Český Krumlov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2024, č. j. 6229/24/5100–10611–711361, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobci byly Ministerstvem životního prostředí poskytnuty v rámci Operačního programu životní prostředí dotace na základě: – Registrace akce a Rozhodnutí o poskytnutí dotace č. 115D314020500 ze dne 23. 8. 2017, ve znění Rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 20. 2. 2018 (dále jen Rozhodnutí odpady) na projekt Systém odděleného sběru Prachatice – technické vybavení (dále jen Projekt odpady). Cílem Projektu odpady bylo rozšíření systému separace a svozu odpadů na území Jihočeského kraje a účelem dotace byla úspěšná realizace Projektu odpady. – Registrace akce a Rozhodnutí o poskytnutí dotace č. 115D314020777 ze dne 8. 9. 2017 ve znění Rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 22. 5. 2018 (dále jen Rozhodnutí sběrný dvůr), na projekt Sběrný dvůr Prachatice. Do vybavení a stavební úpravy (dále jen Projekt sběrný dvůr). Cílem Projektu sběrný dvůr bylo dovybavení a stavební úpravy sběrného dvora na území Jihočeského kraje a účelem dotace byla úspěšná realizace Projektu sběrný dvůr.

2. Správce daně zahájil u žalobce daňovou kontrolu, jejíž předmětem bylo plnění podmínek vyplývajících z Rozhodnutí sběrný dvůr a Rozhodnutí odpady.

3. Daňová kontrola byla ukončena dne 12. 7. 2023, když daňovou kontrolou bylo zjištěno, že s veřejnou zakázkou na dodávku pro realizaci projektu odpady s názvem „Systém odděleného sběru Prachatice – technické vybavení (dále jen VZ odpady), současně proběhla veřejná zakázka na dodávku pro realizaci projektu sběrný dvůr s názvem Sběrný dvůr Prachatice – dovybavení (dále jen VZ sběrný dvůr). Na realizaci obou projektů obdržel žalobce dotaci. Správce daně dospěl k závěru, že mezi veřejnými zakázkami VZ odpady a VZ sběrný dvůr existovala místní, časová a časová a věcná funkční souvislost. Žalobce zadal veřejnou zakázku odpady a veřejnou zakázku sběrný dvůr ve dvou zjednodušených podlimitních řízeních, avšak zákonné podmínky pro uplatnění tohoto postupu nebyly naplněny, neboť žalobce v rozporu se zákonem č. 134/2016 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2017, rozdělil předmět daných veřejných zakázek tak, že došlo ke snížení její předpokládané hodnoty pod finanční limit stanovený nařízením vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek ve výši 5 706 000 Kč. Tím, že žalobce nezadal projekt VZ odpady a VZ sběrný dvůr v odpovídajícím druhu zadávacího řízení, mohl ovlivnit výběr dodavatele. Jelikož spolu obě plnění úzce souvisela měla být předpokládána hodnota všech poptávaných plnění sečtena a žalobce měl tato plnění zadat v odpovídajícím zadávacím řízení dle tohoto součtu, tedy v příslušném řízení pro zakázky nadlimitního režimu. Tímto jednáním se žalobce dopustil porušení části II. bodu 6 Přílohy č. 1 Rozhodnutí odpady a porušení časti II. bodu 6 Přílohy č. 1 Rozhodnutí sběrný dvůr. Správce daně proto stanovil odvod pro porušení rozpočtové kázně ve výši 1 072 983 Kč, a to platebním výměrem č.j. 1690050/23/2200–31471–303578 a platebním výměrem na odvod za porušení rozpočtové kázně č.j. 1690059/23/2200–31471–303578 vyměřil odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 775 536 Kč. Platební výměry byly vydány dne 27. 7. 2023.

4. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a platební výměry správce daně potvrdil.

II. Stručný obsah žaloby

5. Žalobce zejména namítá nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť se žalovaný řádně nevypořádal s jeho námitkami, jestliže absentuje argumentace žalovaného k jejich vypořádání a důvody proč žalovaný nesouhlasí s námitkami žalobce. Žalobce namítá, že žalovaný rozhodoval zcela formalisticky, když posouzení skutkového stavu podpořil odkazem na judikaturu, ovšem se nezaměřil na meritum věci, zejména na zdůvodnění, které věci a proč mají tvořit funkční celek ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách a v čem shledává stejné věcné plnění předmětných veřejných zakázek. Podle žalobce se jedná o různá plnění, která spolu technologicky a funkčně nesouvisí.

