57 Af 5/2023– 67

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobkyně: PRE FVE Světlík, s. r. o., IČO 28080378 se sídlem Na Hroudě 2149/19, 100 00 Praha 10 zastoupeného Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Státní energetická inspekce, IČO 61387584 se sídlem Gorazdova 24, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2023 č. j. SEI–0287/2022/90.221 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobkyně se žalobou domáhá přezkumu výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo změněno rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 29. 6. 2022 č. 312014122 vydaného Územním inspektorátem SEI pro Jihočeský kraj a Vysočinu v řízení o přestupku podle § 93 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, když tímto rozhodnutím byla výrokem I žalobkyně uznána vinnou ze spáchání dvou přestupků podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., výrokem II jí byla uložena pokuta ve výši 4 831 927 Kč a dále jí byla výrokem III uložena povinnost nahradit náklady řízení. Napadeným rozhodnutím Státní energetická inspekce v Praze změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že jej nahradila textem, že spol. PRE FVE Světlík, s.r.o., Na hroudě 2149/19, 100 00 Praha 10, IČO: 28080378 se uznává vinnou ze spáchání dvou přestupků podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb.: 1) přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., kterého se dopustila tím, že nedodržela věcnou podmínku stanovenou cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu pro kalendářní rok 2018 podle § 5 odst. 5 zákona č. 526/1990 Sb., při uplatňování a vyúčtování zelených bonusů na elektřinu z obnovitelných zdrojů, neboť jako výrobce elektřiny prodávající elektrickou energii a držitel licence č. 110910820 na výrobu elektřiny ve výrobně FVE Světlík, Světlík, 382 16 Světlík na pozemku parcel č. 610/12, k. ú. Světlík o licencovaném výkonu 2,15400 MW skládající se ze dvou zdrojů (ID zdroje 008628_Z11 a 008629_Z11) nedodržela věcnou podmínku dle bodu 1.5 Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 3/2017 ve znění pozdějších předpisů (dále CR č. 3/2017) stanovenou cenovým orgánem dle ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 526/1990 Sb., neboť neoprávněně uplatnila za období 1. 1. 2018 – 31. 12. 2018 (za měsíc leden dne 8. 2. 2018, za měsíc únor 2018 dne 6. 3. 2018, za měsíc březen dne 6. 4. 2018, za měsíc duben dne 3. 5. 2018, za měsíc květen dne 5. 6. 2018, za měsíc duben dne 3. 5. 2018, za měsíc květen dne 5. 6. 2018, za měsíc červen dne 2. 7. 2018, za měsíc červenec dne 6. 8. 2018, za měsíc srpen dne 4. 9. 2018, za měsíc září dne 4. 10. 2018, za měsíc říjen dne 6. 11. 2018, za měsíc listopad dne 5. 12. 2018 a měsíc prosinec dne 3. 1. 2019) u operátora trhu, tj. spol. OTE, a.s. podporu formou zeleného bonusu pro výrobní zdroj ID: zdroje 008628_Z11 (dále také jako zdroj I.) ve výši 14.584 Kč/MWh, jako pro zdroj uvedený do provozu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 s výkonem nad 30 kW a pro druhý zdroj ID: 008629_Z11 (dále také jako zdroj II.) uplatňovala podporu formou zeleného bonus ve výši 13.525 Kč/MW, jako zdroj uvedený do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 s výkonem nad 30 kW, ačkoliv měla uplatňovat zelený bonus podle naměřených hodnot na každém výrobním zdroji ale vzhledem k tomu, že neuplatňovala zelený bonus podle skutečných naměřených hodnot, ale podle postupu, kdy celkovou čistou dodávku FVE Světlík rozdělila úměrně za pomoci využití údaje o instalovaném výkonu obou zdrojů výrobny, měla uplatňovat pro výrobní zdroj ID: 008629_Z11 v souladu s bodem 1.4 CR č. 3/2017 za celou výrobnu FVE Světlík nejnižší výši podpory ve formě zeleného bonusu ve výši 13.525 Kč i pro zdroj ID: 008628_Z11, tudíž obviněná nesplnila podmínku dle bodu 1.5 CR č. 3/2017, která stanoví, že v případě podpory formou zeleného bonusu na elektřinu se zelené bonusy na elektřinu uplatňují samostatně na každý výrobní zdroj elektřiny podle naměřených hodnot na každém výrobním zdroji elektřiny podle bodu 1.4 CR č. 3/2017, čímž získala nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 3.153.284,32 Kč, I. 2) přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., kterého se dopustila tím, že nedodržela věcnou podmínku stanovenou cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu pro kalendářní rok 2019 podle § 5 odst. 5 zákona č. 526/1990 Sb., při uplatňování a vyúčtování zelených bonusů na elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů, neboť jako výrobce elektřiny prodávající elektrickou energii a držitel licence č. 110910820 na výrobu elektřiny ve výrobně FVE Světlík, Světlík, 382 16 Světlík na pozemku parcel č. 610/12, k. ú. Světlík o licencovaném výkonu 2,15400 MW skládající se ze dvou zdrojů (ID zdroje 008628_Z11 a 008629_Z11) nedodržela věcnou podmínku dle bodu 1.5 Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 3/2018, ve znění pozdějších předpisů (dále CR č. 3/2018) stanovenou cenovým orgánem dle ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 526/1990 Sb., neboť neoprávněně uplatnila za období 1. 1. 2019 – 31. 12. 2019 (za měsíc leden dne 7. 2. 2019, za měsíc únor dne 7. 3. 2019, za měsíc březen dne 8. 4. 2019, za měsíc duben dne 6. 5. 2019, za měsíc květen dne 7. 6. 2019, za měsíc květen dne 4. 7. 2019, za měsíc červenec dne 5. 8. 2019, za měsíc srpen dne 9. 9. 2019, za měsíc září dne 4. 9. 2019, za měsíc říjen dne 4. 11. 2019, za měsíc listopad dne 6. 12. 2019, za měsíc prosinec dne 6. 1. 2020) u operátora trhu, tj. spol OTE, a.s. podporu formou zeleného bonusu pro výrobní zdroj ID: 008628_Z11 (dále také zdroj I.) ve výši 14.580 Kč/MWh, jako pro zdroj uvedený do provozu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 s výkonem nad 30 kW a pro druhý zdroj ID: 008629_Z11 (dále také jako zdroj II.) uplatnila podporu formou zeleného bonusu ve výši 13.500 Kč/MWh, jako pro zdroj uvedený do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 s výkonem nad 30 kW, ačkoliv měla uplatňovat zelený bonus podle naměřených hodnot na každém výrobním zdroji, ale vzhledem k tomu, že neuplatňovala zelený bonus podle skutečných naměřených hodnot, ale podle postupu, kdy celkovou čistou dodávku FVE Světlík rozdělila úměrně za pomoci využití údaje o instalovaném výkonu obou zdrojů výrobny, měla uplatňovat pro výrobní zdroj ID: 008629_Z11 v souladu s bodem 1.4 CR č. 3/2018 za celou výrobnu FVE Světlík nejnižší výši podpory ve formě zeleného bonusu ve výši 13.500 Kč i pro zdroj ID 008628_Z11, tudíž nesplnila podmínku dle bodu 1.5 CR č. 3/2018, která stanoví, že v případě podpory formou zeleného bonusu na elektřinu se zelené bonusy na elektřinu uplatňují samostatně na každý výrobní zdroj elektřiny podle naměřených hodnot na každém výrobním zdroji elektřiny podle bodu 1.