6. Žalobce namítá formalismus při aplikaci práva, kdy nebyla dodržena zásada materiální pravdy a rovněž tak namítá chybnou právní kvalifikaci skutku dle § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách.

7. Žalobce má za to, že žalovaný by měl při rozhodování vycházet ze skutečného obsahu právního jednání, nikoliv z toho, jaký je cíl či funkce nakupovaného zboží nazvána v projektech či zadávané dokumentaci. Povinností žalovaného bylo v daném případě zjistit co bylo skutečným obsahem smluv a jaká byla funkce dodávané zboží. Žalobce zejména nesouhlasí s tím, že by veřejná zakázka odpady a veřejná zakázka sběrný dvůr fakticky byly jednou veřejnou zakázkou, kterou žalobce zadal protiprávně ve dvou zadávacích řízeních v podlimitním režimu. Podle žalobce jednou veřejnou zakázkou v materiálním pojetím jsou i veškeré dílčí veřejné zakázky, které spolu pojí věcná, (funkční), časová i místní souvislost. Žalobce nezpochybňuje časovou a místní souvislost, která je dle jeho názoru dána objektivními důvody. Žalobce však namítá, že nebyla splněna věcně funkční souvislost, a proto se nemohlo ani jednat z materiálního pohledu o jedinou veřejnou zakázku.

8. Funkční celek představují plnění, která spolu fungují stejným předvídaným způsobem a spolu poskytují zamýšlený užitek na naplnění cíle veřejné zakázky odpady, čímž bylo pořízení velkoobjemových nádob pro třídění odpadů, což nemá vliv na cíl určený veřejnou zakázkou sběrný dvůr, kterým bylo pořízení čelního kolového nakladače pro sběrný dvůr. V daném případě podle žalobce tedy nedošlo k naplnění podmínky funkční souvislosti, neboť obě plnění spolu neposkytují zamýšlený užitek, neplatí zde, že jednoho cíle nebude plněno bez cíle druhého. V souvislosti s tím žalobce odkazuje na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 24. 6. 2021 č.j. 20865/2021/161, dle něhož pojetí funkčního užitku není teoretickou kategorií, konkrétně uvádí, že plnění, která lze podřídit i pod totožný CPV kód a která jsou činěna při zachování místní a časové souvislosti fakticky nemusí naplňovat znaky funkční souvislosti.

9. Dále žalobce poukazuje na rozsudek NSS č.j. 2 Afs 71/2011–93 ze dne 4. 8. 2021, z něhož vyplývá, že pro dovození funkční souvislosti jako jednoho ze tří obligatorních znaků pro materiální existenci veřejné zakázky je nutné zkoumat do jaké míry jsou na sobě samostatně zadávané veřejné zakázky závislé.

10. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí se opírá o právní úpravu, která v době údajného porušení právních povinností žalobcem v roce 2017 nebyla platná ani účinná. Závěry žalovaného ve vztahu ke kategorizace odpadu a k dovození povinnosti obce, v postavení tzv. původce odpadu byly uskutečněny až na základě zákona č. 541/2020 o odpadech, který byl účinný od 1. 1. 2021. Žalovaný měl proto dle žalobce vycházet ze zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech účinného do dne 31. 12. 2020. Tato vada pak zakládá nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí.

11. Dále žalobce namítá porušení zásady legitimního očekávání a namítá nedostatečné zákonné vymezení práva. Žalovaný by tedy měl dbát při posuzování skutkově shodných případných případů na to, aby nevznikaly nedůvodné rozdíly. Žalobce má za to, že veřejná zakázka odpady a veřejná zakázka sběrný dvůr nenaplňují podmínku funkční souvislosti, proto poukazuje na rozpor v argumentaci žalovaného uvedené v bodě 47 napadeného rozhodnutí, kdy žalovaný na straně jedné sběr a svoz odpadů považuje na funkčně neprovázaná plnění a na straně druhé třídění, svoz, manipulaci a další úkony související s komunálním odpadem považuje za funkčně provázaná plnění.