4. CR č. 3/2018, čímž získala nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 3.221.284,68 Kč 2. V řízení o přestupcích vedeném podle § 88 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Přestupkový zákon“) a zákona č. 500/2004 Sb. správní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Správní řád“) byla tedy žalobkyně napadeným rozhodnutím pravomocně uznána vinnou ze spáchání dvou přestupků podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, za což byla SEI žalobkyni uložena pokuta ve výši 200.000,– Kč mimořádně snížená v souladu s § 44 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona a byla jí rovněž uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 1.000 Kč.

3. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť byla nesprávně posouzena její vina. Dále byla nesprávně posouzena i otázka promlčení ohledně odpovědnosti žalobkyně za údajné přestupky, neboť případná trestnost přestupků zanikla z důvodu uplynutí promlčecí doby jednoho roku ve smyslu § 29 písm. a) ve spojení s § 30 písm. a) přestupkového zákona.

4. Přestože napadeným rozhodnutím došlo ke snížení uložené pokuty, žalobkyně závěr o vině nemůže přijmout, neboť rozhodnutí zakládá konstatování o vzniku nepřiměřeného majetkového prospěchu, který bude vymáhán po žalobkyni. Žalobkyně však kategoricky trvá na tom, že žádný nepřiměřený majetkový prospěch nezískala.

5. Žalobkyně zejména namítá vnitřní rozpornost závěru o dodržování bodu 1. 4 a nedodržení bodu 1. 5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018. V daném případě totiž odvolací správní orgán dal za pravdu žalobkyni, že v jejím případě nedošlo k porušení bodu 1. 4 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018, když žalobkyně dle žalovaného v řízení dostatečně prokázala, že oba zdroje FVE Světlík byly a jsou osazeny podružnými elektroměry a v případě obviněné nemohlo dojít a ani nedošlo k porušení bodu 1. 4 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018, přičemž zároveň v následujícím textu v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že mělo dojít k porušení bodu 1. 5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018 nenaplněním v nich uvedené podmínky, když sice žalobkyně měla oba zdroje výrobny osazené elektroměry, avšak neměla vykazovat naměřené hodnoty, nýbrž hodnoty vypočítané na základě postupu, kdy celkovou čistou dodávku FVE Světlík rozdělila úměrně za pomoci využití údaje o instalovaném výkonu obou zdrojů výrobny. To pak dle správního orgánu nemůže naplnit účel věty druhé bodu 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018. Dle žalobkyně se nelze ztotožnit se závěrem, aby na jedné straně byla žalobkyní dodržena podmínka dle bodu 1.4 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018 a na straně druhé, aby žalobkyní tyto podmínky dle uvedených bodů nebyly dodrženy. Takový závěr je pak vnitřně rozporný. Pokud tedy žalobkyně splnila podmínku bodu 1.4 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018, tedy zajistila samostatné měření výroby elektřiny vyrobené z každého výrobního zdroje elektřiny, a naopak nenaplnila negativní podmínku v podobě neosazení samostatného měření (věta druhá, bodu 1.4 CR 3/2017 a CR č. 3/2018), je vyloučeno, aby tyto body porušila, přesněji řečeno opření závěru o vině o údajné porušení těchto bodů je nesmyslné. Uvedené body totiž pouze stanoví, že zelené bonusy na elektřinu se uplatňují samostatně na každý výrobní zdroj elektřiny podle naměřených hodnot na každém výrobním zdroji elektřiny podle bodu CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018. Tak ovšem žalobkyně postupovala.