12. Žalobce rovněž považuje za nepřesvědčivou argumentaci žalovaného, že není vázán závěry jiných kontrolních orgánů s odkazem na rozhodnutí NSS č.j. 2 Afs 222/2019, když poukazuje na to, že z rozhodnutí NSS často vyplývá důraz na to, aby argumentace orgánů veřejné moci byla přesvědčivá.

13. Podle žalobce právní úprava uvedená v § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách zejména její výseč „plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti“, je vymezena velmi obecně, neboť z daného případu je zřejmé, že na posuzování hlediska funkčního celku a časové souvislosti v odpadovém hospodářství nahlížejí různé orgány veřejné správy odlišně. Jestliže je právní norma stanovena natolik obecně, že mohou být výklady různé, nemůže být žalobce za porušení takové právní normy sankciován. Měla by platit základní správní zásada in dubio pro libertate, a proto by měl být použit výklad žalobce, že plnění z veřejné zakázky sběrný dvůr a veřejné zakázky odpady nenaplňovaly znaky funkčního celku ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách.

III. Stručné vyjádření žalovaného

14. Žalovaný navrhoval žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

15. Základní otázkou je, zda jednotlivé zakázky spolu souvisí v takové míře, že byl žalobce povinen k těmto přistupovat k jednomu zadávacímu řízení v podlimitním režimu. Žalovaný nemá pochyb o místní a časové souvislosti těchto zakázek, sporná je mezi účastníky souvislost funkční, tuto souvislosti však považuje žalovaný za naplněnou, neboť zakázky spolu funkčně souvisí.

16. Podle judikatury jednou veřejnou zakázkou se rozumí rovněž i dílčí veřejné zakázky, které spolu spojuje souvislost věcná, časová a místní. Žalovaný poukázal na rozsudek NSS č.j. 7 As 211/2015–31 ze dne 17. 9. 2015, v němž byla zdůrazněna potřeba přezkumu jednoty celkového záměru. Podle žalovaného je použitelná i judikatura k předchází právní úpravě obsažené v zákoně č. 137/2006 Sb., neboť posuzovala obdobná hlediska. Podle žalovaného bylo prokázáno, že účelem projektu VZ odpady a projektu VZ sběrný dvůr bylo zlepšení nakládání s odpady, snížení ukládání odpadů na skládky a zvýšení materiálového využití odpadů jako druhotných surovin. Předmět plnění u veřejné zakázky odpady spočíval v dodání velkoobjemových sběrných nádoba mobilních ekoskladů, u veřejné zakázky sběrný dvůr navíc dodání čelního nakladače. Podle oznámení o výsledku zadávacího řízení byl předmět obou projektů zařazen pod stejnou číselnou klasifikací. Pro zatřídění veřejných zakázek je používání jednotné klasifikace CPV kódů zásadní.

17. Žalovaný rovněž shledal shodné znaky provázanosti a závislosti mezi projektem VZ odpady a projektem VZ sběrný dvůr, a to ve shrnutí jednotlivých cílů v jím vydaných dokumentacích k závěrečnému vyhodnocení, kde pod cíl projektu odpady a projektu sběrný dvůr bylo uvedeno šest shodných bodů a dále v dokladech prokazujících splnění specifických podmínek stanovených rozhodnutím i o poskytnutí dotace – celková projektová kapacita pro projekt odpad i pro projekt sběrný dvůr.

18. Dále žalovaný poukázal na to, že žalobce ve stejný den zveřejnil zadávací dokumentaci na výběr dodavatelů akcí s obdobným předmětem plnění, s totožnou lhůtou a místem, plnění totožnou lhůtu pro podání nabídek, totožným hodnotícím kritériem a totožným termínem pro otevírání obálek s nabídkami (časová souvislost). Účelem projektu odpady a projektu sběrný dvůr bylo zlepšení nakládání s odpady, snížení ukládání odpadů na skládky a zvýšení materiálového využití odpadů jako druhotných surovin. Předmět obou plnění pak byl i zařazen pod stejnou číselnou kvalifikaci, a to pod CPV kód 34928480 kontejnery a nádoby na odpad a odpadky. Tím byla pak dle žalovaného naplněna podmínka funkční souvislosti. Místem plnění obou zakázek bylo území města Prachatice, proto byla shledána i místní souvislost.