6. Podle žalobkyně tedy není možné závěr o vině žalobkyně opřít o porušení tohoto bodu obou cenových rozhodnutí v souvislosti s konstatováním o splnění podmínek bodu 1. 4 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018, uvedené totiž nedává smysl. Bod 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018 v rozhodující části uvádí totiž pouze to, že se zelené bonusy uplatňují za každý z bodů samostatně podle naměřených hodnot s odkazem na bod 1.4 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018.

7. Dále žalobkyně trvá na tom, že dodržela všechny věcné podmínky 1.4 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018, a proto ke spáchání přestupků podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách nemohlo na straně žalobkyně dojít. Proto ani žalobkyně nezískala žádný nepřiměřený majetkový prospěch. Podmínky k uplatnění rozdílné výše podpory dle bodu 1.4 uvedených cenových rozhodnutí jsou bodem 1. 5 cenových rozhodnutí konkretizovány tak, že podpora ve formě zeleného bonusu se uplatňuje samostatně na každý výrobní zdroj podle naměřených hodnot na každém výrobním zdroji. Proto je třeba mít osazeno samostatné měření pro každý ze zdrojů, tedy každý musí být osazen samostatným certifikovaným měřícím zařízením – podružným elektroměrem a zároveň musí být zajištěno i samostatné měření výroby elektřiny. Tyto podmínky žalobkyně naplňovala. Správní orgány nesprávně uzavřely, že by měření bylo nahrazováno čistě výpočty výroby jednotlivých zdrojů pouze na základě poměru instalovaného výkonu obou zdrojů – původní metoda měření zvolená žalobkyní byla složitější a vycházela ze skutečně naměřených údajů hodnot celkové výroby instalovaného výkonu a jejich vzájemného poměru a z výpočtového vzorce. Že by se jednalo o údaje čistě dopočítávané či náhradní nelze uzavřít.

8. Podle žalobkyně žalovaný nepřípustně rozšiřuje skutkovou podstatu přestupků v neprospěch žalobkyně, když nesprávně vykládá pojmy „naměřené hodnoty“ a „údaje z měření“ v kontextu výslovného odkazu cenových rozhodnutí ERÚ CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018 na vyhlášku č. 82/2011 o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, ve znění pozdějších předpisů.

9. Tím, co se dle vyhlášky o měření rozumí, údaji z měření, je správní orgán vázán. Namísto toho však správní orgán v napadeném rozhodnutí přistupuje k výkladu analogií v neprospěch žalobkyně, když interpretuje pojem o měření v neprospěch žalobkyně s odkazem na restriktivní výklad výjimek z pravidla. Údaje z měření dopočtené či náhradní však výjimkou z pravidla nejsou – v definici vyhlášky o měření i její logice a textu jde stále o tutéž kategorii, a sice o údaje z měření, nijak dále není členěna z hlediska hierarchie, jaký druh údajů z měření má, před jakým jiným druhem přednost. Proto bylo nesprávně dovozeno spáchání přestupku ze strany žalobkyně. Tím byla porušena zásada nullum crimen sine lege. K závěru o spáchání přestupku došel žalovaný nesprávným výkladem § 4 odst. 2 vyhlášky provedeným v rozporu se zásadami in dubio mitius a in dubio pro libertate v neprospěch žalobkyně.

10. Dále žalobkyně namítá, že prováděla vykazování naměřených hodnot zdrojů správně, údaje z měření zjištěné dle původní a nové metodiky měření užívané žalobkyní jsou rovnocenné, když jejich výsledky jsou shodné a tyto skutečnosti byly i důkazy doloženy. V souvislosti s tím odkazuje žalobkyně na odborné stanovisko ze dne 10. 8. 2022 zpracované ČVUT v Praze Fakultou elektrotechnickou, katedrou ekonomiky managementu a humanitárních věd, ze kterého vyplývá, že jak údaje z měření získané metodikou původní, tak i údaje z měření získávané od července 2021, vedle sebe obstojí. Ze srovnání obou metodik a výsledků měření na jejich základě získaných totiž vyplývá, že se od sebe neliší. Přitom jak metodika původní, tak metodika nová je založena jak na měření, tak současně i na následných výpočtech údajů z měření ve smyslu vyhlášky o měření. Proto se žalobkyně nemohla dopustit spáchání přestupku.

11. Žalobkyně namítá, že žalovaný dospěl k nesprávnému výkladu bodů 1. 4. a 1. 5 cenových rozhodnutí ERÚ CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018 z hlediska jejich smyslu a účelu a uvádí, jaký výklad je správný. Má za to, že účel a smysl podmínky bodu 1. 5 obou cenových rozhodnutí není popřen užitím jiné metodiky, nezastávané SEI, jelikož důsledného odlišení výroby z obou zdrojů lze technicky i právně dosáhnout i jinak, což žalobkyně prokázala. Metodika užívaná žalobkyní v roce 2018 a 2019 ve skutečnosti umožňovala důsledně i přesně odlišovat hodnoty výroby obou zdrojů s rozdílnou výší podpory.

12. Žalobkyně má za to, že úmyslem zákonodárce nebylo postihovat výrobce elektřiny v rozsahu desítek milionů korun za tvrzená pochybení, která nemají prakticky žádný materiální dopad a jsou založena pouze na formalistickém výkladu textu cenových rozhodnutí. Dále je žalobkyní namítáno, že žalovaný nedostatečně a nesprávně interpretuje výsledky obou metodik měření užívaných žalobkyní, když nezohledňuje bagatelnost případných rozdílů, hraniční charakter případu a případ posuzuje příliš formalisticky. Podle žalobkyně je rozdíl mezi původní a novou metodikou extrémně nízký až zanedbatelný, jestliže celková výše podpory za jeden kalendářní rok představuje zhruba 50 milionů korun a rozdíl v obou metodikách činí přibližně 5. 000 Kč. Z toho je zřejmé, že se jedná přibližně o jednu deseti tisícinu částky, kterou žalobkyně na podpoře obdržela. Jedná se tedy o bagatelní a nevýznamný rozdíl odpovídající dokonce i hodnotě chybovosti měření kalibrovaných elektroměrů. Z toho pak žalobkyně dovozuje, že jednání bylo hraničním případem bez materiálních dopadů na veřejné finance, čehož si je žalovaný dobře vědom. Proto byla uložená sankce snížená až na samou spodní hranici.

13. Žalobkyně zdůrazňuje, že se na úkor veřejných financí neobohatila a ani nezískala žádný relevantní nepřiměřený majetkový prospěch, přesto žalovaný trvá na formalistickém hodnocení jednání žalobkyně.

14. Dále žalobkyně namítá nesprávně vyčíslený nepřiměřený majetkový prospěch, když uvádí, že pokud by se dopustila vytýkaného porušení bodu 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018, nezískala nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 6 374 569 Kč, nýbrž maximálně několik jednotek tisíc korun českých.

15. Žalovaný konstatoval, že žalobkyně měla právo na rozdílnou výši podpory pro jednotlivé zdroje, tedy maximálně dle žalovaného nesprávně změřila výrobu těchto zdrojů a nenaplnila smysl bodu 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018 a nevykazovala výhradně hodnoty naměřené čistě měřícím zařízením. Jak bylo doloženo odborným stanoviskem ČVUT, nepřiměřený majetkový prospěch mohl tedy činit zhruba 5 000 Kč za rok. Případný nepřiměřený majetkový prospěch není tedy možné vztahovat ke skutečnosti uplatnění jiné výše podpory, nýbrž ke skutečnosti spočívající v rozdílu mezi vykazovanými hodnotami na jedné straně a hodnotami naměřenými čistě měřícím zařízením. Proto má žalovaný za to, že nepřiměřený majetkový prospěch na straně žalobkyně činila částku pohybující se kolem 5 000 Kč.

16. Dále žalovaný namítá neexistenci společenské škodlivosti. Tato námitka byla uplatněna i v rámci odvolání, přičemž žalovaný tuto námitku absence materiální stránky žalobcova jednání odbyl konstatováním, že z důvodu naplnění formálních znaků přestupku je irelevantní zkoumat stránku materiální, a že je společenská škodlivost apriori dána. S tímto konstatováním se však nelze podle žalobkyně spokojit. V tomto směru je proto napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

17. Dále žalobkyně namítá nedostatečné zohlednění specifických okolností případu při hodnocení kritéria společenské škodlivosti, když v souvislosti s tím odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2019, č.j. 6 As 321/2018–31 bod 19. Žalovaný se sice závažností přestupku do určité míry věnoval, avšak výhradně v rámci úvah o uložení sankce, nikoli z hlediska toho, zda zde nejsou dány zvláštní okolnosti, které by vylučovaly naplnění materiálního znaku přestupku. Nesprávně žalovaný postavil okolnost naplnění materiální stránky žalobcova jednání na roveň s naplněním formální stránky, což je nesprávné. Správní orgán se měl zabývat také tím, zda jednání žalobkyně je společensky škodlivé ve světle najevo vyšlých zvláštních okolností případu, nikoli automaticky uzavřít, že naplněním skutkové podstaty k přestupku došlo a žalobkyně za něj odpovídá. Jednání žalobkyně nedosahuje parametrů § 5 přestupkového zákona, nemá být posuzováno jako přestupek, neboť zde absentuje společenská škodlivost jednání žalobkyně daná zjevnou bagatelností žalobcova případného provinění.

18. Žalobkyně považuje za vyloučenou materiální stránku přestupku, tedy společenskou škodlivost svého jednání i kdyby se prosadil formalistický přístup žalovaného. K plnění podmínek pro rozdílnou výši podpory na oba zdroje, srovnáním obou metodik, nelze dojít k závěru, že by žalobkyně komukoli způsobila jakoukoli újmu nebo se obohatila o majetkový prospěch, na který by jinak neměla nárok.