19. Podle žalovaného použití nesprávné právní normy nemusí nutně automaticky znamenat nepřezkoumatelnost, a tedy nezákonnost rozhodnutí, když tento závěr podpořil i usnesením rozšířeného senátu NSS č.j. 8 Afs 51/2007–87 ze dne 28. 7. 2009. Podle žalovaného závěry jednoho správního orgánu o tom, že nebyla naplněna skutková podstata přestupku podle zákona veřejných zakázkách neznamená, že jiný správní orgán nemůže platně vyslovit závěr, že došlo k porušení rozpočtové kázně. Správce daně posuzuje nedodržení povinností při zadávání veřejných zakázek samostatně a nezávisle na UOHS. Správce daně není tedy vázán rozhodnutími jiných správních orgánů, proto v daném případě zásada legitimního očekávání nemohla být a ani nebyla porušena.

20. Odkaz žalobce na rozhodnutí ze dne 6. 1. 2023 sp. zn. UOHSRO 153/2022/VZ je nedůvodný, neboť se jedná o skutkově jiný případ, kdy předmět veřejné zakázky byl vymezen dvěma druhy plnění, a to sběr a svoz odpadů a provoz sběrného dvora. Jednalo se tedy o plnění, která spolu bezprostředně nesouvisí a nevyžadují plnění ze strany jednoho dodavatele, proto situace obsažená v citovaném rozhodnutí není totožná s danou věcí. Předmětem plnění veřejné zakázky odpady a veřejné zakázky sběrný dvůr, je pořízení investičního majetku, který slouží jednotnému účelu a naplňuje tak znaky funkční souvislosti, proto pak nedošlo k odlišnému výkladu ustanovení § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách.

IV. Posouzení věci krajským soudem

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

22. Žalovaný má za to, že se dostatečně vypořádal s odvolacími námitkami, když řádně odůvodnil, proč mezi veřejnou zakázkou odpady a veřejnou zakázkou sběrný dvůr lze dovodit vzájemnou funkční souvislost. Žalovaný rovněž opřel svou argumentaci o judikaturu vyplývající z ustálené právní praxe.

23. Podle § 18 odst. 1 o zadávání veřejných zakázek: „je–li veřejná zakázka rozdělená na části, stanoví se předpokládána hodnota podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána a) v jednom nebo více zadávacích řízeních, nebo b) zadavatel samostatně nebo ve spolupráci s jiným zadavatelem nebo jinou osobou“.

24. Podle § 18 odst. 2 zákona o zadávaných veřejných zakázek: „součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle odst. 1 musí zahrnovat předpokládanou hodnotu plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Kromě případů uvedených v odst. 3 musí být každá část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky“.

25. Z § 25 zákona o zadávání veřejných zakázek pak vyplývá, že „nadlimitní veřejnou zakázkou je veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Nadlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v nadlimitním režimu podle části čtvrté, pokud není zadávána podle části páté až sedmé nebo u ní zadavatel neuplatnil výjimku z povinností zadat ji v zadávacím řízení“.

26. Z toho vyplývá, že s jednotlivými kategoriemi veřejných zakázek dle jejich předpokládané hodnoty, zákon spojuje různé postupy jejich zadávání. Ustanovení § 21 zákona o veřejných zakázkách pak stanoví jednotlivé druhy zadávacího řízení, pro která jsou v navazujících ustanoveních stanovena konkrétní pravidla.

27. Zatímco podlimitní a nadlimitní veřejná zakázka musí být zadána některým z těchto způsobů při dodržení konkrétních zákonných pravidel (§ 12 odst.1 a 2 zákona o veřejných zakázkách), na veřejnou zakázku malého rozsahu (§ 12 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách) tyto nároky kladeny nejsou.