19. Žalobkyně namítala nesprávné posouzení promlčení. Žalovaný nesprávně tuto námitku vypořádal, neboť řízení mělo být správně zastaveno z důvodu promlčení v důsledku uplynutí jednoleté promlčecí doby. Žalobkyní je navrhováno, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

II. Stručné vyjádření žalované k žalobě

20. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. V napadeném rozhodnutí se zabývala všemi námitkami žalobkyně, když konstatovala, že nepřiměřený majetkový prospěch vznikl, jelikož žalobkyně nedodržela podmínky stanovené v bodě 1.5 cenového rozhodnutí ERÚ č. 3/2017 a CR č. 3/2018, čímž jí nevzniklo právo na výplatu podpory z veřejných prostředků, tudíž celou částku, kterou v daných letech přijímala, považuje žalovaná jako nepřiměřený majetkový prospěch. Žalobkyně zcela nesprávně vykládá právní normy ve svůj prospěch. Předmětem sporu je, zda došlo k porušení bodu 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018, když v tomto bodě je naprosto konkrétně stanoveno, že v případě uplatnění podpory formou zelených bonusů na elektřinu, se zelené bonusy na elektřinu uplatňují samostatně na každý výrobní zdroj elektřiny podle naměřených hodnot na každém výrobním zdroji elektřiny podle bodu 1.

4. Význam zde má slovo naměřených, a to právě z toho důvodu, aby zde nevznikaly rozdíly, což žalobkyně rovněž doložila a potvrdila, že k těmto rozdílům docházelo i v odborném stanovisku ze dne 10. 8. 2022 zpracovaném ČVUT v Praze, Fakultou elektrotechnickou. Pouze naměřené hodnoty mohou poskytnout relevantní podklad pro měsíční výkazy za veřejnou podporu a nikoli vypočítané či jinak zjištěné hodnoty. Jiné údaje nejsou natolik přesné jako údaje přímo naměřené a jelikož se jedná o podporu placenou z veřejných prostředků, tak je nutno k výkladu právních norem přistupovat restriktivně. Žalobkyně měla měřit tyto hodnoty tak, jak to dělá již v současnosti, a ne hodnoty stanovovat v případě jednoho zdroje výpočtem, což se ukázalo jako nepřesné.

21. Skutečnost, že rozdíl mezi metodou žalobkyně a metodou vykazování naměřených hodnot, jak je stanovena v bodě 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018 byla malá, což bylo zohledněno tím, že pokuta byla mimořádně snížena na částku 200 000 Kč z původní mnohamilionové pokuty uložené správním orgánem prvního stupně. Rozdíl mezi metodou žalobkyně a metodou vykazování naměřených hodnot byl rozhodující, proč došlo ze strany žalobkyně k naplnění materiální stránky přestupků dle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb. Společenská škodlivost existuje, neboť žalobkyně se dopustila tohoto jednání s ohledem na veřejné prostředky, ze kterých je vyplácena podpora na obnovitelné zdroje energie, přičemž tyto veřejné prostředky jsou zvláště chráněny striktně stanovenými podmínkami.

22. Za irelevantní je považováno tvrzení žalobkyně ohledně promlčení jejího jednání, neboť na její případ dopadá § 30 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., promlčecí doba je tak tříletá. V napadeném rozhodnutí byla žalobkyni uložena pokuta dle § 16 odst. 4 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb. a z toho je zřejmo, že se jedná o pokutu, kdy její výše bude vyšší než 100 000 Kč. Tento svůj závěr žalovaná opřela o závěr rozsudku NSS č.j. 5 As 400/2020–49 ze dne 10. 12. 2021, z něhož vyplývá, že v těchto případech, kdy je ukládána pokuta dle § 16 odst. 4 písm. b) vždy platí promlčecí doba 3 roky podle § 30 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., neboť horní hranice sazby pokuty nemůže být v těchto případech menší než 100 000 Kč.

III. Právní posouzení krajským soudem

23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

24. Mezi účastníky je na sporu, zda ze strany žalobkyně došlo k porušení bodu 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018 v případě, kdy žalobkyně, přestože zajistila samostatné měření výroby elektřiny vyrobené z každého výrobního zdroje elektřiny v souladu s vyhláškou o měření (bodu 1.4 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018), tedy měla oba zdroje výrobny osazené elektroměry, ovšem hodnoty měření stanovovala v případě jednoho zdroje výpočtem, což dle žalované se ukázalo jako nepřesné.

25. Ze spisu vyplývá, že žalobkyně je držitelem licence na výrobu elektřiny vydanou ERU dne 2. 12. 2009, v roce 2010 došlo k rozšíření výroby FVE Světlík ERU vydal dne 16. 11. 2020 rozhodnutí o změně č.

1. Rozhodnutím o udělení licence došlo tak ke změně celkového instalovaného výkonu na 2,154 MWh a rozšíření na druhý zdroj. U žalobkyně byla provedena kontrola. Z protokolu č. 3100900421 vyplývá, že při kontrole bylo zjištěno nesplnění věcných podmínek stanovených cenovými orgány dle § 5 odst. 5 zákona č. 526/1990 Sb., neboť žalobkyně nesplnila podmínky dle bodu 1.4 a 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018 zajistit samostatné měření výroby elektřiny vyrobené z každého výrobního zdroje elektřiny, jestliže mají v rámci jedné výrobny odlišné podpory. V případě neosazení samostatného měření měla žalobkyně uplatňovat za celou výrobnu elektřiny pouze nejnižší výši podpory při výběru z více možných podpor, neboť měla v případě uplatnění podpory formou zelených bonusů uplatnit zelený bonus samostatně na každý výrobní zdroj elektřiny podle naměřených hodnot na každém výrobním zdroji elektřiny podle bodu 1.4, tímto jednáním pak získala nepřiměřený majetkový prospěch za rok 2018 a 2019 ve výši 6 374 569 Kč.