28. Z toho plyne, že zákon o veřejných zakázkách nezakazuje samotné rozdělení veřejné zakázky na části. Není však přípustné, aby tímto způsobem zadavatel uměle rozdělil zakázku na více veřejných zakázek a v důsledku toho pak snížil hodnotu zakázky pod zákonný finanční limit (§ 12 odst. 2 a 3 a § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách). Jedná veřejná zakázka může být zadávána po částech, nicméně stále se bude jednat o jedinou zakázku, jejíž hodnota je rovna součtu hodnot všech částí (§ 13 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách). Časti veřejné zakázky nelze prezentovat jako samostatné veřejné zakázky a vyhnout se tímto způsobem postupům platným pro kategorii veřejných zakázek, do které by měl jako celek spadat. V daném případě podle žalovaného žalobce provedl 2 zadávací řízení, a to v podlimitním režimu, namísto toho, aby provedl pro oba projekty jedno společné zadávací řízení v nadlimitním režimu. Podle žalobce se pak jednalo o dva projekty, nešlo o dvě podlimitní veřejné zakázky, nýbrž o jednu nadlimitní veřejnou zakázku ve smyslu § 18 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. Žalobce měl podle žalovaného sečíst předpokládané hodnoty jednotlivých zakázek a vycházet s ohledem na § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách z toho, že jde o jedinou veřejnou zakázku, která tvoří jeden funkční celek, kdy je dána věcná, časová i místní souvislost.

29. Dle judikatury NSS se zadáním jedné veřejné zakázky rozumí souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plnění, souvisejí–li tato plnění úzce zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních nebo technologických. Otázkou, zda více plnění tvoří jedinou zakázku a kdy se jedná o samostatné zakázky se Nejvyšší správní soud zabýval například v rozsudcích ze dne 26. 5. 2012 č.j. 2 Afs 71/2011–93 ze dne 17. 9. 2015 a č.j. 7 As 211/2015–31 nebo ze dne 15. 12. 2010 č.j. 2 Afs 55/2010 –73.

30. V rozsudku č.j. 2 Afs 55/2010–173 dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že „pro určení, zda konkrétní plnění ve prospěch zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami, je rozhodující věcný charakter takového plnění; poptává–li zadavatel plnění svým charakterem totožné či obdobné (například plnění stejného nebo srovnatelného druhu, uskutečňované pro téhož zadavatele v témže časovému období a týchž podmínek dle charakteru plnění, pak takové plnění musí zadávat jako jedinou veřejnou zakázku podle zákona o veřejných zakázkách, není však v případě zadávání takové jediné veřejné zakázky vyloučeno připustit podávání nabídek jen na její jednotlivé části“, 31. Ze zmíněných kritérií je nutno vycházet i v daném případě. Mezi účastníky není sporu o tom, že naplněno je jak časové i místní kritérium. Podle žalovaného bylo naplněno i kritérium funkční, když žalobce naplnění funkčního kritéria rozporuje.

32. Podle žalobce se jednalo o dva samostatné projekty, kdy měl každý z projektů jiný cíl. Cílem veřejné zakázky odpady bylo zajistit dostatečnou kapacitu a množství nádob na tříděný odpad, přičemž cílem veřejné zakázky sběrný dvůr bylo zajistit velkokapacitní kontejnery pro nebezpečný odpad, které bude možné samostatně nakládat a dále techniku (vozidlo), které bude ve sběrném dvoře nakládat odpady. V případě veřejné zakázky odpady a veřejné zakázky sběrný dvůr se jednalo o dva samostatné projekty, kdy na každý z nich byla podána samostatná žádost o dotaci. Žalobce předložil dvě žádosti o poskytnutí dotace, na základě kterých poté obdržel samostatná rozhodnutí o poskytnutí dotací. Podle žalovaného tato skutečnost nemění nic na tom, že se jednalo o projekty, které tvoří funkční celek, které byly zadávány v časové souvislosti, a proto měly být zadány v příslušném řízení pro zakázky v nadlimitním režimu. Proto měl daňový subjekt existenci dvou dotovaných projektů v rámci operačního programu životní prostředí řešit zadáním předmětu plnění na realizaci obou projektů jako jedné veřejné zakázky rozdělené na části ve smyslu § 35 a § 101 zákona o veřejných zakázkách. Rovněž tak mohl žalobce zadat obě samostatně veřejné zakázky, ale každou z nich v příslušném řízení pro zakázky v nadlimitním režimu.

33. Soud poznamenává, že plnění v témže časovém období nemusí být věcně zcela totožná, pro účely určení předpokládané hodnoty dle § 13 zákona o veřejných zakázkách stačí, jsou–li obdobná, za týchž podmínek ohledně charakteru plnění. Ostatně kritéria místní, časové, věcné a funkční souvislosti ani nemusí být vždy splněna všechna (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 2. 2019 č.j. 6 Afs 246/2018–32. Dílčí rozdíly nezpůsobují, že by spolu veřejné zakázky nesouvisely. Souvislost jednotlivých zakázek dokresluje to, že mohl být osloven totožný okruh dodavatelů a v případě dvou projektů byla vybrána stejná společnost.