26. Ze spisu vyplývá, že v případě žalobkyně došlo k osazení samostatného měření obou zdrojů, tedy měla oba výrobní zdroje osazeny elektroměry, nicméně nevykazovala naměřené hodnoty, nýbrž hodnoty vypočítané na základě postupu, kdy celkovou čistou dodávku FVE Světlík rozdělila úměrně za pomoci využití údaje o instalovaném výkonu obou zdrojů výrobny.

27. V bodě 1.4 a 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018 je stanoveno, že je–li v rámci výrobny elektřiny uveden do provozu další výrobní zdroj elektřiny, nebo více výrobních zdrojů, nebo splňuje–li jeden či více výrobních zdrojů elektřiny v rámci jedné výrobny elektřiny podmínky pro uplatnění odlišných podpor, může výrobce uplatňovat odlišnou podporu pro jednotlivé výrobní zdroje elektřiny za předpokladu, že zajistí samostatné měření výroby elektřiny vyrobené z každého výrobního zdroje elektřiny v souladu s jiným právním předpisem. V případě neosazení samostatného měření může výrobce elektřiny uplatňovat za celou výrobnu elektřiny pouze nejnižší výši podpory při výběru z více možných podpor.

28. V bodě 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018 je stanoveno, že v případě uplatnění podpory formu výkupních cen u výroben elektřiny podle bodu 1.4 rozdělí výrobce při fakturaci elektřinu naměřenou měřícím zařízením umístěným na předávacím místě mezi výrobnou elektřiny a přenosovou soustavou, nebo distribuční soustavou v poměru samostatně naměřených hodnot z výroby elektřiny na jednotlivých výrobních zdrojích elektřiny podle bodu 1.

4. V případě uplatnění podpory formou zelených bonusů na elektřinu se zelené bonusy uplatňují samostatně na každý výrobní zdroj elektřiny podle naměřených hodnot na každém výrobním zdroji elektřiny podle bodu 1.4.

29. Dle soudu žalovaný učinil správný závěr, že žalobkyně zajistila povinnost samostatného měření výroby elektřiny vyrobené z každého výrobního zdroje elektřiny v souladu s vyhláškou. Přestože měla oba zdroje výrobny osazeny elektroměry, došlo však z její strany k pochybení v případě, že neměla vykazovat naměřené hodnoty, ale hodnoty vypočítané na základě postupu, jestliže celkovou čistou dodávku FVE Světlík rozdělila průměrně za pomoci využití údaje o instalovaném výkonu obou zdrojů výrobny. Tím tedy došlo k porušení bodu 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018, neboť v tom se uvádí, že v případě uplatnění podpory formou zelených bonusů na elektřinu se zelené bonusy na elektřinu uplatňují samostatně na každý výrobní zdroj elektřiny podle naměřených hodnot na každém výrobním zdroji elektřiny podle bodu 1.

4. Takto žalobkyně nepostupovala, jestliže neuplatňovala samostatně na každý výrobní zdroj elektřiny podle naměřených hodnot nárok na uplatnění podpory formou zelených bonusů a tím pak vznikaly rozdíly, což žalobkyně ani nerozporuje. Pouze totiž hodnoty, které jsou naměřeny na jednotlivých měřidlech, jsou řádným podkladem pro měsíční výkaz na veřejnou podporu. Z bodu 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018 vyplývá, že žalobkyně měla měřit hodnoty na každém výrobním zdroji elektřiny podle naměřených hodnot. Jestliže tyto hodnoty byly stanoveny, v případě jednoho zdroje výpočtem, je postup žalobkyně nesprávný a dopustila se tak přestupku, který je jí kladen za vinu.

30. Soud nesdílí názor žalobkyně, že je rozporný závěr žalované o dodržení bodu 1.4 a nedodržení bodu 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018, neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně vyplývá, že žalobkyně měla oba zdroje výrobny osazeny elektroměry, přesto nevykazovala naměřené hodnoty na jednotlivých zdrojích, proto nesprávně v rozporu s citovaným bodem 1.5 celkovou dodávku rozdělovala úměrně za pomoci využití údaje o instalovaném výkonu obou zdrojů. Tento její postup by byl možný i v případě neosazení samostatného měření, kdy mohla žalobkyně jako výrobce elektřiny uplatňovat za celou výrobnu elektřiny pouze nejnižší výši podpory při výběru z více možných podpor, ovšem tento postup žalobkyně nezvolila. Tímto postupem, kdy žalobkyně tedy celkovou dodávku rozdělila úměrně za pomoci využití údaje o instalovaném výkonu obou zdrojů výrobny, došlo tak při vykazování vyrobené elektřiny k rozdílným výsledkům.

31. K tomu soud poznamenává, že obě části výrobny elektřiny byly uvedeny do provozu samostatně, proto z toho i vyplývá nárok na odlišnou výši podpory, a proto bylo povinností žalobkyně zajistit samostatné měření, což učinila, ovšem nevykazovala již naměřené hodnoty z tohoto měření a nesprávně je dopočítávala, což je nepřípustné a v rozporu s cenovým rozhodnutím. Proto jednání žalobkyně je v rozporu s bodem 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018 a správně byl žalovaným učiněn závěr, že nedošlo ze strany žalobkyně k porušení bodu 1.4 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018, ale k porušení bodu 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018, a proto žalovaný výrok napadeného rozhodnutí v této části změnil. V hodnocení protiprávního jednání žalobkyně soud nespatřuje rozpornost závěru, neboť bylo zcela jednoznačně prokázáno, že žalobkyně nesprávně uplatňovala nárok na zelený bonus, neboť její povinností bylo nárok na zelený bonus uplatňovat za každý ze zdrojů samostatně podle naměřených hodnot na každém výrobním zdroji elektřiny.