34. Jak vyplývá z argumentace žalobce, ten zejména namítal, že vozidlo a nádoby na odpad netvoří plnění jediného funkčního celku, kdy cílem veřejné zakázky odpady bylo zajistit dostatečně kapacitu a množství nádob na tříděný odpad a cílem veřejné zakázky sběrný dvůr bylo pak zajistiti velkokapacitní kontejnery pro nebezpečný odpad, které bude možné samostatně nakládat a dále techniku (vozidlo), které bude ve sběrném dvoře nakládat odpady. Podle žalobce se tedy jedná o odlišné funkce předmětů plnění obou veřejných zakázek, a proto měl žalobce právo obě veřejné zakázky rozdělit dle § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách.

35. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že postup žalobce nebyl správný. Správce daně zjistil, že žalobce ve stejný den na svém profilu zadavatele zveřejnil zadávací dokumentací na výběr dodavatelů s obdobným předmětem plnění, s totožnou lhůtou a místem plnění, s totožnou lhůtou pro podání nabídek totožným hodnotícím kritériem a totožným termínem pro otevírání obálek s nabídkami, když žalobce vybral pro veřejnou zakázku odpady i rovněž tak i pro veřejnou zakázku sběrný dvůr firmu MEVA CB s.r.o., když ve stejný den byly uzavřeny i kupní smlouvy na oba projekty. Předmětem plnění v rámci projektu odpady i projekty sběrný dvůr byla dodávka za účelem zlepšení nakládání s odpady, snížení ukládání odpadů na skládky a zvýšení materiálového využití odpadů jako druhotných surovin, když plnění spočívalo v dodání kontejnerů sběrných nádob a mobilních eko skladů, kdy nad výše uvedené byla v rámci veřejné zakázky sběrný dvůr zahrnuta i dodávka čelního nakladače, přičemž předmět obou plnění byl v rámci zveřejnění oznámení o výsledcích zadávacích řízení zařazen pod stejnou číselnou kvalifikaci dle společného slovníku pro společné zakázky, a to pod CPV kód 34928480, kontejnery a nádoby na odpad a odpadky. Místem plnění bylo území města Prachatice a objekt byl prostory sběrného dvora. Z toho pak správně byl učiněn žalovaným závěr, že mezi veřejnými zakázkami, odpady a sběrný dvůr lze shledat místní, časovou a věcnou souvislost.

36. Zcela nedůvodná je pak námitka žalobce, že předložil dvě žádosti o poskytnutí dotace na základě čehož poté obdržel dvě samostatná rozhodnutí o poskytnutí dotací, neboť dle soudu tyto dvě veřejné zakázky tvoří funkční celek a byly zadány v časové souvislosti. Nic nebránilo tomu, aby žalobce tyto dva projekty zadal jako jednu veřejnou zakázku rozdělenou na části ve smyslu § 35 a § 101 zákona o veřejných zakázkách, rovněž tak mohl žalobce zadat dvě samostatné veřejné zakázky, ale každou z nich v příslušném řízení pro zakázky nadlimitním režimu.

37. Soud má za to, že pro určení, zda konkrétní plnění je jedinou veřejnou zakázku je rozhodující věcný charakter takového plnění, tedy poptává–li žalobce plnění, které je svým charakterem totožné či obdobné. Jedná–li o plnění stejného nebo srovnatelného druhu uskutečňované v témže časovém období a za týchž podmínek co do charakteru plnění, pak bylo povinností žalobce zadávat toto plnění jako jedinou veřejnou zakázku. V případě zadávání takové jediné veřejné zakázky nebylo však vyloučeno připustit podávání nabídek jen na jednotlivé části (viz. rozsudek NSS č.j. 2Afs 92/2022–28).

38. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný správně shledal provázanost a souvislost mezi projektem odpady a projektem sběrný dvůr. V dokumentaci Doklady prokazující splnění specifických podmínek stanovených rozhodnutím o poskytnutí dotace – celková projektová kapacita pro projekt odpady i pro projekt sběrný dvůr je totiž shodně uvedeno, že projekt se zaměřuje na výrazné zlepšení životního prostředí a nakládání s odpady v obci, kdy jeho realizací dojde ke snížení nadměrné produkce odpadů, k jejich ukládání na skládky a ke zvýšení využití odpadů, jejich ukládání na skládky a ke zvýšení materiálového využití odpadů, jako druhotných surovin. Dále se zde uvádí, že dojde ke zkvalitnění manipulace a třídění odpadů a následně k jejich využití.

39. Dále v dokumentaci označené jako Doklady prokazující splnění specifických podmínek stanovených rozhodnutím o poskytnutí dotace je v části stanovení produkce papíru a plastu uvedeno, že svoz, sběr a zpracování je zajišťováno prostřednictvím společnosti Technické služby Prachatice, která tyto komodity vozí do areálu sběrného dvora, kde dochází k dotřídění a následné úpravě odpadů. Z toho tedy byl správně učiněn žalovaným závěr, že kontejnery, které byly pořízené v rámci projektu odpady na papír, plast, bio a kov měly stejný cíl jako kontejnery umístěné ve sběrném dvoře, a to provoz systému shromažďování sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a separování jednotlivých druhů odpadů.

40. Z toho pak byl správně tedy učiněn žalovaným závěr, že projekt veřejné zakázky odpady i veřejné zakázky sběrný dvůr tvoří jeden funkční celek, neboť lze mezi nimi dovodit vzájemnou souvislost, a to jak časovou, místní i věcnou, a proto byl žalobce povinen zadávat postupy odpovídající celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky ve smyslu nařízení vlády č. 172/2016 Sb., pro zakázky v nadlimitním režimu.

41. Soud má za to, že přestože jsou určité rozdíly v obou projektech ohledně způsobu uskladnění tak tyto dílčí rozdíly nezpůsobují, že by veřejné zakázky spolu nesouvisely, jestliže mohl být osloven v případě obou akcí obdobný okruh dodavatelů a pro akce nakonec byla vybrána stejná společnost. Proto nemůže obstát argument žalobce, že spolu oba projekty nesouvisí věcně, že je mezi nimi technologická rozdílnost.

42. Soud shledal námitku žalobce ohledně nedostatečného odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí za nedůvodnou, neboť žalovaný se řádně vypořádal s námitkami žalobce a rozhodnutí je přezkoumatelné, neboť z odůvodnění je zcela patrno na základě čeho dospěl žalovaný k závěru. Žalovaný rovněž zdůvodnil právní závěr i s ohledem na ustálenou judikaturu, kdy bylo řádně žalovaným zdůvodněno, proč tvoří oba projekty veřejných zakázek funkční celek.

43. Soud shledal zcela nedůvodnou námitku žalobce spočívající v přepjatém formalismu při aplikaci práva, nedodržení zásady materiální pravdy dle § 8 odst. 3 daňového řádu a rovněž tak i námitku chybné právní kvalifikace skutku dle § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách.

44. Z § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách vyplývá, že součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle odst. 1 musí zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Z judikatury pak vyplývá, že jednou veřejnou zakázkou se rozumí i dílčí veřejné zakázky, které spolu spojuje souvislost věcná, časová i místní.

45. V souvislosti s tím soud poukazuje na rozsudek NSS č.j.7 As 211/2015–31, podle něhož je vždy stěžejní posouzení, zda plnění tvořila části jediné veřejné zakázky nebo zda se jednalo o dvě samostatné veřejné zakázky. Z judikatury pak vyplývá, že zadáním jedné veřejné zakázky je nutno rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plnění, souvisejí–li spolu tato plnění úzce zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických.

46. Soud má za to, že v daném případě z vymezení předmětu obou projektů je zřejmé, že obě zakázky byly vedeny shodným cílem. Je totiž zřejmo, že žalobce byl při zadávání veřejných zakázek veden rovněž jednotným záměrem docílit vyřešení sběrného odpadu. Jeden projekt bez druhého by totiž zcela postrádal smysl, což potvrzuje i skutečnost, že oba projekty byly realizovány zcela současně, i proto je nutno je považovat za jediný funkční celek. Obě veřejné zakázky spolu proto věcně, ekonomicky i funkčně souvisí.