32. Žalobkyně namítá, že dodržela věcné podmínky CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018, a proto nemohlo dojít ke spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, když v důsledku toho žalobkyně nezískala ani žádný nepřiměřený majetkový prospěch.

33. Soud opakovaně k této námitce uvádí, že žalobkyně splnila podmínku osazení samostatného měření, což není mezi účastníky na sporu, žalobkyně ovšem nevykazovala z těchto samostatných měřících zařízení naměřené hodnoty z tohoto měření, ale dopočítávala je, což je nepřípustné, neboť takový způsob dopočítávání přináší rozdílné výsledky než přímý odečet z elektroměrů.

34. Žalobkyně tedy celkovou čistou dodávku vyrobené elektřiny rozdělovala za pomoci využití údaje o instalovaném výkonu obou zdrojů výrobny, takže nelze dospět k závěru, že by žalobkyně dodržela věcné podmínky CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018, jestliže porušila bod 1.5 uvedených cenových podmínek. V tomto bodě 1.5 je zcela jednoznačně stanoveno, že v případě uplatnění podpory formou zelených bonusů se zelené bonusy uplatňují samostatně na každý výrobní zdroj elektřiny podle měřených hodnot na každém výrobním zdroji elektřiny podle bodu 1.4.

35. K výkladu žalobkyně ohledně pojmů „naměřené hodnoty“ a údaje „z měření“ žalobkyně soud uvádí, že v daném případě je pro závěr o tom, že se žalobkyně dopustila uvedeného přestupku rozhodné, že nenaplnila podmínku cenového rozhodnutí bodu 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018, jestliže nevykazovala samostatné naměřené hodnoty, ale celkovou čistou dodávku FVE Světlík sdělila úměrně za pomoci využití údaje o instalovaném výkonu, přičemž podle bodu 1.5 jsou rozhodné naměřené hodnoty nikoliv stanovené výpočtem.

36. Z § 4 odst. 2 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny, vyplývá, že údaje z měření elektřiny jsou a) údaje zaznamenané měřícím zařízením, popřípadě vypočtené na základě údajů z měřícího zařízení, b) údaje předané zákazníkem nebo výrobcem elektřiny provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy, c) náhradní zdroje získané výpočtem, odhadem nebo vzájemným odsouhlasením provozovatelem přenosné soustavy. V tomto směru se krajský soud zcela ztotožňuje se žalobkyní ohledně toho, co je údajem změření, když z citace uvedeného ustanovení vyplývá, že těmito údaji skutečně mohou být i údaje vypočítané či náhradní hodnoty. Z toho tedy vyplývá, že energie skutečně lze měřit měřícími zařízeními a v některých případech je možné elektrické energie stanovit výpočtem. Ovšem z bodu 1.4 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018 vyplývá, že zajistí měření samostatně, což bylo žalobkyní splněno, ovšem z bodu 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018 však vyplývá, že žalobkyně měla vykazovat naměřené hodnot vyrobené elektřiny z obou zdrojů samostatně, aby splnila podmínky pro uplatnění podpory, kdy z bodu 1.5 vyplývá, že v případě uplatnění podpory formu zelených bonusů na elektřinu je nutno zelené bonusy na elektřinu uplatňovat samostatně na každý výrobní zdroj elektřiny podle naměřených hodnot na každém výrobním zdroji elektřiny podle bodu 1.

4. Tato podmínka ovšem žalobkyní splněna nebyla. Ze strany správních orgánů nedošlo k porušení zásady nullum crimen sine lege ani zásady in dubio mittius in dubio pro libertate, jestliže bylo striktně postupováno dle uvedené vyhlášky o měření a rovněž tak dle cenových rozhodnutí. V žádném případě není žalobci kladeno za vinu, že nedisponovala automatizovaným dálkovým odečtem elektroměrů.

37. Nelze usuzovat o rovnocennosti údajů ze samostatných měření a metody výpočtu naměřených hodnot žalobkyní, jestliže vznikl rozdíl ve výsledcích. Při srovnání obou metodik a výsledků měření je rozdíl, což vyplývá z odborného stanoviska ze dne 10., 8. 2022, které bylo zpracováno ČVUT v Praze, Fakultou elektrotechnickou, a to zejména ze srovnávací tabulky vykazování dle původní a nové metodiky měření, přičemž dochází k rozdílům ve vykazovaných hodnotách zhruba měsíčně o částku 5 000 Kč. Z čehož vyplývá, že právě rozdílnou metodikou vykazování je tedy přesnější měření, jestliže se odečítají hodnoty z každého elektroměru, tedy kdy se naprosto přesně měří vyrobená elektřina z každého zdroje zvlášť a nejsou tak pochybnosti o tom, jaká výše podpory žalobkyni z každého jednotlivého zdroje náleží. Přestože je rozdíl mezi naměřenými hodnotami na jednotlivých elektroměrech a způsobem výpočtu, který používala v předmětném období žalobkyně malý, je nutno učinit závěr, že žalobkyně se dopustila protiprávního jednání, neboť nedodržela podmínky stanovené v bodě 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018. Výklad bodu 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018 je totiž nutno vykládat restriktivně v případě, že žalobkyně požaduje předmětný zelený bonus.