47. Důvody, které žalobce uvádí pro závěr o samostatnosti obou zakázek, jsou dle soudu irelevantní. Shledal–li žalobce, že by bylo účelnější zakázku takto rozdělit, aby o jednotlivé části mohly samostatně usilovat společnosti s odlišným předmětem, řešením byl právě postup podle § 98 zákona o veřejných zakázkách.

48. Argumentaci žalobce, že žalovaný měl vycházet ze skutečného obsahu právního jednání a nikoliv z toho, jaký je v projektu či zadávané dokumentaci cíl či funkce předmětu pro čerpání dotace je zcela nedůvodná, jestliže účel projektu odpady a účel projektu sběrný dvůr byl shodný, a to zlepšení nakládání s odpady ve městě Prachatice, snížení ukládání odpadů na skládky a zvýšení materiálového využití odpadů, jako druhotných surovin, kdy předmět plnění u veřejné zakázky odpady spočíval v dodání velkoobjemových sběrových nádob a mobilních eko skladů a u veřejné zakázky sběrný dvůr došlo navíc i k dodání čelního nakladače. S touto námitkou se žalovaný řádně vypořádal v bodě 38–40 napadeného rozhodnutí a dále v bodu 56–58, když soud vypořádání této námitky považuje za správné. Věcná souvislost je rovněž patrná ve shrnutí jednotlivých cílů a ve vydané Dokumentaci k závěrečnému vyhodnocení, kdy je uvedeno šest shodných znaků, z čehož je rovněž patrno, že se jedná o funkční souvislost mezi jednotlivými projekty.

49. K námitce žalobce, že není rozhodné, že oba projekty jsou pod totožným CPV kódem, což nemusí dle žalobce naplňovat funkční souvislost, soud poukazuje na to, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že funkční souvislost nebyla shledána jen kvůli zařazení pod stejnou číselnou kvalifikaci, ale právě s odkazem na Doklady prokazující splnění specifických podmínek stanovených o poskytnutí dotace a rovněž tak i z jednotlivých cílů v jím vydaných dokumentací v závěrečnému vyhodnocení, jak bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku.

50. Důvodná je námitka žalobce, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nesprávně citoval neúčinný zákon o odpadech. Tato skutečnost ovšem nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, jestliže nová právní úprava byla uvedena na podporu argumentace při určení definice komunálního odpadu. Jestliže tedy byla uvedena pouze nesprávná definice komunálního odpadu dle zákona, který nebyl účinný v předmětném období, pak toto skutečnost je zcela pro rozhodování nepodstatná. Jde pouze o nesprávnou argumentaci, která se netýká merita věci, tedy určení věcné souvislosti mezi veřejnou zakázkou sběrný dvůr a veřejnou zakázkou odpady. Tato nesprávnost nemá vliv na zákonnost rozhodnutí. K námitce žalobce ohledně porušení zásady legitimního očekávání a námitce nedostatečného zákonného vymezení práva soud uvádí, že rozhodování o povinnostech při zadávání veřejných zakázek je v pravomoci správce daně, který při svém rozhodování je zcela nezávislý na rozhodování UOHS. V daném případě bylo správcem daně zjištěno porušení rozpočtové kázně, když při svém rozhodování vycházel z rozsáhlé judikatury NSS ohledně porušení rozpočtové kázně spočívající v porušení zákona o veřejných zakázkách. V daném případě nebyl jak žalovaný, tak i soud vázán rozhodováním jiných správních orgánu, proto má za to, že zásada legitimního očekávání nemohla být porušena.

51. Dále žalobce namítá, že skutková podstata je v zákoně vymezena velmi obecně, což vede k tomu, že na posuzování časové a funkční souvislosti v odpadovém hospodářství nahlížejí různé orgány různě, proto s ohledem na tyto různé výklady by neměl být žalobce za to sankciován. Soud tento názor žalobce nesdílí, proto tuto námitku nepovažuje za důvodnou, neboť má za to, že zákonná úprava spolu s judikaturou ohledně § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách je zcela jednoznačná.

V. Závěr a náklady řízení

52. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. V případě úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Stručný obsah žaloby III. Stručné vyjádření žalovaného IV. Posouzení věci krajským soudem V. Závěr a náklady řízení