38. V daném případě při vyhodnocení, zda se žalobkyně dopustila uvedeného přestupku či nikoli, je zcela nerozhodné, zda se žalobkyně obohatila či nikoliv, rozhodná je pouze skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky stanovené v bodě 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018. Správný je pak závěr žalovaného, že jestliže žalobkyně nedodržela podmínky pro přiznání předmětného zeleného bonusu získala tím majetkový prospěch ve výši 6 374 569 Kč, v důsledku neoprávněného čerpání podpory žalobkyní. Soud poukazuje na to, že v rámci tohoto řízení však nebylo o náhradě škody rozhodováno, neboť tato skutečnost bude předmětem následného řízení ve smyslu § 51odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb., proto je zcela nepřípadná uvedená námitka, že došlo k nesprávně vyčíslenému nepřiměřenému majetkovému prospěchu, jestliže tato skutečnost není předmětem tohoto řízení.

39. V souvislosti s tím soud poukazuje na to, že vzhledem k malému rozdílu mezi metodou výpočtu žalobkyně a vykazování naměřených hodnot, žalovaný ve smyslu § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb. a podle § 44 odst. 2 téhož zákona mimořádně snížil výslednou pokutu na částku 200 000 Kč z původní mnohamilionové pokuty.

40. Materiální stránka uvedeného přestupku byla rovněž naplněna, jestliže vznikl rozdíl mezi metodou žalobkyně a metodou vykazování naměření hodnot, tak jak je stanovena v bodě 1.5 CR č. 3/2017 a CR č. 3/2018, a proto tímto protiprávním jednáním žalobkyně naplnila materiální stránku přestupků dle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách.

41. Společenská nebezpečnost tohoto jednání je dána tím, že tímto protiprávním jednáním byly čerpány veřejné prostředky, ze kterých je vyplácena podpora na obnovitelné zdroje energie, které jsou chráněny právě uvedenými podmínkami v uvedených cenových rozhodnutích. Protiprávní jednání žalobkyně tak naplňuje jak formální znaky přestupku a rovněž tak i vykazuje určitý stupeň škodlivosti pro společnost, když tyto podmínky byly splněny v daném případě kumulativně. Materiální znak byl v daném případě naplněn právě naplněním formálních znaků, neboť z pohledu veřejných financí tímto protiprávní jednáním došlo i k naplnění materiálního znaku, jestliže žalobkyně nedodržela podmínky stanovené v bodě 1.5 CR č. 3/2018 a CR č. 3/2018. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí právě tato skutečnost, kdy rozdíl mezi naměřenými a vypočtenými hodnotami byl malý, zohlednil žalovaný právě při výměře pokuty, kterou výrazně snížil. Jednání žalobkyně lze hodnotit jako společensky škodlivé, jestliže se jedná o čerpání veřejných financí.

42. Zcela nedůvodná je i rovněž námitka promlčení, kdy žalobkyně namítala zánik trestnosti přestupku, a to z důvodu uplynutí promlčecí doby ve smyslu § 29 písm. a) ve spojení s § 30 písm. a) přestupkového zákona, dle něhož odpovědnost žalobkyně za přestupky by zanikl uplynutím jednoho roku od jejich spáchání. Žalovaný vyhodnotil nesprávně její námitku promlčení jako nedůvodnou s tím, že je nutno uplatnit § 30 odst. 2 přestupkového zákona a v projednávané věci je tak délka promlčecí doby 3 roky. V souvislosti s touto námitkou však žalobkyně odkázala jednak na rozsudek NSS č. j. 10 Afs 72/2020–76 a dále na rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2021 č. j. 1 As 166/2021–29.

43. Soud má za to, že námitka promlčení důvodná není, a to s odkazem na § 30 písm. b) zákona č.250/2016 Sb., kde je uvedena tříletá promlčecí doba, jestliže žalobkyni byla uložena pokuta dle § 16 odst. 4 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., kdy se jedná o pokutu, jejíž výše je vyšší než 100 000 Kč.

44. Odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 54 Af 22/2020–83 je zcela nepřípadný, neboť tento rozsudek byl zrušen rozsudkem NSS č. j. 2 As 303/2022–42, když Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že na projednávanou věc dopadá tříletá promlčecí doba ve smyslu § 30 přestupkového zákona.

45. Soud se proto ztotožnil se žalovaným, že v daném případě platí tříletá promlčecí doba dle § 30 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., jestliže horní hranice sazby pokuty může být v těchto případech menší než 100 000 Kč. Tento závěr soudu je pak v souladu s rozsudkem NSS ze dne 10. 12. 2021 č. j. 5 As 400/2020–49, na který je žalovaným správně odkazováno.

IV. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení

46. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodná zamítl.

47. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým trestním postupem souhlas (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).

48. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem účastník, který byl ve věci plně úspěšný. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalovaná byla v řízení úspěšná, ovšem v souvislosti s tímto řízením ji nevznikly náhrady nad rámec její běžné administrativní činnosti, když náhrada nákladů řízení ani nepožadovala.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby II. Stručné vyjádření žalované k žalobě III. Právní posouzení krajským soudem IV. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení